Téma: 

postava

PROČ NĚKDO NETLOUSTNE

Tloustnutí podle somatotypu

Somatotyp, biotyp nebo konstituční typ znamená souhrn morfologicko-fyziologických charakteristik jedince, které daný organismus zařazují do určité definovatelné skupiny. Tímto termínem se vlastně označuje kvantitativní popis stavby a kompozice těla.

Poprvé byl tento termín použit zakladatelem somatotypologie Williamem H. Sheldonem, který už v roce 1940 rozdělil tvary lidského těla do tří základních somatotypů – ektomorf (astenik – hubený), mezomorf (atlet – svalnatý) a endomorf (piknik – tlustý).

Každý člověk má v sobě všechny tři typy. Rozhodující je pouze to, který typ a v jaké míře převažuje, proto se často hovoří také o takzvaném mezotypu čili kombinacích dvou základních somatotypů: endo-mezomorf nebo mezo-endomorf. Somatotyp se kromě vizuální charakteristiky určuje i na základě specifických měření (výška, váha, obvod bicepsů, ...), které se zpracovávají v počítačovém systému. Toho se využívá hlavně pro stanovení vhodné pohybové aktivity, hubnutí a formování postavy.

  • Ektomorf má štíhlou, hubenou postavu se slabě vyvinutým svalstvem. Kvůli zvýšenému metabolismu obtížně nabírá váhu i svalstvo. Pro nabrání váhy se doporučuje méně náročný trénink s delšími pauzami mezi sériemi, samozřejmostí je vysoký příjem bílkovin a dostatek odpočinku. Pokud se neudržuje ve formě, rychle ztrácí své těžce nabyté svaly. Tento typ postavy má předpoklady pro vytrvalostní sporty, gymnastiku nebo basketbal.
  • Endomorf má většinou zpomalený metabolismus, právě kvůli tomu mívá problémy s hubnutím. Snadno nabírá váhu a jeho postava je do větší míry obalená tukem, a tak vzniká riziko obezity, cukrovky a kardiovaskulárních chorob. Tento typ postavy je vhodný pro vzpírání, zápasy nebo vodní sporty.
  • Mezomorf by se dal nazvat zlatou střední cestou mezi endomorfem a ektomorfem. Jde o atletický svalnatý typ postavy se širokými rameny a úzkými boky. Na silový trénink reaguje rychlým přírůstkem svalové hmoty. Tento typ postavy je ideální například pro různé aerobní sporty, kulturistiku a podobně.

Při stravování založeném na typu postavy, které vychází z výše zmíněných somatotypů a jejich kombinací, se přihlíží k tomu, kde se tuk ukládá na postavě nejvíce.

Jestliže ke každému typu přiřadíme vhodný sport, pak to podle pořadí bude – vytrvalostní sportovec, zápasník sumo a kulturista. Musíme si ale uvědomit, že většina lidí nepasuje přesně do některého z těchto typů, ale spíše patří někam mezi.

Jestliže chceme začít s potravinovými doplňky, musíme brát v potaz typ postavy a metabolismu, abychom dosáhli určitého cíle. Pro endomorfa je například těžké zbavit se tuku, ale zase je pro něj snadné svalovou hmotu i tuk získat. K dosažení stanoveného cíle tedy pomůže vhodná strava obohacená o doplňky bohaté na bílkoviny, nejlépe bez umělých sladidel.

Naopak ektomorf, kterému se nedaří přibrat, by měl zvýšit přísun energie a kromě jídla užívat například gainery, které mu pomohou získat maximální přírůstek. Pokud chce tedy ektomorf zvětšit svalový objem či tréninkovou adaptaci, musí mít nadbytek energie. To znamená, že příjem potravy a kalorií musí být vyšší než výdej.

Protože endomorf spálí méně energie, potřebuje také méně kalorií, zatímco pro ektomorfa platí opak. Typ, který se nejlépe hodí pro tvarování těla je mezomorf, který zpravidla nabere málo tuku, ale snadno zvládne maximální zatížení a má dobré přírůstky.

Obecně musí být splněny základní požadavky, tedy dostatek bílkovin ve stravě, jinak má každý typ svá dietní specifika. Stejné principy se aplikují i na posilovací trénink, kdy endomorf zvládne vysoké objemy sérií a tréninky typu 3+1 atd., což by bylo pro ektomorfa z hlediska růstu svalové hmoty doslova likvidační. Pro něj má svůj význam naopak kratší a intenzivní trénink zaměřený na základní cviky. Mezomorf má opět tu výhodu, že se může pohybovat mezi oběma alternativami.

Uvědomte si, že hlavní příčinou toho, že nepřibíráte, je špatná strava. Jste-li těžce přibírající typ, musíte se o to, co jíte, opravdu starat! Nesmíte se odbývat, vynechávat snídaně a místo zdravých svačin si dávat čokoládové tyčinky. Pravidelný přísun kvalitní stravy je pro vaši váhu nejdůležitější, proto nevynechávejte jídla, ale naopak jezte i druhou večeři, předejdete tak noční katabolizaci.

Ke každému jídlu přidejte pečivo a přílohy, jako jsou brambory, těstoviny, rýže, pohanka, jáhly a kuskus. Do svého jídelníčku zařazujte kvalitní plnotučné mléčné výrobky. Bílkoviny jsou pro vás také důležité, proto nezapomínejte na maso a luštěniny. Samozřejmostí je ovoce a zelenina. Pijte dostatek vody, bylinkových a zelených čajů i minerálek bez umělých sladidel.

