Tělo má v podstatě schopnost léčit se samo. To platí i pro prasklýušníbubínek, který je hlavní příčinou krvácení z ucha. Hojení obvykle trvá několik týdnů, během této doby by si pacienti měli kontrolovat, zda mají zvukovod čistý a suchý. Když symptomy přetrvávají i po několika týdnech, je lepší se poradit s lékařem.
Je-li krvácení způsobeno infekcí v důsledku bakterií, pak jsou nejlepším lékem antibiotika. Ale je třeba vzít v úvahu, že antibiotika mají nežádoucí účinky.
Některé infekce, které způsobují krvácení z ucha, mohou být vyléčeny přírodními prostředky. To však platí pouze v prvotních fázích infekce. Jeden z nejvíce používaných přírodních prostředků je česnekový olej.
Ušní kapky a ústní kapky. Domácí ušní kapky mohou být použity při krvácení pouze tehdy, pokud není prasklýušníbubínek. Pacienti si mohou tento lék vyrobit doma, budou potřebovat půl hrnku lihu a půl hrnku bílého octa, tuto směs přelijí do nádoby s kapátkem. Tento jednoduchý prostředek pomáhá s čištěním uší a odstraněním bakterií a plísní.
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomíra.
Dobrý den , přibližně od poloviny července mám zalehlé ucho a při smrkání cítím jak vzduch proudí z ucha. Může se jednat o prasklýbubínek?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle není prasklýbubínek. Vaše příznaky ukazují spíše na vleklý zánět eustachovy trubice, v níž se tvoří tekutina, která trubici roztahuje a potom, právě při zvětšení tlaku při smrkání, je tekutina rozpohybována, což tvoří pocit průchozího bubínku. Nejrychlejší léčbu dostanete v ambulanci ORL, kde prohlédnou ucho i krk a doporučí vhodnou léčbu. Samoléčba nabízí klokaní odvaru ze šalvěje a užívání lichořeřišnice na všechny možné způsoby, ovšem s nejistým účinkem.
Kromě mateřské dovolené je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni či zaměstnanci na jejich vlastní žádost rodičovskou dovolenou, která slouží ke zdokonalení a prohloubení péče o jejich dítě. Rodičovská dovolená náleží matce (rodičce) dítěte ihned po skončení mateřské dovolené, která trvá obvykle 28 týdnů, případně 37 týdnů (u vícerčat).
Délka rodičovské je variabilní (2, 3 nebo 4 roky). Délku je možné měnit (téměř libovolně) i v průběhu čerpání. To znamená, že pokud se na začátku rozhodnete pro rychlejší čerpání, můžete si je v průběhu rodičovské dovolené změnit na pomalejší variantu.
S rodičovskou dovolenou souvisí i rodičovský příspěvek, který však neupravuje zákoník práce, ale zákon o státní sociální podpoře. V praxi dochází často k zaměňování obou pojmů. Doba, po kterou zaměstnanec nebo zaměstnankyně čerpá rodičovskou dovolenou, se nemusí plně krýt s obdobím, po které je pobírán rodičovský příspěvek. O poskytnutí rodičovské dovolené se žádá u zaměstnavatele, zatímco o rodičovský příspěvek se žádá na příslušném úřadu práce.
Aby vznikl nárok rodiči na rodičovský příspěvek, musí splnit určité podmínky, jako například po celý kalendářní měsíc musí osobně celodenně a řádně pečovat o nejmladší dítě v rodině. Dítě se může umístit i na určitou dobu do jeslí, mateřské školy či jiného předškolního zařízení, avšak pouze za určitých podmínek. Další podmínkou vzniku nároku na rodičovský příspěvek pak je, že rodič dítěte (otec i matka, ale pouze jeden z nich) zažádá o příspěvek na nejmladší dítě v rodině (pokud má rodina více dětí, dávka se čerpá jen na nejmladší dítě), maximálně však do 4 let věku tohoto dítěte.
Nárok na rodičovský příspěvek má také pouze ten žadatel, který má bydliště na území ČR. U dětí, které jsou mladší než dva roky, je pak ještě jedno omezení, a to že rodiče nesmí dávat dítě do jeslí na dobu delší než 46 hodin měsíčně.
Pokud však ani jeden z rodičů neplatil nemocenské pojištění (například jsou oba nezaměstnaní nebo oba pracují jako OSVČ a neplatí si dobrovolné zálohy na nemocenské pojištění), pak jim nevzniká nárok na mateřské dávky (peněžitá pomoc v mateřství). A následně mají automaticky nárok jen na čtyřletou variantu rodičovské dovolené. Nemohou si tedy zvolit rychlejší čerpání rodičovských dávek.
