PAPÍRKY NA ZJIŠTOVÁNÍ KETOZY a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Aktuální směry nám diktují, abychom vynechali to či ono ze stravy. Je to opravdu nutné, nebo se jedná jen o určitou úpravu klasických jídelníčků? Dietní postupy se mění den za dnem a objevují se další a další diety. Mezi tyto trendy patří i cyklická ketogenní dieta, kterou můžete znát také jako dietu Atkinsonovu.
Ketogenní dieta v kulturistice
Nejsou popsány pozitivní vlivy ketogenního stavu na sportovní výkon. Cyklická ketogenní dieta má, co se týče síly a tréninkových vah, spíše negativní efekt. Na cyklickou ketogenní dietu se váže i silový trénink, první dvě tréninkové jednotky si nechte na první dva dny v týdnu. Zde budete mít ještě dost sil na to, abyste celý trénink absolvovali kvalitně. Další 1 den odpočívejte a jděte do posilovny až po něm. Pro udržení ketózy můžete také zařadit aerobní aktivitu v délce maximálně 30 minut. Tato aktivita vám zaručí dostatečné prohloubení ketózy společně s minimálním vlivem na odbourávání svalové hmoty. Fáze CARB UP odstraňuje negativní vliv cyklické ketogenní diety na schopnost podávat submaximální silové výkony v tréninku. Ve dnech se zvýšeným příjmem sacharidů absolvujte pouze jeden trénink. Je možné, že budete vyšším příjmem energie značně utlumeni, takže dopřejte tělu čas na to, aby mohlo doplnit glykogenové rezervy.
Těžký trénink se zařazuje do prvních dvou dnů bezsacharidové fáze, během nichž máte ve svalech dostatečnou zásobu glykogenu. Tento glykogen je potřeba zužitkovat, aby vaše svaly dostaly podnět pro růst. Zároveň je úkolem prvních dvou tréninků vyčerpat jej pro nástup organismu do ketózy. Počet opakování se pohybuje v rozsahu 8–10. Pokud vám záleží na udržení síly, můžete svůj trénink přizpůsobit předřazením několika sérií základních cviků s nižším počtem opakování. Jestliže jste odcvičili správný trénink a přijímali správnou stravu, měli byste být nejpozději večer po druhém tréninku v ketóze (zjistíte indikačním papírkem). Máte-li problém se do ketózy dostat nebo se v ní udržet, můžete přidat aerobní činnost. Intenzita aerobní zátěže by však měla být spíše mírná, aby nedocházelo k devastaci svalové hmoty. Jednoduchá poučka říká: volte takovou intenzitu, abyste byli schopni pronést kdykoliv v průběhu aerobního cvičení souvislou větu. Poslední den před sacharidovou fází je třeba maximálně dokončit vyprázdnění glykogenu a připravit tak organismus na jeho zvýšené ukládání. Přichází tak na řadu další trénink (třetí a poslední v daném týdnu). Chvíli před ním zkonzumujte cca 50 g sacharidů, nejlépe jednoduchých (džus, ovoce), čímž se dostanete zpět na metabolismus sacharidů. V tomto stavu je třeba vykonat trénink přizpůsobený k dovyčerpání glykogenu. Osvědčenou metodou je kruhový trénink: dvě až tři série s velmi lehkou zátěží a vysokým počtem opakování. Po tomto tréninku je váš organismus připraven přeměnit přijaté sacharidy na glykogen ve větším množství než obvykle. Proto následuje ihned sacharidová fáze neboli „carb up“ (česky doslova cukrobraní). Ke všem anaerobním aktivitám potřebuje tělo pořádnou porci
Ve svém příspěvku ZJIŠŤOVÁNÍ DIAGNÓZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bubeníček.
