Zajímáte se o téma PERFORACE UŠNÍHO BUBÍNKU? Tak právě pro vás je určen tento článek. Účinnou látkou přípravku AULIN je nimesulid. Nimesulid patří do skupiny nesteroidních protizánětlivých léčiv s analgetickým a antipyretickým účinkem, nimesulid účinkuje jako inhibitor enzymu cyklooxygenázy, která se účastní syntézy prostaglandinů.
Aulin příbalový leták
AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.
LÉKOVÁ FORMA
Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.
Dávkování a způsob podání
Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.
Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.
Kontraindikace
Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.
Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.
Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.
Alkoholismus, toxikomanie.
Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.
Těžké poruchy krevní srážlivosti.
Těžké srdeční selhání.
Těžká porucha renálních funkcí.
Porucha jaterních funkcí.
Pacienti s horečkou a/nebo s příznaky podobnými chřipce.
Děti do 12 let.
Třetí trimestr těhotenství a kojení (viz body 4.6 a 5.3).
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den, vím s naprostou jistotou, že mám prasklý bubínek ( není to poprvé) jde o to, že je to už tři týdny a sluch se zlepšil pouze částečně a chvílemi přetrvává mírná bolest. Tudíž se chci zeptat, zda by se mohlo jednat o infekci, nebo jen o proces hojení?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Při opakovaném prasknutí bubínku se tkáň stává méně hojitelnou a může docházet k prodloužení rekonvalescence. S hojením může pomoci speciální roztok, který se aplikuje na konec zvukovodu. Roztok může aplikovat jen lékař na ORL. Doporučuji navštívit ušního lékaře, protože jde o důležitou věc - hrozí ztráta sluchu a to není nic příjemného.
Tableta obsahuje hormony. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu. V naší republice jde o nejrozšířenější typ antikoncepce. Výhodou je vysoká účinnost, pravidelný menstruační cyklus, menší menstruační bolesti. Má i pozitivní vliv na pleť, vlasy a nehty.
Po celou dobu užívání dodává tělu estrogen i gestagen. Podle množství hormonů se dělí na:
jednofázové – obsahují stejnou dávku hormonů (21 dnů estrogen i gestagen, 7 dní menstruace)
dvoufázové – tabletky dvojího druhu s různými dávkami hormonů (11 dní estrogen, 10 dní gestagen, 7 dní menstruace)
třífázové – v průběhu cyklu se mění hladiny gestagenů i estrogenů; snaží se co nejvíce zachovat pravidelnost menstruace
Dávkování: Jednou denně. Měla by se užívat každý den ve stejnou dobu.
Spolehlivost: 90 žen z 1 000 otěhotní při doporučeném používání.
Hormonální působení: Hormony z tablety se uvolňují do celého těla. Mohou obsahovat estrogen.
Ovlivnění cyklu: Pravidelné krvácení každý měsíc, může snížit krvácení a bolest.
Váha: Přírůstek na váze je malý, jestli vůbec nějaký.
Riziko trombózy: Mírně zvýšené riziko.
Otěhotnění po vysazení: Ano, brzy po přerušení.
Cena: Metoda není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Použití: Lékař vám ji předepíše, zakoupíte ji v lékárně a každý den ve stejnou dobu spolknete jednu pilulku. Hormony se pak neustále uvolňují do krve a chrání vás před nechtěným otěhotněním.
Nežádoucí účinky
Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 100 uživatelek): změny nálady, bolest hlavy, nevolnost, bolest prsou, problémy s menstruací, například nepravidelná menstruace, vynechání menstruace.
