PŘECHODNÁ STOMIE je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Vývod se odborně nazývá stomie. Stomie je obecné vyjádření vyvedení či vyústění nějakého orgánu před stěnu břišní. Označení kolostomie znamená vývod tlustého střeva. Bezprostředně po operaci mívá mnoho pacientů ze života s kolostomií strach. Chirurgické vytvoření umělého střevního vývodu je však často nezbytné pro stabilizaci zdravotního stavu. Pozitivní postoj k životu a zdravá sebedůvěra vám usnadní zvyknout si na novou situaci.
Pomůcky na ošetření kolostomie
K péči o kolostomii jsou vám k dispozici tyto zdravotní pomůcky:
Jednodílné systémy – kolostomický sáček: U jednodílných systémů jsou lepicí ochranná podložka a uzavřený sáček navzájem pevně spojeny. Sáček je vybaven filtrem s aktivním uhlíkem pro neutralizaci pachů. Kolostomické sáčky jsou k dostání buď s plochou, nebo vyklenutou (konvexní) ochrannou podložkou. Při dosažení odpovídajícího naplnění (maximálně do poloviny objemu sáčku) je nutné tyto sáčky kompletně vyměnit.
Dvoudílné systémy – ochranná podložka s kolostomickým sáčkem: Dvoudílné systémy se skládají z ochranné podložky s mechanickým nebo lepicím uzávěrem a z příslušného kolostomického sáčku, který se připevňuje k podložce. Ochranné lepicí podložky jsou k dostání buď v plochém, nebo v konvexním provedení. Kolostomické sáčky obsahují filtr s aktivním uhlíkem pro neutralizaci pachů a jsou vybaveny odpovídajícím spojovacím systémem k upevnění na základní podložku. Sáčky je nutné při odpovídajícím naplnění (maximálně do poloviny objemu sáčku) vyměnit, zatímco ochrannou podložku lze používat několik dnů. K fixaci podložky lze použít pásek.
Ploché systémy se používají u stomií, u kterých leží vývod střeva nad úrovní kůže (prominence).
Konvexní systémy se používají vždy, když se vývod střeva nachází pod úrovní kůže (retrakce, vtažená stomie).
Co potřebujete pro výměnu kolostomického sáčku: gázu, v případě potřeby jednorázové holítko, mírně zahnuté nůžky (stomické, nůžky na nehty), šablonu, v případě potřeby ochrannou pastu, odstraňovač zbytků lepicí plochy a ochranný sprej, odpovídající kolostomické pomůcky (jednodílné nebo dvoudílné, sběrný sáček s plochou nebo konvexní podložkou), vyprazdňovací sáček.
Všechny zdravotnické pomůcky byste měli mít předem připraveny. Pro ochranu pokožky kolem stomie je důležité, aby ochranná podložka byla přizpůsobena velikosti vaší stomie. Každá založená stomie má individuální tvar. Z toho důvodu byste si měli před první výměnou kolostomických pomůcek zhotovit šablonu (například z průhledné umělohmotné fólie), kterou použijete jako předlohu k vystřižení ochranné podložky. Odpovídající šablony naleznete ve stomické taštičce. K vystřižení použijte mírně zahnuté nůžky. Abyste předešli podráždění kůže, musí být vystřižený otvor tak přesný, aby mezi stomií a ochrannou podložkou nezůstala nechráněná kůže, která by mohla přijít do kontaktu s výměšky. Na rozdíl od střevní sliznice založené stomie může nechráněná kůže na agresivní výměšky citlivě reagovat změnami. Zejména v prvních týdnech a měsících po operaci mění stomie svůj tvar a velikost. Z toho důvodu je právě na začátku důležité, abyste průměr stomie pravidelně kontr
Ve svém příspěvku VÝVOD Z TLUSTÉHO STŘEVA STOMIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
jsem po operaci tlustého střeva stomie a mám dotaz mám tlak do konečníku jako když potřebuji vykonat potřebu má to tak být nebo je něco špatně děkuji za odpověd
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dočasné, přechodné vývody mohou být založeny z důvodů střevních zánětů nebo dočasné neprůchodnosti střev.
Trvalý vývod se zakládá při vážném onemocnění svěrače, který neplní svou funkci, nebo je nutné jeho odstranění. Teoreticky by bylo možné vyvést střevo na místě konečníku, ale prakticky by nastal velký problém s udržováním čistoty a hygieny, protože stolice by odcházela samovolně. Podstatně lepší je vyvést střevo na stěnu břišní, kde se lépe dodržuje hygiena, tj. zachycování stolice do sáčků, odchod plynů přes filtry a ochrana pokožky před poškozením.
Stomie jsou buď jednootvorové (odborně jednohlavňové, terminální), které se zakládají po odstranění konečníku, nebo dvouotvorové neboli axiální, které mohou být dočasné.
