Infekční mononukleóza je onemocnění projevující se především horečkou, angínou (bolest krku) a zvětšením lymfatických uzlin (hlavně krčních, ale někdy i v dalších lokalitách). Infekce také často postihuje játra a slezinu. U pacientů se správnou funkcí imunitního systému má dobrou prognózu, probíhá bez závažných komplikací a končí úplným uzdravením. Pacient je nakažlivý od prvních příznaků onemocnění až do vymizení horečky.
Onemocnění mononukleózou se mimo jiné projevuje bolestí břicha. V oblasti levého horního kvadrantu se může vyskytovat bolest v důsledku zvětšení sleziny, protože velké zvětšení sleziny může někdy vést k jejímu prasknutí. Je tedy třeba tomuto příznaku věnovat náležitou pozornost. Slezina se rychle zvětší během 1. týdne (někdy až 3. týdne) a trvá následujících 7–10 dní, dokud nezíská svoji původní velikost. Zvětšení jater bývá časté, s citlivostí na poklep, ale žloutenka se vyskytuje zřídka. Postižení jater bývá téměř pravidelné. Zvýšené hodnoty jaterních enzymů v séru se vyskytují u 95 % pacientů. Mezi příznaky postižení jater patří nechutenství, nadýmání a citlivost pod pravým žeberním obloukem. Zvýšené jaterní testy se obyčejně upraví do 3–4 týdnů.
Bolest ledvin v těhotenství může mít více příčin. Nejčastěji se vyskytuje bakteriurie. U těhotných s významnou bakteriurií se později může vyvinout zánět ledvinné pánvičky, v polovině případů bez zjevných příznaků. Ty ohrožují těhotnou vznikem pozdní gestózy, předčasnými porody, plod je hypotrofický z placentární nedostatečnosti.
Akutní zánět ledvin je v těhotenství vzácný, častěji bývá diagnostikována chronická forma. Ta má v těhotenství dobrou prognózu, pokud se projevuje jen jedním symptomem – bílkovinou v moči. Kombinuje-li se však s hypertenzí, a to zejména před 28. týdnem gravidity, je prognóza pro plod nepříznivá: značná část plodů odumře v děloze (25 %), přežívající se rodí předčasně a jsou hypotrofické. U 70 % těhotných s chronickým zánětem ledvin se vyvíjí pozdní gestóza. Pokud má těhotná na začátku gravidity snížené ledvinové funkce, je další prognóza závažná nejen pro matku, ale i pro plod, a proto se těhotenství obvykle uměle ukončuje.
Pyelonefritida (zánět ledvinných pánviček) je u těhotných poměrně častým onemocněním; zjevně probíhající zánět je diagnostikován u 2 % gravidních, další probíhají bezpříznakově. Častěji bývají pravostranné, neboť těhotná děloha tlakem na pravý močovod ztěžuje odtok moče, častější jsou u těhotných s významnou bakteriurií a s vývojovými odchylkami odvodných močových cest. Akutní onemocnění začíná vysokými teplotami, někdy s třesavkami, bolestmi v krajině ledviny vystřelujícími do tříselné krajiny. Je-li zároveň zánětem postižen i močový měchýř, bývá časté nucení k močení a pálení při močení. Krajina postižené ledviny je velmi bolestivá na poklep a otřesy. Chronicky probíhající forma onemocnění se projevuje mírnějšími teplotami nebo zvýšení teploty chybí, bolest v krajině ledviny je občasná, zvětšuje se při pohybech. Krajina ledvin reaguje bolestí na hlubokou palpaci a na otřesy (poklep). Léčení se provádí na lůžkových odděleních, jednak klidem, dietou, ale také léky, které je nutno vybírat podle pokročilosti gravidity. Po odeznění choroby je nezbytná pravidelná kontrola, poněvadž je možná recidiva – nové vzplanutí choroby.
Záněty močového měchýře a močové trubice jsou v těhotenství časté. Probíhají obvykle společně. Projevují se častým nucením k močení, pálením a řezáním při močení (takzvanou řezavkou). Vždy se musí vyloučit kapavčité onemocnění. Při zánětu močového měchýře existuje reálné riziko vzestupu infekce močovodem k ledvinné pánvičce a ledvinám, proto je třeba ho léčit. Druh léčby s ohledem na pokročilost těhotenství ordinuje vždy lékař.
