PRIZNAKY PRASKLEHO BUBINKU je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Ušní bubínek je tenká membrána, která odděluje vnější zvukovod od středního ucha. Díra nebo trhlina v této membráně se nazývá prasklina bubínku. V lékařské terminologii se stav nazývá perforace bubínku. Ruptura bubínku může způsobit ztrátu sluchu. Zvukové vlny, které procházejí přes zvukovod do bubínku, různě vibrují. Tyto vibrace jsou pak převedeny na impulsy, které jsou následně předány mozku k vyhodnocení ve sluchovém nervu. Ruptura bubínku může bránit hladkému přechodu zvukových vln, což může mít za následek ztrátu sluchu. Ušní bubínek dále chrání před infekcí a to tím, že zabraňuje bakteriím, vodě a jiným nečistotám ve vstupu do středního ucha. Prasknutí bubínku ve středním uchu může tedy vést k infekci. Malá trhlinka se může zahojit bez jakékoli léčby, ale pokud je větší, může vyžadovat chirurgický zákrok.
Příznaky prasklého bubínku
Příznaky prasklého bubínku mohou být u některých pacientů jasné, ale u některých dojde k odhalení až v případě, kdy přijdou k lékaři s neobvyklým pocitem v uchu.
Náhlá vystřelující bolest v uchu – častý první příznak prasklého bubínku.
Většina případů prasknutí bubínku nevyžaduje léčbu, během několika týdnů dojde k zahojení. Nicméně je vždy lepší poradit se s odborníkem, a to zvláště v níže uvedených případech.
Dojde k natržení nebo ruptuře a nedochází k hojení během několika týdnů – lékař pak v ordinaci k okraji tenké membrány aplikuje chemický roztok, který stimuluje růst buněk.
Pokud je prasklina velká nebo nefunguje hojení bubínku, může lékař doporučit chirurgický zákrok k opravě bubínku, který je nazýván tympanoplastie.
Důležitým aspektem, který je třeba vzít v úvahu, je používání tamponů nebo špuntů do uší při koupeli, zejména u ruptur bubínku.
Pacient by se neměl pokoušet čistit uši bez souhlasu lékaře. Také by se měl vyhnout prudkému foukání z nosu a smrkání.
Pacientovi mohou být předepsány léky proti zánětu a bolesti. Použití teplých zábalů na uši může poskytnout úlevu od bolesti, ale jen do určité míry.
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomíra.
Dobrý den , přibližně od poloviny července mám zalehlé ucho a při smrkání cítím jak vzduch proudí z ucha. Může se jednat o prasklý bubínek?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle není prasklý bubínek. Vaše příznaky ukazují spíše na vleklý zánět eustachovy trubice, v níž se tvoří tekutina, která trubici roztahuje a potom, právě při zvětšení tlaku při smrkání, je tekutina rozpohybována, což tvoří pocit průchozího bubínku. Nejrychlejší léčbu dostanete v ambulanci ORL, kde prohlédnou ucho i krk a doporučí vhodnou léčbu. Samoléčba nabízí klokaní odvaru ze šalvěje a užívání lichořeřišnice na všechny možné způsoby, ovšem s nejistým účinkem.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Ve svém příspěvku PODÉLNĚ VROUBKATÉ NEHTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat ohledně prasklého nehtu na ruce. Jedná se o 1 nehet, který mi neustále praská. Vypadá jako kdyby byl naprasknutý už od lůžka, ale opravdová prasklina se objeví vždy až cca 3 - 4 mm od konce, kdy nehet odrůstá. Tento problém mám už přes rok.
Děkuji za radu a přeji pěkný den
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolína.
Ahoj, já to mám taky na palci u levé ruky. Jsem zdravotní sestra a zkoumala jsem svůj krevní rozbor, jestli to není nějakým nedostatkem vitamínů nebo jiným výživovým nedostatkem a nic takového se neprokázalo. Jsem teď přesvědčená, že je to věkem, respektive nějakou událostí v životě, která měla významný vliv na psychiku. Po této stresové události dojde k trvalé změně v nehtovém lůžku a to pak produkuje takto "poškozený" nehet po zbytek života. Čím více je na nehtech takovýchto zářezů, tím více byl předchozí život útrpný. Pomoc, jak se toho zbavit je jedině mechanicky - pilováním, lakováním a nebo gelovými nehty.
Čištění uší tyčinkami nebo ostrými předměty. Ušní bubínek je poraněn, když jsou tyto objekty tlačeny příliš hluboko do zvukovodu.
Náhlý úder do uší nebo hlavy.
Vystavení se hlasitému zvuku nebo výbuchu. Lidé poslouchající stereofonní zvuk o mnoha decibelech jsou náchylnější k prasknutí bubínku, a dokonce i ke ztrátě sluchu.
Chronický problém s Eustachovou trubicí středního ucha, infekce středního ucha.
Nerovnováha externího atmosférického a vnitřního tlaku ucha, k čemuž dochází při stoupání nebo při letu letadlem a může dojít k prasknutí bubínku.