Málo časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 1 000 uživatelek): deprese, nervozita, ospalost, závratě, mravenčení, migréna, křečové žíly, zvýšený krevní tlak, bolest žaludku, zvracení, trávicí potíže, plynatost, zánět žaludku, průjem, akné, svědění, vyrážka, bolesti, například bolest zad, končetin, svalové křeče, kvasinkové poševní infekce, pánevní bolesti, zvětšení prsou, nezhoubné bulky v prsou, děložní/poševní krvácení (které obvykle ustoupí při dalším užívání přípravku), výtok, návaly horka, zánět pochvy (vaginitida), problémy s menstruací, bolestivá menstruace, snížená menstruace, velmi silná menstruace, poševní suchost, neobvyklé výsledky výtěru z děložního hrdla, snížený zájem o sex, nedostatek energie, zvýšené pocení, zadržování tekutin, zvýšení hmotnosti.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout u 1 až 10 z každých 10 000 uživatelek): kvasinkové infekce, anémie, z
V naší poradně s názvem PRASKLEJ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den chtěl bych se zeptat na pár otázek čistil sem si uši a najednou v levém uchu jao kdyby někdo vypnul zvuk přestal sem na něj slyšet ale po pár hodinách to bylo lepší a zkoušel sem jestli na něj slyším slyším ale je to jako kdybych měl něco v uchu jako kdyby nějakej špunt a taky když polikám tam jako kdyby tam měl píchavej tlak a taky mě furt v uchu píská jak už teda uvádíte může to být teda prsklej bubínek nebo je možný že to mám jenom poraněné a jestli jo šlo by to vyléčit peroxidem? nebo zahojí se to samo? mám strach z dokout takže se bojím k doktorovi a kdybych tam musel mohlo by to být bolestivé? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle Tomáši vypadá na usazený starý maz, který se vám nahromadil ve zvukovodu a čištěním jste ho upěchoval směrem k bubínku. Maz tam teď začíná způsobovat lokální zánět zevního zvukovodu. Tahle situace se sama nevyléčí. Nejrychlejší způsob, jak se toho zbavit je navštívit lékaře na ušním ( oddělení ORL), který provede výplach a uvolní maz - špunt z ucha ven. Nebolí to ani to není nijak zvlášť nepříjemné. Kdybyste nechtěl k lékaři, tak se můžete pokusit uvolnit ušní maz sám a to výplachem ucha peroxidem vodíku. Kápněte si několik kapek kysličníku do ucha, nechte to zatéct co nejhlouběji do zvukovodu a pozorujte šumění. Dokud šumí tak rozpouští a až přestane, tak ho nechte vytéct z ucha ven. Toto dělejte několikrát za den, až se vám špunt rozpustí a zlepší se sluch. Kdyby vás ucho začalo bolet, tak si ho vytřete vatičkou bohatě namočenou ve višněvského balzámu. Taky aplikujte 3 až 4 krát denně.
Většina případů prasknutí bubínku nevyžaduje léčbu, během několika týdnů dojde k zahojení. Nicméně je vždy lepší poradit se s odborníkem, a to zvláště v níže uvedených případech.
Dojde k natržení nebo ruptuře a nedochází k hojení během několika týdnů – lékař pak v ordinaci k okraji tenké membrány aplikuje chemický roztok, který stimuluje růst buněk.
Pokud je prasklina velká nebo nefunguje hojení bubínku, může lékař doporučit chirurgický zákrok k opravě bubínku, který je nazýván tympanoplastie.
Důležitým aspektem, který je třeba vzít v úvahu, je používání tamponů nebo špuntů do uší při koupeli, zejména u ruptur bubínku.
Pacient by se neměl pokoušet čistit uši bez souhlasu lékaře. Také by se měl vyhnout prudkému foukání z nosu a smrkání.
Pacientovi mohou být předepsány léky proti zánětu a bolesti. Použití teplých zábalů na uši může poskytnout úlevu od bolesti, ale jen do určité míry.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladislava.
prosím o sdělení zda se ještě vyrábí triamcinolon tinktura. Protože můj obvodní lékař ho již delší dobu nemá. Bylo mně řečeno , že se asi nevyrábí .Je to lék který mi jako jediný pomáhá . Nevím čím bych ho měla nahradit. Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Triamcinolon k zevnímu použití je dlouhodobě k dostání jen jako mast nebo jako emulze. Tinktuře se nejvíce blíží kožní emulze, což je hustá bělavá emulze, příjemné vůně, mísitelná s vodou. Používá se na akutní i vysoce svědivé alergické záněty kůže neinfekčního původu, pokud nejsou ve stádiu mokvání nebo tvorby krust. Dále se používá na akutní fáze některých druhů ekzémů, dermatitidy, zánětlivé kožní projevy ve vlasaté části hlavy nebo na ochlupených místech těla. Emulze triamcinolonu taktéž pomáhá na zánět zevního zvukovodu při neporušeném ušním bubínku. Kožní emulze triamcinolon je běžně k dostání v lékárně na lékařský předpis a je bez doplatku.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomíra.
