Podle WHO (Světová zdravotnická organizace) lze předpokládat, že velkou část diabetu II. typu je možně příznivě ovlivnit výživou a životním stylem. Nesprávná výživa, zejména nadbytečný příjem soli, nevhodné složení tuků, vysoký příjem energie a nedostatečný příjem ovoce a zeleniny, se významně podílí na řadě onemocnění, ovlivňuje aktivitu člověka a zvyšuje riziko předčasného úmrtí. Proto je nutné respektovat kvalitu života diabetiků. Prakticky to znamená individualizovat dietní doporučení podle specifických požadavků kladených na určitého pacienta s ohledem na kvalitu života.
Zvýšená glykemie nalačno
Glykemie (hladina krevního cukru) kolísá u zdravého člověka mezi hodnotami 3,5–6,5 mmol/l. Její hodnoty lze stanovit z kapky krve. Vysoké ranní glykemie jsou základním příznakem a projevem diabetu. Měření glykemie je proto nejdůležitějším a nejčastějším vyšetřením prováděným u všech pacientů s diabetem. Podle aktuální hodnoty cukru v krvi diabetik ví, kolik si má aplikovat inzulinu či jiného antidiabetika, určí dávky jídla a v neposlední řadě má jistotu, zda jeho léčba probíhá správně, či nikoliv.
Porušená glykemie nalačno (též prediabetes) je stav, při kterém je hodnota glykemie měřená nalačno větší nebo rovna 5,6 mmol/l a menší než 7,0 mmol/l. U pacienta se zvýšenou glykemií nalačno je potřeba provést orální glukózový toleranční test, aby se odhalila případná porušenáglukózovátolerance nebo diabetes mellitus.
V závislosti na čase a konzumaci jídla rozlišujeme stav před jídlem – odborně preprandiální, stav v průběhu jídla – prandiální a období po jídle – postprandiální. Čím je hladina krevního cukru vyšší a čím déle trvá, tím je stav pro člověka nebezpečnější, protože se zvyšuje riziko aterosklerózy. Aterosklerotické změny na cévách jsou příčinou infarktu srdce, cévních mozkových příhod a jiných onemocnění.
Denně má každý ukázněný diabetik proto vždy glykemii více než 7 mmol 5–10 hodin!
Neukázněný diabetik má hladinu cukru nad kompenzační hranicí podstatně více hodin a na ještě vyšší a nebezpečnější hodnotě. Toto ale diabetik bez glukometru nikdy nezjistí, pokud jeho glykemie nedosáhne extrémně vysokých hodnot, například 15–20 mmol, a může tak žít dlouhé měsíce v tragickém omylu. Jedna kontrola u diabetologa jednou za čtvrt roku, navíc nalačno, nemusí o této skutečnosti vypovídat. Diabetik může být jen takzvaně „podmíněně zdráv“, a to jen v období, kdy je kompenzován, když jeho glykemie nalačno nepřesáhne 6 mmol a glykemie 2 hodiny po jídle klesne pod 7 mmol. Pokud těchto hodnot nedosáhne, je kromě jiného narušen i jeho imunitní systém!
Jak snížit glykemii nalačno
Diabetik má poškozený metabolismus buněk (látkovou přeměnu), z čehož vyplývá důležitá informace: Dávka potravy je u diabetika strávena bez vzniku škodlivých odpadů jen tehdy, je-li tato dávka malá! Vyšší hladina cukru způsobuje vážné chemické i mechanické změny všech buněk organismu a urychluje zanášení a ucpávání cév a tepen cholesterolem.
Diabetik má mít glykemii nalačno 4–6 mmol, dvě hodiny po jídle 5–7 mmol.
Snížit glykemii lze:
snížením váhy: rozdělením dávek jídla do pěti dávek denně;
Tento stav nastává, pokud po měření orálním glukózovoým tolerančním testem jsou hodnoty cukru v krvi vyšší než 7,8 mmol/l ale nižší než 11,1 mmol/l. Jedná se o situaci, kdy organismus hůře zvládá zátěž glukózou a je to pravděpodobný předstupeň cukrovky. Po naměření takovýchto hodnot obvykle diabetolog doporučí změnu životosprávy, dietu a zvýšené množství pohybu.
