Pohlavní ústrojí (organa genitalia) je soubor orgánů rozmnožovací soustavy. Lze je rozdělit na vnější a vnitřní. Rozdíly mezi pohlavími vytvářejí primární a sekundární pohlavní znaky. Pohlavní znaky jsou atributy, které určují pohlaví. Rozdělují se na primární pohlavní znaky a sekundární pohlavní znaky. Primární pohlavní znaky se vytvářejí před narozením (před porodem) a patří k nim vnější a vnitřní pohlavní ústrojí. Sekundární pohlavní znaky jsou takové znaky, které se vyvíjejí před pubertou (u člověka), ale které nejsou součástí rozmnožovací soustavy.
Hymen
Kde je umístěna panenskáblána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenskáblána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.
Pojmem panenskáblána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenskáblána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.
Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenskáblána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.
Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenskáblána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.
Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.
A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“
Typy panenských blan:
kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
po porodu – blána zcela chybí, zbyly z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru;
fimbriatus – ztluštělá blána, která vzniká nadměrným působením estrogenů;
annularis – základní prstenčitá blána s různě prostorným otvorem;
semilunaris – blána připomínající svým vzhledem semilunární chlopn
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Melanom?.
Dobrý den, po odlakování nehtů jsem objevila tento flek. Nepamatuji si, že bych se někde udeřila. Před měsícem jsem na nehtu ještě nic neměla. Mohlo by se jednat o melanom? :( přeji hezký den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Toto je pouze krevní výron. Během růstu došlo k protržení vlásečnice pod nehtem, ze které vyteklo trochu krve. Ta se dostala pod nehet a vytvořila tam tuto mapu. Příčina může být mechanická vlivem tlaku, který si nemusíte vůbec pamatovat, a nebo metabolická, kdy dojde ke změnám v srážlivosti krve vlivem užití alkoholu nebo nedostatku čerstvé zeleniny ve stravě. Nyní je třeba nechat nehet odrůst, časem se skvrna ztratí.
Panenskáblána, nebo též hymen, je slizniční řasa, která zcela nebo částečně překrývá poševní otvor žen. Slovo hymen pochází z řeckého slova znamenajícího membránu nebo blánu. Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší. Její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za důkaz nevinnosti. Nicméně panenskáblána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tampónem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla. Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká vrstva tkáně, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenskáblána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampóny, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát. Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány.
Velikost a tvar otvorů jsou u každé ženy jiné. Některé běžné druhy jsou:
kruhová blána – tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená blána – tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná blána – překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek.
Po porodu blána zcela chybí, zbydou z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru.
Ve svém příspěvku DOJMY ZE ZÁZVOROVÉ KOUPELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bláňa.
Musím se podělit. Včera jsem si dala zázvorovou koupel na 30 min. Chtěla jsem se pokusit také o detox přes kůži. Načetla jsem si "chytré" články a šla do toho. Máme trochu větší vanu, tak jsem si tam šoupla tři lžíce nastrouhaného zázvoru, horkou vodu a pak jsem si 30 min lebedila. Abych zvýšila účinek, ještě jsem se odírala houbičkou. Musím říct, že koupel byla opravdu super, dokonce jsem až do večera a i přes noc necítila téměř žádné bolesti (záda, klouby).Krásně se mi uvolnily svaly. Nevím, jestli to byla práce teplé vody nebo i toho zázvoru. Nicméně, opravdu, tak jak se píše, že je to "vyhřívací" koupel díky hřejivosti zázvoru, tak to funguje perfektně. Po ukončení koupele jsem se ještě zabalila do županu a deky a podařilo se mi asi 3 x po sobě pořádně zpotit. Vždy jsem se otřela a znovu zabalila. Potily se mi také vlasy :-)Úplně se mi uvolnily nosní dutiny a to tak, že smrkám ještě teď. A jako bonus bych přidala perfektní nepřerušovaný spánek celou noc a krásně hladkou pokožku. Takže paráda. Když budete mít chuť, určitě to stojí za pokus. Já budu určitě opakovat. Doporučuji vzít s sebou vodu na pití, já jsem během koupele vypila dvě sklenky 0,4 l, měla jsem fakt žízeň.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Některé ženy se narodí bez panenské blány, jiným naopak panenskáblána zcela uzavírá poševní otvor, takže je nutno ji jednoduchým řezem chirurgicky narušit. Panenskáblána pak může být i docela silná, takže ženy mohou požádat gynekologa, aby ji protrhl, a zabránil tak bolesti během pohlavního styku. Tomuto zákroku se říká hymenotomie. Ženy mohou požadovat i chirurgickou opravu panenské blány, aby mohly předstírat panenství. Také z tohoto důvodu nemůže být přítomnost nebo nepřítomnost panenské blány důkazem zachovaného nebo ztraceného panenství.