Dobrý den , přibližně od poloviny července mám zalehlé ucho a při smrkání cítím jak vzduch proudí z ucha. Může se jednat o prasklý bubínek?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle není prasklý bubínek. Vaše příznaky ukazují spíše na vleklý zánět eustachovy trubice, v níž se tvoří tekutina, která trubici roztahuje a potom, právě při zvětšení tlaku při smrkání, je tekutina rozpohybována, což tvoří pocit průchozího bubínku. Nejrychlejší léčbu dostanete v ambulanci ORL, kde prohlédnou ucho i krk a doporučí vhodnou léčbu. Samoléčba nabízí klokaní odvaru ze šalvěje a užívání lichořeřišnice na všechny možné způsoby, ovšem s nejistým účinkem.
Čištění uší tyčinkami nebo ostrými předměty. Ušní bubínek je poraněn, když jsou tyto objekty tlačeny příliš hluboko do zvukovodu.
Náhlý úder do uší nebo hlavy.
Vystavení se hlasitému zvuku nebo výbuchu. Lidé poslouchající stereofonní zvuk o mnoha decibelech jsou náchylnější k prasknutí bubínku, a dokonce i ke ztrátě sluchu.
Chronický problém s Eustachovou trubicí středního ucha, infekce středního ucha.
Nerovnováha externího atmosférického a vnitřního tlaku ucha, k čemuž dochází při stoupání nebo při letu letadlem a může dojít k prasknutí bubínku.
Příznaky prasklého bubínku mohou být u některých pacientů jasné, ale u některých dojde k odhalení až v případě, kdy přijdou k lékaři s neobvyklým pocitem v uchu.
Náhlá vystřelující bolest v uchu – častý první příznak prasklého bubínku.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Děkuji za vaší opět uklidňující a pozitivni zpravu.
Na netu jsem pročítala spoustu informací o otitidách a jeji léčbě a jedna z nich je i propíchnutí bubínku a odsátí té tekutiny za bubínkem a popř.vložení vent.trubičky pokud je nefunkční Eust.trubice což je i můj případ.
Jelikož to za 2tydny budu mít již 3měsíce a přechází to chronické fáze tak si myslím jestli by to muj problem nevyřešilo..z chronckych otitid jsou pak mozne komplikace ktere bych opravdu nechtela..
Vy jste se při vašich epizodách takè trápil s tekutinou a vpáčeným bubínkem?
Děkuji a omlouvam se za moje neustálé dotazy...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vpáčený bubínek a přebytek tekutiny ve středním uchu se objevuje při každé obstrukci Eustachovy trubice. Když je trubice jen přiškrcená, jako ve vašem případě, tak skrze ní tekutina stále odtéká, ale nevyrovnávají se tlaky, tím vzniká zastřený sluch, ale vše se vyvíjí bez bolesti. Když je trubice zcela nefunkční, tak se tekutina hromadí ve středním uchu, což způsobuje silnou bolest. A právě v takových případech se přistoupí k propíchnutí bubínku a zavedení drenu. Vás nic nebolí, jen máte utlumený sluch a proto není třeba dělat žádná taková invazivní opatření. Stačí jen vydržet až to přejde a soustředit se na jiné věci, než neustálé sledování své přechodně zhoršené kvality sluchu. Důležité je, abyste uvěřila, že to bez následků jednoho dne přejde.
Základ diagnostiky výtoku z ucha představují anamnéza a klinické vyšetření. Nejdůležitějším vyšetřením pro stanovení diagnózy v oblasti zevního a středního ucha je otoskopie. Co se týče diagnózy v ostatních oblastech ucha, využívají se vyšetření horních cest dýchacích, cest polykacích a hrtanu. Pro zánět zevního zvukovodu je typický bolestivý tlak a zánětlivé změny zvukovodu, v anamnéze pacienta se pak objevuje koupání. Pakliže se jako příčina otalgie (bolest ucha) vyloučí ušní onemocnění, je třeba vyloučit rovněž onemocnění dýchacích a polykacích cest. Orientační vyšetření sluchu prostřednictvím šepotu nebo hlasité řeči může pomoci při posuzování přítomnosti středoušního zánětu, který se vyznačuje mimo jiné nedoslýchavostí.
