PĚSTOVÁNÍ KOTVIČNÍKU ZKUŠENOSTI bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Divoké kmeny primitivních indiánů stále využívají kotvičník pro jeho močopudné, antiseptické a protizánětlivé účinky. Číňané jej používají k léčbě jaterních, ledvinových a kardiovaskulárních nemocí. Další národy jej využívají při léčbě neplodnosti a ztrátě potence. Sportovci na celém světě jej konzumují kvůli zvýšení hladiny testosteronu, která jim umožňuje snadnější nárůst svalové hmoty a zvyšuje sportovní výkony.
Ze semen
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Erektilní dysfunkce: Do prospektivní, randomizované a dvojitě zaslepené studie ACTAS Urol Esp (květen 2014, Španělsko), která srovnávala účinky kotvičníku a placeba, bylo vybráno třicet zdravých mužů ve věku nad 40 let s erektilní dysfunkcí. Pacienti byli randomizováni do dvou skupin po patnácti pacientech. Studijní skupina dostávala 800 mg Tribulus terrestris, rozděleného do dvou dávek denně po dobu třiceti dnů, druhá kontrolní skupina dostávala placebo podávané stejným způsobem. V dané dávce a intervalu nebyl Tribulus terrestris účinnější než placebo pro zlepšení symptomů erektilní dysfunkce nebo sérového celkového testosteronu. Dávka v této studii byla 800 mg, není žádná zmínka o tom, zda se jednalo o extrakt.
Hladina testosteronu: Dlouhodobé podávání kotvičníku vede k významnému zvýšení hladiny testosteronu, ovšem nemá žádný vliv na počet spermií.
Zvýšení libida: Kotvičník má pozitivní vliv na sexuální aktivitu a libido, a to po několika dnech užívání.
Angina pectoris: Tribulus terrestris byl zkoumán v Číně, kde zjistili, že snižuje frekvenci atak anginy pectoris.
Sportovní výkon, cvičení: Studie ukazuje, že suplementace kotvičníkem nezlepšuje stavbu těla nebo sportovní výkon u mužů. Subjekty byly náhodně rozděleny do skupiny placeba nebo Tribulus skupiny (3,2 mg na kg tělesné hmotnosti denně). Hodnotila se tělesná hmotnost, procento tuku, celkové % tělesné vody, přísun potravy nebo změny nálad. Žádné změny u obou skupin po 8týdenním cvičení (tréninku) nebyly pozorovány. Studie byla provedena v Austrálii v roce 2007.
Vzpírání: Neexistují žádné studie, které dokazují, že by byla tato rostlina účinná pro vzpírání nebo kulturistiku. Není tak vhodnou volbou pro ty, kteří se věnují vzpírání nebo stavbě těla. Kreatin a proteinové doplňky jsou vhodnější.
Krevní tlak: Studie J Ethnopharmacol 2006 (Katedra farmaceutické chemie Přírodovědecké fakulty farmacie, Kuvajtské univerzity v Safatu) zdokumentovala významnou antihypertenzní aktivitu u spontánně hypertenzních krys po požití kotvičníku. Antihypertenzní účinek dle studie vyplývá z přímé tepenné relaxace hladkého svalstva.
Rakovina prsu: Studie in vitro Zhong Yao Cai (2003) zjistila, že saponiny z kotvičníku měly inhibiční účinek na buněčnou linii Bcap-37 v závislosti na koncentraci.
Rakovina ledvin: Studie Zhongguo Zhong Jao Za Zhi (2005) zjistila, že saponiny obsažené v kotvičníku mohou významně inhibovat růst renálního karcinomu.
Cholesterol a lipidy: Studie Zhong Yao Cai (2003) ukázala, že saponin v kotvičníku může významně snížit hladinu sérového cholesterolu a triglyceridů.
Energie: Tribulus má zesilující schopnosti pro zvýšení energie, podobně jako ž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstováníkotvičníku v našich klimatických podmínkách toto: Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Kotvičník je rozšířen v Evropě, Asii, Africe i Austrálii. Kotvičník zemní (Tribulus terrestris L.) je jednoletá poléhavá bylina z čeledi kacibovitých. Pochází pravděpodobně z písečných mořských pobřeží Číny a Japonska. Je dobře znám v Indii, Číně a na Srí Lance. V zahraničí se pěstuje pro farmaceutické účely.
