PLÁNEK NA VÝROBU ČMELÍNU a nejen to se dozvíte v tomto článku. Cukr se rozšířil jako sladidlo v posledních 200 letech. Spolu s medem, známým již odpradávna, patří mezi nejpoužívanější sladidla přírodního původu. Cukr je důležitým a rychlým zdrojem energie. Používá se také v potravinářském průmyslu pro výrobu alkoholu. Dále slouží jako konzervační látka, váže totiž na sebe vodu a tím zabraňuje růstu mikroorganismů. Bohužel dnešní populace konzumuje více cukru, než doopravdy potřebuje.
Cukr na cukrovou vatu
Cukr na cukrovou vatu je speciální ochucený hrubozrnný cukr. Tento cukr nevylétává z výrobníku jako běžný cukr krystal. Krystaly speciálního hrubozrnného cukru na cukrovou vatu ulpí v rotační hlavě, kde se postupně taví a vylétávají ve formě jemných vláken cukrové vaty. Běžný cukr krystal vylétává z rotační hlavy, aniž by se v hlavě roztavil a ulpívá na stěnách výrobníku, případně vylétne mimo výrobník.
Zajímavosti
Cukrová vata je stará víc než 500 let a původ má v Itálii, kde byla pamlskem jen pro lidi z vyšší společnosti. Až roku 1897 vynálezcové Johon Warton a William Morrison sestrojili první stroj na výrobu cukrové vaty, který byl dostupný běžným lidem. To byl průlom v její konzumaci. Od této chvíle se s cukrovou vatou setkáváme při různých příležitostech, jako jsou poutě, posvícení. Kouzlo cukrové vaty spočívá v tom, že si ji člověk nedopřeje každý den. Velká porce cukrové vaty má pouze 55 kalorií. Cukrová vata je zvláštní druh cukrové sladkosti, která je tvořena typickou lehkou, vzdušnou hmotou o různé barvě v závislosti na použitém barvivu. Vzhledově i na dotyk je podobná vatě. Vyrábí se roztavením krystalického cukru na karamel, vzniklá slabá vlákna se pak namotávají na špejli a podávají ke konzumaci.
Recept na přípravu
K výrobě domácí cukrové vaty tedy potřebujete přístroj na výrobu domácí cukrové vaty a krystalový cukr. Přístroj na výrobu cukrové vaty zapnete a dvě minuty počkáte, dokud se nezahřeje na potřebnou teplotu a vypnete ho. Následně do jeho středu, ve kterém se nachází rotační hlavice, nasypete potřebné množství cukru, které určíte odměrkou, a v případě, že chcete vykouzlit barevnou cukrovou vatu, přisypte i potravinářské barvivo nebo již předpřipravený cukr, který je speciálně připraven pro výrobu cukrové vaty. Přístroj opět zapněte, a až nyní nastává proces výroby samotné cukrové vaty. Použijete špejli nebo papírové kužely, které obvykle dostanete k samotnému přístroji, a můžete namotávat vzniklá vlákna.
V naší poradně s názvem NÁVOD NA VÝROBU KRÉMU Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Receptů na výrobu krémů z aloe vera je mnoho různých. Lidé obvykle používají k výrobě masti listy nebo jen gel z aloe vera. Zde je seznam mnoha různých video - receptů, podle kterých se dá vyrobit domácí mast z aloe vera: https://www.youtube.com/res…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V ostatní dobu je pohotovostní služba na zazvonění – dveře vlevo.
Kontakt:
Lékárna Thomayerovy nemocnice
Vídeňská 800, 140 59 Praha 4 – Krč
IČ 0064190
Vedoucí lékárník: Mgr. Hana Šnajdrová
Vedoucí farmaceutický asistent: Lenka Čížková
Kontakty
Thomayerova nemocnice
Vídeňská 800
140 59 Praha 4 – Krč
IČ: 00064190
DIČ: CZ 00064190
tel./fax: 261 081 111/241 721 260
e-mail: info@ftn.cz
datová schránka: asykkbj
web: ftn.cz
fb: facebook.com/ThomayerovaNemocnice
Důvod a způsob založení: Thomayerova nemocnice byla zřízena ke dni 25. 11. 1990 zřizovací listinou vydanou ministrem zdravotnictví ze dne 31. 12. 1990, čj. OP-054-25.11.90. Thomayerova nemocnice je státní příspěvkovou organizací v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR.
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT DESTILOVANOU VODU DOMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
V tomto případě jde spíše o výrobu demineralizované vody, která má stejné vlastnosti, jako voda destilovaná. Demineralizovaná voda se získává pomocí reverzní osmózy. Reverzní osmóza je sada několika filtrů, které společně dokáží odstranit z vody prakticky všechny v ní rozpuštěné látky. Finální filtrace v reverzní osmóze probíhá již na molekulární úrovni, kde je propuštěna jen molekula H2O, díky čemuž je pak takto přefiltrovaná voda srovnatelná s vodou destilovanou. Sadu filtrů s reverzní osmózou si můžete objednat v některém z těchto internetových obchodů: https://www.zbozi.cz/?q=rev… Cenově zařízení na výrobu domácí destilované vody vyjde asi na 3.500 Kč.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Inulin obsažený v potravinách je syntetizován na oligofruktózu. Inulin je jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže lidský organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Enzymová hydrolýza inulinu přirozenými endoglykosidázami rostlin, takzvanou inulasou neboli β-1,2-fruktan fruktanohydrolázou, poskytuje oligofruktany.
Oligofruktóza je obsažena v níže uvedených potravinách.