Rodičovský příspěvek navazuje na mateřskou dovolenou, pokud na ni máte nárok. V opačném případě můžete čerpat rodičovský příspěvek hned po narození dítěte. Rodičovský příspěvek činí celkem 220 tisíc korun, doba čerpání závisí do značné míry na vás. Celkovou částku rodičovského příspěvku, tedy 220 tis
O rodičovskou dovolenou může požádat i otec dítěte. Otec dítěte má díky novelizaci zákoníku práce i právo o své narozené dítě pečovat, a to téměř za stejných podmínek jako jeho matka. Otci musí k jeho žádosti zaměstnavatel dle ustanovení § 196 zákoníku práce poskytnout rodičovskou dovolenou, a to ode dne narození dítěte v rozsahu, v jakém o ní požádá, nejdéle do tří let věku dítěte, a to i v případě, že současně s ním matka dítěte čerpá mateřskou (rodičovskou) dovolenou (§ 198 odst. 1 zákoníku práce).
Právo na rodičovskou dovolenou má stejně jako zaměstnankyně i zaměstnanec, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo dítě, jehož matka zemřela. Rodičovská dovolená se zaměstnanci poskytuje ode dne převzetí dítěte do péče nejdéle do dosažení 3 let věku dítěte, bylo-li dítě převzato po dosažení 3 let věku nejdéle však do 7 let, poskytuje se rodičovská dovolená v rozsahu 22 týdnů od převzetí dítěte, ve stejném rozsahu se poskytuje rodičovská dovolená i v případě, že dítě bylo převzato před dovršením 3 let věku, avšak do doby 3 let věku dítěte uplyne kratší doba než 22 týdnů (§ 197 zákoníku práce).
Ačkoli byla rodiči poskytnuta zaměstnavatelem rodičovská dovolená do 3 let věku dítěte, má možnost i v jejím průběhu požádat zaměstnavatele o ukončení rodičovské dovolené a o návrat do zaměstnání. Požádá-li muž o návrat do zaměstnání po uplynutí doby, po níž je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou (tedy po uplynutí 22, či při vícečetném porodu 31 týdnů od narození dítěte), má zaměstnavatel povinnost ho zařadit zpět na původní práci a pracoviště. V případě návratu zaměstnance do zaměstnání po vyčerpání rodičovské dovolené má zaměstnavatel povinnost zařadit jej pouze podle podmínek pracovní smlouvy (v souladu se sjednaným druhem a místem výkonu práce, tedy nikoli na původní práci a pracoviště).
Ve svém příspěvku PRASKLÝ BUBÍNEK V PRAVÉM UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamila Šustrova.
Dobrý den,
Jsem v současné době v Indonesii a potýkám se nejdříve se zánětem zvukovodu a teď mi lekař sdělil, že mám zrejmě prasklýbubínek. Mohl byste mě prosím kontaktovat na můj mejl, ráda bych Vám sdělila podrobnosti o současné léčbě a poradila se co můžu tady uďelat jako 1. Pomoc pro moje uchu?
Moc děkuji
Kamila Šustrová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Nevystavujte se výplachům uší, ať už doma nebo v ordinaci lékaře, pokud máte infekci ve zvukovodu. Ačkoliv je tato procedura relativně bezpečná, mohla by vás vystavit problémům, jako jsou:
Perforovaný ušníbubínek. Výplach ucha bude někdy tlačit na maz, takže bude více zhutněný. To ztíží jeho odstranění při tlaku na bubínek. Zvýšený tlak může perforovat bubínek nebo způsobit jeho prasknutí.
Ušní infekce. Jednou z běžných infekcí uší je otitis externa. Zánět může být způsoben infekcí a může být bolestivý. Zánět středního ucha je další potenciální komplikací postihující střední ucho. Ušní infekce jsou běžné důsledky výplachů uší.
Vertigo. Toto je dočasný stav. Jde o pocit, že se místnost kolem vás točí.
Ve svém příspěvku VÝTOK Z UŠÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Malá.
Dobrý den..,už od dětství jsem trpěla na záněty uší ,pak jsem měla dlouhou dobu klid,posledních pár let mám pořád nějaké problémy .Už asi dva měsíce mám prasklý levý bubínek a posledních deset dní mi z ucha teče v noci z ucha nepácnoucí sekret , byla jsem u lékaře mám ušní antibiotika a chce to čas, tak pořád čekám a nic. Snad mi někdo pořadí, děkuji moc.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Prasklý koutek úst má řadu možných příčin, které většinou pochází z úst nebo kolem úst, i když to ve vzácných případech mohou způsobit i systémová onemocnění nebo léky. Popraskané koutky se často vyskytují u mladších lidí, kteří slintají během spánku, nebo u starších lidí s hlubokými vráskami po stranách úst, které zvyšují pravděpodobnost výtoku slin a popraskání ústních koutků. K tomuto stavu může také přispět dlouhodobá expozice ve větru nebo chladu, špatně padnoucí zubní protézy nebo nedostatek zadních zubů, které pomáhají udržet napnutou strukturu obličeje.
