Akutní zánět nehtovéholůžka se může vyvinout během několika hodin, postižené místo se stává bolestivé, červené a oteklé. Někdy se pod nehty nebo poblíž objeví žlutý hnis. V některých případech je akutní zánět nehtovéholůžka doprovázen horečkou a bolestí žláz v podpaží. Akutní zánět nehtovéholůžka obvykle zmizí během několika dní a málokdy se vrací.
Projevy zánětu nehtovéholůžka:
zarudnutí v okolí nehtu,
zvýšená citlivost až bolestivost postiženého místa,
vymizení kutikuly – kůžičky okolo nehtu,
trofické změny nehtové ploténky,
někdy omezení funkce kloubů v blízkosti postiženého místa,
závažnou komplikací může být hluboká flegmóna předloktí,
může probíhat jako závažná infekce s projevy sepse,
teploty,
zvýšené pocení,
únava, malátnost.
Chronický zánět nehtovéholůžka:
bývá způsoben především kvasinkou Candida albicans;
vzácně i virové, bakteriální a mykobakteriální příčiny;
doprovází onkologická oněmocnění:
metastatický karcinom,
spinocelulární karcinom
melanom subunghial;
může se vyskytovat u jedinců, kteří opakovaně vystavují své ruce vlhku nebo dráždivým látkám (kyseliny a zásady) a jiným chemikáliím;
zánět nehtovéholůžka může patřit mezi ostatní patologické stavy spojené s psoriázou;
Indiánský virus (HTLV) je retrovirové onemocnění způsobující zánět nehtovéholůžka u lidí léčených s HIV.
Ve svém příspěvku STRŽENÝ NEHET se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lena.
Dobrý den, vloni v létě mi na koncertě nekdo dupl na nohu a nehet na palci se oddělil od nehtovéholůžka, nehet jsem odstranila, ale až po zahojení nehtovéholůžka (do té doby přelepen). Zůstaly cca 2 milimetry nehtu, je to již 14 měsíců a nehet stále nedorostl do původní délky. Beru sice léky na úpravu funkce štítné žlázy, před nasazením léčby se mi nehty hodně lámaly a rostly extrémně pomalu, ale nyní se funkce štítné žlázy upravila, tak myslím, že s pomalým růstem nehtu nesouvisí. Kde muze byt problém? Více jak 14 měsíců na obnovu mi přijde opravdu hodně. Děkuji za odpověď Lena
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Následující opatření by mohla zlepšit zánět nehtovéholůžka.
Udržujte ruce v suchu a teple.
Pokud se tvoří hnis, vypouštějte ho propíchnutím sterilní jehlou, i tou na šití.
Vyhněte se práci ve vlhkém prostředí nebo používejte nepromokavé rukavice.
Udržujte nehty v čistotě.
Prst po ušpinění důkladně umyjte vodou a mýdlem, opláchněte a pořádně osušte.
Používejte často zvláčňující krém na ruce nebo vazelínu.
Zánět nehtovéholůžka se zpravidla vyléčí sám do 10 dnů. Někdy ale může být prospěšné použít na pomoc antibiotika.
Zánět nehtovéholůžka 1. stupně (viditelný rozsah zánětu jen kolem okraje nehtu), se dá léčit Framykoinem. Antibiotická mast Framykojin je složená ze dvou impozantních látek, které velmi silně působí na záněty po drobných poranění kůže, jako je právě zánět nehtovéholůžka.
Použití masti Framykoin
Framykoin mast mohou používat:
dospělý,
dospívající,
děti od novorozeneckého věku.
Framykoin se u všech skupin pacientů aplikuje 1 - 3krát denně na postižená místa. Pokud ze zaníceného místa vytéká výpotek, který zasychá a tvoří nad zánětem krusty, tak je třeba, před nanesením Framykoinu, tyto krusty odstranit.
Pokud hrozí riziko předčasného otření masti, může se ošetřené místo překrýt lehkým vzdušným obvazem nebo přelepit náplastí, aby Framykoin mohl působit.
Jestliže se do 7 dní nedostaví terapeutická odpověď na léčbu, v léčbě se dále nepokračuje. V takovém případě bude nutné vyšetření lékařem.
Léčba v délce 7 dní je na vyléčení zánětu nehtovéholůžka optimální. Zároveň je dostatečná pro zmírnění rizika vypěstování rezistentních bakterií. Kratší léčbu nebo její přerušení bakterie mohou využít, aby se zmátořily, seznámily se s Framykoinem a vytvořili si na něj pro příští generace obranu. Takové bakterie již nikdy nebude možné vyléčit Framykoinem.
Mast Framykoin je k dostání pouze v lékárně a její výdej je vázán na recept, který ale může vystavit jakýkoliv lékař, třeba i po telefonu. Framykoin by neměl chybět v žádné domácí lékárničce. Na Framykoin se doplácí 30 Kč.