Topinambur
Topinambur se především pěstuje pro využití hlíz jako suroviny na výrobu fruktózového sirobu. Kvůli příznivému poměru fruktózy a glukózy po hydrolýze inulinu se doporučuje zpracovávat hlízy od října do prosince. Chuť syrových hlíz je nevýrazná. Po přechodu prvních mrazíků se chuť dotváří a hlíza se stává specificky nasládlou. Syrové hlízy se využívají jako součást zeleninových salátů, lze je používat do polévek a dušených jídel. Hlízy se například mohou nastrouhané přidat v podílu cca 10 % ke strouhaným bramborům při přípravě bramboráků nebo brynzových halušek. Sušené plátky lze přidávat do přesnídávkových směsí se zvýšeným obsahem vlákniny nebo do výrobků typu müsli. Dále je možné topinambury využít na výrobu dřeně, která se používá v pekařství a cukrářství.
Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou lodyhou dosahující výšky až 120 cm, tuhou, obvykle větvenou, lysou nebo krátce štětinatě chlupatou. Přízemní listy tvoří růžici kracovitě peřenoklaných zubatých listů, lodyžní lístky jsou podlouhle kopinaté a slabě zubaté. Úbory mají 3 až 4 cm v průměru a jsou barvy modré, vzácněji růžové až bílé. Květní úbory mají jazykovitý tvar. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud také zřejmě vznikl český název rostliny. Kořen je válcovitě vřetenovitý, tuhý, jindy řepovitě ztlustlý a dužnatý. Plody jsou obvejcovité nažky bez chmýru s korunkou štětinek na horním konci. Pro pěstování čekanky se doporučují půdy výhřevnější s dobrou zásobou živin, ne však půdy těžké a kamenité. V těžké půdě se kořen při sklizni láme, protože je křehký. V zemi tak zůstává 15–20 % hmoty kořene, a to má dva negativní důsledky. Kořen roní šťávu, což jednak zhoršuje jeho technologickou jakost a jednak ulomené kousky kořene obrážejí a zaplevelují pozemek v příštím roce. Čekanka je nenáročná na předplodinu. Optimální jsou obiloviny a brambory, ale není vhodné sít čekanku po kukuřici, slunečnici, hořčici a řepce. Výsev se doporučuje na konci dubna, kdy teplota půdy dosahuje asi 10 °C. Rostlina je citlivá na mrazíky. Výsevová vzdálenost se doporučuje 60–80 mm s n
V naší poradně s názvem OTEC PLESKAČ RADÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alois Dočkal.
Vážený pane,
manželka má osteroporozu na Vaši radu si v lékárně koupila
kostival kořen který je prodáván v sáčku,ale není tam návod.
Poraďte prosím jak se to má užívat.Předem Vám děkujeme.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sušený kořen kostivalu se používá k výrobě odkladu a masti. Hotový produkt se pak přikládá na bolavé místo.
Zde naleznete recept na výrobu obkladu: https://odstavec.ceskaordin…
Zde naleznete recept na výrobu masti: https://odstavec.ceskenemoc…
Recept na mast je z čerstvého kořene. Pokud máte kořen sušený, tak přeskočte přípravu a mytí kořene a rovnou ho použijte do rozehřátého tuku.
Domácí masky na vlasy představují ideální způsob, jak léčit a hydratovat vlasy, a to v případě, že byly poškozeny sluncem nebo zimním suchým vzduchem. Pro výrobu domácích masek na vlasy postačí ingredience nalézající se v kuchyni. Velmi vhodné jsou látky bez chemických konzervantů. Dostatečně účinné pro zábaly vlasů je balení vlasů do ručníku nebo používání koupacích čepic. Díky tomu do vlasů lépe pronikne maska, která je tak účinnější.
Existuje celá řada různých receptů pro výrobu domácích vlasových masek. Avokádo, banány a majonéza jsou asi ty nejběžněji používané ingredience. Mléko a med se také často používají, stejně jako jogurt a olivový olej. Všechny tyto ingredience přirozeně hydratují, neboť obsahují složky, které zvyšují vlhkost. To vede ke snížení poškození, brání to krepatění vlasů a pomáhá znovu zacelit poškozených vlasů.
Pro výrobu domácích masek na vlasy se doporučuje využití čerstvých surovin. Avokádo a banány by měly být dostatečně zralé, aby se daly snadno spařit nebo rozmělnit. Jakmile jsou ingredience smíchané, mohou být naneseny na pokožku hlavy a na vlasy. Masky by se měly aplikovat od kořínků ke konečkům. To je důležité, protože se díky tomu předchází třepení vlasů.
Domácí masky na vlasy by měly působit minimálně 20 minut až půl hodiny. Masky, které jsou v kapalnější formě, by měly být zabaleny do ručníku či koupací čepice. Nejčastěji se jedná o masky vyrobené z mléka a olivového oleje. Navíc teplo působící na pokožku hlavy a vlasy způsobuje lepší proniknutí balzámu do vlasů.
Ve svém příspěvku ZKOUŠKA Č. 1 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den, po hledání na internetu a snaze najít co nejjednodušší recept na domácí šampon jsem se rozhodla vyzkoušet tuto variantu:
- 3 lžíce nastrouhaného 100% olivového mýdla
- hrst sušených kopřiv, hrst sušené meduňky a špetka dubové kůry
po rozvaření mýdla ve 200ml vody z kohoutku jsem přidala suroviny a cca 5min dohromady povařila. Nechala odstát a louhovat do druhého dne. Po umytí byly moje vlasy ještě mastnější než před tím a byly suché a zároveň mastné, jakoby křehčí a lámavé. Možná je to typem vlasů či použitím nevhodných ingrediencí, ale tento recept na domácí šampon totálně zklamal. V hodně receptech je základní surovina povařené mýdlo - nicméně po umytí vlasů pouze mýdlem (dětským) je to velmi podobné - vlasy suché a zároveň mastné, křehké a bez lesku. Přemýšlím jak to dělávaly naše pra pra pra babičky, kdy snad ještě nebyla žádná chemie. Buď měly nějakou speciální vychytávku a nebo si nezakládaly na vzdušných a perfektně umytých vlasech bez mazu...
