Zázvor disponuje živinami a bioaktivními látkami, které mají velmi příznivé účinky na lidské zdraví. Oddenek rostliny se používá často v kuchyni při vaření a také v medicíně. Zázvor je protizánětlivý, antioxidant a podporuje zažívání. Doporučuje se jako přírodní lék pro mnoho fyzických nemocí, nicméně existují situace, v nichž zázvor není úplně optimálním doplňkem jídelníčku a může stávající problémy ještě zhoršit.
Co dělat při nadměrném snížení krevního tlaku
Náhlý pokles tlaku se většinou projeví motáním hlavy a závratí. U některých lidí může hypotenze způsobit ztrátu vědomí a omdlení. U jiných spustí bolest na hrudi jako při angině pectoris, poruchy vidění nebo nevolnost. Dokonce byly hlášeny případy, kdy hypotenze vyvolala minimrtvici, takzvanou tranzitní ischemickou ataku.
Existují tři hlavní typy hypotenze:
ortostatická hypotenze – je způsobena náhlou změnou polohy těla, jako je přechod z polohy vleže do vzpřímené polohy;
nervově zprostředkovaná hypotenze – je převládající u mladých dospělých a dětí, kdy daný jedinec stál po dlouhou dobu;
těžká hypotenze – vzniká rychlou ztrátou krve nebo šokem.
Také se může jednat o postprandiální hypotenzi, která postihuje až třetinu dospělých mužů a žen, a jde o nízký tlak vyskytující se po jídle.
Někteří lidé jsou geneticky predisponováni k postprandiální hypotenzi. U jiných se objeví po mrtvici, nehodě či jiném traumatu poškozujícím nervy a senzory krevního tlaku. U většiny se však posprandiálníhypotenze vyvíjí v průběhu stárnutí organismu, kdy klesá schopnost těla reagovat na náhlé změny krevního tlaku. Posprandiálníhypotenze se vyskytuje u onemocnění, jako je vysoký krevní tlak, diabetes, Parkinsonova choroba a další nervy poškozující onemocnění.
Pro postprandiální hypotenzi neexistuje spolehlivá léčba, ovšem několik změn v životním stylu může vést ke zlepšení.
Doporučení:
Menší porce – velké porce spíš vyvolávají postprandiální hypotenzi než menší porce, a tak raději místo tří velkých jídel během dne vyzkoušejte šest až sedm menších pokrmů.
Odpočinek – k poklesu tlaku po jídle dochází obvykle za 30–60 minut; posazení či lehnutí si na hodinku po jídle tedy představuje další způsob, jak se vypořádat s postprandiální hypotenzí. Pokud se musíte pohybovat, buďte opatrní.
Omezení rychle spalovaných jednoduchých cukrů – bílý chléb a další výrobky z rafinované mouky, bílá rýže, brambory, sladké zákusky a podobně procházejí rychle z žaludku do tenkého střeva. A právě tento rychlý transport přispívá k postprandiální hypotenzi. Nahrazení uvedených rychlých cukrů celozrnnými obilovinami, luštěninami, bílkovinami a zdravými tuky tak může pomoci udržet krevní tlak po jídle.
Voda před jídlem – vypití sklenice vody 15 minut před jídlem může ztlumit pokles krevního tlaku.
V naší poradně s názvem KREVNÍ TLAK V 70 LETECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Bradáč.
112 68 72
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ačkoli je za optimální považována hladina krevního tlaku 120/80 mmHg, za normální se ještě považuje systolický tlak mezi 91 a 119 mmHg a diastolický krevní tlak mezi 61 a 79 mmHg. Až hladina krevního tlaku, která klesne pod 90/60 mmHg, se obvykle označuje jako nízký krevní tlak (hypotenze). Váš naměřený tlak 112/68 při tepu 72 lze i v sedmdesáti letech považovat za uspokojivý nízký krevní tlak.
Pokud dojde k epizodě nestabilní anginy pectoris (závažné nebo nezávažné) během prvního měsíce léčby perindoprilem, mělo by být provedeno pečlivé zhodnocení poměru přínosu a rizika před pokračováním léčby.
