Smuteční řeč je velebení řeč obvykle pronesená při pohřbu, která má za cíl vzdát poctu zemřelému a připomenout jeho život a skutky. Může být přednesena rodinou, přáteli nebo dokonce duchovním, ale výjimkou není ani přednes člověkem, kterého si určil zesnulý před svou smrtí. Jejím účelem je vzpomínka na zemřelého, vzdát poctu jeho životu, charakteru a odkazům. Smuteční řeč obvykle obsahuje příběhy a vzpomínky na zemřelého, jeho úspěchy a osobnost. Je to forma pietního projevu, který má poskytnout útěchu pozůstalým.
Napsat smuteční řeč je velmi složitým slohovým úkolem, protože řečník v něm musí vyjádřit pocity pozůstalých. Náš článek může sloužit jako takový vzor, jak je možné napsat svůj smuteční projev.
Krátká smuteční řeč na hostině
Smuteční hostina (také nazývaná kar) není nezbytnou součástí pohřbu. Pokud se koná, tak vždy až po pohřebním obřadu a obvykle se jí účastní jen úzká rodina a nejbližší přátelé. Hostů ale může být samozřejmě více, vždy záleží na rozhodnutí rodiny, která hostinu obvykle pořádá. Pohřební hostina je pořádaná na počestzesnulého. Na pohřební hostinu se zve předem, není ale nutné, aby na hostinu šli všichni, kteří se účastnili pohřebního obřadu. Obvykle se pozvánka k hostině přiloží ke smutečnímu oznámení. Hostina se zpravidla koná někde blízko obřadní síně, pokud je ve větší vzdálenosti, musí pořádající zajistit i odvoz pro hosty.
Smuteční hostina může mít několik rozdílných průběhů. Může se jednat jen o krátké setkání pozůstalých, při kterém se připije na počestzesnulého. Obvykle takové setkání trvá asi hodinu a není pro něj nutné pořádat žádný raut. Postačí jen nějaké maličkosti k vínu (víno by se také nemělo dolévat, je to opravdu jen krátké setkání). Další možností je uspořádat hostinu v blízké restauraci, taková hostina se obvykle skládá z přípitku na počestzesnulého, krátkého oběda, případně malého zákusku. Ani toto setkání se příliš neprodlužuje. Některé rodiny dávají přednost ale domácí hostině, která se koná většinou v domě zemřelého, o hostinu se postarají opět její pořádající. Jídlo můžou dodat příbuzní, nebo se může objednat. Vždy záleží na rozhodnutí pořádajících. Tento typ hostiny se může protáhnout i na několik hodin.
Ukázka řeči na smuteční hostině
Drahá rodino a přátelé,
Děkujeme Vám, že jste dnes s námi sdíleli náš žal. Naše maminka by jistě byla šťastná, kdyby věděla, kolik lidí se dnes sešlo, aby si ji připomnělo a vyjádřilo jí úctu. Všem nám byla blízká srdci a věřím, že na ni nikdo z nás nezapomene. Věnujme ji teď, prosím, tichou vzpomínku a pozvedněme sklenku a připijme si na naši milovanou matku, sestru, babičku i přítelkyni. Vždy budeš v našich srdcích.
V naší poradně s názvem POLYNEUROPATIE DOLNÍCH KONČETIN. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena.
Prosím odpoví mě nějaká dobrá duše proč mám polyneuropatii dolních končetin? Nemám cukrovku,nikdy jsem nekouřila ani nepila alkohol.Ten alkohol jen na malý přípitek např.narozeniny.Mám srážení krve laidenskou mutaci.Moc díků za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Někdy si polyneuropatii přineseme do života vlastní genetickou výbavou, podobně jako třeba leidenckou mutaci. To pak vůbec nezáleží na dodržování zásad zdravého životního stylu a neuropatie propukne tak jako tak. V kombinaci s leidenskou mutací zde vyvstává možnost řešení projevů polyneuropatie úpravou dávkování antikoagulačních léků, které určitě užíváte na ředění krve. Domluvte se na tom se svým kardiologem. Také by bylo vhodné být v péči neurologa, který bude kontrolovat změny v projevech neuropatie a určí i následnou léčbu.
Smuteční řeč je pravděpodobně asi jedním z nejsložitějších slohových útvarů právě pro jeho emocionální zaměření. Jistě není třeba zdůrazňovat, že smuteční řeč je určená na pohřby.
