Poporodní deprese se vyskytuje u žen po porodu. Žena se obává, zda se dokáže o dítě správně postarat. Existují tři hlavní typy:
poporodní blues – objevuje se 2.–4. den po porodu. Mezi příznaky patří podrážděnost, úzkost, kolísání nálady, větší přecitlivělost, neschopnost cítit lásku k novorozenci s následným sebeobviňováním;
poporodní deprese – většinou se objevuje 6.–12. týden po porodu, výjimečně až po roce. Příznaky: přílišná únava až vyčerpanost, úzkost, podrážděnost, sebevýčitky. Postižená se vyhýbá kontaktu s lidmi, ztrácí chuť k jídlu, trpí nespavostí a ztrácí potěšení z oblíbených aktivit. Může se vyskytnout obava z toho, že dítěti cíleně a smrtelně ublíží (například vyhozením z okna). To může vést k myšlenkám na odložení dítěte, protože žena sama má pocit, že je pro něj nebezpečná;
poporodní psychóza – jedná se o vzácnou formu poporodní deprese. Vyskytuje se u 1 nebo 2 žen z 1 000. Může se objevit v prvních 2 až 3 dnech po porodu, ale také až po několika týdnech. Projevuje se neklidem, problémy se spaním a podrážděností. Dále se vyskytují bludy a halucinace, žena je přesvědčena, že dítě je špatné. V tomto případě jsou jak dítě, tak jeho matka v ohrožení života.
Chemický vzorec laktózy je C12H22O11, molekulová hmotnost činí 342,3 g/mol. Laktózu tvoří dvě molekulové podjednotky – β-D-galaktóza a β-D-glukóza – spojené β1-4 glykozidickou vazbou.
Laktóza neboli mléčný cukr je cukr, který se vyskytuje v mléce. Laktóza je disacharid obsahující molekuly galaktózy a glukózy propojené glykosidickými vazbami. Aby bylo lidské tělo schopno přijímat energii ze složených cukrů (polysacharidů), ty musí být rozloženy na jednoduché cukry (monosacharidy). Monosacharidy jsou následně absorbovány do krevního oběhu jako okamžitý zdroj energie. K tomu, aby mohla být laktóza rozložena na jednoduché cukry glukózu a galaktózu, potřebuje tělo enzym laktázu. Pokud se laktáza v potřebném množství v těle nenachází, případně se nenachází v dostatečném množství, nebo je nedostatečně aktivní, nemůže se laktóza rozložit. Výsledkem je bolest břicha, nafouknutí a průjmy. Z tohoto důvodu se mnoho lidí vyhýbá konzumaci mléka či mléčných výrobků. Výrazné omezení nebo vyloučení mléčných výrobků ze stravy však může způsobit nedostatečný příjem vápníku. To může vést k pozdějším zdravotním problémům, jako je například osteoporóza. Alternativou pro lidi s intolerancí laktózy může být konzumace bezlaktózového mléka a mléčných výrobků namísto potravin z mléka obsahujících laktózu. Dodatečným přidáním enzymu laktázy do mléčných výrobků ve výrobním procesu je možné dosáhnout rozštěpení laktózy na glukózu a galaktózu. Z tohoto důvodu jsou bezlaktózové produkty dobře akceptované a lehce stravitelné. Všechny ostatní přirozené složky jako mléčné bílkoviny, vápník, vitamíny a energie zůstávají v těchto výrobcích nezměněny. Takto si mléčné výrobky mohou v klidu vychutnávat i lidé s intolerancí laktózy.
Ve svém příspěvku KARPÁLY LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav kleprlík.
podívej se na babí recept na karpály...jednoduché....lesana,acylpiri a 5 listů aloe
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Hrad..
Prosím o radu - zlobí mě na levé ruce /postižené poporodní obrnou/
karpál. Těžko si s rukou poradím, bolí dosti, ale operovat se nechci nechat, protože mám strach, když není v pořádku. Tak bych si přála nějakou radu, jak na to.
Cvičím, mažu, ale asi nesprávným způsobem. Děkuji moc za Vaši radu.
