Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například n
Ve svém příspěvku DOČASNÁ STERILIZACIA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucia.
Dobrý deň.Docitala som sa v článku o dočasnej sterilizáciu.Mam na mysli tento úryvok ktorý som skopírovať:
Také lze provést dočasnou sterilizaci. Jde o relativní novinku, při které jsou vejcovody ucpány gelovou zátkou, která je vyrobena ze stejné látky jako kontaktní čočky. Tyto zátky se vloží do ústí vejcovodů a po nabobtnání je ucpou. Součástí každé zátky je tenké monofilové vlákno, pomocí kterého lze zátku odstranit a vrátit vejcovodům jejich původní funkci.
Prosím o kontakt alebo akúkoľvek informáciu,kde sa tento zákrok vykonáva.Moc moc ďakujem.Lucia
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Svetluše Vinšová.
Posílám informace k vašemu dotazu, mějte na paměti, že se jedná o nevratnou metodu.
MUDr. Martin Charvát je vedoucím lékařem zdravotnického zařízení Gynera (www.gynera.cz), které poskytuje komplexní prenatální a gynekologickou péči. Je specialistou na ambulantní hysteroskopii, na svém kontě má již více než 1500 úspěšných hysteroskopických výkonů. Od února 2013 začal jako první v Praze (a druhý v ČR) provádět sterilizaci ESSURE v ambulantním režimu.
Studoval a získával zkušenosti nejen v ČR, ale i v Nizozemí, Německu, Francii či Kanadě. Kromě lékařské praxe se již přes 20 let věnuje i publikační a přednáškové činnosti doma i v zahraničí. Je rovněž členem České gynekologicko-porodnické společnosti, European Society for Gynecological Endoscopy a American Association of Gynecologic Laparoscopists.
Ve zdravotnickém zařízení Gynera nyní jako jeden z prvních v ČR začíná provádět sterilizaci, k níž žena nepotřebuje ani narkózu, ani nemocnici, a domů odchází po dvaceti minutách a po svých. Při tzv. hysteroskopické sterilizaci se nejprve prohlédne děložní dutina speciální optikou a poté na dlouhé cestě mezi pochvou a vaječníkem se zavedou v nejužším místě, do vejcovodu, speciální spirálky. Za tři měsíce tam zarostou a tím vejcovody uzavřou. Zůstanou a stanou se součástí vejcovodu. Je to cizorodá tkáň, z toho plyne, že den dva některé ženy mohou mít pocit cizího tělesa, ale všechny odejdou po svých. Sice je to cizorodá tkáň, ale je to vymyšleno tak, že se dokola obklopí vlastní tkání, čili tam už nic dalšího nepřibude, žádná abnormální reakce, je to tkáň vlastní pacientce a zaslepí vejcovody. Je to ambulantní výkon, bez narkózy, který bude naprosto spolehlivý a umožní ženám, aby antikoncepci užívaly bez častých návštěv lékaře. Zákrok stojí cca 25 000 Kč
Za touto metodou stojí firma Conceptus (autor metody Essure) pořádala školení. Získal ho i doktor Kovář v Havířově a několik nemocničních lékařů.
Situaci parodontózy zhoršuje moderní způsob stravování. Jídlo nám změklo a zcukernatělo, což nahrává tvorbě plaku. Dalším neblahým faktorem je kouření. Ústní dutina kuřáků trpí znatelně více. U kuřáků dochází k přímému poškozování zubů zplodinami z kouření, a dále u nich dochází k zhrubnutí povrchu zubů, díky čemuž se vytváří větší množství zubního kamene na zubech. Zajímavé je, že parodontóza u kuřáků nekrvácí. Fotografie, kde jsou vidět kuřáci a jejich zuby, jsou zde.
Svou roli při vzniku parodontózy hrají také infekce v dutině ústní, přičemž některé jsou přenosné z člověka na člověka a mohou ohrožovat akutně zdraví. Dále tu jsou nemoci neinfekčního původu, například projevy celkových chorob, které mají své odrazy také v ústech. Typicky krevní nebo metabolické nemoci, jako třeba cukrovka. Ústní dutina je s trochou nadsázky obrazem celkového zdraví člověka.