Zde bych se ráda zeptala, co jsem mohla udělat špatně, či co v mém pokusu chybělo za ingredience? předem děkuji, a přeji všem experimentátorům hodně zdaru!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marta.
Prvni chyba při výrobě šamponu je použití mýdla a sody na výrobu je potřeba použít tenzidy SCI-sodium cocoyl isethionate nebo SCS-sodium coco sulfat můžete oba klidně dohromady A jak na výrobu uplně jednoduše-tenzidy dáte do vodní lázně klidně 100g nebo víc záleží na vás,přidáte výluh z bylin např kopřiva medunka levandule atd mnozství aby vám vznikla kašička a dál je to na vás které oleje použijete mnozství odhadem každého oleje asi asi půl čajové lžičky dávám asi šest různých olejů nebojte se vlasy nebudou mastné právě naopak vám poděkují dále můzete přidat bylinné pudry dávám kopřivu a lopuch můžete dát bambucké máslo nebo mango máslo je to taková alchymie která vás bude určitě bavit.Vše pořádně promichejte budete mít takovou hustší kašičku pokud se vám bude zdát moc řídká přidejte tenzid,ale podle mě zbytečné.Dejte do formiček třeba na muffiny,pokud nemáte kupte papírové bohatě stačí dejte tak na deset minut do mrazáku a pak nechte do druhého dne v ledničce,můzete začít používattomuto šamponu se říká šampuk,protože je silně koncetrovaný a neobsahuje vodu.Tenzidy si objednávám v shopu Nature Store beru tam i oleje a další suroviny další shop Mýdlový svět, je jich samozřejmě víc ale tyto mám nejradši.Přeji hodně radosti při výrobě
½ šálku oleje z rozmarýnu a borovice (recept je níže)
22 gramů včelího vosku
14 gramů rafinovaného bambuckého másla
6 kapek rozmarýnu éterický olej
6 kapek éterického oleje borovice
3 kapky pomerančového esenciálního oleje
Recept na výrobu rozmarýnového oleje
Chcete-li vyrobit opravdu silný olej, tak nasbírejte čerstvé zelené jehličí borovice a smíchejte s pár prameny čerstvého rozmarýnu a vložte je do sklenice. Kompletně je zakryjte nosnými oleji, což je směs olivového, kokosového, mandlového a jojobového oleje, a nechte několik týdnů ležet na tmavém teplém místě. Až budete připraveni na výrobu balzámu, tak přefiltrujte olej a oddělte z něj jehličí a rozmarýn. Měla by to být pěkná zelená barva s úžasnou vůní.
Recept na výrobu balzámu z rozmarýnu
Použijte dvojitý hrnec menší vložte do většího s vodou, aby nedošlo k přímému kontaktu s plotýnkou. Do nádoby nalijte olej z rozmarýnu a jehličí a včelí vosk. Zamíchejte ji, jakmile se zahřeje a včelí vosk se bude pomalu rozpouštět. Dřevěná špejle poslouží skvěle jako míchací hůlka. Jakmile se včelí vosk téměř úplně roztaví, přidejte bambucké máslo. Pokračujte v míchání, bambucké máslo se roztaví poměrně rychle. Jakmile všechno zkapalní, zamíchejte éterické oleje. Poté směs opatrně nalijte do sterilních skleniček.
Nechte je několik hodin chladit. Balzám ztuhne, jak se ochladí. Nyní již brzy budete mít k dispozici svůdný a nádherný rozmarýnový borovicový balzám, který udělá zázraky na suchých a prasklých rukou a nohou.
Ve svém příspěvku RECEPT NA NÁPOJ Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Babička.
Dobrý den,mám prosbu,potřebovala bych recept na domácí výrobu nápoje z Aloe.Mám metabolický syndrom,to znamená vyský tlak,cukrovku a cholesterol.Slyšela jsem že nápoj z Aloe je úžasný.Děkuji za recept.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce krasojizda.
Dobrý den, domácí výroba nápoju z aloe se obecně nedoporučuje, protože aloe obsahuje také látky, které ve vyšším množství způsobují průjmy, připadně dávení. Těchto látek je aloe prodávaná v obchodech již zbavena. Druhým a důležitějším důvodem je skutečnost, že aloe ztrácí účinné látky již několik hodin po sklizni. Nejdůležitější z nich jsou polysacharidy, které určují biologickou aktivitu aloe vera - jinými slovy její kvalitu. Zachování těchto látek při domácí výrobě je zcela nemožné. Zpracováním doma v hrnci by jste sice měla šťávu z aloe, ale zbavenou všech účinných látek, které jsou organismu prospěšné. Jedním z dalších důvodů je náročnost pěstování aloe, která potřebuje hodně slunce a tepla, jedině tak je schopna nabídnout požadovanou kvalitu. To bohužel v našich podmínkách není možné. Pokud tedy chcete pro sebe udělat něco dobrého, doporučuji zajít do lékárny a pořídit si některý z již hotových výrobků, např. Activ aloe od značky Barnys je nepochybně tím nejlepším, co trh nabízí. Jako jediný výrobek garantuje více než 10% účinných látek ve svém obsahu. Ve srovnání s jinými výrobci, kteří uvádějí max. 5% nebo dokonce neuvádějí nic. Active Aloe je garantovaná kvalita s nejvyšší biologickou aktivitou, více informací o této aloe najdete na https://www.activaloe.cz. To samé se týká i pro aloe mast výroba doma. Účinnou mast z aloe vera si sami svépomocí prostě doma nevyrobíte.
Hezký den, Jana
Pro výrobu kapek z ginkgo biloby obvykle probíhá proces extrakce prospěšných látek ze sušených listů ginkga pomocí rozpouštědla, jako je ethanol, následované ředěním a případně dalšími kroky k vytvoření koncentrované tekutiny. Tyto kapky lze poté užívat perorálně, často kapátkem, jako doplněk stravy.
