Epilepsie: Mravenčení jazyka může být součástí takzvané aury, což je velmi obtížně popsatelný stav předcházející epileptickému záchvatu. Aura je u každého jedince poněkud jiná a může kromě brnění jazyka zahrnovat velké množství dalších smyslových vjemů včetně čichových, zrakových a sluchových.
Mozkové příhody: Mozkové mrtvice mohou způsobovat poruchy citlivosti jednotlivých částí těla včetně jazyka. Poruchy mohou zahrnovat ztrátu citlivosti nebo vznik pocitů, jako je brnění. Náhle vzniklé mravenčení jazyka, obzvláště je-li spojené s poruchami řeči, hybnosti nebo citlivosti dalších částí těla, je dobrým důvodem okamžité návštěvy lékaře, a to i když obtíže rychle vymizí. V takovém případě totiž může jít o situaci známou jako TIA (tranzitorní ischemická ataka), která může být následována rozsáhlou mozkovou mrtvicí.
Roztroušená skleróza: Tato autoimunitní choroba způsobuje poškození mozku a míchy s mnoha možnými neurologickými projevy včetně poruch citlivosti a hybnosti, včetně mravenčení jazyka.
Minerálový rozvrat: Mravenčení jazyka může provázet odchylky koncentrace sérových iontů a objevuje se například u nízké koncentrace vápníku a vysoké koncentrace draslíku.
Snížená funkce štítné žlázy: Mravenčení jazyka bývá popisováno jako méně běžný příznak při nedostatečné funkci štítné žlázy. Přesný důvod nicméně není známý.
Otrava těžkými kovy: Řada těžkých kovů způsobuje při otravě mimo jiné i mravenčení jazyka. Příkladem může být otrava olovem a otrava rtutí.
Nedostatek vitamínu B12: Nedostatek tohoto vitamínu způsobuje vznik zánětu jazyka (glositida) s jeho zarudnutím a vyhlazením. Stav bývá doprovázen nepříjemným pocitem pálení a mravenčení jazyka.
Léčba je vždy individuální a závisí na příčině onemocnění. Nikdy tento stav nepodceňujte a v každém případě vyhledejte lékaře.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Józa.
Neustále mokré dlaně, kapesníčky nebo ručník pořád při ruce, to je otrava. Taky nevypadá moc dobře, když si musíte utírat ruku, než ji někomu podáte. To všechno moc dobře znám. Naštěstí je to všechno pryč. Začal jsem používat Antipe a problém pomalu ustupoval. Dnes už je všechno v pořádku.
Štípání jazyka může souviset s otravou těžkými kovy, epilepsií nebo mozkovou mrtvicí.
Příčiny
Otrava těžkými kovy: Příkladem může být otrava olovem a otrava rtutí. Průvodním příznakem je mimo jiné i štípání jazyka.
Epilepsie: Štípání jazyka může být součástí aury, což je stav předcházející epileptickému záchvatu. Aura je u každého jedince jiná a může kromě štípání jazyka zahrnovat velké množství dalších smyslových vjemů včetně čichových, zrakových a sluchových.
Mozková mrtvice: Mrtvice může způsobovat poruchy citlivosti jednotlivých částí těla včetně jazyka. Poruchy citlivosti mohou zahrnovat i štípání jazyka, které může být spojené s poruchami řeči, hybnosti nebo citlivosti dalších částí těla. Takový stav je okamžitým důvodem k návštěvě lékaře, a to i když popsané obtíže rychle vymizí. V takovém případě totiž může jít o situaci známou jako TIA (tranzitorní ischemická ataka), která může být následována rozsáhlou mozkovou mrtvicí.
Léčba
Léčba je vždy individuální, záleží na primárním onemocnění. Výše uvedené stavy jsou život ohrožující a vyžadují rychlý lékařský zásah.
V naší poradně s názvem 10 % SIRNÁ MAST - JE NĚJAK TOXICKÁ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa.
Dobrý den,
já a můj skoro 3 letý syn jsme dostali k přeléčení svrabu 10% sirnou mast, kterou mažeme 3 dny po 24 hodinách. Syn si však pořád cucá prsty, hlavně přes noc ze spaní a já se bojím - nemůže mu to nějak ublížit? V lékárně mi řekli, že by nemělo a doktorka, že to není dobrý, ale víc mi k tomu neřekla a já mám strach, aby to nemělo nějaké následky. Moc děkuji za odpověď.