Kde stojí psáno, že člověk se stomií nemůže dělat to, co dělají ostatní? Stomie nepředstavuje žádnou překážku pro sportování nebo provozování různých volnočasových aktivit. Právě naopak! Jste-li aktivní lidé a máte rádi pohyb, můžete se sportování nadále věnovat i se stomií, pokud nemáte nějaká zvláštní omezení z důvodu nemoci. Pouze byste se měli vyvarovat zvedání těžkých břemen (nad 10 kg) a sportů, při kterých může dojít ke zraněním a pohmožděninám v oblasti stomie (například silovým a bojovým sportům). K dispozici je mnoho zdravotních pomůcek, které vám pomohou situaci usnadnit. Důležité je mít s sebou vždy dostatek stomických pomůcek, abyste kdykoli (i na cestách) byli připraveni na výměnu stomického sáčku. Při vodních sportech bývají stomické pomůcky podrobeny obzvlášť tvrdé zkoušce. V zásadě by měly i ve vodě spolehlivě držet na těle. Želatinový podíl obsažený v materiálu, ze kterého je vyrobena ochranná podložka, má však tu vlastnost, že dokáže vstřebat tekutinu. To je důležité, pokud se kůže potí a vlhne. Ve vodě však tato vlastnost vede k tomu, že materiál, z něhož je vyrobena ochranná podložka, začne po nějaké době bobtnat. Proto se doporučuje nezůstávat ve vodě příliš dlouho a připevněné stomické pomůcky občas zkontrolovat. Pokud nečekáte žádné výměšky, můžete stomii během návštěvy sauny nebo plovárny překrýt stomickou krytkou nebo na ni připevnit minisáček.
K volnočasovým aktivitám patří často také návštěvy divadelních představení nebo koncertů. Ani na ně byste neměli rezignovat. Doporučuje se však odepřít si v takových dnech konzumaci silně nadýmavých jídel, jako jsou luštěniny, cibule, zelí, květák, kapusta a podobně.
Vzhledem k tomu, že ne ve všech zemích jsou k dostání obvyklé zdravotnické potřeby pro stomiky, měli byste s sebou na cesty vozit dostatečné množství stomických pomůcek. Zejména při cestování letadlem je vhodné brát si s sebou malou zásobu stomických pomůcek přímo do příručního zavazadla, abyste je měli v případě potřeby po ruce. Tak budete dostatečně vybaveni i v situaci, že váš kufr nebude do cílové destinace dopraven včas. V cizích zemích mohou neobvyklá jídla a nezvyklé způsoby přípravy pokrmů vést ke změnám konzistence výměšků a frekvence vylučování. Pro tuto situaci je za určitých okolností vhodné mít u sebe několik výpustných stomických sáčků.
V naší poradně s názvem KOLONOSTOPIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta.
Dobrý den chci se zeptat zda mužu vyměnovat stomii,když jsem sociální pracovnice,a mužou nás tím pověřit nebo zaškolit,jak je to náročné na výměnu,(mužu to odmítnout).Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Výměna stomie není nijak zdravotně nebezpečná. Problém zde většinou představuje její psychické vnímání. Pokud byste měla nepřekonatelný odpor k tomuto úkonu, tak ho raději neprovádějte. Zde je instruktážní video: https://youtu.be/HVObKce6uAM na kterém je vidět jak stomii vyměnit a co je k tomu všechno potřeba.
U léčby se nejčastěji využívá operace a chirurgické odstranění části tlustého střeva s nejbližšími mízními uzlinami. Zdravé části se poté přišijí opět dohromady. Pokud se nádor nachází v konečníku, je postup o něco složitější. Konečník musí být odstraněn a pacientovi je udělán vývod, takzvaná kolostomie. V břiše se udělá otvor, kterým z těla odchází pevný odpad. Lidé s kolostomií se poté mohou vrátit do běžného života. Nejlepší způsob jak se chránit a předejít tomuto onemocnění je vyhýbat se špatným stravovacím návykům. Pokud patříte do rizikové skupiny a je vám více než 50 let, je důležité důsledně chodit na pravidelné prohlídky a kontroly. Ty jediné dokážou objevit rakovinu včas. Důležité je také pravidelně sportovat a nekouřit.
Častou příčinou operace je onemocnění konečníku nebo střeva, kdy je nutné zasaženou část odstranit. Po takovéto operaci je vytvořena stomie (sigmoideostomie) na sestupném tračníku nebo v oblasti esovité kličky (stolice je již formovaná). Další typ operace na tlustém střevě se nazývá resekce podle Hartmanna. Při této operaci je odstraněna část tlustého střeva před konečníkem, konečník zůstane zachován, ale konec střeva s ním nemůže být z různých důvodů ihned spojen. V takovém případě lze někdy přistoupit k další operaci, při které se střevo s konečníkem spojí. Podobná operace se provádí i na horní části sestupného tračníku. Po těchto zákrocích jsou vývody dvouotvorové a později se odstraní (zanoří).
Vývod se odborně nazývá stomie. Stomie je obecné vyjádření vyvedení či vyústění nějakého orgánu před stěnu břišní. Označení kolostomie znamená vývod tlustého střeva. Bezprostředně po operaci mívá mnoho pacientů ze života se stomií strach. Chirurgické vytvoření umělého střevního vývodu je však často nezbytné pro stabilizaci zdravotního stavu.