Hypotenze:
Inhibitory ACE mohou způsobit náhlý pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je vzácná u pacientů s hypertenzí bez komplikací a s větší pravděpodobností se vyskytuje u pacientů se sníženým objemem například po diuretické léčbě, omezením příjmu solí potravou, dialýzou, průjmem nebo zvracením anebo u pacientů se závažnou renin-dependentní hypertenzí. Symptomatická hypotenze byla zaznamenána u pacientů se symptomatickým srdečním selháním s nebo bez přidruženého renálního selhání. To je pravděpodobnější u pacientů s vážnějším stupněm srdečního selhání, a tedy léčených vysokými dávkami kličkových diuretik, nebo u pacientů s hyponatrémií nebo funkčním poškozením ledvin. U těchto pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické hypotenze by měla být léčba zahájena a dávkování upravováno pod pečlivým dohledem. Podobná opatření se vztahují i na pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulárním onemocněním, u nichž by výrazná hypotenze mohla vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě. Pokud se rozvine hypotenze, pacient musí být umístěn do polohy vleže a může být nutná intravenózní infúze roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %). Přechodná hypotenzní odpověď není kontraindikací pro podávání dalších dávek, které je možno podat obvykle bez obtíží, jakmile krevní tlak stoupl po zvýšení objemu. U některých pacientů s městnavým srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak, může při léčbě přípravkem Prestarium Neo dojít k dalšímu snížení celkového krevního tlaku. Jedná se o očekávaný účinek, který obvykle není důvodem pro ukončení léčby. Pokud začne být hypotenze symptomatická, může být nutné snížení dávky nebo vysazení přípravku Prestarium Neo.
Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatie:
Stejně jako i jiné inhibitory ACE by měl být přípravek Prestarium Neo podáván s opatrností pacientům se stenózou mitrální chlopně a obstrukcí průtoku krve levou komorou, jako například aortální stenóza nebo hypertrofické kardiomyopatie.
Renální insuficience:
V případě renální insuficience (clearance kreatininu < 60 ml/min) by mělo být počáteční dávkování perindoprilu upraveno podle clearance kreatininu daného pacienta a poté podle pacientovy odpovědi na léčbu. U těchto pacientů je rutinní monitorování draslíku a kreatininu součástí běžné lékařské praxe.
U pacientů se symptomatickým srdečním selháním může hypotenze po zahájení l
V naší poradně s názvem ANTIBIOTIKA FUROLIN100MG se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KarlaFrancova'.
Prosím vás o informaci,zda Furolin snížuje tlak .Děkuji za odpověd.K.F.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Furolin obsahuje účinnou látku nitrofurantoin, který nesnižuje krevní tlak. Může ale způsobovat závratě nebo točení hlavy jako vedlejší účinek, a to někteří lidé mohou zaměnit za příznaky nízkého krevního tlaku. Hypotenze (nízký krevní tlak) není v hlavních databázích léčiv uvedena jako běžný nebo specifický vedlejší účinek nitrofurantoinu. Je pravda, že některá antibiotika mají vedlejší účinky vedoucí ke snížení krevního tlaku, ale nitrofurantoin (Furolin) mezi ně nepatří; nejčastěji se tyto vedlejší účinky objevují u antibiotik erythromycin a u některých fluorochinolonů. Pokud se u vás během užívání Furolinu objeví závratě, točení hlavy nebo mdloby, může to být způsobeno buď známými vedlejšími účinky Furolinu, jako je nevolnost nebo únava, nebo alergickou reakcí na nitrofurantoin, která může být i vážná a může se projevovat otokem obličeje/krku a potížemi s dýcháním. Pokud máte obavy ze změn krevního tlaku nebo se u vás objeví silné závratě, měla byste okamžitě kontaktovat svého praktického lékaře.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití léku Tonarssa
Veškerá upozornění týkající se každé jednotlivé složky, jak se uvádějí níže, by měla rovněž platit pro pevnou kombinaci přípravku Tonarssa.
V souvislosti s perindoprilem
Hypersenzitivita / angioedém:
Angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, hlasivkové štěrbiny a/nebo hrtanu byl vzácně hlášen u pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu. Může nastat kdykoli během léčby. V takových případech je třeba podávání přípravku Tonarssa ihned přerušit a zahájit příslušné monitorování do úplného odeznění příznaků. V případech, ve kterých se otok omezil na obličej a rty, by tento stav měl obecně ustoupit bez léčby, i když antihistaminika pomohla zmírnit příznaky.