Nevím jestli dělám dobře ,určitě ne ,ale nemohu jinak.Po pročtení odborných názorů na problém nemoci mízních uzlin jsem se ujistil,jak špatně léčili mojí manželku!Ano zjistili zánět ,močový plicní a ještě další diagnoźy,aby po 6týdnech konstatovali problém mízních uzlin ,několik dnů respektive 14 se odhodlávali odebrat vzorek,celkem pozdě vše jsem monitoroval.Zásadní bylo ,když přišla k praktickému lékaři,kde sdělila problémy s úbytkem na váze a nechutenstvím,odpověď doktorky,alespoň zhubnete,nedej bože ,že by na manželku fyzicky sáhla a zjistila naběhlou,ano nebolestivou míz.uzlinu,jako zjistili po dlouhém utrpení manželky až v nemocnici v Motole,bohužel ,pozdě ,poněvadž manželka zemřela.Jistě ,možná by zemřela i tak,ale pokud jsem si věci pečlivě pročítal nic z těch postupů lékařů na mělníce nebylo ,jak je zde popisováno o dalším raději pomlčím.Je mně smutno nad způsobem,jakým byla manželka léčena,nic s tím nenadělám bylo jí 65 let.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V prvních dnech sice tělo produkuje ketony, ale neumí je efektivně využívat. Existují dvě metody měření ketózy. První je pomocí proužků ketoPhan/diaPhan, které měří přítomnost ketonů v moči. Druhá metoda je pomocí ketometru, který měří přítomnost ketonů v krvi. Prvních pár dní tedy budete pozorovat vysokou koncentraci ketonů v moči, což je právě znakem toho, že je tělo zatím neumí efektivně využívat. Tento stav není pro organismus ideální. V této fázi je nastaven napůl na tukový a napůl na cukrový metabolismus. Pokud se chcete dostat do ketózy, měli byste usilovat o ketoadaptaci, tedy o to, abyste měli co nejvíce ketonů v krvi, ale už téměř žádné v moči.
1.–3. den
Při snížení sacharidů v potravě pod 50 g denně začne organismus spotřebovávat vlastní zásoby glykogenu. Dochází k úbytku hmotnosti, což však primárně souvisí se ztrátou vody navázanou na glykogen. Organismus se zatím nezačal zbavovat tuků.
Ranní glukóza: 4,3–5,3 mmol/l
Ketony v krvi: < 0,5 mmol/l
Ketony v moči: < 5 mg/dl
4.–21. den
Po vyčerpání zásob glykogenu se organismus začíná přepínat do ketózy. Játra začínají produkovat stále větší a větší množství ketonů. Tkáně zatím nejsou přizpůsobeny na jejich využívání, a tak většina vyrobených ketonů odchází z těla močí. Jelikož organismus už nemá dostatek původního paliva (glukóza) a na nové palivo (ketony) se ještě neadaptoval, dochází i k poklesu fyzické výkonnosti.
Ranní glukóza: 4,3–5,3 mmol/l
Ketony v krvi: postupný nárůst až na 3 mmol/l
Ketony v moči: postupný nárůst až na 160 mg/dl
22.–42. den
Stále větší a větší množství buněk začíná využívat ketony jako nové palivo. Organismus sahá i po vlastních zásobách tuku, prudce klesá chuť k jídlu. Vylučování ketolátek v moči klesá na přirozenou spodní hranici, avšak podíl ketonů v krvi se drží na horní hranici – organismus se adaptoval na nové palivo – ketony.
Ranní glukóza: může, ale nemusí klesnout až na 3,8 mmol/l
Ketony v krvi: 2,5–3 mmol/l
Ketony v moči: postupný pokles až na 5 mg/dl
43.–56. den
Organismus je přepnut do ketózy, nedějí se už žádné další změny. V tomto období by se ještě nemělo experimentovat se stravou, aby se tkáně stabilizovaly v novém metabolickém módu. Vysoké zásoby tuku obvykle klesají.
Velmi levná, ale zároveň velmi nespolehlivá metoda je pomocí „ketoproužků“, které se dají zakoupit online nebo i v některých lékárnách. Vyjdou na pár korun a jediné, co je po vás požadováno, je kapka moči. Bohužel technologie použitá pro detekci ketonů nepatří (na rozdíl například od proužků na měření pH) mezi ty nejpřesnější.
Měření ketonů v krvi je velmi přesná, ale zároveň nejdražší metoda. Na (celosvětovém) trhu je několik producentů přístrojů, které vám velmi přesně změří množství ketonů v krvi, a to během několika sekund poté, co kapku krve na testovací proužek kápnete. Cena proužků se pohybuje v rozmezí 50 až 70 korun.
Měření ketonů v dechu je možné pomocí přístroje Ketonix, který si můžete pořídit za 110 dolarů (přibližně 2 400 Kč). Použití je velmi jednoduché, stačí připojit tester do USB portu počítače nebo na externí USB baterii, zhluboka se nadechnout a po dobu přibližně 15 sekund do testeru jednorázově vydechnout. Během několika sekund vám Ketonix na barevné stupnici ukáže, v jakém stavu ketogeneze se vaše tělo nachází.
Ketóza je organismu přirozený biologický stav. Nastává, když se tělu ve stravě pravidelně dodává dostatečné množství proteinů (bílkovin) a zároveň je na minimum snížen příjem sacharidů a tuků. V ketóze se pak začínají tvořit „ketolátky“. Vznikají štěpením tukových tkání a mají schopnost plnohodnotně nahradit sacharidy, které jsou primárním zdrojem energie člověka.
