Reakce na kousnutí štěnicí je mezi muži a ženami odlišná. Naštěstí případů těžkých alergií a jiných reakcí není mnoho, většina lidí má menší příznaky doprovázené nepříjemným svěděním a otoky. Léčba následků pokousání obecně závisí na velikosti kožní reakce.
Pokud dojde k pokousání štěnicemi, je třeba mít na paměti, že je velmi snadné zanést do rány infekci. Zvláště děti je třeba ohlídat, aby si svědící ranky nerozškrábaly. Je také důležité začít s léčbou „pupínků“ bez ohledu na skutečnost, že pravděpodobně zmizí po několika dnech. V ojedinělých případech se totiž ranky hojí velmi dlouho a jejich stopy jsou patrné ještě po několika měsících. Pokud jsou příznaky závažné, doporučuje se použít krémy a pleťové vody, které obsahují hydrokortizon. Aplikují se přímo na kousnutí a pomohou vám odstranit pocity svědění a také napomáhají rychlejšímu hojení poškozené kůže.
V některých závažných případech můžete využít antihistaminika. Pomohou vám vypořádat se s bolestí. Zánět a infekce mohou být účinně léčeny protizánětlivými nebo dezinfekčními prostředky. Vždy je vhodné poradit se s kožním lékařem a nezatajovat mu příčinu „vyrážky“. Lékaři jsou dnes již poměrně informováni o problémovém přemnožení štěnic a jistě budou jednat s pochopením. Nicméně pokud nechcete používat léky, je možné vyzkoušet některé osvědčené domácí terapie, jako je tea tree olej, stejně jako přírodní aloe vera.
V naší poradně s názvem PUCHÝŘE NA JAZYKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý večer, hledám informace ohledně svého problému a to.....tvoří se mi občas na jazyku puchýře naplněné krví. Nejčastěji se tvoří na jazyku, občas na vnitřní straně tváře a před několika dny dokonce na horním patře.
Jsem žena 56 let, léčím se s psoriatickou artritidou a užívám lék Arava.
V minulosti jsem prodělala mononukleózu, boreliózu ,toxoplazmózu.
Za případné informace děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Puchýře naplněné krví jsou jedním z nejčastějších problémů, které zubař slýchá ve své ordinaci. Ve většině případů jsou tyto krevní puchýře, vzniklé kdekoliv v ústech, neškodné vředy. V některých případech však vyžadují další vyšetření.
Krevní puchýř se vyskytuje častěji než infikovaná afta nebo léze po kousnutí. Můžete se kousnout do vnitřní strany tváře nebo jazyka a způsobit si traumatický vřed, který může být extrémně bolestivý. Pokud se vřed nehojí správně, napadnou ho mikroorganismy, které mu dají tmavě načervenalý nebo dokonce tmavě hnědý vzhled. Jak je to patrné i na vaší fotografii.
Takový stav se většinou vyléčí sám. Návštěva zubaře je nutná pouze v případě, že by vám puchýř na jazyku překážel při žvýkání nebo mluvení neustálým pronikáním mezi zuby. Zubař pak při prohlídce odstraní všechny ostré nebo zubaté hrany ze zubu, který může za toto pokousání a zakulatí jej.
Pokud vám puchýř naplněný krví způsobuje bolest, postačí vám k úlevě volně prodejné léky proti bolesti.
Pokud by se krevní puchýř stále zvětšoval nebo se ani po dlouhé době nehojil, měla byste navštívit svého zubaře.
Existují také situace, kdy si všimnete, že to, co začalo jako krevní puchýř, začíná měnit barvu nebo se v tom místě objevuje pocit pálení. I to je potřeba bedlivě sledovat.
Také pokud jste kuřák nebo požíváte tabák v jakékoli jiné formě, tyto příznaky by měly okamžitě spustit poplach, protože mohou být prvotním příznakem rakoviny jazyka. Stejně jako u jakéhokoli jiného typu rakoviny je včasná detekce klíčem k minimalizaci následků, které s sebou přináší léčba rakoviny.
Ačkoliv to nevypadá na váš případ, přesto to zmíním. Pokud by puchýř naplněný krví byl na jazyku přítomen dlouhodobě, bez dalších průvodních příznaků, jako je bolest, tak se může jednat o hemangiom. Nejhorší, co v této situaci lze udělat, je pokusit se pupínek propíchnout. Hemangiom je nezhoubný nádor, který vyrůstá z cév. Obvykle není dostatečně velký, aby vyžadoval jakoukoli léčbu, ale pokud se zvětší, již způsobuje estetický problém, který je nutné odstranit elektrokauterizací.