Ve svém příspěvku PRASKLÉ ENEURYSMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Roxerová.
Dobrý den, jsem po operaci prasklého mozk. eneurysma -v srpnu to budou 4 roky, jsem bez problémů, nemám žádné následky. Čím je to déle, tím více si uvědomuji, jaké jsem měla štěstí . Po operaci mi lékař doporučil klid, lázně a nedoporučil letání letadlem. Po roční kontrole mi už dovolil vše. Myslíte,že tedy mohu letět na dovolenou letadlem ?? Nehrozí nějaké nebezpečí - při vzletu a přistávání ??
Díky za odpověď ! Radka Roxerová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Světlana.
Dobrý den, být Vámi určitě, bych zdravotní stav a let konzultovala s lékařem. Obecně u pacientů se zvýšeným rizikem se aplikuje těsně před letem subkutánně nízkomolekulární heparin. Vše také záleží na tom, jaké léky pravidelně berete. Světlana
Základ diagnostiky výtoku z ucha představují anamnéza a klinické vyšetření. Nejdůležitějším vyšetřením pro stanovení diagnózy v oblasti zevního a středního ucha je otoskopie. Co se týče diagnózy v ostatních oblastech ucha, využívají se vyšetření horních cest dýchacích, cest polykacích a hrtanu. Pro zánět zevního zvukovodu je typický bolestivý tlak a zánětlivé změny zvukovodu, v anamnéze pacienta se pak objevuje koupání. Pakliže se jako příčina otalgie (bolest ucha) vyloučí ušní onemocnění, je třeba vyloučit rovněž onemocnění dýchacích a polykacích cest. Orientační vyšetření sluchu prostřednictvím šepotu nebo hlasité řeči může pomoci při posuzování přítomnosti středoušního zánětu, který se vyznačuje mimo jiné nedoslýchavostí.
Otoskopické vyšetření se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu a boltce a jeho okolí, konkrétně se při něm pozoruje postavení boltce, retroaurikulární oblast a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku se zkoumá postavení, barva, transparence a pohyblivost (k tomu slouží pneumatická otoskopie). Pro fyziologický nález je charakteristický šedý konturovaný bubínek s reflexem. Na počátku rozvoje akutního středoušního zánětu dochází k retrakci (vpáčení) bubínku, která je podmíněna negativním tlakem ve středoušní dutině. Nejprve se horizontálně posune rukojeť kladívka, poté dochází k výrazné retrakci bubínku k promontoriu. Když se vytvoří hnisavý sekret, bubínek se vyklene (nejprve v zadní polovině, později i v polovině přední). Typický nález u akutního hnisavého středoušního zánětu: zarudlý, ztluštělý, vyklenutý, netransparentní bubínek s omezenou pohyblivostí. Při vyšetření ladičkovou zkouškou podle Webera pacient lateralizuje zvuk do nemocného ucha.
V některých případech se provádí i mikroskopické vyšetření výtoku z uší.
Ve svém příspěvku BOLESTI PO OPERACI MOZKOVÉ VÝDUTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Šustková.
Dobrý den.
Prosím o váš názor. Dcera 33 let, je měsíc po akutní operaci prasklého mozkového aneurismatu. Při všem tom štěstí, že přežila a je zachována hybnost, trvají velké bolesti hlavy s tlakem v operované, levé části hlavy. Trvají závratě, nechutenství, nauzea, zrakové omezení. Přála bych si vědět, zda je to v této fázi rekonvalescence ještě normální. Hodně ji to limituje v pohybu a přála by si větší pokroky.
Děkuji za odpověď, jsem matka, zdravotní sestra, ale vůbec se v této problematice
nevyznám, proto se obracím s prosbou na vás.
Jana Šustková
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Trauma. Propíchnutí zvukovodu jakýmkoli tvrdým nebo ostrým předmětem může způsobit poranění, které vede ke krvácení z uší. Také nehody, které způsobí trauma hlavy či frakturu lebky mohou způsobit krvácení z uší.
Zánět zvukovodu (otitis externa) – podráždění zvukovodu – může rovněž způsobit silné bolesti a často i krvácení.
Zánět středního ucha – infekce ve středním uchu, která často vede k prasknutí bubínku.
Onemocnění kosti za vnějším uchem.
Pokud jsou ve zvukovodu nebo středním uchu nádory nebo polypy, může se často vyskytovat krvácení z ucha.
Cévní malformace.
Prasknutí bubínku. Kromě ušních infekcí a traumat může být prasknutí bubínku způsobeno hlasitým hlukem a změnou tlaku nebo náhlou změnou nadmořské výšky.
Rakovina zvukovodu je další příčinou krvácení z ucha.
Ve svém příspěvku TRITTICO A EPILEPSIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Voslař.