Na přítomnost tekutiny okolo plíce se dá usuzovat z fyzikálního vyšetření – poklep nad tekutinou bývá ztemnělý a dýchání při poslechu fonendoskopem je oslabené. Diagnózu potvrdí rentgen plic, kde je viditelná hladina tekutiny. Nejpřesnějším dostupným vyšetřením je však ultrazvuk hrudníku, který relativně přesně určí množství tekutiny a radiolog navíc může označit vhodná místa k jeho vypuštění.
Periodontitis – zánět ozubice, ke kterému dochází, pokud zánětlivý proces postoupí z dřeňové dutiny dál a pronikne hrotem zubního kořene. Dostane se tak do peridonta (ozubice), což jsou vazivová vlákna mezi kořenem zubu a alveolární kosti. V ozubici je i bohaté cévní a nervové zásobení.
Akutní periodontitis – bolest je spontánní, nepřetržitá, bez intervalů klidu. Jedná se o silnou bolest na poklep, dobře lokalizovanou. Pokud je zánět hnisavý, pacient má pocit, že je zub „povystoupený“. Zub je již mrtvý.
Chronická periodontitis – ta nebolí, nebo je jen neurčitá bolest v oblasti kořene. Na poklep pacient udává divný pocit. Bolest se objevuje pouze při akutním vzplanutí zánětu, na rentgenovém snímku je patrný granulom, což je projasnění v oblasti hrotu kořene. Bývá to častý nález u dětí s neošetřeným dočasným chrupem. Zde hrozí nebezpečí postupu zánětu dále do kosti!
Absces měkkých tkání vzniká u horizontálního typu resorpce (u supraalveolárních parodontálních kapes, jako zánět chobotu). Absces je lokalizován do stěny parodontálního chobotu (kapsy), projevuje se otokem, bolestivostí, u vyzrálejších forem dojde i ke žlutavému prosvítání hnisu. Zub bývá citlivý na poklep. Po odtažení gingivy od zubu dojde většinou k evakuaci hnisu. Absces kostní postihuje spongiózu kosti a vzniká u vertikálního typu resorpce. Nápadná je silná poklepová bolestivost, někdy se vyskytuje i třesavka. Po odtažení gingivy od zubu nedochází k evakuaci hnisu. Pozdním následkem může být sekvestrace postižené kosti. Tato forma abscesu je poměrně vzácná.
Zánět zubu je v podstatě zánět zubní dřeně. Zubní dřeň je měkká tkáň v dutině zubu včetně kořenových kanálků. Je plná krevních cév zásobujících zub. Jsou v ní také nervy, které nám způsobují nepříjemnou bolest. Zánět zubní dřeně se odborně nazývá pulpitida. Nejčastější příčinou bývá, nám starý známý, zubní kaz. Ovšem není to jediná možnost. Vznik pulpitidy může způsobit nevhodná protéza a také příliš vysoká výplň zubu. Další příčinou bývá zlomenina zubu a přehřátí zubu vzniklé při jeho broušení u zubního lékaře.
Zubní lékař nejdříve zjistí, o jaký zánět se jedná. Může použít poklep na zub, studený nebo teplý podnět a rentgen. Tím se zjistí, zda se zánět nerozšířil do okolí. Pak dojde k otevření zubu, odstranění špatné tkáně a vyčištění zubních kanálků. Následně se otvor zaplní výplní a zub se hermeticky uzavře.
Dochází ke zvětšení břicha. Břicho může být tuhé, napjaté jako buben a špatně prohmatné, v takovém případě se mluví o tenzním ascitu. Pohmat a poklep bývají nebolestivé, při opakovaných stlačeních břišní stěny lze vyvolat vlnění břicha dané přítomnou tekutinou. Ascites má mnoho možných komplikací. Při ulehnutí může plné břicho stlačovat bránici a plíce a tím člověka dusit. Tekutina ascitu se může infikovat bakteriemi, které do ní přejdou přes střevní stěnu (spontánní bakteriální peritonitida). Samotná střeva uložená v dutině břišní bývají tekutinou v břiše stlačená, což vede k jejich ochabnutí a důsledkem je zácpa. Ve vzácnějších případech může být břicho tekutinou tak přeplněné a natlakované, že v nějakém slabším místě jeho stěna povolí, protrhne se a ascitická tekutina začne vytékat.
Nejnižším stupněm postižení je překrvení pulpy (hyperemia pulpae). Při ní má pacient následující obtíže:
citlivost zubu na studené nebo na teplé – bolest po chvíli sama odezní;
chybí bolest na poklep;
nelze přesně lokalizovat bolestivý zub.