Při pohřbu se může rodina obránit na profesionálního řečníka, který ve svém projevu může vycházet z projevu, který mu připraví rodina, nebo může říct svou vlastní řeč. Většinou se pak jedná o univerzální projev, který jen doplní konkrétními událostmi ze života zemřelého.
Druhou variantou je, že na smuteční slavnosti promluví někdo z pozůstalých, většinou to bývají nejbližší příbuzní, kteří si svůj projev také sami připraví. Napsat smuteční projev není jednoduché. Vždy záleží na vztahu mluvčího k zemřelému a na přístupu, který řečník zvolí. V podstatě není přesně vymezené, jak musí projev vypadat, klidně může být i nekonvenční, základním pravidlem ale je, že by měl být plný opravdu upřímné účasti.
Je několik bodů, které by se v projevu asi měly objevit, ale myslím, že nejsou vždy podmínkou. Také je na řečníkovi, jakou jejich formu zvolí.
Při smuteční řeči není vhodné zdůrazňovat záporné vlastnosti zemřelého (pokud si to rodina vyloženě nepřeje).
Při smutečním proslovu by řečník měl jistě vyjádřit nejen soustrast pozůstalým, ale také by je měl ujistit o tom, že v tom nejsou sami. Měl by se snažit jim pomoci ulehčit v bolesti.
Řečníci se často ve svých projevech uchylují k různým neupřímným a prázdným klišé, které zesnulého nijak nepřiblíží a ani to na nikoho nezapůsobí. Naopak je vhodné využívat v projevu vzpomínky na život zemřelého a na jeho životní postoje.
Také je třeba si uvědomit, že smuteční projev je určen pro pozůstalé, ne pro zemřelého, proto by celý proslov měl směřovat k nim. Jim má tato řeč pomoci překonat bolest. Řečník by vždy, ať už pochází z rodiny, nebo ne, měl v prvním řadě myslet na nejbližší příbuzné, a proto by zrovna je měl oslovit vždy jako první. U smutečního řečníka se předpokládá, že v projevu nebude zdůrazňovat svůj zármutek. Samozřejmě při projevu na pohřbu blízkého příbuzného (matky, otce, syna, dcery...) se tomu nelze zcela vyhnout. Vždy je ale třeba uvědomit si, že i pro další příbuzné je ztráta milované osoby těžká.
Smuteční projev by měl být na určité úrovni a měl by být vždy předem připraven a nikdy by neměl být výsledkem improvizace, která by mohla způsobit, že by zaznělo něco, co není vhodné. I pokud řečník umí svůj projev zpaměti, může si s sebou vzít desky (tmavé barvy) s připraveným projevem (kdy by zapomněl, nebo v rozrušení nevěděl, jak dál pokračovat). Také je třeba si uvědomit, že cílem smuteční řeči není informovat o všech událostech ze života zesnulého. Při
V naší poradně s názvem ELIQUIS 5 MG A ALKOHOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Začala jsem užívat místo Warfarinu od pátku Eliquis 5 mg a v neděli
jsem pozvaná na párty. Ráda bych věděla, jestli mohu aspoň l skleničku
vína na přípitek nebo raději vinný střik, nebo vůbec alkohol ne. Děkuji
moc předem za Vaši informaci a jsem s pozdravem Drábková.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Eliquis nemá alkohol uvedený ve svých interakcích. Znamemá to, že alkohol nijak neovlivňuje účinky léku Eliquis. Ovšem alkohol funguje jako ředidlo krve, podobně jako Eliquis. Trvalá souhra těchto dvou činitelů může způsobit krvácení a to nejen na povrchu těla, ale i uvnitř, kde je to mnohem nebezpečnější, protože to nevidíte. Tyto problémy jsou dominantní u pravidelné konzumace alkoholu. Náhodný alkoholický nápoj, jako je přípitek, nezpůsobí žádné problémy a s klidem si můžete připít.
Smuteční kytice má mít sudý počet květin, z čehož vyplývá, že všechny ostatní vazby mají počet lichý. Květinová etiketa povoluje mnoho výjimek, jen v případě květin na hrob je pevná jako kámen. Počet květin na pohřeb vždy byl, je a bude sudý. Takže už jen pro ten pocit, že chcete řádně uctít památku zesnulých a neurazit pozůstalé, se toho držte.