Při dlouhodobém užívání vysokých dávek se může vyskytnout léková závislost.
Jak se pozná závislost na Lexaurinu
Závislost na Lexaurinu, známá také jako porucha užívání bromazepamu, je stav charakterizovaný kompulzivním a problematickým užíváním benzodiazepinového léku Lexaurinu.
Lexaurin zvyšuje aktivitu kyseliny gama-aminomáselné (GABA), neurotransmiteru, který inhibuje mozkovou aktivitu. Vazbou na specifické receptory GABA Lexaurin vyvolává uklidňující účinky, sedaci a uvolnění svalů. Zatímco tyto účinky mohou poskytnout úlevu jednotlivcům potýkajícím se s úzkostí nebo poruchami spánku, chronické užívání Lexaurinu může vést k toleranci, závislosti a návyku. Jedinci užívající Lexaurin si mohou časem vyvinout toleranci, která vyžaduje vyšší dávky k dosažení požadovaných účinků. Tato tolerance může vést ke zvyšování dávek a cyklu závislosti. Mozek se navíc může na přítomnost bromazepamu adaptovat, což snižuje jeho přirozenou produkci GABA a zvyšuje závažnost abstinenčních příznaků po vysazení léku.
Zde jsou některé běžné příznaky a symptomy závislosti na Lexaurinu:
Tolerance: Tolerance nastává, když jedinci potřebují stále vyšší dávky Lexaurinu k dosažení požadovaných účinků. Dlouhodobé užívání Lexaurinu může vést k toleranci, která vede jedince ke zvyšování dávkování ve snaze překonat slábnoucí účinky. Toto stupňující se užívání může přispět k rozvoji závislosti.
Kompulzivní užívání: Jedinci závislí na Lexaurinu se mohou ocitnout v situaci, kdy nejsou schopni kontrolovat užívání léku, a to i přes negativní důsledky. Mohou pokračovat v užívání Lexaurinu i přes nežádoucí účinky.
Abstinenční příznaky: Náhlé ukončení užívání nebo snížení dávky Lexaurinu může vést k abstinenčním příznakům, které mohou zahrnovat:
Úzkost,
Nespavost,
Otřesy,
Pocení,
Nevolnost,
Zvracení,
Bolesti hlavy,
Bolest svalů,
Podrážděnost,
Neklid,
Znovuobjevující se úzkost nebo záchvaty paniky.
Tyto abstinenční příznaky mohou být znepokojivé a mohou jednotlivce vést k tomu, aby pokračovali v užívání bromazepamu, aby se vyhnuli nepříjemným pocitům.
Zaujetí získáváním a užíváním Lexaurinu: Jedinci závislí na Lexaurinu mohou trávit značné množství času přemýšlením o jeho získání a mohou upřednostňovat užívání Lexaurinu před jinými aktivitami.
Pokračování v užívání i přes negativní důsledky: I přes negativní důsledky užívání Lexaurinu mohou osoby závislé na tomto léku pokračovat v jeho užívání. Mezi tyto negativní důsledky může patřit zhoršenífyzické zdraví, duševní pohoda, finanční potíže, právní problémy a napjaté vztahy.
Frustrace je stav závažného neuskutečnění našich potřeb, které jsou pro každého individuální: jednoho tedy může frustrovat něco, co druhého nechá v klidu. Například pro někoho je frustrující přestávka před písemným testem, pro jiného čekání na výsledky a pro dalšího oznámení špatných známek. Frustrovaní můžeme být z opakovaného odmítnutí nebo z výzvy, která přesahuje naše schopnosti. Ovšem nejen naše potřeby rozhodují o tom, co nás frustruje a co nás ještě nechá v klidu. Dalším faktorem je frustrační tolerance, která představuje míru odolnosti jedince. Ač je dvěma lidem stejná situace skutečně nepříjemná, ten s vyšší mírou frustrační tolerance ji snáší nepochybně lépe. Pokud tomuto stavu čelíme častěji, frustrační tolerance se zvyšuje. Postupně začneme rozdělovat věci na podstatné (velké), na nichž nám skutečně záleží, a na nepodstatné (malé), kvůli nimž nemá smysl se rozčilovat. Frustraci lépe snáší dospělí než děti nebo starší osoby. Frustrující situace se také mnohem lépe překonává, pokud se v tomto stavu ocitne více osob. Člověk pak nemá pocit, že je na vše sám.