Dalším, už méně vědeckým rozdělením typů postav je třídění na kategorie: hruška, jablko a chilli paprička. Typ hruška má tendenci ukládat tuk především v oblasti stehen a hýždí. Jedná se z větší části o podkožní tuk. Pro odstranění tuku jsou ideální aerobní cvičení (chůze, kolo, aerobik, zumba). Chybou je zaměřit se pouze na cviky posilující hýždě a stehna. Typ jablko má tendenci nabírat v oblasti břicha (a na spodní části zad). Většina usazeného tuku se nachází v podobě takzvaného útrobního (viscerálního) tuku. Část tuku se nachází také v podkoží. Kromě aerobních cvičení nezbytných pro snížení váhy celkově je vhodné zařadit cviky na posílení hlubokých břišních svalů. Ideální je jóga, power jóga nebo pilates. Chilli papričku charakterizují přibližně stejné proporce v oblasti ramen, břicha i boků. Pokud přibírá, pak v oblasti břicha. Tento typ naopak obvykle řeší problém s udržením váhy. Zde platí potřeba omezení aerobních cvičení, zařazení posilovacích cviků a zvýšení přijmu kalorií. Nicméně nabírání svalové hmoty bývá u tohoto typu pomalejší, takže je třeba být trpělivý a systematický. Každý se rodí s určitou genetickou výbavou a je nesmysl toužit po tom, abychom vypadali všichni stejně. Znalost našeho tělesného typu nám však umožní zvolit správný přístup k životosprávě a pohybu a ušetří nám mnoho času a energie při praktikování něčeho, co na nás nebude fungovat.

Zdroj: Proč někdo netloustne
Zveřejněno dne: 18.1.2017

Diskuze: postava

Řekla bych, že patří mezi nejlepší na trhu. Já jsem s lipoxalem spokojená nad míru.

Zdroj: diskuze Postava
Odesláno dne: 29.5.2016 uživatelem Míša
Počet odpovědí: 0

BAZÁLNÍ METABOLISMUS

Co je to bazální metabolismus

Bazální metabolismus je vrozený a ovlivnit ho lze nejméně ze všech tří součástí výdeje energie. Jedná se o energii, která je nezbytná pro základní životní funkce člověka bez přičinění jakékoliv další aktivity. K základním funkcím je řazeno kupříkladu dýchání, činnost srdce či fungování dalších orgánů. Na první pohled se tedy může zdát, že klidový výdej bude mít každý stejný, ovšem opak je pravdou. Vliv na to má hned několik faktorů. Skladba těla, kdy výhodou je sportovní postava s vyšším podílem svalové hmoty a přiměřeného množství podkožního tuku, dále pak věk, kde platí, že čím je člověk starší, tím méně potřebuje energie. Je nutné podotknout, že starší lidé by měli přizpůsobit příjem potravy, ale hlavně by měli dbát na její kvalitu, aby při sníženém energetickém příjmu doplnili všechny potřebné živiny i mikroživiny. Ne nepodstatnou skutečností je také fakt, zda se jedná o muže či ženu. Muži mají to štěstí, že přirozeně spotřebovávají více energie. Ženy si tedy musí o to více hlídat, co jí, a navíc se nesmí stravovat stejným způsobem jako muži. Další skutečností, kterou už ovšem musí řešit lékař, je nepřirozená aktivita štítné žlázy. Snížená aktivita vede k nadváze v případě nekorigování energetického příjmu.

Zdroj: Bazální metabolismus
Zveřejněno dne: 1.4.2014

Diskuze: postava

Za mě určitě produkty od lipoxal.cz, které mi pomohly zhubnout. Postavu si od té doby držím a jsem ráda, že jsem si ho koupila. Opravdu mi pomohl.

Zdroj: diskuze Postava
Odesláno dne: 24.5.2016 uživatelem Míša
Počet odpovědí: 0

PŘIROZENÍ U DĚTÍ

Vady ve vývoji dětského přirození

Během prenatálního vývoje může dojít ke vzniku mnoha odlišností. Například se může stát, že se dítě narodí jako intersexuální jedinec, který má pohlavní orgány jak muže, tak i ženy.

Androgenův syndrom necitlivosti

U těchto syndromů nejsou cílové tkáně pro androgeny schopny reakce na hormonální stimulus buď zcela, nebo jen částečně. Teoreticky existuje řada možností receptorových poruch. Popsáno bylo doposud asi přes šest set mutací genu pro androgenní receptor. Prakticky se periferní necitlivost na androgeny projevuje několika klinickými syndromy, které se označují jako úplná, neúplná a minimální androgenní necitlivost. Vedle těchto syndromů se může snížená citlivost na androgeny uplatňovat u různých forem mužské neplodnosti spojené s poruchami spermiogeneze.

Syndrom testikulární feminizace či Morrisův syndrom (anglicky Androgen Insensitivity Syndrome – AIS) je dědičná genetická receptorová porucha charakterizovaná výhradně ženským fenotypem. Příčinou je necitlivost či úplné chybění receptorů pro androgeny – mužské hormony. V důsledku této necitlivosti tkání na mužský pohlavní hormon se plod, ač geneticky mužského pohlaví (XY), vyvíjí jako plod ženský se vznikem ženských zevních pohlavních orgánů a posléze i sekundárních pohlavních znaků.

Takový jedinec se i psychicky identifikuje jako žena. Tento syndrom je nejčastější příčinou mužského pseudohermafroditismu a jeho incidence je asi 1 : 20 000 narozených chlapců.

Jak se projevuje syndrom testikulární feminizace – příznaky, projevy, symptomy

  • typický ženský vzhled
  • velká prsa
  • ženská postava
  • nemocní se psychicky cítí ženami
  • pubické ochlupení chybí
  • ochlupení v podpaží chybí
  • nejsou vyvinuty ženské vnitřní pohlavní orgány (nedochází tedy k menstruaci a není možné oplodnění)
  • přítomna rudimentární nesestouplá varlata
  • dysgenetická varlata (nejsou správně vyvinutá a funkční)
  • často malignizace varlat

Vrozená adrenální hyperplazie

Kongenitální adrenální hyperplazie je postižení u žen, které mají hyperaktivní nadledviny. Ty vytvářejí další hormony, jako je kortizol, který je strukturálně a funkčně podobný testosteronu. Tyto recesivní geny lze nalézt také u mužů, ale nemají velký vliv. Ženám se rozvíjejí maskulinizované genitále v různé míře, například rozšíření klitorisu nebo případně řitní fúze. Pokud se zjistí tento problém brzy a je léčen, ženám nic nehrozí, takže jejich tělo a pohlavní orgány rostou normálně, chování zůstává ženské, nemají tudíž žádné problémy se sexuální identitou.