Z historického hlediska slovo „věneček“ neoznačovalo přímo panenskou blánu, ale stav. Věnec totiž nosily svobodné a počestné dívky na hlavě, když přišla dívka „o věneček“, už nebyla dívkou, ale ženou. Tuto symboliku známe z vyprávění prababiček a ze starých filmů, kde tak byla velmi decentně popsána sexuální aktivita mladé dívky. Symbolem vdané ženy byl čepec. Používaná úsloví tak byla „přijít o věneček“ a „dostat se pod čepec“.
V naší poradně s názvem BLANKY V MOČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra 123.
V moči mě plavou malé blanky jedna větší blána.Co to je?
Bolí mě v podbříšku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nejspíše máte zánět močových cest. Bližší určení příčiny je možné po laboratorním vyšetření moči. Zastavte se u svého praktického lékaře nebo zajděte na urologii, kde vám pomůžou objasnit tyto projevy.
V současné době je v ženské populaci velmi atraktivní hymenoplastika. Tato metoda je velmi populární zvláště na plastických klinikách v Izraeli, ale stává se hitem i u nás. Sexuálně aktivní ženy chtějí opět prožít první sexuální styk spojený s krvácením. Důvody znovunabytí panenství jsou opravdu velmi rozmanité – kulturní, náboženské, nebo jen ženy chtějí potěšit své partnery a zažít druhé líbánky.
Hymenoplastika je operace, která obnovuje panenskou blánu. Celý zákrok je prováděn v celkové anestezii a oproti ostatním zákrokům plastické chirurgie trvá krátkou dobu. Během zákroku je nesložitě upravena sliznice poševního vchodu tak, že se z jedné strany poševního vchodu přichytí k druhé straně vstřebatelnými stehy. Zákrok trvá okolo půlhodiny. Jednodušší je zákrok u žen, které dosud nerodily. Před zahájením operace musí být zpracováno klasické interní předoperační vyšetření. Hymenoplastika je velmi šetrný zákrok, při kterém nehrozí žádná rizika, pokud jej provádí zodpovědný a kvalifikovaný atestovaný chirurg. Po hymenoplastice nehrozí problémy s odtokem menstruační krve ani nedojde k znecitlivění poševního vchodu. Jen se po zákroku několik týdnů nedoporučuje pohlavní styk, neboť je nutné zhojení. Po dostatečně dlouhé rekonvalescenci pociťují ženy při pohlavním styku stejné pocity jako při svém prvním styku. Hlavní indikací hymenoplastiky je vlastní rozhodnutí ženy. Většinou se jedná o jakýsi dárek novému sexuálnímu partnerovi, mnohem smutnějším důvodem je pak řešení deflorace při znásilnění.
Operace není v běžných případech logicky hrazena zdravotní pojišťovnou a žena si ji musí sama zaplatit. A celý zaplacený efekt je pochopitelně „na jedno použití“ – při dalším prvním pohlavním styku se rekonstruovaný hymen protrhává. Přibližná cena rekonstrukce panenské blány je 15 tisíc korun.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sonka.
chcela by som sa opytat ci by mi vedel niekto vysvetlit preco musim byt este panna ak chcem byt zaockovana prot rakovine krcka maternice?ide tu cisto len o pohlavny styk alebo sa to tyka aj oralneho sexu, pretoze aj pri nom sa moze pretrhnut blana
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hamiltonův hmat neboli mechanické uvolnění hlenové zátky a odloupnutí vaku blan je možné pouze tehdy, pokud je děložní čípek zralý, dostatečně otevřený. Vždy by se měl provádět až poté, kdy s ním těhotná žena souhlasí, bohužel se tak tomu často neděje. Po provedení zákroku se začnou uvolňovat přirozené prostaglandiny. Provedení Hamiltonova hmatu je poměrně nepříjemné, žena ho může vnímat i bolestivě, může se objevit i mírné krvácení. Nejedná se přímo o metodu vyvolávání porodu, ale o preindukci, postup, který je možné využít dříve, než se přistoupí k metodám indukce porodu – pravděpodobnost jejich užití se tak snižuje o třetinu. Mezi provedením Hamiltonova hmatu a počátkem porodu může uběhnout i několik dní. Více o této metodě naleznete v samostatném článku Hamiltonův hmat.