Otoskopické vyšetření se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu a boltce a jeho okolí, konkrétně se při něm pozoruje postavení boltce, retroaurikulární oblast a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku se zkoumá postavení, barva, transparence a pohyblivost (k tomu slouží pneumatická otoskopie). Pro fyziologický nález je charakteristický šedý konturovaný bubínek s reflexem. Na počátku rozvoje akutního středoušního zánětu dochází k retrakci (vpáčení) bubínku, která je podmíněna negativním tlakem ve středoušní dutině. Nejprve se horizontálně posune rukojeť kladívka, poté dochází k výrazné retrakci bubínku k promontoriu. Když se vytvoří hnisavý sekret, bubínek se vyklene (nejprve v zadní polovině, později i v polovině přední). Typický nález u akutního hnisavého středoušního zánětu: zarudlý, ztluštělý, vyklenutý, netransparentní bubínek s omezenou pohyblivostí. Při vyšetření ladičkovou zkouškou podle Webera pacient lateralizuje zvuk do nemocného ucha.
V některých případech se provádí i mikroskopické vyšetření výtoku z uší.
Trauma. Propíchnutí zvukovodu jakýmkoli tvrdým nebo ostrým předmětem může způsobit poranění, které vede ke krvácení z uší. Také nehody, které způsobí trauma hlavy či frakturu lebky mohou způsobit krvácení z uší.
Zánět zvukovodu (otitis externa) – podráždění zvukovodu – může rovněž způsobit silné bolesti a často i krvácení.
Zánět středního ucha – infekce ve středním uchu, která často vede k prasknutí bubínku.
Onemocnění kosti za vnějším uchem.
Pokud jsou ve zvukovodu nebo středním uchu nádory nebo polypy, může se často vyskytovat krvácení z ucha.
Cévní malformace.
Prasknutí bubínku. Kromě ušních infekcí a traumat může být prasknutí bubínku způsobeno hlasitým hlukem a změnou tlaku nebo náhlou změnou nadmořské výšky.
Rakovina zvukovodu je další příčinou krvácení z ucha.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladislava.
Vaše odpověď mně ,ale nesdělila zda se prodává, nebo se ještě vyrábí Tinktura Triamcinolon. Emulzi jsem vyzkoušela ta, ale nepomáhá. Mám svědění v uších a ne v pochvě.Tento problém mám již 35 let a vždy jsem používala pouze tinkturu. Tak prosím o to zda se ještě vyrábí. O nic jiného mně nejde.Ještě bych se chtěla zeptat zda je možné použít jinou tinkturu . Když si uši nevytřu triamcinolonem tinkturou tak mně to tak svědí, až bych si to rozdrápala. Zřejmě se utvoří puchýřky a ty po sléze prasknou a vytéká mi nějaká vodička. Byla jsem u ušního lékaře, ale ten byl k mému případu laksní. říkala jsem mu, že používám tinkturu a on mi na to nic neřekl. a opět mi napsal tinkturu, ale já jí již nedostala. tak prosím o konkrétní odpověď.
děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Triamcinolon ve formě kožního roztoku - tinktury už k dostání není. Ale jsou zde k dispozici jiné kortikoidní roztoky, podobné Triamcinolonu. Jde například o Belosalic, Elocom a Diprosalic, vše na lékařský předpis.
Častou příčinou výtoku z ucha bývá hnisavý zánět středního ucha. K faktorům způsobujícím zánět středouší patří defekt Eustachovy trubice, která spojuje dutinu ústní se středním uchem. Trubice nemusí být dobře uzavíratelná, v důsledku čehož se bakterie šíří do středouší, kde pak vyvolávají zánět. Během zánětu se ve středním uchu hromadí hnis, u pacienta pozorujeme horečku, silnou bolest ucha, nachlazení. Jestliže se prostor středouší naplní hnisem, dojde k perforaci bubínku a hnis začne vytékat z ucha ven. Při zánětu středního ucha může lékař doporučit takzvanou paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. I pak hnis vytéká z ucha, ovšem pacientovi se velmi uleví.
Příčinou vodnatého sekretu je chronický katar středoušní dutiny. V takovém případě vytéká z ucha vodnatý sekret obsahující hlen a fibrin. Bubínek může být vtažen dovnitř.
Krvavý výtok z ucha může mít několik příčin: například poranění zevního zvukovodu, bubínku i středního ucha ostrým předmětem; okolní zánět, zvláště při chřipkovém zánětu středního ucha. Při úrazech s poraněním spodiny lebeční může z ucha vytékat i mozkomíšní mok.
