Pod glaukom patří onemocnění očí, které – zpravidla zvýšeným nitroočním tlakem – poškozuje zrakový nerv a při nedostatečné terapii může vést k výpadku zorného pole a k oslepnutí. Zmíněným neduhem trpí přibližně 1 % obyvatelstva, přičemž riziko se značně zvyšuje se stoupajícím věkem. Zejména nebezpečné je, že se onemocnění zpočátku vyvíjí pomalu a nepozorovaně. Od 40. roku života se doporučují pravidelná vyšetření kvůli včasnému odhalení glaukomu. Nejčastější je primární glaukom s otevřeným úhlem, jenž dlouho nezpůsobuje žádné potíže. Zjistí-li se včas, dá se velmi dobře léčit očními kapkami. Dalšími formami jsou akutní glaukom, jenž představuje naléhavý případ, který může velmi rychle vést i k oslepnutí, a také vrozený glaukom a sekundární glaukom coby důsledek jiného onemocnění očí. Pokud oční kapky nestačí, následuje léčba laserem či operace.
Glaukom (= zelený zákal) je souhrnným pojmenováním pro různá onemocnění oka, která mají zpravidla společné tři faktory:
zvýšený nitrooční tlak
výpadek zorného pole
exkavace papily a ztráta hmoty (atrofie) zrakového nervu
Ve většině případů je závažnou příčinou vzniku glaukomu zvýšení nitroočního tlaku. Poruchami odtoku komorového moku do takzvaného komorového úhlu oka dochází k nerovnováze mezi ustavičnou produkcí v ciliárním tělese a odtékání. Tekutina se hromadí v oku, tlak se zvyšuje. Zvýšený nitrooční tlak poškozuje hlavně citlivé zrakové nervy. Poškozené nervové tkanivo už nedokáže mozku dodávat všechny informace a dochází k výpadkům zorného pole, což je u glaukomu typické.
Jelikož jsou také pacienti s glaukomem, kteří mají normální nitrooční tlak, hovoří se i o dalších faktorech, příčinách jeho vzniku. Určitou roli například mohou sehrávat poruchy prokrvení zrakových nervů a sítnice. V úvahu by potom přicházela cévní onemocnění a příliš vysoký, anebo příliš nízký krevní tlak.
Zpravidla rozeznáváme čtyři formy glaukomu:
primární glaukom s otevřeným úhlem
primární glaukom s uzavřeným úhlem (= akutní glaukom/glaukomový záchvat)
sekundární glaukom, zvýšení nitroočního tlaku jako důsledek jiného onemocnění oka či celkového onemocnění
Žlutá skvrna je oblast v centru sítnice oka o velikosti špendlíkové hlavičky s hustým výskytem fotoreceptorů (zrakových buněk), která zajišťuje jasné, ostré vidění detailů. Žluté zbarvení nazývané „pigment skvrny“ je výsledkem nahromadění luteinu a zeaxantinu, což jsou látky s antioxidačními účinky, velmi důležité pro výživu oka. Jejich koncentrace je v makule tisíckrát vyšší než v krvi. Patří do velké skupiny rostlinných pigmentů nazývaných karotenoidy, díky kterým se v ovoci a zelenině vyskytuje žluté, červené a oranžové barvivo.
Některá onemocnění související s poškozením žluté skvrny jsou velmi vážná a mohou způsobit až oslepnutí. Častá je makulární degenerace neboli degenerace žluté skvrny, což je onemocnění zraku, které postihuje převážně osoby starší 50 let. V 90 % se pak jedná o takzvanou stařeckou makulární degeneraci, která je charakteristická výskytem u osob nad 50 let. Méně častou formou je degenerace žluté skvrny jako součást Stargardtovy nemoci u dětí a mladistvých.
Postižený jedinec vidí v zorném poli šedou nebo černou skvrnu, která se nazývá centrální skotom. Rovné linie bývají deformovány, nemocný vidí tvary předmětů jinak, než ve skutečnosti vypadají. Tyto příznaky, kterým se obecně říká zprohýbané vidění, jsou projevem takzvané vlhké (exsudativní) makulární degenerace. Ta většinou nastupuje velmi rychle a v případě neléčení může dojít až ke ztrátě zraku.