Ve svém příspěvku ÚSTNÍ DUTINA PO VYTRŽENÍ STOLIČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hedvika Malátová.
Dobrý den,
včera jsem byla na zubní pohotovostní službě, kde mi byla vytržena stolička v levé horní části čelisti /asi šestka/.
Po příchodu domů jsem zjistila, že mi z ranky po vytržené stoličce vykukuje kousíček-štráfeček přes ranku po vytržené stoličce asi zubu nebo nevím, zda to není kořen /asi 3-4 mm x 0,8-1 mm napříč rankou po vytržené stoličce/.
Místo po vytržení mi nebolí, je to normální, že v rance po vytržené stoličce se něco objeví, jak jsem shora napsala?
Děkuji za odpověď.
Hedvika
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hedvika Malátová.
Dobrý den,
včera jsem byla na zubní pohotovostní službě, kde mi byla vytržena stolička v levé horní části čelisti vlevo/asi šestka/. Před 2 dny mi napřed vypadla z této stoličky plomba, včera při kousnutí do papriky se mi ona stolička bez plomby začala hýbat /ve zprávě od mudr.zubaře je uvedeno "....vertikální fraktura zubu, nepatrná perkuse-bolestivá....".
Např. při skousnutí a někdy následně i dotyku horní čelisti se spodní čelistí mi ona pohyblivá stolička velmi zabolela . Z toho důvodu jsem šla na zubní pohotovost, tam my stoličku mudr. zubař vytrhl.
Po příchodu domů jsem zjistila, že mi v rance - přímo dole v dírce na dásni po vytržené stoličce vykukuje kousíček-štráfeček přes ranku po vytržené stoličce asi zubu nebo nevím, zda to není kořen /délka asi 3-4 mm x šířka 0,8 -1 mm napříč rankou po vytržené stoličce/. I dnes je dírka po vytržené stoličce v tomto stavu.
Místo po vytržené stoličce mi nebolí, nekrvácí.
Je to normální, že v rance po vytržené stoličce se něco objeví, jak jsem shora napsala?
Děkuji mnohokrát za odpověď.
Hedvika
Jestliže do tkáně proniknou cizorodé mikroorganismy, tělo, respektive imunitní systém, na jejich přítomnost reaguje zánětem, mikrobi totiž napadají buňky, čímž je hubí. Tyto buňky se rozpadají a tím do okolí unikají takzvané cytokiny – látky, které spouštějí zánětlivou reakci. Do místa infekce jsou přivolávány buňky, jejichž úkolem je cizorodé organismy zničit a ochránit tak tělo před jejím dalším šířením. Mezi tyto buňky patří především bílé krvinky (leukocyty), které se dostávají do místa zánětu a cizorodé organismy pohlcují. Nahromaděním bílých krvinek v tomto místě pak vzniká dutina vyplněná žlutavou tekutinou – hnisem, který vzniká se zánětlivým procesem postižené tkáně (absces). Aby se zabránilo šíření tohoto zánětu dál, vzniká kolem místa hnisavého rozpadu membrána tvořená takzvanou granulační tkání, která může být někdy až několik centimetrů silná. Nazývá se pyogenní membrána. Je polopropustná – do nitra dutiny pustí jen bílé krvinky, ale ty už se nedostávají ven. Obsah dutiny (abscesu) podléhá rozpadu, což vyvolává nasávání tekutiny a zvětšování abscesu. Jestliže je absces v blízkosti povrchu tkáně, popřípadě se k němu dostane svým zvětšováním, většinou se „provalí navenek“, a to buď široce, nebo se vytvoří pouze úzký kanálek – hnisavá píštěl. Dutina abscesu se tak vyprázdní, kolabuje (hroutí se), granulační tkáň vyprázdněnou dutinu postupně vyplní a vytvoří se jizva. Obecně dochází k rozvoji zánětu nejprve na povrchu dané struktury, která je infikována (pokud se nejedná o nějaké pronikající poranění). Jestliže se infekce šíří do hloubky tkáně, většinou dochází k tvorbě abscesu. Tak vznikají například abscesy při angínách, zánětech plic a podobně, jsou tedy komplikací původního onemocnění.
