Yersinie léčba
Léčba Yersinie spočívá buď pouze v tlumení příznaků (horečky, bolestí a průjmu), nebo v případě těžšího průběhu rozhodne lékař o nasazení určitého typu antibiotik.
Zdroj: článek Yersinie
Téma
PŘENAŠEČI YERSINIE
Příběh
Ve svém příspěvku ARTRITIDA ZPŮSOBENÁ YERSINIEMI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lidmila Rožboudová.
No to co tady čtu se vůbec neshoduje s mými příznaky. Mě začly brnět konečky prstů na všech končetinách, od kostí zima, bolest kloubů a svalů. Neudržela jsem ani telefon u ucha. Teprve po 2 měsících přišli na řadu odběry na yersinie a výsledky byly pozitivní. Po dobrání ATB se to zlepšilo, ale další 2 měsíce po jakékoliv zátěži je zhoršení bolestí kloubků. Tak chodím na infuze. Jsem objednaná na revmatologii, ale až koncem května. Jestli se prokáže reaktivní artritida - což všechno tomu nasvědčuje, bude zřejmě nasazena léčba kortikoidy.
Tak jsem zvědavá, já turistka, jestli budu ještě někdy zvládat 12km výlet a chodit do práce (jako uklizečka)
Prý mohou yersinie napadnout nejen klouby, ale i další vnitřní orgány,...
Jenže někomu ty potvory nespustí prý vůbec žádné další nemoci a fungují dál.
No dovedou každopádně změnit život. Známý turista se z toho lízal několik let a nakonec si pořídil elektrokolo, aby mohl vůbec nějak cestovat, protože kvůli bolestem turistiku nezvládá. A dcera jedné známé 38 let se naučila dávat si do nohy kortikoidové injekce, aby mohla vůbec nějak fungovat. To jsou vyhlídky!
Máte někdo zkušenosti?
S pozdravem Lidmila Rožboudová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Artritida způsobená yersiniemi
Co je to yersinie enterocolitica
Yersinie enterocolitica je bakterie vyskytující se v přírodě zejména u hlodavců, s možným přenosem na člověka kontaminovanou vodou či primárně infikovaným masem, ve většině případů vepřovým. Infekce u člověka způsobuje gastroenteritidu s horečkami a průjmy. Má afinitu k lymfatické tkáni, proto infekce probíhá relativně často pod obrazem mezenteriální lymfadenitidy, která zejména u dětí může připomínat akutní apendicitidu. Vyvolává tvorbu granulomů. Inkubační doba je 3–7 dní, onemocnění pak trvá 7–10 dní. Infekce se projevuje horečkou, průjmy, bolestmi břicha, u dětí často připomíná zánět slepého střeva. Léčba je antibiotiky, především tetracyklinem, fluorochinolony, cotrimaxazolem.
Zdroj: článek Yersinie
Poradna
V naší poradně s názvem BOLESTI NOHOU A YERSINIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala.
Dobrý den byla mi před časem zjištěna recivida yerinie a niní mám velké bolesti nohou a které jsou jako by stuhlé až to i jekoby pálí běžné analgetika nezabírají zkoušela jsem již i nimesil a revmatolog jen doporučil probiotika ale bolesti se stále zhoršují neměl by pro mě někdo nějakou radu co s tím v případě nějaký kontakt. Děkuji Michala
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Doporučuji zajít na neurologii a nechat si tam nohy vyšetřit.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Bolesti nohou a yersinie
Yersinie příznaky
Nakaženému člověku Yersinií se náhle prudce zvýší teplota, má silné bolesti ve spodní části břicha v podbřišku a záhy se dostaví silný průjem, který může být i s příměsí krve. Při onemocnění bakterií Yersinia enterocolitica může dojít rovněž ke zduření břišních uzlin, k zánětu kloubů v reakci na onemocnění (reaktivní artritida) nebo zánět podkoží (erythema nodosum) – akutní, alergické, zánětlivé onemocnění podkožní tkáně. Onemocnění je častější u žen než u mužů. Silné bolesti postiženého většinou zavedou k lékaři, anebo si lékařskou pomoc přivolá (či mu je jeho okolím přivolána). Po rozboru vzorku stolice je v případě yersiniózy objevena bakterie způsobující onemocnění.
Zdroj: článek Yersinie
Příběh
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub.