Angioedém související s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je pravděpodobnost, že postižení jazyka, hlasivkové štěrbiny nebo hrtanu způsobí obstrukci dýchacích cest, je třeba ihned zavést naléhavou léčbu. Ta může zahrnovat podání adrenalinu a/nebo udržování průchodných dýchacích cest.
Pacient by měl být pod bezprostředním lékařským dohledem do dosažení úplného a trvalého ústupu symptomů. Pacienti s anamnézou angioedému bez souvislosti s léčbou inhibitory ACE mohou mít při podávání některého inhibitoru ACE zvýšené riziko angioedému.
U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně hlášen intestinální angioedém. Tito pacienti vykazovali bolest břicha (s nevolností či zvracením nebo bez nich); v některých případech nedošlo k předchozímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esteráz byly normální. Angioedém byl prokázán diagnostickými postupy včetně CT, ultrazvuku břicha nebo při chirurgickém zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE.
Intestinální angioedém by měl být zahrnut do diferenciální diagnostiky u pacientů užívajících inhibitory ACE a vykazujících bolest břicha.
Anafylaktoidní reakce během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL):
Pacienti užívající inhibitory ACE během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL) dextran- sulfátem utrpěli vzácně anafylaktoidní reakce ohrožující život. Těmto reakcím se předešlo dočasným vysazením terapie inhibitorem ACE před každou aferézou.
Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace:
U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizace (například jedem blanokřídlých) byl zaznamenaný výskyt anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů se těmto reakcím předešlo dočasným vysazením inhibitorů ACE, avšak znovu se objevily při opakované expozici alergenu z neopatrnosti.
Hemodialyzovaní pacienti:
Anafylaktoidní reakce byly hlášeny u pacientů dialyzovaných za použití membrán s vysokým průtokem (například AN 69 ®) a současně léčených ACE inhibitory. U těchto pacientů je třeba užít jiný typ d
Nízký krevní tlak může být zapříčiněn dehydratací nebo závažným chirurgickým onemocněním. Náhlý pokles krevního tlaku také může nastat u lidí s poruchou nervového systému, například u alkoholické nebo diabetické neuropatie, u onemocnění zvaného skleróza multiplex, nebo při léčbě beta-blokátory. Další možností náhlého poklesu tlaku může být postprandiální hypotenze, což je nízký tlak vyskytující se po jídle. U jiných se objeví po mrtvici, nehodě či jiném traumatu poškozujícím nervy a senzory krevního tlaku. U většiny se však posprandiálníhypotenze vyvíjí v průběhu stárnutí organismu, kdy klesá schopnost těla reagovat na náhlé změny krevního tlaku. Posprandiálníhypotenze se vyskytuje u onemocnění, jako je vysoký krevní tlak, diabetes, Parkinsonova choroba a další nervy poškozující onemocnění. Nízký krevní tlak je léčitelný, ale je důležité zjistit, co je příčinou tohoto zdravotního stavu.
Během léčby perindoprilem byly pozorovány následující vedlejší nežádoucí účinky, které jsou řazeny podle četnosti: Velmi časté (1/10), časté (1/100, < 1/10), méně časté (1/1000, < 1/100), vzácné (1/10000, <1/1000), velmi vzácné (< 1/100000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému:
Snížení hemoglobinu a hematokritu, trombocytopenie, leukopenie/neutropenie, a případy agranulocytózy nebo pancytopenie byly zaznamenány velmi vzácně. U pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH byly zaznamenány velmi vzácné případy hemolytické anémie.
Poruchy metabolismu a výživy:
Není známo: hypoglykémie.
Psychiatrické poruchy:
Méně časté: poruchy nálady nebo spánku.
Poruchy nervového systému:
Časté: bolest hlavy, závratě, vertigo, parestézie.
Velmi vzácné: zmatenost.
Poruchy oka:
Časté: poruchy vidění.
Poruchy ucha a labyrintu:
Časté: hučení v uších.