V případě, že jde skutečně pouze o hyperemii (překrvení), je ještě možné zachránit zubní dřeň a zub ošetřit, aniž by bylo nutno jej odstranit (exstirpovat). Léčba spočívá v řádném ošetření zubního kazu, to znamená odstranění kazivých hmot a přiložení podložky obsahující hydroxid vápenatý. Poté je možno zhotovit klasickou výplň. Někdy se používá dlouhodobě provizorní výplň a po určité době zubní lékař provede nové vyšetření stavu zubu a vyhodnotí, zdali je možné zhotovit definitivní výplň nebo je nutné enddontické ošetření.
V případě, že onemocnění přešlo do fáze akutního zánětu zubní dřeně (pulpitis acuta), objeví se následující obtíže:
zvýšená intenzivní bolest zubu při studených a teplých podnětech (později může studené naopak bolest zmírnit);
spontánní (bez podráždění), mnohdy velmi intenzivní bolestivost zubu;
bolest se zhoršuje v noci po ulehnutí a má pulzující charakter; to se vysvětluje vlivem zvýšení tlaku krve v oblasti hlavy v horizontální poloze (noční návštěvy pacientů na zubní pohotovosti).
U některých pacientů probíhá zánět dřeně pod obrazem chronické pulpitidy. Ta bývá charakterizována neurčitými obtížemi:
bolesti jsou neurčité, mírnější než u akutní formy, nebo úplně chybí;
může být citlivost na skus;
někdy menší citlivost na studené.
Pokud zub není ošetřen, dřeň odumírá (hovoříme o nekróze nebo gangréně zubní dřeně) a infekce se často rozšíří kořenovým kanálkem do kosti v oblasti hrotu zubu. V takovém případě může vzniknout zánět, který se odborně nazývá periodontitida, a ta se projevuje:
bolestivostí na skus a na poklep;
bolestí, kterou lze zpravidla dobře lokalizovat.
Při tomto ošetření již bude nutné odstranit nemocnou dřeň (exstirpovat) a následně provést správné opracování, rozšíření a zaplnění kořenového kanálku zubu, tedy endodontické ošetření.
Prognóza je závislá na příčině onemocnění. Na přítomnost tekutiny okolo plíce se dá usuzovat z fyzikálního vyšetření, poklep nad tekutinou bývá ztemnělý a dýchání při poslechu fonendoskopem je oslabené. Diagnózu potvrdí rentgen plic, kde jsou viditelné hladinky tekutiny. Nejpřesnější dostupné vyšetření je nicméně ultrazvuk hrudníku, který relativně přesně určí množství tekutiny, a radiolog navíc může označit vhodná místa k jejímu vypuštění.
Zásadou léčby je léčení příčiny, která vodu na plicích způsobila. Kromě léčby vyvolávající příčiny se odstraňuje tekutina, aby se nemocnému ulevilo. Tekutina se odstraňuje nejlépe tak, že se pacient pošle na ultrazvuk hrudníku, kde na jeho záda označí body vhodné ke vpichu. Do takto označených míst se vbodne jehla napojená na hadičku. Tekutina se pak touto hadičkou odsává pomocí speciální injekční stříkačky, nebo se hadička napojí na podtlakový přístroj, který tekutinu odsává (drenáž). Odsátí tekutiny má většinou dobrý efekt na klinický stav pacienta, kterému se uleví a začne se mu lépe dýchat. Kromě toho se tímto zákrokem získají vzorky tekutiny na vyšetření.
Pokud se tekutina na plíci u nádorových onemocnění neustále vrací, může se jako paliativní řešení volit takzvaná pleurodéza. Tento zákrok se nejčastěji provádí aplikací talku (nebo jiné sloučeniny) do pohrudniční dutiny. Talek podráždí poplicnici a následný chemický zánět způsobí její srůst s plící, což zabrání plnění dutiny tekutinou.