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů. Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Lodyha kotvičníku zemního je cca 10–60 dlouhá. Na lodyze vyrůstají krátce řapíkaté listy eliptického nebo podlouhle kopinatého tvaru. Květy kotvičníku zemního jsou pětičetné, žlutě zbarvené. Plody kotvičníku jsou vzhledově velmi zajímavé. Skládají se z pětice rozložených bradavičnatých tvrdých plůdků, které mají po stranách dva špičaté ostny. V plodech se ukrývají světle hnědá semena vejcovitého tvaru. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle, a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Kotvičník pěstujte v čistém venkovském prostředí, pod širým nebem na slunci, bez použití syntetických hnojiv a pesticidů. Léčivé látky jsou obsaženy v kořenech i celé nadzemní části kotvičníku, ale největší síla je v jeho semenech, proto je důležité pěstovat kotvičník na sluníčku a zpřístupnit květy opylovačům. Po sklizni se kotvičník vypere v pitné vodě a okamžitě se suší v přirozených teplotách v proudícím vzduchu a temnu (řádově hodiny po sklizni), aby se zachovala co nejvyšší kvalita byliny. Takto usušená bylina si ponechá maximální množství účinných léčivých látek. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody sklízíme průběžně.
V naší poradně s názvem KOTVIČNÍK NEŽÁDOUCÍ UČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Kotvičník zemní alias Tribulus terrestris stimuluje produkci testosteronu - mužského pohlavního hormonu. Pokud tedy nemáte v anamnéze karcinom prostaty, tak ho můžete užívat do konce života bez omezení. Štítná žláza není jeho účinkem dotčena.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Po zahájení užívání čaje z kotvičníku se u mě zvýšila četnost a intenzita bolestí hlavy.
Je možné, že se jedná o nežádoucí účinek kotvičníku?
Děkuji za odpověď.
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ľubica Bartošová.
Prečítala som si info o tejto bylinke- Rýmovníku, vďaka za cenné informácie a rady k použitiu tejto "zázračnej" a nenápadnej bylinky. Máme ju aj doma, pestujeme v črepníku a varíme z neho čaj. teraz , keď som sa dozvedela viac informácií o ďalších liečebných účinkoch Rýmovníka- ho využijem aj na iné liečebné účely.
Odporúčam túto bylinku, ktorá aj príjemne vonia, k pestovaniu v domácnostiach.
Želám všetkým "bylinkárom" a pestovateľom veľa radosti pri pestovaní a zbere liečivých rastlín- prospešných pre zdravie!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tribulus terrestris, rostlina známá pod českým názvem kotvičník zemní, existuje již řadu tisíciletí. Kotvičník je poléhavá jednoletá bylina, nejhojněji se vyskytuje na indickém subkontinentu. Dnes však roste víceméně ve všech oblastech, nejhojněji pak v evropských částech Ruska. V mnoha zemích se pěstuje na farmaceutické účely. Tato rostlina byla objevena léčiteli ve staré Číně, Indii a Mezopotámii, vyráběli z ní odvary k detoxifikaci jater, ledvin a k povzbuzení sexuálního apetitu. Čínští léčitelé rozšířili účinnou aplikaci kotvičníku zemního i k léčbě nádorového a kardiovaskulárního onemocnění. V pozdějších letech bulharští vědci seznámili širokou veřejnost s terapeutickými a anabolickými účinky, které zvětší svalovou hmotu a sílu po užívání kotvičníku zemního. Vojenská lékařská akademie ve spolupráci s farmakologickou sekcí bulharské akademie věd začala s vlastní vědeckou prací, která přišla na pozitivní účinky fytosterolů obsažených ve zmíněné rostlině. Účinky fytosterolů se pozitivně uplatnily v léčbě onemocnění s indikací premenstruálního a postmenopauzálního syndromu u žen a andropauzálního syndromu u mužů. Výzkum byl rozšířen o zkoumání účinku u bulharských vzpěračů, kteří díky této rostlině byli schopni prokazatelně zvyšovat svůj sportovní výkon.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Postup: 50 gramů kotvičníku zalijeme 250 ml 80% lihu (z lékárny), necháme stát 14 dní nebo více (klidně i rok). Líh se zabarví do zelena. Užívá se 15 kapek ráno a 15 kapek večer. Vzhledem k tomu, že má tinktura velmi silnou chuť, doporučuje se oněch 15 kapek nakapat kapátkem na kostku cukru. Na internetu se kotvičníková tinktura prodává cca za 400 Kč 50 kapek. Vy si můžete výše uvedeným postupem vyrobit až 1 litr kotvičníkové tinktury cca za 500 Kč (80% líh v lékárně stojí asi 400 Kč/1 litr). Navíc z ní lze připravit i sirup, a to tak, že 250 ml medu smícháte s 5 polévkovými lžícemi této kotvičníkové tinktury.