Dobrý den, jsem 2 měsíce po operaci prasklého 5H obratle - dle operatéra byl příčinou záchvat epilepsie (v noci, ve spánku). Beru 1,5 tablety Depakine 500 2x denně a 2/3 Trittica na noc. Mám v noci, někdy k ránu problémy - živé sny, podle manželky třesu rukama, rameny, něco mumlám, či vykřiknu, ráno jsem unavený. Dopoledne se to lepší, přes den a večer žádné zdravotní problémy nemám, v noci a k ránu se nepříjemný stav znovu opakuje. K lékařce (neuroložce) jsem objednán až za delší dobu. Nevím, zdali v té medikaci není někde chyba, případně zda bych lék Trittico neměl vysadit.
Děkuji velice za radu.
Petr Voslař
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolova Vlasta.
Dobrý den. Od 25let mám urazovou epilepsii.Nyni mi je 52let.Kazdy měsíc mám 5 záchvatu. Beru Topamax 100mg,epilan a Briliact.Ted mi paní doktorka předepsala Cipralex 10.Bude tento prášek pro mě dobrým lékem?
Častou příčinou výtoku z ucha bývá hnisavý zánět středního ucha. K faktorům způsobujícím zánět středouší patří defekt Eustachovy trubice, která spojuje dutinu ústní se středním uchem. Trubice nemusí být dobře uzavíratelná, v důsledku čehož se bakterie šíří do středouší, kde pak vyvolávají zánět. Během zánětu se ve středním uchu hromadí hnis, u pacienta pozorujeme horečku, silnou bolest ucha, nachlazení. Jestliže se prostor středouší naplní hnisem, dojde k perforaci bubínku a hnis začne vytékat z ucha ven. Při zánětu středního ucha může lékař doporučit takzvanou paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. I pak hnis vytéká z ucha, ovšem pacientovi se velmi uleví.
Příčinou vodnatého sekretu je chronický katar středoušní dutiny. V takovém případě vytéká z ucha vodnatý sekret obsahující hlen a fibrin. Bubínek může být vtažen dovnitř.
Krvavý výtok z ucha může mít několik příčin: například poranění zevního zvukovodu, bubínku i středního ucha ostrým předmětem; okolní zánět, zvláště při chřipkovém zánětu středního ucha. Při úrazech s poraněním spodiny lebeční může z ucha vytékat i mozkomíšní mok.
Obecně výtok z uší způsobují zánětlivá onemocnění středoušní dutiny. Těchto zánětů je celá řada, a to jak akutních, tak i chronických. Pozoruje-li pacient výtok z ucha, měl by navštívit lékaře. U akutních hnisavých středoušních zánětů lékař obvykle provede paracentézu (propíchne ušní bubínek), čímž pacientovi velmi uleví. Proto je zbytečné snášet několik dní úpornou bolest ucha, než hnis bubínek protrhne a kdy navíc dojde k provalení na neurčeném místě a otvor má různou velikost.
V naší poradně s názvem PRASKLEJ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den chtěl bych se zeptat na pár otázek čistil sem si uši a najednou v levém uchu jao kdyby někdo vypnul zvuk přestal sem na něj slyšet ale po pár hodinách to bylo lepší a zkoušel sem jestli na něj slyším slyším ale je to jako kdybych měl něco v uchu jako kdyby nějakej špunt a taky když polikám tam jako kdyby tam měl píchavej tlak a taky mě furt v uchu píská jak už teda uvádíte může to být teda prsklej bubínek nebo je možný že to mám jenom poraněné a jestli jo šlo by to vyléčit peroxidem? nebo zahojí se to samo? mám strach z dokout takže se bojím k doktorovi a kdybych tam musel mohlo by to být bolestivé? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle Tomáši vypadá na usazený starý maz, který se vám nahromadil ve zvukovodu a čištěním jste ho upěchoval směrem k bubínku. Maz tam teď začíná způsobovat lokální zánět zevního zvukovodu. Tahle situace se sama nevyléčí. Nejrychlejší způsob, jak se toho zbavit je navštívit lékaře na ušním ( oddělení ORL), který provede výplach a uvolní maz - špunt z ucha ven. Nebolí to ani to není nijak zvlášť nepříjemné. Kdybyste nechtěl k lékaři, tak se můžete pokusit uvolnit ušní maz sám a to výplachem ucha peroxidem vodíku. Kápněte si několik kapek kysličníku do ucha, nechte to zatéct co nejhlouběji do zvukovodu a pozorujte šumění. Dokud šumí tak rozpouští a až přestane, tak ho nechte vytéct z ucha ven. Toto dělejte několikrát za den, až se vám špunt rozpustí a zlepší se sluch. Kdyby vás ucho začalo bolet, tak si ho vytřete vatičkou bohatě namočenou ve višněvského balzámu. Taky aplikujte 3 až 4 krát denně.