Srdeční poruchy:
Velmi vzácné: arytmie, angina pectoris a infarkt myokardu, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Cévní poruchy:
Časté: hypotenze a účinky související s hypotenzí.
Velmi vzácné: cévní mozková příhoda, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Není známo: vaskulitida.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Časté: kašel, dyspnoe.
Méně časté: bronchospasmus.
Velmi vzácné: eosinofilní pneumonie, rhinitis.
Gastrointestinální poruchy:
Časté: nauzea, zvracení, bolesti břicha, poruchy chuti, dyspepsie, průjem, zácpa.
Méně časté: sucho v ústech.
Velmi vzácné: pankreatitida.
Poruchy jater a žlučových cest:
Velmi vzácné: hepatitida cytolytická nebo cholestatická.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Časté: svalové křeče.
Poruchy ledvin a močových cest:
Méně časté: renální insuficience.
Velmi vzácné: akutní renální selhání.
Poruchy reprodukčního systému a prsu:
Méně časté: impotence.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: asténie.
Méně časté: pocení.
Zkreslení vyšetření:
Mohou se vyskytnout zvýšené hladiny urey v krvi a kreatininu v plazmě a hyperkalémie, které jsou reverzibilní při vysazení léčby, a to zvláště u pacientů s renální insuficiencí, závažným srdečním selháním a renovaskulární hypertenzí. Vzácně bylo zaznamenáno zvýšení jaterních enzymů a sérového bilirubinu.
Za normální krevní tlak se obecně považuje hodnota kolem 120/80 mm Hg. O nízkém krevním tlaku (hypotenzi) mluvíme obvykle při hodnotách pod 105/65 mm Hg, zejména pokud jsou spojeny s obtížemi. Nízký krevní tlak sám o sobě není nemocí, ale může být příznakem jiného stavu nebo individuální vlastností organismu.
Primární nízký krevní tlak
Primární hypotenze vzniká bez jasně prokazatelné příčiny. Často se vyskytuje u mladých, štíhlých žen nebo u sportovců. V mnoha případech nepůsobí žádné obtíže a může dokonce chránit před nemocemi spojenými s vysokým krevním tlakem.
genetické předpoklady
vyšší a štíhlý vzrůst
nižší příjem tekutin nebo sodíku
hormonální vlivy
Addisonova choroba
Sekundární nízký krevní tlak
Sekundární hypotenze je důsledkem jiného onemocnění nebo vnějších vlivů. Častou formou je ortostatická hypotenze, kdy tlak prudce klesá při rychlém postavení ze sedu nebo lehu.
Může se vyskytovat u seniorů, u pacientů léčených na vysoký tlak nebo při onemocněních nervové soustavy, cukrovce či po užívání alkoholu.
Projevy nízkého krevního tlaku
únava a spavost
závratě a mžitky před očima
studené končetiny
poruchy soustředění
krátkodobá ztráta vědomí
Léčba a prevence nízkého krevního tlaku
Léčba je nutná pouze tehdy, pokud hypotenze způsobuje obtíže. Základem jsou režimová opatření – dostatek tekutin, pomalé vstávání, pravidelný pohyb a případně zvýšený příjem soli. Léky se používají jen výjimečně a vždy po posouzení lékařem.
U hypotenze rozlišujeme primární (esenciální) a sekundární formu. Primární hypotenze není obvykle život ohrožující a bývá spojena s nerovnováhou nervového či hormonálního systému.
Primární hypotenze
Často postihuje mladé ženy a štíhlé jedince. Příčina není přesně známa, uvažuje se o snížené aktivitě sympatického nervového systému.
Sekundární hypotenze
Doprovází jiná onemocnění – srdeční choroby, hormonální poruchy, dehydrataci nebo užívání některých léků. V tomto případě je nutná cílená léčba základní příčiny.
Při nízkém tlaku se u pacientů objevují mžitky před očima, zalití studeným potem, závratě, může dojít až k omdlívání (zejména u mladých vysokých lidí je časté omdlívání při dlouhém stání, zejména při kombinaci s vydýchaným vzduchem – MHD, sborová pěvecká vystoupení). Běžným projevem hypotenze, který v životě potká skoro každého, jsou mžitky před očima, slabost, motání hlavy po rychlém zvednutí, například ze sedu do stoje. Velmi těžká hypotenze (zejména při šokových příčinách) může vést až k bezvědomí (nestavěné krvácení).