V naší poradně s názvem KOTVIČNÍK ZEMNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Chtěla jsem se zeptat,za jak dlouho se začne (má začít) projevovat ten blahodárný účinek kotvičníku? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Účinky saponinů se u každého jedince projevují jinak a v jiné míře. Obvykle období léčby po dobu jednoho měsíce bývá dostačující k projevení účinků. Účinky kotvičníku posílíte, když budete pravidelně poctivě trénovat a s chutí provozovat sexuální radovánky.
Pokud dáváte přednost bylinkám, které si doma sami vypěstujete, můžete to zkusit i s kotvičníkem. Semínka nebo již malé sazeničky zakoupíte ve vybraných zahradnictvích. Semena se vysévají buď od konce března do truhlíků nebo na podzim či koncem dubna přímo do záhonu. Zakryjte je tenkou vrstvou zeminy, udržujte ji stále vlhkou (pravidelně mlžte) a zajistěte dobré větrání. Semena nejlépe klíčí při teplotě kolem 20 stupňů. Mladé, dostatečně silné rostlinky přepichujte do truhlíků nebo do záhonů. Už při dosažení 5 centimetrů vykvétají. Půda jim vyhovuje spíše sušší, pozor na přemokření. Kotvičníku se zavděčíte i pěstováním ve středně teplém skleníku. Nať můžeme sklízet po celou dobu vegetace, stejně tak plody, které postupně dozrávají. Před příchodem prvních mrazíků sklidíme pak celou rostlinu (nať, listy, květy, plody i kořeny). Kořeny důkladně omyjeme, vše pak nastříháme na cca 1,5 cm kousky a usušíme. Pro vaši představu, abyste pokryli roční spotřebu jednoho člověka, postačí vám k tomu 30 rostlin kotvičníku. Ty by měly dát cca 1 300 gramů usušené směsi. A proč vůbec kotvičník pěstovat?
Ze své zkušenosti ale nedoporučuji při začínající menopauze kombinovat kotvičník a červený jetel. Pro odstranění negativních příznaků menopauzy jsem začala brát nejprve červený jetel, po kterém skutečně tyto příznaky odezněly. Poté jsem přidala užívání kotvičníku a pocení a návaly horka se vrátily. Takže doporučuji užívání buď jednoho, nebo druhého. Rozhodně ne kombinaci obou bylin. Co se týče jiných nežádoucích účinků na lidský organismus, laboratorními testy nebyly dosud žádné prokázány. Ani kontraindikace s jinými látkami a léčivy. S ohledem na obsah alkaloidů se ale užívání kotvičníku nedoporučuje osobám mladším 18 let, těhotným a kojícím ženám. Rovněž není vyloučeno, že se mohou vyskytnout vedlejší účinky u jednotlivců, které dosud nebyly zkoumány.
V naší poradně s názvem OTAZKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Robert.
Ma uzivani kotvicniku nejake negatyvni ucinky na funkci ledvin nebo na onemocneni dnou? Mam spatnou funkci ledvin a dnu. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemoc dna je výsledkem onemocnění ledvin. Co se týče tribulusu, tedy kotvičníku zemního, tak nemá žádné prokázané negativní účinky na ledviny.