Prasklý koutek na rtech bývá spojený s nedostatky ve stravě, včetně nedostatku železa a vitamínů B1, B2, B6 a B12.
U pacientů s prasklým koutkem se mohou také vyvinout kvasinkové infekce z kmene zvaného candida albicans. Tato plísňová infekce se pak může šířit celými ústy, což výrazně zesiluje fyzické nepohodlí.
Ve svém příspěvku ČERNÝ KOŘEN JAZYKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Ahoj všichni co řešíte černý jazyk u svých dětí. Řešil jsem to taky u své dvouleté dcery. Zčernání kořene jazyka způsobuje nerovnováha vitamínů a minerálů v těle dítěte, které přejde z kojenecké stravy na běžnou stravu a špatně jí, nebo některou stravu odmítá. Na jazyku zčernají chuťové pohárky a je to projev tohoto problému u dítěte. Našel jsem řešení, kdy jsem to své dceři vyléčil během 3 týdnů, toto řešení vlastně leželo doma v lednici. Svou dvouletou dceru jsem naučil pít Pinky od Akuny, 15 ml. každé ráno, stejně tak jak jsem to kdysi naučil i svou starší dceru. Pinky obsahuje potřebné minerály a vitamíny které dětský organismus potřebuje a není placebem z lékáren, problém se už nevrací, tak jako v mnohých případech jak tady spousta maminek popisuje. Přidávám fotku, info poskytnu na: akunaforlive@gmail.com nebo na: http://www.facebook.com/jannemecakuna
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zánět středního ucha (Otitis media) je bolestivé onemocnění projevující se převážně u dětí. Rozlišujeme zánět akutní, trvající maximálně několik dní, a zánět chronický, který může trvat i podstatně déle. Akutní zánět středního ucha se často rozvíjí při infekcích horních cest dýchacích, projevujících se rýmou, kašlem, ale vzniknout může i za plného zdraví. První příznaky se projevují zpravidla v noci jako rychle nastupující bodavá bolest v jednom, případně v obou uších. Malé děti začnou hlasitě plakat a drží se za bolavé ucho. Postižené ucho je zalehlé a pacient má pocit, že na něj hůř slyší. Zánět středního ucha doprovází zvýšené teploty nebo horečky s celkovou únavou organismu, při horečkách se může objevit i zvracení či průjmy. Prudké bolesti jsou vyvolány tlakem nahromaděného hnisu a zanícením sliznic za bubínkem. Bubínek je charakteristicky vyklenutý ven, což pozná až lékař na ORL (ušní-nosní-krční oddělení). Zánět může probíhat i chronickou formou. Při chronickém zánětu středouší se však nevyskytují horečky ani prudká bolestivost, pacienti pociťují spíše pálení, svědění, šumění či praskání v postiženém uchu, stěžují si na nedoslýchavost a mají permanentní pocit zalehlých uší.
Jako první pomoc při zánětu středního ucha poslouží klasické léky proti bolesti (v podobě sirupů nebo čípků existují i vhodná analgetika pro děti), případně studený obklad na postižené ucho. V počátečních stadiích zánětu může lékař naordinovat antibiotika. Zánět středního ucha si však velmi často vyžádá akutní zákrok a je proto velmi častou příčinou příjmů na ORL pohotovosti. Pokud je bubínek tlakem hnisající tekutiny již značně vyklenut, provádí lékař takzvanou paracentézu – propíchnutí bubínku. Lékař při tomto zákroku protne tenkou jehlou ušníbubínek a odsaje hnis, který se ve středním uchu nachází. Samotné propíchnutí je značně bolestivé, avšak po odtečení hnisu následuje okamžitá úleva od bolesti.
Dle uvážení může lékař po tomto zákroku předepsat léčbu antibiotiky. Po zákroku je nutné udržovat zvukovod v čistotě, neboť ještě několik dní může z ucha vytékat zbytek hnisavé tekutiny. Do ucha se kape borová voda, po nakapání si pacient lehne na postižené ucho s kapesníkem tak, aby mohl sekret odtékat. Důležité je také udržovat volné dýchací cesty, tedy důsledně smrkat, případně kapat nosní kapky k jejich uvolnění.