Naproti tomu pokud příznaky nastupují postupně, to znamená, že dochází k problémům s viděním za tmy nebo za šera, k vyblednutí barev a k rozmazávání písma (obtíže se čtením), jedná se o takzvanou suchou makulární degeneraci. Na tu bohužel neexistuje žádná léčba. Udává se, že drtivá většina nemocných (až 90 %) trpí právě suchou (atrofickou) formou degenerace žluté skvrny.
Základem diagnostiky makulární degenerace je Amsler mřížkový test, který se skládá z pravidelné mřížky, v jejímž prostředku se nachází černý puntík. Na něj se pacient snaží zaostřit. Zdravý jedinec vidí všechny čáry z mřížky rovné, nemocnému degenerací žluté skvrny se jeví jako deformované.
Léčba degenerace žluté skvrny je velmi problematická. Na suchou formu makulární degenerace neexistuje spolehlivá léčba, takže pacientům nezbývá než užívat potravinové doplňky s obsahem luteinu, vitamínu E, zeaxantinu a zinku. Naproti tomu vlhká forma makulární degenerace se léčit dá. Mezi způsoby léčby patří například speciální injekce na potlačení růstu nových cév (anti-VEGF terapie). Dalšími možnostmi jsou také fotodynamická terapie a transpupilární termoterapie (léčba diodovým laserem), které ovšem nelze využít přímo v místě žluté skvrny, protože laser spolu s novými cévami zničí i&nb
V podstatě každá porucha struktury očního systému může vést k oslepnutí.
vrozená slepota
chybí prvky vizuálního orgánu;
chybí spojení mezi okem a mozkem;
rané dětství vývojová slepota
nedostatečná diferenciace, tupozrakost a šilhání;
juvenilní glaukom;
genetické predispozice, které mohou vést ke ztrátě zraku v pozdějším věku například: retinitis pigmentosa, juvenilní makulární degenerace, dědičné oční atrofie, Biettiho krystalická dystrofie;
získané slepota
věkem podmíněné makulární degenerace (AMD), je nejčastější v průmyslově vyspělých zemích, asi u 50% populace;
neprůhlednost čočky (katarakta), světově hlavní příčina slepoty;
diabetes způsobuje slepotu u 17% populace;
akutní nebo chronický glaukom (glaukom) způsobuje slepotu u 20% populace;
odchlípení sítnice;
důsledek mrtvice;
embolie nebo trombóza cév;
zranění;
infekce, například bakteriální infekce jako je trachom z virů pak herpes
nádory, například uveální melanom
nemoci sklivce
Celosvětově je slepota na vzestupu, ale příčina nebude v klesající kvalitě očního ústrojí, ale v prodlužování věku dožití, kdy je více starých lidí, kteří jsou slepí.
Nikdy se nedívejte přímo do slunce, i když se děje něco tak vzrušujícího, jako je zatmění. Pokud byste to učinili, došlo by k nevratnému poškození zraku, a dokonce až k oslepnutí. Několik studií také naznačuje, že expozice slunečního záření je rizikovým faktorem pro šedý zákal. Nošení klobouku nebo brýlí může pomoci s ochranou očí před UV zářením. Doporučuje se kupovat kvalitní, tmavé brýle, které by měly poskytovat bezpečnou úroveň ochrany proti ultrafialovému záření.
Příznaky pásového oparu mají několik fází. Pro pásový opar je typické, že se nejdříve projeví palčivými bolestmi v oblasti krku, ramen a trupu. Po několika dnech se na části těla objeví puchýřky naplněné tekutinou. Napadená místa na pokožce červenají, bobtnají a stanou se citlivými na dotek. Po jednom až dvou týdnech puchýřky pomalu splasknou a vytvoří se na nich strupy. Puchýřky by se neměly rozškrabávat, protože by po nich zůstaly jizvy. Bolesti většinou zmizí spolu s vyrážkou nebo krátce poté. Ve výjimečných případech a především u starších lidí mohou ale bolesti trvat další měsíce a roky a mohou být velice trýznivé. U nakažených pacientů probíhá nemoc nepříjemně, ale většinou neškodně. Někdy se však vytvoří pásový opar na obličeji, což je označováno za takzvanou „obličejovou růži“, která může vést k ochrnutí obličejových nervů. V případě, že jsou zasaženy také oči, vzniká riziko, že budou poškozeny spojivky a rohovky očí a že dojde k úplnému oslepnutí.
