Zajímáte se o téma PAPILY? Tak právě pro vás je určen tento článek. Jazyk je svalový orgán krytý sliznicí. Pomocí svalů je spojen s dolní čelistí, jazylkou, měkkým patrem a se stěnou hltanu. Sliznice přechází ze spodní plochy jazyka ve sliznici spodiny úst. Jazyk obsahuje mnoho chuťových receptorů, zvaných chuťové pohárky. Obvykle se rozlišují čtyři základní chutě: sladká, slaná, kyselá a hořká. V dnešní době je však uznávána i pátá chuť označovaná umami a hovoří se o dalších.
Co je to papila
Sliznice jazyka je tvořena vícevrstevným dlaždicovým epitelem. Jazykové papily, které jsou normálním nálezem na jazyku, jsou výběžky povrchového epitelu jazyka. Tyto papily jsou různého druhu, více či méně vystouplé a mohou se vnímat jako zvětšené a citlivé na některé potraviny z důvodu podráždění sliznice dutiny, jako jsou citrusy a rajčata, která jsou kyselá.
Epitel hřbetu a hrotu jazyka vybíhá v papillae linguales (jejich epitel na povrchu rohovatí).
Papillae filiformes (papily nitkovité) – jsou nejčastěji zastoupené a nejvíce početné, štíhlé, na konci roztřepené, epitel na povrchu podléhá keratinizaci, důležité při rozmělňování sousta během pohybu jazyka oproti tvrdému patru.
Papillae conicae (kuželovité) – ostré, u člověka jich je málo, časté u šelem (drsný jazyk koček a jiné).
Papillae fungiformes (houbovité) – kyjovitého tvaru, jednotlivě mezi papillae filiformes, červené (přes tenčí epitel prosvítají kapiláry ve vazivu).
Papillae foliatae (listovité) – po stranách sulcus terminalis; obsahují chuťové pohárky.
Papillae vallatae (hrazené) – největší, ve stěnách chuťové pohárky (caliculi gustatorii), hluboká brázda kolem každé papily, v počtu 7 sestaveny do tvaru „V“ těsně před sulcus terminalis, obsahují též chuťové pohárky – jsou nejvýznamnějším centrem chuti.
Na kořenu jazyka nejsou papily, nýbrž tonsilla lingualis (jde o soubor lymfatických folikulů).
Ve svém příspěvku RÝHY NA JAZYKU, BOLÁKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Dobrý den,
synovi se opakovaně tvoří na jazyku různé boláky, eroze a vředy.
Byl i na chirurgickém zákroku, ale nějak nic nepomáhá. Tak nejí a
jen vyplachuje, cumlá léčivé bonbony a různé spreje a masti používá,
ovšem bez výsledku...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jura.
Dobrý den.vyzkoušej arnikovou tinkturu já ji použil na opary afty a už se neobjevily. Namočit pouze vatu a přiložit ono to sice štípe, ale má to svůj účinek. Ještě jedna připomínka arnikovou tinkturu vyzkoušet někde jinde třeba na ruce jestli na ni není alergie.
Jazykové papily jsou normálním nálezem na jazyku, jsou to výběžky povrchového epitelu jazyka. Tyto papily zduří v případě, že se jim něco „nelíbí“. Někdy to bývá nesprávná strava, hodně kořeněná, aromatická, jindy nikotin při kouření, alergie nebo cizí těleso v jazyce. Při nesprávné životosprávě zduřelé papily zůstanou natrvalo, léčba neexistuje.
Dlouhodobě přetrvávající městnavá papila vede k destrukci nervových vláken a k atrofii. Při nitrolební hypertenzi trvá přechod ze stadia vyvinuté městnavé papily do stadia atrofujícího terče více než 6 měsíců. První známkou zrakové poruchy u atrofie terče po městnání je zvolna postupující, stranově často asymetrické, koncentrické zužování zorného pole s následným poklesem centrální zrakové ostrosti. Atrofie terče po městnání je nepřesně ohraničená, šedavě bílá papila s bělavě opouzdřenými, užšími a napřímenými retinálními cévami. Pokud je včas proveden dekompresní neurochirurgický zákrok, odezní edém terče obvykle během 1 až 2 měsíců. Dlouhodobě přetrvávající městnavá papila vede k destrukci nervových vláken a atrofii. Při nitrolební hypertenzi trvá přechod ze stadia vyvinuté městnavé papily do stadia atrofujícího terče více než 6 měsíců.