V naší poradně s názvem PRASKLEJ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den chtěl bych se zeptat na pár otázek čistil sem si uši a najednou v levém uchu jao kdyby někdo vypnul zvuk přestal sem na něj slyšet ale po pár hodinách to bylo lepší a zkoušel sem jestli na něj slyším slyším ale je to jako kdybych měl něco v uchu jako kdyby nějakej špunt a taky když polikám tam jako kdyby tam měl píchavej tlak a taky mě furt v uchu píská jak už teda uvádíte může to být teda prsklej bubínek nebo je možný že to mám jenom poraněné a jestli jo šlo by to vyléčit peroxidem? nebo zahojí se to samo? mám strach z dokout takže se bojím k doktorovi a kdybych tam musel mohlo by to být bolestivé? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle Tomáši vypadá na usazený starý maz, který se vám nahromadil ve zvukovodu a čištěním jste ho upěchoval směrem k bubínku. Maz tam teď začíná způsobovat lokální zánět zevního zvukovodu. Tahle situace se sama nevyléčí. Nejrychlejší způsob, jak se toho zbavit je navštívit lékaře na ušním ( oddělení ORL), který provede výplach a uvolní maz - špunt z ucha ven. Nebolí to ani to není nijak zvlášť nepříjemné. Kdybyste nechtěl k lékaři, tak se můžete pokusit uvolnit ušní maz sám a to výplachem ucha peroxidem vodíku. Kápněte si několik kapek kysličníku do ucha, nechte to zatéct co nejhlouběji do zvukovodu a pozorujte šumění. Dokud šumí tak rozpouští a až přestane, tak ho nechte vytéct z ucha ven. Toto dělejte několikrát za den, až se vám špunt rozpustí a zlepší se sluch. Kdyby vás ucho začalo bolet, tak si ho vytřete vatičkou bohatě namočenou ve višněvského balzámu. Taky aplikujte 3 až 4 krát denně.
Spalničky nejčastěji postihují děti ve věku 3 – 5 let. Spalničky ale mohou postihnout i mladší děti, obzvláště pokud nejsou očkovány, trpí nedostatek vitamínu A a podvýživou.
Protože toto onemocnění dříve způsobovalo vysokou úmrtnost právě kojenců, tak již v tomto věku jsou děti proti spalničkám očkovány. Očkování probíhá na 15. měsíci věku dítěte. Je to proto, že do té doby by dítě mělo být proti spalničkám chráněno matčinými protilátkami (prostřednictvím kojení mateřským mlékem). V tomto věku matčiny protilátky již přestávají být účinné, a tak musí být dítě očkováno. Další očkování následuje obvykle 6. měsíc a 10. měsíc po první vakcíně. Kojenci matek, které tedy byly očkovány, nebo spalničky prodělaly, jsou tedy před spalničkami chráněny (minimálně do 6. měsíce věku dítěte).
Právě v tomto věku někteří rodiče řeší, jestli své dítě dají očkovat touto vakcínou MMR, obávají se možných vedlejších účinků. V takovém případě si je ale třeba uvědomit, co způsobí, když dítě očkovat nedají. Vakcína samozřejmě nedokáže dítě ochránit stoprocentně proti tomuto onemocnění, ale může jeho průběh velmi ulehčit. Neočkovanému dítěti hrozí obrovské komplikace a v řadě případů pak dítě na toto onemocnění i umírá.
Pokud by se mladší dítě dostalo do kontaktu s nakaženým spalničkami, je dobré vyhledat co nejdříve lékaře, který se může pokusit naočkovat dítě o něco dříve, aby tak u něj zabránil propuknutí nemoci.
Příznaky spalniček u dítěte
Spalničky se dostanou do organismu dítěte nejprve dýchacími cestami, kde se také množí. Postupně se u dítěte začne objevovat vysoká horečka, kašel, rýma a specifická vyrážka (červenohnědé skvrny po celém těle) na kůži, ale i v dutině ústní (skvrny na vnitřní straně tváří s bílými středy). Vyrážka v dutině ústní často předchází kožní vyrážce. Kožní vyrážka se u dítěte obvykle objeví nejprve za ušima, postupuje k obličeji, krku, břichu, k rukám a nohám. Vyrážka v prvních dnech postupně tmavne a skvrny se mohou i zvětšovat, nakonec se ale začne společně s poklesem teploty vyrážka zmenšovat a zesvětlovat.
Obrázky
Zde jsou fotografie, na který jsou vidět příznaky spalniček u dětí: spalničky foto.
Léčba spalniček u dítěte
Při podezření na toto onemocnění je vždy nutné navštívit lékaře, který spalničky diagnostikuje podle příznaků (vyrážka, horečka). Pokud si lékař není jistý (může se domnívat, že by to byly například neštovice), pošle dítě na vyšetření krve, kde se zkoumá množství a přítomnost protilátek IgM a IgG.
Pokud spalničky nedoprovází žádné komplikace, obvykle lékaři dětem doporučí sirupy pro snížení horečky, nějaké kožní přípravky pro zklidně
Ve svém příspěvku WARFARIN AJ ZÁZVOR ZNIŽUJÚ ZRÁŽANLIVOSŤ KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlado.
