Zubní kartáček bychom měli držet volně, nejlépe mezi prsty jako propisovací tužku. Takovýto úchop nám zabezpečí přesný a jemný pohyb v dutině ústní. Zubní kartáček poté přiložíme čisticími vlákny na přechod zubu a dásně, tudíž by se část vláken měla nacházet na dásni a část na zubu. Nyní skloníme hlavičku kartáčku tak, aby v horní čelisti směřovala vlákna nahoru a v dolní čelisti dolů zhruba pod úhlem 45°, vlákna kartáčku však stále musí být v kontaktu se zuby a dásní. Takovýto sklon hlavičky zubního kartáčku zajistí odstranění zubního plaku i z dásňového žlábku, jelikož vlákna kartáčku takto mohou pronikat i do prostoru mezi zubem a dásní. Poté, co jsme kartáček správně uchopili a přiložili k zubům, začneme vykonávat jemné vibrační pohyby neboli malé kroužky. Nezapomínejte, že každý zub čistíme zvlášť. Jakmile vyčistíme zuby zepředu, tedy zubní plošky, které jsou v kontaktu se rty a tváří, vyčistíme i zubní plošky, které jsou v kontaktu s jazykem, tedy zadní plošky zubů. Na zadních ploškách zubů použijeme stejnou techniku přiložení kartáčku jako v předchozím případě. Nakonec očistíme stejnými malými kroužky i kousací plošky zubů. Myslíte, že je to vše? Není. Určitě jste zapomněli vyčistit zadní plošky posledních stoliček. Přitom je to místo, kde se zubní kaz vyskytuje velmi často. K dokonalému vyčištění zubů nestačí pouze správná technika. Musíte zvolit i správný zubní kartáček, který nebude poškozovat vaše dásně. Nahromadění zubního plaku v dásňovém žlábku vede ke vzniku zánětu dásní a k jejich krvácení. Při dlouhodobém hromadění zubního plaku může dojít ke vzniku parodontózy.
Zubní kaz se nejčastěji vyskytuje mezi zuby. Mezizubní prostory patří mezi nejohroženější místa a samotné každodenní čištění nestačí k jejich ochraně před zubním kazem. V tomto případě jsou nezbytnými pomůckami, doporučovanými i zubními lékaři, například mezizubní kartáčky. Ty odstraňují nebezpečný plak z mezizubních prostor a značně snižují riziko vzniku zubního kazu.
Chceme-li mít zdravé zuby i dásně, musíme dodržovat hygienické návyky. Ty spočívají především ve správném používání zubního a mezizubního kartáčku. Při nesprávném používání nebo nepoužívání zubního kartáčku vzniká zubní plak, jemuž se chrup není schopen bránit. Zubní plak je mazlavá hmota ulpívající na povrchu zubů, složená ze zbytků jídla a bakterií. A právě bakterie mohou produkcí kyselin, které naleptají zub a mohou ho poškodit. Výsledkem jejich dlouhodobého působení je zubní kaz či úplná ztráta zubu. Abychom jeho tvorbě zabránili, nestačí používat pouze zubní pastu, ústní vodu či vodní sprchu. Nejdůležitější je mechanické odstranění plaku pomocí zubního kartáčku.
Máte ten problém, že když si čistíte zuby, objeví se spolu se zbytky pasty v umyvadle i krev? Krvácení dásní je následkem zánětu. Zánět probíhá v dásni a v prostoru mezi ní a zubem. Tato rána je pak masivním zdrojem infekce. Až 98 % dospělého obyvatelstva trpí zánětem dásní. Ten se projevuje zápachem z úst, otokem, zčervenáním a bolestí. Zánět má za následek zvýšené množství a aktivitu buněk, které ničí kost tak dlouho, až dojde k uvolnění zubu a následnému vytržení. Pokud se neodstraní zubní kámen a povlak okolo a mezi zuby budete mít kazy, parodontitidu (paradontózu), dopracujete se brzy k zubům ve skleničce. Pamatujte, zdravé dásně nekrvácí.
