PIHA MEDICÍNSKY je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Rakovina neboli nádorové onemocnění je různorodá skupina chorob, jejichž společným rysem je to, že některá populace vlastních buněk organismu se vymkne kontrole a začne relativně autonomně růst, ačkoli za normálních okolností jsou buňky schopny svou mutaci detekovat a opravit, anebo se případně alespoň seberozložit apoptózou. Bujení pak může být naprosto neškodné (například bradavice), ale také může v poměrně krátké době postiženého zahubit (určité nádory krve – některé leukemie). Obvykle se považuje za projev zhoubnosti (malignity) to, že nádor roste infiltrativně do okolí a je schopen se rozsévat po těle a zakládat vzdálená ložiska, tzv. metastázy; výjimku z tohoto pravidla představují maligní nádory mozku, které jen vzácně zakládají metastázy.
Jak vypadá rakovina kůže
Rakovina kůže je nejčastěji hlášeným nádorovým onemocněním, přesto však mají jen malý podíl na úmrtích na zhoubný nádor. Je to proto, že rostou pomalu a jsou většinou dobře léčitelné. Mezi dva nejčastější typy kožních nádorů patří bazocelulární karcinom a dlaždicobuněčný karcinom / rakovina kůže. Bazocelulární karcinomy (bazaliomy) jsou zřídka smrtelné, ale pokud se neléčí, mohou vytvořit znetvoření. Dlaždicobuněčné karcinomy jsou již nebezpečnější, přesto lze většinu z nich zcela vyléčit.
Rakovina kůže vypadá jako piha nezvyklého vzhledu, bradavice, mateřské znaménko či jiný nenadále vzniklý útvar. Proto by lidé neměli případné změny na kůži a sliznicích zanedbávat. Rovněž kůže, která je příliš vystavená slunečnímu svitu, obsahuje až 10x více mutací genů, jež vytvářejí příznivé prostředí pro vznik rakoviny kůže. Často tyto příznaky podceňujeme. Je proto nutné chodit na preventivní prohlídky alespoň co dva roky. Kožní lékař nám znaménka prohlédne a zjistí, které z nich by mohlo být nebezpečné a pod speciálním přístrojem ověří, jak vypadá. Rakovina kůže přichází tiše a bezbolestně, následky pozdního odhalení bývají často fatální. Proto znova zdůrazňujeme nutnost dodržovat pravidelné preventivní prohlídky u kožního lékaře. Samozřejmostí je sledovat znaménka na svém těle a při jakýchkoli nejasnostech se obrátit na lékaře.
V naší poradně s názvem UPRAVA HORNI CASTI NAHRADY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldrich Piha.
manželka ma,zhot.mimo zdr.poj.horní zub.náhradu, volná nedrží ani lepení nepomáhá je možno na tuto náhradu naneštěstí něco a zvětšit tak její tvář s úpravou.je mi 80let a je úplně nešťastná brzy ji v ústech povolí s plnou píšou lep.pasty.moc díky za radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Existují různé tmelící gely, které se dají na zubní náhradu nanést a tím vytěsnit její tvar, aby lépe držela. S tím vším vám skvěle pomůže lékař stomatolog na zubním oddělení. Určitě tam zajděte a nechte si zubní náhradu odborně přizpůsobit.
Pihy jsou žlutohnědé ostře ohraničené skvrny na lidské kůži obsahující zvýšené množství kožního pigmentu (melaninu). Objevují se především na obličeji, hlavně v oblasti nosu, ale také na jiných místech těla, jako je hruď, ruce, ramena či záda. Množství pih ovlivňuje sluneční záření, tudíž není divu, že se v letním období jejich výskyt zvyšuje. Větší míra expozice zvyšuje nejen jejich počet, ale také jejich zbarvení. Důležitým faktorem jsou také genetické predispozice.
Ve svém příspěvku LEČITELÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tamara Polanski.