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina K..
Dobrý den, prosím o radu. Léčím se s plísní na palci u nohy a nějakou dobu mám již malý černý flek, viz foto. Je to u praskliny nehtů, tak jsem nejdřív myslela, že to může být špína, ale nejsem si jistá. Děkuji za odpověď. M. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro Martinu K. Pří pohledu na váš nehet na palci je patrné, že dochází k namáhání nehtové ploténky, která praská směrem od nehtového valu. Vypadá to, jako byste se při chůzi enormně odrážela přes palce a nehet se při tom tak ohýbá, až praskne a vyteče trochu krve z lůžka, což zbarví postiženou část do hněda až černa, pokud je krve více. Z tohoto důvodu se vám také ve finální oblasti odchlipuje nehet od nehtovéholůžka a sekundárně se vám tam tvoří opakovaně plíseň nehtů. Na vině také mohou být výkyvy ve výživě nebo stres periodicky se opakující co čtyři až pět měsíců.
Pokud se vše pohybuje společně s nehtem, tak není třeba panikařit a vše v klidu řešit v ordinaci lékaře ortopeda. Nehet na palci ale roste zapeklitě pomalu, abyste mohla posoudit, zda je to nebezpečné či nikoliv, proto je nejvhodnější a to se týká i vašeho problému, nechat si vzniklou situaci na nehtu vyšetřit kožním lékařem, který k tomu má výtečnou pomůcku, takové zvětšovací kukátko - dermatoskop, kterým může jasně zjistit, o co se vašem případě jedná a jak s tím dále pokračovat.
Tříska pod nehtem: Cizí tělísko (nejčastěji tříska nebo částečka olupujícího se laku) se může dostat pod nehet, kde pevně uvízne. Takové poranění je v okamžiku úrazu velmi bolestivé, bolest však po chvíli ustoupí. Rána většinou nekrvácí, proto bývá léčení zanedbáváno. S třískou se však pod nehet dostávají mikroorganismy.
Možnosti dalšího vývoje neošetřeného úrazu podle reakce organismu na cizí tělísko:
Tříska odrůstá spolu s nehtem a postupně se jí organismus zbaví. Infekce nemusí vůbec vzniknout.
Tříska zůstává (pevně lpí) v nehtovém lůžku, nad ní odrůstá nehet. Teprve po delší době dochází k postupnému uvolňování třísky a rozvoji zánětlivé reakce (s odstupem týdnů).
Nehtové lůžko se bezprostředně (do 3 dnů) zanítí a hnis vytéká původní rankou zpod nehtu.
Nehtové lůžko se bezprostředně (do 3 dnů) zanítí a hnis se pod nehtem hromadí. Nehet je hnisem odtlačován a postupně se celý odloučí. V tomto případě nastává největší bolest druhý den po úrazu. Je velká pravděpodobnost, že se prst zhojí, ale nově narůstající nehet bude zdeformovaný nebo jinak neplnohodnotný.
Pacient je ohrožen rozvojem tetanu a v souvislosti s vývojem zánětu trpí bolestí. Vyhledání lékařského ošetření je nejvhodnější následující pracovní den dopoledne. V případě trvající bolesti ihned.
Léčba
Lékař prst znecitliví (místním umrtvením) a tělísko odstraní – většinou je třeba snést nehet (laicky strhnout nehet). Snesení nehtu po znecitlivění prstu nebolí. Pak je nehtové lůžko ošetřeno a pacient je přeočkován (nebo je mu zkontrolováno očkování) proti tetanu. Po odborném odstranění nehtu vyroste nový plnohodnotný (nezdeformovaný) nehet. Snesení nehtu po znecitlivění prstu je skutečně nebolestivý zákrok. Pacient, který se o zákroku dozví až dodatečně (po zakrytí prstu obvazem), nechce této informaci ani uvěřit, protože stržení nehtu vůbec nevnímal.
Odchlípnutí nehtu: K odchlípnutí (odtržení) části nehtu může dojít působením přímého násilí na nehet ve směru od nehtovéholůžka. Nedojde-li ke znečištění (kontaminaci) nehtovéholůžka, bolest po zklidnění pomine. V takovém případě je možné nechat nehtové lůžko samovolně zhojit a odrůstající nehet pouze odstřihovat.
Lékařské ošetření je dobré vyhledat jen v případě trvající bolesti a zarudnutí prstu (které jsou známkami zánětu).