V důsledku toho dochází k úbytku nejen podkožního tuku, ale také útrobního tuku, neboli viscerálního, který obklopuje důležité orgány. Snižuje se hladina cholesterolu v krvi a klesá produkce hormonu inzulinu, který štěpí cukry a vyvolává chuť na sladké. Ketózu neprovází hlad, chutě ani špatná nálada. Člověk se může cítit plný energie a místy mít až euforickou náladu. Ketóza je také skvělý detoxikační prostředek. Tělo totiž spaluje i usazené toxické látky, prostě vyloučí vše, co nepotřebuje. Do ketózy se organismus dostává v průměru po 2–3 dnech proteinové diety. Připravovat proteinovou dietu z běžných potravin je pro zdraví nevhodné a také časově náročné. Proto je tu proteinová dieta, jejíž základ představují speciální proteinová jídla.
Pokud má člověk několik dní velmi nízký příjem sacharidů, dostane se jeho organismus do stavu ketózy. Tento stav není nebezpečný, naopak je pro organismus přirozený. Při změně stravy z klasické sacharidové na tu s převahou tuků a bílkovin se v organismu zpočátku udržuje v krvi glukóza, mozek ještě ketony nespaluje, avšak tyto látky použije na syntézu lipidů v mozku. Glykogen se postupně vyčerpá ze svalů a po dvou dnech začíná mozek spalovat ketony a energie se bere z tukových zásob. Do ketózy je možné se dostat asi po dvou dnech (48 hodin), jestliže sacharidy nepřekročí za den 50 gramů, a to ve všech formách. Tento stav lze poznat nejen pomocí diagnostických proužků, ale i podle zápachu z úst (v ketóze je tedy nutné dbát na zvýšenou ústní hygienu), který je při ketóze charakteristický. Dalšími příznaky ketózy mohou být i pocity na zvracení či nevolnost. Diagnostické proužky je možné koupit v každé lékárně, slouží k rychlému zjištění, zda máte vyšší výskyt ketolátek v moči.
Při tomto stavu se rychle spalují tuky, které organismus čerpá místo energie ze sacharidů, proto ketózu využívají mnohé diety, mezi které patří i proteinová, Atkinsonova, počáteční fáze Dukanovy diety nebo diety ze South Beach. Jídelníček je tvořen převážně masem, rybami, mléčnými výrobky, vejci, oleji, semínky, ořechy a zeleninou. Na ketóze je založena také „pravěká dieta“ neboli paleodieta, která se často využívá k léčbě různých nemocí.
Hlavním principem ketonové diety je tedy výrazné navýšení množství potravin obsahujících bílkoviny a snížení sacharidů na 25 až 40 gramů denně. Sacharidové potraviny jsou v podstatě kompletně zakázané, zejména pečivo, těstoviny, brambory, rýže, ovoce i sladkosti, neboli bezsacharidová dieta. Neomezená je naopak konzumace masa, vysokotučných mléčných výrobků a některých méně sladkých druhů zeleniny. POZOR, nepleťte si ketózu s ketoacidózou – extrémním nedostatkem inzulínu u diabetiků. Při ketoacidóze je hladina cukru maximální a stav ketonů je 10krát vyšší než u normální ketózy.
Zdravý organismus se bez sacharidů neobejde déle než 4 až 6 týdnů, aniž by se to projevilo na celkovém zdravotním stavu. A tak se doporučuje držet cyklická ketogenní dieta nejdéle 6 týdnů a poté se vrátit k pestrému a vyváženému jídelníčku. Ketonová dieta představuje jednostranně zaměřený jídelníček, a proto není v žádném případě vhodná pro dlouhodobé stravování. A nadto je stav ketózy vhodný také jen po určitou dobu.
V průběhu diety je vhodné jíst 5x až 7x denně a dodržovat zvýšený pitný režim. Organismu totiž chybí sacharidy, které mají schopnost zadržovat vodu v těle. Návrat k normálnímu způsobu stravování se nikdy nesnažte uspíšit, musí být postupný. Vyhnete se tak nejen zdravotním potížím, ale především nežádoucímu jo-jo efektu.
V první fázi ketonové diety se člověk může věnovat běžným každodenním aktivitám a sportovním aktivitám, na které je zvyklý. Nesportující člověk by měl být v první fázi opatrný a pohyb přidávat až od druhé, mírnější fáze, kdy si organismus na odlišný způsob stravování přivykl. Od třetí fáze může člověk sportovat naplno, pohyb je v tuto chvíli naopak žádoucí, jelikož po přechodu na racionální stravu zabrání jo-jo efektu.
Ketonové dietě by se měli vyhnout lidé, kteří trpí cukrovkou či metabolickými onemocněními (například dyslipidémií – poruchou metabolismu tuků). Jednorázová dieta a hladovění by jim mohly způsobit ještě větší zdravotní problémy a špatné fungování metabolismu. To platí i pro těhotné a kojící ženy, které potřebují pestrý a vyvážený jídelníček.