Deprivace označuje nedostatečné uspokojení důležité psychické či fyzické potřeby jednotlivce. Nejčastěji bývá česky popisována jakožto citové strádání, tedy jakýkoliv nedostatek citu a emocí pociťovaný jednotlivcem. Může se jednat o nedostatek prokazovaného a vnímaného osobního respektu, pociťovaného bezpečí, sdílené lásky nebo vzájemných sociálních vazeb, ale i osobního strádání z nedostatku dalších smyslových podnětů. Deprivaci lze také vnímat a chápat jako skrývání či odpírání zájmu. Tím, že před někým skrýváme ochotu a porozumění mu naslouchat a pomoci, přestože je v naší moci podporu dávat, vyvoláme v tom druhém strádání. Odpíráme-li (skrýváme-li) někomu lásku, přátelství, zájem, naslouchání, tedy to, na co by měl mít z naší strany nárok, posilujeme v něm pocity zklamání a deziluze a nedostatku.
Stres je funkční stav živého organismu, kdy je tento organismus vystaven mimořádným podmínkám (stresorům), a jeho následných obranných reakcí, které mají za cíl zachovat homeostázu a zabránit poškození nebo smrti organismu. Stres je odpověď, která v sobě zahrnuje jak fyzické, tak i psychické složky. Jinými slovy, stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí.
Rivotril je z farmakologického hlediska léčivý přípravek, v praxi se však velmi často dostává do role zneužívané psychoaktivní látky. Důvodem je jeho rychlý nástup účinku, silný tlumivý efekt na centrální nervový systém a schopnost navodit subjektivní pocit klidu, úlevy a emočního odstupu. Právě tyto vlastnosti z něj činí látku s vysokým potenciálem rekreačního i návykového užívání.
Z klinického pohledu je nutné jasně oddělit legitimní léčebné použití od situací, kdy je Rivotril užíván mimo indikaci, bez kontroly lékaře nebo v dávkách přesahujících terapeutické rozmezí. V těchto případech se již nejedná o léčbu, ale o užívání drogy se všemi zdravotními a sociálními důsledky.
Proč je Rivotril zneužíván
Mechanismus účinku benzodiazepinů vede ke snížení úzkosti, napětí a emoční reaktivity. U části uživatelů se objevuje pocit „vypnutí hlavy“, který je vnímán jako velmi žádoucí, zejména při dlouhodobém stresu, traumatu nebo nespavosti.
Rychlá úleva od psychického napětí
Potlačení úzkosti a strachu
Navozování ospalosti a otupění emocí
Zesílení účinku při kombinaci s alkoholem
Rivotril jako součást drogových kombinací
V adiktologické praxi je Rivotril často zneužíván v kombinaci s dalšími látkami. Nejrizikovější je kombinace Rivotril a alkohol, která výrazně zvyšuje riziko útlumu dýchání, ztráty vědomí a smrtelného předávkování. U některých uživatelů je Rivotril používán také ke zmírnění abstinenčních příznaků po jiných drogách, což vede k přenosu závislosti.
Alkohol – dramatické zvýšení tlumivého účinku
Opioidy – vysoké riziko respirační deprese
Stimulancia – potlačení nepříjemných „dojezdů“
Rozvoj závislosti a tolerance
Při pravidelném užívání dochází k rozvoji tolerance, kdy je k dosažení stejného efektu nutná stále vyšší dávka. Tento proces je často nenápadný a může probíhat i u pacientů, kteří původně lék užívali zcela legitimně. Z tolerance se postupně vyvíjí fyzická a psychická závislost.
Z lékařského hlediska je problematické, že abstinenční příznaky po Rivotrilu mohou být velmi závažné a zahrnují silnou úzkost, nespavost, třes, poruchy vnímání a v krajních případech i epileptické záchvaty.