Z výzkumu na zvířatech se zdá, že plody tribulusu ledviny spíše chrání před oxidačními poškozeními a to již v poměrně nízkých dávkách. Rovněž se zdá, že kotvičník také působí proti stresu a dá se o něm hovořit jako o adaptogenu.
Jiným výzkumem bylo prokázáno, že tribulus snižuje vysoký krevní tlak. Vzhledem k tomu, že snížení krevního tlaku bylo spojeno se zvýšením močového výkonu, zdá se, že pozorované přínosy byly prospěšné i pro ledviny.
Z výživného hlediska nemá tribulus žádné nebezpečné množství purinů a je proro při dně povolen.
S pěstováním balkónových rajčat je dobré začít až v květnu. Pokud ale máte zateplený balkón a víte, že vám v něm již noční teploty neklesnou pod 16 stupňů Celsia, můžete se pustit do pěstování i dříve. Budete potřebovat samozavlažovací květináč, cihly či drcené tašky. Do tohoto květináče udělejte několik otvorů pro lepší provzdušnění půdy. Na dno květináče položte vrstvu cihel či drcených tašek. Kořeny rajčat musí dosahovat až na dno. Je třeba je zasypat kvalitním zahradnickým substrátem až po dolní část lodyhy s odstraněnými listy. Při vysazování umísťujte rostliny šikmo a více od sebe, aby si během růstu vzájemně nestínily. Květináč pak překryjte průhledným polyetylenem. Hlídejte však, aby rostlině nebránil v růstu. Je důležité rajčata umístit na slunné místo.
Rajče je poměrně náročná rostlina – vyžaduje záhřevnou půdu dostatečně zásobenou živinami. Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Ten potom důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj, který nasypete úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, a tím podporuje rychlý a zdravý růst.
Pěstování v nádobách je o něco pracnější – je třeba často a pravidelně zavlažovat a hnojit, protože poskytují jen omezený prostor pro kořeny. Vybírejte vždy proto co největší květináče a do každého umístěte jen jednu sazeničku. Rajčata pěstovaná na zasklených balkónech či ve skleníku mají sice slabší aroma i chuť než plody stejné odrůdy vypěstované venku, ale stejně jsou o poznání chutnější než většina kupovaných a jejich sezóna je prodloužena na více než půl roku.
V naší poradně s názvem OTAZKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Nemoc dna je výsledkem onemocnění ledvin. Co se týče tribulusu, tedy kotvičníku zemního, tak nemá žádné prokázané negativní účinky na ledviny.
Z výzkumu na zvířatech se zdá, že plody tribulusu ledviny spíše chrání před oxidačními poškozeními a to již v poměrně nízkých dávkách. Rovněž se zdá, že kotvičník také působí proti stresu a dá se o něm hovořit jako o adaptogenu.
Jiným výzkumem bylo prokázáno, že tribulus snižuje vysoký krevní tlak. Vzhledem k tomu, že snížení krevního tlaku bylo spojeno se zvýšením močového výkonu, zdá se, že pozorované přínosy byly prospěšné i pro ledviny.
Z výživného hlediska nemá tribulus žádné nebezpečné množství purinů a je proro při dně povolen.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Amour.
Má někdo zkušenost s užíváním kotvičníku-bulharský Tribestan a Mumia ???
Pěstování melounů má mnohatisíciletou tradici. Byly pěstovány již přibližně před čtyřmi tisíci lety Peršany, kteří je pak dále rozšířili přes východní Indii dále do Evropy. Dobové důkazy o jejich pěstování ve Středomoří se dochovaly i na nástěnných malbách v pohřbeném městě Pompeje, které bylo zasypáno sopečnou erupcí. Následná válečná tažení a obchodní cesty rozšiřovaly pěstování melounů dále po Evropě, až se dostaly cukrové melouny roku 1495 do Francie. Melouny se mohou pěstovat v teplejších oblastech i v České republice.
Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