Existuje řada různých technik čištění zubů, od těch úplně nesmyslných až po ty skutečně funkční. Správná technika čištění zubů vychází z předpokladu dokonalého odstranění zubního plaku i z hůře přístupných míst, jakými jsou dásňový žlábek či mezizubní prostory. Pokud pomineme mezizubní prostory, na jejichž vyčištění používáme mezizubní kartáček či zubní nit, je zubní kartáček pomůcka číslo jedna. Při jeho používání se však musíme držet několika zásad. Nahromadění zubního plaku v dásňovém žlábku vede ke vzniku zánětu dásní a jejich krvácení. Při dlouhodobém hromadění zubního plaku může dojít ke vzniku parodontitidy (parodontózy).
Zubní kartáček bychom měli držet volně, nejlépe mezi prsty jako propisovací tužku. Takovýto úchop nám zabezpečí přesný a jemný pohyb v dutině ústní. Zubní kartáček poté přiložíme čisticími vlákny na přechod zubu a dásně, tudíž by se část vláken měla nacházet na dásni a část na zubu. Nyní skloníme hlav
Při léčbě pankreatu se osvědčila i stimulace reflexních zón na nohou. Pokud máme se slinivkou problémy, najdeme je velmi jednoduše. Reflexní body ovlivňující slinivku jsou asi ve střední části vnitřní části chodidla. Při silnějším hlubokém tlaku můžeme cítit ostrou bolest, znamená to, že jsme zónu trefili. Při zánětu slinivky či sliznic plošky na chodidle zásadně jen masírujeme uklidňujícím hladivým způsobem. Při slabé funkci slinivky břišní, například při problémech s trávením, můžeme její činnost naopak posilovat střídavě slabým a silným tlakem na tyto plošky několikrát denně.
Blokády v oblasti krční páteře jsou obvykle důsledkem energetické nerovnováhy způsobené potlačenými emocemi a špatnou životosprávou. Dalšími spouštěči mohou být stres, nevyvážená hladina hormonů (ta může souviset s nevhodnou stravou, dlouhodobým užíváním antikoncepce nebo léků ovlivňujících funkci orgánu starajících se o hormony), nevyvážený příjem tekutin (dehydratace, ale i nadbytek tekutin, který přispívá k odplavení řady nepostradatelných minerálů z těla), některé zvuky nebo pachy, únava, nedostatečný pohyb a s tím související oslabené svalstvo podél celé páteře nebo naopak přemíra a nevhodné přetížení různých tělesných partií, špatná chůze, respektive špatná obuv. Existuje mnoho možností, které mohou ovlivnit a způsobit bolest krční páteře, a často souvisí jedna s druhou. Když se budete snažit dát do pořádku životosprávu a omezit stres, je velká šance, že bolesti ustoupí i bez jakéhokoliv ošetření či tabletek.
Na zadní straně lebky v místě, kde se lebka spojuje s páteří, těsně nad linií vlasů, je středový bod. Prsty pravé ruky opřeme o lebku a palcem zatlačíme na tento bod co nejhlouběji k páteři. Krk musí být uvolněný a levou rukou tlačíme na čelo, aby palec pravé ruky měl co největší sílu. Tlačíme co nejsilněji přibližně 30 sekund, potom na 30 sekund povolíme. Takto opakujeme 3-5x.
Poté opřeme prsty obou rukou shora o lebku a najdeme další 2 body nalevo a napravo od středového bodu, opět na spodní straně lebky - jsou cca o 2 cm níže a 3 cm do strany od středového bodu a tvoří prohlubeň. Palci obou rukou silně zatlačíme na tyto body, jako bychom chtěli prsty zajet až pod lebku. Tlačíme co nejsilněji přibližně 30 sekund, potom na 30 sekund povolíme. Takto opakujeme 3-5x.