Uhození do nehtu bez poranění nehtovéholůžka: Běžné uhození do nehtu (nejčastěji kladivem) je prosté odloučení nehtu od (jinak nepoškozeného) lůžka. To může vést ke vzniku krevního výronu pod nehtem (modřina). Krev je pod nehtem viditelná a působí přetlak – celý poslední článek prstu bolí a škube v něm. Rána navenek nekrvácí. Od bolesti částečně uleví zvednutí poraněné končetiny do výšky nad úroveň těla a ledování. Sníží se tím tlak a prokrvení bolestivého místa. Bolest však může narůstat v souvislosti s eventuálním rozvojem zánětu.
Pro urychlení léčení a odstranění bolesti lékař zcela bezbolestně provrtá nehtem drobný otvor (fenestrace nehtu). Otvorem vyteče nahromaděná krev a potíže ihned ustoupí. Zánět se nerozvine. Po vyprázdnění nebo vstřebání krve nehet odpadne nebo postupně odroste a vyroste nový.
Uhození do nehtu s poraněním nehtovéholůžka: Poranění prstu těžkým břemenem s částečným uvolněním nehtu (luxace nehtu) krvácí a bolí. Takto poraněný pacient většinou hned po úrazu pro bolest vyhledá lékařské ošetření. Poškozenínehtovéholůžka však není vidět. Nehet zůstává celistvý a pevně lpí na jedné z částí poškozeného nehtovéholůžka.
Lékař ránu znecitliví, nehet bezbolestně odstraní a lůžko patřičně ošetří. Často bývá poraněna i kost pod nehtem. Většinou se láme nehtová drsnatina (část kosti posledního článku prstu).
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka.
Dobrý den, prosím o radu. Po návratu z letní dovolené jsem si odlakovala nahty a objevil se tmavý pruh na palci u nohy. Čekala jsem jestli během dvou měsíců kousek odroste a nic. Může se jednat o melanom? Predem dekuji za odpověď. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tato tmavá linka je nejspíše způsobena poškozením struktury nehtovéholůžka. Pod nehtovou ploténkou jsou poškozeny malé krevní cévy. Klasickým znakem jsou právě tenké proužky, které jsou černé nebo tmavě hnědé barvy a po stisknutí nezmizí. Jak nehtová ploténka roste dopředu, rostou s ní. Protože tato anomálie stále pokračuje, vypadá to jako by se linka nepohybovala.
Existuje však i možnost, že linka je způsobena zvýšenou aktivací melanocytů. To má za následek zvýšení a ukládání melaninu v nově se vyvíjejících nehtových buňkách a jak nehet postupně roste, vytváří to linku. Ta postupně odrustá s nehtem. Může to mít mnoho různých příčin. Onemocnění ledvin, infekce HIV, lupus, endokrinní poruchy. Také léky na ředění krve, např. Warfarin a chemoterapeutika mohou způsobit tyto linky.
V ojedinělých případech může být taková linka předzvěstí melanomu - rakoviny kůže. To neznamená, že je to nutně váš případ.
Nyní je dobré stav sledovat v ordinaci kožního lékaře. Ten pořídí snímky z dermatoscopu a může při každé kontrole porovnat vývoj. Lékař má také k dispozici vyšetření pomocí biopsie, kdy odebere kousíček nehtu a nehtovéholůžka a nechá vzorky laboratorně vyšetřit. Biopsie nehtu je nejpřesnějším nástrojem pro potvrzení nebo vyloučení rakoviny kůže.
Třepení, lomivost nehtů ve vrstvách („onychoschisis“) a jejich snížená kvalita jsou častý jev, který lze diagnostikovat až u 20 % populace. Častěji tento problém postihuje ženy a obtíže jsou zřetelnější od podzimu do jara. Jev souvisí s množstvím vody v rohové vrstvě pokožky a nehtové ploténce. Udává se, že pokud je v uvedené tkáni méně než 16 % vody, dochází k přesychání pokožky a lomivosti nehtů. Časté máčení rukou do mycích prostředků vede ke smývání ochranné vrstvy a k následnému rozvoji „onychoschisis“. Je také třeba myslet na nedostatek železa.
Podélné rýhování a zvýšená podélná lomivost nehtů vzniká v souvislosti s častým mytím rukou, práci ve vlhkém prostředí. Obdobný jev lze pozorovat při zvýšené funkci štítné žlázy, nedostatku vitamínu A nebo B, podvýživě, nedostatku vápníku. Při nedostatku železa se může tento problém kombinovat s „koilonychií“. Poškozením nehtovéholůžka vznikají na nehtových ploténkách bělavé tečky („leukonychia punctata“), plošky nebo pruhy (“leukonychia striata“). Původcem jsou drobná traumata, způsobená například při manikúře. Příčné pruhy („leukonychia transversa“) jsou projevem krátkodobého poškozenínehtovéholůžka, například při infekcích (spála, spalničky) nebo při otravách arzénem, thaliem, po chemoterapii. Podlouhlé pruhy („leukonychia longitudinalis“) jsou přítomné u pacientů s onemocněním „dyskeratosis follicularis“ neboli „morbus Darier“. Snížené hladiny bílkoviny albuminu v krvi (hypoalbuminemie) vede ke vzniku „Muerckových linií“. U pacientů s cukrovkou, cirhózou jater nebo chronickým srdečním selháváním vzniká obraz „Terryho nehtů“. „Half-and-half“ nehty jsou patrné u pacientů se selhávajícími ledvinami. Úplné zbělení nehtových plotének lze vidět u pacientů s cirhózou jater.