V případě hypotenze projevující se při prudkém vstávání je potřeba provádět tento pohyb pomalu, postupně, jde-li například o vstávání z postele, je vhodné se na posteli nejprve na chvíli posadit a pak se pomalu zvedat. U lidí, kterým dělá nízký tlak problémy při dlouhém stání ve vydýchaných prostorech (tramvaj, autobus, koncertní haly), může pomoci zkřížit nohy (alespoň trocha krve se tak „vymáčkne“ z nohou a může téct k srdci a pak do hlavy) či snížit polohu hlavy (sednout si, dát hlavu mezi kolena, dát ruce nahoru, sklonit se k zavázání tkaničky). V případě těžší hypotenze s omdlíváním, uložte pacienta do polohy vleže a zvedněte mu nohy, aby krev z nohou měla ulehčenou cestu do vršku těla). Hypotonik by měl hodně pít (aby byl objem tělních tekutin – tedy i krve – co největší). S kávou, která se běžně na zvýšení tlaku doporučuje, však opatrně, neboť navodí chvilkové zvýšení tlaku, pak však může tlak naopak klesnout ještě víc. Vhodnější je slabý černý čaj s cukrem. Doporučit lze vitamín C, lékořici. Někomu také může pomoci více solit. Obecně je vhodné zvyšování fyzické odolnosti.
U lidí nejsou žádné informace o předávkování přípravkem Tonarssa.
V souvislosti s amlodipinem
Symptomy
Dostupná data ukazují, že velké předávkování může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci a případně reflexní tachykardii. Byly hlášeny význačné a pravděpodobně dlouhodobé případy systémové hypotenze až do šoku s fatálním následkem.
Léčba
Klinicky významná hypotenze následkem předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní kardiovaskulární péči včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, vyvýšení dolních končetin a pozornosti zaměřené na objem cirkulující tekutiny a diurézu.
Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku může pomoci některý vazokonstrikční prostředek s podmínkou, že jeho použití není kontraindikováno. Intravenózní podání kalcium-glukonátu může být výhodné pro reverzi účinků blokády kalciových kanálů.
V některých případech může mít význam výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků podání aktivního uhlí do 2 h po podání 10 mg amlodipinu snížilo absorpční rychlost amlodipinu.
Amlodipin nelze odstranit hemodialýzou.
Informace o předávkování perindoprilem u lidí jsou velmi omezená. Symptomy související s předávkováním inhibitory ACE mohou zahrnovat hypotenzi, cirkulační šok, elektrolytové poruchy, renální selhání, hypoventilaci, tachykardii, palpitace, bradykardii, závratě, úzkost a kašel.
Doporučenou léčbou předávkování je intravenózní infuze fyziologického roztoku. Pokud nastane hypotenze, měl by být pacient umístěn do šokové pozice. Je-li to možné, lze též uvážit léčbu infuzí angiotensinu II a/nebo intravenózní podání katecholaminů. Perindopril se může odstraňovat ze systémové cirkulace hemodialýzou. Terapie kardiostimulátorem je indikována při bradykardii rezistentní na léčbu. Je třeba nepřetržitě monitorovat vitální známky, sérové koncentrace elektrolytů a kreatininu.
Během léčby perindoprilem nebo amlodipinem byly pozorovány následující nežádoucí účinky uvedené odděleně a tříděné podle klasifikace MedDRA podle tělesných systémů a následující frekvence:
Velmi časté (1/10),
Časté (1/100 až <1/10),
Méně časté (1/1 000 až <1/100),
Vzácné (1/10 000 až <1/1 000),
Velmi vzácné (<1/10 000),
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Amlodipin Perindopril
Poruchy krve a lymfatického systému Leukopenie/neutropenie velmi vzácné.
Agranulocytóza nebo pancytopenie velmi vzácné.
Trombocytopenie velmi vzácné. Hemolytická anémie u pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH velmi vzácné.
Pokles hemoglobinu a hematokritu velmi vzácné.
Poruchy imunitního systému a alergická reakce: kopřivka velmi vzácné.
Méně časté jsou poruchy metabolismu a výživy.
