PĚSTOVÁNI PISTÁCIE je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Věděli jste, že pistácie je zhruba 10 m vysoký a asi 30 m široký keř, který kdysi nejspíše divoce rostl již před 9000 lety v suchých oblastech střední a západní Asie. Udává se, že čím zelenější plod, tím je kvalitnější. Jádro je ještě obaleno červenou slupkou, která se snadno odlupuje a má charakteristicky nasládlou chuť. I samotné jádro je nasládlé chuti a má typickou vůni. Zmínka o pistáciích se objevuje již v Bibli. Jákob je přinesl svým synům jako jednu z potravin na cestu do Egypta, kde měli nakoupit obilí pro hladovějící Palestinu.
Pěstování pistácií
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT KYSELINU MOČOVOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zbynek.
Můžete mi prosím zodpovědět otázku zdali je možná konzumace pistáciových oříšků děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ořechy obecně mají vysoký obsah mono a polynenasycených tuků, které mají protizánětlivé účinky. Mandle, makadamové ořechy, pekanové ořechy, pistácie a vlašské ořechy také snižují LDL (špatný cholesterol). Při dně můžete jíst 1 polévkovou lžíci ořechů obden.
Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.
Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.
Ve svém příspěvku MORINGA OLEJODÁRNÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emil.
Existují květy morginy i v jiných barvách? Jakého stáří se dožívá strom? ( V našich podmínkách). Je choulostivější než keř fík, nebo pistácie? Dá se využít i kůra? Děkuji předem za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejznámější formou pistácií jsou pražené solené oříšky, které lze přímo sníst. Z pistácií ovšem můžete mimo jiné připravit mnoho lahodných pokrmů, a to z nesolené formy, přičemž si jádra zachovávají všechny své výživné látky, které v nich jsou přirozeně obsaženy.
Pistácie jsou dobře stravitelné oříšky s jemnou konzistencí. Mají svou typickou chuť, která skvěle doplní téměř každé jídlo. Jsou vhodné také při redukčních dietách, protože zasytí již v malém množství. Obsahují mnoho látek důležitých pro lidský organismus. Z těch nejvýznamnějších jsou to železo a měď, které se dobře vstřebávají spolu s vitamínem C, takže je dobré jíst pistácie společně s ovocem. Pistácie mají v průměru 55 % olejů, 20 % bílkovin a 15 % cukrů, čímž se řadí mezi mimořádně cenné potraviny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Mezi nejvíce doporučované doplňky při dně patří bromelin. Omega-3 mastné kyseliny z rybího tuku nebo lněného oleje snižují hladinu zánětlivých leukotrienů, které poškozují tkáň. Zánět pak zmírňují vitamíny C a E. Flavonoid kvercetin zase snižuje hladinu kyseliny močové a lépe se vstřebává, užívá-li se zároveň s bromelinem. Při akutních záchvatech se doporučuje Nimesil či Aulin (obsahují stejnou účinnou látku). Někomu pomáhá Diclofenak. Velmi účinný je i Enzycol.
Enzycol DNA tob. 100 + 40 je doplněk stravy určený pro osoby se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi. Obsahuje unikátní kombinaci nazývanou Multi Clean UPTM komplex – je složen z extraktu kyselé višně, celerových semínek, pistácie a kurkuminu. Svým složením Enzycol příznivě působí na stav zdravé hladiny kyseliny močové v krvi.
Enzycol obsahuje:
kurkumin – omezuje bolestivost kloubů
extrakt z pistácie (Pistacia vera) – omezuje tvorbu kyseliny močové
extrakt z višně obecné (Prunus cerasus) – příznivě ovlivňuje záněty pohybového aparátu
extrakt z celeru miříku (Apium graveolens) – příznivě ovlivňuje poruchy metabolismu kyseliny močové
vitamín C – napomáhá k normální tvorbě kolagenu, který je důležitý pro správnou funkci chrupavek a kostí
Pro rychlejší nástup účinku se užívají 4 tobolky denně (2 ráno a 2 večer) do polevení příznaků.
Při pravidelném užívání se doporučují 2 tobolky denně (1 ráno a 1 večer) po dobu 2–3 měsíců. Léčebnou kúru se doporučuje opakovat alespoň 2x ročně.
Tobolky se užívají na lačno, minimálně 20 minut před jídlem či 30 minut po jídle, a zapíjí se vodou.