Ingredience: 300 g hladké mouky, 7 g sušeného droždí, 1 lžička soli, ½ lžičky cukru krupice, 180 ml vody, 2 lžíce olivového oleje, 1 stroužek česneku, 1 lžička mořské soli, olivový olej na potření, 3 snítky rozmarýnu, hrst černých vypeckovaných oliv
Technologický postup: Droždí, cukr a 180 ml vody spolu smíchejte v misce. Nechte stát zakryté na teplém místě asi 10 minut, aby dobře vzešel kvásek. Mouku se solí prosejte do velké mísy. Vmíchejte kvásek a olej a promíchejte na měkké těsto. Zpracujte je nejprve vařečkou a pak přemístěte na lehce pomoučněnou pracovní plochu. Ručně těsto hněťte ještě dalších 10 minut, dokud nebude hladké a pružné. Odtlačujte je od sebe dlaní a po každém stlačení je otočte o čtvrt kruhu. Těsto pak dejte do mísy lehce vymazané olejem a přikryté utěrkou je nechte na teplém místě kynout, až zhruba zdvojnásobí svůj objem. Pak těstem několikrát bouchněte o pracovní plochu, abyste z něj dostali přebytečný vzduch, a ještě jednou jej prohněťte. Nyní připravte focacciu. Pečicím papírem vyložte pekáček o rozměrech 20 x 30 cm a vyložte ho těstem. Vymačkejte jej až do krajů. Nechte stát v teple, aby těsto ještě trochu nakynulo. Troubu předehřejte na 240 °C. V misce spolu promíchejte olej a česnek. Prsty udělejte v těstě důlky až ke dnu pekáče, ale tak, abyste těsto neprotrhli. Zakapejte lžící oleje s česnekem a posypejte solí. Posázejte rozmarýnem a olivami a znovu nechte chvíli kynout. Pečte asi 12 minut, až focaccia zezlátne a bude znít na poklep dutě. Ještě zatepla ji potřete zbylým česnekovým olejem, nechte vychladnout na mřížce a podávejte.
Typickými příznaky jsou postupně se zhoršující námahová dušnost a kašel. Tato postupně se zhoršující dušnost významně snižuje fyzickou výkonnost postižených. Kašel je produktivní s vykašláváním hlenů, které mohou být i hnisavého charakteru. Často choroba probíhá vlekle s obdobími akutních zhoršení, kdy se výrazně zhorší dýchání i kašel. Toto akutní zhoršení bývá nastartováno často banální infekcí dýchacího ústrojí. Pozdější stadia choroby mohou být spojena s hmotnostním úbytkem, srdečními důsledky (pravostranným srdečním selháním), změnami v krevním obraze, invalidizací.
Nemocný při akutním zhoršení typicky zaujímá polohu vsedě v předklonu s podepřenými pažemi, což mu umožňuje využít pomocné dýchací svaly. Typické je rovněž našpulení rtů při výdechu, kterým je docíleno zvýšení odporu při výdechu. Při poklepu na hrudníku jsou zřejmé známky rozedmy: výrazně zvučný poklep, snížená poloha a omezená pohyblivost bránice. Při poslechu plic je přítomný prodloužený výdech, provázený vedlejšími zvukovými fenomény – pískotem a vrzáním.
Prognóza onemocnění je v časných stadiích příznivá při zanechání kouření. V pozdějších stadiích se onemocnění i přes léčbu nezadržitelně zvolna zhoršuje. Příčinou úmrtí nemocných je nejčastěji srdeční selhání nebo respirační nedostatečnost. Nemocní mají častěji i karcinom plic.
Prevencí onemocnění je především nekuřáctví, eventuálně jeho časné zanechání, odstranění škodlivin z prostředí, zpomalení progrese choroby léčbou. Vzhledem k vysokému procentu kuřáků v naší společnosti (v ČR cca 29 % populace) a dramatickému nárůstu kuřáků u mládeže to není lehký úkol. V terapii je tedy zásadním předpokladem zanechání kouření.
Při zubním váčku je zub citlivý na poklep anebo na tlak. V okolí zubu se projevují bolesti, které postupně zesilují. Může dojít ke zduření v ústní dutině, což bývá často doprovázeno horečkou. Někdy mohou nastat i komplikace a zánět se stává chronickým. Ohnisko zánětu na špičce kořenu se může zapouzdřit a stát se zdrojem chronických onemocnění jiných orgánů. Může se vytvořit čelistní cysta a dojít ke zhnisání čelistních dutin.
