PRASKLINA NA LEBCE je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Sesamoiditida je zánět sezamských kůstek v břiše chodidla a šlach, ve kterých jsou uloženy. Obvykle je způsobena nadměrným používáním, zejména u tanečníků, běžců a sportovců, kteří často zatěžují bříška chodidel. Léčí se dlouhodobým klidem a protizánětlivými léky.
Sesamoiditida může začít jako neurčitá bolest a pak jednoho dne propukne v intenzivní pulzující bolest. K opakovaným stresovým zraněním, jako je sesamoiditida, dochází, když ignorujete menší stresové signály vašeho těla, dokud se nerozhodne zvýšit hlasitost. Až se to dostane do tohoto bodu, budete toho litovat – zvláště pokud to znamená dlouhé období zotavení, kdy se musíte vyhnout obvyklým činnostem. Vezměte zdraví svých nohou do vlastních rukou praktikováním preventivní péče. Věnujte pozornost signálům bolesti a dopřejte svým nohám odpočinek po náročné práci. Když bolest přetrvává, okamžitě vyhledejte lékaře. Když to uděláte dříve, pomůže vám to se dříve postavit na nohy.
Diagnostika
Váš lékař se vás zeptá, jak bolest začala, a poté začne fyzickým vyšetřením nohy. Jemně zkontroluje citlivost na bříšku chodidla a posune váš palec do různých směrů, aby otestoval vaši pohyblivost. Může použít techniku zvanou test pasivní axiální komprese, která manipuluje s kloubem podobným způsobem jako při chůzi, aby se reprodukovaly příznaky sesamoiditidy. Může také použít zobrazovací metody k potvrzení nebo vyloučení určitých souvisejících stavů.
Sesamoiditidu může provázet stresová zlomenina, malá prasklina v kosti způsobená opakovaným stresem. Pokud má váš lékař podezření na akutní poranění, možná vás bude chtít vyšetřit na akutní zlomeninu kosti nebo podvrtnutí. Pokud jste si dříve poranili kloub palce na noze, možná bude chtít vyloučit hallux rigidus, druh degenerativní artritidy, která tento kloub postihuje. Zobrazovací metody mohou zahrnovat rentgen, kostní sken, CT sken, ultrazvuk nebo magnetickou rezonanci.
V naší poradně s názvem SVISLÁ PRASKLINA NA PALCÍCH RUKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Drábel.
Pod kůží nehtového lůžka zhruba v polovině nehtu mám bulku cca 2 mm a od této
bulky vyrůstá prasklý nehet až ke konci palce. Tvar nehtu připomíná tvat stříšky.
Předem děkuji za radu.
A.Drábek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
To může mít několik příčin od otlačení monotónní prací, předchozí úraz, až po plíseň nehtů. Někdy pomůže opilování nehtu až do živého a pak kapat Batrafen a někdy to vyřeší jen rekonstrukce nehtové ploténky. Zastavte se na kožním a požádejte o pomoc.
Většina případů prasknutí bubínku nevyžaduje léčbu, během několika týdnů dojde k zahojení. Nicméně je vždy lepší poradit se s odborníkem, a to zvláště v níže uvedených případech.
Dojde k natržení nebo ruptuře a nedochází k hojení během několika týdnů – lékař pak v ordinaci k okraji tenké membrány aplikuje chemický roztok, který stimuluje růst buněk.
Pokud je prasklina velká nebo nefunguje hojení bubínku, může lékař doporučit chirurgický zákrok k opravě bubínku, který je nazýván tympanoplastie.
Důležitým aspektem, který je třeba vzít v úvahu, je používání tamponů nebo špuntů do uší při koupeli, zejména u ruptur bubínku.
Pacient by se neměl pokoušet čistit uši bez souhlasu lékaře. Také by se měl vyhnout prudkému foukání z nosu a smrkání.
Pacientovi mohou být předepsány léky proti zánětu a bolesti. Použití teplých zábalů na uši může poskytnout úlevu od bolesti, ale jen do určité míry.
Jedná se o postižení ústního koutku, řidčeji jednoho, častěji obou. Začíná na přechodu sliznice v kůži jako malá, začervenalá skvrna, která má uprostřed mělkou prasklinu. Postupně se skvrna zvětšuje, červená, svědí nebo bolí, mokvá a prasklina je hlubší. Poté se ložisko pokrývá žlutou nebo červenohnědou krustou.