1 tobolka Enzycolu DNA (605 mg) obsahuje:
extrakt z višně 200 mg
extrakt z pistácie 160 mg
extrakt ze semen celeru 150 mg
kurkumin 25 mg
vitamín C 20 mg
stearan hořečnatý 20 mg
dietní vlákninu 30 mg
Dle recenzí uživatelů je tento potravinový doplněk účinný a je pomocníkem při léčbě onemocnění dnou.
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ľubica Bartošová.
Prečítala som si info o tejto bylinke- Rýmovníku, vďaka za cenné informácie a rady k použitiu tejto "zázračnej" a nenápadnej bylinky. Máme ju aj doma, pestujeme v črepníku a varíme z neho čaj. teraz , keď som sa dozvedela viac informácií o ďalších liečebných účinkoch Rýmovníka- ho využijem aj na iné liečebné účely.
Odporúčam túto bylinku, ktorá aj príjemne vonia, k pestovaniu v domácnostiach.
Želám všetkým "bylinkárom" a pestovateľom veľa radosti pri pestovaní a zbere liečivých rastlín- prospešných pre zdravie!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pistácie stejně jako i další druhy ořechů a semen jsou ke každodenní konzumaci pro těhotné ženy velmi vhodné právě svým nutričním složením. Je však třeba dávat si pozor na kvalitu výrobku (například případné plísně) a je dobré je konzumovat raději čerstvé a nesolené.
Ve svém příspěvku RECEPT NA NÁPOJ Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Babička.
Dobrý den,mám prosbu,potřebovala bych recept na domácí výrobu nápoje z Aloe.Mám metabolický syndrom,to znamená vyský tlak,cukrovku a cholesterol.Slyšela jsem že nápoj z Aloe je úžasný.Děkuji za recept.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce krasojizda.
Dobrý den, domácí výroba nápoju z aloe se obecně nedoporučuje, protože aloe obsahuje také látky, které ve vyšším množství způsobují průjmy, připadně dávení. Těchto látek je aloe prodávaná v obchodech již zbavena. Druhým a důležitějším důvodem je skutečnost, že aloe ztrácí účinné látky již několik hodin po sklizni. Nejdůležitější z nich jsou polysacharidy, které určují biologickou aktivitu aloe vera - jinými slovy její kvalitu. Zachování těchto látek při domácí výrobě je zcela nemožné. Zpracováním doma v hrnci by jste sice měla šťávu z aloe, ale zbavenou všech účinných látek, které jsou organismu prospěšné. Jedním z dalších důvodů je náročnost pěstování aloe, která potřebuje hodně slunce a tepla, jedině tak je schopna nabídnout požadovanou kvalitu. To bohužel v našich podmínkách není možné. Pokud tedy chcete pro sebe udělat něco dobrého, doporučuji zajít do lékárny a pořídit si některý z již hotových výrobků, např. Activ aloe od značky Barnys je nepochybně tím nejlepším, co trh nabízí. Jako jediný výrobek garantuje více než 10% účinných látek ve svém obsahu. Ve srovnání s jinými výrobci, kteří uvádějí max. 5% nebo dokonce neuvádějí nic. Active Aloe je garantovaná kvalita s nejvyšší biologickou aktivitou, více informací o této aloe najdete na https://www.activaloe.cz. To samé se týká i pro aloe mast výroba doma. Účinnou mast z aloe vera si sami svépomocí prostě doma nevyrobíte.
Hezký den, Jana
Pistácie ve 100g obsahují 60 mikrogramů vitamínu K. Tudíž se mohou při léčbě warfarinem konzumovat s obezřetností.
Nízký obsah vitaminu K mají např. mandle, makadamové a para ořechy, dále ořechy vlašské a pekanové.
Doporučení: Účelem antikoagulační léčby je snížení krevní srážlivosti. Skladba potravin v jídelníčku má být taková, aby nebyl celkovým obsahem a nevyváženým příjmem vitamínu K (někdy též nazýván vitamín „protikrvácivý“) rušen účinek nastaveného dávkováni antikoagulačních léků. Perorální antikoagulancia jsou velmi užívanou skupinou léků, mezi nejčastější patří Warfarin. Cílem diety při antikoagulační léčbě je zajistit stabilní příjem vitaminu K a zabránit jeho nadměrnému příjmu potravou. Vitamín K je široce zastoupen.
Nízký obsah vitaminu K mají např. mandle, makadamové a para ořechy, dále ořechy vlašské a pekanové.