Hyperglykemie velmi vzácné.
Přírůstek tělesné hmotnosti méně časté.
Pokles tělesné hmotnosti méně časté.
Psychiatrické poruchy jako jsou insomnie, změny nálad a poruchy spánku jsou méně časté.
Poruchy nervového systému jako je somnolence, závratě, vertigo a bolesti hlavy jsou časté.
Třes, hypestezie, parestezie jsou méně časté.
Hypertonie, stavy zmatenosti a periferní neuropatie se vyskytuje jen velmi vzácně.
Poruchy oka a poruchy vidění jsou méně časté
Časté jsou poruchy ucha a labyrintu, ale Tinitus je méně časté.
Časté jsou srdeční poruchy zejména palpitace. Synkopa se vyskytuje méně často.
Anginózní bolest je vzácná.
Angina pectoris velmi vzácná.
Infarkt myokardu, případně sekundárně u pacientů s nadměrně vysokým rizikem hypotenze jsou velmi vzácné.
Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a axiální fibrilace) velmi vzácné.
Velmi vzácné jsou také cévní poruchy a zrudnutí kůže.
Často se vyskytuje hypotenze a účinky, vztahující se k hypotenzi.
Mrtvice případně sekundárně u pacientů s vysokým rizikem nadměrné hypotenze jsou velmi vzácné.
Vaskulitida velmi vzácné.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy jsou velmi vzácné.
Chlorpromazin je látka patřící do skupiny fenothiazinů. Kromě vazby na dopaminové receptory má chlorpromazin významný antiadrenergní a mírný periferní anticholinergní účinek, mírné, ganglia blokující antihistaminové a antiserotoninergní účinky. Proto – podobně jako u jiných fenothiazinů – vykazuje chlorpromazin také četné farmakologické účinky: má účinky sympatolytické, parasympatolytické, trankvilizační, centrální (narkotické, analgetické, myorelaxační), myorelaxaci potencující, hypotermické, antihistaminové, antiserotoninergní, antiemetické, nikotinolytické, antagonistické vůči dopaminu, lokálně anestetické, antihypertenzní a spasmolytické.
Injekční roztok Plegomazin je určen výhradně k intramuskulárnímu podání.
Parenterální podání je odůvodněno, jestliže je nutný rychlý nástup účinku nebo stav pacienta nedovoluje perorální léčbu. Doporučená dávka je 1 ampulka (5 ml) intramuskulárně, hluboko do musculus gluteus. Jakmile je to možné, doporučuje se přechod na perorální lékovou formu.
Dospělí: průměrná denní dávka je třikrát denně 25 mg; u těžších psychiatrických onemocnění je denní dávka třikrát denně 100–200 mg.
Děti: průměrná denní dávka je třikrát až čtyřikrát 0,5 mg/kg tělesné hmotnosti nebo 60 mg/m2 plochy povrchu těla. Je třeba pacienty monitorovat kvůli riziku hypotenze. Maximální denní dávka u dětí ve věku 1–5 let by neměla přesáhnout 40 mg a u dětí ve věku 6–12 let 75 mg. U dětí do 1 roku je možné použít pouze při život ohrožujících stavech.
Starší pacienti: U těchto pacientů se doporučuje snížit velikost dávky na jednu třetinu až polovinu obvyklé denní dávky u dospělých.
Pacienti s poruchou renálních funkcí: u pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování.
Pacienti s poruchou jaterních funkcí: u těchto pacientů je třeba zvážit snížení dávky.
Inkompatibility: alkalické prostředí, soli těžkých kovů.
Symptomy předávkování: parkinsonismus, křeče a bezvědomí.
Nejdůležitějšími symptomy jsou tonicko-klonické křeče, výrazná hypotenze, útlum centrální nervové soustavy, který může progredovat do kómatu. Dalšími znaky jsou změny EKG, ventrikulární arytmie a hypotermie.
Léčba předávkování: symptomatická léčba s průběžným sledováním respiračních a srdečních funkcí (riziko prodloužení QT intervalu), dokud se pacientův stav nezlepší.
Neexistuje specifické antidotum. K léčbě těžké hypotenze se doporučují plazmaexpandery.