V naší poradně s názvem BÍLÝ POVLAK NA JAZYKU,ČERVENÉ TEČKY A HRBOLKY V ZADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcián.
Dobrý den, včera jsem byl na poslední kontrole jazyka u doktorky a ta,jelikož si myslí,že můj stav je docela vpořádku,že prý je to normální,když se odlupuje bílá vrstva,ale nejde odstranit kartáčkem a že červené boláky a praskliny odezní jen mám dál brát B-Komplex a používat genciánku,tak jsem ukončil nemocenskou. Po té jsem šel na ORL na kontrolu krku a nic se nanašlo.RTG prý není potřeba.Když jsem se zeptal co by to mohlo být,tak prý asi potíže se zažíváním,nebo neví a dál mi řekl,že to mám už jen řešit se svou doktorkou. Doktorce jsem to zavolal,že to můžou dle ORL být zažívací potíže a ona na to,že teda bych měl jít na gastroskopii? No jde o to,že stále mě bolí v krku, mám rýmu i kašel a jen doufám,že se to nebude ještě víc zhoršovat, jelikož můj jazyk dle mého úsudku nevypadá dobře,takže dle názoru doktorky bych to mohl zkusit řešit se zubařem možná. Je mi jasné,že si za to mohu trochu sám,jelikož sem v práci i doma holdoval salámům,pil jsem hodně čajů a trochu jsem zanedbával ustní hygienu v týdnu, ale snažím se to změnit omezuji salámy,snažím se omezit čaje a i ústní hygienu se snažím pravidelně dodržovat už. Nemyslíte si stále,že by to mohlo být tedy něco horšího? Ta červená skvrna na špičce jazyk praskla,ale nekrvácí a prostředkem jazyka se táhne další prasklina v bílem povlaku, takže je to tedy známka toho,že tělo s tím bojuje? I když se stále opakuje proces bílého povlaku s bíle ohraničenými červenými skvrnami v noci a při příchodu rána se trochu strácí. Jedná se pořád o nějákou virózu a nebo je to infekce, kterou způsobili antibiotika a není to infekční?
Děkuji Vám za váš čas a budu se těšit na odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Držte se doporučení lékařů a nejdříve zajděte k zubaři a případně si nechte udělat odbornou zubní hygienu. Pokud se zde taky nic nevyřeší, tak pak zbývá gastroskopie a vyšetření na gastroenterologii. Praskliny by se opravdu mohly zahojit do jednoho měsíce od započetí léčby B-komplexem, buďte trpělivý a dodržujte dávkování.
Náhlá a nevysvělitelná bolest hlavy, to může být aneurizma.
V případě náhlé a silné bolesti hlavy je třeba provést vyšetření CT hlavy, aby se vyloučilo aneurizma - krevní výduť v mozku. Pokud je bolest hlavy způsobena aneurizma, tak na to nezabírá žádný z léků proti bolesti a žádný z léků tuto nemoc hlavy nevyléčí. Jediné řešení, jak léčit aneurizma, je zavedení ketetru přes nějakou tepnu v těle, nejčastěji v noze. Krevním řečištěm se pak zavede do postiženého místa v mozku buď svorka nebo cívka, kterou se prasklina zaškrtí. Teprve pak bolest hlavy zmizí a aneurizma je vyléčeno.
V naší poradně s názvem DEFORMACE NEHTŮ NA RUCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada dědinová.
už asi 3 měsíce mám na palci jakoby prasklinu ne atevřenou ale vystouplou od lžka a pomalu mi nehet i roste i na odrostu prasklina je vyšší takže je jako hrbol..díky za odpověď.... Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Příčina je ukryta v místě, kde nehet vzniká, v lůžku. Co se tam stalo nejde z fotky poznat a bude potřeba vyšetření. Zajděte do ordinace kožního lékaře, aby vám udělal potřebné vyšetření. Rozhodně to nenechávejte být.
Míra zhoubnosti gliomu se vyjadřuje ve stupních rizika. Nejčastěji se používá dělení na málo rizikové a vysoce rizikové tumory. Málo rizikový nádor roste pomalu, proto je považován za poměrně „málo zhoubný“ nádor. Na rozdíl od ostatních nezhoubných nádorů jinde v těle není málo rizikový gliom ostře ohraničen. Nádorové buňky prorůstají zdravou mozkovou tkání a celý nádor je proto obtížně operativně odstranitelný. Po určité době může opět narůstat, pak se mluví o recidivě tumoru. Často v tomto případě dochází ke změně na vysoce zhoubnou formu.