Dilatační hydrofilní tyčinky
Do málo zralého děložního hrdla se zavedou tyčinky z polyamynitrilu (Dilopan S), které nasávají vodu a bobtnají, děložní hrdlo se pak otevírá a tvoří se přirozené prostaglandiny.
Balónkový katetr
Zavádí se do zralého děložního čípku. Obvykle se balónkový (Foleyův) katetr používá společně s oxytocinem jako alternativa, když není možné použít prostaglandiny (po předchozím císařském řezu, při jiném zjizvení dělohy).
Amniotomie
Jedná se o cílené protržení, prasknutí vaku blan, miminko by mělo být již angažováno v pánvi. Pokud do 2 hodin po amniotomii nedojde k nastoupení kontrakcí, začnou se podávat infuze oxytocinu. Ve spojení s prostaglandiny bylo dosaženo horších výsledků. Protržení vaku blan může vést k tísni plodu a císařskému řezu. Více o umělém protržení vaku blan se dočtete v článku Amniotomie.
Břišní kýla je označením pro vychlípení pobřišnice, což je blána vystýlající břišní dutinu. Kýly mohou být vnitřní i vnější, nás však pro běžnou problematiku budou zajímat nejvíce ty vnější, kdy se kýlní vak vychlipuje některým oslabeným místem břišní stěny ven. Právě tento typ kýl je jedním z onemocnění nejčastěji chirurgicky operovaných. Kýla obvykle vzniká v místě, kde je břišní stěna zeslabená. V některých místech jsou tato zeslabení přítomna přirozeně, například na břiše ve střední čáře, či v oblasti tříselného kanálu. Získaná zeslabení břišní stěny můžeme najít například v místě jizev po břišních operacích, kde ostatně kýly vznikají relativně často.
Pobřišnice je tenká, lesklá blána, která vystýlá dutinu břišní a obaluje většinu orgánů. Má vysokou schopnost vstřebávání látek, což je výhodné například při peritoneální dialýze, ale zároveň nebezpečné při infekci, kdy hrozí sepse.
Poškození peritonea může vést ke vzniku srůstů, které omezují pohyblivost střev a mohou způsobovat chronické bolesti či střevní neprůchodnost.
V lékařské terminologii se tento stav označuje jako fluidothorax. Není to nemoc sama o sobě, ale pouze příznak mnoha onemocnění. V hrudníku se uprostřed za hrudní kostí nachází srdce, za ním probíhá průdušnice, jícen a aorta. Na obou stranách hrudníku se nachází plíce. Každá z obou plic je uložena v takzvané pleurální dutině, kterou prakticky vyplňuje. Vnitřek pleurální dutiny vystýlá tenká blána, která se nazývá pleura. V pleurální dutině zůstává okolo plic jen málo volného prostoru. V tomto prostoru se udržuje podtlak umožňující snadnější rozepínání plic při nádechu. Pokud se ovšem v tomto prostoru kolem plíce objeví tekutina, hovoří se o „vodě na plicích“ neboli o fluidothoraxu.
Lékaři používají při vyšetřování takzvanou ORL jednotku s flexibilním endoskopem a videopřenosem. Tento přístroj jim umožňuje šetrným způsobem nahlížet do ústní a nosní dutiny i do oblasti ucha. Pohled endoskopu se pak přenáší na monitor, na kterém lékař i pacient vidí vyšetřovanou oblast. K dalšímu vybavení ORL patří otomikroskop, kterým se vyšetřuje ucho, zvukovod, bubínek a částečně i středouší, a ultrazvuk, který slouží k diagnostice v oblasti hlavy a krku. Otoskopie je metoda vyšetřující zevní část ucha a bubínek. Bubínek je v podstatě vazivová blána, která odděluje zevní ucho od ucha středního. Zevní ucho je tvořeno chrupavčitým boltcem a zevním zvukovodem, zatímco střední ucho tvoří kovadlinka, třmínek a kladívko neboli sluchové kůstky. Ve vnitřním uchu pak je blanitý a kostěný hlemýžď. Kromě fyzikálního vyšetření uší a posouzení anamnézy se pro odhalení příčiny zdravotních obtíží pacienta používají další metody, jako například rentgen nosních dutin, počítačová tomografie neboli CT, magnetická rezonance, vyšetření ve zvukové komoře, slovní či počítačová audiometrie, vyšetření s pomocí ladiček či tympanometrie.