Rivotril jako „legální droga“
Mezi uživateli se často objevuje mylné přesvědčení, že pokud je látka předepsána lékařem, nemůže být nebezpečná. V praxi však lékaři upozorňují, že benzodiazepiny patří mezi nejrizikovější skupiny léčiv z hlediska závislosti, a to i při dodržování původního předpisu.
Rivotril je proto v adiktologii označován jako „tichá droga“, která nevede k okamžitému sociálnímu rozkladu, ale postupně narušuje psychické funkce, paměť, motivaci a&n
V České republice platí při řízení motorových vozidel nulová tolerance alkoholu.
To znamená, že jakákoli zjištěná hladina alkoholu v krvi může znamenat pokutu za alkohol,
případně i další sankce. Zákon vychází z toho, že alkohol negativně ovlivňuje pozornost,
reakční dobu i schopnost správně vyhodnocovat dopravní situace.
V praxi se sice toleruje technická odchylka měření (obvykle do cca 0,3 ‰),
ale nejde o „povolený alkohol“. Jakmile policie potvrdí přítomnost alkoholu,
řidič se vystavuje riziku postihu.
Léky užívané jako antidepresiva dělíme do několika skupin podle chemické struktury a mechanismu účinku na různé neurotransmiterové systémy (systémy chemické komunikace nervových buněk uskutečňované vždy jednou látkou). Mezi nejdéle užívaná patří bicyklická a heterocyklická antidepresiva, která nejvíce působí na noradrenalinový a serotoninový systém mozku. Patří sem klomipramin, imipramin, amitriptylin, notriptylin, desipramin, dibenzepin, dosulepin, mianserin a trazodon. Navazují se většinou až jako druhá nebo třetí volba v léčbě depresivních příznaků bipolární poruchy. Mají vyšší riziko přesmyku do manické epizody bipolární poruchy během léčby. Další skupinou antidepresiv jsou inhibitory monoaminooxidázy, enzymu, který se podílí na odbourávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Patří sem fenelzin, tranylcypromin a isokarboxazid. Kombinace s jinými antidepresivy a s některými potravinami může vyvolat životu nebezpečný vzestup krevního tlaku, proto je jejich využití v terapii menší. K této skupině lze přiřadit i reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy a jejich jediného zástupce, moclobemid. Díky reverzibilitě inhibice jsou některé možné interakce s ostatními léky a potravinami mírnější, ale mohou být také závažné. V současné době jsou nejpředepisovanější skupinou antidepresiv selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tato skupina má šest představitelů: fluoxetin, paroxetin, sertralin, citalopram, fluvoxamin a escitalopram. Antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu mají pouze jediného zástupce, reboxetin. Další skupiny antidepresiv jsou vytvořeny vždy podle dvojice neurotransmiterů, na které dané antidepresivum působí. Ve skupině antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a serotonin jsou venlfaxin, milnacipram, nefazodon a mirtazapin. Do skupiny antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a dopamin patří bupropion. Jako antidepresivum se využívá i tianeptin, který oproti SSRI naopak zvyšuje zpětné vychytávání serotoninu.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky cyklických antidepresiv
Při léčbě antidepresivy lze obecně říci, že vedlejší nežádoucí účinky bývají většinou mírné a přechodné. Při léčbě cyklickými antidepresivy se může vyskytnout suchost v ústech, zácpa, obtíže při močení, rozmazané vidění, závratě, útlum, zrychlení tepu srdce, pocení, zvyšování tělesné hmotnosti, obtíže v sexuálním životě (ztráta chuti k sexuálnímu životu a zhoršené dosažení uspokojení).
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky SSRI a novějších antidepresiv
Léčba SSRI a novějšími skupinami antidepresiv je spjata s odlišným spektrem vedlejších nežádoucích účinků, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost, nervozita, poruchy spánku, pocení, agitovan
Výchova dětí není nic jednoduchého. Mezi zásadní chyby ve výchově patří:
Nezájem: Tato chyba je schopna zastřešit celou řadu ostatních. Pokud nemáte o vlastní dítě zájem, pak byste měli přehodnotit, proč jste si jej pořizovali. Dítě je starost a je nutné mu věnovat dostatečné množství pozornosti.