Příznaky:
bilaterální otok, zpočátku může být asymetrický;
mírně navalitá hranice papily;
vyhlazená exkavace (vyhloubenina);
ojedinělé plaménkovité hemoragie;
zornicové reakce jsou normální;
zrakové funkce jsou dlouho neporušeny, první známkou je rozšíření slepé skvrny.
Edém terče zrakového nervu (ZN) je klinickým příznakem několika patologických stavů. Prosáknutí terče ZN při nitrolební hypertenzi nazýváme městnavou papilou (papiledémem). Vznik a vývoj městnavé papily je dynamický proces, při kterém rozlišujeme několik stadií: časná fáze, fáze plně vyvinutého edému, chronické stadium a jako poslední vzniká atrofie terče ZN. Charakteristickými známkami edému terče ZN jsou hyperémie disku ZN, setření jeho hranic, vyhlazení fyziologické exkavace, vznik papilárních a peripapilárních retinálních hemoragií, tvrdých a měkkých exsudátů, prosakování tekutiny do vrstvy nervových vláken a tvorba retinálních řas. Terč zrakového nervu je jednou z hlavních struktur, které se vyšetřují při oftalmoskopii. Nálezy na terči jsou často výchozím bodem pro diferenciálně diagnostickou rozvahu nejen u očních onemocnění, ale i u celkových chorob. Jak již bylo řečeno, edém terče je symptomem, kterým se manifestuje více klinických problémů. Mezi ně patří například zánětlivý edém u intraokulární neuritidy, ischemický edém u přední ischemické neuropatie optiku (AION – z anglického anterior ischemic optic neuropathy) či prosáknutí terče ZN při nitrolební hypertenzi.
Řadu let trvalo, než oftalmologové začali rozlišovat mezi oftalmoskopicky velmi podobným edémem terče zrakového nervu při nitrolební hypertenzi a zánětlivým edémem při intraokulární neuritidě či ischemickým edémem. Termín městnavá papila je v Čechách vyhrazen pouze problému prosáknutí terče zrakového nervu při nitrolební hypertenzi a jeho vyslovením se dělá vždy již jednoznačný a etiologicky velmi závažný závěr. Pokud je edém jiné etiologie nebo zatím nebyla přesně stanovena diagnóza, používá se označení edém nebo prosáknutí terče zrakového nervu. Zcela běžně a naprosto správně však lze používat „širší“ termín edém terče zrakového nervu i u městnavé papily. Toto názvosloví je také jedním z mála (vedle přídavných jmen označujících lokalizaci, například peripapilární), kde dosud zůstalo zachováno slovo papila k popisu intraokulární části zrakového nervu, tedy oblasti zadního segmentu oka, kde axony gangliových buněk opouštějí oční kouli. Jinak se v současné době již termín papila zrakového nervu nedoporučuje používat, protože vzhled zdravého terče zrakového nervu vyznačujícího se fyziologickou exkavací názvu papila (bradavičnatý výběžek) neodpovídá. V souladu se zahraniční literaturou se tedy upřednostňuje označení terč, hlava či disk zrakového nervu.
Vzhledem k tomu, že je městnavá papila významným objektivním příznakem nitrolební hypertenze, stojí v popředí zájmu nejen oftalmologů, ale i neurologů a neurochirurgů. Zda je tento symptom přítomen a v jakém rozsahu, je mnohdy hlavní otázkou, kterou má oční lékař zodpovědět při konziliárním vyšetření. Vznik a vývoj městnavé papily je dynamický proces, při kterém se rozlišuje několik stadií: časná fáze, fáze plně vyvinutého edému, chronické stadium a poslední vznik atrofie terče zrakového nervu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tyto zduřelé papily vzadu na jazyku jsou běžnou reakcí na mírnou infekci v oblasti nosohltanu. Rozhodně se nemusíte bát, že jde o rakovinu. Potvrdit vám to může lékař stomatolog (zubař) a nebo otorinolaryngolog (ORL). Jak si můžete pomoci? Kupte si kloktadlo s názvem Stopangin a třikrát denně po jídle kloktejte alespoň dvě minuty. Do dvou tří dnů vše zmizí.