Vysoce rizikový gliom také není ostře ohraničen a prorůstá zdravou mozkovou tkání. Na rozdíl od málo rizikového tumoru je však velmi zhoubný – bujení je velice rychlé. Úplné odstranění tumoru není většinou možné a ve vysoké míře dochází k recidivám. Gliom na rozdíl od většiny zhoubných tumorů, které se vyskytují v jiných částech těla, prakticky nikdy nemetastazuje. Ročně je v České republice diagnostikováno asi 700 případů nádorů mozku, většinou gliomů. Málo rizikový gliom se více vyskytuje ve věkové skupině 20–40 let. Vysoce rizikový gliom postihuje více věkovou kategorii nad 40 let.
Meningeom – postihuje především dospělé pacienty; vyrůstá z mozkových blan.
Meduloblastom a ependymom – jde o typické mozkové nádory dětského věku.
Adenom hypofýzy – projevuje se poruchami hormonálních funkcí.
Gliom optiku – je nádor postihující oční nerv.
Neurinom – je nádor postihující obvykle sluchový nerv.
Obtíže provázející nádor mozku silně závisí na lokalizaci onemocnění. Příznaky se dají rozdělit do tří skupin, a sice:
výpadky schopností a dovedností;
epilepsie;
obtíže plynoucí ze zvýšeného nitrolebního tlaku.
Při vzniku podezření, že uvedené potíže souvisejí s nádorem mozku, se v současné době provádí vždy výpočetní tomografie (CT) vyšetření mozku a vyšetření magnetickou rezonancí (MR). V některých případech je nutné vyšetření elektroencefalické (EEG).
Za účelem stanovení definitivní diagnózy je však třeba vyšetření mozkové tkáně. Odejmutí malé části tkáně se nazývá biopsie. Odborný lékař, který tento zákrok provádí, se jmenuje neurochirurg, což je chirurg specializovaný na operace nervového systému. Jiný odborník, patolog, vyšetří odebranou tkáň pod mikroskopem. Na základě buněčných změn může tento lékař určit charakter onemocnění.
Odběr mozkové tkáně může být pacientovi proveden dvěma způsoby:
stereotaktickou biopsií;
kraniotomií.
Volba metody je kromě jiného závislá také na umístění a rozšíření nádoru. Stereotaktická biopsie se provádí malým otvorem v lebce, u kraniotomie je otvor poněkud větší. Pro oba výkony je zapotřebí hospitalizace.
Ve svém příspěvku PODÉLNĚ VROUBKATÉ NEHTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Schmiedová.
Dobrý den chtěla jsem se zeptat,jak léčit podélně vroubkaté nehty,vroubky jsou od nehtového lůžka až po konec nehtu jemně hmatatelné a tako i viditelné.Můžete mi prosím poradit.Třeb mi chybí jen nějaký vitamín Děkuji Schmiedová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eliška.
Dobrý den. Už dlouho me trápí prasklý nehet na palci levé ruky. Vypadá to jako prasklina, ale žádné hrbolky nebo něco takoveho nemám. Vždy se začne pulit tak 0,5mm před tím, než ma odrustat.
Děkuji za radu
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Zubní extrakce
Zuby se odstraňují z důvodu nenapravitelného poškození nás
Ve svém příspěvku PODÉLNĚ VROUBKATÉ NEHTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Schmiedová.
Dobrý den chtěla jsem se zeptat,jak léčit podélně vroubkaté nehty,vroubky jsou od nehtového lůžka až po konec nehtu jemně hmatatelné a tako i viditelné.Můžete mi prosím poradit.Třeb mi chybí jen nějaký vitamín Děkuji Schmiedová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel.
Měl jsem všechny nehty na rukou výrazně podélně rýhované už před padesátkou, nehty se olamovaly, na malíku byla po celé délce černá prasklina (zřejmě plíseň). Dnes se domnívám, že to začalo při dlouhodobé chemoterapii, kdy jsem měl silné zažívací problémy. Zažívací potíže zesiloval helicobacter pyroli způsobující zánět žaludku. To všechno jsem si uvědomil až zpětně poté co skončila chemo, později byl ze žaludku odstraněn HP a pak zmizela i gastritida. Vroubkované a chatrné nehty (ale i chatrnou kůži na rukou) jsem ale měl pořád. Po dvaceti letech jsem výrazně změnil stravování a životní styl podle knihy Alzheimer se dá léčit. Teď je vroubkování nevýrazné, části některých nehtů jsou hladké. A tak "na stará kolena" se můžu domnívat, že vroubkování nemusí souviset ani tak s věkem jako se zažíváním, stravováním, pohybem, stresem.