Rakovina dutiny ústní i hemangiom jsou velmi vzácné, ale když se objeví, klíčem k úspěšnému výsledku je včasná detekce a léčba.
Může za vaše problémy s jazykem lék Alvara? Nedá se to vyloučit, neboť vznik takových puchýřů, které máte na jazyku, jsou způsobeny infekcí. Infekce propukne, když selže váš imunitní systém. Lék Alvara obsahuje účinnou látku leflunomid, který působí na imunitní systém a tlumí ho. Přesněji řečeno tlumí leflunomid mitochondriální enzymy nutné k syntéze DNA a RNA a tím je mimo jiné narušeno množení bílých krvinek, které jsou nutné pro správný průběh imunitních reakcí.
Promluvte si se svým lékařem, od kterého dostáváte předpis na lék Alvara, že se vám tvoří tyto puchýře a ukažte mu svou fotografii s puchýřem na jazyku. Lékař zváží, zda-li přínos léčby lékem Alvara převyšuje tento negativní účinek.
Kůže novorozence je velmi tenká, má málo potních žlázek, ale obsahuje větší procento žlázek mazových. Kůže je náchylná k nejrůznějším poraněním či vůči infekcím. Snadno se na ní tvoří také puchýře. Kojenecká kůže se od novorozenecké zásadně neliší. I když má vybudovaný lepší systém ochrany organismu, i přesto zůstává stále příliš tenká a lehce zranitelná. Kojenecká kůže ještě nemá plně vyvinut ochranný film z kožního mazu a odloupaných epitelií, což přispívá k její zranitelnosti.
Častým problémem v tomto období je takzvané novorozenecké akné. Toto postižení se objevuje od druhého týdne života a podobá se akné dospělému. Dalším postižením je takzvaný toxický erytém, který se objevuje od druhého dne po porodu a přetrvává několik dnů, případně týdnů. Jeho výskyt může být kdekoliv na těle, ale vyhýbá se postižení plosek nohou a rukou. Připodobňuje se k poštípání blechou. Za nějakou dobu spontánně vymizí a není třeba se kvůli němu výrazně zneklidňovat. K častým kojeneckým problémům patří i potničky. Ty vznikají na podkladě zvýšené teploty na určitých místech těla. Vyrážka vypadá zprvu jako kapičky potu na kůži, později mění barvu v červenou. Tento problém se objevuje také v místech vlhké zapářky. Je proto dobré vyvarovat se teplému a vlhkému prostředí. Další relativně častou vyrážkou je seboroická dermatitida, která je podrobně popsána v příslušném článku, stejně jako atopický ekzém. Obzvláště citlivou oblastí je u kojenců oblast plen. Zde dochází vlivem nejrůznějších látek k rozvoji takzvané plenkové dermatitidy. V její prevenci dbáme na dostatečnou hygienu, častou výměnu plen a pravidelné používání krémů či zásypů.
Léčba
Na kůži novorozenců jsou vyrážky velmi častým jevem. Většinou samy odezní a vyhojí se. V případě, že vyrážka neustupuje, vyhledejte lékaře.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele. Blechy procházejí dokona
Blecha kočičí (Ctenocephalides felis) je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně. Samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem v prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část, většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce, jen v tomto stadiu můžeme rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle.
Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se látka doplní. Dospělec žije čtyři až pětadvacet dní. Dříve, než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a také slouží jako maskování. Od podobné blechy psí lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.
Blecha kočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností, může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.
Mezi nejběžnější prostředky proti blechám patří spreje, šampóny, tablet
Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví. Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete, se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí. Při opětovném sání se původci choroby dostávají přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného. Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži, které mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek. Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy. Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky, u ostatních chorob se pouze předpokládá.
Kožní vyrážky se objevují u dětí z několika důvodů. Některé je potřeba léčit, jiné samy odezní.
Možné příčiny:
reakce na nový prací prášek nebo kosmetický přípravek;
reakce na jídlo a příkrmy (jahody, rajčata, ořechy, ...), u kojených dětí reakce na jídlo, které snědla maminka;
toxický erytém – objevuje se často od druhého dne po porodu a přetrvává po několik dnů případně týdnů; může se objevit kdekoliv na těle, vyhýbá se ale postižení plosek nohou a rukou; připodobňuje se k poštípání blechou; za nějakou dobu spontánně vymizí a není třeba se kvůli němu zneklidňovat;
vyrážka ze slunce – děti jí trpí stejně jako dospělí, dětská pokožka ale reaguje ještě citlivěji; vyrážka ze sluníčka přejde za několik dní, použijte na zklidnění panthenol.