Akutní zánět středního ucha propuká obvykle v době onemocnění pacienta infekcí horních cest dýchacích (virového původu – rýma, chřipka), nejčastěji v noci (poloha vleže napomáhá přesunu infekce Eustachovou trubicí do středního ucha). Pro příznaky je typický rychlý a náhlý nástup (bolest ucha, výtok z ucha, horečka, zvracení, průjem). Zánět bývá obvykle oboustranný, avšak stupeň zánětu se může v jednotlivých uších lišit (nezřídka se stává, že jednu noc navštíví pacient pohotovost s jedním uchem a další noc s druhým). Pacienti popisují pocit zalehlého ucha, později pulsující bolest v uchu. Malé děti se projevují bolestným křikem a sahají si na ucho. Bolest roste. Někdy dojde ke spontánnímu prasknutí bubínku ještě před návštěvou lékaře, jindy bubínek propíchne lékař. Perforací bubínku nastane takřka okamžitá úleva od bolesti.
Chronická forma zánětu středního ucha
Chronická forma se od akutní liší nepřítomností horeček a teplot, nebývá bolestivá. Projevuje se pálením či svěděním v uchu, pacienti pociťují zalehlé ucho, praskání a tlak v uchu, šumění, zesílené vnímání vlastního hlasu. Dětští pacienti s chronickou formou zánětu středního ucha bývají často chybně označované jako nepozorné, neposlušné, což je však zapříčiněné jejich nedoslýchavostí, kterou chronický zánět způsobuje. Může se vyskytovat různý druh sekretu.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladislava.
prosím o sdělení zda se ještě vyrábí triamcinolon tinktura. Protože můj obvodní lékař ho již delší dobu nemá. Bylo mně řečeno , že se asi nevyrábí .Je to lék který mi jako jediný pomáhá . Nevím čím bych ho měla nahradit. Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Triamcinolon k zevnímu použití je dlouhodobě k dostání jen jako mast nebo jako emulze. Tinktuře se nejvíce blíží kožní emulze, což je hustá bělavá emulze, příjemné vůně, mísitelná s vodou. Používá se na akutní i vysoce svědivé alergické záněty kůže neinfekčního původu, pokud nejsou ve stádiu mokvání nebo tvorby krust. Dále se používá na akutní fáze některých druhů ekzémů, dermatitidy, zánětlivé kožní projevy ve vlasaté části hlavy nebo na ochlupených místech těla. Emulze triamcinolonu taktéž pomáhá na zánět zevního zvukovodu při neporušeném ušním bubínku. Kožní emulze triamcinolon je běžně k dostání v lékárně na lékařský předpis a je bez doplatku.
Ušní kapky, roztok obsahující Phenazonum, Lidocaini hydrochloridum monohydricum
Přípravek Otipax ušní kapky se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem: zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, hlavně v počátečním stadiu, zánět ušního bubínku, barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem). Přípravek je určen pro dospělé a děti od 1 měsíce věku.
Nepoužívejte Otipax
Nepoužívejte tyto kapky, jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na léčivé látky nebo na kteroukoli další složku přípravku Otipax.
Nepoužívejte Otipax v případě porušeného bubínku.
Pokud se stavy uvedené v tomto odstavci u Vás vyskytnou teprve během používání přípravku, informujte o tom svého ošetřujícího lékaře. Přípravek není určen pro novorozence (do 1 měsíce věku). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku OTIPAX je zapotřebí
U nemocných s proděravělým nebo se zničeným ušním bubínkem nebo s poškozením stěny středního ucha se přípravek může dostat do prostředí ve vnitřním uchu, kde může způsobit škody. Proto lékař u těchto nemocných může doporučit dodatečná otoskopická vyšetření (vyšetření ucha na ORL oddělení). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE. Léčba přípravkem OTIPAX by neměla přesáhnout 5 dní. Jestliže se po výše uvedené léčbě příznaky onemocnění nezlepší, dojde k jejich zhoršení nebo se vyskytnou nežádoucí účinky, poraďte se o dalším používání přípravku s lékařem.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky
Účinky přípravku Otipax a účinky jiných současně užívaných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Informujte svého lékaře o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době nebo začnete užívat, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. U přípravku Otipax nejsou interakce dosud známy.
Těhotenství a kojení
Poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. O vhodnosti použití přípravku u těhotných nebo kojících žen rozhodne lékař.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Přípravek patří do skupiny léčiv s nepravděpodobným ovlivněním pozornosti. Doporučená doba léčení nemá přesáhnout 5 dní. Maximální denní dávka nemá přesáhnout 12 kapek na bolestivé ucho a den. Jestliže jste použil(a) více přípravku Otipax, než jste měl(a), informujte svého lékaře. Jestliže jste zapomněl(a) použít přípravek Otipax, nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře.
Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Otipax nežádoucí účinky, které se&nbs
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den, vím s naprostou jistotou, že mám prasklý bubínek ( není to poprvé) jde o to, že je to už tři týdny a sluch se zlepšil pouze částečně a chvílemi přetrvává mírná bolest. Tudíž se chci zeptat, zda by se mohlo jednat o infekci, nebo jen o proces hojení?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Při opakovaném prasknutí bubínku se tkáň stává méně hojitelnou a může docházet k prodloužení rekonvalescence. S hojením může pomoci speciální roztok, který se aplikuje na konec zvukovodu. Roztok může aplikovat jen lékař na ORL. Doporučuji navštívit ušního lékaře, protože jde o důležitou věc - hrozí ztráta sluchu a to není nic příjemného.