Myslím, že konštatovanie v závere odstavca o interaktivite s WArfarinom o zvýšení jeho dávky pri užívaní zázvoru, je chybné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Jak je mozno vylečit propichnuty bubinek v uchu? Na ORL k soukr.lekařce chodim hodnê rokû, v letê při čisteni ucha mi asi propichla bubinek, volala jsem do ordinace mêla 14 dni dovolenou, sestra mi řekla at s tim nikam nechodim a počkam na lekarku, po dovolene mi sdelila, ze je tam jenom červena skvrna, před tim me ucho 14 dni bolelo, nemohla se ho dotknout, ted na ucho neslyšim, chci jit k jinemu lekaři-je možnost ziskat sluch zpêt?
Častou příčinou výtoku z ucha bývá hnisavý zánět středního ucha. K faktorům způsobujícím zánět středouší patří defekt Eustachovy trubice, která spojuje dutinu ústní se středním uchem. Trubice nemusí být dobře uzavíratelná, v důsledku čehož se bakterie šíří do středouší, kde pak vyvolávají zánět. Během zánětu se ve středním uchu hromadí hnis, u pacienta pozorujeme horečku, silnou bolest ucha, nachlazení. Jestliže se prostor středouší naplní hnisem, dojde k perforaci bubínku a hnis začne vytékat z ucha ven. Při zánětu středního ucha může lékař doporučit takzvanou paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. I pak hnis vytéká z ucha, ovšem pacientovi se velmi uleví.
Příčinou vodnatého sekretu je chronický katar středoušní dutiny. V takovém případě vytéká z ucha vodnatý sekret obsahující hlen a fibrin. Bubínek může být vtažen dovnitř.
Krvavý výtok z ucha může mít několik příčin: například poranění zevního zvukovodu, bubínku i středního ucha ostrým předmětem; okolní zánět, zvláště při chřipkovém zánětu středního ucha. Při úrazech s poraněním spodiny lebeční může z ucha vytékat i mozkomíšní mok.
Obecně výtok z uší způsobují zánětlivá onemocnění středoušní dutiny. Těchto zánětů je celá řada, a to jak akutních, tak i chronických. Pozoruje-li pacient výtok z ucha, měl by navštívit lékaře. U akutních hnisavých středoušních zánětů lékař obvykle provede paracentézu (propíchne ušníbubínek), čímž pacientovi velmi uleví. Proto je zbytečné snášet několik dní úpornou bolest ucha, než hnis bubínek protrhne a kdy navíc dojde k provalení na neurčeném místě a otvor má různou velikost.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Janečková.
Dobry den,
stále se trápím s tím uchem a po dnešní kontrole mi byl zjištěn vpáčený bubínek..co s tím?.myslíte že se srovná sám?bojím se dělat ty profuky abych si s nima bubínek nějak nepoškodila..
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je dobře, že chodíte na kontrolu se svým uchem. Už cítíte, jak vás to vysiluje. Nejdříve rýma a pak ty problémy se sluchem. Nebojte, přejde to. Vpáčený bubínek není onemocnění bubínku, je to jeho změněný stav oproti normálu. Všechno to souvisí s tou vaší infekcí doprovázenou rýmou. To, co se vám dělo při rýmě v dutinách, způsobilo ucpání eustachovy trubice hlenem, který nyní, jak píšete, taháte do krku. Díky tomu eustachova trubice, ani po 4 týdnech, neplní svou funkci a nevyrovnává tlaky ve středním uchu jako dřív. Tím vzniká ve středouší podtlak, který vyvolává každé polknutí, a tento podtlak způsobuje s ušním bubínkem něco, co se podobá, jako když chcete udělat bublinu ze žvýkačky, ale neuděláte ji ven, ale dovnitř úst. Takový stav bubínku se označuje jako vpáčený bubínek. Profukem si můžete tento podtlak snadno vyrovnat. Prsty si sevřete nos, pevně zavřete ústa a zadní částí jazyka zatlačte nahoru na měkké patro. Uslyšíte mlasknutí, což znamená vyrovnání bubínku. Aby profuky byly bezpečné, musíte to chvíli zkoušet a najít správnou intenzitu tlaku vyvolaného jazykem. Pokud to nejde jazykem, můžete zkusit zatlačit lehkým výdechem proti zacpanému nosu. Důležité je zůstat trpělivá, i když už toho máte plné zuby, tak vydržte a tešte se na chvíle, až to všechno pomine. Brzy se tak stane.
Z mnoha zkušeností je potvrzeno, že na podobné stavy pomáhá sauna. Klasická suchá sauna 90 °C, vydržet co nejdéle a pak statečně pod studenou sprchu, ochladit hlavně hlavu ze všech stran (samozřejmě, že i celé tělo), pak se napít, chvíli si lehnout a za půl hodiny to celé dvakrát opakovat.
