Věděli jste, že pistácie je zhruba 10 m vysoký a asi 30 m široký keř, který kdysi nejspíše divoce rostl již před 9000 lety v suchých oblastech střední a západní Asie. Udává se, že čím zelenější plod, tím je kvalitnější. Jádro je ještě obaleno červenou slupkou, která se snadno odlupuje a má charakteristicky nasládlou chuť. I samotné jádro je nasládlé chuti a má typickou vůni. Zmínka o pistáciích se objevuje již v Bibli. Jákob je přinesl svým synům jako jednu z potravin na cestu do Egypta, kde měli nakoupit obilí pro hladovějící Palestinu.
Pěstování pistácií
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT KYSELINU MOČOVOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zbynek.
Můžete mi prosím zodpovědět otázku zdali je možná konzumace pistáciových oříšků děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ořechy obecně mají vysoký obsah mono a polynenasycených tuků, které mají protizánětlivé účinky. Mandle, makadamové ořechy, pekanové ořechy, pistácie a vlašské ořechy také snižují LDL (špatný cholesterol). Při dně můžete jíst 1 polévkovou lžíci ořechů obden.
Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.
Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.
Ve svém příspěvku MORINGA OLEJODÁRNÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emil.
Existují květy morginy i v jiných barvách? Jakého stáří se dožívá strom? ( V našich podmínkách). Je choulostivější než keř fík, nebo pistácie? Dá se využít i kůra? Děkuji předem za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Přepichování a přesazování
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Chlad
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Sklizeň
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Ve svém příspěvku SAZENICE RYMOVNIKU PURPUROVÉHO KOUPIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Ďurana.
Chtěla bych koupit sazenici rymovniku purpurového, ale nemohu ji někde sehnat poradíte? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlina.
Dobry den, rymovnik sazenice sice nemam, ale mohu Vam nabidnout už zakořeně sazeničky dovezene přímo z Mexica. V připadě zajmu mi napište na email valentovap@seznam.cz.
Nejznámější formou pistácií jsou pražené solené oříšky, které lze přímo sníst. Z pistácií ovšem můžete mimo jiné připravit mnoho lahodných pokrmů, a to z nesolené formy, přičemž si jádra zachovávají všechny své výživné látky, které v nich jsou přirozeně obsaženy.
Pistácie jsou dobře stravitelné oříšky s jemnou konzistencí. Mají svou typickou chuť, která skvěle doplní téměř každé jídlo. Jsou vhodné také při redukčních dietách, protože zasytí již v malém množství. Obsahují mnoho látek důležitých pro lidský organismus. Z těch nejvýznamnějších jsou to železo a měď, které se dobře vstřebávají spolu s vitamínem C, takže je dobré jíst pistácie společně s ovocem. Pistácie mají v průměru 55 % olejů, 20 % bílkovin a 15 % cukrů, čímž se řadí mezi mimořádně cenné potraviny.
Mezi nejvíce doporučované doplňky při dně patří bromelin. Omega-3 mastné kyseliny z rybího tuku nebo lněného oleje snižují hladinu zánětlivých leukotrienů, které poškozují tkáň. Zánět pak zmírňují vitamíny C a E. Flavonoid kvercetin zase snižuje hladinu kyseliny močové a lépe se vstřebává, užívá-li se zároveň s bromelinem. Při akutních záchvatech se doporučuje Nimesil či Aulin (obsahují stejnou účinnou látku). Někomu pomáhá Diclofenak. Velmi účinný je i Enzycol.
Enzycol DNA tob. 100 + 40 je doplněk stravy určený pro osoby se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi. Obsahuje unikátní kombinaci nazývanou Multi Clean UPTM komplex – je složen z extraktu kyselé višně, celerových semínek, pistácie a kurkuminu. Svým složením Enzycol příznivě působí na stav zdravé hladiny kyseliny močové v krvi.
Enzycol obsahuje:
kurkumin – omezuje bolestivost kloubů
extrakt z pistácie (Pistacia vera) – omezuje tvorbu kyseliny močové
extrakt z višně obecné (Prunus cerasus) – příznivě ovlivňuje záněty pohybového aparátu
extrakt z celeru miříku (Apium graveolens) – příznivě ovlivňuje poruchy metabolismu kyseliny močové
vitamín C – napomáhá k normální tvorbě kolagenu, který je důležitý pro správnou funkci chrupavek a kostí
Pro rychlejší nástup účinku se užívají 4 tobolky denně (2 ráno a 2 večer) do polevení příznaků.
Při pravidelném užívání se doporučují 2 tobolky denně (1 ráno a 1 večer) po dobu 2–3 měsíců. Léčebnou kúru se doporučuje opakovat alespoň 2x ročně.