PS : složení sulphuris praecipitati 20.0, ung. simplicis, vasellini ad 100
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemusíte se bát, síra obsažená v sirné masti - označena jako Sulphur, nemá žádné závažné negativní účinky při náhodném pozření. Při olízání sirné masti hrozí jen nebezpečí průjmu, protože síra má mírné projímavé účinky. Žádná otrava a nebo poleptání zde nehrozí. Nic se nestane, když prsty nebudete natírat sirnou mastí. Bedlivě je kontrolujte, aby v nich nepřežíval svrab.
Jádra z meruněk obsahují látku amygdalin, která se po požití jader přeměňuje na kyanid. Otrava kyanidem může způsobit nevolnost, horečku, bolesti hlavy, nespavost, žízeň, letargii, nervozitu, bolesti kloubů a svalů a klesající krevní tlak. V extrémních případech je otrava fatální. Dávka 0,5–3,5 miligramů (mg) kyanidu na kilogram tělesné hmotnosti může být smrtelná. Bezpečná úroveň pro jednorázovou expozici je 20 mikrogramů na kilogram tělesné hmotnosti. To je 25krát méně než nahlášená nejnižší smrtelná dávka, dospělí tak mohou zkonzumovat pouze tři malá meruňková jádra (370 mg), aniž by překročili akutní referenční dávku. U batolat by se jednalo o množství 60 mg, což odpovídá asi polovině jednoho malého jádra meruněk.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Řepova.
Dobrý den manžel má všechny nehty na rukou růžové . Nevím od kdy všimla jsem si toho az dnes .Jestli mi můžete říct jestli to není nic špatného moc děkuji Repova Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zbarvení nehtů do červena může být příznakem různých potíží, některých i nebezpečných. Mezi ně patří možné krvácení do mozku, srdeční choroba, vysoký krevní tlak, onemocnění plic, mrtvice, otrava oxidem uhelnatým. Nejlepší řešení pro rozpoznání příčiny nového zbarvení nehtů bude návštěva praktického lékaře. Ten může rychle provést některé testy, které napomohou k vyjasnění.
Onemocnění z potravin, běžněji označované jako otrava jídlem, je výsledkem konzumace kontaminovaného, zkaženého nebo toxického jídla. Mezi nejčastější příznaky otravy jídlem patří nevolnost, zvracení a průjem. Barva zvratků v těchto případech může být čirá, zelená, žlutá nebo oranžová. I když je to docela nepříjemné, otrava jídlem není nic neobvyklého. Na vině mohou být viry, bakterie a paraziti. Otravu jídlem lze obvykle léčit doma. Důležitá je dostatečná hydratace, odpočinek. Pomohou probiotika a živočišné uhlí. V případě bakteriální příčiny se užívají antibiotika.
Ve svém příspěvku HŘEBÍČEK - NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Našla jsem informaci, že hřebíčkem se lze předávkovat, ale nikde není uvedeno, jaká je tedy rozumná míra použití. Kolik je tedy moc - kusů hřebíčků denně nebo množství oleje apod.. Je to očividně dost podstatná informace.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Česílko.
Nebezpečná není otrava eugenolem, ale tlumení srážlivosti krve, které může při !!! dennodením !!! nadměrném užívání (odhaduji 5ks?). Akumulací účinku vést po (opět odhadem ca.2 měs.) vést až k samovolnému krvácení - což je např. v případě očních cévek velmi nebezpečné, ale pokud užíváte ca.3-5ks denně a po 14 dnech si dáte na 4-5 dnů pauzu nemělo by to být nebezpečné. alespoň pro mě je to o.k. už 3tím rokem, ale také můžu mít jen kvalitnější vlásečnice, či lépe srážlivou krev :-)))) - Takže ? Zkoušejte, snad nebudete "vyjímkou potvrzující pravidlo" :-)))
Jak se pozná otrava krve po bodnutí hmyzem? Po kousnutí hmyzem je třeba věnovat pozornost následujícím doprovodným příznakům:
průjem nebo zvracení;
vysoká horečka;
oběhové problémy nebo poruchy vědomí;
zimnice nebo celkový pocit nemoci;
silné zánětlivé reakce v místě vpichu.
Poslední věc, kterou je třeba si pamatovat, je, že zarudnutí a otok jsou součástí normální reakce na bodnutí hmyzem – nejsou vždy varovným signálem. Pokud jste celkově v pořádku a pouze místo štípnutí je mírně oteklé a červené, není třeba se obávat.
Červená čára po kousnutí hmyzem: je to otrava krve?