Základ diagnostiky výtoku z ucha představují anamnéza a klinické vyšetření. Nejdůležitějším vyšetřením pro stanovení diagnózy v oblasti zevního a středního ucha je otoskopie. Co se týče diagnózy v ostatních oblastech ucha, využívají se vyšetření horních cest dýchacích, cest polykacích a hrtanu. Pro zánět zevního zvukovodu je typický bolestivý tlak a zánětlivé změny zvukovodu, v anamnéze pacienta se pak objevuje koupání. Pakliže se jako příčina otalgie (bolest ucha) vyloučí ušní onemocnění, je třeba vyloučit rovněž onemocnění dýchacích a polykacích cest. Orientační vyšetření sluchu prostřednictvím šepotu nebo hlasité řeči může pomoci při posuzování přítomnosti středoušního zánětu, který se vyznačuje mimo jiné nedoslýchavostí.
Otoskopické vyšetření se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu a boltce a jeho okolí, konkrétně se při něm pozoruje postavení boltce, retroaurikulární oblast a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku se zkoumá postavení, barva, transparence a pohyblivost (k tomu slouží pneumatická otoskopie). Pro fyziologický nález je charakteristický šedý konturovaný bubínek s reflexem. Na počátku rozvoje akutního středoušního zánětu dochází k retrakci (vpáčení) bubínku, která je podmíněna negativním tlakem ve středoušní dutině. Nejprve se horizontálně posune rukojeť kladívka, poté dochází k výrazné retrakci bubínku k promontoriu. Když se vytvoří hnisavý sekret, bubínek se vyklene (nejprve v zadní polovině, později i v polovině přední). Typický nález u akutního hnisavého středoušního zánětu: zarudlý, ztluštělý, vyklenutý, netransparentní bubínek s omezenou pohyblivostí. Při vyšetření ladičkovou zkouškou podle Webera pacient lateralizuje zvuk do nemocného ucha.
V některých případech se provádí i mikroskopické vyšetření výtoku z uší.
Narození dítěte je jedním z nejkrásnějších zážitků v lidském životě, ale velice často je tento pocit vystřídán naprostým vyčerpáním, nespavostí a podrážděností. Všechny tyto negativní vlivy společně s hormonálními změnami mohou vést k poporodním depresím. Tyto stavy ovlivňují nejen matku, ale mají často neblahý vliv i na právě narozené dítě, na otce, popřípadě i na další členy rodiny. Před i po narození dítěte trpí depresemi každý desátý otec. Nejhorší dobou se pak stává 3. až 6. měsíc po porodu, kdy depresemi trpí každý čtvrtý otec. Každý muž je v podstatě dítě, které neustále vyžaduje pozornost a potřebuje, aby se mu stále někdo věnoval, stále ho někdo chválil a obdivoval. Dokud má žena na starost jenom jeho, není to při troše dobré vůle nic složitého. Jakmile však žena otěhotnění, začne mít řadu jiných starostí a problémů a na ty mužovy jaksi už nezbývá tolik času. Po narození dítěte je to ještě horší. Každá matka má co dělat, aby se přizpůsobila potřebám dítěte, zvládala domácnost a našla si trochu času pro svůj odpočinek. Kde má ale brát sílu na to, věnovat se svému partnerovi tak jako dřív. Tato situace bývá kamenem sváru, mnoho mužů začne vnímat potomka jako vetřelce, který z jejich pozorné, krásné, stále se usmívající a vše zvládající drahé polovičky učinil vzteklou, ubrečenou nic nestíhající fúrii. Místo toho, aby přidali ruku k dílu a své ženě trochu pomohli, je pro ně jednodušší propadnout depresi a radši jít s kamarády na pivo, aby nemuseli koukat na tu hysterku a poslouchat toho křiklouna. Naštěstí se často tato situace upraví po několika týdnech či měsících, kdy žena přivykne nové situaci a naučí se opět zvládat chod domácnosti. Někdy se to však už nespraví a rodina se nakonec rozpadne.