Infekce středouší se často objevuje při zánětu horních cest dýchacích. Nejčastější pak u malých dětí (od 3 měsíců do 3 let), ale ani dospělí nejsou výjimkou. Zánět je vyvolaný viry, bakteriemi nebo plísněmi, které se dostanou do zvukovodu. Výjimečně může vzniknout infekce po protržení bubínku úrazem nebo barometrickým tlakem. K podráždění zvukovodu může dojít i při dlouhodobém vystavení chlorované vodě v bazénech (pak mluvíme o takzvaném plaveckém uchu). Do středního ucha zánět prostoupí přes Eustachovu trubici, kterou může zablokovat. Následně dojde k zmnožení původců infekce v dutině středoušní a vytváří se hnis, který tlakem na bubínek vyvolává silné bolesti v uchu a jiné nepříjemné příznaky. Kromě bolesti může nastat též zhoršení sluchu, horečka, u malých dětí i průjem, nevolnost a zvracení.
Bolest ucha je pro dítě velmi nepříjemná a vždy patří do rukou lékaře. Lékaře vyhledejte, je-li bolest v uchu provázena horečkou nad 38 °C, ztuhlostí šíje, silnými bolestmi hlavy nebo sekrecí z ucha; je-li kost za boltcem zarudlá nebo oteklá (jde o komplikaci středoušního zánětu a jsou nutná antibiotika, popřípadě chirurgický zákrok); je-li bolest nebo ztráta sluchu závažná a spíše se zhoršuje; je-li v uchu cizí těleso nebo uniká-li ze středouší vzduch při smrkání.
V případě zánětu středouší se doporučují výplachy zvukovodu, podávání antibiotik, popřípadě se provádí paracentéza – proděravění bubínku.
Ke zmírnění bolestí při zánětu zvukovodu se doporučuje teplý obklad zevně přes ucho (například termofor); při středoušním zánětu je vhodnější studený obklad, který brání rychlému postupu zánětu a rovněž mírní bolest. Nikdy se nesnažte ucho čistit, můžete poranit zvukovod; přenechejte tuto péči odbornému lékaři. Nekapejte také do ucha peroxid vodíku, může naleptat a podráždit zvukovod.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Děkuji za vaší opět uklidňující a pozitivni zpravu.
Na netu jsem pročítala spoustu informací o otitidách a jeji léčbě a jedna z nich je i propíchnutí bubínku a odsátí té tekutiny za bubínkem a popř.vložení vent.trubičky pokud je nefunkční Eust.trubice což je i můj případ.
Jelikož to za 2tydny budu mít již 3měsíce a přechází to chronické fáze tak si myslím jestli by to muj problem nevyřešilo..z chronckych otitid jsou pak mozne komplikace ktere bych opravdu nechtela..
Vy jste se při vašich epizodách takè trápil s tekutinou a vpáčeným bubínkem?
Děkuji a omlouvam se za moje neustálé dotazy...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vpáčený bubínek a přebytek tekutiny ve středním uchu se objevuje při každé obstrukci Eustachovy trubice. Když je trubice jen přiškrcená, jako ve vašem případě, tak skrze ní tekutina stále odtéká, ale nevyrovnávají se tlaky, tím vzniká zastřený sluch, ale vše se vyvíjí bez bolesti. Když je trubice zcela nefunkční, tak se tekutina hromadí ve středním uchu, což způsobuje silnou bolest. A právě v takových případech se přistoupí k propíchnutí bubínku a zavedení drenu. Vás nic nebolí, jen máte utlumený sluch a proto není třeba dělat žádná taková invazivní opatření. Stačí jen vydržet až to přejde a soustředit se na jiné věci, než neustálé sledování své přechodně zhoršené kvality sluchu. Důležité je, abyste uvěřila, že to bez následků jednoho dne přejde.
Při zalehnutí v uších může každému pomoci něco jiného – zkusit můžete polykání, žvýkání žvýkaček nebo aktivní zívání. Pokud však tyto jednoduché triky nepomáhají a pocit zalehlého ucha přetrvává, je vhodné navštívit lékaře s odborností na ORL – otorinolaryngologii (ušní, nosní, krční). Lékaře s touto specializací najdete na každé poliklinice. Poté, co vás lékař řádně vyšetří, zvolí léčbu podle příčiny, která zrovna u vás vyvolává popisované obtíže. Pokud je na vině mazová zátka v uchu, provede lékař šetrné vyčištění ucha, laicky řečeno jej „propláchne“. Zátku se můžete pokusit rozpustit i sami doma – používá se k tomu roztok peroxidu vodíku, který zakoupíte v každé lékárně. Lepší je ale nechat si ucho ošetřit odborníkem, který to provede šetrně a hlavně dostatečně účinně.