V naší poradně s názvem KRVACENI Z KONECNIKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libuse.
mam pooperaci tlustého streva jiz 7roku byla to rakovina mam trvalou stomii nyní jiz 14 dni mam krvaceni z konecniku prosim o radu dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je dobře, že jste si všimla tohoto problému. 7 let po zavedení trvalé stomie není váš konečník dlouhou dobu používán a mohou se v jeho okolí utvořit novotvary, které pak při podráždění krvácejí. Přesně to půjde zjistit jen z ambulantního vyšetření, které vám provede praktický lékař a nebo gastroenterolog. Objednejte se k jednomu z nich a požádejte je o zjištění příčiny vašeho náhlého krvácení.
Operace konečníku patří k technicky náročnějším výkonům, zvláště pokud mají být provedeny radikálně, a pokud mají operovanému poskytnout co nejlepší kvalitu života. Proto by měly být soustředěny do specializovaných center s adekvátním technickým a personálním vybavením. Konečník spoluodpovídá za velmi komplexní mechanismus – udržení stolice a její kontrolované vyprazdňování. Operační zásah do anatomie konečníku, nervů a svalů odpovídajících za tento velmi náročný mechanismus, může mít dalekosáhlé funkční následky pro operovaného.
U části pacientů při provedení radikálního odstranění nádoru konečníku není možné následné napojení. Výkon je pak ukončen založením definitivní terminální stomie (vývodu).
Komplikace po operacích v řitní krajině jsou vzácné. Rány se mohou špatně hojit. Zúžení řitního kanálu je další málo častou komplikací.
Prosím o sdělení, jaký mám po nedávných změnách nárok na lázeňskou péči.
Děkuji !
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Aleš Pazdera.
Dobrý den,
před 3 lety mě byl diagnostikován karcinom recta, poté stomie tenkého střeva a pak chemoterapie a ozařování,odstranění nádoru 07/2018
letos 3.5. byla ileostomie zanořena a nastaly problémy s vyprazdňováním a silným podrážděním konečníku, začal jsem jíst jen bezezbytkovou stravu a užívat probiotika.
Mám nárok na lázně (kde v ČR),tak abych měl individuální jídelníček a koupele konečníku?
Častou příčinou operace je onemocnění konečníku nebo střeva, kdy je nutné je odstranit. Po takovéto operaci je vytvořena stomie (sigmoideostomie) na sestupném tračníku nebo v oblasti esovité kličky (stolice je již formovaná). Další typ operace na tlustém střevě se nazývá resekce podle Hartmanna. Při této operaci je odstraněna část tlustého střeva před konečníkem, konečník zůstane zachován, ale konec střeva s ním nemůže být z různých důvodů ihned spojen. V takovém případě lze někdy přistoupit k další operaci, při které se střevo s konečníkem spojí. Podobná operace se provádí i na horní části sestupného tračníku. Po těchto zákrocích jsou vývody dvouotvorové a později se odstraní (zanoří). Častým důvodem k vývodu je odlehčení střevu, například při zánětu. Po vyléčení je vývod zanořen.
Kolostomie je souhrnné označení pro vývody tlustého střeva. Kolostomie může být vyvedena v různých částech střeva – od těch jsou odvozeny i názvy konkrétních vývodů. Coecostomie je umístěna na přechodu tenké střevo – tlusté střevo (obsah je ještě řídký). Transversostomie se vyvádí na příčném tračníku (obsah je již kašovitý), sigmoideostomie se provádí na esovité kličce (obsah je tuhý, formovaný).
Kolostomie je malý kruhový otvor červené barvy (zabarvení je dáno barvou střevní sliznice) o průměru 2–5 cm, trochu vyvýšený nad povrch pokožky (podobný našpuleným rtům). Její povrch je neustále vlhký a lesklý. Není citlivá na bolest, neboť ve sliznici se nenacházejí nervová zakončení. Přesto vyžaduje ošetřování jistou opatrnost, sliznice se snadno poraní a začne krvácet. Krvácení není nikdy silné, stačí přiložit malý tamponek na několik vteřin a krvácení samo ustane.
V naší poradně s názvem LÁZNĚ PO OPERACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
mam narok na lazne pooperaci tlusteho streva a vyvedeni stomie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
O nároku může rozhodnout jedině posudkový lékař vaší zdravotní pojišťovny na základě návrhu na lázeňskou péči. Návrh zpracovává praktický lékař a předkládá ho pojišťovně. Do návrhu je třeba doložit stanovisko odborného lékaře, ve kterém doporučuje lázeňskou péči. Kontaktujte tyto dva lékaře a zeptejte se jich, jestli vás podpoří v tomto procesu přidělování lázní.
Léčba nádoru se skládá z několika následujících postupů.