Sudý počet květin má zahnat osamělost mrtvých, kterým chybí spřízněná duše do páru. S tímto pravidlem přišel dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Nehistorických vysvětlení je hned několik. Například že jedna květina je pro zesnulého, druhá pro Boha, který má na zesnulého dohlížet. Další vysvětlení je naopak čistě praktické: sudý počet květin se floristům lépe aranžuje nejen do kytice. Pravidla kolem sudých a lichých počtů květin zná jen východní Evropa a Amerika.
Poděkování na smuteční hostině je způsob, jak projevit vděčnost lidem, kteří přišli uctít památku zesnulého a projevili rodině podporu. Hostina je zároveň chvílí, kdy se po intenzivních emocích z obřadu mohou pozůstalí nadechnout a vyjádřit, co by při samotném rozloučení nešlo říct.
Poděkování může být:
krátké a formální – pro velmi velké hostiny,
osobní – když mluví někdo z nejbližší rodiny,
vzpomínkové – doplněné příběhem či vyprávěním o zesnulém,
kombinované – poděkování spojené s připomenutím hodnot zesnulého.
Smuteční projevy na pohřbech patří mezi nejnáročnější řečnické útvary. Pohřební řeč není běžným veřejným vystoupením – jde o poslední rozloučení, které má hluboký emocionální význam pro rodinu i všechny přítomné.
Neexistuje jeden univerzální vzor, podle kterého by měla smuteční řeč vzniknout. Každý člověk, každý život i každé loučení je jedinečné. Přesto existují zásady, které pomáhají vytvořit projev, jenž bude důstojný, srozumitelný a lidský.
Před samotným psaním je dobré si ujasnit, kdo bude řeč poslouchat. Smuteční řeč je určena především nejbližší rodině zesnulého. Jejím cílem není šokovat, bavit ani hodnotit, ale pomoci sdílet smutek a vytvořit prostor pro vzpomínku.
Základní struktura smuteční řeči
oslovení pozůstalých a smutečních hostů
vyjádření ztráty a smutku
stručné shrnutí života zesnulého
zdůraznění jeho hodnot, vztahů a činů
důstojné rozloučení
Smuteční řeč by měla být spíše kratší. Ideální délka je přibližně tři až pět minut. Delší projev může být pro posluchače i řečníka velmi náročný.
Kdo může smuteční řeč pronést
Řečníkem může být profesionální řečník pohřební služby, ale velmi často jde o blízkého příbuzného, přítele nebo kolegu. Profesionál má zkušenosti a jistotu, osobní řečník zase přináší autenticitu a emoce. Obě varianty jsou zcela v pořádku.
Při psaní smuteční řeči se zaměřte na vztah k zesnulému, jeho životní hodnoty a společné vzpomínky. Pomoci mohou vzorové smuteční řeči, ale výsledný text by měl být osobní a upřímný.
Existují smuteční řeč na pohřbu vzory?
Ano, existují smuteční řeč na pohřbu vzory i pohřební řeč vzory pro různé situace – pro maminku, tatínka, babičku, dědečka, partnera nebo sourozence. Slouží hlavně jako inspirace.
Jak dlouhá má být smuteční řeč?
Ideální délka smuteční řeči na pohřbu je přibližně 3–5 minut. Kratší projev bývá srozumitelnější a důstojnější než dlouhé vyprávění.
Co říci na závěr smuteční řeči?
Závěr smuteční řeči by měl být klidným rozloučením – například větami typu „Navždy zůstaneš v našich srdcích“ nebo krátkým citátem či veršem.
Jaký je rozdíl mezi smuteční řečí a pohřebním proslovem?
V praxi se pojmy smuteční řeč, pohřební řeč a smuteční proslov používají jako synonyma. Všechny označují projev pronesený při posledním rozloučení.
Jak napsat smuteční řeč pro maminku nebo tatínka?
Smuteční řeč pro maminku či smuteční řeč pro tatínka bývá velmi osobní. Zaměřte se na jejich roli v rodině, lásku, obětavost a společné chvíle. Vzor smuteční řeči pro maminku může pomoci s formou.
Hodí se do smuteční řeči básně?
Ano, smuteční básně k pohřbu nebo krátké verše mohou projev citlivě doplnit. Doporučuje se ale použít maximálně jednu báseň nebo citát.
Co říci na smuteční hostině?
Na smuteční hostině (karu) se obvykle pronáší krátký proslov na smuteční hostině nebo poděkování za účast na pohřbu. Stačí několik vět vyjadřujících vděčnost a vzpomínku na zesnulého.