Ze stejné pozice prstů najdeme palci další 2 body - jsou zezadu nad spodním výčnělkem lebky v úrovni ušních lalůčků. Palci obou rukou silně zatlačíme na tyto body, jako bychom chtěli prsty zajet až pod lebku. Tlačíme co nejsilněji přibližně 30 sekund, potom povolíme na 30 sekund. Takto opakujeme 3-5x.
Ze stejné pozice prstů najdeme palci další 2 body - jsou zespodu na spodním výčnělku lebky v úrovni ušních lalůčků. Palci obou rukou silně zatlačíme na tyto body, jako bychom chtěli prsty zajet až pod lebku. Tlačíme co nejsilněji přibližně 30 sekund, potom povolíme na 30 sekund. Takto opakujeme 3-5x.
Pokuste si reflexně uvolnit krční páteř tak, že důkladně po dobu několika minut promačkáte oblast hlavních kloubů palců na noze. Palci otáčejte a snažte se je uvolnit, může to trochu praskat, ale nebojte se. Dobré je také masáží podpořit a reflexně stimulovat plošky nebo zóny krku, ramen, páteře, plošky orgánů podporující látkovou výměnu (játra, žlučník, ledviny, slinivka) nebo plošku hypotalamu - reflexní masáž hypotalamu podpoří homeostázu těla a mysli.
Nejčastější příčinou bývají nevhodné boty, které dlouhodobě tlačí na prst proti kosti. Kuří oka nejvíce postihují plošky pat, malíčky a palce na nohou. Objevují se častěji u žen, především kvůli jejich zálibě v nošení nepohodlných bot. Rájem pro kuří oka jsou především vysoké boty s úzkou špičkou, které znatelně stlačují malíček a palec.
Rozšířeným pomocníkem jsou výrobky z pemzy a kovové seřezávače kůže. Pemza je pórovitá lehká hornina, která díky své struktuře umožňuje odřít ztvrdlou kůži chodidel. Je to nejběžnější a široce dostupný produkt, jeho nevýhodu ale je, že pokožku chodidel ponechává roztřepenou, takže se může stát, že se roztřepená kůže zatrhává a způsobuje záděry podobné těm okolo nehtů nebo v extrémních případech i záněty chodidel. Pemzu navíc není možné dokonale vyčistit, a tak se kousky odrolené kůže usazují v jejích pórech a vytvářejí ideální prostředí pro množení bakterií.
Další variantou je seřezávač kůže, který pomocí žiletky odřezává celé plošky ztvrdlé kůže. Odstraňování seřezávačem kůže je metoda velmi efektivní, zamezuje třepení kůže, nicméně má i svá rizika. Podle odborníků kovový nástroj kůži vždy naruší a poraní, i když to nemusí být na první pohled patrné. Přesto se v řadě salonů s jeho použitím můžete stále setkat. Pro domácí použití je seřezávač naprosto nevhodný, v nezkušených rukou totiž může způsobit bolestivá poranění.
Nedostatky pemzy a kovu řeší pomocníci ze skla. Novinkou na poli péče o pokožku nohou jsou skleněné pilníky. Jejich speciální povrch je chráněn užitným vzorem a umožňuje odstranit ztvrdlou kůži pohodlně, bezbolestně a hygienicky. Sklo je navíc snadno omyvatelné, a tak je lehké pilník udržovat v dokonalé čistotě. Hrubší strana pilníku obrousí zatvrdlou pokožku po odmočení v teplé vodě, hladká strana pak uhladí povrch pat již suchých nohou a lze ji použít i jako pilník pro úpravu nehtů.
Po odstranění přebytečné kůže je třeba pokožku vyživit, hydratovat a zjemnit. To dokážou speciální krémy, kterých je v obchodech i lékárnách na výběr celá řada. Pro znásobení účinku je vhodné obléct si po namazání nohou teplé ponožky a nechat krém působit celou noc.