Chirurgická léčba: Je základní léčebnou metodou kolorektálního karcinomu. Velmi malé nádory tlustého střeva, které mají formu polypu, lze v některých případech dostatečně odstranit při kolonoskopii. Malé nádory v konečníku lze někdy odoperovat přístupem přes konečník, bez nutnosti operace přes břišní stěnu. U větších nádorů je cílem chirurgické léčby odstranění nádoru i s částí okolního zdravého střeva a s přilehlými lymfatickými uzlinami. Lymfatické uzliny jsou součástí imunitního systému organismu. Většinou je možné následně spojit zdravé části střeva nebo konečníku anastomózou, někdy je ale nutné provedení kolostomie, tedy vyvedení střeva břišní stěnou navenek. Pacient má pak připevněn ke stomii speciální sáček, ve kterém se shromažďuje stolice. V současné době jsou stomické pomůcky na velmi dobré úrovni a kolostomie tak ovlivňuje život pacienta v menší míře. Většinou se jedná o kolostomii dočasnou, která je nutná, aby se operovaná část střeva nebo konečníku dobře zhojila. Po nějaké době je tato stomie menším chirurgickým zákrokem zrušena. V některých případech je však zapotřebí kolostomie trvalá. Trvalá kolostomie bývá obvykle nutná po odstranění nádorů konečníku, které jsou uloženy blízko řitního otvoru. Lokálně pokročilé onemocnění může někdy svým růstem úplně ucpat střevo. Pokud ještě nedošlo ke vzniku vzdálených metastází, je možné většinou tento nádor chirurgicky odstranit. Pokud již došlo ke vzniku metastází, není vždy chirurgické odstranění tohoto nádoru vhodné. K obnovení průchodnosti střeva je proto nad tímto ucpáním střevo vyvedeno kolostomií. Někdy je v takovém případě možné obnovení průchodnosti střeva zavedením takzvaného stentu. To je trubička, která je zavedena do nádoru střeva, takže vytvoří jakýsi tunel, kterým může střevní obsah znovu volně procházet, a není tak nutné provedení kolostomie.
Chirurgická léčba je téměř vždy doplněna chemoterapií.
Chemoterapie: Při chemoterapii jsou používány k léčbě nádoru léky, které mají schopnost ničit nádorové buňky. Tyto léky se nazývají cytostatika. Cytostatika jsou většinou aplikována infuzí do žíly a takto se dostávají přímo do krve. Krev je následně přenáší do celého těla, působí tedy na případné nádorové buňky v celém organismu, i mimo oblast původního nádoru. Existují i cytostatika ve formě tablet. Chemoterapie podávaná před operací se nazývá neoadjuvantní. Jejím cílem je zmenšení nádoru před další léčbou. Chemoterapie po úplném chirurgickém odstranění nádoru se nazývá adjuvantní (zajišťovací). Cílem adjuvantní chemoterapie je zničení zbývajících nádorových buněk, tedy prevence návratu onemocnění. Chemoterapií jsou léčeni i pacienti s pokročilým onemocněním a s
Dlouhovlasí muži vyčnívají z jakéhokoliv davu. Muži mají své vlastní důvody, proč si nechat narůst dlouhé vlasy. Jedním velmi pragmatickým důvodem je vyhnout se kadeřníkovi. Krátké vlasy potřebují často zastřihnout, a proto znamenají časté návštěvy kadeřnického salonu. Nicméně dlouhovlasí muži často chtějí vybočovat z davu a mít svůj vlastní styl. Dlouhovlasého muže nikdo nepřehlédne. O tom není pochyb. Muž, který se rozhodne mít dlouhé vlasy, však potřebuje mít dostatečně husté vlasy a trpělivost. Obzvlášť složitá bývá přechodná fáze, kdy vlasy ještě nejsou dost dlouhé na to, aby se daly za ucho. V této fázi vlasy nevypadají dobře a ani z nich není dobrý pocit. Může pomoci jedině žehlička a baseballová kšiltovka. Muži zajisté potřebují dávku odvahy, aby si nechali narůst dlouhé vlasy. Dlouhovlasí muži přitahují jak obdiv, tak i méně příjemné pohledy. Nosit dlouhou hřívu proto vyžaduje také dostatek sebevědomí. Jak jsme už zdůraznili výše, ne každý muž má vše, co je třeba k nošení dlouhých vlasů.
Dlouhovlasí muži jsou nepřehlédnutelní a už jen proto si mnoho lidí z jejich okolí vytvoří svůj vlastní názor na ně. Dlouhovlasí muži jsou často považováni za rebely (neposlušné a neochotné se podřídit společenským normám), za umělce (nekonvenční, jejichž druhou přirozeností je se odlišovat), za intelektuály (poměrně zmatení a nestarající se o takové zbytečnosti jako jsou vlasy), za excentriky (upoutat pozornost je pro ně vším), za volnomyšlenkáře (užívají si života natolik, že nemají čas na péči o své vlasy) nebo prostě za pěkné chlapce (s jemnými nebo afektovanými způsoby). Ať je asociace jakákoliv, dlouhovlasí muži jsou záhadní a často se chovají temperamentně. Někteří muži dokonce s dlouhými vlasy omládnou.