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Novakova Jana.
dobrý den Jak se používá podběl na bolest v krku a v dutině ustní zevně děkuji
Nováková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podběl lékařský (Tussilago farfara) je léčivý, ale jako vše má i podběl své nežádoucí účinky a nejsou zanedbatelné. Podběl obsahuje látky nazývané pyrrolizidinové alkaloidy, které mohou být škodlivé pro játra, a bohužel to znamená, že jeho použití musí být jen na dobu nezbytnou a v žádném případě by se neměl používat preventivně nebo v rámci bylinného experimentování. Podběl používejte jen zřídka a pouze v případě, že selhala jiná bezpečnější opatření a za žádných okolností ho nepoužívejte pro děti. Podběl je nejlepší používat v čajové formě, což je nejlepší a nejrychlejší způsob jak využít jeho léčivé účinky. Pro přípravu čaje stačí lžička sušeného nebo dvě lžíce čerstvého podbělu na hrnek vařené vody, možná oslazený medem a usrkaný, zatímco je ještě horký. Při vnitřním užití má právě horký čaj ty nejlepší léčivé účinky a používá se především proti kašli. Co se týče dalších účinků, je čaj z podbělu široce používán pro léčbu bronchitidy, rakoviny plic, emfyzému, zánětu, revmatismu, otoku a zadržování vody a tuberkulózy. Pro výplach dutiny ústní a na kloktání je možné vývar posílit až na pětinásobnou dávku podbělu do jednoho hrnku horké vody, do které se po schladnutí přidá ještě půl hrnku pálenky 60%. Tato směs se pak uzavře do sklenice a postupně se kloktá a vyplachuje dutina ústní. V žádném případě se tato směs nesmí polknout nebo pít!
Z výše uvedených bezpečnostních důvodů je rozumné podběl používat pouze tak dlouho, jak je to nutné. Pokud má léčba podbělem trvat déle než jen několik dní, pak je vhodné společně s podbělem používat i ostropestřec mariánský ve stejný čas, což pomůže redukovat možnost, že se během léčby poškodí játra. Lidé užívající léky na ředění krve (Warfarin, Aspirin) by neměli čaj z podbělu používat vůbec.
Cysta na penisu je dutina. Tato dutina je ohraničená buňkami, které vytvářejí stěnu cysty. Cysta může být vyplněna vzduchem nebo tekutinou. Cystu samotnou nemůžeme chápat jako onemocnění, spíše může jít o příznak některého chorobného stavu, většinou je cysta náhodným a zcela neškodným nálezem, který se dále nevyšetřuje.
Příčiny:
chronický zánět – může vést k hromadění zánětlivé tekutiny a k poškození tkání, což může mimo jiné vyústit ve vznik cysty;
zablokované žlázky – v případě ucpání žlázek se tekutina tvořená ve žlázce začne hromadit bez možnosti odtoku a vzniká cysta;
nádory – e nutné mít na paměti, že řada cyst může mít i nádorový původ, přičemž se může jednat o nádory nezhoubné i zhoubné; je nutné nabodnutí cysty jehlou a odsátí obsahu, aby mohlo být provedeno cytologické vyšetření.
Hlavní funkcí mandlí je zachycovat škodlivé viry a bakterie, které dítě může vdechnout ústy či nosem. Protilátky a buňky v mandlích odpovídající za imunitní reakci pomáhají tyto škodlivé látky zničit, čímž napomáhají prevenci vzniku onemocnění horních a dolních cest dýchacích. Působí tedy jako filtr, jako první kontakt se škodlivými protilátkami (antigeny) virů a bakterií.
