PORUŠENÝ SKLIVEC je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Když začnete před očima vidět neškodné skvrnky vypadající jako plankton či pár teček bezbarvých kruhů, může se jednat o sklivcové zákalky. S největší pravděpodobností je to degenerativní onemocnění, takže víceméně jediné, co zabírá, je laserová operace nebo vitrektomie.
Sklivec v oku
Podle Wikipedie je sklivec (latinsky corpus vitreum) průhledné, čiré, bezbarvé, rosolovité těleso s řídkou vláknitou strukturou, která vyplňuje 2/3 vnitřního prostoru oční koule (bulbus oculi) za oční čočkou a jejím závěsným aparátem (řasnatým tělískem, corpus ciliare). Tvoří se pouze v embryonálním období a neregeneruje. V případě ztrát se nahrazuje jen komorovou tekutinou. Tam, kde na sklivec naléhá čočka, se nachází jamka pro čočku (fossa hyaloidea).
Canalis hyaloideus je tenký kanálek probíhající střední osou sklivce, je zkroucený, je zbytkem po embryonální tepénce a. hyaloidea, která vyživovala čočku. A. hyaloidea vycházela z papily zrakového nervu (discus nervi optici), oblasti sítnice oka, kde vzniká zrakový nerv, takzvaná slepá skvrna.
Stroma vitreum je tvořeno trámčinou z velice jemných vláken – (fibril), které jsou při povrchu hustší, takže tvoří pevnější povrch sklivce (membrana vitrea).
Obsah sklivce:
voda (98 %);
chlorid sodný;
stopy bílkovin;
kyselina hyaluronová (díky ní má sklivec gelovitou konzistenci).
Hlavní funkce:
udržování nitroočního tlaku a udržení hladkého povrchu sítnice;
sklivec je rosolovitá, průhledná tkáň, která vyplňuje oční dutinu a zevnitř naléhá na oční sítnici – poruchy sklivce vedou k chorobám sítnice a k poruchám vidění.
Ve svém příspěvku STAV PO CELKOVÉ NARKÓZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří.
Před 2roky jsem po 6 narkozách po operaci cév v nohou! Stále mi trvají stavy podobné po slezení z řetízkového kolotoče,čili nejistá chůze a slabost s motáním hlavy.Dá se to někdy do pořádku a jak?Při operacích mě byli porušeny nervy od kolen dolů!je mi 80 let a děkuji za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o velmi vážné onemocnění, které může postihnout člověka v jakémkoliv věku, nejčastěji jsou ale tímto onemocněním postiženi jedinci středního a staršího věku. K odchlípení sítnice oka dochází, když se v sítnici objevují různé trhlinky, které způsobují, že tekutina ze sklivce se začne dostávat pod sítnici a nadzvedávat ji (tím se sítnice odlučuje od vrstvy pigmentových buněk). Vzhledem k tomu se pak do sítnice nedostávají (nebo v menším množství) živiny a kyslík, a proto buňky přítomné v sítnici rychle odumírají. Nejčastěji k tomuto odchlípnutí dochází na okraji sítnice, odtud se ale při neléčení pomalu přesouvá i do centra vidění.
V některých případech odchlípnutí sítnice způsobilo i svrašťování sklivce, k němuž běžně dochází v rámci stárnutí člověka. Při stárnutí (někdy i při úrazu, nebo krátkozrakosti či zánětu) vznikají v sítnici drobná ložiska, která mohou vytvářet nové spojení mezi sklivcem a sítnicí, právě tato spojení způsobují, že může dojít k vytržení části sítnicové tkáně, když se sklivec smršťuje.
Vyšší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u jedinců, kteří trpí vyšším stupněm krátkozrakosti, pokud k tomu mají genetické předpoklady (i rodiče trpěli tímto onemocněním), pokud u nich došlo k úrazu tupým úderem nebo pokud při nějakém poranění byla narušena celistvost oka, případně to může být dáno i jinými vrozenými vadami.
- příznaky
V případě, kdy má člověk pocit, že nevidí tak dobře, jako tomu bylo dříve, je vždy dobré navštívit očního lékaře, který může přesně diagnostikovat problém, a tím i zachránit zrak pacienta. V případě odchlípnutí sítnice patří k příznakům, u nichž je třeba zbystřit pozornost, například: falešné zrakové vjemy (takzvané záblesky před očima), drobné tečky v zorném poli (nejlépe viditelné v okamžiku, kdy se člověk dívá na bílé pole), skvrny vypadající jako padající saze (způsobuje je krev, která se uvolňuje do sklivce), tmavý stín nejprve na okraji zorného pole, který se může dále rozšiřovat (= známý jako clona). Tyto příznaky se mohou objevovat velmi pomalu a postupně, že si je člověk nemusí ani zpočátku uvědomovat, ale také může dojít k tomu, že se všechny příznaky objeví náhle a zničehonic. Vždy je nutné vyhledat co nejrychleji pomoc u odborného lékaře.