Milý Honzo,
vzhledem k tomu, že se ve své profesi přímo použvám vlastní metodu práce s energiemi a s informacemi v nich uložených a v oblasti zdraví se zaměřuji na odstranění příčin nemoci, mohu potvrdit účinnost této metody, přesto, že je jiná než oficiální medicínský přístup. Je vhodná pro každého, kdo připustí, že příčiny potíží nalézáme v psychice a pokud uzdravíme Duši, je možné, aby se uzdravilo i tělo. Nejedná se jen o řešení nemocí - např.lupénka, rakovina aj., ale také potíží ve vztazích, neúspěchů, negativních emocí, práce, celé vlastní budoucnosti apod. Více na https://www.tamarapolanski.cz.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Piha je pouze barevná skvrna vzniklá nahromaděním pigmentu. Rakovinové ložisko je tvořeno speciálními, takzvanými névovými buňkami, může být s pigmentem, ale nemusí. Rakovina kůže má mnoho podob, nedá se popsat univerzálně. Pihy a rakovina kůže spolu úzce souvisí. Měli bychom sledovat svou kůži a v případě obav raději zajít k lékaři.
V naší poradně s názvem ZRYCHLENY DECH U STARYCH LIDI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vera.
Staram se o pani, ktere je 92 let , ktera je naprosto zdrava a do nedavne doby jeste navstevovala posilovnu. Pred nekolika mesici zacala mit problemy s dechem.Dycha tezce a kratce. Byla nekolikrat na vysetreni , ale vsechny vysledky ma negativni. Pro lekare je naprosto zdrava. Mate prosim nejakou radu, jak ji pomoci. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U takto starých lidí se náhlé zhoršení dechu může přihodit po prodělaném zápalu plic, o kterém ani nemusí dotyčný vůbec vědět. Navíc vysoký věk a k tomu ještě fyzická zátěž v posilovně významně oslabují imunitní systém, který pak nedokáže tělo ochránit před různými infekcemi. Jako akutní domácí péči v případě, který zmiňujete, doporučuji několikrát denně inhalaci nějaké mírně slané minerální vody v kombinaci s vodným roztokem léku Mukosolvan. Ráno inhalovat Mukosolvan a později pak slanou vodu a večer zase Mukosolvan. To uvolní případné hleny, které mohou bránit v dýchání a vyléčí to případné probíhající infekce v plicích. Pak je vhodné se při každodenní rozvičce soustředit na protahování mezižeberních svalů, různými úklony, vzpažením rukou a podobně a zaměřit se při tom na hluboké a pomalé dýchání. V neposlední řadě byste měla svou svěřenkyni dostat na geriatrické oddělení nějaké místní polikliniky. Geriatrie je medicínský obor, kde jsou soustředěni lékaři, kteří mají praxi s různými nemocemi takto starých lidí, a mohli by tak lépe zhodnotit zdravotní stav a příčiny zhoršeného dýchání a určit nejlepší a rychlou cestu ke zlepšení zdravotního stavu. Dejte vědět, jak jste dopadli.
Svědění může být příznakem vážného onemocnění – takového, o kterém možná ani nevíte.
Lymfomy. Svědění se často vyskytuje u lidí s Hodgkinovým lymfomem a kožním T-buněčným lymfomem.
Rakovina kůže. Mnohokrát je jediným příznakem této rakoviny skvrna na kůži. Může to být skvrna nebo piha, které mění tvar nebo velikost. Někdy to bude svědit - možná to je důvod, proč si toho všimnete.
Pokročilé onemocnění ledvin. I když váš stav nesouvisí s cukrovkou, svědění je běžným příznakem, když vám začnou selhávat ledviny a potřebujete dialýzu .
Onemocnění jater. Při tomto onemocnění svědění začíná na dlaních nebo chodidlech a pak se šíří dál. Můžete mít cirhózu nebo ucpaný žlučovod. Hepatitida C, virová infekce, která způsobuje zánět jater, může také způsobit svědění kůže. Naštěstí je často vyléčitelná pomocí léků, které užíváte 2 až 6 měsíců.
Onemocnění štítné žlázy. Problémy se štítnou žlázou jsou další možnou příčinou svědění kůže. V některých případech může onemocnění štítné žlázy způsobit chronickou kopřivku. Vypadá jako vyvýšené, svědivé, červené skvrny nebo skvrny barvy kůže, které mohou přicházet a odcházet.
V naší poradně s názvem NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY WARFARINU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Neubauer Otakar.
Dobrý den chtel bych požádat o radu jak se zbavit warfarinu ,lékař mi nechce vyměnit za jiny i kdyz lecim cukrovku 2 ,je mi 72 let a rad bych výměnu leku poraďte jak to udělat děkuji za ochotu Neubauer
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Warfarin je skvělý lék, který prodlužuje život za přijatelných nákladů. Existují i jiné léky na ředění krve, ale jejich cena je obrovská a zasáhla by do rodinného rozpočtu. Pokud není medicínský důvod měnit Warfarin, tak bych ho neměnil. Buďme rádi, že tento lék existuje.