Dámy, kolik to vaše očkování stojí? Nemyslíte si, že by jste se těmto komplikacím mohly vyhnout méně promiskuitním chováním?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Rozálie.
Jakube! Tak tohle je přesný! A co kdyby se míň promiskuitně chovali chlapi, co jsou přenašeči? Kamarádka onemocněla rakovinou poté, co si její manžel našel dvacetiletou přítelkyni. Mezitím se rozvedli, jí se rozvinula rakovina, musela na konizaci. Teď už je v pořádku, ale byl to pro ni hrozný zážitek. A mmch. Manžel s tou jeho....už taky neni.
Zdroj: příběh Re: vakcina Silgard
Vlasovci (filárie)
Vlasovci (filárie) jsou parazité obratlovců vyjma ryb. Žijí v tkáních, lymfatickém a krevním oběhu nebo tělních dutinách. K přenosu na svého hostitele využívají hmyz. Přenášeny jsou infekční larvy zvané mikrofilárie, které cirkulují krevním oběhem nebo migrují kůží hostitele po celém těle a stávají se snadno dostupnými krevsajícím přenašečům. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech. Některé druhy jsou významnými parazity zvířat i lidí. Takovým druhem je i vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti), který napadá člověka a některé další primáty. Rozšířen je v tropických oblastech Afriky, Jižní Ameriky a Asie, s ohnisky výskytu i v Egyptě. Dospělci se vyskytují v lymfatickém řečišti, kde rodí larvy mikrofilárie, které se z lymfy dostávají do periferní krve. Během dne se zdržují v cévách plic. Jejich množství v krvi začíná stoupat v nočních hodinách, kdy se objevuje více přenašečů, kterými jsou různí komáři rodů Culex, Aedes, Anopheles a Mansonia. V oblastech, kde jsou přenašeči aktivní po celý den, jsou mikrofilárie vyplavovány do periferní krve i během dne. Počáteční stadium nákazy doprovází záchvaty horečky, třesavka a bolest hlavy a končetin. V chronické fázi dochází k zadržování lymfy v periferních částech těla a ke ztluštění a zhrubnutí kůže a rozvíjí se takzvaná elefantiáza („sloní noha“). Dochází k obrovskému zvětšení periferních částí, zejména dolních a horních končetin, penisu, prsů. Podobné onemocnění (včetně elefantiáz), ale s mírnějším průběhem způsobují v jižní a jihovýchodní Asii další druhy filárií, například Brugia malayi a Brugia timori. Loa loa neboli vlasovec oční je filárie vyskytující se u člověka a u některých dalších primátů v západní tropické Africe. Přenašeči jsou ovádi rodu Chrysops. Dospělci žijí v podkožním vazivu nebo ve spojivkovém vaku. Rodí mikrofilárie, které se dostávají do periferní krve, kde jsou nasávány přenašeči. Při výskytu v podkoží je přítomnost parazita provázena zánětlivými a bolestivými otoky (takzvané „kalabarské otoky“), které se mohou stěhovat. Oční forma s výskytem parazita pod spojivkou se projevuje pocity tlaku, pálením, záněty spojivek a poruchami vidění. Vlasovec kožní (Onchocerca volvulus) je nebezpečný parazit lidí a dalších primátů vyskytující se v tropické Africe a Střední a Jižní Americe. Nakaženo je přibližně 18 milionů osob. Přenašeči jsou muchničky rodu Si
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Odčervení lidí
Příběh
Ve svém příspěvku WURM-EX se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Za sebe ti ho můžu jen doporučit. Já ho začala brát, protože mám doma psa a ti jsou hlavní přenašeči, takže když jsem se o těch červech dozvěděla, na nic jsem nečekala !
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcelka.
Takže když nemám doma psi tak to brát nemusím? Chápu dobře?