Můžeme tedy konstatovat, že se občas u tohoto onemocnění objevují závratě, slabost, dlouhodobé bolesti nebo vyrážka na obličeji. Vyrážka na obličeji způsobuje možné změny vidění, myšlení a jiné komplikace.
Onemocnění vzniká mezi 40.–50. rokem. Obecně platí, že častěji bývají postiženy ženy než muži a náchylnější jsou zejména ženy takzvaného keltského typu, které mají světlou pleť a vlasy a jsou více citlivé na sluneční záření a povětrnostní vlivy. Jde o onemocnění, které lze díky jeho lokalizaci jen obtížně zakrýt. Lidé s rosaceou se mnohdy obávají společenského kontaktu, což nezřídka přináší problémy v osobním i pracovním životě. Na rozdíl od akné se neobjevují ucpané černé póry (komedony) a problém je omezen pouze na obličej. Rosacea se projevuje nejdříve přechodným, později trvalým začervenáním a rozšířenými žilkami na konvexních partiích obličeje – nos, tváře, čelo, brada. Začervenání mívá typický motýlovitý tvar. V dalším průběhu se připojují zánětlivé změny – pupínky (papuly) a zkalené puchýřky (pustuly). Při delším trvání dochází ke zbytnění mazových žláz a vaziva. Kůže získává hrubý vzhled s roztaženými póry. Díky podobnosti se strukturou slupky citrusových plodů se tato nemoc nazývá i orange skin (pomerančová kůže) nebo lemon skin (citronová kůže). Při dalším rozvoji tohoto onemocnění vznikají hrbolaté až květákovité útvary na nose a přilehlých částech tváří – rhinophyma.
Častou komplikací rosacey je zánět spojivek, víček a oční rohovky. Při těžkém postižení a dlouhém trvání bez adekvátní léčby může dojít k oslepnutí. Méně častou komplikací je vznik otoku (lymfedému) některých partií obličeje. Při vzniku rosacey se uplatňují zejména dvě hlavní příčiny – porucha drobných cév obličeje a porucha funkce mazových žláz. Faktory, které přispívají k rozvoji onemocnění, jsou ty, které vedou ke zvýšenému prokrvení obličeje (stres, alkohol, ostrá jídla, horké nápoje, sluneční záření, horké prostředí, cvičení, sauna, horká koupel, větrné či mrazivé počasí, kosmetika). Často se uvádí možná souvislost růžovky s onemocněním trávicí soustavy, ale jednoznačná spojitost nebyla dosud přesvědčivě prokázána. Rosacea není infekční a není možné někoho nakazit.
Chlamydia pneumoniae je nejrozšířenější chlamydiová nákaza. Každý člověk se s ní v životě setká, ale u většiny lidí zůstává v tzv. latentní formě. Dalo by se to laicky vyjádřit tak, že potenciální nákaza spí na nízkých hodnotách a čeká na vhodný spouštěč, kterým většinou bývá snížení imunity člověka. V důsledku toho se probouzí k životu, množí se a působí napadenému jedinci značné zdravotní problémy. Záleží tedy na stavu imunitního systému jedince.
Chlamydia pneumoniae se šíří vzduchem (stejně jako chřipka) jako kapénková infekce a způsobuje vážné nemoci plic, mimo jiné dusící kašel. Obvykle tedy napadá dýchací cesty. Projevuje se jako těžší chřipka. Doprovází ji silný suchý kašel, bolest v krku, chrapot a horečka. Dokáže vyvolat nejrůznější potíže, od infekcí horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Rovněž se vyskytuje ve formě, která způsobuje záněty spojivek a může vést až k oslepnutí. Chlamydia pneumoniae se nevyhýbá ani dětem.