- léčba
I u tohoto onemocnění musí lékař nejprve pacienta vyšetřit, aby onemocnění správně diagnostikoval. Zároveň se lékař snaží přijít na příčinu odchlípnutí sítnice. K vyšetření se užívá oftalmoskop (lékař jím vyhledá díry a trhliny v sítnici, dokáže jím určit rozsah a výšku odchlípnutí), případně i štěrbinová lampa, nebo ultrazvuk oka.
Pokud lékař objeví trhliny a díry v sítnici i ještě před vznikem odchlípnutí, musí je léčit, obvykle se k tomu využív
V souvislosti s rozvojem mikrochirurgie oční sítnice dochází v posledním desetiletí k prudkému nárůstu počtu lidí, kteří mají po operaci v oku namísto sklivce silikonový olej. Jsou to především lidé po operaci odchlípené sítnice, po operaci sítnice poškozené cukrovkou anebo po operaci vážného očního úrazu. Silikonový olej se v těchto případech používá jako takzvaná nitrooční tamponáda, která nahrazuje odstraněný sklivec a šetrně přitlačuje poškozenou sítnici k jejímu podkladu do doby, než se zahojí. Po zhojení sítnice se olej z oka zpravidla po několika měsících odstraní. Často je však stav sítnice natolik závažný, že je nutné olej v oku ponechat natrvalo.
Optik nebo optometrista se tedy bude ve své praxi stále častěji setkávat s problémem řešení refrakce takového oka a neměl by být tímto stavem zaskočen. Index lomu silikonového oleje (1,405) je odlišný od indexu lomu sklivce (1,336). Refrakce oka se silikonovou tamponádou se liší podle toho, zda se jedná o oko fakické (s původní „živou“ nitrooční čočkou), pseudofakické či artefakické (s umělou nitrooční čočkou), anebo afakické (bez čočky).
U fakického a pseudofakického (artefakického) oka vyplňuje silikonový olej dutinu sklivcového prostoru a v přední části je v kontaktu se zadní plochou čočky (ať už původní, tedy živé, anebo umělé). Při tomto stavu dochází k hypermetropickému posunu refrakce oka, a to zpravidla o +4 až +6 D. Pokud bylo oko před operací emetropické, stává se po operaci silně hypermetropickým, což může operovaná osoba těžko snášet. Často vznikají potíže s binokulárním viděním, poněvadž operovaný jedinec má zpravidla silikonový olej jen v jednom oku. Výjimkou jsou myopové, kterým se po vyplnění sklivcového prostoru silikonovým olejem sníží myopie o 4 až 6 D. Vzácně i s myopem s refrakcí kolem –5 D, který se po dobu přítomnosti silikonového oleje v oku stane emetropem a mohou se zcela odložit brýle.
U složitých operací sítnice je někdy nutné z oka odstranit čočku a vložení umělé nitrooční čočky není až do zhojení oční sítnice žádoucí. Může vzniknout stav, kdy se silikonový olej nachází v afakickém oku. Silikonový olej má velké povrchové napětí, vytváří v oku velkou bublinu vyplňující sklivcový prostor. Přední plocha této bubliny se mírně vyklenuje v oblasti zornice do přední komory, avšak ta zůstává vyplněna komorovou tekutinou. Normální původně emetropické a po odstranění čočky afakické oko má refrakci přibližně +10 až +12 D. Ve skutečnosti však má původně emetropické a po odstranění čočky afakické oko se sklivcovým prostorem vyplněným silikonovým olejem refrakci také jen asi +4 až +6
Vitrektomie je invazivní chirurgický zákrok, který dokáže odstranit oční zákalky z vašeho zorného pole. V rámci tohoto postupu oční lékař odstraní části sklivce skrze malý řez. Sklivec je čirá, gelovitá látka, která udržuje tvar vašeho oka kulatý.
Váš lékař nahradí sklivec roztokem, který udržuje tvar vašeho oka. Vaše tělo pak bude produkovat více sklivce, který nakonec nahradí toto nové řešení.