Červená čára směřující od rány směrem k srdci je známkou otravy krve - tento předpoklad je široce zastávaný. Není to však úplně správné: červená čára označuje zánět lymfatických cév (lymfangitida). Lymfatické cévy mají podobnou stavbu jako cévy – na rozdíl od posledně jmenovaných však nejsou odpovědné za transport krve, ale za odstraňování tekutiny z tkáně.
Lymfatické cévy jsou umístěny blízko povrchu těla, proto je zánět v této oblasti zvenčí vidět jako červená čára.
Jedná se o lokální zánět, nikoliv otravu krve. Přesto by měl být tento příznak lékařsky objasněn; protože stejně jako všechny ostatní záněty může zánět mízních cév vést k otravě krve. Lymfangitida se obvykle léčí antibiotiky.
V naší poradně s názvem OTRAVA LÉKY NA SPANÍ A ANTIDEPRESIVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Horák.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak nebezpečné je předávkování lékem Trittico 150 mg a zda se může pacient z tohoto léku otrávit a při jak velké dávce? Předem Vám moc děkuji za odpovědi a přeji pěkný zbytek dne.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Co se předávkování týče, tak Trazodon (Trittico) se zdá být relativně bezpečnější než jiná antidepresiva nižší generace, zejména pokud je užíván jako jediný přípravek. Úmrtí jsou vzácná a i po požití dávek 6 000–9 200 mg (60 tablet Trittico 150 mg) byla hlášena neobvyklá zotavení. V jedné zprávě bylo 9 z 294 případů předávkování fatální a všech devět pacientů také užívalo jiné látky tlumící centrální nervový systém (CNS). Pokud dojde k předávkování trazodonem, měli by lékaři pečlivě sledovat nízký krevní tlak, což je potenciálně nejzávažnější toxický účinek.
Pro Trazodon neexistuje žádné specifické antidotum. Řízení předávkování by proto mělo být symptomatické a podpůrné. Každá osoba podezřelá z předávkování by měla být co nejdříve vyšetřena v nemocnici. Aktivní uhlí a vynucená diuréza pomocí léků na odvodnění mohou být užitečné při usnadnění eliminace léčiva. Bylo prokázáno, že výplach žaludku není užitečný, pokud není proveden během první hodiny po příjmu.
Bílé pruhy na nehtu způsobuje otrava arzenikem. Mohou se objevit na jednom, nebo na několika nehtech, směřují rovnoběžně ke špičce nehtu. Důležitý je následný test vlasů a tkáně, aby mohla být otrava potvrzena.
Hlavní nevýhodou paracetamolu je jeho nepříznivé působení na jaterní tkáň, odborně hepatotoxicita. V běžných doporučených dávkách se nic neděje, ovšem otrava větší dávkou paracetamolu může způsobit závažné poškození jaterní tkáně a akutní selhání jater. Tento neblahý efekt paracetamolu se výrazně zvyšuje při požití alkoholu, proto by nemocní neměli v žádném případě paracetamol s alkoholem kombinovat. Kromě toho by neměly být léky s paracetamolem nadužívány lidmi s již nemocnými játry, například s cirhózou. V běžných dávkách se může objevit i alergická kožní reakce. Jeho antidotem (protijedem) je acetylcystein, který ovšem neprochází přes placentární bariéru. Toto je důležité v případě předávkování, kdy dochází k selhání jater u matky i plodu. Acetylcystein se nemůže dostat k játrům plodu a chránit je. Otrava způsobená předávkováním paracetamolem je jednou z nejčastějších příčin akutního selhání jater. Pacient do několika dnů umírá a zachránit ho lze pouze rychlou transplantací jater.
Paralen je možné krátkodobě souběžně užívat s lékem Pradaxa.
Nežádoucí účinky Paralenu
Paracetamol je pod různými názvy (v České republice Paralen, Panadol či Coldrex) nejprodávanějším lékem ve Francii. Paracetamol má však jednu nepříjemnou vlastnost a tou je relativně ostrá hranice mezi léčebnou a jedovatou dávkou. To znamená, že se jím lze snadno předávkovat. Každým rokem zaznamenávají toxikologové případy otravy malých dětí, jejichž rodiče je předávkují paracetamolem, obvykle tak, že jim koupí a najednou podají několik léků s různými názvy (s hloupou představou, že tak „chřipka zmizí z těla ven rychleji“), které však obsahují stejnou účinnou látku. Otrava je velice zrádná, může skončit selháním jater a smrtí. Je proto třeba úzkostlivě dodržovat dávkování a nekumulovat tutéž látku podáváním několika přípravků najednou. Udává se, že smrtelné mohou být již dávky 3 g u dětí, 7 g u dospělých a 4 až 6 g u alkoholiků. Jedna tabletka obvykle obsahuje 500 mg, lze si tedy snadno dopočítat, že životu nebezpečný může být i relativně malý počet tabletek (například šest u dětí).