Břišní kýla, také kýla v jizvě, se nachází na břiše kdekoli mimo pupek a tříslo. Břišní kýly se vyskytují nejčastěji v oblasti jizev, kde je místo oslabené. Příznakem břišní kýly je měkké nebolestivé vyklenutí různé velikosti, závislé na velikosti defektu ve stěně břišní. Zde naleznete obrázky i fotografie (obrázek) pro představu, jak vypadá břišní kýla.
Příznaky kýly:
viditelné vyklenutí, které lze většinou tlakem opět zatlačit zpět do břicha;
pocit plnosti nebo tíhy v břiše;
při zvedání, zakašlání nebo v předklonu bolest v tříslech nebo v břiše;
někdy nucení na zvracení
Pokud se kýla včas léčí, nejedná se o nebezpečný problém. Je-li léčba kýly oddalována, může dojít k takzvanému uskřinutí. V takovém případě nelze obsah kýly vrátit zpět do dutiny břišní a pacient pociťuje výrazné bolesti. Střevo se stává neprůchodné a hromadí se v něm obsah. Hrozí nebezpečí odumření tkáně a následná infekce. Takový stav se projeví bolestí v břiše, zvracením a zástavou odchodu plynů i stolice a vyžaduje okamžitý lékařský zákrok.
Kýlu tvoří:
kýlní vak – vyklenutá pobřišnice (tenká, průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a obaluje většinu orgánů zde uložených);
kýlní branka – defekt či oslabení stěny břišní, kudy se orgány dutiny břišní tlačí ven;
kýlní obsah – nejčastěji se jedná o střevo, nicméně vyklenovat se mohou kromě slinivky všechny orgány dutin břišní.
Jedinci, kteří to v uplynulých měsících přehnali s běžeckým tréninkem, možná právě v tuto chvíli laborují se zánětem okostice. S touto úpornou bolestí na vnitřní straně holenních kostí se asi setkal téměř každý. Příčinou je tlak drobných šlach v dolní oblasti lýtka na periost (blána, která vyživuje kost) holenní kosti, čímž dochází k jeho mechanickému dráždění a vytváří se zde bolestivý zánět, citlivý hlavně při došlapu. Vedle vrozených anatomických dispozic (náchylní jsou hlavně jedinci, kteří běhají po vnější hraně chodidla – nadměrná supinace) zde hraje roli i technika běhu, povrch po kterém nejčastěji běháme, nevhodná obuv a tak dále. Nejčastější příčinou je ale nedostatečná adaptace pohybového aparátu na zatížení, které jsme mu naložili. Jak z toho ven? Řešení je jednoduché – neběhat! Na to ale asi málokdo přistoupí, je nutno tedy alespoň snížit běžeckou zátěž na dva tréninky týdně (dokud neodezní bolestivost, u chronických, déletrvajících případů je pak nezbytné úplné vysazení) a postupně zatěžovat speciálně oblast lýtek posilováním výpony a tlaky a vyvarovat se cvikům, při kterých dochází k nárazům (SBC, výskoky). Běžeckou přípravu musí v této fázi tedy nahradit posilovna. Vhodné jsou především lehpresy, které provádíme až do výponu. Zátěž opatrně postupně zvyšujeme až k maximu. Nezbytná je i přiměřená rehabilitace – především důkladná masáž dolní oblasti lýtka, nikdy ale ne přímo bolestivého místa!! Samozřejmostí je i intenzivní strečink zaměřený na tuto oblast. U vážnějších případů lze aplikovat některé protizánětlivé gely: Voltaren, Olfen a podobně. Případně lékař může doporučit elektroléčbu (ultrazvuk a jiné). Pokud se zbavíme bolesti, je třeba nic neuspěchat a tréninkové dávky zvyšovat opravdu citlivě. Do plné běžecké zátěže to může trvat i tři týdny. Pozornost je nutné věnovat také kvalitní obuvi, jedním z výrobců, který zohledňuje u svých výrobků anatomické dispozice pro nadměrnou supinaci či pronaci, je například firma New Balance. Řeči o tom, že zánět okostice je nutno „přeběhat“, sice vypadají na pohled jako lákavé řešení, může se nám to i podařit, zrovna tak ale můžeme skončit s nohou v sádře po únavové zlomenině. Je jen na vás, které variantě dáte přednost.