Pokud vyznáváte nedbalou eleganci, vlasy muže by neměly nikdy vypadat čerstvě vyfoukané. Muži by proto měli raději své dlouhé vlasy nechat volně uschnout na vzduchu. V každém případě je to i pro vlasy zdravější. K rozčesání vlasů postačí prsty. Jednotlivé prameny vlasů se pak mohou zvýraznit použitím vosku.
Hřeben a gel by měly počkat na zvláštní slavnostní události a párty. Tehdy můžete rozdělit své vlasy na pěšinku, hřebenem je ulíznout k hlavě a dát za uši. Pokud tento styl není zrovna pro vás, nebojte se. Pohodový rozcuch se k vašemu obleku bude také dobře hodit.
Muži s poněkud ženskými rysy ve tváři si rádi nechávají k dlouhým vlasům narůst vousy. Ať už si necháte narůst třídenní stylové strniště, nebo dlouhý plnovous, vousy vám jistě dodají požadovaný mužný vzhled. Pokud si rádi vlasy stahujete do gumičky, pak je téměř nutností si pro mužnější vzhled vousy pořídit.
Dlouhé vlasy mohou překážet při sportu a dalších aktivitách. Jednoduše použijte tenkou gumičku kolem hlavy, aby vlasy držely dozadu, anebo vlasy sepněte do ohonu.
Ať už je váš styl jakýkoliv, vlasy potřebují řádnou péči. Ležérní neznamená to samé jako zanedbaný. Jednoduše si umyjte vlasy dvakrát týdně vlažnou vodou. Jednou týdně použijte kúru na vlasy. Pokud potřebujete podpořit lesk svých vlasů, použijte speciální vlasové přípravky na podporu lesku.
MSM je bílý prášek, který se velmi snadno rozpouští ve vodě, která pak podle koncentrace chutná mírně hořce. Tato chuť je obecně velmi dobře snášena a drtivé většině uživatelů nepůsobí žádné obtíže. Léčebné dávkování začíná na 100 mg/1 kg tělesné hmotnosti. K této dávce je dobré se postupně během několika týdnů dostat postupným zvyšováním denních dávek. Pokud s léčbou začínáte, může se u vás projevovat přechodná bolest hlavy.
Zevní použití
MSM se rádo a velmi ochotně vstřebává přes kůži. V podstatě lépe než přes zažívací orgány. Toho se využívá i v případě problémů s pohybovým aparátem. MSM se rozpustí v alkoholu a pravidelně vtírá do kůže na místě (i v jeho okolí), kde je problém. Přesný návod naleznete vždy v příbalovém letáku.
Po probuzení z narkózy se neděje nic závažného. V některých případech může být pacient bezprostředně po celkové anestezii mírně zmatený, cítit nevolnost nebo zvracet. Po spinální anestezii častěji bolí hlava, může se objevit přechodná porucha močení a někdy je třeba jednorázově zavést cévku. Riziko nějakých zdravotních komplikací je u anestezie vždy, ale při spolupráci s dobrým lékařem ho lze minimalizovat.
Pravdou je, že určité studie v určitých sportech potvrdily příznivou roli tréninku na lačno v rozvoji tukového metabolismu (oxidaci tuků) u konkrétních sportovců. Na druhou stranu nízká hladina glykogenu zabraňuje vytrvalci dosáhnout a udržet tréninkovou intenzitu nezbytnou pro dosažení požadovaného výkonu. Navíc v silově vytrvalostních sportech jako například cyklistika, plavání nebo veslování, kde je svalová síla pro celkový výkon velmi důležitá, je přínos tohoto typu tréninku převážen potřebou udržet nebo i budovat svalovou hmotu. Takže konečná doporučení pro hladinu glykogenu během tréninku se liší podle typu sportu i podle různých fází a cílů tréninkového cyklu. Pokud si roční tréninkový cyklus rozdělíme za tímto účelem do pěti fází a vytrvalostní sporty si (opět účelově) rozdělíme na běžecké (sem lze počítat i chůzi) a silově vytrvalostní, potom tato doporučení mohou vypadat zhruba následovně:
Základní fáze – u běžeckých sportů je hlavním cílem zvýšení vytrvalosti a tím pádem i objemu tréninku a za tímto účelem je vhodné držet zásoby glykogenu při tréninku přiměřeně nízko pro dosažení adaptace aerobního systému. Naproti tomu u silově vytrvalostních sportů jde o udržení vytrvalosti, ale zároveň o rozvoj síly, a zde je vhodnější držet vysokou hladinu glykogenu pro rozvoj svalové hmoty a síly.
Přípravná fáze – hlavním cílem je krátkodobé zvyšování intenzity (rychlosti) kombinované s objemovými tréninky, a proto i jídelníček musí být kombinovaný, aby zajistil vysokou hladinu glykogenu před rychlostními tréninky a nízkou před vytrvalostními. U silově vytrvalostních sportů jde o budování objemu (vytrvalosti) při udržení získané síly, a proto se obecně doporučuje vysoká hladina glykogenu před objemovými i silovými tréninky. Jeho případná nízká hladina před některými vytrvalostními tréninky vyžaduje individuální vedení a sledování, aby nedošlo k postupné ztrátě svalové síly a nebyla narušena regenerace.