Do ketózy je možné se dostat asi po dvou dnech (48 hodin), jestliže sacharidy nepřekročí za den 50 gramů, a to ve všech formách. Tento stav se dá poznat nejen pomocí diagnostických proužků, ale i podle zápachu z úst (v ketóze je tedy nutné dbát na zvýšenou ústní hygienu), který je při ketóze charakteristický (zápach z úst). Dalšími příznaky ketózy mohou být pocity na zvracení či nevolnost. Diagnostické proužky je možné koupit v každé lékárně, slouží k rychlému zjištění, zda máte vyšší výskyt ketolátek v moči.
Nejprve si sepište, jak na tom zdravotně jste – od A až po Z. Při odkyselení není cílem zhubnout, ale věřte, že hubnout budete automaticky.
2. krok
Druhým krokem je měření hodnoty pH. K tomu budete potřebovat lakmusové papírky na měření kyselosti – koupíte je v lékárně. Od pH nad 7 je vše zásadité, samotná „sedmička“ je neutrální. Co je pod touto hodnotou, je kyselé. Samozřejmě že papírky nejsou stoprocentní ukazatel, pokud byste chtěli vědět přesný stav kyselostního kvocientu, nechte si ho změřit v laboratoři. Hodnotu pH si měřte asi týden, dokud nezjistíte, jak na tom opravdu jste, ale nepanikařte. Hodnoty ráno, v poledne a večer jsou lehce kyselé, odpoledne zásadité. Pokud nejste překyselení, hodnoty ráno a v poledne by tedy měly být lehce v kyselé oblasti. Odpoledne by mělo vykazovat zásaditou hodnotu, večer můžete být zase lehce kyselí.
3. krok
Hodně pijte, rozhodně žádné bublinky, ideální je voda z přírodního pramene. Voda odstraňuje nedostatek kyslíku v těle a potřebujeme ji jako dopravní prostředek pro vyplavování kyselin. Navíc čistí tělo uvnitř i vně a rozhodně nás neokyselí.
4. krok
Zásobujte tělo minerály a vitamíny: Na trhu je celá řada minerálů v podobě doplňků, jen se poraďte. Přidejte do stravy také více zeleniny a ovoce, které jsou přirozeným zdrojem vitamínů a minerálů. Teprve vitamíny umožní transport minerálů k buňkám a jejich zpracování.
5. krok
Pryč s kyselinami. Jak? Díky ponožkám. Několik krystalků Alexandrovy soli (čistá kamenná sůl z Himálaje s vysokým obsahem minerálů) nasypte do nádoby s vodou a nechte přes noc rozpustit. Ráno bude roztok nasycený a večer si do něj můžete namočit bavlněné ponožky, které pak vyždímejte a natáhněte si na nohy. Přes ně si dejte ještě jedny, aby vám nebyla zima. Vlhkými ponožkami proniká himálajská sůl do kůže a pak do krve – zásobárny kyselin se pozvolna odbourávají, neboť minerály v soli na sebe vážou kyseliny a krev je póry v kůži vyloučí ven z těla.
6. krok
Zásadité koupele: Napusťte si vanu teplou vodou, vhoďte do ní jádrové mýdlo nebo jiné neutrální mýdlo a nechte ho rozpouštět tak dlouho, dokud nebude voda zkalená. Pak ho vyndejte. Když se utvoří mýdlový okraj, naprosto to stačí. S touto koupelí dosáhnete zásaditého prostředí a můžete se do ní namočit klidně na dvě hodiny. Nemělo by to být kratší dobu, tělo potřebuje čas na to, aby se povzbudil lymfodrenážní systém. Při koupeli si tělo vydrhněte každých pět až deset minut hrubou žínkou nebo kartáčem (směrem k srdci), tím rozproudíte lymfu a lépe se tak odvádějí toxiny z těla.
Nesprávná výživa – mnoho nevhodné a málo vhodné stravy, nadvýživa (přetížení organismu), příliš mnoho bílkovin, cukru, alkoholu, nikotinu, nasycených mastných kyselin, jedů z poživatin, insekticidy, pesticidy, herbicidy, potravinové přísady, konzervační barvicí přísady, chlór v pitné vodě
Stravovací návyky – nedostatečné žvýkání (podpora kyselinotvorného kvašení ve střevech)
Nerovnoměrný poměr kyselinotvorných a zásadotvorných potravin
Narušení střevní flóry – kvašení v tenkém střevě, zahnívání v tlustém střevě
Málo tekutin – stoupá koncentrace kyselých odpadů hlavně v tuku a v nervových a pojivových tkáních
Zátěžové situace – zloba a agrese, stres a nahromaděná duševní zátěž
Příčina překyselení našeho těla tedy často spočívá rovným dílem v naší potravě, stresu a v metabolických procesech. Prostřednictvím lymfatického systému zatěžuje ledviny, které jsou schopny vylučovat nadměrné množství kyselin jen krátkou dobu. Jakýkoliv stres také okyseluje. V souvislosti s okyselením je tak síť našich cév neustále narušována. Vzhledem k tomu, že zprostředkovává spojení mezi všemi buňkami v těle, rozšiřuje se poškození do celého těla.