Krvácení do nehtového lůžka může být spojeno s úrazem nebo například vražením třísky pod nehet. Charakter těchto změn je závislý na vážnosti poranění. Při těžkém úraze dochází většinou ke krvácení pod nehtovou ploténku, což se projeví zčervenáním, zmodráním či zfialověním nehtu, postupným nadzvedáváním nehtové ploténky a jejím úplným odloučením. Poté dorůstá nový nehet. Pokud však při poranění došlo k poškození nehtového lůžka, může být nový nehet různě zdeformovaný. Při mírném traumatu, například tlakem těsných bot, se objevují jen drobné červenohnědé plošky z mírného krvácení pod nehtové ploténky. Tato ložiska bývají často symetricky uložená, většinou na palcích, ale není to pravidlem. O takovémto problému byste určitě věděli, jelikož je velmi bolestivý. Ovšem vyskytují se i stavy, kdy dochází ke krvácení do nehtového lůžka bez fyzického zavinění. Červené nebo hnědé čárky pod nehty, které jsou souběžné s nehtem, jsou způsobeny obvykle červeným krevním barvivem, které zhnědlo (jako u modřiny). Mohou se vyskytnout u některých srdečních onemocnění, jako je třeba infekční endokarditida, nebo pak při lupusu (jiná autoimunitní onemocnění). Tyto příčiny doprovázejí četné nemoci: bakteriální endokarditidu, mitrální stenózu, vaskulitidy, glomerulonefritidu.
Melanom není tak běžný nádor jako ostatní typy rakoviny kůže, ale o to více je nebezpečný. Pozdní léčba může končit smrtí. Melanom vzniká v melanocytech, tedy kožních buňkách, které produkují kožní pigment. Melanom je způsoben slunečními paprsky, tedy především jejich UVB složkou, která poškozuje DNA melanocytů, ty se poté nekontrolovatelně množí a tvoří kožní nádor. Melanom se nejčastěji objevuje na kůži, ale může se vytvořit i na sliznici či v oku. Nejtypičtěji se objevuje na plochách těla, které vystavujeme slunečnímu záření jen nárazově. Může vzniknout jak na bílé kůži, tak na podkladě mateřského znaménka. Melanom je značně nebezpečný kožní nádor, ale díky tomu, že je na povrchu kůže a je barevný, ho můžeme snadno odhalit a včas zahájit léčbu. Pokud se tvoří na základě mateřského znaménka, projevuje se změnou jeho barvy, tvaru nebo velikosti. Ženy a muži trpí těmito problémy stejnou měrou.
Rozlišují se čtyři typy melanomu:
Povrchově se šířící melanom: Tato forma melanomu je nejrozšířenější (tvoří zhruba 65 % všech melanomů). Roste nejdřív po povrchu, později začne prostupovat do hlubších vrstev pokožky. Tato forma vypadá jako hrbolek na tmavě hnědé až černé nepravidelné plošce.
Nodulární melanom: Podle statistik tato forma tvoří zhruba 20 % všech melanomů. Je pro něj typické, že se od začátku projevuje jako vyvýšenina na kůži. To znamená, že nádor postupuje do větší hloubky kůže.
Lentigo maligna melanom: Tato forma melanomu se objevuje zejména u starších osob. Projevuje se jako plošky, na kterých se střídají světlejší a tmavší tóny hnědé.
Akrolentiginózní melanom: Tato forma vzniká především na vzdálenějších částech těla, jako například na dlaních, chodidlech nebo pod nehty. Zpočátku tento druh melanomu můžeme zaměnit za bradavici, modřinu nebo mozol.