Stabilizace – předzávodní období – klesá celkový objem a zvyšuje se rychlost, proto je nezbytné při tréninku zvýšit hladinu glykogenu k pokrytí těchto vysokých intenzit. Stále se zde ale doporučuje několik vytrvalostních tréninků do týdne za nízké hladiny glykogenu. U silově vytrvalostních sportů dochází k rozvoji rychlosti prostřednictvím vysoce intenzivních tréninků doplňovaných tréninky nízké intenzity za účelem udržení vytrvalosti anebo velmi nízké intenzity za účelem regenerace. Zde je velmi důležité držet vysokou hladinu glykogenu před všemi intenzivními i regeneračními tréninky. Částečné snížení hladiny glykogenu u vytrvalostních tréninků je opět věcí přesného individuálního plánování.
Diagnóza označená symbolem N804 znamená endometriózu rektovaginální přepážky a pochvy.
Endometrióza je stav, kdy se tkáň děložní sliznice (endometrium) začíná objevovat mimo dělohu. K tomuto výskytu nejčastěji dochází v myometriu, pánevních orgánech či v lymfatických uzlinách. Tato místa pak vlivem hormonů rovněž prodělávají menstruační cyklus, a to i s krvácením a bolestivými projevy. Endometrióza patří mezi nejčastější důvody neplodnosti ženy.
Podle místa rozlišujeme tyto druhy endometriózy:
endometrióza genitální – endometrium prorůstá děložní stěnou nebo dalšími pohlavními orgány;
endometrióza extragenitální – endometrium prorůstá břišní dutinou, a to střevem nebo močovým měchýřem; objevit se ale může i na vzdálených orgánech, jako jsou plíce, štítná žláza nebo mozek.
Rizikovými faktory ve vzniku tohoto onemocnění jsou především výskyt nemoci v rodině, kouření, obezita a požívání alkoholu a kofeinu. Menstruace je při endometrióze silná a především na konci periody velmi bolestivá. Přítomna je bolest v podbřišku a kříži. Tato bolest je znatelná hlavně před začátkem menstruace a znovu nastupuje po jejím skončení. Žena pociťuje nevolnost. Bolestivým pro ni může být také pohlavní styk. Je-li endometrióza lokalizována v dutině břišní, v moči a stolici bývá nalezena krev. Až jedna třetina případů postižených však nevykazuje navenek žádné vážnější symptomy. Samotné onemocnění je poté zjištěno až při laparoskopickém vyšetření.
Endometrióza se bohužel definitivně vyléčit nedá. Mírnit se dají pouze její projevy. Na silnou bolest při menstruaci mohou být tedy podávána analgetika či jiné doplňky stravy. Proti zánětu se užívají antibiotika. Pomocí hormonů se uměle navozuje menopauza, čímž se redukuje zduřování sliznice. V některých případech se přistupuje i k chirurgickému zákroku, při němž jsou endometriotická ložiska odstraněna laparoskopicky. Pokud žena už nechce otěhotnět, lékař může doporučit hysterektomii, tedy odstranění dělohy a dalších tkání poškozených endometriózou.
Diagnóza F
Pod označení F patří tato onemocnění:
F00 - Demence u Alzheimerovy nemoci
F000 - Demence u Alzheimerovy nemoci s časným začátkem
F001 - Demence u Alzheimerovy nemoci s pozdním začátkem
F002 - Demence u Alzheimerovy nemoci‚ atypického nebo smíšeného typu
F009 - Demence u Alzheimerovy nemoci NS
F01 - Vaskulární demence
F010 - Vaskulární demence s akutním začátkem
F011 - Multiinfarktová demence
F012 - Subkortikální vaskulární demence
F013 - Smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence
Amenoreu způsobuje řada skutečností. Primární (primaria) amenorea je stav, kdy nedojde k nástupu menstruace do 16. roku života. Většina dívek dostane první menstruaci kolem 12. roku. Pacientky s primární amenoreou mohou mít i poruchu sexuálního zrání. To znamená, že vnitřní genitál a prsy se nevyvíjejí.
Příčiny „primaria“ amenorea:
anomálie nebo nevyvinutí pohlavních orgánů – zúžení děložního čípku, chybějící pochva nebo děloha, chybějící otvor v hymeně (panenské bláně);
nádory hypofýzy a centrální nervové soustavy před nástupem puberty;
podvýživa, anorexie;
chronická onemocnění – cukrovka, anémie, vrozené vady srdce, onemocnění štítné žlázy;
hormonální poruchy;
špatná funkce vaječníků;
selhání vaječníků;
poruchy nervového systému nebo hypofýzy, která je důležitou součástí systému endokrinního a ovlivňuje dospívání během puberty.
Někdy se příčina primární amenorey nikdy nezjistí.