Pro orientační přehled je dostačující jednoduché vyšetření pH moči: protože vylučování kyselin v průběhu dne kolísá dle příjmu potravy, je účelné provést srovnání denního profilu opakovaně během 3 až 4 dnů. Měření lze provést doma. K měření moči je vhodné používat pouze takzvané selektivní indikátorové papírky, protože měří mnohem přesněji než v lékárnách běžně prodávané univerzální papírky na měření moči. Selektivní mají podstatně bohatší stupnicí pH.
Při zjištění výrazně kyselé hodnoty je nezbytné provést odpovídající opatření k odkyselení, například příjem potravinových doplňků se zásaditým účinkem, zásadité koupele a především odpovídající změnu stravování.
Pokud je energetický výdej větší než příjem, vždy vzniká více ketolátek. Je to přirozený metabolický děj. Ke zvýšené tvorbě ketolátek dochází při nízkoenergetické dietě. Mezi takovéto diety patří i takzvané hyperproteinové, kdy je v jídelníčku vysoký podíl bílkovin a malý podíl sacharidů a tuků. Příjem bílkovin není ale nijak extrémní. Na obsah sacharidů se klade ještě větší důraz než na obsah tuků. Pokud dietu budete důsledně dodržovat, měření ketolátek není nijak důležité. Jestliže se rozhodnete ketózu měřit, první hodnotu je vhodné měřit již před zahájením režimu, abyste měli srovnání, pokud neabsolvujete běžné interní vyšetření. K nárůstu hodnot by mělo dojít již po 3 dnech diety.
Hlavním principem (příznaky) ketonové diety je výrazné navýšení množství potravin obsahujících bílkoviny a snížení sacharidů na 25 až 40 gramů denně. Sacharidové potraviny jsou v podstatě kompletně zakázané, zejména pečivo, těstoviny, brambory, rýže, ovoce i sladkosti. Neomezená je naopak konzumace masa, vysokotučných mléčných výrobků a některých méně sladkých druhů zeleniny.
Jak poznat, že u vás nastala ketóza? Dejte na své pocity. Měli byste zaznamenávat úbytek kilogramů a centimetrů na obvodech, příliv energie a žádný hlad. Může se stát, že vám několik dnů po sobě nezmizí ani jediný centimetr. Vaše tělo hubne ve vlnách, proto se neměřte každý den, ale pravidelně třeba jednou týdně.
Kdyby vás však pocit, že u vás ketóza neprobíhá, neopouštěl, můžete vyzkoušet diagnostické proužky pro analýzu moči (například KetoPhan), které koupíte v každé lékárně. Ketony se vyplavují do krve a moči a právě v nich je tedy možné je zjistit. Myslete ale na to, že hladina ketonů v moči v průběhu dne kolísá, takže výsledek nemusí být 100% přesný.
Diagnostické proužky navíc nepoznají všechny ketolátky, ale jen acetoacetát. Výsledek tak nemusí odpovídat ani množství ketonů v krvi. A množství ketonů v krvi a v moči rovněž nezávisí jen na rychlosti jejich tvorby, ale i na rychlosti jejich odbourávání. Pokud vám tedy proužek nezrůžoví, vůbec to nemusí znamenat, že nejste v ketóze. Mimo to intenzita zabarvení proužku a dokonce ani množství ketonů v krvi rychlost vašeho hubnutí neovlivní.
Účinnost redukčního režimu můžeme pozorovat i pomocí diagnostického proužku k vyšetření moči. Dodává jej například firma Lachema (Hexaphan) a je možné ho zakoupit či objednat v lékárnách. Chemická reakce, která vzniká ponořením proužku do ranní moči (na počátku dietního režimu a během něj pro porovnání), probíhá zejména mezi kyselinou acetooctovou a činidlem. Méně pak mezi acetonem. Kyselina β-hydroxymáselná s činidlem nereaguje, protože neobsahuje ketoskupinu. Takto vidíte hodnotu ketonů v moči v domácích podmínkách.