5 α-reduktázy deficit

Muži s deficitem 5 α-reduktázy neprocházejí stejným prenatálním vývojem jako ostatní muži. Tento enzym pomáhá kontrolovat poměr mužských pohlavních hormonů v těle. Když se objeví nedostatek tohoto enzymu, nedochází k normálnímu vývoji mužských pohlavních orgánů. Muži s tímto „onemocněním“ připomínají spíše ženy, zejména do období puberty. Poté se jim zvýší hladiny testosteronu a opět se z nich stávají muži.

Zdroj: Přirození u dětí
Zveřejněno dne: 27.3.2014

Diskuze: hypotyreóza štítné žlázy postava

Dobrý den, chci se zeptat mam Hypotyreózu štítné žlázy a zajímá mě jestli když naopak hubnu po tomto onemocnění můžu nabírat normálně svalovou hmotu, či mam nějáké nevýhody.

Zdroj: diskuze Hypotyreóza štítné žlázy postava
Odesláno dne: 23.12.2016 uživatelem Roman
Počet odpovědí: 0

ANOREXIE

Co je to anorexie?

Anorexie je nemoc lidí, kteří chtějí být štíhlí i za cenu sebepoškození, zejména adolescentů. Může vyústit smrtí vyhladověním. Kořeny poruchy přijímání potravy sahají často do útlého dětství. V pubertě ovlivňují anorexii bouřlivé fyzické a psychické změny v souvislosti s nastupující funkcí pohlavních žláz v hormonální oblasti a v tvorbě pohlavních buněk. To vyvolává zvláště u dívek zaoblování tělesných partií. Je-li dodržován zdravý životní styl, postava se do asi 20 let znormalizuje. Je třeba si uvědomit, že pokud se hmotnost člověka pohybuje v rozmezí přibližně 10 % nad či pod hodnotou dosažené výšky vzrůstu, od níž odečteme 100 cm, jedná se o normální váhu. To, jak vypadáme, významně ovlivňují také genetické vlohy. Jestliže se v rodu častěji vyskytují předci otylého nebo vyhublého konstitučního typu, projevují se rodové dispozice i u potomků.

Zdroj: Anorexie
Zveřejněno dne: 2.6.2014

Diskuze: Re: Necitlivost dvou prstu v noci

Dejte na radu svého lékaře a běžte řešit svůj problém s fyzioterapeutem. Tyto problémy bývají nejčastěji způsobeny namáhavou jednostranně přetěžující činností. Je třeba najít vhodná kompenzační cvičení ve formě posilování a strečinku. Nehledejte závažné onemocnění tam, kde žádné není. Po správném cvičení a uvolňování by brnění mělo přestat. Navíc se zpevníte a zlepší se vám postava - budete krásnější. Nezbytné je trvale se zbavit zlozvyků s přetěžováním těla.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Necitlivost dvou prstu v noci
Odesláno dne: 10.9.2014 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

PÁV MODRÝ

Výjimečnost páva modrého

Jako okrasný pták je chován již více než 3 000 let, je národním ptákem Indie. Ocas pávů ve skutečnosti není pravý ocas, ale jde o prodloužené ocasní krovky rostoucí již ze zad a tvořící takzvanou vlečku. V některých oblastech Indie se pávi jedí. Páv má nezastupitelné místo v mnoha mytologiích a legendách světa, například v sánskrtu je nazýván Mayura (cosi jako zabiják hadů); pro budhisty je symbolem moudrosti (jako u nás sova); Melek Taus – hlavní postava jezídismu (kurdské náboženství) má podobu páva a bývá nazývána paví anděl; paví pera byla i ve vikingských hrobech. V Indii se živí mladými kobrami.

Pávové se dokonce rozšířili i ve volné přírodě, například v Praze budili pohoršení svým křikem, čemuž učinila svým dekretem ze dne 12. 9. 1740 konec až Marie Terezie.

Zdroj: Páv modrý
Zveřejněno dne: 2.2.2016

Diskuze: bolesti po zdvižení těžkého břemene

již třetí týden po zvednutí s přenesením litinového radiátoru v mírném předklonu..mě bolí při poloze do sedu a hlavně při zvedání břemene ze sedu levý kyčel v oblasti kloubu...bolest silná..rengen kloubu negativní...vnímám to jako by byla poškozená chrupavka okolo kloubu...? mohlo dojít k nějakému natržení či podobně..děkuji za odpověd ...57 let, bývalý sportovec, zvyklý na zátěž,postava středně svalnatá, strava zaměřená na ochranu kloubů..obvodák řekl natržený sval a ortopéd bolesti od páteře...chůze ,běh, zvedání břemen ve stoje bez bolesti..trvalé bolesti přišli až druhý den po zátěži

Zdroj: diskuze Bolesti po zdvižení těžkého břemene
Odesláno dne: 19.6.2017 uživatelem luk
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

POMERANIAN

Povaha

Pomeraniani jsou typičtí svým přátelským, hravým a temperamentním chováním. Milují být v přítomnosti svých majitelů a též se ví, že své páníčky velmi brání. Jsou ostražití a na jakoukoli změnu ve svém prostředí reagují štěkáním, mohou tudíž štěkat velmi často. Čas o samotě většinou snášejí dobře v prostředí, kde jsou hračky.