Tobolky se užívají na lačno, minimálně 20 minut před jídlem či 30 minut po jídle, a zapíjí se vodou.
1 tobolka Enzycolu DNA (605 mg) obsahuje:
extrakt z višně 200 mg
extrakt z pistácie 160 mg
extrakt ze semen celeru 150 mg
kurkumin 25 mg
vitamín C 20 mg
stearan hořečnatý 20 mg
dietní vlákninu 30 mg
Dle recenzí uživatelů je tento potravinový doplněk účinný a je pomocníkem při léčbě onemocnění dnou.
Pistácie stejně jako i další druhy ořechů a semen jsou ke každodenní konzumaci pro těhotné ženy velmi vhodné právě svým nutričním složením. Je však třeba dávat si pozor na kvalitu výrobku (například případné plísně) a je dobré je konzumovat raději čerstvé a nesolené.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Vzhledem k současné velké oblibě kustovnice se dají sazenice jednoduše objednat přes internet. Je dobré pořídit si již pro naše podmínky vyšlechtěnou odrůdu. Rostlinu si můžete vypěstovat i sami ze semen, ale tento proces je poněkud zdlouhavější a nezaručuje 100% úspěšnost.
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
V České republice existuje několik bylinkářů, kteří rostlinu pěstují. Běžně na internetu jsou dostupná semena k pěstování, ze kterých vzejdou sazenice.
Moringa preferuje spíše slabě kyselé půdy v rozmezí pH od 6,3 do 7. Má ráda vlhko, ale po zakořenění je vhodné méně vlhčit, jinak mají kořeny tendenci hnít nebo trouchnivět. Moringa upřednostňuje teplo nebo horko a není schopna tolerovat mráz. Může se množit buď přímým rozséváním semínek, nebo přípravou řízků. Semínka moringy se mohou vysévat po celý rok. Když jsou semena zralá, mohou se vnitřně užívat s patřičným zdravotním efektem. Pokud se pořídí semínka kvůli setbě, měla by se nejlépe zasadit co nejdříve, protože časem ztrácí schopnost klíčivosti. Nejprve se namočí na 2 dny do vody a poté se sází do půdy do hloubky 1–2 cm.
Semínka moringy se rovněž doporučuje zasadit do Jiffy tablety nebo do substrátu s kokosovými vlákny. Substrát by se měl udržovat vlhký při pokojové teplotě. Poté by se měl květináč nebo nádoba, ve kterém se moringa olejodárná nechává naklíčit, postavit na slunné místo v místnosti, kde by měla být pokojová teplota kolem 22 stupňů Celsia. První výhonky se objeví zhruba po uplynutí 4 týdnů. Pokud zvolíte metodu řízkování, je nejvhodnější vybrat optimálně v červnu až srpnu alespoň 1 m dlouhou část s průměrem nejlépe 4 cm.
Kvůli komfortnějšímu pěstování moringy je možné strom seřezávat do výšky 1 metru. Sklízí se plody, které mají také uplatnění. Plodem je lusk, který je podobný středoevropské fazoli a je jedlý. Největším producentem moringy je Indie s roční produkcí 1,1 až 1,3 milionu tun plodů z oblasti, která má rozlohu celkem 380 km2. Dnes se moringa olejodárná pěstuje v jihovýchodní Indii, na Srí Lance, v Thajsku a na Filipínách. Poslední dobou se rozmáhá pěstování moringy na Tchaj-wanu. Dnes se pěstuje také v centrální Americe, na severu Jižní Ameriky a jsou záznamy o plantážích v Africe.
Kadidlovník pravý (Boswellia sacra) je vonná pryskyřice, která se získává z kmene kadidlovníku a používá především jako vykuřovadlo přes 5 000 let. Pryskyřice kadidlovníku je známa z bible jako dar tří králů Ježíškovi a byla používána již v dobách antiky. Kadidlo bylo tehdy tak vzácné, že se vyvažovalo zlatem. Jako balzám se kadidlo používalo již ve starém Egyptě při balzamování mumií. Stalo se natolik známé, že se jméno kadidlo začalo používat jako běžně vžitý název i pro ostatní vykuřovadla. Kadidlo se většinou nepoužívá čisté, připravuje se nejčastěji ve směsi s myrhou nebo s pryskyřicí benzoe (například v katolických kostelech).