Zvětšené papily na jazyku mohou být vrozené nebo mohou signalizovat nějaké onemocnění.
Příčiny
Zvětšené papily na jazyku mohou být vyvolány bakteriemi nebo třeba mechanickým drážděním.
Léčba
Pokud budete užívat antibiotika, je vždy potřeba následně upravit střevní mikroflóru. Při zatížení jater je vhodná detoxikace, dietní opatření a jaterní čaj. Na podporu imunity je vhodná například echinacea, dostatek vitamínů skupiny B a C, nejlépe ve vyvážené stravě, dále pak odpočinek a na krátkou dobu užívání selenu, zinku a hořčíku.
Rizika
Dlouhodobým mechanickým drážděním papil za určitých okolností může vzniknout rakovina jazyka.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To se vám zduřely papily vzadu na jazyku. Příčin je mnoho, od virové infekce až po alergickou reakci na nějaké jídlo. Teď je to určitě nepříjemné, ale obvykle se to samo zklidní do tří dnů.
Lingvální papilitida je označení pro zánět papily na jazyku.
Zvětšené papily na jazyku
Papily na jazyku jsou fyziologické, někdy však může dojít k jejich zvětšení na základě podráždění potravou či alergickou reakcí.
Puchýřky vzadu na jazyku
Pupínky u kořene jazyka (kořen jazyka pupínky) mohou signalizovat banální, ale i závažná onemocnění, která byla popsána výše v článku. Pokud si nejste jistí příčinou svých zdravotních potíží, je dobré vyhledat lékaře.
Lidská kůže se skládá ze tří částí: z pokožky, škáry a podkožního vaziva.
Pokožku (latinsky epidermis) tvoří vrstvy buněk dlaždicového epitelu. Buňky ve spodních vrstvách se neustále dělí a vytlačují starší buňky blíže k povrchu. Buňky v horních vrstvách se tak postupně vzdalují od zdroje krve a živin, degenerují, naplňují se keratinem, rohovatí a postupně odumírají a odlupují se. Díky tomuto neustálému procesu se celá pokožka obmění zhruba za tři týdny. Člověku se za celý život odloupe asi 18 – 22 kg mrtvých buněk kůže. Pigmentové barvivo a melanin (chrání před ÚV zářením) jsou obsaženy ve spodních vrstvách.
Škára (latinsky dermis) je druhou vrstvou kůže, jedná se o pevnou a pružnou vazivovou vrstvu kůže, kterou tvoří síť kolagenových a elastických vláken. Na hranici škáry s pokožkou se nachází škárové papily, ve kterých jsou nervová zakončení a kapilární sítě. Právě papily tvoří otisky prstů. Čím je člověk starší, tím se pomalu ztrácí pružnost škáry, protože se kůže uvolňuje a skládá se do záhybů a vrásek. Škára také obsahuje nervová tělíska, která jsou receptory dotyku (Meissnerova), chladu (Krauseova), tepla (Ruffiniho). Kromě tělísek jsou tam i kožní a mazové žlázy a vlasové cibulky.
Třetí část podkožní vazivo (latinsky hypodermis) se nachází pod škárou. Obsahuje tukové buňky, které jsou zásobárnou energie a rozpouštějí vitamíny A, D, E a K. Nachází se zde také tělíska, která jsou receptory tlaku a tahu (Vater-Paciniho). Podkožní vazivo izoluje a chrání svaly a nervy, také tato podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost těla.