Psí plemeno pomeranian se řadí ke skupině německých špiců. V mnoha zemích je pomeranian známý jako trpasličí špic. Jeho postava je kompaktní a robustní, s velmi osrstěným ocasem, jenž je vysoko posazený a plochý. Pomeraniany charakterizuje mimo jiné jakýsi límec u krku tvořený krycí srstí a také jemné chloupky na zadních končetinách. Krycí srst je dlouhá, rovná a tvrdá, s texturou. Podsada je oproti tomu měkká, hustá a krátká. Pomeranian může mít různou barvu srsti: bílou, černou, hnědou, červenou, krémovou, černou s pálením, hnědou s pálením, žíhanou a další. Mezi nejčastější barvy patří oranžová, černá a krémová. V poslední době si lidé velmi oblíbili zbarvení merle, které v sobě kombinuje modrou a převážně bílou barvu srsti.

Pomeranian je malé psí plemeno, jehož zástupci dosahují výšky v kohoutku 13 až 28 cm a hmotnosti 1,9 až 3,5 kg.

Ačkoli mají pomeraniani dvojitou tlustou srst, péče o ni není nikterak náročná. Chovatelé doporučují srst jednou denně vyčesat pro udržení její kvality, jelikož ji pomeranian pravidelně ztrácí. Zkracovat by se pak měla každý měsíc až dva. Rovněž je třeba věnovat pozornost stavu uší, očí a zubů.

Co se týče věku, pomeraniani se obecně dožívají 12 až 16 let.

Chovatelé nesouhlasí s tím, že FCI standard z roku 1998 přiřadil pomeraniana k německému špicovi, a tvrdí, že po sto letech vývoje se už jedná o samostatné plemeno. Taktéž se snaží vyhnout křížení pomeraniana s německým trpasličím špicem, a to už jen proto, aby se zachoval mírně odlišný vzhled.

Slovo pomeranian bylo odvozeno od slova pomořanský. Z Pomořan pocházel původně až třicetikilový pastevecký špic. Toto plemeno uznal až v roce 1870 anglický Kennel Club a v roce 1888 byl první špic dovezen do USA.

Za více než sto let se původní pomořanský špic úplně změnil: změnila se jeho srst, postavení nohou, chůze. Dnes se jedná o úplně jiného psa.

Zdroj: Pomeranian
Zveřejněno dne: 8.5.2016

HUBNUTÍ S MAČINGOVOU

Schůdková metoda

Princip schůdkové metody spočívá v tom, že budete hubnout postupně, tedy tak, jako byste pomalu scházeli po schodech.

Při dietách hubnete velmi rychle, organismus se většinou velmi rychle zbavuje vody a hlavně svalové hmoty. Když atrofuje svalová hmota, jdou kila rychle dolů, což potěší, ale protože se převážná většina žen vrátí k předcházejícímu způsobu stravování, obnoví se jim problémy o to rychleji, čím vyšší podíl svalové hmoty ztratily. Takže jsou pak po každé dietě objemnější a měkčí a s každou dietou jdou dolů s váhou pomaleji, protože už nemají svalstvo, ze kterého by hubly. A další extrém je, že pak z té hrůzy z přibírání už ani pořádně nejedí, a přesto stále jen přibírají. Postava se nedědí po předcích. Po nich se dědí jen nesprávné stravovací návyky.

Schůdková metoda je rozvržena do dvanácti týdnů s propracovaným denním jídelníčkem a je rozdělena do tří fází:

  • První fáze začíná 28denní detoxikací podle přesně stanoveného jídelníčku. Při 28denní detoxikaci se tělo zbaví překyselení a škodlivin. Slovenská expertka na zdravou výživu sestavila kompletní 28denní detoxikační plán, jehož cílem je tělo očistit a zbavit škodlivin, které se v něm nashromáždily. Základem je odstranit překyselení organismu, čímž dosáhnete harmonizace vnitřního prostředí. Nejen že můžete snížit svou hmotnost a velikost oblečení až o jedno číslo, ale především vrátíte tělu energii. Díky očištění těla se můžete zbavit i dalších neduhů, které způsobily usazené jedy v těle, například únavy, bolestí hlavy, alergií a podobně.
  • Druhá fáze je rozložena na 3 měsíce a stravujete se v ní podle takzvaného semaforu. Stravování podle semaforu je velmi jednoduchý systém, jedná se v podstatě o dělenou stravu, kdy jídla jsou rozdělena do základních skupin a barev na sacharidové, bílkovinové a neutrální. Sacharidové jídlo má v knize zelenou barvu a není možné ho kombinovat s bílkovinovým jídlem, které má červenou barvu semaforu, ovšem neutrální jídlo, v knize je označeno oranžovou barvou, se dá jíst dohromady se sacharidovým i bílkovinovým jídlem.
  • Třetí fáze je zaměřena na udržení požadované váhy. Postupuje se podle pravidla 5 : 2. To znamená, že se pět dní v týdnu stravujete podle semaforu a dva dny v týdnu si můžete dát to, na co máte chuť. V dalších pěti dnech tělo toxiny přijaté v těchto dvou dnech odbourá. Tento systém stravování nevytváří tlak na psychiku.

Průběh diety není oproti jiným zase tak drastický, jen budete muset začít kupovat úplně jiné potraviny a vařit jídla podle jídelníčku, což samozřejmě nějaký čas navíc zabere. Ale pro zdraví se musí něco obětovat. Zbavíte se tak hromady tabletek na vysoký tlak, cholesterol a spoustu dalšího. Tabletky pouze potlačí potíže, zatímco problém zůstává. A ten může být vyřešen právě změnou jídelníčku dle doporučení od Antónie Mačingové.