Fáze LOW CARB je charakteristická nízkým, respektive nulovým příjmem sacharidů. Její délka je naplánovaná na 5 dní v týdnu, mohou to být jak tréninkové, tak netréninkové dny. V těchto dnech se budete snažit o vyčerpání veškerého glykogenu a dostání se do fáze ketózy. Jak již bylo řečeno výše, ketóza je stav, kdy jsou jako energetické zdroje využívány produkty metabolismu tuků, tedy ketony, které se tak stávají významným zdrojem energie pro pracující mozek, svaly a orgány. K vyčerpání glykogenových rezerv dojde cca po 2–3 dnech, nejpozději ve čtvrtém dni tedy můžete očekávat stav ketózy. Strava v ketonických dnech je poměrně jednoduchá. Konzumujte bílkoviny a tuky ve vyváženém poměru a vyvarujte se sacharidům. Hledejte i skryté sacharidy a nepřijímejte více než 40 g sacharidů za den. Čím méně, tím lépe. Stejně jako každá dieta i cyklická ketogenní dieta počítá s deficitním příjmem energie, sice tedy můžete konzumovat tučnější potraviny, avšak dbejte na to, abyste nepřekračovali svůj denní energetický výdej. V cyklické ketogenní dietě se vyplatí konzumovat pouze 2 g bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti. Přebytek bílkovin by se zbytečně mohl využít na tvorbu sacharidů (glukoneogeneze), což je stav, který je pro CKD naprosto nežádoucí. Mnoho sportovců si myslí, že v této dietě mohou konzumovat uzeniny, sýry, slaninu a podobně. Ne, i při této dietě myslete na to, že jste stále „na dietě“. Konzumujte kvalitní bílkoviny a nenasycené tuky a oleje, a pouze malou část tuků nasycených. Ketony působí na náš organismus toxicky a jejich vysoká koncentrace může vyústit až ke ketoacidóze. Pro jejich odplavení je tedy nutné konzumovat dostatek vitamínů (zejména rozpustných ve vodě) a antioxidantů, společně s vyšším příjmem tekutin.
Fáze CARB UP je opakem předchozí fáze, kdy se konzumovaly výhradně tuk a bílkoviny. V této fázi bude cílem obnovit glykogenové rezervy a připravit tak organismus na další dny, kdy bude zaplaveno ketony. V těchto dnech se můžete vyloženě naplnit sacharidy takzvaně „co to dá“. Právě fáze CARB UP odstraňuje negativní vliv cyklické ketogenní diety na schopnost podávat submaximální silové výkony v tréninku. Ve dnech se zvýšeným příjmem sacharidů se pokoušejte konzumovat pouze minimum tuku, stejně tak omezte bílkoviny na 1,5 g/kg tělesné hmotnosti. Volte tedy potraviny dietní s vyšším obsahem sacharidů.
Celková dieta je vhodná k držení po dobu 4–6 týdnů, po je
Proces překyselení organismu, nebo některých jeho částí vychází z toho, že v těle nejsou v rovnováze kyseliny a zásady. Tato nerovnováha se nazývá acidobazická a podle řady lidí může způsobovat řadu zdravotních problémů, případně může doprovázet některá onemocnění. Při správné acidobazické rovnováze je v těle vytvořené správné životní prostředí pro fungování všech orgánů, a tím pádem i pro celkové zdraví lidského organismu. Aby se dalo zjistit, jestli je lidský organismus z hlediska kyselosti a zásaditosti v rovnováze, je potřeba zjistit jaké má pH. pH je zkratkou slov potential of hydrogen, což znamená, množství volných iontů vodíku. Hodnoty pH se mohou v lidském organismu pohybovat na stupnici 0 až 14 s tím, že neutrální je hodnota 7, kterou má například voda a další neutrální roztoky. Pokud jsou hodnoty pH vyšší než 7, tak to znamená, že v těle převažují zásadité látky. Pokud je naopak pH nižší než 7, tak v něm převažují kyselé látky.
Zjistit hladinu pH v těle není nic těžkého, dá se snadno přeměřit i z pohodlí domova. Je k tomu potřeba pořídit si lakmusové papírky, kterými se pak změří hladina pH v ranní moči. U zdravého jedince se správnou acidobazickou rovnováhou by se hodnoty měly pohybovat kolem 5 až 7 bodů u ranní moči. Hladina pH se pozná, podle barevné změny na papírku, která se porovná s přiloženou škálou, a tak se pozná hladina pH. Přes den by ale naměřené hodnoty měly být již těsně nad hodnotou 7. Hladina pH se také měří z krve, kde se ideální hodnoty pohybují kolem 7,35 až 7,45. To znamená, že je lepší mít v těle o něco více zásaditých látek, než těch kyselých. Hladina pH v krvi by se mělo pohybovat maximálně v hodnotách 6,8 – 7,7. U určování pH z moči se dá určit i stav tkání v těle, na rozdíl od pH určené z krve. Rozdíl v určování pH z krve a z moči je i v tom, že hladina pH v moči v průběhu dne velmi kolísá v závislosti na potravinách, které jedinec snědl. Naopak hladina pH v krvi není tak rozkolísaná. Jiné hodnoty by mohly být problematické. Při nižších hodnotách než jsou stanovené ideální hodnoty, se hovoří o acidóze, naopak při vyšších hodnotách než 7,45 se jedná o alkalózu.