Sekundární „supira“ amenorea je stav, kdy přestane žena menstruovat po období spontánních menstruačních cyklů.
Příčiny „supira“ amenorea:
stres;
redukční dieta;
zvýšená fyzická námaha;
nadbytek mužských pohlavních hormonů (androgenů);
onemocnění hypofýzy – nádory, Sheehanův syndrom;
menopauza nebo předčasná menopauza – období menopauzy obvykle nastává kolem 50. roku života, je to fyziologický proces, někdy však může nastat u žen ve věku 40 let, což je považováno za patologii;
selhání funkce vaječníků – chemoterapie, radioterapie;
nádory vaječníků;
Ashermanův syndrom;
poruchy štítné žlázy – zvýšená, ale i snížená činnost štítné žlázy vede k poruše menstruačního cyklu;
Cushingův syndrom;
gravidita;
antikoncepce – ženy, které ukončily antikoncepční léčbu, nemusí mít menstruaci ihned po dobrání léků, trvá určitou dobu, než bude menstruační cyklus a ovulace pravidelná;
syndrom polycystických ovarií – tento syndrom způsobuje zvýšenou hladinu všech ženských pohlavních hormonů, což negativně ovlivňuje menstruační cyklus
léky – antipsychotika, chemoterapie, antidepresiva, léky na krevní tlak, léky na alergii.
Samotná absence menstruace (amenorea) není škodlivá, pokud se za ní neskrývá nějaká odchylka. Organismus tak může reagovat na změněné životní podmínky, stres, nedostatek jídla, spánku, změnu klimatu – a po návratu se vše obnoví. Samotná absence menstruace neznamená neplodnost, zvláště ta přechodná. Vždy se doporučuje podrobnější gynekologické a hormonální vyšetření.
Tablety Anopyrin 100 mg se užívají na předpis lékaře:
při nestabilní angině pectoris (bolestech na hrudi způsobených poruchou průtoku krve srdečními věnčitými tepnami) jako doplněk standardní léčby;
při akutním srdečním infarktu jako součást standardní léčby;
k zabránění vzniku dalšího srdečního infarktu po prvním srdečním infarktu (k profylaxi reinfarktu);
po operacích nebo jiných výkonech na tepnách (po arteriálních cévně-chirurgických nebo intervenčních výkonech, například po aortokoronárním přemostění, při perkutánní transluminální koronární angioplastice);
k předcházení vzniku přechodných záchvatů nedostatečného prokrvení mozku (tranzitorních ischemických atak) a mozkových infarktů, když se vyskytla předchozí (prodromální) stadia (například přechodné projevy obrny v obličeji nebo svalovině paží, nebo přechodná ztráta vidění).
Upozornění: Přípravek Anopyrin 100 mg není vhodný k léčbě bolestivých stavů.
Kontraindikace:
při známé přecitlivělosti na léčivou látku acetylsalicylovou kyselinu nebo na jiné salicyláty (látky příbuzné acetylsalicylové kyselině) nebo na kteroukoli z pomocných látek obsažených v tabletách Anopyrin 100 mg;
při žaludečních nebo dvanáctníkových vředech;
při chorobně zvýšeném sklonu ke krvácení (hemoragické diatéze).
Přípravek není určen pro použití u dětí do 18 let. Při podávání kyseliny acetylsalicylové hrozí dětem riziko vzniku velmi vzácného život ohrožujícího Reyova syndromu, který postihuje mozek a játra.
Dávkování:
Při nestabilní angině pectoris (bolestech na hrudi způsobených poruchou průtoku krve srdečními věnčitými tepnami): používá se denní dávkování mezi 75 a 300 mg acetylsalicylové kyseliny; na základě lepší snášenlivosti se doporučuje denní dávka 1 tableta Anopyrin 100 mg (což odpovídá 100 mg kyseliny acetylsalicylové).
Při akutním srdečním infarktu: používá se denní dávkování mezi 100 a 160 mg acetylsalicylové kyseliny, proto se doporučuje denní dávka 1 tableta až 2 tablety Anopyrin 100 mg (což odpovídá 100 až 150 mg kyseliny acetylsalicylové).
K zabránění vzniku dalšího srdečního infarktu po prvním srdečním infarktu (k profylaxi reinfarktu): doporučuje se denní dávka 3 tablety Anopyrin 100 mg (což odpovídá 300 mg kyseliny acetylsalicylové).
Po operacích nebo jiných výkonech na tepnách (po arteriálních cévně-chirurgických nebo intervenčních výkonech, například po aortokoronárním přemostění, při perkutánní transluminální koronární angioplastice): používá se denní dávkování mezi 100 a 300 mg acetylsalicylové kyseliny; na základě lepší snášenlivosti se doporučuje denní dávka 1 tableta Anopyrin 100
Vstřebávání minocyklinu ze střevního traktu mohou snižovat polyvalentní kationty, například ionty hliníku, vápníku (včetně mléka a mléčných výrobků) a hořčíku (obsažen v antacidech), stejně jako preparáty obsahující železo, aktivní uhlí a cholestyramin. Interval mezi podáním těchto přípravků a minocyklinu by měl být 2 až 3 hodiny.