Zdroj: Hubnutí s Mačingovou
Zveřejněno dne: 1.2.2014

ŠPINĚNÍ V PŘECHODU

Předčasná menopauza

Předčasná menopauza je postrachem všech moderních žen. Může postihnout ženy již ve dvaceti letech a zdaleka ji nemusí způsobovat jen nezdravý životní styl. V současné době se objevuje předčasná menopauza mnohem častěji než třeba před dvaceti lety. Statistiky uvádějí, že zasáhne každou dvacátou ženu v populaci. Postihuje i ženy ve velmi mladém věku, kolem dvaceti let. V těchto případech má neočekávaný příchod menopauzy zpravidla na svědomí nezdravý životní styl a velmi nízká tělesná váha, protože nedostatek tukové tkáně tvorbu estrogenu nepodporuje. Není divu, že se velmi často objevuje ve světě top modelingu, ale i u vrcholových sportovkyň. Menopauza může ženy postihnout i v případech, kdy je jejich tělesná konstituce v normě.

V některých případech může být důvodem pro předčasné ukončení produkce pohlavních hormonů Turnerův syndrom nebo autoimunitní onemocnění, kdy tělo produkuje protilátky poškozující vaječníky. Mezi toxické látky spojené s předčasnou menopauzou patří chemoterapie a radioterapie. Ovšem v naprosté většině případů zůstává příčina předčasné menopauzy neznámá.

Ženy se předčasné menopauzy logicky bojí, neboť ji spojují spíše se stárnutím jako takovým a se změnou postavy. Menopauza však přináší i zcela konkrétní rizika a problémy. Patří mezi ně kromě potíží v sexuálním životě například rychle stoupající riziko osteoporózy či aterosklerózy. Měnící se postava je důsledkem zvýšeného ukládání tuku v oblasti břicha, což je rovněž rizikové. Dále stoupá pravděpodobnost výskytu nemocí srdce a cév, cukrovky a zřejmě také některých druhů rakoviny.

U předčasné menopauzy hraje poměrně velkou roli dědičnost, ale může se objevit i z jiných příčin. Existuje dokonce vyšetření, které dokáže blížící se přechod odhalit dříve, než se skutečně přihlásí. Toto vyšetření lékaři standardně nenabízejí, protože výsledky vyšetření se nedají v praxi využít. Menopauzu nelze zastavit ani oddálit. Zevrubná vyšetření nastupují v případě, kdy se menopauza ohlásí nečekaně brzy, třeba v pětatřiceti letech. Jestliže přece jen chcete vědět, zda už vaše menopauza pomalu neťuká na dveře, můžete si nechat vypracovat takzvaný hormonální profil, který stojí několik tisíc korun.

Pokud už se klimakterium hlásí o slovo či vypukne naplno, lze pouze více či méně mírnit jeho průvodní příznaky. To, že žena nemůže kolem čtyřicítky otěhotnět, protože její plodnost zásadně klesla, nemá s klimakteriem nic společného, ani to neznamená, že se tato etapa života již blíží. Příčinou je většinou nedostatek vajíček, případně nedostatek kvalitních vajíček. Pokud chcete mít jasno v otázce, jak jste na tom s plodností, nechte si udělat vyšetření hladiny takzvaného antimülleriánského hormonu – AMH test. Test vás vyjde zhruba na šest set až osm set korun. Ukáže, jak velké jsou rezervy vašich vajíček ve vaječnících.

Nástup menopauzy nelze dávat do souvislosti se stresem nebo nějakým traumatem. Nemohou ji samy o sobě spustit ani léky, ačkoli se někdy v této souvislosti mluvilo třeba o antidepresivech nebo hormonální antikoncepci. Může se stát, že žena, která vysadí antikoncepční pilulky, už menstruaci nedostane. Lékař u ní pak diagnostikuje předčasnou menopauzu. Ovšem antikoncepce za to nemůže, její hormonální působení pouze bránilo tomu, aby byl přechod odhalen. Po vysazení se klimakterium projeví naplno.

Zdroj: Špinění v přechodu
Zveřejněno dne: 9.10.2017

BRITSKÁ KOČKA

Druhy britských koček

Černá britská krátkosrstá kočka

Tato černá britská krátkosrstá kočka má celé tělo pokryté černou krátkou srstí bez barevných variet. Při narození koťat může být srst lehce zrzavá, to ale časem zmizí. Tato kočka by se neměla příliš slunit, pak by její srst mohla získat hnědou barvu. Postava kočky je podsaditá, britské kočky váží od 4 kg do 9 kg. Hlava je kulatá a široká. Nos je krátký a černý. Uši jsou malé a mírně zakulacené. Oči jsou velké a kulaté. Barva očí je žlutá až měděná. Povaha této kočky je velmi milá a přítulná. Černá britská krátkosrstá kočka je klasika a žádné variety se u ní nepřipouštějí.

Bílá britská krátkosrstá kočka

Tento typ kočky má srst krátkou, hustou a čistě bílou bez odstínů žluté. Tělo je silné, robustní a tlapky mají růžovou barvu. Hlava je kulatá a široká. Nos je rovný a čenich má růžovou barvu. Oči jsou velké a kulaté. Obvyklá je u nich oranžová barva očí v různých odstínech. Přesto se u ní připouští varieta s modrýma očima či s nestejně zbarvenýma očima. Povaha této kočky je stejná jako u  kočky černé britské krátkosrsté.

Krémová britská krátkosrstá kočka

Srst této kočky je krátká, hustá a zároveň velmi jemná. Zbarvení srsti je jednobarevné a krémové. Tělo působí robustně a podsaditě. Tlapky mají růžovou barvu. Hlava je velká a kulatá s růžovým čenichem. Na svět se dívá velkýma, kulatýma očima, které mohou být oranžové až zlaté. U tohoto typu kočky se nepřipouštějí žádné variety. I tato kočka je oblíbená pro svoji povahu, protože je přítulná a přátelská.

Modrá britská krátkosrstá kočka

Srst této kočky je krátká a hustá. Barva srsti je modrá v různých odstínech. Důležité je, aby odstín byl po celém těle totožný. Koťata mohou být tygrovaná, ale to obvykle brzy zmizí. Tělo je podsadité a tlapky jsou modré. Hlava je kulatá a stejně jako tlapky i čenich je modrý. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva může být měděná nebo oranžová. Jedinou přípustnou varietou je již samostatné plemeno zvané chartreuxská kočka (podle místa vyšlechtění), která je o něco silnější a větší než britská kočka a barva srsti má šedivější nádech. Povaha kočky modré britské krátkosrsté je opět přítulná, tento typ ale bývá často rozmazlený.

