Bolavý zub a sauna nejdou ruku v ruce. Nikdy nepoužívejte teplo při bolestech zubů. Pokud máte zánět zubu, teplo může tuto infekci podpořit a způsobit další otoky. Pokud vás bolí zub, je vhodnější aplikovat studené než teplé. Platí, že zánět je přirozenou reakcí těla na jakoukoli infekci a že teplo zánět zvyšuje. Led naopak záněty pomáhá zmírnit.
Stadia pulpitidy a způsob léčby
Nejnižším stupněm postižení je překrvení pulpy (hyperemia pulpae). Při ní má pacient následující obtíže:
citlivost zubu na studené nebo na teplé – bolest po chvíli sama odezní;
chybí bolest na poklep;
nelze přesně lokalizovat bolestivý zub.
V případě, že jde skutečně pouze o hyperemii (překrvení), je ještě možné zachránit zubní dřeň a zub ošetřit, aniž by bylo nutno jej odstranit (exstirpovat). Léčba spočívá v řádném ošetření zubního kazu, to znamená odstranění kazivých hmot a přiložení podložky obsahující hydroxid vápenatý. Poté je možno zhotovit klasickou výplň. Někdy se používá dlouhodobě provizorní výplň a po určité době zubní lékař provede nové vyšetření stavu zubu a vyhodnotí, zdali je možné zhotovit definitivní výplň nebo je nutné enddontické ošetření.
V případě, že onemocnění přešlo do fáze akutního zánětu zubní dřeně (pulpitis acuta), objeví se následující obtíže:
zvýšená intenzivní bolest zubu při studených a teplých podnětech (později může studené naopak bolest zmírnit);
spontánní (bez podráždění), mnohdy velmi intenzivní bolestivost zubu;
bolest se zhoršuje v noci po ulehnutí a má pulzující charakter; to se vysvětluje vlivem zvýšení tlaku krve v oblasti hlavy v horizontální poloze (noční návštěvy pacientů na zubní pohotovosti).
U některých pacientů probíhá zánět dřeně pod obrazem chronické pulpitidy. Ta bývá charakterizována neurčitými obtížemi:
bolesti jsou neurčité, mírnější než u akutní formy, nebo úplně chybí;
může být citlivost na skus;
někdy menší citlivost na studené.
Pokud zub není ošetřen, dřeň odumírá (hovoříme o nekróze nebo gangréně zubní dřeně) a infekce se často rozšíří kořenovým kanálkem do kosti v oblasti hrotu zubu. V takovém případě může vzniknout zánět, který se odborně nazývá periodontitida, a ta se projevuje:
bolestivostí na skus a na poklep;
bolestí, kterou lze zpravidla dobře lokalizovat.
Při tomto ošetření již bude nutné odstranit nemocnou dřeň (exstirpovat) a následně provést správné opracování, rozšíření a zaplnění kořenového kanálku zubu, tedy endodontické ošetření.
Onemocnění většinou začíná jako rýma, ze začátku vodnatá, postupně dochází k její změně v hnisavou, přidávají se teploty kolem 38 ˚C, u dětí mohou být vyšší. Dále se objevují příznaky typické pro chřipkovitá onemocnění, tedy celková únava, nechutenství, bolesti svalů. Postižený začíná huhňat a zhoršuje se kvalita čichových vjemů, která může vést až k přechodné ztrátě čichu. Může se přidat pálení nebo bolest v krku. Vyskytují se bolesti hlavy, někdy celé poloviny hlavy, dle postižené dutiny, respektive dutin. Dále je pro sinusitidy typická bolest v oblasti postižené dutiny při poklepu. V případě bolestivosti při poklepu v souvislosti s rýmou je diagnóza téměř jistá. Dále můžeme zkusit další příznak, a to poskakování nebo předklon. V obou těchto případech totiž bývají tyto úkony provázeny bolestí v oblasti zánětu. Bolest bývá nejintenzivnější především v odpoledních hodinách. V případě, že chybí rýma, ale oblast dutiny je bolestivá na poklep, je nutno myslet na nerozpoznaný zubní kaz, který se může projevit jako přenesená bolest, případně může jít o komplikaci kazu, kdy zánět zubu na dutinu přestoupil. V takovémto případě je proto dobré vyhledat zubního lékaře a o tomto ho informovat. V dětském věku je riziko přechodu infekce do takzvané latentní (skryté, neprojevující se) fáze, kdy klasických příznaků bývá velice málo nebo chybí úplně. Upozornit by nás na to mohly ale jiné příznaky. U dětí se objeví častější smrkání, kdy sekret bývá hlenohnisavý, také je dobré si všímat toho, jak dítě spí. Při této formě je totiž často možné všimnout si nočního kašle a chrápání. Děti také častěji dýchají ústy. Je dobré sledovat i okolí nosu, kdy se v oblasti vchodu může chronicky dělat ekzém. Toto celé pak může být provázeno opakovanými akutními sinusitidami. U chronických sinusitid, které mohou být důsledkem nedostatečně vyléčené akutní infekce, se mohou vyskytovat některé výše uvedené příznaky, ale většinou nebývají doprovázeny zvýšenou teplotou. Bývá dlouhotrvající hnisavá rýma, trvale ucpaný nos, v noci časté chrápání. Také nezřídka dochází k chronickému zánětu hltanu a dýchacích cest.