Rizika paracetamolu při běžné dávce obvykle zůstávají malá. Předepisující lékaři by ovšem měli brát v úvahu individuální reakci pacienta na paracetamol a sledovat zvýšenou toxicitu spojenou s pravidelným i častějším užíváním ve standardním dávkovacím rozmezí pro léčbu bolesti.
Wikipedie uvádí, že paracetamol je ve vyšších dávkách a v kombinaci s alkoholem hepatotoxický (jedovatý pro játra), v běžných dávkách se může objevit i alergická kožní reakce. Jeho antidotem je acetylcystein, který ale neprochází přes placentární bariéru. Toto je důležité v případě předávkování, kdy dochází k selhání jater u matky i plodu. Acetylcystein se nemůže dostat k játrům plodu a chránit je. Otrava způsobená předávkováním paracetamolem je jednou z nejčastějších příčin akutního selhání jater. Pacient do několika dnů umírá a zachránit ho lze pouze rychlou transplantací jater. Experimentální studie naznačují, že paracetamol tlumí nejen bolest, ale i emoce, a to negativní i pozitivní. Laicky řečeno, lidé vnímají po podání paracetamolu radost, smutek i jiné emoce méně výrazně. Vědci se pokoušejí zjistit, jakým mechanismem ke změně emocí dochází. Paracetamol způsobuje také snížení plodnosti. Během těhotenství může zavinit pokles pohlavních hormonů, což způsobí narušení vývoje dítěte v děloze.[1]
Je třeba pozorovat místo kousnutí a reakci těla na kousnutí po kousnutí hmyzem. Silná reakce na bodnutí může ukazovat buď na alergii, nebo otravu krve – obojí by mělo být okamžitě lékařsky ošetřeno.
Naštěstí je otrava krve po bodnutí vosou nebo jiným hmyzem velmi vzácná – obvykle stačí bodnutí zchladit, dokud se příznaky jako bolest a svědění samy nezlepší.
Vzhledem k tomu, že většina hmyzu může bodnout několikrát, může se stát, že dříve nasbírané zárodky zůstanou na žihadle a přenesou se na další oběť.
Například vosa, která předtím bodla prase, které se válelo v hlíně. Pokud vosa bodne znovu, tentokrát do lidí, může dojít k sepsi. Dochází k tomu tehdy, když na žihadle přežijí bakterie v dostatečném počtu, aby se vám zavrtaly pod kůži do vašeho masa a rozmnožily se a rozšířily se tam.
Vzhledem k tomu, že tyto bakterie lidský organismus nezná, může dojít k přetížení vlastní obranyschopnosti těla a k jejímu selhání.
Otrava se projeví nevolností, zvracením, bolestmi břicha, podchlazením, bolestmi hlavy, nespavostí, závratěmi, poruchou vědomí. Může dojít k bezvědomí, někdy i náhlému. Postižení mají nízký tlak, může u nich nastat zástava dechu, otok plic a mozku.
Intoxikace paracetamolem
1. fáze
pocení;
nechutenství;
ospalost;
nevolnost pocit na zvracení a zvracení.
2. fáze
dochází k přechodnému subjektivnímu zlepšení, tato fáze obvykle končí po 24–48 hodinách od požití.
3. fáze
opětovné zhoršení celkového klinického stavu, příznaky shodné s projevy jako v 1. fázi;
bolesti břicha v pravém podžebří;
někdy i bolesti v bedrech;
snížení produkce moči.
4. fáze
nastává 5–10 dní po požití;
stupňují se projevy selhání jater, eventuálně i selhání ledvin;
žluté zabarvení kůže (ikterus);
zmatenost;
letargie;
spavost;
kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí;
kóma;
krvácivé projevy – především krvácení do zažívacího traktu;
Nejčastější příčinou bakteriální infekce je otrava krve. Možné jsou ale i jiné patogeny. Dalším důvodem otravy krve po bodnutí hmyzem je například plíseň. Hmyz je někdy takovými plísněmi doslova obrostlý. A dokonce i na žihadlu je tato plíseň přítomna. Může také dělat přesně to samé jako bakterie: pomocí žihadla vnikne do masa a poté se rozšíří po celém těle.