Modrokrémová britská krátkosrstá kočka

Jedná se v podstatě o kombinaci dvou předcházejících typů. Srst této kočky je krátká a hustá bez tygrování. Obě barvy srsti nesmí tvořit žádné skvrny. Obvykle se jedná o světlé zbarvení. Zajímavé je, že světlejší chloupky jsou jemnější než ty modré. Tělo je podsadité, tlapky mohou být růžové i modré, případně se může jednat o směs těchto barev. Hlava je kulatá a čenich má modrou barvu. Oči jsou velké a kulaté v odstínech oranžové až zlaté. Variety se u této kočky žádné nepřipouštějí. Pro tuto kočku je typická zvědavost a čilost.

Mramorovaná britská krátkosrstá kočka

Pro srst u tohoto druhu kočky je typické mramorování. Mramorování má černou barvu. Srst je krátká a na první pohled je vidět její kresba. Na nohou srst tvoří pruhy, které působí jako náramky. Stejně jako u ostatních britských koček je tělo podsadité. Tlapky mají barvu červenou. Hlava je kulatá a široká, čumák má výraznou červenou barvu. Oči jsou velké, kulaté v odstínech mědi a zlata. U oka bývá viditelný pruh. U této kočky jsou tři přípustné variety, první má na boku kresbu ve tvaru mraků, druhý má kresbu podobnou spirálám, třetí typ je stříbřitá černě mramorovaná britská kočka. Pro tuto kočku je typická přítulnost.

Želvovinová britská krátkosrstá kočka

I u této kočky je srst krátká a hustá. Červené, černé či krémové skvrny by měly být stejnoměrně rozmístěné po celém těle. Pokud taková kočka má navíc ještě na hlavně lysinku ve tvaru plamínku, je velmi ceněná. I tato kočka má podsadité tělo, tlapky jsou růžové, černé nebo kombinované. Hlava je kulatá a čenich má černou barvu. Oči jsou velké a kulaté v odstínech oranžové a měděné. Přípustnými varietami jsou želvovinová s bílou barvou a modřeželvovinová s bílou. Tato kočka je i svou povahou okouzlující, živá a bystrá, ráda si hraje.

Dvoubarevná britská krátkosrstá kočka

Dvoubarevná britská kočka má srst krátkou a hustou, srst tvoří barevné skvrny, které mají být i po tvářích. I zde je ceněné, pokud kočka má lysinku na obličeji obvykle ve tvaru véčka. Tělo je svalnaté až podsadité. Tlapky mají růžovou barvu, nebo barvu v odstínech skvrn po těle. Hlava je kulatá a i čenich může být buď růžový, či v barvách skvrn na srsti. Oč jsou velké a kulaté v odstínech mědi a oranžové barvy. U této kočky je několik přípustných variet. Kočka může být černobílá, modrobílá, červenobílá, krémovobílá, čokoládovobílá, modrokrémovobílá, lilověkrémovobílá, lilovobílá, černěkrémovobílá, čokoládověkrémovobílá. Povaha těchto koček je velmi přítulná.

Kouřová britská krátkosrstá kočka

Srst u této kočky je krátká a hustá. Spodní část srsti je světlá až stříbrná, horní část je černá. Tělo je podsadité a tlapky jsou černé stejně jako čenich. Oči jsou velké a kulaté v odstínech mědi, zlata a oranžové barvy. Přípustné jsou variety v barvách černé a modré. Povaha této krásné kočky je milá a přítulná.

Britská krátkosrstá kočka činčila

Srst u této kočky je krátká, hustá, převážně bílá, jen na bocích, hlavě, ocásku a uších má tmavé zabarvení. Bílá barva by měla být co nejsvětlejší bez žlutých odstínů. I tělo této kočky je svalnaté a tlapky jsou růžové. Hlava kulatá a široká a čenich je růžový. Oči jsou kulaté a velké, jejich barva je zelená černě orámovaná. U této kočky se připouští různá zbarvení špiček srsti. Povaha je velmi vyrovnaná.

Zdroj: Britská kočka
Zveřejněno dne: 17.2.2016

MASOPUST

Masky na masopust

Masopustní masky bývaly a dodnes jsou velmi rozmanité. Některé, zejména ty zvířecí, mají velmi dlouhou tradici a pocházejí z doby před rozšířením křesťanství. Lidi vždy lákalo brát na sebe podobu zvířat a s ní i jejich vlastnosti, sílu, lstivost a další, které jim připisovali.

Masky zvířat se v Evropě užívaly po celý středověk, a to zejména v období zimního slunovratu a v průběhu zimních měsíců. Dokonce se objevovaly v kostelích a chrámech, kam se lidé chodili nejen modlit, ale také zpívat a tancovat. Mnoho set let se církev kvůli tomu rozčilovala a vydávala přísné zákazy, které brojily proti zábavám v kostelích a na hřbitovech.

Nejstarší záznamy o masopustních maskách pocházejí ze 6. století a poslední z poloviny 16. století. Teprve v době rekatolizace, tedy obnovování vlivu katolické církve v českých zemích (zhruba od poloviny 17. do poloviny 18. století), se církvi podařilo alespoň omezit chození masek o vánočních svátcích. Vánoce byly v církevním pojetí spíše svátky klidu, rozjímání a tiché radosti nad narozením Krista, pobíhání a tancování maškar se k nim tudíž nehodilo.