Hřebíček patří do rodiny Myrtaceae, je původem z Indonésie a používá se od starověku jako koření. Vzrostlé stromy hřebíčku mají ročně až 4 kg sušených poupat. Stromy karafiátu rostou v tropických, teplých a vlhkých přímořských oblastech. Hnědo červené hřebíčky jsou cennější než černý hřebířek. Hnědo červený hřebíček obsahuje až 19 % esenciálního oleje. Hřebíčkový olej se nepoužívá jen jako koření ale i jako lék, zejména při bolesti zubů nebo pokousání od komárů. A je také používán jako antiseptikum.
Vzácněji se vyskytují polyneuropatie infekčně podmíněné boreliózou, spalničkami, herpes virem, HIV, záškrtem, leprou, malárií a jinými. Borelióza je častější v endemických oblastech klíšťat. Po pokousání klíštětem může dojít k přenosu původce Borrelia burgdorferi, který ze slin klíštěte přejde do krve. Po nakažení dochází ve většině případů během prvních 14 dnů ke zvětšujícímu se zarudnutí kolem místa kousnutí, k takzvanému erythema migrans. Během jednoho až čtyř měsíců se mohou objevit komplikace, například meningitida (zánět mozkových blan) s bolestí hlavy a šíje, nebo poškození obličejových nervů s ochrnutím obličeje.
Poškození nervu při borelióze se objevuje většinou asymetricky ve formě polyradikulitidy (zánět periferních nervů) s prudkými bolestmi, poruchami senzibility, chybějícími reflexy a poruchami močového měchýře. Při neléčení může vzniknout takzvaná artritida při lymské nemoci, tedy zánětlivé onemocnění kloubů s bolestmi, omezením pohyblivosti, otokem a zčervenáním především velkých kloubů, jako je koleno a loket. Diagnóza se stanovuje potvrzením přítomnosti specifických protilátek v krvi a při zánětu mozkových blan v mozkovém moku. Počítačovou tomografií hlavy s kontrastními látkami se při meningitidě ukážou ložiska s kruhovým obsahem kontrastní látky.
Ošetření ran způsobených hmyzem je důležité zejména u dětí – až na výjimky je těžké přimět je, aby si svědící místo neškrábaly. Škrábáním si mohou přivodit infekci. Infekce hrozí zejména při pokousání od muchniček, takové rány se pak obtížně a dlouho hojí, mohou dokonce i hnisat. Jestliže se tak stane, vypravte se raději k lékaři, který vám předepíše antibiotickou mast. Doma můžete ránu ošetřit například Višněvského balzámem.
Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Styk s infekcí či infekce sama proběhnou většinou skrytě bez nápadných příznaků. Toxoplazmóza může postihnout mízní aparát, a to lymfatické uzliny, tkáně oka, centrálního nervstva, či způsobit gynekologická onemocnění. Toxoplazmóza může být například příčinou potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplazmózou.
Způsob nákazy:
Od kočky: Rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór – oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí a dostávají se do těla zvířat (případně i člověka) potravou. Následně vyvolají buď onemocnění, nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jatečná. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy pak jako takzvaný definitivní hostitel parazita. Kočka se nakazí pravděpodobně nejčastěji masem divokých nebo hospodářských zvířat. Vývojový koloběh parazita se v jejím střevě pak dokončuje. U jiných zvířat nebyla možnost rozmnožování parazita prokázána. Ani kočka však není označována jako významný zdroj přímého nakažení člověka, poněvadž vylučování zárodků toxoplazmózy trusem trvá krátce – jen při jejím prvním nakažení (2–3 týdny) – a kočka poté získává odolnost a při novém nakažení již zárodky nevylučuje. Proto se se zárodky v trusu setkáváme v praxi jen velmi zřídka a převážně u mladých koček, které jsou krmeny nepřemraženým syrovým masem nebo loví myši, ptáky a podobně.
Pro nákazu od koček tedy platí: člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit. Pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá – kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2–3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců a ptáků. Nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den, pokud ho odstraňujeme denně, tak nebezpečí nehrozí. Kočka chovaná v bytě a krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit. Je však třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a pískovišť, kam kočky kálejí, a na možnost nakažení znečištěnýma rukama při práci na zahrádce bez rukavic. Nebezpečná je rovněž konzumace syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa jatečných zvířat (zejména ovcí, prasat, králíků a domácí drůbeže). Lidé stižení toxoplazmózou mívají často zvyk ochutn
Mezi hlavní původce nemoci patří stafylokok, může jím být i streptokok. Tyto bakteriální kmeny se dostávají do pokožky a jejích hlubších vrstev a dále do těla při poranění kožního krytu, tedy při pořezání, pokousání, bodnutí hmyzem či poškrábání. Růst bakterií je provázen zarudnutím, otokem, bolestí a zvýšením teploty postiženého místa. Málokdy se stane, že se impetigo rozvine na nenarušené pokožce.