V krčních mandlích se mohou opakovat záněty, které někdy přecházejí v trvalý (chronický) zánět nebo se mandle mohou natrvalo výrazně zvětšit. Pak dochází k podobným dechovým potížím jako u zvětšených nosních mandlí (chrápání, noční přestávky v dýchání) nebo ke kombinaci obojího. Při chronickém postižení krčních mandlí je někdy nutné podstoupit operační výkon – tonsilektomii, při níž se mandle odstraní.
Hlavním příznakem zhoršené funkce krčních mandlí jsou opakované záněty – časté angíny. Angíny se mohou objevovat osmkrát ročně i častěji. U angíny bývají zduřelé krční mandle, na nich bělavé čepy, které mohou i krvácet. Bývá téměř vždy přítomna horečka, silné bolesti v krku, nemožnost polykání, celková únava a také zvětšené lymfatické uzliny.
Krční mandle rostou zároveň s tím, jak roste dítě. Největší velikosti dosahují mandle kolem 7. roku věku dítěte. Zhruba do 10 let se pak postupně zmenšují. Během této doby se tak musí dítě vyrovnávat s častějším výskytem infekčních nemocí, které mohou způsobovat zvětšování krčních mandlí.
Krční mandle a nosní mandle jsou tvořeny tkání, která je velmi podobná lymfatickým uzlinám nacházejícím se například na krku, v podpaží nebo v tříslech. Krční mandle jsou dvě a najdeme je v místě, kde ústní dutina přechází v hltan. Nosní mandle je vysoko v krku za nosní dutinou. Běžnému pohledu je nepřístupná svým ukrytím za měkkým patrem a k vyšetření je potřebné speciální optické zařízení. Krční a nosní mandle jsou blízko vstupu do dýchacích cest, kde mohou zachytit infekční agens, které se snaží proniknout do těla. Lékaři jsou přesvědčeni, že mandle fungují jako součást imunitního systému tím, že filtrují cizorodé antigeny bakterií a virů, rozpoznávají je a pomáhají proti nim vytvořit protilátky. Tento proces probíhá hlavně během prvních roků lidského života a s vyšším věkem se stává méně významným. Děti, kterým musela být odstraněna nosní nebo krční mandle, neztrácejí obranyschopnost.
Člověk tedy má jednu nosní mandli a dvě mandle krční. Nosní
Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.
Děloha v těhotenství
Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.
Pokleslá děloha
Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevn
Bulka na dásni, která se objevuje a pak zase mizí, může být známkou infekce kolem hrotu kořene mrtvého zubu nebo známkou takzvaného parodontálního abscesu, kdy dojde k zánětu závěsného aparátu zubů v okolí následkem parodontitidy. Obojí je stav vyžadující zásah zubního lékaře.
Příčiny
Bulka na dásni může být vyvolána mechanickým podrážděním, hormonálními změnami, jako následek léčby nebo vážným celkovým onemocněním organismu (leukémie). Nejčastěji bulka na dásni vzniká z důvodu zánětu, kdy dochází k nahromadění hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní parodontitida).
Hnisavý zánět začíná v podobě zánětlivého otoku, ke kterému se přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může způsobit provalení abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis – hnisavá píštěl slizniční. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou. Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak například při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní (patogenní). Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví – autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Příznaky
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud je v něm infekce. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví (autost
Pro onemocnění zvané absces se používá také starší termín hlíza. Pro některé typy abscesů se užívá označení furunkl, případně karbunkl, v obou případech se jedná o kožní onemocnění.
Absces (často nesprávně vyslovovaný jako „abces“) označuje lékařský pojem pro dutinu plnou hnisu, která v lidském těle vzniká v důsledku některého zánětlivého onemocnění. Toto hnisavé onemocnění může postihnout jakýkoliv orgán či část lidského těla. U pacienta se projevuje absces několika různými příznaky, nejčastěji ale nepříjemnou bolestí a otoky v okolí abscesu. Kterýkoliv z abscesů je nutné léčit, protože by jinak mohl způsobit, že se hnis z této dutiny dostane do krve pacienta a způsobí v jeho těle sepsi. Pojem hnis označuje nažloutlou tekutinu, kterou tvoří bílé krvinky a bakterie živé i mrtvé, zároveň i odumřelé zbytky tkání. Pro hnis je typický také jeho zápach.