Přestože je vitrektomie účinná, nemusí vždy odstranit všechny oční zákalky. Stále je možné, aby se znovu vytvořily, konkrétně pokud tento postup způsobí jakékoli krvácení nebo trauma. Tato oční operace se používá jen pro závažné příznaky zákalek.
Lidské oko je velmi složitý orgán, který se skládá z mnoha malých částí. V oční kouli se nachází bělima, rohovka, živnatka, řasnaté tělísko, duhovka, zornice, čočka, sítnice a sklivec. Zároveň k oku patří také spojivka, slzní žláza, obě víčka (horní a dolní) i okohybné svaly.
Sítnice je tedy nezbytnou součástí oka, jedná se o jeho vnitřní vrstvu. Sítnice slouží ke snímání a předzpracování světelných jevů, které se do sítnice dostávají přes čočku. A samozřejmě i samotná sítnice se skládá z různých částí a vrstev. Existují dva pohledy na stavbu sítnice. První z nich popisuje mikroskopickou stavbu sítnice oka. Ta se skládá z deseti vrstev (pigmentové buňky, čivé výběžky, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, vnitřní plexiformní vrstva, gangliové buňka, vnitřní ohraničující membrána, agony gangliových buněk). Sítnice je vyživována nepřímo z cévnatky, a pokud by tedy byla oddělena od ostatních složek oka, může dojít k odumření světločivných elementů. Zároveň se sítnice nachází ve vrstvě pigmentových buněk, ale není s nimi pevně spojená.
Všechny buňky, které jsou v sítnici obsažené, mají určitou funkci a nejsou v oku jen tak bez důvodu. Již zmíněné pigmentové buňky mají za úkol pohltit světlo a zabránit jeho odražení. Podílí se tedy na ostrosti vidění. Velmi podstatné jsou v oku také tyčinky a čípky, které se nacházejí ve vnitřní jádrové vrstvě. Právě tyto buňky jsou schopné reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují na světlo, ale ne na barvy. Naopak čípky registrují barvy, ale potřebují k tomu dostatek světla. Ve vnitřní jádrové vrstvě se také nacházejí bipolární (jejichž úkolem je předávní vzruchu z čivých buněk), horizontální a amakrinní buňky (ty propojují bipolární i gangliové buňky mezi sebou a napomáhají tak předzpracování obrazu. Samotné gangliové buňky přeposílají informace z oka do mozku a jejich axony vytvářejí zrakový nerv.
Makroskopická stavba sítnice oka rozlišuje jen dva útvary v sítnici, a to slepou skvrnu a jamku se žlutou skvrnou. Slepou skvrnou vystupuje zrakový nerv a vstupuje sem a. centralis retiane. Pokud se zjišťuje jaký jen nitrooční a nitrolebeční tlak, tak se zkoumá tato část oka. Žlutá skvrna (= makula) se skládá jen z čípků a v této části oka dosahuje obraz nejvyšší ostrosti. Žlutá skvrna je jen velmi malou částí v sítnici a kromě zaostřování zodpovídá také za rozpoznávání detailů obrazu. Zatímco zbytek sítnice se současně zaměřuje na periferii obrazu a případné noční vidění.
Sítnice je nezbytnou součástí oka a zastává zde nezpochybnitelně důležitou funkci, a proto jakékoliv onemocnění této části oka může mít velký vliv na jeho fungování. Při návštěvě očního lékaře tedy l
Většina mžitek objevujících se po sportu jsou drobné částečky sklivce, gelovité části oka mezi sítnicí a čočkou. Jak stárneme, sklivec se začíná rozpouštět a zkapalňovat a jeho uvolněné částice se pak pohybují v jeho středu. Co potom vidíte, nejsou částice samotné, ale jejich stíny na sítnici. Nejjednodušeji je uvidíte, když se podíváte přímo do jasné oblohy nebo na bílou zeď. Všimnete si, že tyto malé skvrnky nerady zůstávají v klidu a zmizí ze zorného pole vždy, když se na ně snažíte zaostřit zrak. To se děje proto, že se pohybují, když se pohybují vaše oči.
Jde o chirurgický zákrok, při kterém oční lékař odstraní sklivec se zákalkou malým řezem (vitrektomie) a nahradí jej roztokem, který pomůže oku udržovat tvar. Při tomto zákroku se nemusí povést vždy odstranit všechny zákalky a po operaci se mohou vyvinout nové. Rizika vitrektomie zahrnují krvácení do sítnice a její odchlípnutí.