Zdroj: příběh Wurm-ex
Prevence cystické fibrózy
Setkají-li se rodiče, kteří jsou oba zdraví, ale přenašeči genu pro cystickou fibrózu, tak zde existuje reálné riziko 25 % pro jejich společné potomky, že se narodí s tímto onemocněním. Pokud lékaři o tomto riziku vědí dopředu, tak takovému páru odborně nabídnou prenatální diagnostiku cystické fibrózy. Prenatální diagnostika cystické fibrózy dává velmi přesné poznatky o postižení dítěte cystickou fibrózou. Pokud tento genetický test na cystickou fibrózu ukáže pozitivní výsledek, tak se 100% pravděpodobností bude narozené dítě nemocné cystickou fibrózou. Test se proto provádí již v raném těhotenství, aby bylo možné těhotenství včas přerušit interupcí. Podle zde popsaného postupu testování a následného přerušení těhotenství bychom vlastně už nemuseli vůbec nikdy cytickou fibrózu v budoucnu řešit, prostě bychom nenechali narodit děti s cystickou fibrózou. Potíž je ale v tom, že vyšetření je příliš drahé na to, aby se nabízelo preventivně všem těhotným ženám. Z tohoto důvodu ho lékaři provádějí jenom u rodičů, kteří patří mezi přenašeče cystické fibrózy a vědí o tom, že přenašeči jsou. Jenže přenašeči vadného genu cystické fibrózy o svém údělu většinou nemají tušení a často to zjistí, až když se jim nemocné dítě narodí a život se jim rázem změní v neštěstí. Mimo genetický test žádné jiné zjevné příznaky cystické fibrózy v těhotenství nejsou známé a těhotenství při cystické fibróze probíhá zcela normálně.
Zdroj: článek Co je cystická fibróza?
Příběh
Ve svém příspěvku KRÁLÍČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sabča.
A hlavně, pokud s králíčkem nechodíte ven a nedáváte mu trávu, tak nemusíte mít z ničeho obavy, protože to parazitické onemocnění nemá prakticky kde chytit. Nejčastějšími přenašeči jsou obecně kočky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Natálka.
No králíčka máme pořád doma, nikam ven nechodí. Ale nikdy jsme ho výrazně neočervovali - jen mu občas dáváme kokcidiaka.... :-( Tak nevím... A stejně - jaké příznaky vlastně ti červíci v lidském těle mají? I když se zatím na wurm-ex necítím, stejně by mě to zajímalo...
Zdroj: příběh Králíček
Dědičnost
Při spojení albína s albínem, je téměř 100% předpoklad narození alpinistického dítěte. Bohužel tuto genetickou anomálii nelze nijak před porodem diagnostikovat ani odhadnout na základě genetických předpokladů po rodičích. Genetika je nevyzpytatelná. Je možné tento gen přenášet i několik generací, přičemž se nemusí projevit. Přenašečem může byt kdokoli, ale albinismus se projeví až v momentě, kdy se setkají přenašeči dva.
Albinismus je onemocnění, které se dědí nejčastěji autozomálně recesivně. To znamená, že se projeví teprve tehdy, je-li poškozen gen na obou chromozomech. Lidská DNA obsahuje dvě sady chromozomů, každý chromozom se vyskytuje v buňce dvakrát, jeden dědíme po matce a druhý po otci. Ve chromozomech se nacházejí alely stejných genů. Pokud se gen poškodí jen na jednom chromozomu, jedinec je pak heterozygot (přenašeč) a přenáší onemocnění dál, ale u něj se nemoc neprojeví. Pokud se však poškodí gen na obou chromozomech, jedinec je homozygot a nemoc se u něj projeví. Ve chvíli, kdy spolu budou mít potomka dva heterozygoti, pravděpodobnost, že dítě bude albín, bude 25%. Nicméně zdraví jedinci, kteří jsou heterozygoté (přenašeči) mohou přenášet poškozený gen na své potomky, a proto se často albinismus vyskytuje v určitých rodinách. Pokud spolu budou mít potomka homozygot a heterozygot, jejich dítě nebude nikdy albín, ale v 50 % bude opět přenašečem. Jestliže budou oba rodiče albíni, jejich potomek bude s největší pravděpodobností také albín. Albinismus je však velice vzácný, výskyt je asi u 1 : 20 000 narozených dětí. Důležité je zmínit, že albinismus v žádném případě neovlivňuje intelekt postiženého člověka.
Zdroj: článek Albinismus
Příběh
Ve svém příspěvku PARAZITI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Keding.