Absces v lidském těle vyvolávají bakterie, nejčastěji se jedná o stafylokoky, streptokoky, ale můžou ho způsobit také plísně, případně prvoci. Tyto bakterie proniknou do lidského těla a napadnou ho, v místě pak hubí buňky, které se tam nacházejí a ty vypouštějí cytokiny, které způsobují vznik zánětu. Organismus pak na místo zánětu posílá buňky, které se mají s bakteriemi vypořádat, hlavně se jedná o bílé krvinky, které mají bakterie pohltit. Právě velké množství bílých krvinek v místě zánětu zde vytváří dutinu, v níž se pak hromadí hnis. Tělo se obvykle snaží zabránit tomu, aby se zánět šířil dále, a tak kolem dutiny vytvoří granulační tkáň (= pyogenní membrána), která k zánětu pouští bílé krvinky, ale zároveň je již nepouští ven. Absces se zvětšuje tím, jak nasává tekutiny, zároveň vše, co je v dutině, se rozkládá, což vyvolává vznik hnisu. Pokud se absces dostane na povrch těla, může zde vytvořit hnisavou píštěl, kterou se pak hnis valí ven. Poté se dutina vyplní a na místě píštěle vznikne jizva.
Abscesy mohou postihnout každého, velmi vysoké riziko je ale u drogově závislých, protože u nich dochází k častému porušení kůže v důsledku vpichování drog, zároveň jsou obvykle na štíru s hygienou, která je základem prevence před abscesy a navíc mají drogově závislí sníženou obranyschopnost organismu. Z těchto důvodů se tedy abscesy objevují mnohokrát častěji u drogově závislých pacientů než u těch ostatních.
Pokud se tedy bakterie dostanou do lidského těla, vznikne na daném mí
Pro tento typ abscesu se využívá i označení rektoanální, nebo periproktální. Dutinka se obvykle objevuje v okolí konečníku, řiti a řitního kanálu. Míst, kde může být absces uložený, v dané oblasti je hodně, může být v blízkosti sedací kosti, nebo za konečníkem, nebo pod vrstvou vystýlající řitní otvor, nebo mezi svaly svěrače. Rektoanální abscesy, které jsou povrchové, mohou pacientovi způsobovat velkou bolest.
Příčiny
Nejčastější příčinou tohoto abscesu bývají bakterie, které pronikly do tkání v okolí konečníku a vycházejí z prostoru mezi řitními svěrači. Na tomto abscesu se obvykle podílí více druhů bakterií, kromě stafylokoků, streptokoků se sem řadí i bakterie escherichia coli, či jiné mikroorganizmy, které se do této oblasti mohly dostat přímou cestou (poranění cizím předmětem), z infikovaného okolí, rozšířením z jiného ložiska infekce prostřednictvím krve, nebo putováním těchto bakterií z míst těla, kde se tyto bakterie běžně nacházejí. Na vzniku tohoto abscesu se také podílí snížená obranyschopnost, nedokrevnost daných tkání, hematom v dané oblasti, přítomnost cizího tělesa v těle pacienta.
Léčba
Pacient tento absces pozná podle nepříjemné anální a perianální bolesti zejména při konání velké potřeby, zvýšené teploty, celkové slabosti, ale i otoky na postiženém místě, začervenáním kůže a zvýšená teplota kůže nad hnisavým ložiskem, kde je také zvýšená citlivost a bolestivost. V případě rektoanálních abscesů, které se vyskytují hlouběji v tkáních, projevy jsou hlavně celkové, jako teploty, slabost, schvácenost, nemusí být u nich zevní otok. Absces v této oblasti může bakterie šířit infekci rychleji do okolí.