V průběhu staletí se reje masek omezily převážně na masopust, který byl vždy rozverný a stal se příležitostí pro jejich uplatnění. Se zánikem spousty lidových zvyků a obyčejů mizely pozvolna i maškary. Až koncem 19. století se začaly znovu obnovovat. Velkou zásluhu na tom měli národopisní pracovníci a další nadšenci, kteří v lidových zvycích viděli způsob posilování českého vlastenectví. A tak masopustní průvody a také jednotlivé typy masek, které dnes považujeme za tradiční, pocházejí až z novější doby, i když jejich základ je skutečně prastarý.

O tom, jak vypadaly jednotlivé druhy masek v dávné minulosti, víme pramálo. Je víc než pravděpodobné, že některé masky, jež jsou dnes základem každého masopustního průvodu, ani neexistovaly nebo vypadaly zcela jinak.

Je rovněž pravděpodobné, že se strojily masky, o nichž se nezachovaly žádné doklady, v průběhu času zanikly a dnes je neznáme. Jako důkaz těchto proměn slouží desítky nových masek, které v současné době vznikají a zanikají. Některé si lidé oblíbí, jiné nepřežijí jeden nebo dva roky. A v minulých staletích to bylo jistě obdobné.

Existuje však několik druhů tradičních masek, které se dodnes objevují pravidelně. Patří k nim například medvěd, klibna neboli kobyla, žid, bába s nůší. Počet masek v průvodu je libovolný, někdy je možné jich napočítat až čtyřicet. Některé masky však v minulosti chodily samy nebo v malých skupinkách. Tak tomu bylo určitě, když chodila klibna, nebo když se chodilo s medvědem. Tato chození nebyla vázána jen na masopustní průvod, ale pamětníci si ještě pamatují, že se chodívalo po celou dobu od Tří králů po Škaredou středu.

Kdysi se ženám účast v průvodu zakazovala a rovněž jim bylo zapovězeno převlékat se do masek. Dnes už to neplatí, přesto jde převážně o doménu mužů. Chození v některých maskách je totiž fyzicky náročné, navíc u některých typů (například baba) je zcela nemyslitelné, aby je představovaly ženy. Do takových masek, jako byl například turek nebo laufr, se dokonce mohli převlékat pouze svobodní chlapci. Na některé masky je dokonce potřeba i dvou „sehraných“ osob, to platí třeba pro klibnu.

Většina masek bývá zhotovena samotnými účastníky masopustního průvodu, záleží na jejich zručnosti a zkušenosti. V minulosti bývaly méně pestré, nicméně stejně pracné jako dnes. K jejich výrobě se používají nejrůznější materiály počínaje papírem, textilem a kůžemi přes slámu, hrachovinu a trávu až ke dřevu, peří či žíním. Některé masky nebo jejich části se schovávají, mnohé se každoročně vyrábějí znovu.

Každá maska má typický způsob chování, podle něhož hraje svou roli. Další záleží na fantazii a také trochu na hereckých schopnostech toho, kdo se pod ní skrývá. Každá postava vyjadřuje určitý typ, a proto bylo někde zvykem je dělit na červené – pěkné a černé – škaredé.

Většinou masky sehrávaly v domech malá divadelní představení podle daného scénáře. Jejich cílem bylo pobavit místní i sebe, způsobit chaos a nepořádek, zatancovat si s děvčaty...

V každém kraji, v každé vesnici se tradice vyvíjely jinak, těžko by se hledaly dva stejné masopustní průvody. Vždy však byly účastníkem závěrečného masopustního průvodu dvě masky, kterým byla přisuzována plodonosná moc. V každé chalupě si museli zatančit s medvědem a vykoupit koníčka – klibnu.

Zdroj: Masopust
Zveřejněno dne: 18.6.2016

ŠPANĚLSKÝ MASTIN

Další druhy mastina

Mezi další druhy mastina patří pyrenejský a neapolský.

Pyrenejský mastin

Pyrenejský mastin je inteligentní a bdělý pes. Je to spolehlivý a poslušný společník a ochránce. Ke své rodině jsou tito psi přátelští a oddaní. K cizím lidem se chovají ostražitě. S ostatními domácími zvířaty nemají problém, k jiným psům se chovají přátelsky. Jsou to výborní hlídači. Díky jejich inteligenci se snadno cvičí. Zbožňují děti a jejich trpělivost nezná mezí. Nesmí se jim však nijak ubližovat a být na ně tvrdý. Mají vrozený ochranitelský instinkt a také částečně samostatné rozhodování. Pyrenejský mastin i přes svoji mohutnost dokáže vyvinout značnou rychlost. Útočí jen v případě nouze, je-li opravdu ohrožena rodina nebo majetek.

Pyrenejský mastin pochází ze Španělska a jedná se o velmi staré plemeno. Do Španělska byl přivezen fénickými kupci. Tito dovezení psi byli využíváni jako pracovní a také byli dále kříženi s pyrenejským horským psem i španělským mastinem. Jeho historie však sahá mnohem hlouběji do minulosti a jeho původ můžeme dohledat až u velkých asijských mastifů. Pyrenejský mastin byl využíván později jako hlídač stád ovcí před vlky a medvědy. Aby měl chráněný krk, nosil ostnatý obojek carlanca. Čtyři až pět psů bylo schopno uhlídat stádo čítající přes 1 000 kusů. Jako samostatné plemeno byl uznán až koncem 19. století.

Pyrenejský mastin dorůstá výšky 72 až 81 cm, ale žádoucí je výška větší. Dosahuje váhy okolo 55 až 75 kg. Průměrná délka života je 10 až 13 let. Velká, dlouhá a silná hlava má lehce klenutou lebku. Uši jsou malé a přiléhají k lícním kostem. Oči jsou malé, mandlového tvaru a tmavé barvy. Skus je nůžkový. Krk je silný, pružný s volnou kůží a visícím lalokem. Tělo je mohutné a velké. Ocas je nasazen ve střední výšce a v klidu je nošen svěšený a sahá až k hleznům. Srst je silná, hustá a přiléhá k tělu. Zbarvení je základové bílé s černými, červenými nebo šedými skvrnami a výraznou maskou.