Névus, česky mateřské znaménko, neboli smaha je medicínský termín, který stojí za podrobné pojednání. Právě pravidelné pozorování mateřských znamének je základním předpokladem pro včasné odhalení jejich maligní přeměny v melanom a pro včasný terapeutický zásah. Mateřská znaménka jsou v klinické praxi nejčastěji zaměňována za takzvané melanocytové skvrny (ephelides, melasmata, kávové skvrny a lentiga), které jsou způsobené prostou hyperplazií a hyperfunkcí melanocytů, a jedná se o zcela benigní léze. Druhou zaměňovanou skupinou jsou maligní melanomy, jejichž neodhalením dojde k oddálení diagnózy s fatálními následky pro pacienta.
Mateřská znaménka jsou ohraničené kožní útvary vznikající na základě embryonální vývojové poruchy. Mají z praktického hlediska zásadní význam, neboť se ve 20–30 % případů během života klinicky mění a v některých případech z nich může vznikat maligní melanom. Rozdělení mateřských znamének prodělalo za posledních několik let mnoho změn, nicméně níže uvedené rozdělení považuji za nejsrozumitelnější. Vzhledem k velkému počtu typů mateřských znamének zde uvádím pouze ty nejčastěji se vyskytující. Mateřská znaménka se dělí na 3 základní skupiny: vaskulární, adnexální a pigmentová.
Vaskulární znaménka
Mezi nejznámější vaskulární mateřská znaménka patří naevus flammeus, který je přítomen již při narození a dále se vyvíjí s růstem dítěte. Klinicky se jeví jako fialově červené, ostře ohraničené ložisko, mírně vyvýšené nad okolí, velikosti od několika milimetrů až po rozsáhlé plochy postihující velké oblasti těla. Nejčastěji se vyskytuje v obličeji. Pacienta kosmeticky velmi deprimuje, v současné době jej lze velmi dobře odstranit pomocí speciálního laseru.
Druhým nejznámějším vaskulárním mateřským znaménkem je naevus araneus (pavoučkovitý névus), který má typický vzhled s centrálně bodovitou kapilárou s paprsky větévek vybíhajících do periférie, které připomínají pavouka. Terapie spočívá buď ve sklerotizaci nebo laserové terapii.
Nejčastěji se vyskytujícím adnexálním mateřským znaménkem je naevus sebaceus. Jde o vrozený měkký žlutohnědý útvar papilomatózního povrchu o velikosti 1 až 6 cm. Vyskytuje se hlavně ve vlasech, postupně se zvětšuje. Pro nebezpečí jeho přeměny v basaliom se doporučuje jeho chirurgické odstranění či méně invazivní odstranění laserem.
Mezi pigmentová mateřská znaménka patří jednak skupina melanocytových mateřských znamének, která má další histologické podtypy, a jednak definované klini
Ve svém příspěvku AKNE ZANET V TELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Haluz.
Není moc lidí kteří by o tomto tématu věděli více. Já se vyučil zubařem sám na sobě. Trvalo mi přes 10 let boje, a tápání ve tmě než jsem našel celou tu kaskádu svých zdravotních problémů a další roky mě trvalo se vyhrabat z nejhoršího. Začal jsem mikroskopem sledovat své zuby, trochu jsem si na té léčbě uletěl... A věnoval jsem se péči o chrup asi jako nikdo na světě. Zastavil jsem všechny zubní kazy, i sem je zcela opravil, velké nekonečné boláky byly o 90% lepší. Tento stav trvá dodnes. Ale není to jen o péči o zdraví, hlavně je to o čistotě mysli ale asi to nejdůležitější je hlídat si co přes den žerete, ve vztahu k tomu jak se pohybujete. Jestli se nehýbete, tak ani nežerte, a naopak, žerte dostatek vitamínů a minerálu jestli se hýbete víc.. Jedno období jsem se tak moc věnoval těm zubům, že jsem zcela zanedbal kvalitní výživu, a mohl jsem si prst v dupě zlomit a před očima se mi rozpadávaly zuby a já proč.. že by proto že jsem asi půl roku neměl žádný mléčný výrobek, měl jsem kritický nedostatek vápníku.. V takovém stavu neuděláte nic a chrup vám zcela ztrácí jakoukoli imunitu.. Mimochodem, trhání nervů je medicínský exces který nemá obdoby. Každý chirurg ví, že mrtvá tkáň nemá v těle co dělat! Jenže peníze jsou peníze a AAD je AAD.. Přikládám RTG chrupu, ps: Vše je už opraveno téměř zadarmo :) hold není nad to rozumět svému zdraví.