Návod na výrobu kapek
Extrakce
Sušené listy ginkga se obvykle extrahují pomocí rozpouštědla, jako je ethanol nebo směs ethanolu a vody. Tento proces rozpouští aktivní látky z listů.
Koncentrace
Extrahovaná tekutina se poté koncentruje odpařováním za sníženého tlaku, aby se odstranilo rozpouštědlo a vytvořil se silnější extrakt.
Obsah účinných látek
Extrakt bude obsahovat specifické množství aktivních látek, jako jsou flavonové glykosidy ginkga a terpenové laktony.
Příprava kapek
Ředění
Koncentrovaný extrakt se ředí vhodnou kapalinou, jako je voda, propylenglykol, glycerol nebo PEG400, aby se dosáhlo požadované koncentrace kapek.
Aplikace
Zředěný extrakt se poté aplikuje formou kapek, často pomocí kapátka pro snadné dávkování.
Dávkování a použití
Dávkování
Doporučené dávkování se liší, ale často se pohybuje od 20 do 30 kapek (přibližně 1 ml) užívaných jednou až třikrát denně.
Podání
Kapky se obvykle užívají perorálně, vložením pod jazyk nebo přidáním do malého množství vody či jiného nápoje.
Skladování
Kapky z ginkgo biloby by měly být skladovány na chladném a suchém místě, mimo dosah přímého slunečního záření a mrazu.
Důležité informace
Interakce
Ginkgo může interagovat s některými léky, proto je důležité se před použitím poradit s lékařem, zejména pokud máte nějaké zdravotní problémy nebo užíváte jiné léky.
Nežádoucí účinky
I když je Ginkgo obecně považováno za bezpečné, může způsobovat některé nežádoucí účinky, jako jsou bolesti hlavy, závratě nebo žaludeční nevolnost.
Opar na rtech rozhodně nikoho nepotěší. Většinou se chceme schovat před celým světem a počkat, dokud problém nezmizí. Občas si přitom vypomáháme různými léky a mastičkami, které nám doporučí lékárníci. Ale existuje i domácí léčba oparu, na kterou mnoho lidí nedá dopustit.
Česnek
Kdyby měl člověk sestavit seznam nemocí a zdravotních problémů, na které se doporučuje česnek, tak by asi zjistil, že je téměř totožný se souhrnným soupisem všech chorob pronásledujících lidstvo. Není proto divu, že je doporučován i na opary. Měli bychom si vždy vybrat nějaký hezký, velký a šťavnatý stroužek, který pak přikládáme na bolavé místo. Léčba je nejúčinnější, když ji zahájíme ve chvíli, kdy pozorujeme či spíše cítíme první příznaky, jako například pocit bolesti a svědění. Nevýhoda tohoto způsobu léčby je samozřejmá, zápach česneku je ve společnosti nepřijatelný, ale pokud sedíme doma, tak to nikomu vadit nebude.
Cibule
Kdopak je něžnou a jemnou sestřičkou všemocného česneku? Samozřejmě že se jedná o cibuli. Ta má také ověřené antibakteriální a protivirové účinky, které v boji proti oparu na rtech určitě můžeme využít. Způsob aplikace je podobný, odkrojíme si plátek cibulky a připevníme ho na bolavé místo. Je nutné ho celkem často měnit, protože nejlepší účinek má čerstvá šťáva, která vychází z místa řezu. Ret je možné potírat přímo šťávou, kterou získáváme stejným způsobem, jako když vyrábíme sirup na kašel, to znamená, že stačí nakrájet cibuli, promíchat s medem a nechat několik hodin odstát.
Citrón
Od podzimu do jara jsou naše ledničky obvykle plné citronů, které používáme na posílení imunity nebo při léčbě různých nachlazení. A kupujeme je často i v létě, kdy jsou zase základem mnoha osvěžujících nápojů. A můžeme je dokonce použít celoročně také proti oparům, protože jejich organické kyseliny ve spojení s vitamínem C dokážou dát tomuto nepříjemnému onemocnění docela hezky na frak. Citrón na opary užíváme velmi jednoduše, stačí prostě přikládat plátky čerstvě nakrájeného ovoce na nemocné místo tak často, jak je to jen možné. Před krájením pečlivě ovoce umyjte, případně oškrábejte (abyste se náhodou nedotýkali obličeje chemicky ošetřenou kůrou).
Ocet
Mezi babské rady proti oparům, které mohou znít hodně zvláštně, patří i použití octa. Ten sice nemá vitamíny, ale kyseliny, které očišťují postižené místo a zabraňují viru dále se množit. Pro úspěšnost léčby je nutno začít s opatrným potíráním ve chvíli, kdy ucítíme, že opar pomaličku přichází. Slovo opatrně je velmi důležité, octa můžeme použít jen trochu a přesně na místo, kde tušíme problém, protože sice jeden neduh léčí, ale zároveň vysouší a mírně poškozuje pok
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ VÝROBA RUMU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majka.
Neznáte někdo recept na domácí výrobu Rumu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Náš domácí Český rum tuzemák se vyráběl a dosud vyrábí z jemného konzumního lihu, vody a tresti z kyseliny mravenčí. Jde vlastně o dochucený jemný líh rumovou esencí - trestí z kyseliny mravenčí. Jemný konzumní líh pro domácí rum musí být vyroben z melasy nebo z obilí a je na to třeba při jeho nákupu dát pozor! Z brambor, jak je ve společnosti hojně rozšířeno, se rum ani líh nevyrábí. Jemný konzumní líh 80% jde koupit běžně v internetových obchodech, anebo ho lze pořídit vlastní výrobou domácí pálenky z melasy nebo obilí. Kyselina mravenčí, respektive její tresť se dá koupit běžně v supermarketu, jako rumová esence v malé hnědé lahvičce. Jedna taková malá lahvička stačí na ochucení asi 300 ml jemného lihu. Síla domácího rumu se pak dotvoří přidáním pitné vody. Při použití jemného 80% lihu se domácí rum zředí 1 díl ochuceného domácího rumu, ku dvěma dílům vody. Rychlé levné a chytré! :-)
Kuchaři používají spíše malé, měkké zelené šišky, které se obvykle sbírají v květnu nebo červnu, než ty velké, křehké hnědé, které můžete vidět ve vánočním výzdobě. Ačkoliv jsou v hotové sirupové směsi celé šišky, dají se snadno žvýkat. Zavařeniny s borovicovými šiškami, které se často konzumují po lžících, mají výraznou lesní příchuť a dokonce ani ti nejzarytější milovníci stromů nemusí být schopni přijmout jejich bohatou chuť po jehličí a dehtu.