Pokud je příčinou zalehlého ucha zánět nosohltanu či běžná rýma, postačí kapky do nosu, takzvané dekongestanty. Jedná se o přípravky, které snižují otok nosní sliznice při jejím zánětu a při rýmě. Dekongestanty jsou navíc i součástí klasických „protichřipkových“ léků, například Paralenu, Coldrexu a podobně. Při používání nosních kapek ale vždy dbejte na pokyny lékárníka nebo si pozorně prostuduje informace v příbalovém letáku, dlouhodobé užívání těchto přípravků totiž může naopak nosní sliznici podráždit, a to vede k prodloužení doby léčby. Zánět středního ucha si vyžaduje speciální léčbu, se kterou není radno příliš otálet. Proto při podezření na zánět středouší vždy raději vyhledejte lékaře. V případě pokročilého zánětu, kdy hrozí protržení bubínku, musí totiž lékař provést takzvanou paracentézu neboli propíchnutí bubínku. To provede sice šetrně tenkou jehlou, nicméně zákrok to není nikterak příjemný. Je ale důležitý proto, aby mohl hnis z postiženého ucha samovolně odtékat. Hnis lékař odsaje, ucho posléze vyčistí a případně předepíše pacientovi antibiotika.
V důsledku dlouhodobé obstrukce trubice (kterýmkoli procesem) vzniká trvalý vysoký tlakový gradient s negativitou ve středouší. V závislosti na jeho stupni a délce trvání a v závislosti na poruše výměny plynů ve středouší (hypoxie a hyperkapnie) může dojít k rozvoji sterilního chronického sekretorického zánětu středouší. Jestliže je vysoký negativní tlak spojen s velkým vpáčením bubínku, mluvíme o atelektáze bubínku. Obě tyto choroby se projeví nedoslýchavostí a často si vyžádají chirurgickou léčbu k úpravě ventilačních poměrů ve středouší a rekonstrukci převodního mechanismu středního ucha. Jestliže se tlakový gradient ještě více prohlubuje, může dojít až k nasávání sekretu z nosohltanu, a tím ke vzniku epizod akutního středoušního zánětu.
Tyto choroby jsou častější u dětí, kdy je tuba kratší, širší a horizontálněji uložena. Často se také na obstrukci spolupodílí obstrukce faryngeálního ústí hypertrofickou adenoidní tkání. U dospělých pak tato choroba může být jedním z prvních projevů nazofaryngeálního karcinomu nebo po radioterapii pro tuto malignitu, kdy vznikají edémy, vazodilatace a slizniční léze v tubě vedoucí k permanentní obstrukci.
Zánět Eustachovy trubice se projevuje pocitem tlumeného poslechu okolních zvuků, pocitem praskání v uchu, zalehlého ucha, klikání nebo šumění v uchu. Dále bolestí v uších a točení hlavy.
Zánět Eustachovy trubice se léčí podle toho, co zánět vyvolalo. V případě bakteriálního zánětu se používají antibiotika. Dále lze použít manévry ke zprůchodnění Eustachovy trubice (pokud není přítomna infekce), nosní kapky ke zklidnění sliznic nebo léky proti alergii. V případě zánětu Eustachovy trubice, který se již rozšířil i do středního ucha, bývá nutné „píchnout bubínek“ a zavést do něj ventilační trubičku. Pokud se zánět Eustachovy trubice neléčí, hrozí přetrvávání potíží a šíření zánětu i do středního ucha.
V naší poradně s názvem POMOC PRE SYNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katarina .
dobry den,chcela by som vas poprosit o pomoc pre syna,ktoremu bola potvrdena hemochromatoza genetickymi testami,ale zatial sa mu podla lekarov neprejavuje,aj ked niektore priznaky to naznacuju.bude mat 21r,prvy krat mu zistili zvysene zelezo priblizne v12.rokoch,pri kontrolnom odbere krvi kvoli zatazovym testom u kardiologicky,pretoze zacal trenovat karate,potom sa mu to prejavilo striedavo-mal aj normlanu hladinu,aj zvysenu.kedze uz nenavstevuje skolu,je zamestnany,kedze je doba aka je,nechce zbytocne podla neho odchadzat z prace a cely den trcat u lekara,je na seba velmi tvrdy,ani len na prechladnutie a chripku,ci teplotu nic nezoberie...kedze sa neda ,,sklbit' to kedy on moze,a kedy sa to podari,aby sa mohol objednat k lekarovi vtedy,tak je tazke ho niekam dostat a doslova dotlacit...preto sa obraciam takouto formou na vas s prosbou,ako mu mozem aj doma pomoct,ale najprv asi by som potrebovala navod,ako mu to do hlavy natlacit,aby si to naplno uvedomil,ze si moze aj musi aj sam pomoct a chcet pomoc...chcela by som vediet,ci pomozu aj nejake napr.caje,prirodne preparaty alebo ako to nazvat,prirodne nejake tabletky/tobolky,napr.z pestreca,nieco detoxikacne na pecen,aby sa mu to zelezo neukladalo,probiotika....a este by som chcela blizsie sa opytat na vitamin c,ci som