Jde-li o pevně zakořeněný zub s neporušenými okolními tkáněmi, jehož příznivé vyhlídky potvrdí rentgenový snímek, lékař rozhodne o jeho léčbě. Někdy lékař doporučí pro zachování zubu resekci kořenového hrotu s hnisavým váčkem. Jedná se o chirurgický zákrok, při kterém se provede apikální resekce. Apikální resekce je kostní kyretáž, což znamená, že se provede řez do zubního kořenového hrotu. Při této resekci se může odstranit maximálně třetina celého kořene. Po výkonu dochází k důkladnému seznámení s pooperační péčí, která pomůže situaci výrazně zlepšit, aby se zabránilo další infekci v řezu. V některých případech jsou předepsána i antibiotika, ale nejsou nezbytná. Také protizánětlivé léky, jako je ibuprofen, se mohou vypořádat s urychlením léčby odoperovaného zubního váčku. Týden rekonvalescence pak umožní odstranění stehů, ale zotavení kosti trvá ještě trochu déle. Apikální resekce je nejlepší způsob, jak se zbavit váčku, který by jinak mohl způsobovat další problémy. Další, a to konečná alternativa je pak vytržení zubu, proto se doporučuje, aby byl váček léčen v rané etapě, díky čemuž nemusí dojít k odstranění zubu.
K domácí léčbě jsou po resekci vhodné bylinné výplachy, a to především odvarem z řepíku.
Onemocnění většinou začíná jako rýma, ze začátku vodnatá, postupně dochází k její změně v hnisavou, přidávají se teploty kolem 38 ˚C, u dětí mohou být vyšší. Dále se objevují příznaky typické pro chřipkovitá onemocnění, tedy celková únava, nechutenství, bolesti svalů. Postižený začíná huhňat a zhoršuje se kvalita čichových vjemů, která může vést až k přechodné ztrátě čichu. Může se přidat pálení nebo bolest v krku. Vyskytují se bolesti hlavy, někdy celé poloviny hlavy, dle postižené dutiny, respektive dutin. Dále je pro sinusitidy typická bolest v oblasti postižené dutiny při poklepu. V případě bolestivosti při poklepu v souvislosti s rýmou je diagnóza téměř jistá. Dále můžeme zkusit další příznak, a to poskakování nebo předklon. V obou těchto případech totiž bývají tyto úkony provázeny bolestí v oblasti zánětu. Bolest bývá nejintenzivnější především v odpoledních hodinách. V případě, že chybí rýma, ale oblast dutiny je bolestivá na poklep, je nutno myslet na nerozpoznaný zubní kaz, který se může projevit jako přenesená bolest, případně může jít o komplikaci kazu, kdy zánět zubu na dutinu přestoupil. V takovémto případě je proto dobré vyhledat zubního lékaře a o tomto ho informovat. V dětském věku je riziko přechodu infekce do takzvané latentní (skryté, neprojevující se) fáze, kdy klasických příznaků bývá velice málo nebo chybí úplně. Upozornit by nás na to mohly ale jiné příznaky. U dětí se objeví častější smrkání, kdy sekret bývá hlenohnisavý, také je dobré si všímat toho, jak dítě spí. Při této formě je totiž často možné všimnout si nočního kašle a chrápání. Děti také častěji dýchají ústy. Je dobré sledovat i okolí nosu, kdy se v oblasti vchodu může chronicky dělat ekzém. Toto celé pak může být provázeno opakovanými akutními sinusitidami. U chronických sinusitid, které mohou být důsledkem nedostatečně vyléčené akutní infekce, se mohou vyskytovat některé výše uvedené příznaky, ale většinou nebývají doprovázeny zvýšenou teplotou. Bývá dlouhotrvající hnisavá rýma, trvale ucpaný nos, v noci časté chrápání. Také nezřídka dochází k chronickému zánětu hltanu a dýchacích cest.
Steatóza je vratný stav, při kterém dochází ke kumulaci tuků v jaterních buňkách (hepatocytech). Často se vyskytuje u alkoholiků a u lidí trpících obezitou.
Hlavní příčinou je nevhodné složení potravy (nadměrný přísun tuků, mastných kyselin a sacharidů do jater), porucha výdeje tuků z jaterních buněk do krve anebo zvýšená tvorba tukových látek v játrech a zvýšený příjem alkoholu. Tímto onemocněním jsou často postiženi lidé, u kterých se později projeví cukrovka. Obvykle nejsou přítomny žádné potíže, často se jedná o náhodný nález v rámci sledování jiného onemocnění. Objeví-li se obtíže, souvisí většinou se zvětšením jater a se zvýšením jejich hmotnosti. V závažnějších případech dochází k poruchám vědomí až ke kómatu, k poškození srdečního svalu a slinivky břišní. Jaterní steatóza je reverzibilní stav, to znamená, že při abstinenci alkoholu nebo při redukci váhy a správném složení stravy dojde k návratu do normálu.