Hlavním zástupcem sacharidů v mléce je disacharid laktóza, nazývaný též mléčný cukr. Normálně se laktóza díky enzymu beta-galaktozidáza (tedy laktáza) produkovanému v tenkém střevě rozštěpí na dvě složky – glukózu a galaktózu – a ty mohou být absorbovány střevem. Pokud se tento enzym netvoří (nebo jen nedostatečně), dostává se nerozložená nebo jen částečně rozložená laktóza do tlustého střeva, kde slouží jako potrava baktériím a způsobuje obtíže. Při menší produkci laktázy se dostane nerozštěpená laktóza do hlubších záhybů střeva, které jsou osídleny bakteriemi. Zde probíhá bakteriální rozklad na mléčnou kyselinu, octovou kyselinu, oxid uhličitý, metan a vodík. Schopností laktózy vázat vodu stoupá osmotický tlak a voda teče do střeva. Současné tvoření kyselin podporuje pohyb střeva, následkem je nadýmání a průjem. Vzniklé plyny nadýmají břišní prostor a způsobují vedle nadýmání také tlakové bolesti. Tyto plyny mohou proniknout stěnou střeva a dostat se do krve. Nadto způsobuje velké množství laktózy nárůst kolibakterií v tlustém střevě. Zatěžováním střeva se však z intolerance může vyvinout alergie. Jako následek narušené střevní flóry se mohou střevní sliznice stát propustnými a nemohou již plnit funkci bariéry. Nestrávené zbytky jídel, například molekuly bílkovin, mohou proniknout střevní stěnou a dostat se tak do krve a do orgánů. Tam působí toxicky a jsou příčinou četných obtíží a nemocí. Vysoká konzumace mléčného cukru zvyšuje možnost vzniku obezity a nadváhy. Mléčný cukr může působit projímavě, nadýmat a způsobovat křeče v žaludku.
S poporodní depresí je zacházeno rozdílně v závislosti na typu a závažnosti symptomů u žen. Možnosti léčby zahrnují užívání léků proti úzkosti nebo antidepresiv, psychoterapii a také účast v podpůrné skupině pro emocionální podporu a vzdělávání. V případě poporodní psychózy se užívají léky k léčbě psychózy. Velmi vhodné je i hospitalizování pacientky.
Poporodní deprese je spojena s chemickými, sociálními a psychickými změnami. Termín zahrnuje celou řadu fyzických a emocionálních změn, kterými trpí mnoho „nových“ maminek. Poporodní deprese se dají řešit pomocí léků nebo pomocí poradenství. Chemické změny zahrnují náhlý pokles hormonů, který nastává zejména po porodu. Hladiny estrogenu a progesteronu (ženské reprodukční hormony) jsou totiž v průběhu těhotenství zvýšeny až desetinásobně a po porodu dochází k náhlému poklesu těchto hormonů.
Sacharidy známe v mnoha podobách. Uveďme si tedy jejich základní druhy. „Nejsladším“ cukrem je fruktóza, kterou najdeme například v ovoci nebo také v medu. Podle sladkosti pak následuje sacharóza (cukrová třtina), glukóza (ovoce, med, zelenina), maltóza a laktóza neboli mléčný cukr. Neměli bychom ale zapomínat, že velmi důležitý zdroj sacharidů tvoří v naší potravě také škrob, obsažený například v bramborách nebo obilovinách.
Glukóza neboli hroznový cukr je nejdůležitějším energetickým substrátem pro organismus. Právě jen glukózu mohou jako zdroj energie využívat například mozek nebo sítnice. V přírodě se vyskytuje v rostlinách jako produkt fotosyntézy a pro rostliny představuje zdroj energie. Hromadí se především v plodech rostlin.
Fruktóza se nachází v ovoci, medu a některé zelenině. V zažívacím traktu se uvolňuje rozkladem sacharózy. Pro její vstup do buňky není zapotřebí inzulín.
Galaktóza – jejím nejvýznamnějším zdrojem je mléčný cukr, laktóza. Je součástí mateřského mléka a je tedy důležitým zdrojem energie pro kojence. Významná pro organismus je především tím, že se velice jednoduše v těle přeměňuje na glukózu.
Sacharóza je sacharid, který je v naší stravě zastoupen nejhojněji. Nachází se v cukrové třtině a cukrové řepě. Je velice vydatným zdrojem energie, a proto je v současné době nejpoužívanějším sladidlem. V organismu se rozkládá na glukózu a fruktózu. Pozor ale na její užívání! Její vysoký glykemický index způsobuje to, že rapidně vyvolává sekreci inzulínu. Díky tomu není vhodná jako sladidlo pro diabetiky.