dobre rozumela tomu,co som vsetko precitala o tejto chorobe nestastnej,ci proste vitamin c pomaha ukladat zelezo v peceni,cize sa mu treba co najviac vyhybat?narodil sa uz s novorodeneckou zltackou,takmer ho dali pod ,,modre svetlo',stale mu brali krv,aj ked nas uz prepustili z nemocnice,dost dlho aj doma uzival klasicke uhlie,plus vitaminy nejake,to uz sa nepamatam,bol ale pritom casto chudokrvny,cize aj uzival zelezo,casto bol chory,trochu je alergik po mne,casto maval aj este mava obcas herpes,cize imunita oslabena,ale ako som uz spominala,nic do neho nedostanem...no hotovy chlap:)bol aj na mr vysetreni,tam mu potvrdili,ze nema na peceni zmeny,zatial...kedze sportoval samozrejme tvrdo,tak aj klby ho bolievaju,brucho,ale kedze karate cvicil,tak dobity bol dost,takze je to prepojene s chorobou tie priznaky....to je asi v kocke vsetko,som samozrejme ako mama nestastna z toho,a chytam sa kazdej slamky,vopred dakujem aj za najmensiu pomoc,zelam pekny den
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
21 let, to znamená, že Váš syn je již dospělý a je plně odpovědný za své chování a proto i rozhodování musí vycházet z něho samotného. U lidí, kteří se zabývají bojovými sporty, bývá často problém s vnímáním autorit a není lehké je přesvědčit, obzvláště z pozice matky. Nejčastěji má dobrý vliv trenér a nebo spolubojovník. Zkuste najít cestu k těmto lidem a jejich prostřednictvím nasměrovat svého syna k větší odpovědnosti vůči svému zdraví. O vhodné domácí léčbě se poraďte se svým praktickým lékařem, protože on zná vaši rodinnou anamnézu a můžete tak s jeho pomocí připravit vhodnou strategii.
K otoskopickému vyšetření potřebuje lékař široké ušní zrcátko, které se nazývá otoskop. Je z kovu, a zatímco jeden jeho konec má tvar trychtýře, díky čemuž si může lékař prostor ucha prohlédnout, druhý konec směřující do ucha pacienta je tvořen kovovou trubičkou. Součástí otoskopu je rovněž zdroj světla. Samotný průběh vyšetření není nijak komplikovaný. Pacient se posadí, dívá se rovně a snaží se nehýbat. Lékař nejprve prohlédne zrakem ušní boltec a ústní zevního zvukovodu a následně zatlačí na boltec směrem dozadu a vzhůru, aby se vyrovnalo esovité zakřivení zvukovodu. Díky tomu lze následně do zvukovodu zavést ušní zrcátko a se zdrojem světla (čelní lampa, baterka a podobně) daný prostor prohlédnout. Lékař zavádí nástroje k vyšetření vždy citlivě a krouživými pohyby, takže se ničeho neobávejte. Jak přesně vyšetření probíhá, se můžete podívat tady: ušní vyšetření video.
Nejčastějším důvodem vyšetření na ORL bývá zánět vnitřního ucha, ucpání zvukovodu mazovou zátkou, lokální či plošný zánět zevního ucha či protržení bubínku. Příčina obtíží bývá často neznámá. V případě ucpání zvukovodu mazovou zátkou bývá důvodem nadměrná produkce mazu, někdy také neoptimální anatomická stavba zakřivené části zvukovodu. Zátku pak lékař jednoduše odstraní. Zánět zevního zvukovodu neboli furunkl vzniká v důsledku poruchy mazových žláz v zevním zvukovodu a lékař při tomto nálezu obvykle nasazuje antibiotika. V případě plošného zánětu zevního ucha je postižen celý zvukovod a vyvolat ho mohou plísně, bakterie a další dráždidla. Léčebný postup se pak vždy zvolí v závislosti na příčině zánětu. Zánět středního ucha je častým onemocněním především u dětí, a to kvůli postupu infekce z horních cest dýchacích. Poznat ho lze podle horečky, bolesti či zalehnutí ucha, malé děti si na postižené ucho také lehají a sahají. Zánět středního ucha se léčí takzvanou paracentézou neboli propíchnutím bubínku, v některých případech bubínek sám praskne.
V naší poradně s názvem RAKOVINA TŘÍSLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Nový.
Jak se rakovina třísla projevuje.děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V třísle se může vyvinout rakovina mízních uzlin, tak zvaný Hodgkingův syndrom. Mezi hlavní příznaky patří hrudky pod kůží, což je zvětšená lymfatická uzlina. Obvykle to nepřekáží, ale po pití alkoholu může být toto místo bolestivé. Hrudka se může časem zvětšovat, nebo se mohou objevovat nové hrudky poblíž nebo dokonce v jiných částech těla.
I jiné rakoviny mohou také způsobit oteklé lymfatické uzliny. Pokud máte zvětšenou lymfatickou uzlinu, zejména pokud jste v nedávné době neměli infekci, je nejlepší navštívit lékaře, aby byla příčina nalezena a léčena, pokud to bude potřeba.