Počáteční infekce chlamydií se projevuje jako chřipka nebo zánět průdušek, bronchitida. 85 % lidí se s tím díky imunitnímu systému nějak vyrovná, ale chlamydie existuje dál a čeká na příležitost. Jak organismus stárne, má různá slabá místa a chlamydie se stěhuje. Při chronické infekci pak záleží na tom, kam se nastěhovala a v jakém počtu. Způsobuje záněty různých orgánů. Chlamydia pneumoniae se šíří vzduchem stejně jako chřipka – pomocí kapénkové infekce – a způsobuje vážné nemoci plic, mimo jiné dusící kašel. Obvykle napadá dýchací cesty. Projevuje se jako těžší chřipka. Doprovází ji silný suchý kašel, bolest v krku, chrapot a horečka. Dokáže vyvolat nejrůznější potíže. Počínaje infekcemi horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Rovněž se vyskytuje ve formě, která způsobuje záněty spojivek, a může vést až k oslepnutí. Nevyhýbá se přitom ani dětem.
U očí představuje toto onemocnění značné komplikace. Oči mají nádech načervenalé barvy. Pigment v oku světlo odklání, ale pokud chybí, světlo proniká přímo do oka, což u postižených jedinců způsobuje světloplachost a v nejhorších případech může dojít až k oslepnutí. Kromě toho se může připojit i spousta dalších očních poruch. Mezi nejčastější zrakové problémy spojené s albinismem patří fotofobie (světloplachost), nystagmus (mimovolné pohyby oka), strabismus (šilhání), zúžení zorného pole, snížená zraková ostrost, porucha trojrozměrného vnímání, výpadky v zorném poli a další. Takto postižení lidé se obecně označují jako „slabozrací“. Ke zvládání některých poruch pomáhají dioptrické brýle, ale ty neřeší každý výše zmíněný problém. Například nystagmus se projevuje nedobrovolnými záškuby očí. Člověk s touto poruchou nedokáže správně zafixovat zrak. Pozorovatel u postiženého sleduje rychlé kmitání očí většinou ze strany na stranu (horizontální), ale občas i nahoru dolu (vertikální), nebo pohyb úhlopříčný (diagonální) či krouživý. Dále se u nystagmu dají rozlišovat amplitudy (drobné/střední/hrubé kmity), frekvence (rychlá/střední/pomalá) – střední hodnoty jsou 250 až 300 kmitů za minutu – a stupeň (1–3). Stupeň 1 odpovídá rychlému pohybu ve směru pohledu, stupeň 2 kmitání při přímém pohledu a nejméně častý stupeň 3 popisuje rychlý kmit proti směru pohledu. Tyto záškuby se nedají vůlí nijak ovlivnit. Některé nystagmy jsou celý život neměnné, jiné trvají týdny a měsíce a pak mizí. Vše záleží na vyvolávající příčině (vrozený, oční/ušní/nervový původ, nystagmus horníků a podobně). Při nystagmu dochází k rozostření vidění a „kmitání“ obrazu. K nápravě se používají brýle nebo čočky. Je zde i možnost operativního napravení, ale léčba je málo účinná. Dost spornou metodou je aplikace botulotoxinu. Nepatrný efekt mají i vizuální akupunktury. Další velice nepříjemná porucha je fotofobie (světloplachost). Kvůli chybějícímu pigmentu v duhovce, řasnatém tělísku a pigmentovém epitelu sítnice dochází u daného člověka k oslnění. Zdravému člověku chvíli trvá, než se vyrovná s přechodem ze tmy na světlo (opačně to trvá delší dobu), ale nemocnému to může trvat i třikrát déle. Oslnění také způsobuje astenopické potíže. Postižená osoba je rychleji unavená a trpí častou bolestí očí či hlavy, čímž se zkracuje doba vhodná pro práci či učení. Ke zvládání tohoto problému neexistuje žádná terapie, snad kromě takzvané „oční gymnastiky“, kdy se jednoduchým cvičením protahují okohybné svaly. Žádná studie, která by potvrdila příznivé účinky tohoto cvičení, však neexistuje.
Řešení světloplachosti není vůbec levná záležitost. Na ochranu před sluníčkem se nejlépe h
Chlamydia pneumonie napadá dýchací cesty, šíří se vzduchem stejně jako chřipka pomocí kapénkové infekce a způsobuje vážné nemoci plic, mimo jiné dusící kašel. Obvykle napadá dýchací cesty. Projevuje se jako těžší chřipka. Doprovází ji silný suchý kašel, bolest v krku, chrapot a horečka. Dokáže vyvolat nejrůznější potíže. Počínaje infekcemi horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Rovněž se vyskytuje ve formě, která způsobuje záněty spojivek a může vést až k oslepnutí. Nevyhýbá se přitom těhotným ani dětem. Léčba chlamydií v těhotenství patří vždy do rukou lékaře.