Vyšší obsah vitaminu K mají především ořechy kešu, lískové a pistácie. Tyto druhy konzumujte spíše výjimečně.
Ořechy a semena jsou důležitou součástí pestré, vyvážené stravy. Dodávají tělu zdraví prospěšné tuky, obsahují i bílkoviny, vlákninu a celé spektrum vitaminů a minerálních látek. Příkladem jsou vitaminy skupiny B, především thiamin a vitamin B1, jehož nedostatek způsobuje únavu a narušuje funkci nervů a srdce. Dále antioxidačně působící vitamin E, železo, selen, mangan, hořčík atd. Pozor však na jejich vysoký obsah tuku. Ořechy a semena obsahují ve 100 g až 90 % tuku! Pokud tedy chcete hubnout, pečlivě sledujte snědené množství, protože sníst sáček ořechů znamená přijmout cca 2 800 kJ a vyčerpat tak více než denní doporučený příjem tuků.
I když jsou ořechy a semena zdraví prospěšná, nelze je jíst bez omezení. Jedna porce by měla být o váze 25 – 30 g. Optimální je sníst týdně do 100 g ořechů nebo semen.
V naší poradně s názvem PUKLICE NA BOBKOVÉM LISTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magda.
Koupila jsem si krásný vavřín s tím, že budu sbírat jeho listy. Teď jsem ale zjistila, že má na listech puklice. Nevím, jak se jich mám zbavit, abych mohla listy používat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Puklice jdou zničit těžko, protože jsou chráněny odolným krunýřem, který nedovolí přístup sebesilnějšího jedu. Puklice je možné zničit jen mechanicky a nebo chemickou cestou. Mechanické zničení bude pro váš účel nejlepší řešení. Spočívá v tom, že každou pukličku musíte z listu seškrábnout příborovým nožem. Jestli je vaše rostlina zamořená moc a je veliká, tak si raději namnožte z jejich vrcholků rostliny nové. Na sadebních výhonech 15 cm dlouhých pečlivě očistěte všechny puklice a nechte jen pět posledních listů. Ostatní listy odřezejte. Chemická cesta spočívá v kontaminaci vnitřních tekutin v rostlině, protože to je jediná cesta, jak se k puklicím dostat - otrávit jim mízu, kterou sají. K tomu slouží přípravek Mospilan 20 SP, kterým se rostlina postříká. Mospilan je pro rostlinu neškodný, ale pro člověka je po dobu 3 dnů od postřiku zdraví škodlivý. To by ovšem nemuselo vadit při pěstování nových rostlin ze semenáčků.
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Pro paní Jarču.
Stříhat větvičky rakytníku je dobré až u starších keřů s větším obrostem větviček, takže u 5 až 6 let starých, a to z toho důvodu, že je doporučováno ostříhat asi 1/3 větviček keře, aby dál dobře rostl. Já ty naše keře takto stříhám 3 roky a poznatek je takový: další rok po ostříhání je menší sklizeň, ale keř vyžene nové větvičky ve větším množství, které téměř nemají trny, keř krásně zahoustne a další rok nevíte co s tím množstvím plodů dělat. A nebojte se řezu (stříhání) i do staršího dřeva pro odstranění nevhodných nebo málo plodících větví. Vždy tímto zásahem podpoříte růst keře a můžete si tak také keř tvarovat ke své představě. Já osobně keře nepouštím moc do výšky, aby se daly dobře sklízet. Hodně ale záleží na stanovišti, tedy sluníčku, a taky (ale už méně) na půdě - neměla by být hodně zamokřená a jílovitá.
Takže Vám přeji hodně radosti a užitku z pěstování rakytníku řešetlákového.
S pozdravem Jarda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
není problém počkat ař přemrzne a potom jde lehce sklízet
Nejkontroverznější částí je ovlivnění perorální antikoagulační léčby množstvím vitaminu K ve stravě (s potravinami). Názory na důležitost zavedení diety po nasazení terapie Warfarinem se rozcházejí od jejího naprostého odmítání až po přísné dodržování. Vitamin K může organismus získat z přirozených zdrojů – vitamin K1 (fytomenadion) z potravin rostlinného původu nebo vitamin K2 (menachinon) vyráběný kmeny bakterií v tenkém a tlustém střevě člověka, nebo lze využít syntetického preparátu (vitamin K3 – menadion).
Doporučená denní dávka vitaminu K je u dospělých mužů 80 μg, u dospělých žen 70 μg.