Je lepší smuteční řeč improvizovat, nebo si ji připravit?
Smuteční projev by měl být vždy připravený předem. Improvizace může vést k nechtěným emocím nebo nevhodným formulacím.
Může smuteční řeč zaznít i v kostele?
Ano, existuje i smuteční řeč v kostele – vzor. Projev by měl respektovat prostředí, být klidný a důstojný, bez příliš osobních nebo kontroverzních pasáží.
Citáty se často volí v případě, kdy chcete vyjádřit hlubší myšlenku, víru nebo životní postoj zesnulého. Citát na smuteční stuhu by měl být srozumitelný, krátký a důstojný.
Inspirativní citáty vhodné na smuteční stuhy
A přišla dlouhá noc – a po ní žádné ráno...
Žít je tak složité a umřít tak prosté...
Po utrpení – klid.
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát, hrst květů naposled a pak jen vzpomínat.
Nemáme moci, abychom Tě zdrželi, máme jen své slzy...
Vše zmizí, jen stopy Tvé práce a lásky zůstanou.
Kdo v srdcích žije – neumírá.
Život měříme skutky, a ne časem.
Žádná smrt nemůže být zlá, které předchází dobrý život.
Buď vůle Tvá...
A láska zůstala – ta smrti nezná.
Tvůj hlas se ztratil, Tvůj úsměv vítr vzal a nám jen bolest zanechal.
Každému z nás je souzen jen doušek z poháru věčnosti.
Nemůže být zapomenut, kdo kolem sebe tvořil krásu, která zůstává.
Netruchleme, že jsme ji ztratili, buďme vděční, že jsme ji měli.
Život je poznání, loučení a vzpomínání.
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.
Statečně bojoval, aby byl déle s těmi, co měl rád.
Smuteční řeč si každý může zhotovit sám, samozřejmě řeč profesionálů bude jistě znít jinak, než někoho, kdo nikdy nic takového netvořil. Každý dává přednost něčemu jinému. Někdy není nutné využívat mnoha vzletných slov, abyste vyjádřili svůj city k zesnulé osobě. Hlavní je, abyste vy jako řečník a pozůstalý řekl vše, co jste vyjádřit chtěl a aby vám to bylo přirozené. Samotná chvíle pohřbu je velmi těžká, není nutné si ji ještě dělat horší náročným proslovem, kterému příliš nerozumíte. Závěr smuteční řeči je v podstatě rozloučení jak se zesnulou osobou, tak i se smutečními hosty.
Na závěr smuteční řeči se jistě hodí říct něco, co nám zesnulého připomene, nebo co nám pomůže se s ním rozloučit. Často se například využívají různé slavné citáty (obzvlášť třeba když víme, že zemřelá osoba měla ráda nějakého spisovatele), také je možné využít slova písní. Někdy stačí jen závěrečná věty typu: Navždy budeš v našich srdcích; Nikdy na tebe nezapomeneme.
Nekrolog je písemné shrnutí života zesnulého, které slouží k uctění jeho památky. Může být čteno přímo na pohřbu, zveřejněno na parte, v novinách, na webu nebo předneseno během smutečního obřadu jako součást rozloučení. Nekrolog by měl být pravdivý, citlivý a vyvážený – nejde o životopis, ale o pietní připomenutí toho nejdůležitějšího.
Smuteční hostina je příležitost, kdy mohou pozůstalí a blízcí sdílet vzpomínky a navzájem se podpořit po emocionálně náročném rozloučení. Proslov zde plní tři hlavní funkce:
Poděkování přítomným za podporu, účast na pohřbu i projevy soucitu.
Krátké připomenutí zesnulého – jeho povaha, hodnoty, způsob života.
Uvolnění atmosféry – jemným, laskavým způsobem, bez humoru, který by mohl působit necitlivě.
Poděkování na smuteční hostině má být krátké, upřímné a laskavé. Není potřeba dokonalý projev – stačí mluvit ze srdce. Důležité je ocenit podporu, připomenout hodnotu zesnulého a vytvořit atmosféru klidu a sounáležitosti.
Proslov na smuteční hostině je osobní, klidný a laskavý. Nemusí být dlouhý ani dokonalý – měl by být opravdový. Vyjádření vděčnosti, připomenutí hodnot zesnulého a sdílení vzpomínek vytváří atmosféru, která pomáhá uzdravovat srdce.