Základní dělení bolestí hlavy je na bolesti primární a sekundární. Primární bolesti se vyskytují samy o sobě a na jejich vznik nemá vliv žádné jiné onemocnění. Do této skupiny se řadí migréna, tenzní cefalea či cluster headache. Bolesti sekundární jsou příznakem jiného onemocnění. Nejčastěji se jedná o takzvané cervikogenní bolesti hlavy neboli cervikokraniální syndrom. Diagnosticky je nejprve nutno vyloučit možné organické příčiny – expanzivní procesy (nádorová onemocnění mozku), neurologická onemocnění, subarachnoideální krvácení či syndrom nitrolební hypertenze.
V podstatě se jedná o asymetrické, jednostranné, tupé bolesti zejména okcipitálně, v oblasti týla a čela. Charakteristické je střídání období bez bolesti či menší bolesti se záchvaty bolesti intenzivní. Obtíže jsou provokovány zátěží krční páteře, neadekvátním pohybem či nevhodnou polohou hlavy nebo tlakem na spoušťové body. Doprovodným příznakem mohou být vertigo (závrať), nauzea, méně pak zvracení.
Krční páteř je velmi namáhanou oblastí vzhledem k její velké mobilitě oproti ostatním úsekům páteře. V souvislosti s bolestmi hlavy se jedná zejména o horní úsek krční páteře, první dva krční obratle, na které nasedá těžká lebka. Právě v úseku nazvaném antlantooccipitální skloubení (AO skloubení), spojení atlasu (první krční obratel) a lebky (záhlaví latinsky occiput), dochází k častým blokádám nejčastěji při dlouhodobé nevhodné poloze hlavy, kdy je hlava v předsunutém držení zároveň s mírným záklonem záhlaví. Blokády můžeme nalézat i v nižších úsecích krční páteře až po CTh přechod, ale ne vždy je v tomto úseku přítomný zjevný blok.
Cervikogenní bolesti hlavy jsou doprovázeny změnou tonu šíjového svalstva. Významnou roli mají především krátké subokcipitální svaly (krátké extenzory šíje) a jejich přetěžování právě v důsledku předsunutého držení hlavy. Dále jsou přítomny bolestivé spoušťové body v m. sternocleidomastoideus, mm. scaleni, ale také v m. trapezius či m. levator scapulae. Při tlaku na TrP v uvedených svalech bolest vyzařuje do týla, oblasti spánků nebo temene, někdy až do čelní krajiny či za oči. Dlouhodobé přetěžování krátkých extenzorů šíje směřuje k zatuhnutí skalpu (měkkých tkání na lebce), které rovněž způsobuje silné bolesti hlavy.
K rozvoji cervikokraniálního syndromu přispívají do určité míry i degenerativní změny krční páteře (diskopatie, spodylartrózy a osteochondrózy), které však nebývají hlavní příčinou. Dalším faktorem mohou být i vrozené anomálie cervikokraniálního přechodu. Také dráždění nervu trigeminu či arteria vertebralis nebo postižení nervových kořenů C1–C3 způsobuje cervikokraniální bolest hlavy.
Mnohé o našem zdraví napoví to, na kterém prstě se změny na nehtech nacházejí. Palec odpovídá mozku a lebce, ukazováček plicím, prostředníček tenkému střevu, prsteníček ledvinám a malíček srdci. Bílé skvrny na prsteníčku tak znamenají ukládání vápníku v ledvinách, na prostředníčku nevstřebaný vápník ve střevech a na ukazováčku vápníková ložiska v plicích.
V důsledku ozařování se mohou u některých pacientů objevit obtíže jako zvýšená únava, snížená chuť k jídlu a bolesti hlavy. Po ukončení léčby tyto obtíže většinou ihned mizí. Pacienti, kteří na počátku ozařovací kúry ještě mají vlasy, je ztrácejí po dvou až třech týdnech ozařovaní, a to v místech ozařovaných polí na hlavě. Pokud si pacient na začátku ozařování objedná paruku nebo příčesek, mohou být tyto pomůcky hotovy v okamžiku, kdy se vypadávání vlasů začne objevovat. Vypadávání vlasů je většinou dočasné, někdy je ztráta vlasů trvalá. Vliv na to má i podaná dávka záření. V závislosti na umístění ozařování v lebce se mohou u pacienta objevit i problémy s viděním či sluchem. Tyto obtíže většinou po ukončení ozařování mizí. Pozdními průvodními jevy po léčbě ozařováním jsou poruchy paměti a schopnosti koncentrace. Vznikají 1–3 roky po léčbě a často dlouhodobě přetrvávají.