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Ve srovnání s farmakologickými metodami indukce porodu je Hamiltonův hmat šetrnější a v případě, že je zdravotně indikovaný důvod k vyvolání porodu, například těhotenství delší než 42 týdnů, nebo situace, kdy se již miminku nedaří v děloze dobře, je lepší zkusit dříve tuto metodu, než se přistoupí k podávání léků či k umělému protržení vaku blan. Stále však jde o zásah do přirozených porodních procesů a jeho použití před termínem porodu je přinejmenším sporné.
Krvácení
Hamiltonův hmat se rozhodně nesmí provádět při placentárních abnormalitách, a pokud se dá předpokládat, že žena nebude rodit vaginálně. Hrozí zde totiž riziko krvácení.
Bolest
Nevýhodou Hamiltonova hmatu je, že část maminek popisuje během výkonu pálení, tlak či mírnou bolest.
Streptokok
Kontraindikovaný je Hamiltonův hmat při závažných stavech souvisejících s abnormalitami placenty a obecně vždy tehdy, pokud žena nebude rodit vaginálně. Pochybnosti o jeho použití vznikají i v případech, že stěr, který se provádí obvykle kolem 36. týdne těhotenství, prokázal přítomnost streptokoka skupiny B v pochvě ženy.
Hamiltonův hmat může být rizikem pro těhotnou ženu a ještě nenarozené dítě, protože jakmile lékař hmat (uvnitř vaginy, prstem) provádí, může do vaginy zavést infekci. Dalším rizikem je i protržení vaků blan, přičemž hrozí vzestup infekce do děložní dutiny.
Polypektomie je odstraňování polypů z trávicího traktu (především žaludek a tlusté střevo). Vlastní polypektomie se provádí při endoskopickém vyšetření (gastroskopie a kolonoskopie). U menších polypů se stopkou se pracovním kanálem endoskopu zavede polypektomická klička, ta se přehodí přes polyp jako laso, stáhne a následně se do ní pustí elektrický proud, který polyp odřízne. Uříznutý polyp se poté endoskopickým nástrojem vyjme z trávicího traktu. V případě, že je polyp větší a přisedlý, se nejprve do sliznice pod ním speciální jehlou aplikuje roztok adrenalinu a modrého barviva. Tím se polyp nadzvedne a barvivo ozřejmí, kudy vést řez kličkou, přičemž adrenalin snižuje riziko krvácení. Další postup je stejný, polyp je odříznut kličkou.
Celková příprava pacienta se shoduje s přípravou k endoskopickému zákroku, tedy ke gastroskopii a kolonoskopii. Speciálně u polypektomie je však nutné klást důraz na to, aby měl pacient dobrou srážlivost krve. Neměl by tedy užívat žádný silnější lék na ředění krve, čímž se myslí zejména Warfarin. Ten by proto měl být s předstihem vysazen a nahrazen jiným lékem.
Po odstranění je polyp odeslán na histologické vyšetření, kde lékaři přesně sdělí, zda se jednalo o nenádorový či nádorový polyp, a u nádorového polypu je zhodnocena jeho zhoubnost. Patolog se obvykle vyjádří i k tomu, zda byla tkáň nádorového polypu odstraněna celá. Další postup pak záleží na nálezu a na tom, za jak dlouho je provedeno kontrolní vyšetření, zda pacienta dovyšetřovat a jiné. Riziko tohoto zákroku roste s velikostí odstraňovaného polypu. Typickým rizikem je krvácení a závažným rizikem je protržení střeva. Při krvácení se podávají léky zrychlující srážení krve, eventuálně se krvácející místo ošetří při opakované endoskopii. Protržení střeva je velmi závažné a často se musí řešit chirurgicky.
Pokud není proveden žádný léčebný zákrok, například po kolonoskopii, není třeba nijak omezovat stravu. V případě, že je například snesen polyp u kolonoskopie, doporučuje se obvykle tekutá dieta po dobu asi 24 hodin. Uvedené opatření má zvláště význam pro lepší přehlednost ve střevě v případě komplikace (například krvácení). Některá pracoviště ale doporučují normální dietu ihned po odeznění sedace, tudíž se nepodává ani kašovitá strava. Ohledně kořeněných jídel nejsou známa žádná omezení ani po terapeutickém zákroku.
Stravovací omezení se doporučují pouze po odstranění větších lézí. Většinou den po výkonu se podávají pouze tekutiny, další den kašovitá strava a pak už běžná strava dle individuální tolerance pacienta. Po odstranění malých polypů je možné konzumova
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, an