Laktóza neboli mléčný cukr. Někteří lidé mohou trpět nepříjemnými potížemi při trávení laktózy. Jejich problém je dán nedostatkem enzymu, který štěpí laktózu. Nezpracovaná laktóza se pak hromadí ve střevech a působí nepříjemné problémy.
Deprese často vypadá jinak u mužů a žen, také se jinak projevuje u mladých nebo starších lidí. Povědomí o těchto rozdílech pomáhá zajistit, že je problém včas rozpoznán a léčen.
Deprese u mužů
Deprese je již běžným slovem naší kultury. Mnozí ji spojují se znakem slabosti a nadměrných emocí, ale nesprávně. Nejčastěji je takto viděna u mužů. Depresivní jedinci trpí pocity, které jim nepomáhají. Nejčastěji se domnívají, že jsou oškliví a nedůležití. Mají tendenci stěžovat si na únavu, podrážděnost, problémy se spánkem a ztrátu zájmu o práci a koníčky. Mezi jiné příznaky deprese u mužů patří hněv, agresivita, násilí, bezohledné chování a zneužívání návykových látek. U mužů je vysoké riziko sebevražd, způsobených právě depresí.
Deprese u žen
Deprese u žen je dvakrát vyšší než u mužů. To je částečně způsobeno hormonálními faktory, zejména u premenstruačního syndromu, premenstruální dysforické poruchy, poporodních depresí a perimenopauze. Co se týče příznaků, ženy jsou častěji než muži vtaženy do svých pocitů, zejména pocitů viny. Tyto pocity vedou k přejídání a přibývání na váze. U žen se také častěji vyskytují sezonní afektivní poruchy.
Deprese u teenagerů
Někteří dospívající trpící depresí se cítí smutní, jiní naopak ne. Ve skutečnosti za to může podrážděnost, která převládá u dospívajících adolescentů. Depresivní teenager může být nepřátelský, nevrlý, snadno takzvaně přichází o nervy. Běžným příznakem deprese u mladých lidí bývají nevysvětlitelné bolesti. Neléčená deprese v tomto věku může vést k problémům doma i ve škole. Zároveň může dojít k užívání návykových látek nebo ke změnám chování, které vedou k násilnostem. Deprese u teenagerů je léčitelná.
Deprese u starších dospělých
Deprese u této věkové skupiny je těžkou změnou, která může být zapříčiněna úmrtím blízké osoby, ztrátou nezávislosti a zdravotním stavem. Deprese není normální součástí stárnutí. Starší lidé mají tendenci si více stěžovat na fyzickou stránku nežli na emocionální. Deprese u starších osob je spojena se špatným zdravotním stavem, vysokou mírou úmrtnosti a zvýšeným rizikem sebevražd, takže diagnostika a léčba jsou nesmírně důležité.
Poporodní deprese
Mnoho nových maminek trpí nějakou prchavou formou deprese. Poporodní deprese jsou déletrvající a vážnější formy deprese vyvolané částečně hormonálními změnami spojenými s dítětem. Poporodní deprese se vyvíjejí brzy po porodu, neměly by se rozvíjet v období šestinedělí.
K tvorbě otoků po porodu přispívá nedostatek pohybu a rovněž nedostatek bílkovin. Potíže může zhoršit i nedostatek tekutin, cukrů a tuků, tedy držení diety. Poporodní otoky jsou typické tím, že se tvoří souměrně na obou končetinách, zrána ustupují, ale během dne se jejich stav zase zhoršuje. To, co otoky zhoršuje, je i dlouhé sezení, teplo, přiškrcení cév těsným oblečením nebo jen pouhé přehození si nohy přes nohu. Naopak otoky mírní chlad, chladná voda a lehká krouživá masáž, která napomůže odplavení nahromaděné tekutiny z podkoží. Dobrou zprávou je, že otoky po porodu rychle samy zmizí.
Pokud dojde k otoku jedné končetiny, nejde určitě o poporodní otok, ale naopak se dá předpokládat, že vše v těle nefunguje tak, jak by mělo. Pokud otok nemizí, ale naopak má tendenci se zvětšovat, je tvrdý, bolestivý a horký, je čas rychle navštívit lékaře. V tomto stavu se nesmí nic podcenit a nechat náhodě. Popsané příznaky totiž mohou doprovázet zánět žil, případně jejich ucpání, tedy embolii. To je stav, který je velmi vážný.