Obecně výtok z uší způsobují zánětlivá onemocnění středoušní dutiny. Těchto zánětů je celá řada, a to jak akutních, tak i chronických. Pozoruje-li pacient výtok z ucha, měl by navštívit lékaře. U akutních hnisavých středoušních zánětů lékař obvykle provede paracentézu (propíchne ušní bubínek), čímž pacientovi velmi uleví. Proto je zbytečné snášet několik dní úpornou bolest ucha, než hnis bubínek protrhne a kdy navíc dojde k provalení na neurčeném místě a otvor má různou velikost.
Ve svém příspěvku LÉČBA UŠNÍHO SVRABU U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den, u zakrslého králíka se objevil v uchu svrab, mohu aplikovat Arpalit Neo- mám doma. Ale nevím, jestli a případně kolik, mohu na králíka nastříkat, jak často. A mám ošetřit celé tělo nebo stříknout do ucha? A kolikrát zopakovat, a zda ucho čistit opatrně i uvnitř?
Moc děkuji.
M. R.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Apo-Ibuprofen 400 obsahuje léčivou látku ibuprofen; tato látka patří do skupiny nesteroidních protizánětlivých léčiv. Ibuprofen zmírňuje bolest a zánět různého původu. Lék rovněž tlumí horečku, která provází běžné nemoci z nachlazení. Lék se užívá při bolesti hlavy, zubů, zad, při bolestivé menstruaci, při bolesti svalů a kloubů provázející chřipková onemocnění, při poranění měkkých tkání, jako je pohmoždění a podvrtnutí. Dále se užívá při horečnatých stavech doprovázejících chřipková onemocnění a jako doplňková léčba horečnatých stavů při jiných onemocněních, při zánětlivých onemocnění kloubů a páteře provázených bolestivostí, zarudnutím, otokem a kloubní ztuhlostí. Lék by se měl používat pouze na doporučení lékaře. Apo-Ibuprofen 400 je určen pro dospělé a dospívající nad 12 let.
Podávání tohoto léku může být spojeno s mírným zvýšením rizika srdečních nebo mozkových cévních příhod. Riziko je více pravděpodobné, pokud jsou používány vysoké dávky a dlouhá doba léčby. Proto nepřekračujte doporučenou dávku ani dobu léčby. Velkou obezřetnost byste měli mít, pokud jste prodělali nebo máte vředovou chorobu žaludku nebo dvanácterníku. V průběhu léčení se ojediněle může vyskytnout krvácení ze zažívacího traktu, vřed nebo perforace. Vznik těchto stavů může, ale nemusí být provázen varovnými příznaky. Riziko vzniku krvácení, vředu nebo perforace v zažívacím traktu se zvyšuje se stoupající dávkou léku.
Krvácení: K nálezu jasně červené krve ve stolici po provedené kolonoskopii může dojít poměrně často. Příčinou může být poranění sliznice tlustého střeva, konečníku nebo poranění vnitřních hemoroidů hadicí přístroje. Riziko krvácení roste při provádění zákroků, jako je odstranění velkých polypů či povrchových ložisek kolorektálního karcinomu. Z toho důvodu jsou podobné zákroky často prováděny v průběhu několikadenní hospitalizace v nemocničním zařízení. Krvácení ustává samo nebo si vyžádá opakování kolonoskopie s místním ošetřením krvácejícího místa (koagulace elektrickým proudem, nasazení klipu a podobně). Podává se kašovitá a šetřící dieta.
Protržení střeva: Je méně časté než krvácení, ale může být velmi závažné. Udává se, že k němu dochází asi u 1 vyšetřovaného z 1000. Riziko je vyšší u starších nemocných, u pacientů s četnými divertikly a při provádění endoskopických zákroků (například polypektomie). Malé perforace lze řešit přímo endoskopicky nasazením klipu na vzniklý otvor, větší perforace se musí akutně řešit chirurgickým zákrokem. Velkou výhodou je, že při kolonoskopii je pacient lačný a má vyčištěná střeva – chirurgický zákrok může být proto proveden rychle. V opačném případě hrozí vznik peritonitidy a septického stavu s následným šokem. Dietní opatření jsou individuální dle stavu pacienta.