Rektoanální absces je třeba řešit včas, pacient a ani lékař by neměl čekat na to, kdy se u pacienta absces projeví navenek, v tu dobu totiž je obsah dutiny plný hnisu. Tento absces se řeší chirurgicky drenáží. Abscesovou dutinu je třeba otevřít, vytvořit z ní otvor na odtékání hnisu a dutinu poté proplachovat antiseptickými roztoky a zavést do ní drény. Drény se zavádí až v okamžiku, kdy je dutina od hnisu vyčištěna. Důležitou součástí léčby není jen samotný chirurgický zákrok, ale i následné převazy, při nichž je dutina i nadále proplachována antiseptickými roztoky. V řadě případů bývají také nasazována antibiotika na doléčení abscesu, ty mají hlavně význam v případech, kdy hrozí otrava krve, nebo u pacientů, kteří současně s abscesem mají i jiné onemocnění (například cukrovka, srdeční vady). Po odstranění abscesu se řada pacientů obává první stolice, lékaři proto pacientovi obvykle doporučují léky k jejímu změkčení. Zároveň se také provádí endosonografické vyšetření konečníku. Důsledkem komplikací této drenáže bývá vznik trvalého píštěle v této oblasti.
Ledvinná dieta je přizpůsobena na míru potřebám jednotlivých pacientů. Liší se strava určená pacientům na hemodialýze, na peritoneální dialýze, dieta u nedostatečnosti funkce ledvin bez nutnosti dialyzační léčby. Všechna dietní opatření musí být vždy pečlivě přizpůsobena konkrétnímu pacientovi v závislosti na ostatních přidružených chorobách a na stupni snížení ledvinných funkcí (terapie šitá na míru).
Krok 1
Vyberte si potraviny s nižším obsahem solí a sodíku. Vaše strava by měla obsahovat méně než 2 300 mg sodíku každý den.
Krok 2
Jezte správné množství a správné typy bílkovin. Bílkoviny pomáhají chránit ledviny.
Krok 3
Vyberte si potraviny, které jsou zdravé pro vaše srdce. Omezením tuku chráníte také ledviny a cévní systém.
Jsou vysoce účinná, ale jsou také vysoce toxická (obzvlášť pro ledviny a CNS). V buňkách hub se váží na ergosterol a způsobují perforace buněčné stěny, působí hlavně na kvasinky a plísně, lokálně se podává nystatin.
Zástupci
Amfotericin B – působí hlavně na kvasinky, plísně a prvoky, je vysoce toxický, dává se proto přednost imidazolovým antimykotikům. Používá se pouze u závažných mykóz. Podávání je výhradně intravenózní.
Amfotericin B je určen pro léčbu plísňových infekcí, jako jsou:
kryptokoková meningitida a meningitida způsobená jinými druhy hub, diseminovaná kryptokokóza;
North American blastomykóza;
invazivní aspergilóza;
histoplazmóza;
parakokcidioidomykóza;
kokcidioidomykóza;
fykomykóza;
diseminovaná forma kandidózy;
chromomykóza;
endokarditida;
chronický mycetom;
gialogifomykóza;
diseminovaná sporotrichóza;
infekce peritoneální dutiny (zánět pobřišnice a jiné);
plísňové sepse;
endoftalmitida;
viscerální leishmanióza, americká kůže a viscerální leishmanióza;
plísňové infekce močových cest.
Nystatin – je antimykotikum určené k lokálnímu užití. Nystatin je známý a dlouhodobě používaný, v České republice však byl dosud k dispozici pouze ve formě hromadně vyráběných léčivých přípravků, nikoliv jako substance pro magistraliter přípravu. Jelikož se jedná o léčivo, které nachází uplatnění především u kandidózních infekcí kůže a dutiny ústní, bylo namístě zajistit tuto surovinu i pro individuální přípravu léčiv v ČR. Více se dozvíte zde.