Zánět zubu je v podstatě zánět zubní dřeně. Zubní dřeň je měkká tkáň v dutině zubu včetně kořenových kanálků. Je plná krevních cév zásobujících zub. Jsou v ní také nervy, které nám způsobují nepříjemnou bolest. Zánět zubní dřeně se odborně nazývá pulpitida. Nejčastější příčinou bývá, nám starý známý, zubní kaz. Ovšem není to jediná možnost. Vznik pulpitidy může způsobit nevhodná protéza a také příliš vysoká výplň zubu. Další příčinou bývá zlomenina zubu a přehřátí zubu vzniklé při jeho broušení u zubního lékaře.
Zubní lékař nejdříve zjistí, o jaký zánět se jedná. Může použít poklep na zub, studený nebo teplý podnět a rentgen. Tím se zjistí, zda se zánět nerozšířil do okolí. Pak dojde k otevření zubu, odstranění špatné tkáně a vyčištění zubních kanálků. Následně se otvor zaplní výplní a zub se hermeticky uzavře.
Steatóza je vratný stav, při kterém dochází ke kumulaci tuků v jaterních buňkách (hepatocytech). Často se vyskytuje u alkoholiků a u lidí trpících obezitou.
Hlavní příčinou je nevhodné složení potravy (nadměrný přísun tuků, mastných kyselin a sacharidů do jater), porucha výdeje tuků z jaterních buněk do krve anebo zvýšená tvorba tukových látek v játrech a zvýšený příjem alkoholu. Tímto onemocněním jsou často postiženi lidé, u kterých se později projeví cukrovka. Obvykle nejsou přítomny žádné potíže, často se jedná o náhodný nález v rámci sledování jiného onemocnění. Objeví-li se obtíže, souvisí většinou se zvětšením jater a se zvýšením jejich hmotnosti. V závažnějších případech dochází k poruchám vědomí až ke kómatu, k poškození srdečního svalu a slinivky břišní. Jaterní steatóza je reverzibilní stav, to znamená, že při abstinenci alkoholu nebo při redukci váhy a správném složení stravy dojde k návratu do normálu.
Symptomy: bolesti břicha, nadýmání, únava, nevolnost, zvětšení jater (hepatomegalie), průjem nebo zácpa, žluté zabarvení kůže (ikterus).
Mezi rizikové faktory vzniku jaterní steatózy patří užívání některých léků (kortikosteroidy, hormonální preparáty obsahující estrogeny a podobně); vysoké množství tuků v krvi (cholesterol a triglyceridy); podvýživa; rychlý úbytek hmotnosti; obezita; otrava některými látkami (například pesticidy); cukrovka 2. typu.
Vyšetření: anamnéza (stanovení diagnózy) a fyzikální vyšetření (například pohled, poslech, poklep). Nápomocná jsou vyšetření krve (jaterní testy), ultrazvukové vyšetření, CT nebo MRI břicha. V případě potřeby se odebírá biopsie z jaterní tkáně.