Paruky z umělých materiálů mají tu výbornou vlastnost, že drží stálý tvar i barvu. Ti z nás, kteří nemají to štěstí a vlasy jim nechtějí růst nebo nejdou právě rychle upravit, mají na výběr z mnoha druhů paruk a příčesků. Při jejich nošení je však nutné dodržovat některé zásady a předejít tak jejich poškození. V dnešní době jsou paruky velmi oblíbené. Paruky z umělých vlasů jsou vyráběny strojově z umělých vlasových tres, v místě čela a vrcholu hlavy jsou tresy našité na jemné tkanině. Paruky jsou vyrobeny tak, že ve spánkových partiích jsou umístěny kovové pružinky, které zabezpečují dokonalé přilnutí k hlavě. V zadní části jsou gumičky se suchými zipy, jejichž pomocí lze provádět menší velikostní korektury. Velikost paruky je standardní evropská a vyhovuje 98% populace.
Co je to umělý vlas
Umělé vlasy jsou téměř k nerozeznání od pravých. Jsou vyrobeny z mikrovlákna, které se našim vlasům velice podobá. Keratin je bílkovina, kterou obsahují naše vlasy a nehty. Firmám vyrábějícím produkty určené pro výrobu paruk se podařilo keratin napodobit. Tato polymerní sloučenina má velmi podobné složení jako přírodní vlasy. Říká se jí běžně keratin, i když označení umělý keratin by bylo přesnější.
Výdrž
Paruky z umělých vlasů jsou vyráběny strojově a na některých z nich jsou kolem uší plošky sloužící na přilepení k pokožce. Paruky z umělých vlasů drží tvar a mají stálou barvu.
Metoda transplantace vlasů nastřelováním jako taková neexistuje, přesto se o nastřelování hovoří jako o transplantaci vlasů, při níž je „nastřelena“ vlasová cibulka do místa, kde již vlasy nerostou. Výsledek této transplantační techniky působí také velmi přirozeně.
Popis nastřelování vlasů: Z týlní oblasti, jež obsahuje zdravé vlasy, se odeberou plošky vlasů, ze kterých se připraví jednotlivé štěpy a ty se poté po jednom nastřelují do míst, kde si pacient přeje mít znovu vlasy. Tato prázdná nebo prořídlá místa jsou vyplněna připravenými štěpy a čeká se na výsledek nastřelení. První vlasy většinou vypadnou, další již rostou jako vlasy zdravé. Nastřelené vlasy mají stejné vlastnosti, jako měly vlasy v místě odběru, to znamená, že na novém místě začnou znovu růst a nevypadávají. V některých případech je nutno nastřelování vlasů opakovat, aby se dosáhlo požadovaného výsledku.
Výhody nastřelování vlasů: Přirozená metoda transplantace vlasů; samotný zákrok není příliš bolestivý, může vás po něm jen mírně bolet hlava.
Nevýhody nastřelování vlasů: Po zákroku mohou vznikat na obličeji modřiny, které však poměrně rychle vymizí.
Metoda transplantace vlasů FUE (Follicular Unit Extraction) se vyvinula z vlasové transplantační metody FUT. Tato transplantační metoda přináší rovněž velmi přirozený efekt a může zajistit dostatečnou hustotu vlasů.
Popis transplantace vlasů metodou FUE: Metoda FUE se provádí tak, že se odeberou malé kruhové plošky o průměru 1 mm a tyto folikulární jednotky vlasů jsou pak rovnou transplantovány do míst, která již zplešatěla nebo značně prořídla. Při odběru zdravých vlasových jednotek vzniknou malé ranky, které se velmi rychle hojí.
Výhody metody FUE: Při odběru nevzniká velká jizva jako při metodě FUT; odebraná tkáň nemusí být pracně rozdělována na jednotlivé mikroštěpy jako u metody FUT; je možná i transplantace ochlupení; její použití je vhodné i pro menší transplantační zákroky.
Nevýhody metody FUE: Jedná se o velice náročnou metodu transplantace; při odběru může dojít k poničení velkého množství vlasových kořínků; vyholení plochy pro odběr vlasových štěpů; obrovský počet drobných ranek po odběru místo jedné velké plochy jako u metody FUT; kvůli poničeným folikulům dochází po transplantaci k větším ztrátám vlasů; touto metodou lze odebrat menší množství štěpů než metodou FUT; jedná se o finančně nákladnější metodu.