Miskovitě prohnutý nehet může být patrný u dětí bez souvislosti s jiným onemocněním. U dospělých je průvodním znakem nedostatku železa a s ním spojené chudokrevnosti, provází stavy podvýživy. Také bývá jedním z příznaků nadměrné činnosti štítné žlázy (thyrotoxikózy). Miskovité prohnutí lze rovněž pozorovat na některých prstech u takzvaného Raynaudova fenoménu (onemocnění s poruchou prokrvení prstů ruky nebo nohou). Vrozené poruchy typu koilonychie jsou vzácností. Onemocnění může ojediněle vzniknout i jako výsledek drobného poškozování nehtovéholůžka v zaměstnání, například u automechaniků a „pradlen“ (časté máčení rukou).
Nehty, zejména na dolních končetinách, se kornoutovitě deformují (jako by byly stisknuty kleštěmi) a svými okraji se zařezávají do přilehlé měkké tkáně – tento stav je patrný v souvislosti s opakovanou traumatizací nehtovéholůžka z nevhodných bot. Také bývá přítomen u pacientů s lupénkou. Léčba spočívá v plastice nehtovéholůžka.
Zarůstání silně zakřivené nehtové ploténky do nehtových valů – postiženy bývají nejčastěji palce na nohou. Ve většině případů následuje bakteriální infekce a chronický zánět. Jako léčebný prostředek se doporučuje nošení volné obuvi a změna způsobu stříhání nehtů, to znamená stříhat rovně a nezastřihávat rohy. V některých případech je nutná plastika nehtovéholůžka.
Drobné krvácení pod nehtem má nejdříve charakter malé tečky, která se v souvislosti s růstem nehtu mění v čárku, tomu se říká, že nabývá třískovitého charakteru („splinter“). Ke krvácení dochází nejčastěji po traumatu, dále u lidí s poruchou srážlivosti krve, u horolezců při snížené hladině kyslíku v krvi, vzácně u pacientů s endokarditidou. Je k vidění u řady kožních nemocí jako lupénka, plíseň nehtů, pityriasis rubra pilaris. Při větším krvácení dochází ke vzniku hematomu (nejčastěji po úrazu). Drobné projevy není třeba léčit, odrostou postupně s nehtem. Větší hematom bývá velmi bolestivý a je nutné uvolnit tlak, který pod nehtovou ploténkou vzniká. Obvykle stačí provrtání nehtu. Nutné je zabránit případné bakteriální infekci lůžka.
Plísňová infekce nehtových plotének nohy – nejčastějším původcem jsou vláknité houby z čeledi Dermatofyta a kvasinkové houby z rodu Candida. Málokdy bývá napaden zdravý nehet. Predisponujícími faktory jsou poranění, časté namáčení rukou, cukrovka, snížená obranyschopnost, poruchy prokrvení. Většinou se nejdříve infikuje pokožka na nohou, pak nehty nohou, následně prsty rukou. Nehtová ploténka se bělavě nebo žlutavě barví, je matná, drolivá a charakteristicky se ztlušťuje. Pod nehty se mohou tvořit nánosy žlutavých šupin. Pro léčení této komplikace je k dispozici řada velmi účinných antimykotických léků. Za efektivní jsou považovány ty, které obsahují nystatin, mikonazol, klotrimazol a ekonazol. Preparáty k místnímu ošetřování jsou účinné, pokud není postižena část větší než polovina nehtové ploténky. Pokud jsou infekce rozsáhlejší, podávají se antimykotika v tabletách (ketokonazol, itrakonazol, flukonazol, terbinafin). Chirurgické snesení nehtu se již dnes prakticky neprovádí, případně se dává přednost rozpuštění nehtu chemicky.
Zhoubný nádor z epitelových buněk. Toto onemocnění lze léčit jedině pomocí chirurgického odstranění, ozáření, chemoterapie.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtovéholůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtovéholůžka
Akutní zánět nehtovéholůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtovéholůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtovéholůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Ve svém příspěvku ZÁNĚT NEHTOVÉHO VALU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika Janošová.