Rozvrat vnitřního prostředí: Jedná se o riziko přípravy na kolonoskopii, při které se musí člověk vyprázdnit za použití projímavých přípravků. Vyprazdňování může člověka dehydratovat, typické je to u seniorů a polymorbidních jedinců. Z toho důvodu je vhodné provádět i u nich kolonoskopii v průběhu hospitalizace, kdy lze tekutiny hradit parenterálně infuzemi.
Alergická reakce: Nikdy nelze vyloučit alergickou reakci na lék obsažený v tlumicí injekci. Jako určité snížení rizika se proto před vyšetřením zdravotní sestra či lékař zeptají na již známé pacientovy alergie. Dietní opatření jsou dle stavu pacienta. Ve většině případů ovšem nejsou nutná.
Krvácení: K nálezu jasně červené krve ve stolici po provedené kolonoskopii může dojít poměrně často. Příčinou může být poranění sliznice tlustého střeva, konečníku nebo poranění vnitřních hemoroidů hadicí přístroje. Riziko krvácení roste při provádění zákroků, jako je odstranění velkých polypů či povrchových ložisek kolorektálního karcinomu. Z toho důvodu jsou podobné zákroky často prováděny během několikadenní hospitalizace v nemocničním zařízení. Krvácení ustává samo, případně si vyžádá opakování kolonoskopie s místním ošetřením krvácejícího místa (koagulace elektrickým proudem, nasazení klipu a podobně).
Protržení střeva: Je méně časté než krvácení, ale může být velmi závažné. Udává se, že k němu dochází asi u 1 vyšetřovaného z 1 000. Riziko je vyšší u starších nemocných, u pacientů s četnými divertikly a při provádění endoskopických zákroků (například polypektomie). Malé perforace lze řešit přímo endoskopicky nasazením klipu na vzniklý otvor, větší perforace se musí akutně řešit chirurgickým zákrokem. Velkou výhodou je, že při kolonoskopii je pacient nalačno a má vyčištěná střeva – chirurgický zákrok může být proto proveden rychle. V opačném případě hrozí vznik peritonitidy a septického stavu s následným šokem.
Rozvrat vnitřního prostředí: Jedná se o riziko přípravy na kolonoskopii, při níž se musí člověk vyprázdnit za použití projímavých přípravků. Vyprázdnění může člověka dehydratovat, typické je to u seniorů a polymorbidních jedinců. Z toho důvodu je vhodné provádět u nich kolonoskopii během hospitalizace, kdy se tekutiny nahrazují parenterálně infuzemi.
Alergická reakce: Nikdy nelze vyloučit alergickou reakci na lék obsažený v tlumicí injekci. Jako určité snížení rizika se proto před vyšetřením zdravotní sestra či lékař zeptají na již známé pacientovy alergie.
Po výkonu může být stolice řídká, ale mělo by docházet k rychlé úpravě do normy.
Otimectin se řadí mezi přípravky na kočičí svrab. Cena léku je 300 Kč. Jedná se o bezbarvý až lehce nažloutlý, mírně opalescentní a viskózní gel pro kočky.
Léčivá látka v 1 g: ivermectinum 1 mg
Indikace: léčba ušního svrabu u koček (Otodectes cynotis)
Kontraindikace: Nepoužívat v případě přecitlivělosti na léčivou látku nebo na některou z pomocných látek. Nepoužívat při perforaci ušníhobubínku. Nepoužívat, jestliže ušní bubínek není zcela vidět. Nepoužívat u koček s ucpanými zevními zvukovody při chronickém zánětu. Nepoužívat u koček trpících systémovým onemocněním.
Nežádoucí účinky
Náhodné použití u koťat a koček s perforovanými ušními bubínky nebo ucpaným zevním zvukovodem může vést k nežádoucím účinkům charakterizovaným útlumem centrálního nervového systému spojeným s apatií, anorexií, mydriázou, ataxií, třesy a sliněním. Jestliže zaznamenáte jakékoliv závažné nežádoucí účinky či jiné reakce, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, oznamte to prosím veterinárnímu lékaři.
Dávkování: Místní podání do zevního zvukovodu. Naplňte zevní zvukovod přípravkem. Tím zajistíte dávku veterinárního léčivého přípravku přibližně 1 gram (odpovídá 1 mg ivermektinu) do každého ucha. Jemně vmasírujte a zajistěte rovnoměrnou distribuci stiskem ušního boltce z vnější strany.