Pacient, který prodělal operaci a ozařování, nebo pouze ozařování mozkového nádoru, zůstává i nadále po celý život pod kontrolou odborného lékaře.
Je vhodná pro malé aneurysma, které nevyvolává žádné příznaky a nemusí se nijak komplikovaně léčit. Ale pokud aneurysma roste, tak způsobuje komplikace nebo hrozí jeho prasknutí. Proto jsou velmi důležité každoroční prohlídky ke sledování krevního tlaku, cholesterolu a další vyšetření. Malá aneurysma vyžadují pravidelné zobrazovací vyšetření, abyste byli ujištěni, že nejsou od poslední kontroly výrazně změněna.
Neurochirurgie
Operace se doporučuje v závislosti na rizikových faktorech. Pacienti jsou operování v celkové anestezii, protože je v lebce udělán otvor, roztáhne se mozková tkáň a aneurysma je chirurgicky odstraněno. Po vypreparování se pak ještě musí utěsnit jizva po aneurysma, aby se krev nedostala znovu do mozku. Při nekomplikovaném chirurgickém zákroku, bývá nutný pobyt v nemocnici v délce asi 4 až 6 dní. Plná regenerace však trvá až několik týdnů až měsíců.
Léčba u neurointerventionalisty nebo neuroradiologisty
Tato varianta záleží na velikosti, umístění a tvaru aneurysma, které může být léčeno uvnitř cévy. Tento mírně invazivní postup je podobný vyšetření mozkovým angiogramem. Kromě snímání je s katétrem zavedena i měkká platinová mikro cívka do výdutě a oddělí ji. Cívka zůstane v aneurysmatu a působí jako mechanická překážka toku krve. Při komplikované operaci může být pacient hospitalizován až 4 týdny, v závislosti na zdravotním stavu a komplikacích způsobených z krvácení.
Zánět dutin, odborně sinusitida, je zánět vedlejších nosních dutin, které se nacházejí v kostech lebky. Při akutním zánětu dochází k otoku sliznice těchto dutin. Řasinky, kterými je sliznice pokryta, nedokážou odstraňovat hlen a ten se v dutinách hromadí. To je živnou půdou pro bakterie, které se zde pomnoží. Mezi příznaky patří hnisavý výtok z nosu zelenožluté barvy, horečka, otok tváří, bolesti hlavy, pocit tíhy a bolesti nad dutinami, bolesti zubů, uší, očí, tlak v lebce, potíže s dýcháním, ztráta čichu, celková únava a nevolnost. Chronické záněty dutin jsou takové, které trvají déle než 12 týdnů. Vznikají především z důvodu špatně vyléčeného či neléčeného akutního zánětu dutin. Projevují se trvalou sekrecí z nosu, horší průchodností nosních průduchů, což může vést ke chrápání a vleklým a častým zánětům horních cest dýchacích.
Při léčbě se provádí nejprve rentgen dutin a provede se výtěr pro mikrobiologické vyšetření, kdy se pomocí kultivace odhalí původce onemocnění. V domácím prostředí se používají kapky do nosu, které zprůchodní dýchací cesty, je nutný dostatečný příjem tekutin a zvýšený příjem vitaminu C. V případě zvýšené teploty se doporučuje například Panadol, který účinkuje i proti bolesti. Je-li u pacienta diagnostikována virová infekce, bude muset nemoc vyležet, tedy klid na lůžku, přikládání teplých obkladů a proplachování dutin slanou vodou. Lékař může předepsat inhalační kortikoidy na potlačení zánětu a nosní kapky na snížení otoku sliznice. Při bakteriální infekci budou nasazena antibiotika. Průměrná doba léčby je kolem sedmi dnů. Pokud by léčba nezabrala, je na místě antibiotika změnit nebo přistoupit k výplachu dutiny takzvanou punkcí. Ačkoliv je tato metoda širokou veřejností špatně přijímána, není se čeho bát. Při správném provedení je zákrok nepříjemný, ale nebolestivý. Punkce dutin spočívá v otevření vedlejší dutiny jejím propíchnutím v místním znecitlivění. Dutina se propláchne, vyčistí a vypustí se hnis. Někdy je potřeba zákrok zopakovat.