Dobrý den, před měsícem jsem měla zlomenou ruku v lokti, v dlaze byla 14 dní, nyní jsem již 14 dní bez dlahy a před pár dny jsem začala cítit, jak mi na dotek trne nehtové lůžko na prostředníčku zlomené ruky, když chci jakoby nehet odtáhnout do protisměru od nehtovéholůžka,tak je to citlivé, úplně to nebolí,ale pod nehtem u prvního článku prstu je to citlivé na dotek , polštářek mírně červený zpozorovala jsem, že rostou všechny nehty, krom zmíněného.
Na pohled bych nijak zvlášt nezpozorovala že je s nehtem nějaký problém.
Myslíte, že to má nějakou souvislost a prst s nehtem se spraví? Docházím i na rehabilitace,tak mě napadlo, jestli jsem nedostala zánět z výřivky, i když jí dezinfikuji.
děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Krvácení do nehtovéholůžka může být spojeno s úrazem nebo například vražením třísky pod nehet. Charakter těchto změn je závislý na vážnosti poranění. Při těžkém úraze dochází většinou ke krvácení pod nehtovou ploténku, což se projeví zčervenáním, zmodráním či zfialověním nehtu, postupným nadzvedáváním nehtové ploténky a jejím úplným odloučením. Poté dorůstá nový nehet. Pokud však při poranění došlo k poškozenínehtovéholůžka, může být nový nehet různě zdeformovaný. Při mírném traumatu, například tlakem těsných bot, se objevují jen drobné červenohnědé plošky z mírného krvácení pod nehtové ploténky. Tato ložiska bývají často symetricky uložená, většinou na palcích, ale není to pravidlem. O takovémto problému byste určitě věděli, jelikož je velmi bolestivý. Ovšem vyskytují se i stavy, kdy dochází ke krvácení do nehtovéholůžka bez fyzického zavinění. Červené nebo hnědé čárky pod nehty, které jsou souběžné s nehtem, jsou způsobeny obvykle červeným krevním barvivem, které zhnědlo (jako u modřiny). Mohou se vyskytnout u některých srdečních onemocnění, jako je třeba infekční endokarditida, nebo pak při lupusu (jiná autoimunitní onemocnění). Tyto příčiny doprovázejí četné nemoci: bakteriální endokarditidu, mitrální stenózu, vaskulitidy, glomerulonefritidu.
V naší poradně s názvem LOCERYL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Děkuji za odpověd,takže to mám celý nehet ten špatný obrousit?? Jako co nejvíc,jako úplně co půjde? Já myslela,že jen z lehka ten nehet obrousit a potom aplikovat lak .-),ale je fakt,že by to asi nemělo účinek. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jarko, ano, pro aplikaci léčivého laku Loceryl je třeba postižený nehet celý obrousit, až na nehtové lůžko. Nebojte se, nebolí to. Právě léčivým lakem pak nahradíte ochranu svého nehtovéholůžka místo původního nehtu a také dosáhnete dobrého kontaktu léčivých látek přímo s plísňovým ložiskem, které bývá jinak chráněno nehtem. Díky tomuto způsobu aplikace dosahuje léčivý lak Loceryl mnohem lepší účinnosti, než klasické kapání antimykotik pod nehet.
Pokud se zánět nelepší nebo se rozšiřuje a zesiluje se bolest, je nezbytné navštívit lékaře.
Při normálním průběhu se na zánět nehtovéholůžka se výborně hodí krém s jódem, který se přelepí náplastí.
Prospěšný je také višňák (Višněvského balzám), který se nanáší 2 i 3 krát denně a kryje se průhlednou fólií.
Proti zánětu nehtovéholůžka se také osvědčilo vtírání cibulové šťávy.
Obklady, masti, krémy nebo tinktury z květů měsíčku lékařského se rovněž používají k vnějšímu ošetření zánětů nehtovéholůžka.
Výrazný efekt má i takzvaný měkký laser. Nezbytným doplňkem této laserové léčby jsou regenerátory nehtovéholůžka – olejovité kapaliny s vysokým obsahem účinných látek, které se vtírají na ošetřené místo.
V naší poradně s názvem VODOVÉ PUCHÝŘKY NA CHODIDLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majka.
Dobrý den,
také mám tento problém, ale byla doba kdy se mi rozlezly i po rukách, většinou mezi prsty a na konečcích prstů kolem nehtovéholůžka... pitný režim dodržuji a jím spíše zeleninu a ovoce, klasické sádlo jsem již zkoušela a nic moc nepomohlo...