Pro správné antikoagulační působení warfarinu je nutné, aby pacienti neměli nižší přísun vitaminu K. Aby bylo možné zajistit účinek warfarinu, znamená to, že úplná restrikce vitaminu K by byla kontraproduktivní. Vitamin K je důležitý nejen jako kofaktor při tvorbě koagulačních působků, ale také pro správný chrupavkový a kostní metabolismus.
Omezení zeleniny jako nejdůležitějšího zdroje vitaminu K by tedy měla pro pacienty neblahé důsledky, nehledě na její zásadní zastoupení v racionální výživě a jako zdroje vlákniny, antioxidantů, minerálů a jiných vitaminů. Jednorázový ani extrémní příjem těchto potravin úroveň antikoagulace zásadně neovlivní. Terapeutická dávka vitaminu K je 1–5 mg Kanavitu jednorázově. Tato dávka se podává s cílem změny INR. Pokud by se mělo dosáhnout dávky 5 mg Kanavitu, například při požití špenátu, musel by ho pacient zkonzumovat najednou přibližně 2 kilogramy za předpokladu 100% vstřebání obsahu vitaminu v zelenině. Je však prokázáno, že dlouhodobý příjem vitaminu K dietou vyšší než 250–500 μg/denně může ovlivnit úroveň efektu kumarinů. Uvádí se, že hodnota INR klesá o 0,2 na každých 100 ug vitaminu K. Nejbohatší zdroje vitaminu K jsou obsaženy zejména v listové a košťálové zelenině. Doporučuje se příjem těchto potravin v rozmezí 5–7 dávek za týden (dávka je specifikována jako jeden šálek). Problémem může být fakt, že obsah vitaminu K v zelenině je nestálý, protože je závislý na podmínkách jejího pěstování, klimatu a délce slunečního svitu. Za bezpečné ke konzumaci ve větším množství se ze zeleniny považují například brambory, cukety, papriky, okurky, rajčata a kořenová zelenina, zde nehrozí žádné interakce.
Ovoce se v zásadě považuje za bezpečné v jakémkoliv množství, snad pouze s výjimkou u nás nepříliš rozšířeného avokáda, které vyvolá interakci s Warfarinem spíše indukcí zrychleného odbourání léku v játrech než obsahem vitaminu K. Kontroverzní zůstává otázka v urologii v poslední době často užívaných brusinek. Konzumace přiměřeného brusinkové
Mezi potraviny, které obsahují vápník, patří mléko a mléčné výrobky, fazole, ořech - zejména mandle a pistácie, také kostnaté ryby jako sardinky a určitě také listová zelenina. Listová zelenina, která obsahuje vápník je kapusta, čekanka a čínské zelí. Některé potraviny, jako je pomerančový džus a sójové mléko, můžou být obohaceny o vápník.
Arašídy a ořechy (například vlašské ořechy, lískové ořechy, mandle, kešu, pekanové ořechy nebo pistácie) mohou působit jako alergeny a vyvolají alergickou reakci organismu. Pokud přijdete do kontaktu s něčím, na co jste alergičtí, buňky ve vašem těle uvolňují látku zvanou histamin. Histamin způsobuje rozšíření cév v tkáních, což má za následek například zúžení průdušek (astma), kopřivku a podobně.
Arašídy (podzemnice olejná) nejsou ořechy, ale luštěniny – rostou pod zemí, zatímco ostatní ořechy rostou na stromech. I přesto je řadíme v souvislosti s alergií mezi ořechy.
Alergie na ořechy se začíná projevovat už u malých dětí. První alergickou reakci je možné pozorovat již ve věku od 14 měsíců až do dvou let. Na rozdíl od jiných potravinových alergií, jako je alergie na mléko, je málo pravděpodobné, že se v dospělosti této alergie zbavíme. Statistiky uvádějí, že jen asi jeden z pěti lidí se zbaví alergie na ořechy v dospělosti.
Jestliže jste alergičtí na arašídy, je možné, že se budete muset vyhnout i konzumaci jiných druhů ořechů. Totéž platí i v případě alergie na ořechy. Druhy ořechů, kterým je třeba se vyhnout:
mandle
para ořechy
kešu
kaštan jedlý
lískové ořechy
makadamové ořechy
pekanové ořechy
piniové oříšky
pistácie
vlašské ořechy
Důležité je také dávat pozor na to, zda nejsou ořechy součástí jiných potravin. Zejména se může jednat o tyto potraviny:
pečivo
čokoládové bonbony
sladkosti (zmrzlina, mražené dezerty, pudinky a horká čokoláda)
obiloviny (müsli)
celozrnné pečivo
energetické tyčinky
med
omáčky
saláty a zálivky
Velmi důležité je vyvarovat se některých potravin i při vaření. Doporučuje se důkladná kontrola etiket na potravinách, aby nedošlo k alergické reakci, jelikož se mohou různé druhy ořechů objevit i v másle, různých pastách (potravinových), oleji, mouce nebo v různých extraktech.