Nebezpečný je nejen osobní kontakt s dítětem trpícím impetigem, ale také s jeho osobními věcmi, jako jsou různé hygienické pomůcky, ručníky a další. Proto je potřeba dodržovat zásady správné hygieny a nepůjčovat si s ostatními dětmi oblečení či ručníky. Dětský imunitní systém je v porovnání s imunitním systémem dospělých poměrně málo vyvinutý a bakterie tak mají větší šanci organismus poškodit. Další možností přenosu impetiga jsou různé kontaktní sporty a jiné aktivity, při kterých může dojít ke kontaktu mikroorganismů s nechráněnou poškozenou kůží. Zvýšený výskyt impetiga je pozorován v letních měsících, protože se bakteriím lépe daří v teplém a vlhkém prostředí.
Rizikovou skupinou, u které se častěji vyskytuje impetigo, jsou také pacienti s nejrůznějšími kožními chorobami nebo se sníženou imunitou, například cukrovkáři, či pacienti se zhoubným onemocněním.
Jak dlouho je impetigo infekční? Nejčastěji se udává inkubační doba 1 až 3 dny, může být až 10 dnů. Impetigo postihuje častěji děti, u nichž se imunitní systém ještě vyvíjí, a dospělé s oslabeným imunitním systémem.
Pokousání nebo zamoření hmyzem (vši, svrab) může také vyvolat vyrážku, stejně jako kousnutí od včely, vosy, moskytů a blech.
Jakmile se podaří určit diagnózu, začne lékař léčit primární příčinu vyrážky, například infekci. K běžným lékům tlumícím příznaky vyrážky patří antihistaminika, která zmírňují svědění, a uklidňující masti nebo roztoky proti svědění a nepříjemným pocitům.
Vyhýbejte se aktivitám, u nichž by mohlo dojít k odřeninám, modřinám nebo řezným poraněním (například kontaktní sporty, zahradničení, šití), nebo alespoň noste ochranné pomůcky.
Dbejte na zvýšenou opatrnost při holení, používejte raději elektrický holicí strojek.
Nechoďte naboso, nestříhejte si mozoly či kuří oka, manikúru a pedikúru provádějte velmi opatrně.
Snažte se vyvarovat pokousání hmyzem, používejte ochranné repelenty.
Pokud se říznete, přiložte na místo poranění suchý obvaz a pevně tiskněte minimálně 5 minut. Když se přesto krvácení nedaří zastavit, vyhledejte lékařskou pomoc.
Jestliže se silně uhodíte do hlavy, proděláte autonehodu nebo utrpíte jakékoli vážné zranění, vyhledejte okamžitě lékaře. Vnitřní krvácení totiž nemusí být na první pohled patrné.
Noste s sebou vždy dokument o tom, že jste léčeni Warfarinem (nejlépe záznamovou kartu pro pacienty léčené antikoagulační léčbou). Je vhodné mít u sebe i seznam ostatních užívaných léků.
Vždy upozorněte ošetřujícího lékaře, že užíváte Warfarin.
Papulární kopřivka je zdravotní stav, který způsobuje výskyt hrbolků na kůži s prodlouženým trváním.
Co je příčinou?
Papulární kopřivka je způsobena zvýšenou citlivostí na bodnutí hmyzem (podobně jako a alergická reakce). Nejběžnější hmyz, který způsobuje tento zdravotní stav zahrnuje blechy, štěnice, kousání much a komárů. Nicméně může ji způsobit jakýkoliv bodavý hmyz. Tento zdravotní stav kůže se vyskytuje nejčastěji v jarních a letních měsících, protože hmyz je více aktivní. Doba však závisí na počasí a druzích hmyzu, které se vyskytují tam, kde žijete.
Jaké jsou příznaky?
Známky a příznaky tohoto zdravotního stavu kůže mohou zahrnovat:
Červené, svědivé hrbolky. Někdy může způsobit kousnutí hmyzem několik svědivých červených pupínků po celém těle. Tyto hrbolky jsou vidět na exponovaných místech kůže, ale může se objevit na kterékoli části těla.