Makulární díru lze často opravit pomocí operace zvané vitrektomie. Úspěšnost této operace při uzavření makulární díry je u 9 z 10 lidí, kteří mají díru méně než 6 měsíců. Pokud je díra přítomna rok nebo déle, bude úspěšnost nižší.
I když operace otvor neuzavře, vaše vidění se obvykle alespoň stabilizuje a možná zjistíte, že máte menší zkreslení vidění. U malého množství pacientů se otvor i přes operaci neuzavře a centrální vidění se může nadále zhoršovat. Nicméně druhá operace může být stále úspěšná.
Průběh operace
Operace makulární díry je forma operace miniaturní dírky prováděná pod mikroskopem.
Do očního bělma se provedou malé řezy a zavedou se velmi jemné nástroje. Nejprve se odstraní sklivec a poté se z povrchu sítnice kolem otvoru opatrně sloupne velmi jemná vrstva (vnitřní omezující membrána), aby se uvolnily síly, které udržují otvor otevřený.
Oko se pak naplní dočasnou plynovou bublinou, která přitlačí otvor naplocho na zadní část oka, aby se pomohl utěsnit. Dokud je bublina v oku zablokuje vidění, ale pomalu vyprchá po dobu asi 6 až 8 týdnů, v závislosti na typu použitého plynu.
Operace makulární díry obvykle trvá asi hodinu a lze ji provést, když při vědomí (v lokální anestezii ) nebo ve spánku (v celkové anestezii). Většina pacientů volí lokální anestetikum, které zahrnuje znecitlivující injekci kolem oka, takže během operace není cítit žádná bolest.
Video s operací
Zde se můžete podívat na průběh celé operace. Video s operací trvá téměř dvě hodiny: operace makulární díry video.
Papiledém je otok papily zrakového nervu způsobený vzestupem nitrolebního tlaku. Kolem optického nervu je prostor, který se nazývá subarachnoidální. Tento nitrolební tlak způsobený především tumorem, krvácením, případně infekcí, zvýší tlak i kolem hlavovému nervu č. II (nervus opticus), v jehož středu probíhá centrální retinální žíla, která asi po 8 mm opouští nerv, kříží meningy a je zranitelná. Ukazuje se, že hlavní podíl na otoku papily má otok axonů daný mechanickým útlakem v lamina cribrosa sclerae (porušený ortográdní axoplasmatický transport). Axon neboli neurit je dlouhý výběžek na neuronu (nervové buňce). Je obalen myelinovou pochvou s Ranvierovými zářezy, mezi nimiž probíhá přenos nervového vzruchu skokem. Myelinová pochva je tvořena Schwannovými buňkami, které svou membránou omotají axon.
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Zubní extrakce
Zuby se odstraňují z důvodu nenapravitelného poškození nás
Jde o homogenní bílý až krémově zbarvený měkký krém (emulze typu olej ve vodě).
Klinické údaje
Terapeutické indikace:
Dolgit krém je určen k zevní lokální léčbě akutních či chronických bolestivých a zánětlivých stavů pohybového ústrojí. Používá se při bolestech spojených s artrózou, u lokalizovaných forem artritid, mimokloubního revmatismu (například burzitidy, tendinitidy, tendovaginitidy, entezopatie, kapsulitidy) včetně periarthropathia humeroscapularis a dále u vertebrogenních algických syndromů včetně lumbaga. Dále u poranění pohybového ústrojí při sportu nebo při nehodách, jako je kontuze, luxace, distorze.
Dolgit krém může být používán jako podpůrná léčba současně s perorálními přípravky s obsahem ibuprofenu.
Dávkování a způsob podání
Přípravek je určen pro dospělé včetně starších pacientů a mladistvých od 14 let.
Obvykle se nanáší 3–4x denně na postižené místo 4–10 cm dlouhý proužek krému (odpovídá 80–200 mg ibuprofenu), který se lehce vtírá do kůže. Průnik do tkáně je možné podpořit také použitím okluzivního obvazu. Průnik je možno účinně podpořit rovněž použitím iontoforézy. Dolgit krém se nanese na katodu (zápornou elektrodu). Intenzita proudu by měla být 0,1–0,5 mA na 5 cm2 povrchu elektrody. Iontoforetické podání by mělo trvat přibližně 15 minut.
Po každé aplikaci by si pacient měl umýt ruce, pokud nejsou místem léčby.