Co by mělo každou maminku zarazit, je i extrémní tvorba edémů všude po těle. Tedy ne jen na nohou, případně na rukou. Tento stav je o to více alarmující, jestliže ho doprovází vysoký krevní tlak.
Narození dítěte je jedním z nejkrásnějších zážitků v lidském životě, ale velice často je tento pocit vystřídán naprostým vyčerpáním, nespavostí a podrážděností. Všechny tyto negativní vlivy společně s hormonálními změnami mohou vést k poporodním depresím. Tyto stavy ovlivňují nejen matku, ale mají často neblahý vliv i na právě narozené dítě, na otce, popřípadě i na další členy rodiny. Před i po narození dítěte trpí depresemi každý desátý otec. Nejhorší dobou se pak stává 3. až 6. měsíc po porodu, kdy depresemi trpí každý čtvrtý otec. Každý muž je v podstatě dítě, které neustále vyžaduje pozornost a potřebuje, aby se mu stále někdo věnoval, stále ho někdo chválil a obdivoval. Dokud má žena na starost jenom jeho, není to při troše dobré vůle nic složitého. Jakmile však žena otěhotnění, začne mít řadu jiných starostí a problémů a na ty mužovy jaksi už nezbývá tolik času. Po narození dítěte je to ještě horší. Každá matka má co dělat, aby se přizpůsobila potřebám dítěte, zvládala domácnost a našla si trochu času pro svůj odpočinek. Kde má ale brát sílu na to, věnovat se svému partnerovi tak jako dřív. Tato situace bývá kamenem sváru, mnoho mužů začne vnímat potomka jako vetřelce, který z jejich pozorné, krásné, stále se usmívající a vše zvládající drahé polovičky učinil vzteklou, ubrečenou nic nestíhající fúrii. Místo toho, aby přidali ruku k dílu a své ženě trochu pomohli, je pro ně jednodušší propadnout depresi a radši jít s kamarády na pivo, aby nemuseli koukat na tu hysterku a poslouchat toho křiklouna. Naštěstí se často tato situace upraví po několika týdnech či měsících, kdy žena přivykne nové situaci a naučí se opět zvládat chod domácnosti. Někdy se to však už nespraví a rodina se nakonec rozpadne.
Narození dítěte znamená pro celou rodinu velkou změnu a všichni členové domácnosti se musí smířit s tím, že už nic nebude tak jako dřív. Téměř všichni rodiče jsou po narození dítěte unavení, sklíčení, nevyspalí a otrávení, toto jsou však naprosto přirozené stavy a neměly by se plést s depresemi. Větší pozornost je třeba věnovat případům, kdy se dostaví trvalé pocity odcizení, beznaděje, marnosti a začnou se objevovat myšlenky na smrt. Muži celé těhotenství a porod intenzivně prožívají. Jenom o tom nemluví jako ženy. Většina mužů se raději uzavře do sebe a ženy jim často vyčítají, že se o ně a budoucí potomky nezajímají, to ale nemusí být pravda. Muži to prostě jenom řeší a prožívají po mužském způsobu, tedy beze slov. Mužům se dějí hormonální změny podobné změnám odehrávajícím se v ženském těle během těhotenství. Dokonce i mužům stoupá hladina estrogenů a hormonu prolaktinu, který má na svědomí tvorbu mateřského mléka. Poporodní deprese se u muže nejčastěji vyskytnou, pokud už v minulosti muž depresemi trpěl. Spouštějícím faktorem může být také nemoc dítěte, partnerské problémy, finanční potíže, neplánované těhotenství či nechtěné pohlaví dítěte. Nejenom deprese matky, ale zrovna tak i depresivní otec může mít na dítě neblahý vliv. Nejhorší situace nastane, když se mezi partnery přeruší komunikace. To často bývá začátek konce.
Cílem bondingu po porodu je dosáhnout nepřerušeného kontaktu maminky s novorozeným miminkem. Prakticky to znamená, že ihned po porodu by mělo být nahé, neumyté děťátko položeno na hruď matky. Z rukou miminka nemá být smyta plodová voda, protože má stejnou vůni a chuť jako maminčiny bradavky. Novorozenec si instinktivně strká pěstičky do pusy a pomáhá si tak podle stejné vůně a chuti hledat zdroj mateřského mléka. Kontakt kůže na kůži přispívá k poporodní adaptaci miminka a také zaručí děťátku potřebné teplo. Velmi důležité je také zajistit mamince možnost dívat se miminku do očí, tedy podložit jí hlavu. Běžné ošetřovatelské postupy se například v Německu i jinde vykonávají tak, že ponechají miminko v maminčině náruči. I následný pobyt maminky a miminka v nemocničním zařízení by měl být přizpůsoben jejich potřebě neustálého těsného kontaktu.