Pokud se pokoušíte o otěhotnění po přeléčení plicní chlamydiové infekce, je potřeba řádná rekonvalescence, tedy nejméně dva týdny fyzického odpočinku po dobrání antibiotik – v tu dobu můžete klidně užívat nadále probiotika i řasu, a to do doby, než budete fyzicky v pořádku. Zaměřte se dále na racionální stravu – více ryb, omega 3 a 6 mastných kyselin, komplexní sacharidy, množství zeleniny a ovoce (alespoň 150–200 g denně). Samozřejmě se vyhněte tepelně neupraveným pokrmům, plesnivým sýrům a podobně. Rovněž se vyvarujte styku s cizími kočkami a obecně pozor na výkaly jakéhokoliv zvířete.
Pro pásový opar je typické, že se nejdříve projeví palčivými bolestmi v oblasti krku, ramen a trupu. Po několika dnech se na části těla objeví puchýřky naplněné tekutinou, seskupené do tvaru pásku. Napadená místa červenají, bobtnají a stanou se citlivými na dotek. Po jednom až dvou týdnech puchýřky pomalu splasknou a vytvoří se na nich strupy. Puchýřky by se neměly rozškrabávat, protože by potom po nich zůstaly jizvy. Bolesti většinou zmizí spolu s vyrážkou na pokožce nebo krátce poté. Ve výjimečných případech a především u starších lidí mohou ale bolesti trvat další měsíce a roky a mohou být trýznivé. Včasná léčba onemocnění může předejít bolestem. Užívají se antivirotika, analgetika, antibakteriální masti a často i antidepresiva.
U nakažených pacientů probíhá onemocnění zpravidla sice nepříjemně, ale neškodně. Někdy se vytvoří pásový opar na obličeji, což je označováno za takzvanou obličejovou růži, a může vést k ochrnutí obličejových nervů. V případě, že jsou postiženy také oči, vzniká riziko, že budou zasaženy spojivky a rohovky očí a může dojít až k úplnému oslepnutí. Pásový opar se může vyskytnout také na krku, na zádech nebo i jako vnitřní pásový opar. Průběh onemocnění se různí dle lokalizace onemocnění.
Pásový opar se nejčastěji objevuje po 50. roce věku. U dětí se vyskytuje častěji při prodělání planých neštovic do 1 roku věku. Opakované pásové opary svědčí o pravděpodobném oslabení obranyschopnosti organismu, například HIV infekcí.
Jediná možná léčba tohoto typu je zavádění inzulínu do těla, protože lidské tělo má úplný nedostatek inzulínu. Pacienti trpící touto formou cukrovky také musí dodržovat diabetickou dietu a další nutná opatření, která jim nařídí jejich diabetolog na základě jejich zdravotního stavu. Léčba je velmi individuální a závisí na celkovém stavu pacienta, jeho věku, ale i zaměstnání, jestli a jak sportuje, jestli měl (má) nějaká jiná onemocnění atd.
Také si je třeba uvědomit, že diabetolog pacientovi nestanoví jen množství denní dávky inzulínu, ale zároveň mu také vytváří dietní režim, který by měl pacient dodržovat. Radí mu také jak změnit životní styl, aby se vyvaroval možným dalším chorobám (kouření, cvičení atd.), u tohoto typu cukrovky navíc i spolupracuje s rodinou pacienta (obzvlášť proto, že většina pacientů je v dětském či v mladistvém věku).
Jak již bylo zmíněno, u tohoto typu cukrovky je nutné zahájit léčbu neprodleně po zjištění diagnózy. Obvykle se začíná několika dávkami inzulínu denně. V tomto prvotním stádiu může dojít k hospitalizaci diabetika, obzvlášť pokud se jedná o dítě. Současně s aplikací inzulínu je pak diabetik také neustále hydratován. Po tomto počátečním stádiu si je pak diabetik obvykle schopen aplikovat sám inzulín. Většinou dochází ke kombinaci krátkodobého a dlouhodobého inzulínu. Dlouhodobý inzulín se aplikuje před spaním a krátkodobý inzulín pak před hlavními jídly. O typech inzulínu ale rozhoduje diabetolog, který dávkování stanovuje i podle obvyklého denního režimu diabetika. Diabetik musí také docházet na pravidelné kontroly, kde se zjišťuje nejen jeho zdravotní stav, ale i jestli mu vyhovuje způsob a doba aplikace a jestli není nutné poupravit jeho režim.