Narození dítěte znamená pro celou rodinu velkou změnu a všichni členové domácnosti se musí smířit s tím, že už nic nebude tak jako dřív. Téměř všichni rodiče jsou po narození dítěte unavení, sklíčení, nevyspalí a otrávení, toto jsou však naprosto přirozené stavy a neměly by se plést s depresemi. Větší pozornost je třeba věnovat případům, kdy se dostaví trvalé pocity odcizení, beznaděje, marnosti a začnou se objevovat myšlenky na smrt. Muži celé těhotenství a porod intenzivně prožívají. Jenom o tom nemluví jako ženy. Většina mužů se raději uzavře do sebe a ženy jim často vyčítají, že se o ně a budoucí potomky nezajímají, to ale nemusí být pravda. Muži to prostě jenom řeší a prožívají po mužském způsobu, tedy beze slov. Mužům se dějí hormonální změny podobné změnám odehrávajícím se v ženském těle během těhotenství. Dokonce i mužům stoupá hladina estrogenů a hormonu prolaktinu, který má na svědomí tvorbu mateřského mléka. Poporodní deprese se u muže nejčastěji vyskytnou, pokud už v minulosti muž depresemi trpěl. Spouštějícím faktorem může být také nemoc dítěte, partnerské problémy, finanční potíže, neplánované těhotenství či nechtěné pohlaví dítěte. Nejenom deprese matky, ale zrovna tak i depresivní otec může mít na dítě neblahý vliv. Nejhorší situace nastane, když se mezi partnery přeruší komunikace. To často bývá začátek konce.
V naší poradně s názvem PŘÍČNĚ PRASKLÝ NEHET U NOHOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Pokojová.
Dobrý den. Jak postupovat, když se mi po pedikuře objevil příčně prasklý nehet. Přelepuji to, ale nevím, zda dělám dobře. M Pokojová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejlepší je nehet obrousit co to jde a počkat až doroste a začne přesahovat nehet bez rozštěpu. Také je vhodné upravit stravu, aby obsahovala více vápníku, selenu, zinku a bílkovin. Toto vše nehty posílí a ty se pak nebudou snadno lámat.
Pokud se děťátko nevyvíjí, jak by mělo, mluví se o opožděném psychomotorickém vývoji (centrální koordinační poruše). Jestliže se jedná pouze o opoždění bez známek narušení kvality vývoje, většinou děťátko potřebuje jen více času. Pokud však vývoj jeví i kvalitativní nedostatky, tak se podle nálezu mluví o lehké, střední a těžké centrální koordinační poruše.
Centrální koordinační porucha (CKP) u dítěte znamená odchylku ve správném pohybovém vývoji zejména v kojeneckém věku. Nejedná se o diagnózu, ale o část objektivního nálezu, který hodnotí pohyb dítěte. Pohyb dítěte v útlém věku je jedním z hlavních projevů správné funkce nervového systému, proto je jeho porucha důležitým příznakem v diagnostice možného postižení funkce nervového systému.
Z těžké poruchy CKP lze usuzovat jak na velkou pravděpodobnost špatného motorického vývoje, tak i na možnost patologického mentálního vývoje. Pokud však u novorozence diagnostikujeme lehkou CKP, můžeme ve většině případů očekávat minimální pravděpodobnost patologie motorického i mentálního vývoje. Novorozenec nemá vytvořeny morfofunkční předpoklady pro „zralou“ motoriku, a proto je jisté, že centrální koordinační porucha není v žádném případě přechodným stadiem k patologii, jsou-li dostupné správné pohybové stereotypy.
Včasná diagnostika CKP je velmi důležitá, jelikož schopnost dítěte naučit se správným pohybovým stereotypům klesá s věkem. Při včasném odhalení můžeme mnohé „zachránit“. Předpokládá se, že lze zachránit dítě od patologie, či u těžších forem postižení (například DMO) zajistit vertikalizaci dítěte.
Projevy:
dítě nereaguje na hlasité a světelné podněty trhnutím celého těla (nutné do 2. měsíce);
ruka je držena v pěst, paleček je v dlani, dítě není schopné prsty roztáhnout (3–4 měsíc);
nefixuje pohledem (4.–6. týden);
vleže na bříšku otáčí hlavu pouze na jednu stranu (nutné do 4. měsíce);
v období 6. měsíce není schopné se přetočit na bříško (v ideálním případě by dítě mělo být schopné se přetočit přes oba boky, pokud se přetáčí pouze na jednu stranu, nejedná se nutně o známku patologie; může se jednat pouze o funkční problém, který je však nutné také řešit);
dítě se přetáčí přes záklon hlavy a prohnutím celého těla, při zvedání do sedu neudrží hlavičku v rovině s tělem;
do stoje se přitahuje přes ruce, nenakročí si nožičkou;
stojí na špičkách, popřípadě po špičkách chodí.
Co dělat:
navštivte neurologa, pediatra či rehabilitačního lékaře a vyžádejte si konzultaci vývoje vašeho dítěte a zároveň fyzioterapeutický poukaz na rehabilitaci k fyzioterapeutovi;
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den, vím s naprostou jistotou, že mám prasklýbubínek ( není to poprvé) jde o to, že je to už tři týdny a sluch se zlepšil pouze částečně a chvílemi přetrvává mírná bolest. Tudíž se chci zeptat, zda by se mohlo jednat o infekci, nebo jen o proces hojení?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Při opakovaném prasknutí bubínku se tkáň stává méně hojitelnou a může docházet k prodloužení rekonvalescence. S hojením může pomoci speciální roztok, který se aplikuje na konec zvukovodu. Roztok může aplikovat jen lékař na ORL. Doporučuji navštívit ušního lékaře, protože jde o důležitou věc - hrozí ztráta sluchu a to není nic příjemného.