Aplikaci opakujte po sedmi a čtrnácti dnech.
Po léčbě se doporučuje další veterinární vyšetření, protože může být nutné opakovat nebo přehodnotit léčbu.
Pokyny k použití: Před použitím přípravku uši vypláchněte nebo vyčistěte. Je třeba ošetřit obě uši současně.
Uchování: Uchovávat mimo dosah dětí. Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Chraňte před chladem nebo mrazem. Nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti uvedené na tubě a krabičce. Po prvním otevření spotřebujte do 28 dní.
Upozornění: Všechny společně držené kočky by měly být léčeny proti invazi roztoči Otodectes cynotis současně. Další vnímavá zájmově chovaná zvířata (psi, fretky) v domácnosti by v případě zjištění a potvrzení přítomnosti ušního roztoče měla být také léčena, a to jiným vhodným přípravkem.
Zvláštní opatření pro použití u zvířat
Vzhledem k nedostatku informací o bezpečnosti by přípravek neměl být používán u koček do 16 týdnů věku. Je třeba postupovat opatrně, aby se po podání zabránilo styku přípravku s očima nebo tlamou zvířete. Je třeba zabránit požití přípravku kočkami vzájemným nebo vlastním olizováním místa podání. Avermektiny nemusí být dobře snášeny všemi necílovými druhy. Případy nesnášenlivosti přípravku jsou hlášeny u psů, zejména u kolie, staroanglického ovčáka a příbuzných plemen nebo kříženců, a také u želv. P
Ušní kapky, roztok obsahující Phenazonum, Lidocaini hydrochloridum monohydricum
Přípravek Otipax ušní kapky se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem: zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, hlavně v počátečním stadiu, zánět ušníhobubínku, barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem). Přípravek je určen pro dospělé a děti od 1 měsíce věku.
Nepoužívejte Otipax
Nepoužívejte tyto kapky, jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na léčivé látky nebo na kteroukoli další složku přípravku Otipax.
Nepoužívejte Otipax v případě porušeného bubínku.
Pokud se stavy uvedené v tomto odstavci u Vás vyskytnou teprve během používání přípravku, informujte o tom svého ošetřujícího lékaře. Přípravek není určen pro novorozence (do 1 měsíce věku). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku OTIPAX je zapotřebí
U nemocných s proděravělým nebo se zničeným ušním bubínkem nebo s poškozením stěny středního ucha se přípravek může dostat do prostředí ve vnitřním uchu, kde může způsobit škody. Proto lékař u těchto nemocných může doporučit dodatečná otoskopická vyšetření (vyšetření ucha na ORL oddělení). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE. Léčba přípravkem OTIPAX by neměla přesáhnout 5 dní. Jestliže se po výše uvedené léčbě příznaky onemocnění nezlepší, dojde k jejich zhoršení nebo se vyskytnou nežádoucí účinky, poraďte se o dalším používání přípravku s lékařem.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky
Účinky přípravku Otipax a účinky jiných současně užívaných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Informujte svého lékaře o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době nebo začnete užívat, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. U přípravku Otipax nejsou interakce dosud známy.
Těhotenství a kojení
Poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. O vhodnosti použití přípravku u těhotných nebo kojících žen rozhodne lékař.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Přípravek patří do skupiny léčiv s nepravděpodobným ovlivněním pozornosti. Doporučená doba léčení nemá přesáhnout 5 dní. Maximální denní dávka nemá přesáhnout 12 kapek na bolestivé ucho a den. Jestliže jste použil(a) více přípravku Otipax, než jste měl(a), informujte svého lékaře. Jestliže jste zapomněl(a) použít přípravek Otipax, nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře.
Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Otipax nežádoucí účinky, které se&nbs
Kapesní naslouchadla: Kapesní naslouchadla se skládají z pouzdra a ušního závěsu. Pouzdro je obvykle velikosti balíčku hracích karet, obsahuje zesilovač, baterii a ovládací prvky, zatímco na závěsu je umístěn miniaturní reproduktor. Kapesní naslouchadlo může poskytnout velké zesílení a dlouhou životnost baterie za nižší cenu.