Selhání mozkového krevního oběhu patří ve většině industriálních států na druhé až třetí místo mezi příčinami smrti. Incidence iktů (ischemických i hemoragických společně) je v České republice dvakrát vyšší než v jiných medicínsky vyspělých státech, pohybuje se okolo 300 případů na 100 000 obyvatel za rok. Ischemické ikty tvoří 80–85 % všech cévních mozkových příhod. Hemoragie (krvácení)se nezávisle na příčině podílí asi na 20 % celkového počtu CMP, 10–15 % připadá na spontánní intracerebrální krvácení a na zbývajících zhruba 5 % se podílí spontánní subarachnoideální nebo intraventrikulární krvácení. Terapeutické možnosti u CMP prodělávají v současné době významné změny, které je vzhledem k akutnosti stavu nutné neustále sledovat a doplňovat dle nejnovějších poznatků. Vedle diagnostického pokroku daného zejména neurologickými aplikacemi nových zobrazovacích metod se podstatně rozšířily i možnosti včasné a účinné léčby.
K cévní mozkové příhodě dochází, když se přívod krve do určité části mozku náhle zastaví nebo sníží, nastává změna funkce té části těla, kterou ovládá postižená oblast mozku. Pokud jakákoli část těla – včetně mozku – zůstane bez zdroje čerstvé krve a kyslíku, její buňky to poškodí, nebo zabije. Ačkoli je poškození některých buněk reverzibilní, smrt mozkových buněk je trvalá a má zpravidla za následek trvalou invaliditu.
Rozeznáváme tři hlavní typy iktu
trombotický – nejčastější, vyvolaný krevní sraženinou, která nedokáže projít tepnou a která už tak bývá zúžena nánosem plaky (tuku) v krevních cévách (obvykle v krku) a tím blokuje průtok krve
embolický – způsobený cirkulujícím kouskem sraženiny, jež se usadí v některé z mozkových cév; sraženina se tvoří na jiném místě v těle, obvykle v srdci, odkud je pak volně unášena krevním řečištěm, dokud neuvázne v některé z malých cév v mozku
hemoragický – jeho příčinou může být ruptura krevní cévy, po níž dochází ke hromadění krve v mozku; to se může stát buď zevnitř v podobě aneuryzmatu, výdutě na zeslabeném místě ve stěně tepny, nebo zvenčí jako následek úrazu hlavy; příčinou aneuryzmat jsou často vrozené vady nebo vysoký krevní tlak; hemoragické cévní mozkové příhody jsou nejzávažnější a mnohdy končí smrtí, naděje na plné uzdravení je menší než u ostatních dvou typů
Obezita se stala jedním z hlavních zdravotních problémů. Ovládnutí chuti je však velmi delikátní problém. Nejprve je třeba umět rozlišovat mezi hladem a chutí, abyste byli schopni efektivně řídit své stravovací návyky. Hlad a chuť jsou dva faktory, které ovlivňují naše chování při stravování, jsou to naprosto odlišné mechanismy s neméně různými důsledky.
Hlad: Hlad je pocit (nepodmíněná fyzická reakce organismu) vyvolaný nedostatkem potravy. Je důležitým signálem, který sděluje tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní. Hlad vzniká, když hladina glukózy v krvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje rovněž psychické rozpoložení, stav pozornosti a podobně, takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocitu hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost. Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad (kanibalismus z nouze), což může být doprovázeno halucinacemi či paranoiou. Řídícím orgánem ovládajícím hlad je část mozku zvaná hypotalamus – zde je sledován obsah glukózy v krvi. Je-li správné fungování hypotalamu narušeno, mluvíme o poruchách příjmu potravy. Ty mají psychosomatický charakter – může se jednat o ignorování potřeby jíst, přejídání se nebo periodický nadměrný a nedostatečný příjem potravy, vyvolaný špatnou nebo zpožděnou indikací sytosti. Pocit hladu se u člověka dostavuje již po několika hodinách od posledního nasycení. Zdravý člověk může přežít okolo 50 dní bez jídla při dostatku tekutin. Tělo je schopno zpracovávat látky z posledního příjmu potravy zhruba tři dny, poté při upotřebení energie přechází z glukózy na proces zvaný ketóza, ve kterém játra začínají odbourávat, zpracovávat a spotřebovávat tělesný tuk. Po třech týdnech se tělo přepíná do „režimu hladovění“ – v této fázi bere energii ze svalů a vnitřních orgánů; dochází i k úbytku kostní dřeně, který začíná ohrožovat život.