Symptomy: bolesti břicha, nadýmání, únava, nevolnost, zvětšení jater (hepatomegalie), průjem nebo zácpa, žluté zabarvení kůže (ikterus).
Mezi rizikové faktory vzniku jaterní steatózy patří užívání některých léků (kortikosteroidy, hormonální preparáty obsahující estrogeny a podobně); vysoké množství tuků v krvi (cholesterol a triglyceridy); podvýživa; rychlý úbytek hmotnosti; obezita; otrava některými látkami (například pesticidy); cukrovka 2. typu.
Vyšetření: anamnéza (stanovení diagnózy) a fyzikální vyšetření (například pohled, poslech, poklep). Nápomocná jsou vyšetření krve (jaterní testy), ultrazvukové vyšetření, CT nebo MRI břicha. V případě potřeby se odebírá biopsie z jaterní tkáně.
Léčba: záleží na příčině. V případě alkoholismu je nutná abstinence, při obezitě redukce hmotnosti a správné složení stravy. Obvykle je vhodné upravit stav výživy (alkoholici trpí často nedostatkem bílkovin a vitamínů). Pomocnou léčbou jsou hepatoprotektiva (látky, které mohou mít příznivý vliv na regeneraci jaterních buněk či na zpomalení některých patologických procesů při akutních i chronických jaterních chorobách). Pokud se s léčbou začne včas, dochází zpravidla k návratu do normálu bez poškození jater. Je vhodná správná životospráva (dostatek ovoce, zeleniny, luštěnin a nenasycených tuků; dostatek pohybu). V případě manipulace s toxickými chemikáliemi je nezbytné dodržování bezpečnostních předpisů.
Pomocí mikroskopů se rozlišuje mnoho druhů zánětů, ale v praxi – při rozhodování o léčbě – se rozeznávají tři základní stavy dřeně:
zdravá dřeň;
dřeň s vratnými změnami;
dřeň s nevratnými změnami.
První skupina je ideální
Druhá, kdy jsou změny ještě vratné, je typická bolestí při pití studených nebo horkých nápojů, která ale rychle ustupuje. Obvykle lékař nachází v oblasti, kterou pacient označí, hluboký kaz nebo výplň. K úplnému vyléčení postačí tento podnět eliminovat.
Třetí skupina již vyžaduje rozsáhlejší terapii, nestačí jen odstranit příčinu, ale musí se ošetřit i dřeň samotná. Druhá forma obvykle ve třetí přechází plynule, není tedy jednoduché striktně vymezit, kdy a jaký způsob léčby se použije. V tomto stadiu bolí zuby stále i bez tepelných podnětů. A nejen zub, ale celá polovina obličeje. Toto způsobují bakterie, které z kazu pronikly až do dřeně a jejich toxické látky postupně zabíjejí dřeňové buňky a vzniká nekróza.
Pokud pacient ani nyní nevyhledá zubaře, přestože léky proti bolesti už nezabírají, dřeň je postupně přeměněna bakteriemi na zapáchající infekční hmotu, což se označuje jako gangréna. Je to nejtěžší forma zánětu a vyžaduje delší léčbu než ostatní. Navíc existuje i chronický zánět zubní dřeně, který se sice ve všech ohledech, včetně léčby, podobá těm předchozím, avšak průběh onemocnění je vleklý a nemusí být doprovázen bolestí.
V zubní ordinaci je postup následující: Je důležité přesně zjistit, který zub pacienta trápí a jak moc je jeho dřeň poškozená. K tomu lékaři slouží různé klinické testy, jako například zkouška na studený podnět nebo naopak na teplý, poklep na hrbolky zubu a hlavně také rentgen. Na něm je totiž vidět, jestli se zánět nerozšířil i mimo zub kolem kořene. Pak následuje vlastní otevření dřeňové dutiny, odstranění veškeré infikované tkáně a vyčištění včetně kořenových kanálků. Prostor se zaplní hmotou zajišťující dokonalé utěsnění a o otvor v korunce zubu se lékař postará tak, jako by se jednalo o obyčejný kaz – plombou. Zní to sice jednoduše, ale celé ošetření zabere přes hodinu, v případě více kořenových zubů i několik hodin, nebo je rozděleno do více návštěv.