Vysoká míra tolerance: Největším problémem je nadmíra tolerance ze strany rodičů. Pokud vlastnímu dítěti dovolíme prakticky všechno, pak si můžeme být jisti tím, že bude prostě a jednoduše všechno dělat.
Vše nelze řešit domluvou: Rodiče jsou dnes ovlivněni takzvanou výchovou, jejímž základem je domlouvání. Tříletému anebo čtyřletému dítěti jednoznačně nedomluvíte. Jedno plácnutí přes zadek vše vyřeší rychle a efektivně.
Dítěti všechno koupíme: Pokud má dítě vše už v útlém věku, pak je logicky přesvědčeno o tom, že bude mít všechno i ve věku dospělém. To samozřejmě s největší pravděpodobností nebude pravdou.
Nevedeme dítě k pohybu: Spousta rodičů se dnes nesnaží vést dítě k pohybu. To je často pouze doma a při přebytečném příjmu jídla navíc nabírá na kilogramech, což samozřejmě není dobré.
Přespřílišné násilí škodí: Násilím nic nevyřešíte. Občasné plácnutí efekt má, ale s dalším násilím se to přehánět nesmí.
S dítětem si nehrajeme: Někteří rodiče si se svým dítětem nehrají, jelikož dle svých slov nemají čas. To není pravda. Na dítě byste si čas měli najít vždy.
Nezapojujeme dítě do běžných činností: Rodiče dítě nezapojují do běžných činností. Ideální je, když dítě pomůže s úklidem anebo mytím nádobí.
Dítě nemá kamarády: Za to, že dítě nemá kamarády, mnohdy mohou rodiče. Pokud jej nikam nepustí a nepomohou mu kamarády najít, pak je to špatně.
Nečteme dítěti pohádky: Pamatujete si, jak vám rodiče četli pohádky? Dopřejte je svým dětem také a nenechávejte je usínat bez nich.
Tolerance radioterapie je individuální a nežádoucí účinky se mohou projevit v různé míře. Pokud budete mít potíže spojené s ozářením, doporučí vám lékař vhodná opatření a předepíše potřebné léky. U mnohých nemocných je však tolerance léčby natolik dobrá, že nejsou třeba žádná omezení, a pokud to organizační podmínky dovolí, není nezbytně nutná ani pracovní neschopnost. Jako celková reakce organismu na ozáření by se mohla vyskytnout únava a ospalost, nechutenství, výjimečně nevolnost.
Při užití vysokoenergetického zdroje záření se již méně často objevuje poradiační reakce na kůži, která se může projevit zarudnutím pokožky. Je důležité pokožku nedráždit a vzdušnit a nosit pokud možno bavlněné prádlo. Při ozáření některých lokalit, například v oblasti prsu či hlavy a krku, však může být kožní reakce výraznější. Může dojít k olupování, vzácněji i k mokvání pokožky.
Časný erytém na kůži vzniká u citlivých jedinců již 2. až 3. den po započetí ozařování. Pozdní erytém se objevuje mezi 2. až 4. týdnem, je výrazně tmavší a přechází do pigmentace a suché deskvamace (kůže je sušší, drobně se olupuje) nebo přechází do reakce 2. stupně — vlhké deskvamace.
Hlavním zdrojem kofeinu v potravě je káva, čaj a různé nápoje. Konzumace kávy je nesporně hlavním zdrojem kofeinu, nejvíce pak v Evropě, kde se odhaduje spotřeba 4,6 kg na osobu a rok. V Asii je hlavním zdrojem kofeinu čaj, avšak i v evropských zemích je jeho spotřeba nezanedbatelná. Skandinávské země jsou největším konzumentem čaje ve světě a spotřebují touto formou více než 10 kg kofeinu na 1 osobu a rok. Co se týče dětí, největším dodavatelem kofeinu jsou různé slazené nápoje. Kofein je též používán k léčebným účelům a je součástí různých kombinací, které jsou často volně prodejné.