Papiledém je otok papily zrakového nervu způsobený vzestupem nitrolebního tlaku. Kolem optického nervu je prostor, který se nazývá subarachnoidální. Tento nitrolební tlak způsobený především tumorem, krvácením, případně infekcí, zvýší tlak i kolem hlavovému nervu č. II (nervus opticus), v jehož středu probíhá centrální retinální žíla, která asi po 8 mm opouští nerv, kříží meningy a je zranitelná. Ukazuje se, že hlavní podíl na otoku papily má otok axonů daný mechanickým útlakem v lamina cribrosa sclerae (porušený ortográdní axoplasmatický transport). Axon neboli neurit je dlouhý výběžek na neuronu (nervové buňce). Je obalen myelinovou pochvou s Ranvierovými zářezy, mezi nimiž probíhá přenos nervového vzruchu skokem. Myelinová pochva je tvořena Schwannovými buňkami, které svou membránou omotají axon.
Výrůstky na jazyku jsou chuťové papily, které se mohou zvětšit na hořkou chuť, těchto se zbavit nelze. U hrany jazyka se může objevit mapovitý jazyk, který vzniká na základě dráždění zuby, většinou tento problém zmizí sám, léčba tedy není zapotřebí.
Pupínky na jazyku jsou většinou malé velikosti. Mohou se objevovat téměř po celém jazyku, často zasahují špičku jazyka nebo kořen jazyka, jsou buď bílé, nebo červené, mezi nimi může být povlak. V některých případech může mít postižený i teplotu. Pupínky mohou být bolestivé nebo naopak nebolestivé.
Příčiny:
afty;
podráždění papily jazyka – například příliš kořeněným jídlem;
rakovina jazyka – objevuje se však spíše u lidí nad 50 let;
únava a vyčerpání.
Ve většině případů zmizí pupínky na jazyku do 5 dní samy od sebe. Pokud nezmizí asi po 14 dnech, tak byste měli navštívit lékaře. Lékař najde příčinu pupínků a zároveň stanoví správnou léčbu.
Pod glaukom patří onemocnění očí, které – zpravidla zvýšeným nitroočním tlakem – poškozuje zrakový nerv a při nedostatečné terapii může vést k výpadku zorného pole a k oslepnutí. Zmíněným neduhem trpí přibližně 1 % obyvatelstva, přičemž riziko se značně zvyšuje se stoupajícím věkem. Zejména nebezpečné je, že se onemocnění zpočátku vyvíjí pomalu a nepozorovaně. Od 40. roku života se doporučují pravidelná vyšetření kvůli včasnému odhalení glaukomu. Nejčastější je primární glaukom s otevřeným úhlem, jenž dlouho nezpůsobuje žádné potíže. Zjistí-li se včas, dá se velmi dobře léčit očními kapkami. Dalšími formami jsou akutní glaukom, jenž představuje naléhavý případ, který může velmi rychle vést i k oslepnutí, a také vrozený glaukom a sekundární glaukom coby důsledek jiného onemocnění očí. Pokud oční kapky nestačí, následuje léčba laserem či operace.
Glaukom (= zelený zákal) je souhrnným pojmenováním pro různá onemocnění oka, která mají zpravidla společné tři faktory:
zvýšený nitrooční tlak
výpadek zorného pole
exkavace papily a ztráta hmoty (atrofie) zrakového nervu
Ve většině případů je závažnou příčinou vzniku glaukomu zvýšení nitroočního tlaku. Poruchami odtoku komorového moku do takzvaného komorového úhlu oka dochází k nerovnováze mezi ustavičnou produkcí v ciliárním tělese a odtékání. Tekutina se hromadí v oku, tlak se zvyšuje. Zvýšený nitrooční tlak poškozuje hlavně citlivé zrakové nervy. Poškozené nervové tkanivo už nedokáže mozku dodávat všechny informace a dochází k výpadkům zorného pole, což je u glaukomu typické.
Jelikož jsou také pacienti s glaukomem, kteří mají normální nitrooční tlak, hovoří se i o dalších faktorech, příčinách jeho vzniku. Určitou roli například mohou sehrávat poruchy prokrvení zrakových nervů a sítnice. V úvahu by potom přicházela cévní onemocnění a příliš vysoký, anebo příliš nízký krevní tlak.