Léčba tohoto typu cukrovky je velmi důležitá, pokud je totiž neléčená může způsobit výrazné zkrácení délky života pacienta, jeho oslepnutí, může také vést k nutné amputaci končetin, k vysokým rizikům infarktu a mozkové mrtvice.
Původcem onemocnění jsou škrkavky psů a koček, například škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati). Vajíčka škrkavek se do vnějšího prostředí dostávají společně s trusem. Ve vajíčku se postupně vyvíjí infekční larva, která se do hostitele (pes, kočka, člověk) dostává pozřením. Larvy se dostávají do střeva, kde opět dochází k produkci vajíček. Larvy škrkavek mohou prostupovat přes placentu do plodu. Štěňata se tak mohou narodit již infikovaná. Nakazit se mohou i z mateřského mléka. Člověk se může nakazit polknutím vajíček. Nákaza nejčastěji postihuje děti, které přicházejí do kontaktu s infikovaným substrátem (písek, půda). Larvy škrkavek migrují v těle lidí a poškozují různé orgány, například plíce, ale mohou se dostat také do oka. U většiny infekcí se neprojeví žádné příznaky nebo jen mírné (bolesti břicha, nechutenství, malátnost). Vzácněji se objevuje kašel, horečka nebo alergické vyrážky. Příznaky obvykle samy odezní. Závažnější důsledky má oční forma toxokarózy, která může vést až k oslepnutí. V České republice má asi 25 % lidí protilátky proti škrkavkám. V rámci prevence je vhodné zamezit znečištění pískovišť psími výkaly a řádně odčervovat psy (hlavně štěňata) a kočky. Nemoc mohou přenášet i fretky.
Opar v oku je velmi nepříjemná záležitost. Při výskytu oparu v oblasti očí existuje možnost poškození spojivky, rohovky, vzácně až úplné oslepnutí. Nějakou dobu potrvá, než se zrak zcela navrátí. Samozřejmě může dojít také k postižení, které se neupraví dokonale. Důležitá je péče oftalmologa.
Pásový opar je virové onemocnění způsobené stejným virem jako neštovice – Varicella zoster virus, ale když se jedinec poprvé setká s tímto virem, vznikají neštovice. Poté daný virus celoživotně zůstává v těle jedince , v jeho nervových buňkách, a může způsobit (například při oslabení organismu) pásový opar. U nemocných pásový opar probíhá zpravidla sice nepříjemně, ale neškodně. V několika málo případech se ale pásový opar tvoří na obličeji (mluví se o takzvané obličejové růži) a může následně vést k ochrnutí obličejových nervů. Pokud jsou postiženy také oči, vzniká riziko, že budou poškozeny spojivky a rohovky očí a že dojde k úplnému oslepnutí.
Cosyrel obsahuje dvě účinné látky bisoprolol a perindopril. Kombinace těchto dvou látek slouží ke snížení krevního tlaku.
Pití alkoholu může zvýšit účinek perindoprilu i bisoprololu tak, že příliš sníží krevní tlak, což může způsobit závrať nebo točení hlavy. Během prvních několika dnů užívání léku Cosyrel nebo po zvýšení dávky některé z účinných látek, je nejlepší přestat pít alkohol, dokud neuvidíte, jak na vás lék působí.
Při kompenzaci krevního tlaku do terapeutických úrovní je možné konzumovat alkohol v bezpečném množství. Takové množství znamená 2 alkoholické nápoje pro muže a jeden alkoholický nápoj pro ženy. Jedním alkoholickým nápojem se rozumí 2 deci vína, půllitr piva, jeden panák.
Při užívání léku Cosyrel byste se měli vyvarovat opití alkoholem, neboť může dojít k významnému snížení krevního tlaku a tím ke ztrátě vědomí a k oslepnutí na jedno nebo obě oči.