Při sběru šišek pro výrobu džemu je třeba zvážit několik bodů:
Je důležité sbírat šišky v borovém lese ve vzdálenosti nejméně kilometr od vozovky, protože stromy rostoucí v blízkosti silnic nebo průmyslových oblastí jsou schopny absorbovat škodlivé látky ze znečištěného ovzduší.
Nejlépe je sklízet ráno, než uschne rosa.
Musíte vzít šišky jen ze zdravého jehličnatého stromu, který není poškozen škůdci.
Šišky by neměly být otevřené, tvrdé nebo hnědé.
Plody vhodné na zavařování lze snadno propíchnout nožem.
Nejlepší možností pro sklizeň je šiška měkká na dotek, šťavnatá a lepkavá od pryskyřice v nich obsažené, plody malé velikosti, asi 4 centimetry, světle zelené barvy, bez viditelných vad. Na ten nejchutnější léčivý džem budete potřebovat nezralé šišky o velikosti 1 centimetr.
Šišky by se neměly zvedat ze země, musí se trhat.
Nejlepší je sbírat samičí plody, které obsahují více silic. Lze je poznat podle velkého množství pryskyřice a žebrovaných šupin. Potíž je v tom, že samičí šišky rostou na vrcholcích a jednotlivě, zatímco samčí se tvoří ve skupinách, na spodních částech korun.
Při sbírání pupenů je nejlepší nosit rukavice, například jednorázové. To je nutné, abyste si neušpinili ruce od pryskyřice, kterou je těžké umýt. Pokud se potřísníte, tak pryskyřice se zbavíte pomocí jedlého rostlinného oleje.
Kdy sbírat šišky
Přibližné časové období pro sběr šišek je konec května. Sesbírané šišky je nutné zavařit do tří dnů. Při delším skladování každý den výrazně zhoršuje jejich kvalitu a léčivou sílu.
Zelené šišky ztvrdnou do měsíce po utržení. Z těch se dá udělat i marmeláda, ale samotné šišky se v tomto případě jíst nedají. Ale ty zelené a měkké ano.
Rozdíly ve sběru v regionech
V různých regionech se může doba sběru šišek na výrobu džemu lišit. V různých oblastech země se data mohou lišit od začátku května až do poloviny léta v závislosti na povětrnostních podmínkách.
Například v nížinách a v jižních regionech Moravy se pro šišky můžete vydat už v květnu a ve středních polohách by se měl sběr šišek posunout až na dvacátého června. Hlavní věc je sbírat pouze mladé a zelené šišky. Na severu a v horských oblastech přichází čas sběru šišek až v červenci.
Čtěte dále a dozvíte se jaké má džem z borovicových šišek výhody a kontraindikace a dozvíte se i recepty na přípravu.
V naší poradně s názvem MASKA NA OBLIČEJ NA OMLAZENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Draaahomira.
je mě 62 let, potřebovala bych nějakou masku na unavenou plet,prosím poradte
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Čau Drahuš, unavená a zralá pleť vyžaduje živiny z avokáda, medu, citronu a jogurtu. Postavila jsem pro tebe tuhle masku z medu, kterou používej jednou až dvakrát do týdne, jak tě to bude bavit :-)
Postup na výrobu pleťové masky pro zralou pleť z avokáda, medu, citronu a jogurtu:
Zralé avokádo rozřízněte na půl a vydlabejte zelenou máslovou dužinu ze slupky a v misce ji rozmělněte na zelenou kašičku. Pak k avokádu přidejte med a citronovou šťávu, dobře promíchejte a pak na konec přidejte jogurt.
Maska z medu a z avokáda na zralu pleť - použití:
Hned, jak to budete mít smíchané, tak to naneste na vyčištěnou pokožku obličeje a nechte působit 20 - 30 minut - relaxujte :-). Pak masku z avokáda na zralou pleť smyjte studenou vodou a jemně osušte ručníkem.
Maska z avokáda, medu, jogurtu a citrónu je velmi výživná s výrazně regeneračním účinkem na zralou a také suchou pleť. Maska na zralou pleť navrací kůži pružnost a svěžest a dodá jí i velké množství výživných a hydratačních látek, které zralá pleť často nemá a potřebuje je ke svému svěžímu vzhledu.
Nejstarší známý důkaz o výrobě mýdla pochází z Babylonu. Recept s letopočtem 2800 let před Kristem byl nalezen během vykopávek. Nápisy na hliněných láhvích prozrazují, že oleje se vařily dohromady s popelem.
O užívání mýdla ve Starém Egyptě je důkazů více. Na papyru Ebers (Egypt, 1550 př. n. l.) se uvádí, že starobylí Egypťané se pravidelně koupali a používali k tomu mýdlo vyrobené z tuků zvířat a rostlinných olejů. Mýdlo je ve starých papyrech rovněž zmíněno v souvislosti s přípravou vlny pro tkaní látek.
Arabové vyráběli mýdlo z olivového oleje a jako první použili k jeho výrobě louh. Od začátku 7. století bylo mýdlo vyráběno v Palestině a jižním Iráku. Arabské mýdlo bylo voňavé a barevné.