Žaludeční šťávy jsou hořké. Zvracení může mít spoustu příčin: zkažené jídlo, infekce, nemoci trávicího traktu. Zvracení je souhrou svalových stahů a uvolnění, které vedou ke zvýšení žaludečního tlaku a vypuzení tráveniny přes jícen a hltan dutinou ústní. Jedná se primárně o obranný reflex. Reflex zvracení tvoří na sebe navazující stahy různých svalů. Nejprve se stáhne bránice, což zmenší objem žaludku. Uvolní se dolní jícnový svěrač, což umožní vytlačení žaludečního obsahu do jícnu. Kromě toho se uzavírá záklopka hrtanová, což brání vdechnutí zvratků. Zvracení je řízeno z mozkového centra v oblasti spodiny čtvrté mozkové komory. Do tohoto centra přichází různé impulzy, které mohou zvracení vyvolat. Do centra přichází informace o rozpětí trávicí trubice, o koncentraci různých sloučenin v krvi (včetně toxických sloučenin) a přichází do něj impulzy z ústrojí rovnováhy vnitřního ucha. Centrum je ve spojení i s centry mozku, která mají na starost emoce a psychiku. Jakékoliv podněty, které podráždí centrum zvracení, mohou reflex zvracení vyvolat.
Speciální problematiku tvoří zvracení krve, zvracení kávové sedliny a zvracení střevního obsahu.
Příčiny zvracení:
Roztažení části trávicího traktu: Dojde-li k roztažení (odborně distenzi) trávicího traktu, vede se tato informace cestou desátého hlavového nervu směrem k mozku. Logickým požadavkem je, aby nebyla přijímána další potrava, proto se objeví pocit nechutenství a někdy nevolnosti. V případě, že se stav neupraví, dojde k podráždění centra zvracení. Zvracení má v tomto případě napomoci uvolnění trávicího traktu. Tato příčina se vyskytuje při přejídání se (roztažení žaludku) či při neprůchodnosti trávicího traktu (cizí tělesa, vrozené vady trávicí trubice, prozánětlivá zúžení v trávicím traktu a podobně). Pochopitelně sem lze zahrnout i krvácení do horních částí trávicí trubice, což vyvolá zvracení krve.
Záněty v trávicím traktu: Infekční zánět žaludeční sliznice (méně přesně označované jako akutní gastritida či střevní chřipka) může vést ke zvracení. Tyto obtíže trvají poměrně krátce a nebezpečné jsou snad jen u malých dětí a starých lidí, kdy hrozí dehydratace. Stejně tak se může zvracení objevit při zánětech jater, slinivky břišní a žlučníku.
Dráždění ústrojí rovnováhy a pohybu: Toto párové drobné ústrojí skládající se ze tří polokruhovitých kanálků se nachází hluboko v lebce ve vnitřním uchu. Umožňuje orientovat se v trojrozměrném prostoru. Jeho podráždění nebo poškození je spojeno s motáním hlavy, nevolností a zvracením. Nejčastěji k tomu dochází při takzvaných kinetózách (dopravní prostředky, kolotoče a podobně), u star
U dětí k průjmovým onemocněním dochází často i přenosem virů, ty se v dětských kolektivech lehce šíří. Aby se šíření viru zamezilo, je třeba co nejvíce respektovat hygienická pravidla. Zcela se ale průjmu zabránit nedá, viry totiž ulpívají na všech předmětech, kterých se nemocný dotknul bez umytí rukou. U malých dětí je ještě nutnější než u dospělých respektovat pitný režim s dostatečným příjmem nezbytných minerálů. Někteří lékaři i dětem tak předepisují iontové nápoje. Malé děti mohou první den jíst i zeleninové (kukuřičné, mrkvové, s rýží nebo bramborem) nebo ovocné (jablkové, banánové) pyré.