V centrálním nervovém systému má kofein stimulační účinky. Zvyšuje stav bdělosti, snižuje únavu, zvyšuje pracovní aktivitu, zlepšuje náladu a motorické funkce. Účinek na kardiovaskulární systém je prostudován nejvíce. Mírná konzumace kofeinu nevyvolává arytmie ani u zdravých jedinců, ani u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Je-li podán kofein v jednotlivé dávce osobám kofein neužívajícím, dojde k vyplavení katecholaminů, volných mastných kyselin a reninu se vzestupem krevního tlaku. Podobné účinky jsou minimální při pravidelné konzumaci, což je vysvětlováno vznikem tolerance.
Kofein má účinky diuretické, bronchodilatační, antinocicepční a analgetické, stimuluje kosterní svalstvo a zvyšuje sekreci žaludečních šťáv. Je-li kofein užíván pravidelně několik dnů, objeví se u většiny osob tolerance k řadě jeho účinků (viz výše). Kofein může vyvolat i fyzickou závislost a po vysazení abstinenční příznaky. Nejčastějším abstinenčním příznakem bývají bolesti hlavy, únava, ospalost, úzkost, neklid a nespavost, méně často třes, svalová ztuhlost a zmatenost. Závažnost příznaků je závislá na množství pravidelně konzumovaného kofeinu.
Nežádoucí účinky kofeinu se projevují jako jeho zvýšené farmakodynamické účinky, které zahrnují centrální nervový systém (CNS), kardiovaskulární systém, gastrointestinální trakt a ledviny. Uvědomění si těchto symptomů může pomoci lékaři řešit některé neočekávané problémy v klinické praxi, vyplývající z konzumace kofeinu v nápojích a potravě. Tyto příznaky mohou být i výsledkem interakce kofeinu s lékovou terapií. Nejzávažnějšími účinky na CNS jsou delirium a křeče, v kardiovaskulárním systému dochází od mírného zvýšení pulzové frekvence až k závažným arytmiím a oběhovému selhání.
Káva patří mezi potraviny s nízkým obsahem vitaminu K, ale kofein může ovlivnit metabolismus účinné látky warfarin. Dosud však nejsou žádné zprávy o případech, které by tuto teorii potvrdily.
Jaký je hlavní rozdíl mezi Godasalem 100 a Stacylem 100?
Hlavní rozdíl mezi Godasalem 100 a Stacylem 100 spočívá ve složení a formě tablety, nikoli v účinnosti.
Oba léky obsahují kyselinu acetylsalicylovou v dávce 100 mg a mají stejný protidestičkový účinek. Rozdíl je v tom, že Godasal 100 obsahuje glycin, zatímco Stacyl 100 je enterosolventní. Tyto rozdíly se mohou projevit hlavně v oblasti vedlejších účinků na žaludek, nikoli v prevenci krevních sraženin.
Je Godasal 100 opravdu šetrnější k žaludku než Stacyl 100?
U části pacientů je Godasal 100 subjektivně lépe snášen z hlediska žaludečních obtíží.
Glycin obsažený v Godasalu může snižovat podráždění žaludeční sliznice, což se v praxi projevuje menším výskytem pálení žáhy nebo tlaku v žaludku. To však neznamená, že Godasal 100 je zcela bez rizika. Systémové účinky kyseliny acetylsalicylové zůstávají stejné a je nutné je brát v úvahu při dlouhodobém užívání.
Znamená enterosolventní potah u Stacylu 100 úplnou ochranu žaludku?
Enterosolventní potah neznamená úplnou ochranu žaludku ani vyloučení rizik.
Potah tablety snižuje přímý kontakt kyseliny acetylsalicylové se žaludeční sliznicí, ale neeliminuje systémové působení léku. Riziko krvácení nebo poškození sliznice tedy přetrvává i u enterosolventní formy. Tento omyl je mezi pacienty velmi častý a může vést k falešnému pocitu bezpečí.
Liší se riziko krvácení mezi Godasalem 100 a Stacylem 100?
Riziko krvácení je u obou léků zásadně stejné.
Kyselina acetylsalicylová působí systémově na krevní destičky a tento účinek není ovlivněn ani glycinem, ani enterosolventním potahem. Z tohoto důvodu mají Godasal 100 i Stacyl 100 stejné riziko krvácení, zejména při dlouhodobém užívání nebo kombinaci s dalšími léky.