Puchýřky se vždy vrátí v létě kdy chodím v sandálech a nohy prakticky pořád větrají... žádné ponožky... mořský písek taky nezabral... měsíček lékařský trochu... Nevím si s tím rady.. večer po koupeli je vždy namažu lékařskou vazelínou ale nad ránem bych se uškrábala... zkoušela jsem různé krémy ale vazelina pomáhá nejvíce...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vodové puchýřky na prstech by mohly poukazovat na nějakou kvasinkovou infekci, ale může to býti i příznakem jiného závažnějšího onemocnění. Proto by bylo nejvhodnější zajít za dermatologem na kožní, aby tyto projevy viděl a mohl tak nejlépe určit správnou diagnózu a pak následnou léčbu. Jen tak se toho dá rychle zbavit.
Nehet je produktem kůže a tvoří se v nehtovém lůžku. Má stejnou funkci jako pokožka a „trpí“ obdobnými chorobami. Příčinou zánětu nehtovéholůžka je obvykle Staphylococcus aureus, nebo-li zlatý stafylokok.
Přes všechna varování, že kůžičku kolem nehtovéholůžka neradno okusovat nebo hluboce stříhat, se to někdy holt stane.
V takových případech se může obnažené místo po odstranění kůžičky snadno zanítit. Při poranění totiž pronikají k nehtovému lůžku infekce a ty způsobí jeho zanícení. Bolestivý stav, který pěkně znepříjemní život s bolavým prstem.
Zánět nehtovéholůžka si mohou způsobit i lidé (nejen děti), kteří trpí zlozvykem okusování nehtů. Do otevřené rány způsobené odkousnutím a zatržením kůže nebo nehtu se snadno dostanou choroboplodné zárodky způsobující zánět.
V naší poradně s názvem PODÉLNĚ VROUBKATÉ NEHTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Schmiedová.
Dobrý den chtěla jsem se zeptat,jak léčit podélně vroubkaté nehty,vroubky jsou od nehtovéholůžka až po konec nehtu jemně hmatatelné a tako i viditelné.Můžete mi prosím poradit.Třeb mi chybí jen nějaký vitamín Děkuji Schmiedová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Když máš podélně vroubkované nehty, tak ti nechybí žádný vitamín, ale je to věkem. Takto vroubkované nehty se začínají objevovat po třicítce a vroubkování se zvýrazňuje každým rokem navíc. Tady je článek o tom, co znamenají hrbolaté nehty: https://www.ceskenemoci.cz/…
Leukonychie spadá do skupiny nazvané chromonychie (změny barvy nehtovéholůžka). Leukonychia punctata et linearis je běžně se vyskytující chromonychie, která se vyvíjí na podkladě drobných traumat (př. manikúra).
Paličkové prsty, zvané též pulmonální hypertrofická osteoartropatie či digiti Hippocratici: vyskytují se na rukou i nohou. Doprovází plicní choroby, jako např. emfyzém či maligní nádory. Mohou být také příznakem srdečního selhávání.
Half and half nail znamená, že proximální polovina nehtovéholůžka je světlá, a distální je tmavě červená. Naznačuje renální insuficienci či urémii. Je reversibilní: při léčbě mizí.
Koilonychie jsou lžičkovité nehty: volný okraj nehtové ploténky evertuje (obrací se). Doprovází nejčastěji sideropenickou anémii či thyroidopatie. Bývá též součástí syndromu Plummer-Vinson.
V naší poradně s názvem MRTVÝ NEHET se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola Nováková.
Dobrý den,
před 14 dny mi na palec na pravé noze spalo kladivo a měla jsem palec naražený.
Teď,když se podívám na palec a zmáčknu nehet,tak vidím jak už se nehet odděluje od palce. Je to pro mě děsivé a ráda bych nehet přilepila zpátky:D.
Ale vím že musí jít ven,mám ho odtrhnout? nebo pomalu jej sundat? Sundat ve vaně? Nebo prostě jak na něj?
A co potom až tam nehet nebude a bude jen palec? Stačí jen nalepit náplast a ničemu se vyhýbat? Nebo si na to něco mazat?
Děkuji za odpověď.
Nikola 18let.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nehet po takovém úrazu se dříve nebo pozdeji sám uvolní z nehtovéholůžka. Vytlačí ho nový nehet, který roste pod ním. Je vhodné zachovat nehet na svém místě co nejdéle, aby bylo ochráněno nehtové lůžko. Až dojde k odpadnutí starého nehtu, tak obsažené lůžko ničím nepřelepujte nebo se vám tam vytvoří plíseň, která pak nedovolí novému nehtu dorůst. Mazat můžete jen kvůli hydrataci běžnými tělovými mléky. Nehet na noze roste asi tak půl milimetru za týden, podle toho můžete odhadnout, za jak dlouho vám nový nehet pokryje celé lůžko. Do té doby udržujte nehtové lůžko v dokonalé čistotě.