Zpravidla rozeznáváme čtyři formy glaukomu:
primární glaukom s otevřeným úhlem
primární glaukom s uzavřeným úhlem (= akutní glaukom/glaukomový záchvat)
sekundární glaukom, zvýšení nitroočního tlaku jako důsledek jiného onemocnění oka či celkového onemocnění
Obezita se stala jedním z hlavních zdravotních problémů. Ovládnutí chuti je však velmi delikátní problém. Nejprve je třeba umět rozlišovat mezi hladem a chutí, abyste byli schopni efektivně řídit své stravovací návyky. Hlad a chuť jsou dva faktory, které ovlivňují naše chování při stravování, jsou to naprosto odlišné mechanismy s neméně různými důsledky.
Hlad: Hlad je pocit (nepodmíněná fyzická reakce organismu) vyvolaný nedostatkem potravy. Je důležitým signálem, který sděluje tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní. Hlad vzniká, když hladina glukózy v krvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje rovněž psychické rozpoložení, stav pozornosti a podobně, takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocitu hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost. Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad (kanibalismus z nouze), což může být doprovázeno halucinacemi či paranoiou. Řídícím orgánem ovládajícím hlad je část mozku zvaná hypotalamus – zde je sledován obsah glukózy v krvi. Je-li správné fungování hypotalamu narušeno, mluvíme o poruchách příjmu potravy. Ty mají psychosomatický charakter – může se jednat o ignorování potřeby jíst, přejídání se nebo periodický nadměrný a nedostatečný příjem potravy, vyvolaný špatnou nebo zpožděnou indikací sytosti. Pocit hladu se u člověka dostavuje již po několika hodinách od posledního nasycení. Zdravý člověk může přežít okolo 50 dní bez jídla při dostatku tekutin. Tělo je schopno zpracovávat látky z posledního příjmu potravy zhruba tři dny, poté při upotřebení energie přechází z glukózy na proces zvaný ketóza, ve kterém játra začínají odbourávat, zpracovávat a spotřebovávat tělesný tuk. Po třech týdnech se tělo přepíná do „režimu hladovění“ – v této fázi bere energii ze svalů a vnitřních orgánů; dochází i k úbytku kostní dřeně, který začíná ohrožovat život.
Chuť k jídlu: Chuť k jídlu je pouze psychický stav, který vzniká stimulací vůní pokrmu nebo na základě obrázků zajímavých jídel. Chuť je smysl, který dovoluje vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě. U člověka existují chuťové receptory vnímající hořké, sladké, slané, kyselé, umami, a podle nových výzkumů i „vápníkové“ a tučné. I zvířata mají různé chuťové receptory. Tyto receptory jsou nerovnoměrně rozmístěny v chuťových pohárcích, které se nacházejí především na jazyku, ale také na patře a v krku. Chuťových pohárků má člověk 500
Fyziologický povrch jazyka je pokryt sliznicí, která nahoře vybíhá v různě velké papily, takže jazyk je drsný. Pokud máte dlouhodobě na jazyku puchýřky, mohou být signálem závažnějšího onemocnění, jako je rakovina. Ta se projevuje nejprve bílým nestíratelným povlakem, později se může sliznice vyklenout nad povrch a tvořit puchýřky vzadu na jazyku. Okolí je oteklé a samotný povrch nádoru může lehce krvácet.
Rakovina jazyka postihuje třikrát více muže než ženy a objevuje se od 40. roku života, vrcholem výskytu je věk kolem 60 let. Významným faktorem pro její vznik je kouření, konzumace alkoholu, a to hlavně destilátů, dráždění sliznice jazyka zubními implantáty, protézami, ostrou zubní výplní, významná je také nedostatečná zubní hygiena.
Pro úspěšné vyléčení je nutné, aby pacient přišel k lékaři včas. U malých nádorů je na prvním místě v léčbě chirurgické odstranění. U větších typů se tento výkon kombinuje s ozařováním.