Mohu si lék změnit ze Stacylu 100 na Godasal 100 sám?
Změnu léku by měl vždy posoudit lékař.
Přestože mají oba přípravky stejnou účinnou látku, změna léku bez konzultace není vhodná. Lékař hodnotí celkový zdravotní stav, riziko krvácení a případné interakce. Cílem změny není zvýšení účinnosti, ale zlepšení tolerance a snížení nežádoucích účinků.
Proč mi lékař změnil Stacyl 100 na Godasal 100, když je to vlastně stejný lék?
Lékař obvykle mění preparát kvůli vedlejším účinkům, ne kvůli účinnosti.
Oba léky působí stejně proti srážení krve, ale liší se v tom, jak je pacient snáší. Pokud se objeví žaludeční obtíže, lékař často zvolí Godasal 100 kvůli lepší toleranci. Účinek zůstává zachován, mění se pouze forma, která má snížit nepříjemné projevy.
Jak dlouho mohu Godasal 100 nebo Stacyl 100 užívat?
Tyto léky jsou často určeny k dlouhodobému nebo celoživotnímu uží
Alkohol za volantem je v České republice řešen principem nulové tolerance. To znamená, že jakákoli prokazatelná hladina alkoholu v krvi řidiče je považována za přestupek nebo trestný čin. Pravidla jsou nastavena přísně právě proto, že alkohol výrazně ovlivňuje reakční dobu, pozornost i schopnost správně vyhodnocovat dopravní situace.
Řidič je povinen se na výzvu policie podrobit dechové zkoušce nebo odběru krve. Odmítnutí testu je samo o sobě hodnoceno velmi přísně a často znamená stejný nebo dokonce vyšší postih za alkohol za volantem než samotné řízení pod vlivem.
V místech dopadu paprsku záření na kůži může vzniknout reakce, která se projevuje vysycháním kůže, svěděním, zvýšenou pigmentací, zarudnutím a v extrémních případech až vytvořením puchýřků či mokvavých ploch. Kožní reakce bývá nejvýraznější zpravidla dva až tři dny po ukončení záření. V ozářené oblasti zpravidla dochází ke ztrátě ochlupení. Během záření by měla být pokožka udržována v suchu a ošetřována (zejména v místech zvýšeného pocení) zásypem Aviril. Pokud se objeví mokvání, je třeba aplikaci zásypu přerušit a postupovat podle pokynů ošetřujícího lékaře. Ozařovaná místa se nemají umývat mýdlem. Doporučit lze nošení volného, vzdušného oděvu z přírodních látek, které dobře sají pot. Opalování je nevhodné. Při holení je vhodnější používat holicí strojek než žiletku či břitvu. Po ukončení radiace promazávejte kůži alespoň jednou denně inertními krémy (nesolené vepřové sádlo, Indulona).
Při záření v oblasti hlavy a krku dochází k zarudnutí sliznice dutiny ústní, škrábání v krku a obtížnému polykání. Může se vyskytnout plísňový povlak v ústech. K omezení reakce přispěje zvýšená ústní hygiena. Neměly by být používány dráždivé zubní pasty, kartáček by měl být co nejměkčí. Je vhodnější spíše kašovitá než tvrdá strava (chléb, oříšky). V průběhu záření doporučujeme nepít alkoholické nápoje a nekouřit.
Ozařování hrudníku (nádory plic, jícnu, mezihrudí) může být doprovázeno obtížným polykáním a dušností. Informujte svého ošetřujícího lékaře o těchto příznacích, aby mohla být včas zahájena léčba tohoto nežádoucího účinku.
Na počátku ozařování horní poloviny břicha (nádory slinivky břišní, žlučníku, jater, ledvin) se poměrně často vyskytuje nevolnost, nechutenství a únavnost. Tyto příznaky po několika dávkách samy mizí. Jsou-li intenzivní, lze použít léky, které tyto problémy odstraní.