U malých dětí je třeba při průjmu hlídat příjem tekutin, kojencům hrozí dehydratace během pár hodin. Kojené děti by tak měly být kojené častěji než běžně, přestože mohou mít maminky pocit, že je to začarovaný kruh, protože jim přijde, že to co jde tam, jde i ven, ale není to zcela pravda. Pokud by ale dítě kojení odmítalo, nebo vše hned vyzvracelo, je třeba vyhledat neodkladně lékařskou pomoc, protože u takto malých dětí je vysoké nebezpečí dehydratace. Varováním pro rodiče může být, že dítě nemůže tekutiny přijímat ústy, v takovém případě je potřeba vyhledat neodkladně lékaře. Nasadí se pak infuzní léčba.
Při střevních potížích se u velmi malých dětí (asi do 6 měsíců) doporučuje pro jistotu vyhledat lékařskou pomoc. U větších dětí stačí k lékaři jít asi za čtyři dny, když se stav dítěte nejlepší (pokud ale přijímá dostatek tekutin) a netrpí dehydratací (v takovém případě se musí lékař vyhledat co nejdříve). Dehydratace se pozná podle apatičnosti, suchých rtů, propadlé fontanely (vazivový lupínek na lebce mezi kostmi). Dítě by měl vidět lékař, i když se v jeho stolici objevuje krev, dítě odmítá jíst a pít, má bolesti, nebo nafouklé břicho. Je lepší vyhledat doktora, i když je průjem během dne opravdu velmi častý. Dá se říct, že návštěvou lékaře se v podstatě nic nezkazí (obzvlášť u malých dětí).
Rodiče by dětem také neměli podávat žádné léky na průjem bez rady lékaře. Co naopak mohou samy udělat je, nasadit dítěti přísnou dietu a hlídat jeho pitný režim. Strava dítěte při průjmu se nijak výrazně neliší od stravy dospělého trpícího tímto nepříjemným onemocněním. I dítěti se v prvních dnech doporučuje jíst starší pečivo, piškoty, rýži, brambory, mrkev, banán a hlavně hodně pít. K dispozici jsou mu nejrůznější rehydratační roztoky dostupné v lékárnách.
Zastydlá rýma neboli zánět vedlejších nosních dutin
Sinusitida znamená zánět vedlejších dutin nosních. Ve většině případů je spojena se zánětem sliznice nosu, pak se nazývá rhinosinusitida. Jedná se o onemocnění časté především v dětském věku. Dutinami se myslí opravdové dutiny vyskytující se v naší lebce, respektive v jejích několika kostech. Jsou vystlány sliznicí a zvětšují se s tím, jak lebka od dětství do dospělosti roste. Jejich funkce není jasná, každopádně se podílejí na tvorbě hlasu, kterému dávají jeho osobitou barvu. Dutin je několik. Dvě v horní čelisti, dvě v kosti čelní, jedna (respektive 3 vzájemně propojené) v kosti čichové a dvě v kosti klínové. Všechny tyto dutiny komunikují s nosní dutinou (vnitřkem nosu) svými vývody. Všechny jsou vystlány sliznicí stejnou, jaká je v nose. Nejčastěji jsou na vině viry, které do dutin přestoupí z nosní sliznice. Poté co poškodí sliznici, dojde k jejímu oslabení a na tuto poškozenou sliznici se snadno uchytí bakterie. Proto většinou rýma vodová přechází v rýmu hnisavou.
Fontanela u dětí je vazivová destička mezi lebečními kostmi novorozenců a malých dětí. Fontanela umožňuje pohyblivost příslušných kostí a změnu tvaru hlavičky během porodu. Na novorozenecké lebce jsou obvykle čtyři fontanely, které s postupným srůstáním lebečních kostí zanikají. Při pravidelném pediatrickém vyšetření kojence se sleduje velikost, pružnost a poloha vzhledem k okolí.
Lidská páteř má svoji přirozenou křivku – krční lordózu, hrudní kyfózu, bederní lordózu. Lidská páteř drží vzpřímeně jen díky napětí svalů a vazů. Nejdůležitější jsou hluboké stabilizační svaly, které si můžeme představit jako pomyslný pás vedoucí od nožní klenby a ovíjející páteř až nahoru k lebce. Pokud jsou svaly a vazy v rovnováze, záda nebolí. Pokud však páteř nevhodně zatěžujeme, nastává svalová nerovnováha, některé svaly jsou více namáhané, tudíž přetížené, a jiné jsou naopak ochablé. Přetížené, neustále napjaté svaly mění svou strukturu – ubývá v nich svalových vláken na úkor vaziva a sval se takzvaně zkracuje. Tím se mění rozsah pohybu postižené části i její držení.