Srst pyrenejského mastina nevyžaduje speciální péči, díky její samočisticí schopnosti ji stačí jednou týdně vykartáčovat. Zvýšená pozornost je zapotřebí jen v období línání. Byť je to pes značně inteligentní a rychle chápe, potřebuje důslednou a vlídnou výchovu. Nikdy vás však nebude slepě poslouchat. Kvůli své velikosti je poněkud náročnější na chov a budoucí majitelé s tím musí počítat. Potřebuje dostatek pohybu, a to nejen na větším oploceném pozemku, ale také rád chodí na dlouhé procházky. Především v období dospívání a růstu potřebuje velké množství kvalitní potravy. Pyrenejský mastin může být držen celoročně venku jen za předpokladu, že má k dispozici boudu, do které by se mohl schovat za špatného počasí.

Neapolský mastin

Neapolský mastin je velmi náročné plemeno na chov i rodinné zázemí, stává se v podstatě plnohodnotným členem rodiny. Mastin nezná slova jako zrada nebo podraz. Jeho život musí být naplněný velkým přátelstvím s pánem. Kdekoli se ukáže, je středem pozornosti. Mastin je klidný člen rodiny, ale umí svoji rodinu znamenitě ochránit. Je velmi hrdý na svůj původ a také to dává někdy ostatním najevo.

Mastin se zapsal do povědomí jako hlídač. A jako hlídač je neustále bdělý a připravený bránit své pány a majetek. Ovšem v dnešní době to je spíše rodinný typ. Jeho silná a věrná povaha z něj dělá velmi vyrovnaného psa. Inteligence a ušlechtilost jsou mu vlastní. Jako každý jiný pes může být – když se cítí v ohrožení – velmi agresivní a obranářský. Nesmíme se nechat obalamutit jeho pomalostí a klidem. Jinak je mastin vcelku vyrovnaný a klidný pes.

Neapolský mastin pochází z Apeninského poloostrova. Tento pes je potomkem velkého římského molosskéko psa. Tato rasa se v dávnověku využívala především ke zvířecím zápasům v arénách, ale třeba i k boji ve válkách. Chovali ji nejen vojáci, ale i prostí občané, kterým psi hlídali majetek. S vojskem se plemeno rozšířilo do celé Evropy a stalo se základem pro mnoho dogovitých plemen. V minulém století se díky nekontrolovanému křížení dostal mastin na pokraj zániku. Od roku 1947 se podařilo obnovit jeho cílenou plemenitbu. V současné době není příliš rozšířen pro náročnost chovu.

Mastin je pes, který především vyniká svojí tělesnou stavbou. Jeho mohutná postava nenechá nikoho na pochybách o jeho síle. Je velmi těžký a robustní, délka jeho těla přesahuje kohoutkovou výšku. Hlavu má odpovídající postavě, stejně tak mohutnou. Na hlavě má nesčetně vrásek tvořených záhyby kůže. Mastin má velmi typicky svěšené horní pysky, které překrývají spodní část tlamy a při pohledu zepředu mají tvar obráceného „V“. Tento pes má vcelku krátkou čenichovou partii, oči má daleko od sebe. Uši jsou v poměru k velikosti samotného psa celkem malé. Jsou trojúhelníkového tvaru a přiléhají k lícím. Mohou být kupírovány a stejně tak i ocas. Krk je krátký a dobře rostlý. Záda jsou mírně širší než břicho. Ocas je u kořene silný a ke konci se zužuje. Srst má mastin lesklou, tvrdou, hrubou a všude stejně dlouhou (cca 1,5 cm). Barva srsti může být dosti různá. Především však bývá šedá, olověná, černá, hnědá, ale i žlutá. Tlapy má mastin kratší a silné. Jeho pohyb je pro něj stejně typický jako povaha nebo majestátnost. Svým pohybem může připomínat chůzi koček nebo medvěda. Málokdy se donutí k běhu. Spíše je pro něho typický krok a klus.

Velikost feny je v kohoutku 60–68 cm a u psů 65–75 cm. Váha feny se pohybuje v rozmezí 50–60 kg a u psů 60–70 kg. Mastin se dožívá 10–11 let.

Tento pes není náročný na pohyb. Ale při vybírání činnosti by se měl brát zřetel na jeho mohutnost a váhu. Vzhledem k tomu, že je to nyní převážně rodinný pes, neměl by se chovat trvale v kotcích. Měl by se svou rodinou žít již od útlého věku, aby s ní navázal úzký kontakt. Mastin je velmi náročný na zdravotní péči. Kvalitní péče o něj stojí i nemalé finanční prostředky.

Zvláštní péče musí být mastinovi věnována do třetího roku jeho života. Roste velmi rychle a jeho růst vyžaduje velkou opatrnost a zkušenost majitele. Jeho celková lymfatičnost s sebou nese volnost kloubů a vazů. Mastin proto patří mezi nejnáročnější plemena z hlediska kvality a vyváženosti stravy! Krmivo musí být optimalizováno na jeho věk a váhu. V jeho vývinu ho nesmíme nikdy přetěžovat! Musíme mu poskytnout dostatek času pro tvorbu kostí, kloubů a svalů. Není to proto rasa vhodná pro začínajícího kynologa!

Dominantní mastin určitě nepatří do špatných rukou. Na jeho výchovu je potřeba zkušená osoba a oddaný pán. Zvláště jeho vlohy k hlídání by měl ovládnout majitel, který má dobré zkušenosti s výchovou podobných plemen. Tvrdost ve výchově je u mastina naprosto nevhodná. Důslednost je však zárukou k úspěchu. Rozhodně se nejedná o služební plemeno. Mastin je velmi učenlivé a inteligentní zvíře. Cviky si snadno zapamatuje a naučí.

Zdroj: Španělský mastin
Zveřejněno dne: 5.4.2016