Puchýře naplněné tekutinou.
Starší hrudky se mohou vrátit a způsobit svědění.
Tmavé skvrny. K tomu dochází častěji u tmavší pleti po tom, co hrbolky zmizí.
Jizvy od škrábání svědivých hrbolků.
Zpožděná reakční doba. Jak stárneme kožní reakce na bodnutí hmyzem může být zpožděna. Může být těžké zjistit, kdy došlo k pokousání.
Využití epsomské soli v domácnosti je také pestré a nezanedbatelné. Je možné ji využít třeba na níže uvedené problémy.
Na hmyzí kousnutí – obklad s epsomskou solí vám pomůže při pokousání hmyzem, pobodání od včel. Smíchejte 2 lžíce epsomské soli s 1 šálkem teplé vody. Namočte do směsi čistou látku a přitiskněte na postiženou oblast za účelem zmírnění bolesti, pálení a svědění.
Odstraňování třísek – zbavit se třísky bývá občas záludná a bolestivá činnost. Zapomeňte na jehlu. Ponořte místo, kde máte třísku, do lázně s epsomskou solí. Epsomská sůl třísku vytáhne bez porušení kůže.
Čištění dlaždiček – špína na obkládačkách v kuchyni a v koupelně se těžko čistí. Silné přípravky na dlaždičky jsou nejen drahé, ale často navíc obsahují škodlivé chemikálie. Připravte si tedy svůj vlastní účinný prostředek na odstraňování špíny z kachliček: smíchejte stejný díl tekutého mycího prostředku na nádobí a epsomské soli. Drhněte dlaždičky houbičkou a pak je pořádně opláchněte vodou.
Hubení hmyzu – smíchejte ¼ šálku epsomské soli se 2 šálky vody a roztok nalijte do rozprašovače. Nastříkejte směs na rostliny v domácnosti a bezpečně odradíte hmyz, aniž byste museli sáhnout k použití chemických insekticidů.
Hnojení trávníku a rostlin – epsomská sůl je výborné hnojivo na trávník a pokojové rostliny. Chcete-li mít trávu zelenější, přidejte epsomskou sůl do vody v poměru 1 šálek na necelé 4 l vody a pokropte tímto roztokem trávník. Při hnojení pokojových rostlin prostě stačí nasypat jednou týdně trochu epsomské soli na půdu v místech, kde rostlina vyrůstá ze země – kolem její základny. Tato metoda hnojení také výborně funguje u rajčat a jiné zeleniny.
U novorozenců a kojenců: Polovinu všech novorozenců postihuje v prvních dnech života toxický erytém (neškodná vyrážka projevující se plochými červenými skvrnami nebo pupínky), který obvykle během jednoho nebo dvou týdnů zmizí. Příčina není známa. Mnoho dětí ve věku 4 až 15 měsíců trpí opruzeninami, které se tvoří na bříšku, v okolí genitálií a v záhybech kůže na hýždích a na stehnech. K dalším vyrážkám, které se běžně vyskytují u kojenců, patří zánět pokožky ve vlasové části hlavy a potničky.
Vyrážky způsobené infekcí: Vyrážky mohou ukazovat na infekci způsobenou virem, bakterií nebo plísní. Dětské virové infekce projevující se vyrážkou zahrnují plané neštovice, zarděnky, pátou nemoc, šestou nemoc a spalničky. K běžným bakteriálním infekcím vyvolávajícím vyrážku patří meningitida, spála a impetigo. Plísňové infekce projevující se vyrážkou zahrnují trichofytózu, pytiriázu a podobně.
Vyrážky způsobené alergií: Vyrážky mohou rovněž signalizovat alergickou reakci na jídlo, na léky nebo na rostliny (například škumpa jedovatá). Příkladem alergických vyrážek je kopřivka, atopická dermatitida nebo kontaktní dermatitida. Mohou je vyvolat i některé léky, například antibiotika a barbituráty.
Vyrážky po kousnutí hmyzem: Pokousání nebo zamoření hmyzem, jako jsou například vši, blechy nebo svrab, může také vyvolat vyrážku, stejně jako bodnutí od včely, vosy či moskytů.
Popis: Vždy se zjišťují charakteristické příznaky vyrážky, podle nichž je možné určit diagnózu. Záleží na vzhledu a místu vyrážky, zda se šíří, mění nebo svědí.
Léčba: K běžným lékům tlumícím příznaky vyrážky patří antihistaminika, která zmírňují svědění, a uklidňující masti nebo roztoky proti svědění a nepříjemným pocitům.