Vztah bezprostředně po porodu mezi maminkou a dítětem se vytvoří vždycky. Ale právě díky těsnému fyzickému kontaktu ihned od porodu se navazování těchto vazeb usnadňuje. Příroda to zařídila tak, že v prvních hodinách po porodu jsou díky vyplavovaným hormonům maminky naladěny k takzvané „opatrovatelské připravenosti“. Podpora bondingu je tedy způsob, jak maminkám usnadnit vstup do mateřství a jak miminkům pomoci při náročné adaptaci na prostředí mimo dělohu matky. Pediatři došli k závěru, že matky, které měly možnost být nerušeně po porodu se svým děťátkem, se chovaly trpělivěji, déle s dítětem vyhledávaly oční kontakt a ještě rok po porodu reagovaly rychleji a ochotněji na potřeby dítěte. A trpělivá maminka je pro miminko skvělým průvodcem v životě.
A zvláště u miminek, která mají nějaké zdravotní problémy, je podpora bondingu nesmírně důležitá. Výzkumy prokázaly, že nedonošené děti mnohem lépe prospívají a přibírají na hmotnosti, pokud jsou hlazeny nebo je jim umožněn alespoň čichový kontakt s vůní maminky (například tím, že měly u sebe v inkubátoru maminčinu noční košili).
Mateřská náruč je pro miminko tím nejpříjemnějším a nejpřirozenějším místem na světě. Dítě patří k matce, to je normální. Samy maminky to intuitivně cítí. Obvyklá zdravotnická rutina však ještě často funguje spíše ve prospěch oddělování miminek od maminek. Maminka se dozví, že je potřeba miminko ošetřit, že je nutné ho zahřát, aby bylo v pořádku. Maminky mají k zdravotnickému personálu přirozenou důvěru, a tak potlačí svůj instinkt, který jim velí nepustit dítě z náruče a zahřát vlastním teplem. Těsný kontakt maminky s miminkem je potřeba vnímat jako něco naprosto normálního. Díky těsnému kontaktu dochází u maminky k vyplavování vysoké hladiny hormonů a maminka
Na začátek pár pojmů. Laktóza je mléčný cukr, který je bohatým zdrojem sacharidů. Na jeho trávení je potřebný enzym laktáza. O nesnášenlivosti (intoleranci) laktózy mluvíme tehdy, když je množství tohoto enzymu či jeho tvorba nedostačující, laktóza se ve střevě nerozkládá, případně se rozkládá nedostatečně, což způsobuje především trávicí potíže. Nedostatek laktázy může být vrozený – vyskytuje se zřídka, nejčastěji u novorozenců. Pro předčasně narozené děti je typický nezralý trávicí trakt a také nedostatek enzymu laktázy. Jeho tvorba postupně vzrůstá, ale při obtížích je vhodné podávat namísto mateřského mléka, které je bohatým zdrojem laktózy, bezlaktózové umělé mléko. Další typ intolerance laktózy je fyziologický – stoupá s přibývajícím věkem. Dočasný typ se objevuje například tehdy, když má dítě celiakii, překoná rotavirový průjem, salmonelózu anebo podobné onemocnění. Po zotavení střevní sliznice se stav postupně upravuje a bolesti či průjmy po zkonzumování mléka nebo výrobků z něj ustupují.