Řekové a později Římané využívali k tělesné očistě směs olivového oleje a písku. Umění výroby mýdla se zřejmě naučili od Keltů. Plinius starší, římský spisovatel z 1. století, použil ve svém díle Přírodověda galské slovo saipo, z něhož je údajně odvozen výraz pro mýdlo. V následujících staletích se o mýdle příliš nemluví, i když je známo, že ve středověku se Itálie, Španělsko a Francie staly významnými středisky výroby mýdla. Navzdory snahám o velkovýrobu se zdá, že v Evropě se mýdlo příliš nepoužívalo.
Počátky výroby mýdla
Jeden z prvních receptů na výrobu mýdla se objevuje v dokumentu z 12. století, v němž jsou zapsána obchodní tajemství řemeslníků. Během staletí se chemické postupy při jeho výrobě prakticky nezměnily. Oleje a tuky z nejrůznějších zdrojů se vařily v žíravém zásaditém roztoku a výsledkem bylo surové mýdlo. Je pochopitelné, že kvalita mýdla závisela na materiálu použitém k jeho výrobě. Zpočátku byly základními surovinami popel ze spáleného dřeva a zvířecí tuk. I první američtí osadníci vyráběli z těchto ingrediencí hnědé mýdlo, které mělo konzistenci marmelády a bylo určeno pro každodenní potřebu. Tehdy se nejen mýdlo, ale i svíčky vyráběly z rozpuštěného hovězího nebo ovčího loje. Takzvaní svíčkaři často vyráběli a prodávali oba tyto produkty.
Od ruční výroby mýdla k průmyslové
Když ve 2. stol. n. l. římský lékař Galénos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat k osobní hygieně a stalo se řemeslem. Ve výrobě mýdla prosluli byzantští mydláři, kteří už v 7. stol. n. l. zásobovali celý svět. Mýdlo nevypadalo moc vábně a vyrábělo se z olivového oleje, vápna (oxid vápenatý) a louhu (hydroxid draselný), který získávali z dřevného popela. Mýdlo bylo mazlavé, nevábné vůně, barvy černé, hnědé nebo nazelenalé. Ale jeho dobré vlastnosti oceňovali králové a velmoži. Ve 14.
V naší poradně s názvem JAK SE DÁ VYROBIT CHLOROFORM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Nevíte někdo jak se dá doma vyrobit chloroform?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Chloroform se doma dá vyrobit tak zvanou haloformovou reakcí. Haloformová reakce vzniká při smísení acetonu, chlornanu a vody. Použít se dá normální aceton (ředidlo na barvy) a chlorové vápno nebo lépe chlorový prášek do bazenů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu se přikapává aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Další možnost je místo chlorového vápna použít chlornan sodný, který se přítomen například v Savu. Po přidání acetonu se směs chlornanu a acetonu zakalí a začne se zahřívat, takže je také třeba během výroby chladit. Nakonec na dně nádoby zbyde surový cloroform, který je nutno předestilovat.
Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Chloroform se používá k uspávání lidí. Chloroform se také používá pro výrobu chemické zbraně - válečného plynu fosgen, který vzniká při smísení chloroformu a některého oxidačního činidla. Účinky chloroformu na lidský organizmus jsou fatální a je třeba při jeho výrobě řádně větrat.
Je generické antibiotikum k originálnímu léku Sumamedod firmy PLIVA – Lachema a.s., Brno-Řečkovice, Česká republika. S pojmem „generikum“ nebo „generický lék“ se můžeme v současné době setkat stále častěji. Souvisí se snižováním nákladů na léčivé přípravky, a tak se zmiňuje hlavně u léků na recept. Vývoj nového léku je dnes nesmírně náročná záležitost, která může čítat finanční náklady až miliardu eur, několik let práce a tisíce pacientů zapojených do klinických studií. Aby bylo možné vývoj zaplatit, je nově vyvinutý lék po určitou dobu chráněn patentovou ochranou. Znamená to, že po tuto dobu jej může vyrábět a uvádět na trh pouze farmaceutická společnost, která jej vyvinula (nebo povolila jeho výrobu někomu jinému). Za tuto dobu exkluzivní výroby by se měly zaplatit všechny náklady investované do vývoje a uvedení nového (takzvaného originálního) léku na trh. Po skončení doby patentové ochrany může dané léčivo začít vyrábět prakticky libovolná farmaceutická společnost (samozřejmě, za dodržení všech pravidel pro výrobu léčiv). Je nesporné, že jedna léčivá látka musí mít stejný účinek bez ohledu na výrobce, protože účinnost konkrétního léku určuje i jeho zpracování – takzvaná léková forma.
Generický lék (často nazývaný generikum) obsahuje stejnou léčivou látku ve stejném množství jako příslušný původní originální lék, má stejnou lékovou formu, například tablety a tobolky. Typ a poměr použitých pomocných látek (plniv, pojiv, barviv a podobně) může být od originálu odlišný, avšak musí být zachovány všechny parametry vztahující se k vstřebávání a vylučování. Pouze za těchto podmínek je zajištěna i stejná biologická účinnost, takzvaná bioekvivalence. Pro schválení generického přípravku nemusí být předloženy výsledky z farmakologických a toxikologických testů či z klinických studií (od fáze I až po fázi III). Místo toho musí výrobce generika prokázat, že generické léčivo je „bioekvivalentní“ k originálnímu léčivu. Znamená to, že se do krevního oběhu dostane stejné množství účinné látky jako v případě léku originálního a rovněž jeho vylučování z organismu je stejné, tedy že se dané léčivo chová v organismu stejně jako originální lék. Pro prokazování této shody jsou stanoveny přísné předpisy, ve všech případech ale platí, že tento postup je mnohem levnější než opakování všech klinických studií, které předcházely uvedení originálního léku na trh.