Závěsná naslouchadla (BTE): Jsou vhodná především pro těžké sluchové ztráty anebo tehdy, je-li zavedení sluchadla do zvukovodu velmi obtížné z důvodu úzkého zvukovodu. Skládají se z pouzdra, které obsahuje elektronický obvod, ovládání, baterii, mikrofon/y a často také reproduktor. Pouzdro je umístěno za ušním boltcem s propojením vedeným dolů do ucha. Zvuk z naslouchadla je do ucha přenášen akusticky tenkou plastovou trubičkou.
S reproduktorem ve zvukovodu (RIC): Na rozdíl od sluchadel závěsných (BTE) je ve sluchadlech RIC umístěn reproduktor přímo v ušní koncovce, ve zvukovodu, namísto v pouzdře sluchadla. Model RIC se skládá z pouzdra umístěného za uchem, tenkého drátku spojujícího pouzdro s reproduktorem a vlastního reproduktoru, který je vložen přímo do zvukovodu. Reproduktor je uložen v silikonovém pouzdře, které je ve formě špuntu zafixováno do ucha pacienta.
Zvukovodová sluchadla (ITE): Jsou umístěna ve vnějším zvukovodu. Občas mohou být spatřena, pokud člověk stojí tváří v tvář člověku s ITE. Naslouchadla ITE jsou vyrobena individuálně přímo podle ucha pacienta a navržena tak, aby pohodlně pasovala do ucha pacienta. Jsou vhodná pro lehké až těžké sluchové ztráty. Ventilace u těchto naslouchadel může způsobovat zpětnou vazbu. Ventilaci umožňuje tenká trubička, která poskytuje vyrovnání tlaku a její provedení má také vliv na zpětnou vazbu. Zpětná vazba (svištění či pískání) je způsobena prosakováním zvuku (většinou na vyšších frekvencích), který je znovu zesílen a může způsobovat problém u těžkých ztrát sluchu.
Kanálová sluchadla (CIC): Kanálová sluchadla jsou nejmenším modelem naslouchadel. Tento druh naslouchadla tvarem kopíruje ušní kanál a nenechává téměř žádnou viditelnou stopu po naslouchadle. To je způsobeno tím, že se vkládá hlouběji do ušního kanálu než ostatní naslouchadla, takže není vidět ani při přímém pohledu na ucho. Skořepina kanálových sluchadel je vyrobena přímo dle ucha pacienta, a proto její nošení není nepohodlné. Je v ní obsažena veškerá elektronika. Naslouchadla typu CIC mají odvětrávání a jejich hluboké umístění v ušním kanálu poskytuje přirozenější poslechový zážitek. Na rozdíl od ostatních typů naslouchadel toto naslouchadlo nezakrývá žádnou část ušního boltce plastovou skořepinou. To způsobuje, že zvuk je přijímán přirozeněji tvarem ušního boltce a je přenášen do&n
Akutní zánět středního ucha propuká obvykle v době onemocnění pacienta infekcí horních cest dýchacích (virového původu – rýma, chřipka), nejčastěji v noci (poloha vleže napomáhá přesunu infekce Eustachovou trubicí do středního ucha). Pro příznaky je typický rychlý a náhlý nástup (bolest ucha, výtok z ucha, horečka, zvracení, průjem). Zánět bývá obvykle oboustranný, avšak stupeň zánětu se může v jednotlivých uších lišit (nezřídka se stává, že jednu noc navštíví pacient pohotovost s jedním uchem a další noc s druhým). Pacienti popisují pocit zalehlého ucha, později pulsující bolest v uchu. Malé děti se projevují bolestným křikem a sahají si na ucho. Bolest roste. Někdy dojde ke spontánnímu prasknutí bubínku ještě před návštěvou lékaře, jindy bubínek propíchne lékař. Perforací bubínku nastane takřka okamžitá úleva od bolesti.
Chronická forma zánětu středního ucha
Chronická forma se od akutní liší nepřítomností horeček a teplot, nebývá bolestivá. Projevuje se pálením či svěděním v uchu, pacienti pociťují zalehlé ucho, praskání a tlak v uchu, šumění, zesílené vnímání vlastního hlasu. Dětští pacienti s chronickou formou zánětu středního ucha bývají často chybně označované jako nepozorné, neposlušné, což je však zapříčiněné jejich nedoslýchavostí, kterou chronický zánět způsobuje. Může se vyskytovat různý druh sekretu.