Kromě toho se doporučuje monitorování vitálních funkcí a podpůrná léčba odpovídající výsledkům monitorování. Epileptické záchvaty lze léčit diazepamem, arytmie antiarytmiky. Nedoporučuje se podávat adrenalin.
Jedná se o hypotenzi, která může být spojena se způsoby léčby rakoviny:
chemoterapie;
biologická léčba.
Tlak 90/60
Pokud je krevní tlak kolem 90/60 mm Hg a menší, většinou se diagnostikuje nízký krevní tlak (nebo také hypotenze). Komplikací mohou být jednak problémy s orgány, které jsou citlivé na špatné prokrvení (proto je nutné silnou dlouhodobou hypotenzi léčebně řešit). Neméně nebezpečnou komplikací mohou být úrazy způsobené pády při motání se či omdlévání. Také je potřeba při zjištění hypotenze zkontrolovat srdce, neboť jednou z příčin hypotenze může být jeho špatná funkce (nemá sílu, aby při jednom stahu vyslalo dostatek krve).
Tlak 100/60
Tato hodnota pro někoho může být nízká, pro jiného člověka normální. Vše záleží na individuálním stavu jedince.
K dispozici jsou jen omezené údaje o předávkování u lidí. Mezi symptomy související s předávkováním inhibitory ACE mohou patřit hypotenze, oběhový šok, poruchy elektrolytů, renální selhání, hyperventilace, tachykardie, palpitace, bradykardie, závratě, úzkost a kašel.
Doporučenou léčbou předávkování je intravenózní infúze roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %). Při výskytu hypotenze by měl být pacient umístěn do protišokové polohy. Je-li k dispozici, může být zvážena léčba infúzí angiotenzinu II a/nebo katecholaminy intravenózně. Perindopril může být ze systémového oběhu odstraněn hemodialýzou. Kardiostimulační léčba je indikována u 10 bradykardie neodpovídající na léčbu. Nepřetržitě by měly být monitorovány životní funkce, sérové elektrolyty a koncentrace kreatininu.
Nízký krevní tlak, odborně označovaný jako hypotenze, může mít velmi různorodé projevy. Zatímco někteří lidé s nízkými hodnotami tlaku nemají žádné obtíže, jiní pociťují výrazné potíže, které snižují kvalitu jejich života.
Hraniční hodnoty nízkého tlaku
Muži: < 100/70 mmHg
Ženy: < 100/60 mmHg
Nejčastější projevy
Potíže vyplývají především z nedostatečného prokrvení mozku. Mezi typické příznaky patří únava, ospalost, závratě, mžitky před očima, bolesti hlavy, studené ruce a nohy či poruchy soustředění.
Rizika neléčené hypotenze
Při prudkém poklesu tlaku může dojít k synkopě (krátkodobé ztrátě vědomí), v těžkých případech až ke křečím. Dlouhodobě neléčený nízký tlak může vést k poškození orgánů, zejména mozku, srdce a ledvin.
Omnic TOCAS 0,4 jsou tablety s prodlouženým uvolňováním.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tamsulosini hydrochloridum v množství 0,4 mg, odp. tamsulosini 0,367 mg. Úplný seznam pomocných látek viz dále (FARMACEUTICKÉ ÚDAJE).
LÉKOVÁ FORMA
Tablety s prodlouženým uvolňováním. Popis přípravku: kulaté žluté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany vyraženo „04“.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace: symptomy dolních močových cest (LUTS) na podkladě benigní hyperplazie prostaty (BPH).
Dávkování a způsob podání: Jedna tableta denně. Omnic TOCAS 0,4 lze užívat nezávisle na jídle. Tableta se polyká celá a nesmí se rozdrtit nebo žvýkat, protože by se tak narušilo prodloužené uvolňování léčivé látky. V případě poškození ledvin není snížení dávek tamsulosinu opodstatněné. Úprava dávek u mírné až středně těžké insuficience jater není opodstatněná. Omnic TOCAS 0,4 není určen pro podání dětem.
Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku, ortostatická hypotenze v anamnéze, těžká jaterní insuficience. Tamsulosin hydrochlorid se nemá podávat současně se silnými inhibitory CYP3A4, např. ketokonazolem.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Stejně jako u ostatních alfa1 blokátorů může při léčbě přípravkem Omnic TOCAS 0,4 v jednotlivých případech dojít k poklesu krevního tlaku a v důsledku toho, i když jen zřídka, k mdlobám. Při prvních příznacích ortostatické hypotenze (závrať, slabost) si má pacient sednout nebo lehnout, dokud tyto příznaky nevymizí. Před zahájením terapie přípravkem Omnic TOCAS 0,4 má být pacient pečlivě vyšetřen s cílem vyloučit ostatní onemocnění, jejichž symptomy mohou být shodné s příznaky benigní hyperplazie prostaty. Před zahájením léčby a poté v pravidelných intervalech má být provedeno digitální vyšetření per rektum, a pokud je zapotřebí, má být stanovena hladina prostatického specifického antigenu (PSA). K léčbě pacientů s těžkým poškozením ledvin (clearance kreatininu 10 ml/min.) je třeba přistupovat s velkou opatrností, neboť pro tyto pacienty nejsou k dispozici údaje z klinických studií. Peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome, varianta syndromu malé zornice) byl pozorován během operací katarakty u některých pacientů současně či v minulosti léčených tamsulosin hydrochloridem. IFIS zvyšuje riziko peroperačních komplikací. Přerušení léčby tamsulosin hydrochloridem 1–2 týdny před operací katarakty je považováno za užitečné, nicméně přínos tohoto přerušení není zcela jednoznačný. IFIS byl zaznamenán i u pacientů, kteří přerušili užívání tamsulosinu před dobou delší. Z
Trazodon je anxiolytikum. V České republice je registrovaný jediný přípravek obsahující trazodon hydrochlorid, a to Trittico s indikací: léčba depresí různé etiologie včetně typů provázených úzkostí, poruchami spánku a sexuální dysfunkcí neorganického původu.
Antidepresiva jsou léky užívané k léčbě deprese a úzkostných poruch. Je jich mnoho druhů a liší se podle toho, jakým způsobem v mozku fungují. Deprese je na biochemické úrovni v mozku vyjádřena nízkými hladinami serotoninu, noradrenalinu a dopaminu, což jsou neurotransmitery, chemické látky, které se mimo jiné podílejí na utváření nálady člověka. Antidepresiva se snaží jejich hladiny na nervových spojích zvýšit.
Nejvýraznějšími farmakodynamickými vlastnostmi trazodonu je blokáda serotoninových 5-HT2 receptorů a selektivní inhibice zpětného vychytávání serotoninu, ale tato schopnost je menší než u klasických SSRI. Trazodon má vedle toho ještě další psychofarmakologické účinky, jako je afinita k serotoninovým receptorům 5-HT1A a 5-HT1C. Právě blokáda 5-HT2 receptorů, pozorovaná také u tricyklických antidepresiv, jej odlišuje od skupiny SSRI. Stimulací těchto receptorů jsou vysvětlovány některé nežádoucí účinky SSRI (nespavost, úzkost, agitovanost, sexuální dysfunkce) především v úvodu terapie. Tyto nežádoucí účinky trazodon nemá. Antidepresivní účinek trazodonu je tedy dán především zvýšením serotoninergní transmise, k čemuž přispívá i jeho aktivní metabolit m-chlorfenylpiperazin (m-CPP) s podobným vazebným farmakologickým profilem.
Trazodon je také poměrně silným blokátorem a1-receptorů, s čímž je spojeno riziko ortostatické hypotenze a priapismu, ale také zlepšení erektilní dysfunkce. Dále má slabý antihistaminový účinek a neovlivňuje cholinergní, glutamátergní, glycinergní, dopaminergní a GABAergní systém.
Výhodou trazodonu je rychlý nástup účinku (srovnatelný s amitriptylinem) a nepřítomnost anticholinergních a kardiovaskulárních nežádoucích účinků. Rovněž nezpůsobuje poruchy sexuálních funkcí a nespavost. Trazodon má také určité anxiolytické a mírně sedativní účinky. Léková forma s řízeným uvolňováním snižuje riziko ortostatické hypotenze. Potenciálně novou indikací je léčba agitovanosti u pacientů s demencí. Dle dostupných informací je možné trazodon použít jako anxyolitikum.