Kontraindikace
Přípravek se nesmí používat při přecitlivělosti na ibuprofen a jiné protizánětlivé látky (nesteroidní protizánětlivé látky – NSAIDs), které v minulosti vyvolaly záchvaty astmatu, kopřivku nebo rýmu.
Dále nesmí být používán při přecitlivělosti na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Dolgit krém nesmí být použit na porušený kožní povrch (otevřené rány nebo kožní onemocnění), na sliznice a do očí.
Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Pokud je Dolgit krém používán jako podpůrná léčba současně s perorálními přípravky s obsahem ibuprofenu, je nutné vzít toto v úvahu v souvislosti s celkovou dávkou užívaného ibuprofenu. Terapie perorálními NSAIDs, včetně ibuprofenu, může být někdy spojena s poškozením funkce ledvin, exacerbací peptického vředu a může vyvolat alergickou bronchiální reakci u vnímavých jedinců. I když je systémová absorpce lokálně podávaného ibuprofenu nižší než při podání ústy, tyto komplikace se mohou teoreticky objevit.
Přípravek není vhodný k terapii dětí a mladistvých do 14 let.
Přípravek obsahuje propylenglykol, který může u citlivých jedinců způsobit podráždění kůže.
Přednostně používejte bílý nebo červený česnek. Důležité je, aby hlava česneku byla velká a kulatá. Žádný ze stroužků by neměl být rozdělán a celá hlava by měla být neporušená.
Nepoužívejte česnek, který je nahnilý nebo jinak porušený.
Je vhodné, aby vlhkost byla pokud možno 70 %.
Na výrobu černého česneku nepoužívejte špinavý česnek s nečistotami. Vždy jej pečlivě umyjte a očistěte. Pokud je to možné, použijte čerstvou filtrovanou vodu, po umytí nechte česnek sušit na suchém a chladném místě minimálně 6 hodin nebo déle, dokud nebudou paličky zcela suché. Nepokoušejte se spustit chemický proces, dokud bude česnek mokrý nebo vlhký.
Můžete zkusit použít rýžovar a několik dní česnek ohřívat. Nebo se dá použít i fermentační box, jak bylo popsáno výše.
Ovšem nejjednodušší je si černý česnek koupit. Zakoupit se dá v obchodech se zdravou výživou nebo na internetu, cena za kilogram ale není nijak malá. Za 200 g černého česneku dáte i 400 korun. K dostání je také v lékárnách jako doplněk stravy v kapslích.
Použití je praktické a je bezpracné. Vyloupané stroužky česneku můžete rovnou přidat do jídla nebo je konzumovat samotné. Černý česnek je vhodný do salátu, do italské pasty nebo v čerstvém sýru jako dip. Můžete ho dát prakticky všude a jídlo získá chuťově nový rozměr.
Je to dáno postižením nebo respektive nákazou mikroorganismy, respektive mykotickými infekcemi, které jsou zcela běžně v našem prostředí, které nás obklopuje. Tyto plísňové mikroorganismy velmi rádi jedí nebo se živí lidským kreatinem a proto je pro ně velmi příznivé prostředí právě v těch meziprstních prostorách, kde je kreatinu značné množství. Keratin je jedním z hlavních stavebních prvků naší kůže. Prvotní příznaky bývají vidět jako olupování kůže mezi prsty a také dochází často ke svědění chodidel. Pokud plíseň na nohou nějakým způsobem zanedbáme, tak pak může docházet i k poškození nehtových plotének a začíná plíseň na nehtech. Plíseň nehtů se projevuje nejdříve tím, že se na nehtech začnou tvořit bílé nebo žluté měsíčky a nehet se začne oddělovat od nehtové ploténky, začne se lámat a v nejhorších případech pak vypadá jako ulomený bambus. V takovém případě je pak léčba plísně nehtů dlouhodobější záležitost a může trvat i několik měsíců do úplného vyléčení. Je potřeba si uvědomit, že tyto plísně se vyskytují vlastně všude v našem životním prostředí a jak mile je nehet porušený předchozí nákazou, tak se velmi často plíseň vrací, protože pod nehtem vznikají dutinky, ve kterých je extrémně příhodné prostředí pro bujení nové nákazy plísní nehtů. Když tedy zjistíme, že máme nějaké problémy, nějakou plíseň, mykózu, ekzém, nebo že se nám něco objevuje na kůži, měli bychom se co nejdříve vydat k praktickému lékaři nebo rovnou na kožní kliniku.