Chuť k jídlu: Chuť k jídlu je pouze psychický stav, který vzniká stimulací vůní pokrmu nebo na základě obrázků zajímavých jídel. Chuť je smysl, který dovoluje vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě. U člověka existují chuťové receptory vnímající hořké, sladké, slané, kyselé, umami, a podle nových výzkumů i „vápníkové“ a tučné. I zvířata mají různé chuťové receptory. Tyto receptory jsou nerovnoměrně rozmístěny v chuťových pohárcích, které se nacházejí především na jazyku, ale také na patře a v krku. Chuťových pohárků má člověk 500
Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.
Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.
Anatomie ženských orgánů:
vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
Mateřské znaménko je shluk pigmentových névů. Bohužel některá mateřská znaménka mohou přejít ve zhoubný kožní nádor – melanom. Tento závažný problém se naštěstí vyskytuje jen u malého množství všech pigmentových névů. Rozeznávají se dva typy mateřských znamének, a to vyvýšená mateřská znaménka nebo tmavá plochá znaménka. Na kůži se může vyskytnout až několik desítek mateřských znamének.
Mateřské znaménko, které mírně vystupuje nad povrch kůže, je vrozené, není chronicky (dlouhodobě) drážděné a nebývá poraněné, není nebezpečné. Bývá tmavší než okolní kůže a mohou z něj vyrůstat chlupy. Nikdy nesvědí ani nekrvácí, neroste. Mívá velikost několik milimetrů až centimetrů. Většinou působí jen kosmeticky a majitele hyzdí nebo naopak zkrášluje. Pak není medicínský důvod takové znaménko odstraňovat.
Chronicky drážděné či opakovaně poraněné znaménko by se mohlo proměnit ve zhoubný nádor. Dráždění bývá nejčastěji způsobeno okrajem prádla nebo páskem kalhot, nadměrným sluněním, poraněním při holení, česáním nebo při manuální práci. Takové chronicky drážděné znaménko je vhodné odstranit a tím riziko nádoru definitivně zažehnat.
Nebezpečné je tmavé znaménko v rovině kůže, které nově vzniklo nebo se jakkoli mění, svědí, z jedné strany se ztrácí a na druhou stranu roste, nebo dokonce krvácí. Za těchto okolností může ploché mateřské znaménko způsobit rakovinu. Je třeba neprodleně vyhledat odborného lékaře a řídit se jeho doporučením. K aktivizaci (propuknutí nebezpečného stavu) plochého znaménka často vede nadměrné neřízené vystavování slunečnímu záření (stejně tak umělému solárnímu). Rovněž mechanické, třeba jen jednorázové poranění plochého znaménka může být závažné a je třeba vyhledat lékaře.
Pokud zjistíme, že mateřské znaménko jeví určité změny, je vhodná návštěva lékaře, který doporučí další postup. Nejlépe je, když si mateřské znaménko necháme odstranit.