Mezi originálním léčivem a generikem nejsou žádné zásadní rozdíly v kvalitě, čistotě, účinnosti a bezpečnosti. Generický lék nemůže a nesmí být méně účinný a bezpečný než originální léčivý přípravek. Je to podmínkou registrace tohoto typu léčivých přípravků, které v České republice garantuje Státní ústav pro kon
V naší poradně s názvem TESTOSTERON TABLETY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamil.
Cvičím a rád bych si zvýšil hladinu testosteronu, poradíte mi které tablety na testosteron si mám koupit?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Testosteron je hormon, který se vyrábí v našem těle a není možné ho přímo do těla v této formě dodávat ani tabletami a ani injekcemi. Jediná možnost, jak zvýšit hladinu testosteronu je utlumit látky, které regulují, respektive brzdí jeho výrobu v nadledvinkách. Nejběžnější způsob, jak zvýšit sekreci testosteronu v těle je užívat tablety, nebo spíše kapsle s extraktem z bulharské rostliny Tribulus Terrestris. Pokud Kamile skutečně tvrdě cvičíš, tak můžeš Tribulus Terrestis brát v dávce třikrát vyšší, než je doporučená na obalu výrobku, jinak se bere v doporučených dávkách od výrobce. Pro skutečné zvýšení testosteronu v krvi je třeba užívat Tribulus Terrestris alespoň 3 týdny! Bere se v cyklech 4-5 týdnů užívat a pak na 3 týdny vysadit a pak zase hned znovu opakovat užívání.
Suchá semena máku rozmístěte na plech a dejte na 3 minuty do trouby vyhřáté na 100 °C. Potom prohřátý mák nasypte do domácího lisu a vylisujte olej z máku. Takto získaný olej vydrží v chladu a temnu 1 měsíc. Až vám dojde, vylisujte si nový. Nikdy si nedělejte mnoho oleje do zásoby, protože olej po vylisování rychle degraduje. Pokud zůstává uložen v semenech máku, tak vydrží čerstvý až jeden rok do další sklizně.
Olej užívejte denně jednu lžíci po dlouhou dobu, co vám zásoby vystačí.
Zde se můžete podívat na vhodné lisy pro výrobu domácího leje z máku: domácí lis na olej cena.
V naší poradně s názvem LEVANDULOVÝ OLEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Tady je alternativní recept na výrobu domácího levandulového oleje pomocí zahřívání. Je tam i video, kde je vidět domácí levandulový olej. Článek o levanduli je tady: https://www.ceskaordinace.c…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Chloroform se dá vyrobit pomocí haloformové reakce. Haloformová reakce vzniká při smísení acetonu, chlornanu a vody. Použít se dá normální aceton (ředidlo na barvy) a chlorové vápno nebo lépe chlorový prášek do bazenů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu přikapávat aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Další možnost je místo chlorového vápna použít chlornan sodný, který je přítomen například v Savu. Po přidání acetonu se směs chlornanu a acetonu zakalí a začne se zahřívat, takže je také třeba během této výroby chladit. Nakonec na dně nádoby zbyde surový cloroform, který je nutno předestilovat. Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Chloroform se používá k uspávání lidí! Chloroform se také používá pro výrobu chemické zbraně - válečného plynu fosgen, který vzniká při smísení chloroformu a některého oxidačního činidla. Účinky chloroformu na lidský organizmus jsou fatální a je třeba při jeho výrobě řádně větrat. Video, na kterých je vidět postup výroby chloroformu, jsou zde: výroba chloroformu video.
Anorganická látka (méně často psáno neústrojná látka) je materiál tvořený převážně anorganickými sloučeninami anebo chemickými prvky, který však může obsahovat i příměsi organických sloučenin. Obvykle se jedná o velice různorodou směs, která může mít libovolné složení. Z hlediska struktury může jít jak o látku heterogenní, tak homogenní. Pokud je tato anorganická látka chemicky čistá, tedy je to látka složená z jednoho druhu molekul nebo atomů, hovoří se o anorganické sloučenině nebo chemickém prvku. Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice a podobně, ale také například chemicky čistá síra – anorganická síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.
Síra srážená prášková je velmi jemný prášek, který se získává srážením, přičemž se touto technologií dosahuje velmi jemné struktury.
Síra sama o sobě nesmrdí, tedy nezapáchá, ale její sloučeniny ano. Například sirovodík (H2S), dnes se říká sulfan, má zápach po zkažených vejcích a je silně jedovatý. Vyskytuje se v přírodě jako minerální voda (lázně Skalka u Prostějova).
Oxid siřičitý (SO2) je při vdechnutí štiplavý, dusivý (silně jedovatý), leptá sliznice. Vyskytuje se v přírodě například tam, kde je aktivní sopečná činnost.
Samotný název „síra“ pravděpodobně pochází ze sanskrtu, kde výraz „cira“ znamená „světle žlutý“ (sanskrt je jedno z nejstarších písem na světě, jsou jím napsány například tibetské posvátné texty). Původ latinského názvu „sulfur“ není zcela jasný.
Fyzikální vlastnosti síry: tvrdost 1,5–2, velmi křehká, hustota 2–2,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle (001), (110) a (111), lom lasturnatý, nerovný. Taje při 114 °C.
Optické vlastnosti síry: barva sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená, nálety bývají bělavé; lesk diamantový na krystalových plochách, na lomu lesk mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý až světle žlutý.
Chemické vlastnosti: složení síra (S), běžné příměsi selen (Se), telur (Te), arsen (As); rozpouští se v koncentrované HNO3, sirouhlíku, benzolu, petroleji.[1]
Původ:
vulkanický – v oblastech aktivní vulkanické činnosti kondenzuje z unikajících plynů a par;
sedimentární – takzvané síronosné horniny, většinou vápence organického původu uzavřené v jílovitých, slínitých nebo karbonátových horninách;
druhotný – rozkladem sulfidů, zejména pyritu; na hořících uhelných haldách;
biogenní – produkt činnosti mikroorganismů.