Ano je 21. století a mizerná kvalita potravy, chodíme na kebab, na sushi, na čínské nudle....Myslíte, že zelenina ve fast foodech je dokonale očištěna a to samé syrové ryby a maso? Nemyslím si, bylo by vše o jiné kvalitě a ceně. Mám doma 2 odčervené psi ano mohou být přenašeči i když jsou sami odčerveni denně se hrabou ve všem možném, ale to, že přenost je hlavně od psů jé nesmysl. Za plno problémů může tato doba a lidé. Škrkavku a podobného parazita získáte jen od psa ? Omyl! Stačí jit někam na návštěvu, kde neni dobře očištěná zelenina, nebo si dát jen kebab se zeleninou, kde malé vajičko škrkavky není na pohled oka znatelné a přilne hlavně na zeleninu, ovoce, syrové ryby atd... ohledně tasemnice je zase rizikový tatarák, jsme tvorové jako zvířata parazitu máme vsobě mnoho i bakterii které maji ochranný učel, nebo naopak. Jednou za rok by se měl každý člověk odčervovat je to zároveň podpora dobré imunity a nebudete na chřipky, anginy atd.. tak náchylní ....Sama mám škrkavku a bojuju s ní mám na ni dva druhy leku které zapiji čistou štávou z grepu jsou to sice křeče do břicha a zvýšené vyprazdnování, ale věřim, že se mi časem uleví.....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Silvia.
ahoj, napíš mi prosím, ako sa cítiš, v akom štádiu je škrkavka. Tiež ju mám. ďakujem. sandraborova@gmail.com
Zdroj: příběh Paraziti
Možnosti nákazy svrabem
Pro nákazu svrabem je nezbytný přímý kontakt s parazitem - zákožkou svrabovou. Ta může zůstat například po předchozím pobytu nakažené osoby v posteli, na sedačce, v oblečení a podobně. Nejčastější příčinou nákazy svrabem je také přímý tělesný styk s nakaženým člověkem. Zákožka svrabová dokáže bez hostitele přežít maximálně až jeden týden, obvykle ale umírá po dvou dnech bez hostitele. Nejčastějšími přenašeči svrabu jsou lidé, kteří neudržují dostatečnou osobní hygienu, typicky lidé bez domova. Od nich se pak svrab dostává do populace například z polstrovaných sedaček hromadných dopravních prostředků, kde dokáže čekat na dalšího hostitele až dva dny. Pokud zákožka najde svého hostitele, tak během půl hodiny dojde k jejímu zavrtání pod kůži a nakažený člověk již nemá od nákazy svrabem úniku.
U onemocnění svrabem jsou typické nákazové vlny. Hromadná nákaza svrabem se v populaci vyskytuje přibližně v 30ti letých cyklech.
Zdroj: článek Svrab, sežere vás za živa
Příznaky trichomoniázy
Inkubační doba je 4–20 dní, obvykle týden. Mezi známé symptomy patří vaginální výtok (hojný, řídký, zpěněný, zásaditý, nasládlý, po rybině zapáchající, nažloutlé nebo nazelenalé barvy), pálení, svědění v oblasti pochvy, bolest při pohlavním styku, zarudnutí a zduření zevních pohlavních orgánů. Může se také dostavit pocit častého nucení k močení. Někdy dochází ke zvětšení místních lymfatických uzlin. Pokud se choroba neléčí, výtok i další příznaky postupně mizí – nemizí však riziko nákazy partnera. Onemocnění u mužů probíhá zpravidla bez příznaků a právě proto jsou to muži, kteří jsou významnými přenašeči tohoto onemocnění. Období nakažlivosti trvá po celou dobu infekce, což může u neléčených případů představovat i několik let.
U žen je počátek onemocnění obvykle provázen hojným zelenožlutým zpěněným poševním výtokem spojeným s podrážděním a bolestivostí zevních rodidel, hráze a stehen, bolestivým pohlavním stykem a bolestivostí při močení. Některé ženy mají jenom mírný výtok a po dlouhou dobu jsou nosičkami onemocnění, aniž by měly nějaké závažnější příznaky, i když se tyto obtíže mohou v průběhu času kdykoli objevit. Nákaza trichomonádou se často vyskytuje spolu s kapavkou. V těžších případech bývají zevní rodidla a hráz zaníceny, s otokem stydkých pysků. Poševní stěny a povrch děložního čípku jsou často normální, ale mohou na nich být tečkované skvrnky jako na jahodách.
Muži obvykle nemají žádné příznaky. Někteří mohou mít přechodně zpěněný nebo hnisavý výtok z močové trubice, provázený bolestivostí při močení a častým nucením na moč obvykle časně ráno. Vzácnými komplikacemi jsou záněty nadvarlete a prostaty.