DASH strava obsahuje převážně ovoce, zeleninu, nízkotučné mléčné výrobky a celozrnné výrobky. Také jsou v této stravě zahrnuty luštěniny, drůbež a ryby, zároveň malé množství masa, tuků a sladkostí. Dalo by se říci, že se jedná jen o malý obsah nasycených tuků, které jsou potřebné pro celkový tělesný tuk a cholesterol.
DASH dieta se skládá z:
6 až 8 porcí obilovin denně – včetně těstovin, rýže, obilí a chleba.
4 až 5 porcí zeleniny –zdroj vlákniny, vitamínů. Nejčastěji se konzumuje brokolice, brambory, mrkev nebo rajčata. Velmi vhodná je syrová zelenina.
4 až 5 porcí ovoce – zdroj vlákniny, hořčíku, draslíku, vitamínů a mnoha dalších minerálů.
2 až 3 porce nízkotučných mléčných výrobků (sýry, jogurty, mléko). Tyto výrobky jsou bohatým zdrojem na vápník, bílkoviny a vitamín D.
6 porcí ryb, drůbeže nebo libového masa. Maso je bohaté na bílkoviny, vitamín B, zinek a další živiny. Důležité je, aby při konzumaci masa bylo konzumováno i ovoce a zelenina.
4 až 5 porcí ořechů, semen a luštěnin. Tyto potraviny jsou bohaté na bílkoviny, draslík, hořčík, vlákninu, fytochemikálie a další nepostradatelné živiny. Velmi vhodná jsou slunečnicová semínka, fazole, hrách, čočka, mandle, arašídy a pistácie.
2 až 3 porce tuků a olejů. Lidské tělo potřebuje tuk pro správnou absorpci důležitých vitamínů a živin. Pro zdravý imunitní systém musí být konzumováno i dostatečné množství tuků.
Až 5 porcí sladkých bonbónů. Při této dietě se člověk nemusí vzdát sladkostí. U této diety je důležité, aby byl jen omezen jejich přísun.
Alkohol. Při této dietě je vhodné, aby muži konzumovali jen dva drinky denně a ženy jen jeden.
některé mléčné výrobky – plísňové sýry, měkké sýry
maso – játra
Doporučená denní dávka je pro kojence 25–35 mikrogramů, pro děti 50–100 mikrogramů, pro dospělého 150–200 mikrogramů, pro těhotné ženy 400–600 mikrogramů a pro kojící ženy 280 mikrogramů kyseliny listové denně.
Množství kyseliny listové (v µg) na 100 g množství uvedené potraviny:
žito – 60;
slunečnicová semínka – 227;
hrách – 65;
brokolice – 71;
červená řepa – 109 (pozor, barví moč!);
špenát – 194;
mandle – 58,7;
čočka – 433;
pistácie – 58;
zelí – 43;
kukuřice – 45,8;
chřest – 128;
lískové ořechy – 71,8;
sója – 375;
pšenice – 41;
pórek – 64;
arašídy – 240;
fazole – 388;
oves – 56;
hlávkový salát – 136;
avokádo – 62.
Dobrým zdrojem jsou také vnitřnosti a vejce. V mase, rybách, mléku a mléčných výrobcích je obsah kyseliny listové relativně nízký.
Kyseliny listová je rozpustná ve vodě, je termolabilní (= zvýšením teploty se rozkládá) a citlivá na světlo. Během zpracovávání potravin a jejich skladování je nutné počítat se ztrátami, u monoglutamátů až do 70 %, u polyglutamátů okolo 50 %. Celkové ztráty z potravin se pohybují v rozmezí 10–70 , v průměru okolo 35 %.
Pokud kyselinu listovou sníte ve smíšené stravě, do těla se dostane přibližně 50 % toho množství kyseliny listové, kterou jste snědli (zbytek vyjde stolicí); synteticky vyrobená kyselina listová (monoglutamát) se do těla vstřebá prakticky celá.