Infekce virem, jako je HIV, je na jednu stranu teoreticky možná, ale z různých důvodů extrémně nepravděpodobná. Důvodem je například to, že viry nejsou přítomny na vnější straně komára, ale jsou spíše uzavřené uvnitř komárů. Další důvod souvisí s množstvím viru, které by se teoreticky mohlo dostat do těla v případě bodnutí hmyzem. Riziko může být u osoby, kterou hmyz předtím kousl, a která má velmi vysokou virovou nálož - hladinu viru v krvi - typicky u neléčených pacientů, kteří o tom nevědí. Ale i to je vysoce nepravděpodobné.
Oko funguje stejně jako fotoaparát. Světelné paprsky procházejí do oka rohovkou, komorovou vodou, což je transparentní tekutina v přední části oka, dále zornicí, až se dostanou do čočky. Čočka láme světelné paprsky a koncentruje je na určité místo na sítnici v zadní části oka. Ze zadní části oka obraz prochází sítnicovými buňkami do zrakového nervu a následně do zadní části mozku, která danou informaci zpracuje.
Pokud však postupným nahromaděním bílkovin dojde v čočce k zákalu, světlo nemůže pronikat dále do oka a nastává ztráta vidění. Nové buňky čočky se tvoří na vnější straně objektivu oka a stlačují starší buňky do středu čočky, což pak vede k rozvoji šedého zákalu.
Vznik šedého zákalu
Souvisí s věkem, je důsledkem stárnutí buněk.
Vrozený šedý zákal – může vzniknout během těhotenství nebo v průběhu vývinu dítěte, je způsoben infekcí, zraněním nebo špatným vývojem – miminko se již narodí se šedým zákalem.
Sekundární šedý zákal se vyvíjí v důsledku jiných onemocnění, jako je například cukrovka. Také může být způsoben toxickými látkami, některými léky (kortikosteroidy nebo diuretika), dále ultrafialovým nebo slunečním zářením.
Traumatický šedý zákal se vytvoří po poranění oka.
Mezi další faktory, které mohou zvýšit riziko vzniku šedého zákalu, patří kouř z cigaret, znečištění ovzduší a otrava alkoholem.
Existuje mnoho typů epilepsie, ale všechny mají společné to, že vyvolávají záchvaty. Nejen z tohoto důvodů bývá těžké je rozlišit, u každého jedince se totiž mohou projevovat z různých příčin a různou formou.
Některé specifické typy epilepsie:
Dětská benigní fokální epilepsie způsobující ztuhlost a trhavost svalů po celém těle. Tento druh epilepsie se vyskytuje zejména v noci.
Dětská a juvenilní epilepsie s absencemi způsobující zírání do prázdna, částečné ochrnutí oka a mírné svalové záškuby.
Infantilní spasmy způsobující svalové křeče, které ovlivňují hlavu, trup a končetiny. Infantilní spasmy se obvykle objevují do 6 měsíců od narození.
Juvenilní myoklonická epilepsie je příčinou škubání v ramenou nebo pažích.
Lennox-Gaastautův syndrom způsobující časté a různé záchvaty. Tento syndrom vede k pádům během záchvatů a způsobuje různá poranění.
Epilepsie temporálního laloku (nejběžnější typ u dospělých) vyvolává samovolný pohyb rtů, tření rukou, citové nebo myšlenkové poruchy a halucinace zvukové, pachové či chuťové.
Epilepsie není druh mentálního postižení nebo duševní nemoci. Několik forem dětské epilepsie je spojeno s podprůměrnou inteligencí, problémy s fyzickým a duševním rozvojem. Ale sama epilepsie tyto problémy nezpůsobuje. Záchvaty vypadají často děsivě nebo absurdně, ale nedělají z člověka blázna nebo násilníka.
Ne každý, kdo dostane záchvat, trpí epilepsií. Záchvaty mohou být vyvolány z mnoha jiných příčin (otrava, horečka, mdloby, opilost nebo drogové odnětí). Rovněž záchvaty vyskytující se v době vzniku onemocnění, zranění nebo nemoci nesouvisejí s epilepsií. Pokud se záchvaty vyskytují opakovaně (chronicky) a vyskytují se týden, měsíc či rok po úrazu nebo nemoci, došlo pravděpodobně v důsledku stavu k epilepsii.