Zánět nehtovéholůžka je stále častějším problémem. Postupy léčby mohou být konzervativní, stejně jako může být zvolena i léčba, kterou je plastika nehtovéholůžka. Prosté odstranění nehtu bez ošetření nehtovéholůžka není přípustné. Vždy je nutné odstranit postranní část nehtové zárodečné ploténky, která je příliš široká. Zánět, který tlačí do nehtového valu, je nutné vystřihnout. S pomocí černé masti či Framykoinu zánět většinou zmizí.
Zánět nehtovéholůžka (latinsky panaricium, paronychium) je zánětlivé postižení konečného článku prstu ruky či nohy a nehtovéholůžka. Příčina je nejčastěji infekčního (obvykle bakteriálního, eventuálně plísňového) původu, a pokud není správně léčena, může se problém šířit přes prst a ruku až na celou končetinu! Vlastní příčinou zde bývá většinou drobné poranění prstu, cizí těleso (tříska), drobný vpich nebo někdy i bodnutí hmyzem, například u palce u nohy. Při infikaci se může objevit hnis či absces nehtovéholůžka.
Projevy:
zarudnutí v okolí nehtu;
zvýšená citlivost až bolestivost postiženého místa;
vymizení kutikuly – kůžičky okolo nehtu;
trofické změny nehtové ploténky a omezení funkce kloubů v blízkosti postiženého místa;
absces a závažná komplikace až hluboká flegmóna předloktí (může probíhat jako závažná infekce s projevy sepse);
Příčinou zánětu nehtovéholůžka je drobné poranění prstu, kterého si nemusíte všimnout. Může se jednat jen o drobný vpich nebo někdy i bodnutí hmyzem. Pod kůží dojde k pomnožení bakterií a vzniku zánětlivého ložiska, které se dále šíří, až ke vzniku dutiny vyplněné hnisem (abscesu). Většinou si všimnete postupně se zhoršující bolesti prstu, spolu se zarudnutím nejčastěji v oblasti nehtového valu, bříška prstu nebo i ostatních článků prstů. Prst je zarudlý, oteklý, teplý, na dotyk bolestivý a omezeně i pohyblivý. Po několika dnech může dojít ke spontánní perforaci hnisavého ložiska na povrch kůže a k odtoku hnisu, což pacientovi, pokud již předtím nevyhledal lékařskou pomoc, uleví.
Silné nehty na nohou, někdy také nazývané stařecké nehty, způsobuje onemocnění nehtovéholůžka s dezorganizací směru růstu nehtové ploténky a poruchou adherence k nehtovému lůžku. Klinickým obrazem jsou zbytnělé nehty na nohou, rostoucí vertikálně k ose prstu, kdy tlustý nehet připomíná roh nosorožce. Onemocnění vzniká zejména po úrazech nehtovéholůžka, po prodělaném zánětu okostice a kosti nehtového článku prstu. Léčba je výhradně chirurgická. Onemocnění se nazývá onychogrypóza.
Ošetření takto postiženého nehtu spočívá v totální ablaci nehtové ploténky, revizi nehtovéholůžka a pokusu o rekonstrukci. Cílem ošetření je nalézt a odstranit překážku v dopředném růstu nehtu (jizva, kostní úlomek). Pokud se překážku podaří nalézt, je pravděpodobnost obnovení dopředného růstu s kosmeticky dobrým výsledkem vysoká.
Často je po hnisavých zánětech okostice a kosti nehtový komplex poškozen natolik, že rekonstrukce není možná. V takovém případě připadá v úvahu jen totální matrixectomie, což je kompletní odstranění zárodečné ploténky nehtu s plastikou místním lalokem. Tento výkon znamená nevratnou ztrátu nehtu na jedné straně, na druhé straně poskytuje vyřešení velmi nepříjemného a frustrujícího onemocnění. Zhodnocení vhodnosti tohoto výkonu je zodpovědný krok, při kterém by lékař měl posoudit zdravotní, ale i estetická hlediska. Patří do rukou zkušeného lékaře.
Ovšem i zde je řešení. Existuje možnost náhrady nehtu. Zručný pedikér umí zhotovit a přiložit protézu na míru pacienta. Kosmetický výsledek je více než dobrý.
Zánět nehtovéholůžka může postihnout i prsty na nohou. Hnisavě zánětlivé onemocnění bývá často zaviněno špatným stříháním nehtů na nohou do obloučku nebo příliš těsnými botami. Dbáme tedy na to, abychom nehty na nohou zastřihávali rovně.
Při výběru obuvi pak myslíme i na své prsty a nehty, které si z nevhodných bot mohou odnést nepříjemné deformace. Důležitá je důsledná hygiena nohou, nošení funkčních ponožek, které denně měníme. Přírodní medicína doporučuje večer před spaním koupel nohou v odvaru z dubové kůry a následně aplikaci nějakého bylinného balzámu na nohy, který obsahuje složky, jako je výtažek z tymiánu, šalvěje, rozmarýnu, měsíčku, mentolu a kafru.