Krční páteř (ceruicis spinam) je tvořena 7 obratli (označeny C 1 – C 7) vyznačujícími se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je trnový výběžek, který je na konci rozdvojený. Nejvýznamnější obratle krční páteře jsou atlas (nosič) a axis (čepovec). Atlas (označen C 1) nemá trnový výběžek, ale má velké kloubní plošky a v jeho těle je velký otvor. Axis (čepovec, označen C 2) má 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu; společně tyto dva obratle zajišťují pohyb hlavy. Páteř člověka je dvojnásobně esovitě prohnutá, což zajišťuje její pružnost. Zakřivení krční a bederní páteře dopředu se nazývá lordóza. Zakřivení hrudní páteře a kosti křížové dozadu je kyfóza. Páteř umožňuje člověku vzpřímenou chůzi a chrání míchu. Páteř je kostěným obalem míchy a porušení míchy či z ní vystupujících nervů může způsobit ochrnutí nebo poruchu vnímání. K poranění může dojít zejména při pádu z výše na záda nebo na natažené končetiny (vysoce riziková je dvojnásobná výška těla a více, prudký pohyb či rotace anebo náraz v rychlosti větší než 30 km/hod). Při první pomoci je důležité s raněným nehýbat, držet mu hlavu, komunikovat s ním; při ošetřování přidružených poranění volit polohu naznak na pevné podložce. Co nejdříve volat zdravotnickou záchrannou službu!
Měchovec (Ancylostoma duodenale) je druh červa patřící do rodu Ancylostoma. Tento parazit žije v tenkém střevě hostitele. Vyskytuje se po celém světě, ale nejvíce na starém kontinentu v jižní Evropě, dále v severní Africe, v Indii a Číně. Méně často jej najdeme v Americe. Měchovec je malý válcovitý červ, šedobílé barvy. Na okraji své ústní dutiny má 2 plošky a na každé z nich jsou dva velké zuby. Může mít i pár drobných zubů uvnitř ústní dutiny. Sameček bývá menší než samička. Samička může naklást 10 až 30 tisíc vajíček během jednoho dne. Průměrně žije tento parazit asi jeden rok.
Příznaky
Larva se do těla dostává přes kůži a proniká do krevního oběhu. Jím pak putuje do plic, což nutí hostitele ke kašli. Po vykašlání a spolknutí hlenu se dostává do tenkého střeva, kde doroste v dospělého jedince produkujícího vajíčka, která odcházejí se stolicí.
Typickými příznaky při lehké infekci jsou bolesti břicha a ztráta chuti k jídlu. Při těžké infekci dochází k nedostatku bílkovin, anémii z nedostatku železa, objevuje se suchá kůže, otoky, pocit nafouknutého břicha, otupělost, srdeční selhání.
Diagnostika
Diagnostika probíhá na základě průkazu vajíček ve stolici. Důležitá je prevence, tedy dostatečná hygiena.
Ketony vznikají v organismu při biochemickém procesu rozkladu mastných kyselin. Tvoří se v játrech, obvykle v době hladovění, a fungují jako krátkodobý zdroj energie především pro mozek, který získává energii jen z glukózy nebo v době „krize“ právě z ketolátek. Takové zásobení organismu však může být jen dočasné, protože ketolátky mají kyselou podstatu a mohou narušit acidobazickou rovnováhu. Ketolátky, které organismus nespotřebuje, jsou vyloučeny močí, potem nebo plícemi. Odpadní produkty (pot, moč, dech) jsou tak v případě vyšší koncentrace ketolátek cítit po acetonu.