Zdroj: článek Trichomoniáza
Možnosti nákazy svrabem
Pro nákazu svrabem je nezbytný přímý kontakt s parazitem – zákožkou svrabovou. Ta může zůstat například po předchozím pobytu nakažené osoby v posteli, na sedačce, v oblečení a podobně. Nejčastější příčinou nákazy svrabem je také přímý tělesný kontakt s nakaženým člověkem. Zákožka svrabová dokáže bez hostitele přežít maximálně až jeden týden, obvykle ale bez hostitele umírá po dvou dnech. Nejčastějšími přenašeči svrabu jsou lidé, kteří nedodržují dostatečnou osobní hygienu, typicky lidé bez domova. Od nich se pak svrab dostává do populace například z polstrovaných sedaček hromadných dopravních prostředků, kde dokáže čekat na dalšího hostitele až dva dny. Pokud zákožka najde svého hostitele, tak během půl hodiny dojde k jejímu zavrtání pod kůži a nakažený člověk již nemá od nákazy svrabem úniku. U onemocnění svrabem jsou typické nákazové vlny. Hromadná nákaza svrabem se v populaci vyskytuje přibližně v 30letých cyklech.
Zdroj: článek Domácí léky proti svrabu
Výskyt vší
Vši se vyskytují jako cizopasníci člověka a jiných savců prakticky po celém světě. Většina druhů je zároveň přenašeči řady infekčních onemocnění a jiných chorob. Mrtvé a horečkou postižené hostitele vši v rozmezí jednoho dne opustí.
Zdroj: článek Jak se rychleji zbavit vší
Candida albicans v těhotenství
V těhotenství je kandidóza neboli kvasinková infekce velmi běžné onemocnění. Během těhotenství máte 10x větší šanci, že se u vás objeví kandidóza, než když těhotná nejste. Kandidóza je poměrně běžná vaginální kvasinková infekce, kterou způsobují kvasinky Candida albicans. Tyto kvasinky má v těle mnoho žen, obvykle ale nezpůsobují žádné komplikace. Během těhotenství se však podmínky v ženském těle mění a se změnou kyselosti poševního prostředí se začíná dařit i kvasinkám. Ty pak způsobují podráždění sliznice zvané kandidóza.
Pokud máte pocit, že byste mohla trpět kvasinkovou infekcí, kontaktujte co nejdříve svého gynekologa, aby vás vyšetřil a naordinoval vám vhodnou léčbu. Kandidóza patří mezi pohlavně přenosné infekční choroby. I když se u mužů objevují problémy jen velmi výjimečně, mohou být přenašeči infekce. Při kvasinkové infekci byste se měla vyhýbat nechráněnému pohlavnímu styku. Léčit by se měli oba partneři zároveň, zejména pokud se obtíže opakují.
- Během těhotenství byste si neměla kupovat žádné volně dostupné léky, takže se o léčbě vždy poraďte se svým gynekologem.
- Omezte teplé koupele, raději se sprchujte. Ručníky, žínky a spodní prádlo vyvařujte.
- Používejte neparfémované mýdlo či sprchový gel nebo speciální kosmetické přípravky pro intimní partie, které neovlivňují kyselost poševního prostředí.
- Noste bavlněné spodní prádlo a volné kalhoty nebo šaty – nezapaříte se.
- Pomoci může i to, když budete jíst přírodní jogurty s živými kulturami nebo přípravky obsahující Lactobacillus.
- Omezte konzumaci sladkostí, nebudete tak poskytovat kvasinkám živnou půdu.
Kvasinky se dobře množí tam, kde je teplo a vlhko, často v kožních záhybech. Větší sklon ke kvasinkovým infekcím mají tedy těhotné s nadváhou a s cukrovkou, případně po léčbě antibiotiky, kdy se změní složení mikroflóry v pochvě.
Kvasinková infekce může být dost obtěžující, ovšem dobrá zpráva je, že vašemu děťátku nemůže nijak uškodit. Při průchodu porodními cestami se však na něj může přenést, takže se snažte infekci do porodu vyléčit!
Zdroj: článek Candida albicans
HPV virus u mužů
Rakovina děložního čípku patří mezi nejčastější typy onkologických onemocnění u žen. V České republice je ročně diagnostikováno přes 1 000 nových případů, lékaři proto doporučují očkování. Vakcína totiž stimuluje vznik protilátek proti papilomaviru, který vyvolává nežádoucí změny na sliznici děložního čípku. Očkování by měli kromě žen ale podstupovat i muži, podle lékařů jsou totiž oni hlavními přenašeči.
HPV u mužů foto
Zde můžete vidět, jak vypadá HPV u mužů.