Účinky
Asi nejznámější je využití kadidlovníku v prevenci a léčbě artrózy. Toto degenerativní onemocnění postihuje nejčastěji velké klouby dolních končetin, může se však objevit v jakémkoliv kloubním spojení. Kadidlovník je účinný při léčbě zánětů a otoků jak u artrózy, tak i u artritidy. Obsažená kyselina boswellová patří mezi látky, které jsou schopné modulovat metylaci genů, jež dokážou potlačit některé typy nádorového bujení, například kolorektální karcinom (rakovinu střev a konečníku). Díky svým výrazným protizánětlivým účinkům je kadidlovník velice efektivní i při léčbě zánětlivých střevních onemocnění, jako je ulcerózní a kolagenní kolitida či Crohnova choroba. Kyselina boswellová snižuje také aktivaci krevních destiček a omezuje jejich shlukování v cévách. Zároveň snižuje hladinu cholesterolu v krvi, a to až o 48 %. Výzkumy potvrdily účinnost kadidlovníkové pryskyřice také při astmatu. Rostlina je v tradiční fytoterapii využívána při poruchách paměti a její pozitivní vliv na mozkové funkce potvrdila i moderní věda. Dokáže například efektivně chránit mozkové buňky před poničením vlivem mozkové mrtvice, důvodem je opět její protizánětlivé působení. Kyselina boswellová je rovněž velice nadějnou surovinou kosmetického průmyslu, protože zlepšuje elasticitu pokožky, zlepšuje její ochranu před vnějšími vlivy a zpomaluje projevy jejího stárnutí. Když si v rámci jedné studie aplikovaly ženy po 30 dní krém s obsahem kyseliny boswellové na polovinu obličeje, došlo u nich k pozorovatelnému zjemnění, úbytku drobných vrásek, zlepšení pružnosti kůže a zmírnění produkce kožního mazu. Tento efekt navíc přetrvával ještě dva měsíce po skončení aplikace.
Při použití kadidla nebudete potřebovat ani zubní pastu, ani Listerin, ba ani léky na artritidu, otevřené rány, ekzémy, horní cesty dýchací, nervy, Crohnovu chorobu, cysty, deprese, cholesterol, tlak, cévy, astma a alergie.
Mezi potraviny, které obsahují vápník, patří mléko a mléčné výrobky, fazole, ořech - zejména mandle a pistácie, také kostnaté ryby jako sardinky a určitě také listová zelenina. Listová zelenina, která obsahuje vápník je kapusta, čekanka a čínské zelí. Některé potraviny, jako je pomerančový džus a sójové mléko, můžou být obohaceny o vápník.
Arašídy a ořechy (například vlašské ořechy, lískové ořechy, mandle, kešu, pekanové ořechy nebo pistácie) mohou působit jako alergeny a vyvolají alergickou reakci organismu. Pokud přijdete do kontaktu s něčím, na co jste alergičtí, buňky ve vašem těle uvolňují látku zvanou histamin. Histamin způsobuje rozšíření cév v tkáních, což má za následek například zúžení průdušek (astma), kopřivku a podobně.
Arašídy (podzemnice olejná) nejsou ořechy, ale luštěniny – rostou pod zemí, zatímco ostatní ořechy rostou na stromech. I přesto je řadíme v souvislosti s alergií mezi ořechy.
Alergie na ořechy se začíná projevovat už u malých dětí. První alergickou reakci je možné pozorovat již ve věku od 14 měsíců až do dvou let. Na rozdíl od jiných potravinových alergií, jako je alergie na mléko, je málo pravděpodobné, že se v dospělosti této alergie zbavíme. Statistiky uvádějí, že jen asi jeden z pěti lidí se zbaví alergie na ořechy v dospělosti.
Jestliže jste alergičtí na arašídy, je možné, že se budete muset vyhnout i konzumaci jiných druhů ořechů. Totéž platí i v případě alergie na ořechy. Druhy ořechů, kterým je třeba se vyhnout:
mandle
para ořechy
kešu
kaštan jedlý
lískové ořechy
makadamové ořechy
pekanové ořechy
piniové oříšky
pistácie
vlašské ořechy
Důležité je také dávat pozor na to, zda nejsou ořechy součástí jiných potravin. Zejména se může jednat o tyto potraviny:
pečivo
čokoládové bonbony
sladkosti (zmrzlina, mražené dezerty, pudinky a horká čokoláda)
obiloviny (müsli)
celozrnné pečivo
energetické tyčinky
med
omáčky
saláty a zálivky
Velmi důležité je vyvarovat se některých potravin i při vaření. Doporučuje se důkladná kontrola etiket na potravinách, aby nedošlo k alergické reakci, jelikož se mohou různé druhy ořechů objevit i v másle, různých pastách (potravinových), oleji, mouce nebo v různých extraktech.