Ketolátky jsou pro tělo ve větším množství jedovaté, hlavně proto, že tělo okyselují. Nejznámější ketolátkou je aceton. Ketolátky se z buněk vyplavují do krve a odtud přecházejí do moči. V moči je můžeme prokázat jednoduchým vyšetřením pomocí diagnostických proužků, například proužku Ketophan nebo Diaphan. Ketolátky se na proužcích někdy označují také jako ketony.
Jsou-li ketony v moči přítomny, změní se po uplynutí předepsané doby (obvykle za 1 minutu) původně bílá barva plošky na proužku na narůžovělou, sytě růžovou či fialovou – podle toho, kolik ketolátek je v moči přítomno.
Seboreu není jednoduché diagnostikovat, protože její příznaky se kryjí s jiným kožním onemocněním, způsobeným například alergií, atopickým ekzémem nebo lupénkou. Seboreu však bezpečně pozná zkušený tricholog, který je vyškolený na anomálie vlasů a vlasové pokožky. Seboroická dermatitida často postihuje kojence v prvních měsících života, stejně tak mladé muže. Nejčastěji ji najdete ve vlasech a na obličeji, postihuje nosoretní rýhy, ušní záhyby, obočí a okraje víček i oblast vousů. Vyskytuje se i na hrudi a mezi lopatkami, v záhybech pod prsy a v oblastech pubického ochlupení. Projevem seborey jsou ploché, tečkovité, kruhové nebo oválné hnědorůžové nebo lososově růžové plošky s temnějším středem a zdůrazněným zarudlým okrajem. Ložiska místy a v různém rozsahu mapovitě splývají a často jsou potažená mastnými žlutavými šupinkami a krustami máslovitého vzhledu, které se samovolně olupují, jindy naopak spíše mokvají a úporně ulpívají.
V současné době nejsou konkrétní příčiny vzniku onemocnění známy. Je možné, že roli hraje oslabený imunitní systém, výkyvy počasí, hormonální nerovnováha nebo genetické dispozice. Další možnou příčinou je přemnožení kvasinek rodu Malassezia.
Seborea se léčí přípravky, které jsou fungicidní. Pokožka se může ošetřit rašelinovými zábaly, které odstraní stroupky a lupovitost. V těžkých případech jsou lékařsky předepisovány kortikoidy, které ale při dlouhodobém užívání mají výrazné negativní účinky. Pobyt na slunci nebo na čerstvém vzduchu, nejlépe u moře nebo na horách, může mít velmi pozitivní účinek a výrazně zmírnit příznaky. Seboroická dermatitida se vyskytuje i u zvířat, kde lze zmírnit obtíže používáním šamponů s biotinem.
Seborea má souvislost s životním stylem a stravou. Doporučuje se omezit smažená a tučná jídla (především živočišné tuky), mléko, sýry, dále cukr, bílou mouku, čokoládu, mořské živočichy a burské oříšky. Naopak do jídelníčku zařaďte velké množství syrové zeleniny a dostatek ovoce. Je totiž potřeba zbavit se primárně všech plísní na kůži, které jsou většinou kvasinkového původu a živí se cukrem. S tím souvisí i acidobazická rovnováha v těle, snažte se o odkyselení svého těla. Pomůže užívání doplňků stravy s obsahem vitamínů podporujících regeneraci a výživu kůže. Jde především o beta karoten (provitamín A), který působí proti infekci a snižuje vysušování kůže, vitamín C (na podporu obranyschopnosti) a vitamín E (podpora regenerace, doporučuji silný preparát firmy Generica), dále minerálů zinku (napomáhá při hojení) a selenu (který má silné antioxidační účinky). Dále se doporučují preparáty s obsahem probiotik (zejména lactobacillu acidophilu). Tyto mléčné bakterie brání růstu patogenních a hnilobných bakterií. Zabraňují tak rozvoji plísňových a houbových onemocnění a zvyšují odolnost vůči mikrobiálním a virovým infekcím. B-komplex je potřebný pro zdravou kůži a vlasy.