Při orální léčbě minocyklinem se mohou vyskytnout gastrointestinální poruchy, a to pálení žáhy, pocit tlaku v žaludku, zvracení, nadýmání, mastná stolice a lehký průjem. Užívání minocyklinu během jídla nebo po jídle může do určité míry tyto účinky omezovat, přičemž se pouze nevýznamně snižuje absorpce léku. Také se může vyskytnout stomatitida, zánět sliznice hltanu, ochraptění, potíže s polykáním a povlečený černý jazyk. Při výskytu těžkých průjmů je třeba uvažovat o pseudomembranózní enterokolitidě. V takovém případě je třeba léčbu minocyklinem přerušit a začít jinou odpovídající léčbu. Pokud se užívá 2x denně 100 mg minocyklinu, vyskytují se častěji než u jiných tetracyklinů centrální nežádoucí účinky, a to více u žen než u mužů. Přitom přechodně dochází k příznakům, jako jsou závrať, nevolnost, ataxie a únava. Při užívání 50 mg minocyklinu 2x denně byly tyto nežádoucí účinky pozorovány jen zřídka.
Alergické reakce na minocyklin jsou zřídkavé. Patří k nim generalizované exantémy, erytémy, svědění kůže. Erythema exsudativum multiforme, akutní exacerbace systémového lupus erytematodes, urtikárie, angioedém, astma, anafylaktický šok, fixní lékový exantém na genitáliích a jiných částech těla a reakce podobné sérové nemoci s horečkou, bolestmi hlavy a kloubů. Při podávání léků ze skupiny tetracyklinů se může vyskytnout zkřížená alergie. I když po podání minocyklinu se zkřížené alergie vyskytují méně často, než je tomu u jiných tetracyklinů, měl by se minocyklin při dokázané alergii na tetracykliny podávat jen po uvážení indikace. V průběhu léčby minocyklinem nejsou vyloučeny fototoxické reakce, podobně jako u jiných tetracyklinů. Podávání minocyklinu může vést k nadměrnému růstu kandid na kůži a sliznicích (zvláště ústní a střevní sliznice a sliznice genitálního traktu). Následkem jsou záněty sliznic úst a hrdla, glositida, stomatitida, akutní zánět vnějších genitálií a vaginy (vulvovaginitis) a pruritus ani.
Velmi zřídka bylo pozorováno zvýšení nitrolebního tlaku (pseudotumor cerebri), provázené bolestmi hlavy, nevolností a zvracením.
Při masivním předávkování existuje riziko poškození jater a vzniku pankreatitidy.
Pokud se minocyklin podává dětem před ukončením dentice, je třeba počítat s možností ireverzibilního zabarvení zubů, s defekty zubní skloviny a reverzibilním (při krátkodobém podávání) zpomalením růstu kos
Časté nežádoucí účinky pozorované při užívání přípravku Zinnat:
superinfekce s houbami rodu Candida;
eosinofilie;
bolest hlavy, závratě;
nevolnost, průjem, bolesti břicha;
přechodné zvýšení hladiny jaterních enzymů ACT, ALT, LDH.
Ve vzácných případech je možné:
falešně pozitivní Coombsova reakce;
trombocytopenie, leukopenie;
kožní vyrážky, svědění, kopřivka;
zvracení;
pseudomembranózní kolitida.
V ojedinělých případech:
hemolytická anémie;
lékařská horečka;
anafylaxe;
sérová nemoc;
hepatitida;
žloutenka (většinou cholestatická);
toxická epidermální nekrolýza;
Erythema multiforme;
Stevens-Johnsonův syndrom.
Předávkování cefuroximem může způsobit zvýšenou excitabilitu mozku, včetně vývoje záchvatů. Sérová koncentrace antibiotika může být snížena peritoneální dialýzou nebo hemodialýzou. Další léčba je symptomatická.
Kyseliny močové je možné se zbavit dvěma způsoby, a to dietou a léky v kombinaci se zdravým životním stylem.