Léčba: záleží na příčině. V případě alkoholismu je nutná abstinence, při obezitě redukce hmotnosti a správné složení stravy. Obvykle je vhodné upravit stav výživy (alkoholici trpí často nedostatkem bílkovin a vitamínů). Pomocnou léčbou jsou hepatoprotektiva (látky, které mohou mít příznivý vliv na regeneraci jaterních buněk či na zpomalení některých patologických procesů při akutních i chronických jaterních chorobách). Pokud se s léčbou začne včas, dochází zpravidla k návratu do normálu bez poškození jater. Je vhodná správná životospráva (dostatek ovoce, zeleniny, luštěnin a nenasycených tuků; dostatek pohybu). V případě manipulace s toxickými chemikáliemi je nezbytné dodržování bezpečnostních předpisů.
Infekční mononukleóza je onemocnění projevující se především horečkou, angínou (bolest krku) a zvětšením lymfatických uzlin (hlavně krčních, ale někdy i v dalších lokalitách). Infekce také často postihuje játra a slezinu. U pacientů se správnou funkcí imunitního systému má dobrou prognózu, probíhá bez závažných komplikací a končí úplným uzdravením. Pacient je nakažlivý od prvních příznaků onemocnění až do vymizení horečky.
Onemocnění mononukleózou se mimo jiné projevuje bolestí břicha. V oblasti levého horního kvadrantu se může vyskytovat bolest v důsledku zvětšení sleziny, protože velké zvětšení sleziny může někdy vést k jejímu prasknutí. Je tedy třeba tomuto příznaku věnovat náležitou pozornost. Slezina se rychle zvětší během 1. týdne (někdy až 3. týdne) a trvá následujících 7–10 dní, dokud nezíská svoji původní velikost. Zvětšení jater bývá časté, s citlivostí na poklep, ale žloutenka se vyskytuje zřídka. Postižení jater bývá téměř pravidelné. Zvýšené hodnoty jaterních enzymů v séru se vyskytují u 95 % pacientů. Mezi příznaky postižení jater patří nechutenství, nadýmání a citlivost pod pravým žeberním obloukem. Zvýšené jaterní testy se obyčejně upraví do 3–4 týdnů.
Při zubním váčku je zub citlivý na poklep anebo na tlak. V okolí zubu se projevují bolesti, které postupně zesilují. Může dojít ke zduření v ústní dutině, což bývá často doprovázeno horečkou. Někdy mohou nastat i komplikace a zánět se stává chronickým. Ohnisko zánětu na špičce kořenu se může zapouzdřit a stát se zdrojem chronických onemocnění jiných orgánů. Může se vytvořit čelistní cysta a dojít ke zhnisání čelistních dutin.
Jde-li o pevně zakořeněný zub s neporušenými okolními tkáněmi, jehož příznivé vyhlídky potvrdí rentgenový snímek, lékař rozhodne o jeho léčbě. Někdy lékař doporučí pro zachování zubu resekci kořenového hrotu s hnisavým váčkem. Jedná se o chirurgický zákrok, při kterém se provede apikální resekce. Apikální resekce je kostní kyretáž, což znamená, že se provede řez do zubního kořenového hrotu. Při této resekci se může odstranit maximálně třetina celého kořene. Po výkonu dochází k důkladnému seznámení s pooperační péčí, která pomůže situaci výrazně zlepšit, aby se zabránilo další infekci v řezu. V některých případech jsou předepsána i antibiotika, ale nejsou nezbytná. Také protizánětlivé léky, jako je ibuprofen, se mohou vypořádat s urychlením léčby odoperovaného zubního váčku. Týden rekonvalescence pak umožní odstranění stehů, ale zotavení kosti trvá ještě trochu déle. Apikální resekce je nejlepší způsob, jak se zbavit váčku, který by jinak mohl způsobovat další problémy. Další, a to konečná alternativa je pak vytržení zubu, proto se doporučuje, aby byl váček léčen v rané etapě, díky čemuž nemusí dojít k odstranění zubu.
K domácí léčbě jsou po resekci vhodné bylinné výplachy, a to především odvarem z řepíku.