Kdy nejpozději očkovat? Zde je základní očkovací schéma dle vyhlášky č. 299/2010 Sb. u hexavakcín spočívá v podání čtyř dávek:
1. dávka se očkuje v době od započatého 9. týdne. U dětí očkovaných proti tuberkulóze se základní očkování hexavalentní očkovací látkou provede od započatého třináctého týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.
Druhá a třetí dávka se podává v průběhu prvního roku života dítěte, přičemž interval mezi dávkami je nejméně jeden měsíc.
Čtvrtá dávka se podává nejméně 6 měsíců po 3. dávce, nejpozději však před dovršením osmnáctého měsíce věku dítěte.
Povinnost očkovat u nás stanovuje zákon o ochraně veřejného zdraví 258/2000 Sb., konkrétně § 46, který odkazuje na prováděcí vyhlášku (537/2006 Sb.). Ta určuje, co se má očkovat. O hexavakcíně se dočteme v § 4. Očkování má proběhnout hexavalentní látkou – konkrétně o Infanrixu hexa zde není ani zmínky. Dle § 47 zákona o ochraně veřejného zdraví má pacient právo na volbu vakcíny. Hexavalentní látka má být naočkována od 9. týdne do 18. měsíce. Není tu přesná specifikace, kdy máte očkovat, jen odkdy dokdy má očkování proběhnout. Tudíž abyste stihli naplnit vyhlášku, můžete klidně odložit očkování do pozdějšího věku. Pokud vám na naplnění vyhlášky opravdu záleží, a chcete očkovat v normě, můžete začít „až“ mezi 6–10. měsícem věku dítěte (starší děti vakcínu lépe snášejí). Pediatr vás musí poslechnout, spíše vás bude ale zastrašovat tak dlouho, až vás zastraší. Už při hledání pediatra je dobré si s ním popovídat o jeho postoji k očkování, zda nemá problémy s vámi na toto téma komunikovat bez vyhrožování.
Braun ThermoScan IRT-4520 je ušní teploměr. Měří infračervené teplo, které vytváří ušníbubínek a okolní tkáně. Protože má bubínek stejnou teplotu jako centrum pro kontrolu teploty v mozku, odpovídá jeho teplota přesně teplotě uvnitř těla. Změny vnitřní tělesné teploty se proto ihned projeví také v uchu. Proto je ucho ideální pro měření tělesné teploty. Na rozdíl od jiných ušních teploměrů je Braun ThermoScan vybaven hrotem s předehříváním. Předehřátý měřicí hrot zajišťuje velmi přesné měření při všech měřeních s přesností na desetinu stupně. Braun ThermoScan® má vždy uloženou poslední naměřenou hodnotu, díky které můžete snadno sledovat vývoje teploty vašeho dítěte.
Nevýhodou tohoto teploměru je, že výsledek se dozvíme většinou po jedné až pěti vteřinách, a vyšší pořizovací cena. Tento teploměr se nedoporučuje používat u kojenců mladších šesti měsíců. Dále je důležitá zvýšená hygiena při použití pro více členů rodiny.
Lékaři používají při vyšetřování takzvanou ORL jednotku s flexibilním endoskopem a videopřenosem. Tento přístroj jim umožňuje šetrným způsobem nahlížet do ústní a nosní dutiny i do oblasti ucha. Pohled endoskopu se pak přenáší na monitor, na kterém lékař i pacient vidí vyšetřovanou oblast. K dalšímu vybavení ORL patří otomikroskop, kterým se vyšetřuje ucho, zvukovod, bubínek a částečně i středouší, a ultrazvuk, který slouží k diagnostice v oblasti hlavy a krku. Otoskopie je metoda vyšetřující zevní část ucha a bubínek. Bubínek je v podstatě vazivová blána, která odděluje zevní ucho od ucha středního. Zevní ucho je tvořeno chrupavčitým boltcem a zevním zvukovodem, zatímco střední ucho tvoří kovadlinka, třmínek a kladívko neboli sluchové kůstky. Ve vnitřním uchu pak je blanitý a kostěný hlemýžď. Kromě fyzikálního vyšetření uší a posouzení anamnézy se pro odhalení příčiny zdravotních obtíží pacienta používají další metody, jako například rentgen nosních dutin, počítačová tomografie neboli CT, magnetická rezonance, vyšetření ve zvukové komoře, slovní či počítačová audiometrie, vyšetření s pomocí ladiček či tympanometrie.