Pro síru je charakteristická žlutá barva. Síra je minerál, se kterým se můžete setkat i v přírodě (viz výše). Doprovází především vulkanicky aktivní oblasti či mí
Fenylsalicylát neboli Salol je organická sloučenina se vzorcem C6H502C6H4OH . Je to bílá pevná látka. Občas se používá v opalovacích krémech a jako antiseptikum.
Historie salolu
Švýcarský lékař Hermann Sahli (někdy psáno "Saly") (1856–1933) hledal náhradu za salicylát sodný, který se používal k léčbě revmatoidní artritidy, ale který nebyl některými pacienty tolerován. Dr. Sahli se tedy zeptal polského chemika a lékaře Marceliho Nenckiho z Bernu ve Švýcarsku, zda neví o salicylátové sloučenině, která nemá vedlejší účinky salicylátu sodného. Nencki doporučil fenyl salicylát, který syntetizoval kolem roku 1883. Zatímco Nencki zkoumal, jak se fenyl salicylát chová v těle, své poznatky nepublikoval. Mezitím německý chemik Richard Seifert (1861–1919), žák německého chemika Rudolfa Wilhelma Schmitta (1830–1898), nezávisle syntetizoval v roce 1885 rovněž stejný fenyl salicylát. Spojené státy udělily Nenckimu a Seifertovi patent na výrobu fenylsalicylátu, zatímco Německo udělilo patent na jeho výrobu Nenckimu a společnosti Heyden. Společnost Heyden následně prodávala fenylsalicylát jako léčivo pod obchodním názvem "Salol", zkratka "SALicylátu fenOLu". Mimo jiné aplikace Salol byl použit jako orálně podávané antiseptikum pro tenké střevo, kde je sloučenina hydrolyzována na kyselinu salicylovou a fenol.
Lékařské využití Salolu
Salol se začal po objevení kombinovat s dosud známými látkami, například s methenaminem. Tato kombinace se používá k úlevě od nepohodlí, bolesti, častého nutkání na močení a křečí močových cest způsobených infekcí nebo lékařským zákrokem. Methenamin je antibakteriální léčivo. Methylenová modř je antiseptikum a souvisí se skupinou léků nazývaných inhibitory monoaminooxidázy (inhibitory MAO). Jak methenamin, tak methylenová modř pomáhají předcházet růstu bakterií v moči? Salol, který je příbuzný aspirinu, je lék proti bolesti. Kombinované produkty také obsahují složku (jako je fosforečnan sodný, kyselina benzoová), aby byla moč kyselejší, což pomáhá methenaminu lépe fungovat. Hyoscyamin je antispasmodikum, které uvolňuje svaly močového traktu a zmírňuje křeče. Tento přípravek by se neměl používat k léčbě infekce močových cest. Pokud máte bakteriální infekci, obvykle se k její léčbě předepisuje antibiotikum Furolin. Pro více podrobností se poraďte se svým lékařem. Tento lék se nedoporučuje pro děti mladší 6 let, protože jsou citlivější na nežádoucí účinky.
V naší poradně s názvem KAŠTANOVÁ MAST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drah. přichystalova.
Chtěla bych se zeptat, zda se má hnědá slupka z kaštanů oloupat,a potom použít na mast děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Kaštany se použijí nejdříve na výrobu kaštanové tinktury. Kaštanová tinktura se dělá z nasekaných hnědých kaštanů i s hnědou slupkou. Tato kaštanová drť se pak zalije alkoholem a nechá se macerovat. K finální výrobě kaštanové masti se dále postupuje podle níže uvedeného receptu. Kaštany se tedy neloupají.
Domácích receptů na výrobu mastí z Aloe Vera je několik různých. Zde je seznam videí, na kterých je vidět domácí příprava masti z Aloe Vera: mast z Aloe Vera video.
Mýdla vyrobená doma jsou krásná, jedinečná, originální a určitě budou netradičním a voňavým dárkem pro milovanou osobu. Při výrobě mýdla se využívají vlastnosti rostlinných olejů, jejich přírodní síla a blahodárné účinky. Základem pro výrobu mýdel jsou rostlinné oleje – olivový, kokosový, palmový, a dále přísady jako přírodní cukr, vosk, glycerin či destilovaná voda. Mýdla jsou spojená s nádhernou vůní, protože bývají obohacená o kvalitní esenciální oleje. K výrobě domácího mýdla budete potřebovat: hmotu na výrobu mýdla, formičku, éterický olej či jiné aroma do mýdla, dekorace dle fantazie (bylinky, květy, kávová zrna, kukuřici, obrázky a jiné). Domácí výroba mýdla je jednoduchá. Mýdlovou hmotu zahřejte v kastrolku nebo ve vodní lázni na 50–80 °C a nechte ji řádně rozpustit na čirou tekutinu. Poté přimíchejte barvivo (nebo barviva, chcete-li si namíchat vlastní odstín) a přimíchejte éterický olej či aroma do mýdla. Tuto hotovou směs pak nalijte do formiček, dozdobte různými dekoracemi a nechte pořádně vychladnout. Nakonec vyloupněte hotové mýdlo z formičky a máte hotovo. Nemáte-li po ruce řádnou formičku, můžete použít například vykrajovátka na cukroví. Připravenou hmotu nalijte do rovné misky, dejte zchladnout a krátce před úplným ztvrdnutím vyklopte a vykrajujte požadované tvary mýdla. Sušené bylinky, květy levandule, nahrubo namletou kávu či zrnka soli... do mýdla lze zpracovat téměř všechno. Takto upravené mýdlo potom může sloužit jako mýdlo peelingové. Mýdlový základ můžete koupit v obchodě.