Zdroj: článek HPV virus
Ovád hovězí
Ovádi jsou velmi nepříjemný bodavý hmyz. Obvykle napadají velké savce, a proto se vyskytují hlavně v okolí pastvin. V době, kdy jsou velká vedra, se často ovádi přemnoží a jsou nejagresivnější. Je třeba si uvědomit, že ovád, který si našel svůj cíl, se jen tak nevzdá a útočí, dokud není zabit nebo nedosáhne svého cíle.
Nebezpečí jeho bodnutí
Ovádi jsou také známými přenašeči nemocí, například tularémie a parazitních červů.
Krev sají obvykle samičky ovádů. Zpravidla se při svém útoku zaměří na jedince, který se více potí.
Průběh a léčba
Štípnutí ovádem je velmi bolestivé, místo vpichu svědí a otéká, může zde vzniknout i trvalá jizva. Po štípnutí je třeba toto místo chladit a případně aplikovat mast s antibiotiky. Pokud by se začala projevovat silná alergická reakce, je třeba vyhledat lékařskou pomoc.
Fotografie bodnutí
Zde je několik fotografií, kde je vidět kousnutí od ováda.
Zdroj: článek Bodnutí od hmyzu
Albinismus
Albinismus je barevná odchylka živých organismů způsobená poruchou tvorby barviva melaninu. Tato porucha patří mezi autozomálně recesivní genetické vady, což znamená, že je výsledkem chybějící genetické informace na skupině genů. Tělo tak nemá informace potřebné pro tvorbu pigmentu melaninu, který určuje barvu pleti, vlasů, chlupů a duhovky očí. V černém jádře, uloženém ve čtverohrbolí středního mozku, se netvoří enzym tyrozináza, který se podílí na tvorbě melaninu, zodpovídajícího za zabarvení jedince. Melanin je produkován kožními buňkami melanocyty. Tvorba a ukládání melaninu se u zdravého jedince zvyšují vlivem ultrafialového záření. Existují dva základní druhy albinismu. Generalizovaný (okulokutánní), který se projevuje na celém těle a ovlivňuje tak zabarvení kůže, vlasů i očí, a okulární albinismus (oční), kde se nedostatek pigmentu projevuje pouze v očích (duhovka, řasnaté tělísko a pigmentový epitel sítnice). Nejčastějším typem je okulokutánní, okulární albinismus je hodně vzácný. Kromě těchto dvou existují i další formy, například částečný (parciální) albinismus, kdy je zasažena jenom část kůže a několik pramenů vlasů. Tento typ má odlišnou formu dědičnosti, kdy se albinismus projevuje, i když má jedinec jenom jeden chybný chromozom. Částečný albinismus se často plete s tvorbou pigmentových skvrn. Dalším z mnoha méně známých typů je leucismus (viz výše), kdy si jedinec uchovává alespoň částečnou tvorbu melaninu. Ne každý člověk je postižen stejně. Míra postižení závisí na tvorbě nebo přenosu melaninu. Někomu se pigment tvořit klidně může, jenom následně není transportován do dalších částí těla, nebo je transportován v omezené míře. Za toto zodpovídá rozdíl mezi negativní a pozitivní tyrozinázou. Pokud je tyrozináza negativní, její tvorba je porušená a postižení jedince je těžké. U pozitivní tyrozinázy dochází k její částečné tvorbě (takže i částečné tvorbě melaninu), ale potíže jsou s přenosem. Takto postižený jedinec je označován jako tmavší typ albinismu a jeho vlasy jsou zbarveny do žluta. Albinismus ale nevzniká u každého jedince, který má ve své genetické informaci onen špatný (recesivní) gen. Aby se porucha tvorby tyrozinázy projevila, musí být špatný celý pár, tudíž gen od otce i matky. Pokud je jen jeden z těchto genu recesivní, jedinec je pouze přenašečem a porucha se u něj neprojeví. Dva přenašeči mají 50% šanci, že jejich potomek bude opět pouze přenašeč, kdežto 25% možnost, že bude buď albín, nebo úplně zdravý jedinec. Záleží na tom, jaký gen od každého ze svých rodičů získá. U lidí i zvířat jde o velice vzácnou poruchu. Číselně se udává asi 1 : 20 000 lidí. V Africe je toto číslo nepatrně vyšší.
Zdroj: článek Albinismus
Blecha obecná
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a&nbs
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Blechy na člověku