Lidský organismus se sám snaží udržet hladinu pH v ideálních hodnotách, ale někdy to pro něj není snadné a znamená to pro něj velmi silné zatížení, až přetížení. Nejčastěji dochází právě k tomu, že pH sklouzne pod spodní hranici, a tím se zvýší hladina kyselosti v těle. V takovém případě se jedná o latentní acidózu (= překyselení). Acidóza je mnohem častější než alkalóza proto, že ky
Adolf Pleskač radí na všemožné neduhy byliny v různých formách, přičemž klade důraz na odkyselení organismu a očistu těla. Když se v těle objeví nějaký problém, je možné, že došlo k překyselení organismu, což není dobré, neboť to může vyvolat i ty nejhorší choroby, např. rakovinu, artritidu. Pleskač proto doporučuje pořídit si lakmusové papírky (v lékárně) a změřit si v moči své pH (jeho hodnota se má pohybovat od 7,35 do 7,4). Na odkyselení doporučuje půlhodinovou koupel nohou v lavoru, kdy se do 1/2 l vody (přesná teplota vody není stanovena, koupel musí být člověku jednoduše příjemná) vysype 1 sáček sody. Dále pan Pleskač doporučuje vysypat oprané pyžamo sodou a poté se v něm jednu noc vyspat. Na překyselení rovněž radí pití citronové vody, která působí zásaditě, či konzumaci šťávy z červené řepy (pokud možno ze syrové). Dobrá je i nastrouhaná syrová červená řepa smíchaná s bílým jogurtem a doplněná celozrnným pečivem.
Kromě toho je vhodná i konzumace lněného semínka, beta-karotenu, všech bylinkových čajů, jež jsou zásadité, a brokolice (nejlépe syrové nebo dělané jen v páře).
Výborné jsou i jeho Vilcacora kapky obsahující kočičí dráp ( Uňa de gato, Uncaria tomentosa). Tato bylina má silné imunostimulační, regenerační a antioxidační vlastnosti. Chrání organismus před nepříznivými vlivy prostředí a umožňuje mu se s nimi vypořádat.
Počátky vilcacory jako léčivé rostliny spadají přibližně do doby před 2 000 let. Po mnoho století se udržovala tradice jejího používání především u domorodých kmenů pocházejících z oblasti dnešního Peru, i když oblast rozšíření je poměrně rozsáhlá. Moderní historie užívání vilcacory však začíná teprve v 60. letech 20. století. Od té doby známe první etnofarmakologické způsoby užití a tehdy proběhlo první stanovení obsahu aktivních látek. K první komplexní studii druhu, která měla za následek prodej prvních extraktů z vilcacory, a to v Rakousku a SRN, došlo teprve na počátku 70. let. Rychle se šířící zvěsti o jejím téměř zázračném působení podnítily zájem o tuto rostlinu u farmaceutických firem po celém světě. V USA zaregistrovali několik patentů týkajících se extrakce řady alkaloidů a jejich imunostimulační aktivity. V roce 1994 uspořádala Světová zdravotnická organizace (WHO) první mezinárodní konferenci zaměře
Léčba vede k potlačení zánětu, prevenci recidiv, eventuálně k odstranění příčiny (katétr). Zásadní je včas zahájená antimikrobiální léčba, klidový režim, dostatečný přívod tekutin, a to 2,5 l za 24 hodin. Pravidelná mikce a defekace jsou režimová opatření, která jsou doporučována jako součást léčby. Antipyretická terapie se doporučuje dle potřeby (ibuprofen, paracetamol).
Cystitida se léčí pomocí chemoterapeutik, která dosahují vysoké koncentrace v moči, perorálně například léky nitrofurantoin, trimetoprim, kotrimoxazol.
Délka léčby:
nekomplikovaná cystitida 3–7 dnů;
nekomplikovaná nerecidivující cistitida a uretrální syndrom u žen – stačí třídenní léčba;
recidivující cystitida a u mužů – 7 až 10 dní;
komplikovaná cystitida – 10 až 14 dní a po odeznění se brání recidivě jednou dávkou léku na noc po dobu několika týdnů až měsíců.