Minocyklin může zvyšovat účinek orálních antidiabetik (derivátů sulfonylmočoviny) a dikumarolových antikoagulancií. U pacientů současně užívajících tyto přípravky a minocyklin by měla proto být pravidelně kontrolována srážlivost krve a glykémie a dávky léků aktuálně upravovány. Barbituráty a jiná antikonvulziva/antiepileptika (karbamapezin, fenytoin a primidon) stejně jako chronický alkoholismus mohou v důsledku indukce jaterních enzymů zvyšovat metabolismus minocyklinu, takže jeho obvyklé dávky nedostačují k dosažení terapeuticky účinných hladin. Při současném podávání minocyklinu a imunosupresiva cyklosporinu A se může zvyšovat toxický účinek cyklosporinu A.
Současné podávání minocyklinu a beta-laktamových antibiotik (penicilinu, cefalosporinů) se nedoporučuje, neboť se snižuje antibakteriální účinek. Rovněž nelze vyloučit, že při současném užívání minocyklinu a hormonálních antikoncepčních tablet může být snížena spolehlivost antikoncepce. Doporučuje se tudíž zároveň použít i nehormonální antikoncepci.
Těhotenství a laktace
Minocyklin proniká placentární bariérou a je vylučován v mateřském mléce. Těhotné ženy a kojící matky nemají minocyklin užívat (s výjimkou nevyhnutelných případů), neboť tetracyklinové depozity mohou způsobovat diskoloraci zubů, poškození zubní skloviny a zpoždění růstu kostí u plodů starších než 4 měsíce.
Možnosti snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů
Při léčbě tetracykliny byla v ojedinělých případech pozorována přechodná krátkozrakost, která může omezovat schopnost řízení motorových vozidel a obsluhy strojů.
Přítomnost leukocytů v moči je častým nálezem u karcinomů močových cest nebo genitálií. Pokud již máte rakovinu a vaše hladiny jsou náhodou zvýšené, váš lékař bude pravděpodobně nadále kontrolovat hladiny leukocytů v moči jako způsob sledování progrese onemocnění a také reakce vašeho těla na léčbu.
Rakovina močových cest
Nádory horních močových cest jsou poměrně vzácné. Když moč obsahuje vysoké procento škodlivých chemikálií, rakovina může růst v ledvinách nebo močovodech. Nejběžnější ze všech nádorů horních močových cest jsou ty, které se nacházejí v ledvinné pánvičce a ledvinných kalichách. Rakovina močovodů tvoří asi čtvrtinu všech rakovin horních močových cest.
Nádory ledvinných kalichů, ledvinné pánvičky a močovodů začínají ve vrstvě tkáně, která vystýlá močový měchýř a horní močové cesty, zvané urotel. Rakovina, která začíná v urotelu, se nazývá uroteliální (nebo přechodná buněčná) rakovina. Toto je také nejběžnější typ rakoviny nalezený v močovém měchýři. Protože mnoho orgánů v močovém systému sdílí společné buňky, rakoviny nalezené v těchto orgánech často vypadají a působí podobně.
Urotel je zvláštní tím, že bobtná a zmenšuje se, aby protlačil moč močovými cestami. Protože je v přímém kontaktu s močí, je tato výstelka vystavena chemikáliím (karcinogenům), které ledviny odfiltrují z krve. Tyto chemikálie mohou způsobit, že se buňky změní a vymknou kontrole jako rakovina.
Vzhledem k tomu, že močový měchýř ukládá moč, může být vystaven většímu riziku rakoviny než jiné části horního traktu. Jeho buňky jsou vystaveny škodlivým látkám delší dobu. Rakovina močového měchýře je jednou z nejčastějších malignit močových cest. Karcinom močového měchýře tvoří 7 % všech maligních nádorů u mužů a 4 % u žen, přičemž většinu tvoří muži starší 60 let. Devadesát pět procent těchto nádorů jsou karcinomy z přechodných buněk, zbytek tvoří směs spinocelulárního karcinomu, adenoskvamózního karcinomu a vzácného sarkomu. Sedmdesát procent karcinomů z přechodných buněk močového měchýře jsou povrchové, papilární nádory. Pouze 5 % pacientů s takovými nádory zemře na své onemocnění do 5 let po diagnóze, i když u 50 % se vyvine jiný nádor močového měchýře, obvykle stejného povrchového typu nízkého stupně. Mnoho z těchto pacientů podstupuje kontrolní cystoskopii v 3-6měsíčních intervalech. Zbývajících 30 % nádorů močového měchýře je invazivních. Tito pacienti jsou léčeni chirurgickým zákrokem, chemoterapií nebo kombinací obou.
Rakovina genitálií
Genitální rakoviny zahrnují rakovinu vulvy, pochvy, děložního čípku, dělohy a vaječníků u žen a rakovinu penisu a varlat u mužů.