Rakovina jazyka je méně častým nádorovým onemocněním. Zhoubné nádory přední části jazyka lze vidět prostým okem. Vypadají jako nemizející a postupně se zvětšující šedorůžové či zarudlé vředovité útvary, které velice snadno krvácí. Pokud tyto příznaky ignorujeme, jazyk se zvětšuje a může začít působit problémy při polykání a při mluvení. Rozsáhlé nádory ničící chuťové papily mohou způsobit poruchu chuťového smyslu. Nádor obvykle metastazuje do krčních uzlin a může způsobit jejich zvětšení. Mnohem zákeřnější jsou zhoubné nádory kořene jazyka. Zadní část jazyka totiž prostým okem neuvidíme, a proto tam zhoubný nádor může relativně dlouho růst, než se projeví poruchou polykání, změnami hlasu, bolestí a podobně. Z tohoto důvodu bývá rakovina kořene jazyka často objevena pozdě a hluboké krční uzliny jsou již obvykle postižené metastázami.
Léčbu nádorů zachycených včas, což je obvykle případ nádorů přední části jazyka, lze řešit relativně malým chirurgickým zákrokem. Při něm se nádor jednoduše vyřízne. Větší nádory se už musí řešit rozsáhlejšími chirurgickými výkony, při nichž se odstraňuje různě velká část jazyka, v případě nutnosti se chirurgicky odstraňují i hluboké krční uzliny. Chirurgická léčba se často spojuje s radioterapií a chemoterapií, které mohou před chirurgickým výkonem nádor zmenšit a tím umožnit menší rozsah operace. Velké operace mohou u pacienta trvale narušit schopnost polykat a mluvit, což není příjemná vyhlídka. Postup u konkrétního pacienta závisí na rozhodnutí zkušených onkologů a chirurgů. Nezbytnou součástí léčby je také tišení bolesti, která bývá u rakoviny jazyka značně nepříjemná a zatěžující.
Prognóza u tohoto onemocnění záleží do značné míry na tom, v jaké části jazyka vznikne a jak rychle se na to přijde. Prognóza u rakoviny dutiny ústní je o něco horší než u rakoviny rtu.
Dáseň neboli gingivitida je vlastně sliznice v ústech, která obklopuje jak horní, tak dolní zuby. Zdravá dáseň má světle růžovou barvu, je hladká, lesklá a je pevná (nepohybuje se od spodiny) a těsně přiléhá k jednotlivým zubům. Mezi zuby pak vybíhá v mezizubní papily. Zdravá dáseň by neměla být na dotek citlivá nebo bolestivá. Dáseň těsným kontaktem k zubům zabraňuje odhalení zubních krčků a tím je chrání před kontaktem s potravou, případně před tvorbou zubního kazu pod zubem. Pokud jsou krčky kryté, nedochází ke vzniku nepříjemných pocitů až bolesti při konzumaci teplých nebo studených nápojů, zmrzliny, kyselých potravin a podobně.
Zánět dásní neboli gingivitida je infekční onemocnění způsobené dlouhodobým působením bakterií zubního plaku, který se tvoří kolem zubu a na dásních. Zubní plak je vlastně lepkavý biofilm, což je organizované společenství různých bakterií, které ulpívají na povrchu zubů a dásní v kombinaci s hlenem a zbytky potravy. Plak je tvořen takzvanými oportunními patogeny, které vzájemně komunikují, aby jejich populace mohla růst. Vlastnosti plaku se mění podle přítomnosti daných mikrobů, a to v závislosti na pozřené potravě, lokálních podmínkách v ústech a místě plaku (hluboké prostory parodontálních chobotů umožňují přežívání i anaerobním bakteriím). Plak postupně tvrdne a tvoří se zubní kámen. Na tvorbě zubního plaku se podílejí Streptococcus mutans, laktobacily a orální streptokoky. Tyto bakterie uvolňují řadu agresivních látek, proti kterým se tělo brání zánětem. Zánět dásní se pak projevuje zarudnutím, podrážděním, otokem a bolestí. Nateklé dásně jsou křehké a lehce dochází k poranění a krvácení.