Při pyelonefritidě je léčba založena na látkách s vysokou koncentrací v krvi. Při podezření na pyelonefritidu je nutné ihned zahájit léčbu, každý odklad zvyšuje pravděpodobnost vzniku jizev. Volba antibiotika závisí na regionální prevalenci rezistence patogenů. U nekomplikované pyelonefritidy se empiricky podávají potencované aminopeniciliny a cefalosporiny 2., případně 3. generace. Při adekvátní léčbě by mělo dojít ke zlepšení klinického stavu během 24–48 hodin. Antibiotická terapie se upravuje dle kultivace moči a citlivosti. Nebyl prokázán rozdíl mezi perorální a intravenózní léčbou (u dětí od cca 2–3 měsíců). Indikací k intravenózním antibiotikům jsou strukturální vrozené vady vývodného močového systému, intolerance perorálních antibiotik či intolerance tekutin, těžký nebo septický průběh infekce. Doporučená doba antibiotické léčby u dětí je 10–14 dní.
Podpůrná terapie –například extrakty z brusinek mají příznivý efekt u recidivujících infekcích močových cest, dále jsou to probiotika (laktobacily osidlují zevní ústí uretry a vytlačují odtud gramnegativní flóru), imunoterapie s aplikací extraktů bakteriálních těl původců infekce močových cest.
Opatření při chronické infekci – doma by se měla denně sledovat diuréza, měřit krevní tlak, nabírat moč na kvantitativní bakteriurii, kontrolovat testačními papírky chemické složení moči.
Lázeňská péče – je na zvážení individuálního stavu pacienta; musí být spojena s pitím minerálních vod, s navozením určitého režimu pravidelného příjmu tekutin a vyprazdňování.
Mezi nejčastější příčinu výskytu krve v moči u dítěte patří zánět močových cest. Samozřejmě krev v moči se může vyskytnout i při úrazu nebo jiném závažném onemocnění.
Znakem infekcí močových cest je výskyt klinicky významného množství bakterií v moči. Většina těchto infekcí je způsobená jediným patogenem, proto nález dvou či několika mikroorganismů v moči obvykle svědčí o kontaminaci. Za významnou bakteriurii (infekci močových cest) se považuje počet 105 a víc bakterií v 1 mililitru moči. Nejčastěji je původcem infekce tyčinková bakterie Escherichia coli (velmi často jen zkráceně E. coli). Žije v tlustém střevě a na pokožce kolem konečníku. Je jedním z nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry a její přítomnost je nezbytná pro správný průběh trávicích procesů ve střevě. Některé vzácnější kmeny E. coli jsou nebo za určitých okolností mohou být patogenní. Mohou tak způsobit různé zánětlivé stavy. Mezi ostatní původce infekcí močových cest patří enterobakterie, které se často vyskytují u pacientů s malformacemi močového systému.
Potvrzení diagnózy je založeno na přítomnosti klinických příznaků, laboratorních ukazatelích a pozitivitě močového nálezu: přítomnost krve, bílkovin, leukocytů a bakterií v moči. Proto dříve, než se stanoví diagnóza, je nutné odebrat a vyšetřit moč. Pro tento účel se používají sterilní zkumavky. Správný postup, který by měli rodiče zachovávat je, že je potřeba dítěti důkladně očistit vnější genitálie a do zkumavky odebrat moč ze středního proudu. Nejvhodnější je ranní moč (což ale není podmínkou), přičemž je důležité ji co nejrychleji odevzdat k vyšetření. Při déletrvající prodlevě se mohou bakterie ve vzorku pomnožit, čímž dochází ke zkreslení výsledku. Maminky často u malých dětí upřednostňují odběr moči do sáčků. Tato metoda je sice technicky jednodušší, ale je poměrně málo spolehlivá. Až 85 % nálezů ze sáčků totiž přináší falešně pozitivní výsledek. Odběr moči pomocí sáčků se používá jen na screeningové vyšetření, není vhodné takto zachycenou moč posílat na kultivační vyšetření.
Z odebraných vzorků se infekce močových cest určuje testačními papírky a podrobnějším mikroskopickým vyšetřením. Dnes již i u nás mají někteří praktičtí dětští lékaři ve svých ordinacích přesné močové analyzátory, které vyhodnotí až jedenáct močových parametrů během několika minut. Výsledek kultivačního vyšetření moči bývá obvykle znám v průběhu 24–48 hodin.
Podle lokalizace zánětu lze infekce dělit na:
infekce dolních močových cest (cystitida) – zánět postihuje močový měchýř a močovou trubici;
infekce horních močových cest (pyelonefritida) – zánět postihuje močovody a ledviny.
Klinické příznaky souvisí jak s místem, kde se zánět nachází, tak především s věkem dítěte.