Dieta
Doporučuje se nízkocholesterolová dieta s vyhnutím se konzumace největších zdrojů purinů, omezení dráždivých látek, alkoholu (denně maximálně 3 dl vína nebo jedno velké a jedno malé pivo nebo 1 porce tvrdého alkoholu). Mezi nejbohatší zdroje purinů patří veškeré vnitřnosti i droby, jikry, kaviár, droždí, slanečci, sardinky, čokoláda, silné kakao, ančovičky, krabi, raci. Rovněž je třeba omezit dráždivé látky. Naložená masa, tedy masa v různých kořenicích směsích připravená na grilování, nejsou vhodná. Rovněž jsou nevhodná tučná masa a uzeniny. V klidovém období nemoci se doporučuje maximálně 90 g libového masa denně. Může to být jakékoli maso kromě mas v pikantních úpravách, tučných mas, tučných uzenin, slanečků, sardinek, veškerých vnitřností, drobů, ančoviček, krabů, raků, jiker, kaviáru. V akutním období je třeba se zcela vyhnout konzumaci jakéhokoli masa, i rybího. Maso lze nahradit sójovým masem, což je směs rostlinných bílkovin, nebo klasem, kdy základem je pšeničná bílkovina). Vhodné je i tofu (vyrobené z fermentovaného sójového mléka) či šmakoun (vaječná bílkovina – je lehce stravitelná, výborný zdroj bílkovin).
Při tomto onemocnění je třeba omezit příjem živočišných tuků a nahradit je rostlinnými tuky. Sádlo nahradit jednodruhovými rostlinnými oleji (olivový, slunečnicový, řepkový a podobně). Důležitý je dostatek bílkovin ve stravě, konzumace vlákniny (ovoce, zelenina – denně 500 g zeleniny, 100 g ovoce) a pitný režim (cca 2 l tekutin denně). Vyhnout se vysoké konzumaci alkoholu. Vláknina urychluje střevní peristaltiku a tím snižuje vstřebání purinů. Luštěniny obsahují sice vyšší množství purinů, ale obsahují i velké množství vlákniny, proto je lze konzumovat při tomto onemocnění. Zelený hrášek se nedoporučuje právě kvůli vyššímu obsahu purinů. Doporučuje se dostatek tekutin (1,5–2 l tekutin denně) i pohybu (například chůze, rehabilitační cvičení, plavání). Doporučuje se vyhýbat se tučným jídlům i sladkostem, sladkým nápojům, rozdělit jídlo do několika menších porcí, jíst menší porce častěji, jíst v klidu, řádně kousat. U onemocnění dna i při dyslipoproteinémii je nutná úprava tělesné hmotnosti. V případě nadváhy její redukce. Pokles tělesné hmotnosti nemá být prudký, nemá přesáhnout úbytek 0,5–1,0 kg za týden. Jinak se dna zhorší.
Pacientům s chronickou nedostatečností ledvin se zakládá cévní přístup pro hemodialýzu, takzvaný shunt. Ten je možné vytvořit ze zvláštních cév, nejčastěji jako ambulantní zákrok v místním umrtvení. V případě vyčerpání vlastních cév, je častým východiskem použití cévní protézy, to je již nutná alespoň krátkodobá hospitalizace. Specializovaná pracoviště zajišťují i implantaci katetrů pro peritoneální dialýzu.
Afty jsou malé bělavé vřídky napadající sliznici dutiny ústní. Vyznačují se nepříjemným pálením a řezáním a vyskytují se jednotlivě nebo ve shlucích. Většinou se objevují nenadále a nejpozději do tří týdnů mizí. Problém nastává, jestliže jsou afty doprovázeny horečkami nebo se objevují opakovaně. Někdy mohou působit takovou bolest, že brání postiženému normálně jíst, pít a mluvit.
Dutina ústní je největším zdrojem bakterií. Pokud je organismus dlouhodobě vystaven stresu, reakce imunitního systému na tyto bakterie není dostatečná a výsledkem může být vznik aft, „koutků“ nebo oparů. Příčina vzniku aft ale může být i jiná: poranění ústní sliznice (okrajem ulomeného zubu, nechtěným kousnutím, ostrými štětinami zubního kartáčku a podobně, kdy bakterie snáze proniknou dovnitř); ostrá nebo příliš kořeněná jídla. Lékaři se domnívají, že na vině mohou být i viry. Léčitelé zase obviňují konzervační látky – afty by údajně mohly být alergickou reakcí na ně. Zvláštní je, že těmito malými, nepříjemnými vřídky mnohem častěji trpí ženy.