Podezření na intoleranci laktózy se nejčastěji potvrzuje vodíkovým dechovým testem. Při kvašení mléčného cukru se tvoří ve větším množství vodík, který se ve střevě vstřebává a je vydechován plícemi. Test se tedy provádí stanovením množství vodíku ve vydechovaném vzduchu po podání laktózy. Další variantou potvrzení diagnózy bývá určení pH průjmovité stolice, které bývá při laktózové intoleranci kyselé v důsledku vyššího obsahu organických kyselin. Lékař také může po podání laktózy změřit glykémii (hladinu cukru v krvi), která bývá u intolerance laktózy málo zvýšená. Dochází k tomu v důsledku nerozštěpení laktózy na jednodušší cukry, které by se vstřebaly ze střeva a glykémii by zvýšily. Nejméně používaným testem, zejména kvůli jeho náročnosti a invazivnímu charakteru, bývá přímé stanovení enzymu ve střevní sliznici. Lékař při endoskopickém vyšetření odstřihne malý kousek sliznice tenkého střeva a v ní se pak prokazuje přítomnost nebo nepřítomnost laktázy. Onemocnění se dá léčit pouze omezením laktózy v jídelníčku, ve výjimečných případech je nutno výrobky s obsahem laktózy úplně vyloučit. Protože má většina postižených ještě v tenkém střevě aspoň malou aktivitu laktázy, nemají potíže po konzumaci malého množství výrobků s obsahem mléčného cukru. Některé mléčné výrobky mají již přirozeně nízký obsah laktózy, jsou to hlavně tvrdé a zrající sýry. Ty může i pacient s laktózovou intolerancí konzumovat prakticky neomezeně. Někdy bývá dobře tolerováno dokonce i mléko, zvláště když je smícháno s kakaem nebo kukuřičnými lupínky, které zvýší vydatnost jídla, což způsobí zpomalené trávení a laktóza tak má větší šanci, že bude rozštěpena zbytky enzymu, který se ve střevě nachází. Také mléčné výrobky s vyšším podílem tuku (šlehačka či smetana) nemusí v menších množstvích pacientovi způsobovat žádné výraznější potíže. Jogurty a zakysané výrobky sice laktózu obsahují, ale zároveň obsahují bakterie, které s jejím štěpením ve střevě pomůžou, a tak s jejich konzumací nemá většina lidí s laktózovou intolerancí žádné potíže. „Přátelské“ bakterie, které se nacházejí v probiotikách, také mohou stav pacienta trpícího laktózovou intolerancí výrazně zlepšit. Je však třeba dávat si pozor na jiné potraviny, které mohou laktózu obsahovat. Jedná se zejména o mléčnou čokoládu, dezerty, zmrzlinu, zákusky, máslo, margarín nebo potraviny obsahující sušené mléko. Laktóza se také nachází v množství léků, nápojích, dokonce i ve žvýkačkách. Je proto nutné sledovat složení potravin, které jíme. Existují také speciální bezlaktózová mléka a bezlaktózové mléčné výrobky nebo lze užívat tablety s obsahem laktázy, které jsou k dostání v lékárně bez lékařského předpisu.
Nerozštěpená laktóza je ve střevě nadbytečná. Střevo se snaží svůj obsah naředit, proto dovnitř jeho průsvitu začne pronikat velké množství vody, která způsobí zvětšení objemu střevního obsahu, což se projeví urychlením peristaltiky a vzniká průjem. Laktóza navíc v tlustém střevě představuje potravu pro bakterie, které ji začnou kvasit. Tím vzniká mnoho produktů – vodík, plyny jako metan a oxid uhličitý, a také organické kyseliny, které dráždí střevní stěnu a vyvolávají křeče a bolesti břicha. Vodík se vstřebává a bývá vydechován plícemi, čehož se využívá při diagnostice onemocnění. Důsledkem nedostatečného zpracování laktózy pak bývá kysele zapáchající průjem objevující se v návaznosti na konzumaci mléka (30 minut až 12 hodin), dále roztažení střev, kručení v břiše a přelévání obsahu střev. Průjem bývá doprovázen zvýšeným odchodem plynů. U některých pacientů, zejména kojenců, nebývá typickým příznakem průjem, ale bolesti břicha, následné odmítání potravy a nedostatečné přibývání dítěte na váze.
Je nemožné vypracovat naprosto vyčerpávající seznam všech průmyslově vyráběných potravin obsahujících mléčné výrobky a laktózu, neboť jednotlivé recepty se navzájem velmi liší a výrobci je navíc neustále upravují. Abychom tedy měli jistotu, že určitý výrobek neobsahuje laktózu, je vždy důležité zkontrolovat celý seznam ingrediencí uvedených na obalu.
Pozitivní bakterie metabolizují laktózu, zatímco jiné tuto schopnost nemají. Mezi pozitivní druhy patří: E. coli, Citrobacter, Enterobacter, Klebsiella. Rostou v tmavě fialových koloniích, mají lesklý povrch.