Při ozařování dolní poloviny břicha (nádory konečníku, močového měchýře, prostaty, dělohy, děložního čípku) přichází nemocný k ozáření s plným močovým měchýřem (neurčí-li lékař jinak). V průběhu léčby může dojít k průjmům a pálení při močení. Tyto reakce lze vhodnými léky tlumit, neváhejte proto informovat svého lékaře o těchto reakcích.
Zvláštní technikou je celotělové ozáření, které předchází transplantaci kostní dřeně. Obvykle se podává dvakrát denně v průběhu 3–4 po sobě následujících dní. Provádí se pouze na několika specializovaných pracovištích v České republice. Základními nežádoucími účinky jsou z pohledu nemocného nevolnost a zvracení, které se dobře kontrolují příslušnými léky. Pokles počtu krevních buněk je očekáván a řešen transplantací krvetvorných buněk.
Radioterapie stále patří mezi základní složky protinádorové léčby a přináší plné
Zvýšený cukr v krvi, odborně hyperglykémie, označuje stav, kdy hladina glukózy překračuje fyziologické rozmezí. U zdravého dospělého člověka se hladina cukru v krvi nalačno obvykle pohybuje mezi 3,9–5,5 mmol/l. Po jídle může přechodně stoupnout, ale měla by se vrátit do normy během několika hodin.
Zvýšená hladina cukru v krvi vzniká tehdy, když organismus nezvládá glukózu efektivně využít nebo ukládat. Nejčastěji je na vině nedostatek inzulinu, inzulinová rezistence nebo kombinace obou mechanismů. Tento stav nemusí okamžitě znamenat cukrovku, ale vždy signalizuje metabolickou nerovnováhu.
Kdy už je glykémie problém
Za varovné se považují opakované hodnoty:
nad 5,6 mmol/l nalačno – porušená glykemie nalačno,
nad 7,8 mmol/l po jídle – zhoršená tolerance glukózy,
nad 11,1 mmol/l – podezření na diabetes.
Dlouhodobé překračování těchto hodnot vede k poškození cév, nervů a orgánů, i když se subjektivně cítíte relativně dobře.
Zaznamenáte-li na své pokožce negativní změny, začne vás pálit, objeví se puchýřky či šupinky a tento stav přetrvává několik dnů, doporučujeme se co nejdříve vyhledat odbornou pomoc. Problémy s pokožkou se zabývá lékařský obor dermatologie. Dobrý lékař by měl nejdříve zjistit rodinnou anamnézu a pokožku důkladně prohlédnout. Rovněž by se neměla zanedbat i fakta, která mohla ovlivnit stav pokožky během posledních několika dnů a mohou být příčinou onemocnění. V tomto případě se však doporučuje obrátit na soukromé dermatologické ordinace, kde si sice připlatíte, ale přinejmenším máte jistotu, že vás lékař neodbyde vlažným pohledem. Alarmující je skutečnost, že ve většině případů, kdy si lékař není jist diagnózou, bývá nejsnadnějším způsobem „léčby“ předepsání medikamentů na bázi kortikoidů. Ty problém ve skutečnosti neřeší, ale pouze zmírní příznaky na přechodné období.
Citlivá pokožka se vyznačuje nízkou úrovní tolerance především na kosmetické prostředky s obsahem chemických látek. Pokud se jedná o náhlý problém a na pokožce se objeví červené flíčky, pupínky a nebo zarudlé tváře, zkuste se nejdříve zamyslet a sami zapátrat po příčině. Zhoršení stavu pokožky může způsobit i stres či velké vypětí, změna kosmetiky, návštěva kosmetického studia, sauny, ale i chlorovaná voda v bazénu a solárium. Alergenem může být například i jídlo či hormonální změna (antikoncepce).
Obecně se doporučuje používat přírodní kosmetické výrobky, jenže i ty mohou obsahovat alergizující látky (esenciální oleje, bylinné extrakty). S výběrem kosmetiky byste proto měli být opatrní. Pokožka potřebuje dostatek výživných látek, proto dbejte na zdravou stravu, která obsahuje primárně čerstvou zeleninu a ovoce. Vyhýbat byste se měli kořeněným jídlům, sladkostem a sušenkám. Dostatečnou hydrataci pleti zajistíte příjmem čisté vody (minerálky byste měli pít nanejvýš 8 týdnů v roce).