Motolice představují skupinu medicínsky a veterinárně významných původců chorob zvířat i člověka. Velikost motolic se pohybuje od několika desetin milimetru do několika centimetrů. Vývojové cykly zahrnují 1 až 3 mezihostitele. Fasciolóza je onemocnění způsobené motolicemi rodu Fasciola. Mezi známé lidské motolice patří motolice jaterní (Fasciola hepatica), která je rozšířená po celém světě. Konečným hostitelem motolice jaterní jsou především přežvýkavci, ale i ostatní savci včetně člověka. Vajíčka tohoto parazita se dostávají do vnějšího prostředí společně s trusem. Ve vodním prostředí se z vajíček líhnou obrvené larvy, takzvaná miracidia. Tato stadia napadají své mezihostitele, kterými jsou plži z čeledi plovatkovitých, vyskytující se v podmáčených lokalitách. V jejich těle probíhá další vývoj motolice. Plže pak opouštějí bičíkatá pohyblivá stadia zvaná cerkarie, která ulpívají na rostlinách ponořených ve vodě. Po přichycení ztrácejí cerkarie ocásek a vytváří si kolem sebe ochranný obal. Zvířata se poté nakazí spásáním vegetace společně s opouzdřenými stadii motolice jaterní. Po pozření pronikají larvy stěnou střeva do břišní dutiny a odtud pak k játrům a žlučovodům, kde pohlavně dozrávají a začínají produkovat vajíčka, která se zpět do okolního prostředí dostávají spolu s trusem. Kromě jater a žlučovodů mohou napadat i další orgány (plíce, děloha, podkoží). Člověk se může nakazit pozřením salátu připraveného z vodních rostlin, například z oblíbené potočnice. Riziko představuje i konzumace plodů spadaných do vlhkých míst. Brzy po první infekci motolicemi trpí člověk bolestmi břicha, horečkou, nechutenstvím a průjmy. Zvětší se játra a slezina. Může se objevit i žloutenka. Poté nastává období relativního klidu, které může trvat i roky. Onemocnění se znovu projeví jako žlučníkové potíže a zánět žlučovodů. Vznikají žlučníkové kameny a objevují se žlučníkové záchvaty. Může dojít i k ucpání žlučovodů. Motolice jaterní poškozuje také jaterní tkáň. Může se vyvinout rovněž cirhóza jater. V České republice se toto onemocnění již vyskytuje spíše sporadicky a pouze u zvířat.
Mnoho nemocí nervového systému může ovlivnit svalovou sílu. Kineziologie je považována za energetický model zdraví (není medicínský) a má malý vědecký výzkum, který by zatím otestoval základní filozofii a nároky na její dávky. Lidé, kteří podstoupili profesionální kineziologické sezení nicméně svědčí o tom, že se zbavili stresu a cítí, že jejich kvalita zdraví je lepší.
Podle Jana Hnízdila je důležité, jakým způsobem lékař podá pacientovi informaci o jeho zdravotním stavu. Člověk, který se cítí zdráv, by pak k lékaři chodit vůbec neměl. Důležité je udržet si pocit zdraví. Když dojde k nějakému náhodnému nálezu, zkreslení, vzniklý pocit jej přijme a začne se stonat. Hnízdil zdraví samo o sobě definuje jako schopnost zvládat problémy každodenního života, a když je tělo zvládat nemůže, tak je nemocné.
Podle Hnízdila mohou někdy za nemoci dětí jejich rodiče, kteří mezi sebou nemají dobré vztahy nebo svým potomkům věnují málo pozornosti. Negativní emoce se přenášejí jako epidemie a v takovém případě by se měli léčit hlavně rodiče.
Životopis
Jan Hnízdil, narozený v roce 1958, je známý český celostní a rehabilitační lékař, jeden z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny a také autor a spoluautor celostně-medicínsky zaměřených odborných a popularizačních knih. MUDr. Jan Hnízdil vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem, po škole pracoval jako odborný asistent na katedře tělovýchovného lékařství FTVS UK a deset let vedl rehabilitační oddělení fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jako externista také přednášel problematiku dopingu a sportovní zátěže na 3. LF UK v Praze. Je členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro psychosomatiku. MUDr. Jan Hnízdil je znám díky svému veřejnému působení a knihám, které se snaží o celostní výklad medicíny (komplexně, holisticky), to znamená, že zdravotní stav pacienta výrazně závisí na jeho psychickém stavu a na jeho „životním příběhu“, kdy případná nemoc zapadá do kontextu pacientova života a řešení jednotlivých životních situací. Kritizuje současné jednostranné biologické zaměření moderní západní medicíny a snaží se o návrat ke kořenům a pravému smyslu medicíny. Jan Hnízdil se opakovaně veřejně vyjadřoval k problematice dopingu ve vrcholovém sportu, o kterém napsal ze svých zkušeností sportovního lékaře knihu Doping aneb Zákulisí vrcholového sportu, v níž kritizuje podle něj chorobnou provázanost zdravotnického systému a lobby nadnárodních farmaceutických firem. Dále doporučuje a usiluje o změny ve vzdělávání budoucích lékařů ve smyslu výrazného rozšíření výuky psychosomatiky pro všechny budoucí lékaře bez ohledu na budoucí specializaci, protože psychosomatiku chápe (vedle dokonalé znalosti biologické – školní medicíny) jako jádro a výchozí bod pro další jednání a pomoc pacientům. Tyto myšlenky shrnul například ve své netradičně pojaté knize o přístupu k vlastnímu zdraví každého člověka s názvem Mým marodům: Jak vyrobit pacienta.