V nehtovém lůžku se tvoří nehet, který má stejnou funkci jako pokožka. K poranění nehtovéholůžka dochází při práci nebo neopatrné manikúře při zastřihávání kůžičky. I přes všechna varování, že by se kůžička kolem nehtovéholůžka neměla stříhat, většina z nás sáhne po nůžkách i s tím rizikem, že se můžeme zranit.
Příprava nehtu je velmi důležitá pro celkový výsledek modeláže gelových nehtů. Při nesprávné přípravě bude výsledek neúspěšný. Nehet nejprve očistíme pomocí papírového polštářku a čističe a zbavíme ho nečistot a mastnoty. Po použití papírový polštářek vyhodíme, předejdeme tím nanesení nečistot zpět na nehet. Pomocí kopýtka nebo dřevěného dřívka odsuneme kůžičku kolem nehtu. V případě potřeby přebytečnou kůžičku opatrně odstraníme kleštěmi na kůžičku. Nehet zbrousíme jemným pilníkem a odstraníme všechen lesk. Nehet musí být dokonale zbroušen a očištěn, nesmí na něm zůstat žádná lesklá místa. Měl by vypadat, jako by byl poprášený bílým práškem.
Lepení tipu na nehet: Vybereme správnou velikost tipu jeho přiložením na nehet. Okraje nehtu musí dokonale odpovídat tvaru tipu. Nehet odmastíme čističem. Na lepicí plochu tipu naneseme lepidlo a kolmým přiložením pomalu pokládáme dolu. Lepidlo se tak rovnoměrně rozprostře po celé ploše. Lepidla by mělo být tak akorát, aby nepřetékalo. Pokud se tak stalo, přetékající lepidlo ihned odstraníme. Tip zkrátíme pomocí gilotiny na požadovanou délku. Jemným pilníkem zbrousíme strany a povrch tipu a tip upravíme do požadovaného tvaru. Boční linie tipu musí být rovnoběžné a musí přesně navazovat na kraje přírodního nehtu. U tipů Classic zpilujeme povrch tipu vůči nehtové ploténce do ztracena, ale nemělo by dojít ke kontaktu pilníku s nehtem.
Příprava nehtu před modeláží: Nehet očistíme čističem. Na přírodní nehet (tam kde není nalepený tip) naneseme Primer a necháme na 30 sekund vytvrdit v UV lampě.
Nanesení francouzské manikúry – bílé nebo barevné špičky: Špičku nehtu jemně zbrousíme bílým blokem, aby vznikl hladký povrch. Za pomocí štětce nebo zdobicí kuličky naneseme bílý nebo barevný gel na špičku nehtu. Necháme vytvrdit v UV lampě po dobu 2 minut.
Modeláž nehtu: Pomocí štětce naneseme slabší vrstvu podkladového gelu. Aplikace gelu by měla začínat od středu nehtu ke špičce nehtu a nakonec k nehtovému lůžku. Před umístěním do UV lampy se ujistíme, že gel nestekl na pokožku, a pokud se tak stalo, odstraníme ho pomocí dřevěné tyčinky. Necháme vytvrdit v UV lampě po dobu 2 minut. Modelovacím gelem začneme tvarovat nehet. Při 1. fázi naneseme gel na středový bod nehtu a táhneme směrem ke konci nehtového tipu. Snažte se gel rolovat zpět na středový bod. Tím vytvoříme takzvaný C-oblouk. Nakonec gel roztáhneme zhruba do 2/3 k nehtovému lůžku. Gelu musíme věnovat neustálou pozornost, aby nestekl na pokožku, když se tak stane, odstraníme jej pomocí dřevěné tyčinky. Necháme vytvrdit v UV lampě po dobu 2 minut a poté začneme modelovat 2. fázi. Postupujeme stejně jako u 1. fáze s tím, že nakonec gel roztáhneme až k nehtovému lůžku. Znova necháme nehet vytvrdit v UV lampě po dobu 2 minut. Po vytvrzení v UV lampě odstraníme lepkavý výpotek z nehtu čističem. Jednofázový gel se nanáší tak, aby se po nanesení poslední vrstvy nehty už jinak neupravovaly. Je však nezbytné pilníkem odspodu zpilovat okraj nehtu tak, aby byl tip ukryt. Je to ochrana před odlupováním gelu od nehtovéholůžka. V případě nerovností povrch nehtu jemně uhladíme a naneseme tenkou vrstvu modelovací gelu nebo vrchního gelu s leskem.
Závěr: Nakonec naneseme kolem nehtovéholůžka výživný nehtový olejíček.