Zánět okostice (periostitida) je onemocnění postihující obal kosti – okostici. V oblasti dutiny ústní se nejčastěji objevuje jako komplikace neléčeného zánětu zubu, zejména zánětu kořenového kanálku.
Infekce se obvykle šíří z oblasti hrotu zubního kořene přes ozubici až pod okostici. Typické je, že onemocnění vzniká náhle a velmi rychle se zhoršuje.
Příznaky zánětu okostice v ústech
zarudlé a oteklé dásně
odchlípnutí dásně od zubu a tvorba kapes
krvácení dásní při čištění
silná bolest zubu na poklep
otok obličeje v postižené oblasti
pulzující bolest a tlak
zvýšená tělesná teplota
Čím je zánět rozsáhlejší, tím intenzivnější je bolest. Typická je bolest při kousání a žvýkání.
Zánět ozubice vzniká tehdy, když se zánět z dřeňové dutiny rozšíří hrotem kořene do vazivového aparátu zubu. Ozubice obsahuje cévy a nervy, proto je onemocnění velmi bolestivé.
Akutní periodontitis
Projevuje se silnou, nepřetržitou bolestí na poklep. Zub je často mrtvý a pacient má pocit, že je zub „vysunutý“.
Chronická periodontitis
Bývá bezbolestná nebo s neurčitými obtížemi. Na rentgenu je patrný granulom u hrotu kořene. Hrozí šíření zánětu do kosti.
Na přítomnost tekutiny okolo plíce se dá usuzovat z fyzikálního vyšetření – poklep nad tekutinou bývá ztemnělý a dýchání při poslechu fonendoskopem je oslabené. Diagnózu potvrdí rentgen plic, kde je viditelná hladina tekutiny. Nejpřesnějším dostupným vyšetřením je však ultrazvuk hrudníku, který relativně přesně určí množství tekutiny a radiolog navíc může označit vhodná místa k jeho vypuštění.
Typickými příznaky jsou postupně se zhoršující námahová dušnost a kašel. Tato postupně se zhoršující dušnost významně snižuje fyzickou výkonnost postižených. Kašel je produktivní s vykašláváním hlenů, které mohou být i hnisavého charakteru. Často choroba probíhá vlekle s obdobími akutních zhoršení, kdy se výrazně zhorší dýchání i kašel. Toto akutní zhoršení bývá nastartováno často banální infekcí dýchacího ústrojí. Pozdější stadia choroby mohou být spojena s hmotnostním úbytkem, srdečními důsledky (pravostranným srdečním selháním), změnami v krevním obraze, invalidizací.
Nemocný při akutním zhoršení typicky zaujímá polohu vsedě v předklonu s podepřenými pažemi, což mu umožňuje využít pomocné dýchací svaly. Typické je rovněž našpulení rtů při výdechu, kterým je docíleno zvýšení odporu při výdechu. Při poklepu na hrudníku jsou zřejmé známky rozedmy: výrazně zvučný poklep, snížená poloha a omezená pohyblivost bránice. Při poslechu plic je přítomný prodloužený výdech, provázený vedlejšími zvukovými fenomény – pískotem a vrzáním.
Prognóza onemocnění je v časných stadiích příznivá při zanechání kouření. V pozdějších stadiích se onemocnění i přes léčbu nezadržitelně zvolna zhoršuje. Příčinou úmrtí nemocných je nejčastěji srdeční selhání nebo respirační nedostatečnost. Nemocní mají častěji i karcinom plic.
Prevencí onemocnění je především nekuřáctví, eventuálně jeho časné zanechání, odstranění škodlivin z prostředí, zpomalení progrese choroby léčbou. Vzhledem k vysokému procentu kuřáků v naší společnosti (v ČR cca 29 % populace) a dramatickému nárůstu kuřáků u mládeže to není lehký úkol. V terapii je tedy zásadním předpokladem zanechání kouření.
Znalost přesného uložení ledvin je zásadní při fyzikálním vyšetření i zobrazovacích metodách. Lékař při podezření na ledvinové onemocnění vyšetřuje oblast tzv. kostovertebrálního úhlu, kde je ledvina nejlépe přístupná.