Někteří lidé mají tzv. Příznaky B, kam patří:
Horečka (která může trvat několik týdnů) bez infekce
Mokré noční pocení
Ztráta hmotnosti bez vysvětlení (nejméně 10% vaší tělesné hmotnosti po dobu 6 měsíců)
Tyto příznaky jsou důležitou součástí diagnostiky a určují výhled do budoucna.
Obecné (nespecifické) příznaky
Svědění kůže
Pocit únavy (únava)
Ztráta chuti k jídlu
Někdy jediným příznakem může být pocit únavy po celou dobu.
Slaný ušní roztok se používá k provedení postupu známého jako výplach uší. Sůl ve vodě účinně rozkládá ušní maz a snadno jej odstraňuje. Můžete si koupit vyplachovací sadu, která je kombinací vody a fyziologického roztoku, nebo si solný roztok vyrobit doma. Proceduru začněte zahřátím vody přibližně na teplotu vašeho těla. Použití studené vody způsobí závratě, zatímco použití příliš horké vody vám popálí uši.
Jak se dělá roztok doma
Rozpusťte půl lžičky soli ve 120 ml teplé vody. Namočte bavlněný tampón do vody a nakloňte hlavu na jednu stranu. Stiskem nasyceného vatového tamponu nakapejte fyziologický roztok do ucha. Nechte v něm vodu několik minut odstát, aby se maz rozpustil. Nakloňte hlavu opačným směrem, abyste vodu vypustili. Opakujte postup pro druhé ucho. Alternativně můžete použít stříkačku k vystříknutí slané vody do zvukovodu.
Vyhněte se používání ušních fyziologických roztoků doma výše uvedeným způsobem, pokud máte:
Ve svém příspěvku KORTIKOIDY A OČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobry den,manzel ma RS a po prodelanem covidu mu byla zjištěna retrobulbarni neuritida,momentalne dochazi na kortikoidove "kapacky",ma typicke vedlejsi priznaky. Bylo mu predepsano 5 davek. Zajima nas za jak dlouho vedlejsi priznaky vymizi,pokud tedy bude lecba kortikoidy ukoncena.
Dekuji mnohokrát
Jitka Kopřivová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Blastocysta je rané embryonální stadium savců, jakási obdoba blastuly u nižších živočichů. Vzniká z moruly, což je vlastně shluk buněk (blastomer) vzniklých opakovaným dělením vajíčka. Když morula vstoupí do děložního prostoru, zona pellucida přítomná na povrchu moruly se najednou stane mnohem propustnější. Tím se do vnitřní buněčné masy moruly dostane velké množství tekutiny a vznikají mezibuněčné prostory vyplněné vodou, z nichž se nakonec zformuje jednolitá dutina, takzvaný blastocoel. Tímto okamžikem se morula mění v blastocystu. Blastocysta se pohybuje volně v děloze, vyživuje se jejím sekretem, ale nakonec (u člověka během 6. dne vývoje zárodku) dojde k přichycení celé blastocysty k epitelu endometriální sliznice a k postupnému uhnízdění – nidaci. Na blastocystě je již možné pozorovat diferenciaci jednotlivých skupin buněk. Takzvaný trofoblast obklopuje celé embryo po jeho obvodu, zatímco embryoblast je vnitřní buněčná masa buněk na jednom z pólů embrya
Za 6 až 7 dnů po oplození vajíčka (tedy asi 21. den cyklu) získává blastocysta schopnost zanořit se do děložní sliznice, implantovat, nidovat. Děložní sliznice je v této době poměrně vysoká, prosáklá, slizniční žlázky jsou naplněné hlenovitým obsahem. V této době se na povrchu blastocysty vytvoří nad souvislou vrstvou buněk (cytotrofoblastem) vrstva bezjaderné hmoty s volnými buněčnými jádry hlenovitého charakteru (syncytiotrofoblast), kde se tvoří enzymy schopné rozpouštět povrch děložní sliznice. Obvykle to bývá v místě mezi vyústěním slizničních žlázek. Povrch sliznice se rozpadá a blastocysta se zanořuje do její hloubky, asi jako když teplá kovová kulička zapadá pod povrch voskové ploténky. Otvor po zanoření blastocysty se pak zalepí fibrinem a později přeroste epitelem. Tomuto ději, který je ukončen asi 9. dne po oplodnění vajíčka, se říká implantace, nidace – uhnízdění. Blastocysta získává v této době výživu z rozpuštěné děložní sliznice. Poněvadž při nidaci mohou být narušeny krevní vlásečnice děložní sliznice, vylévá se do okolí zanořené blastocysty i krev.
V termínu očekávané menstruace začíná trofoblast produkovat hormon choriový gonadotropin – hCG, který působí na žluté tělísko vzniklé ve vaječníku po ovulaci z prasklého folikulu tak, že nezaniká, naopak se zvětšuje a mění se ve žluté tělísko těhotenské. To tvoří ve zvýšené míře estrogeny a progesteron, jejichž účinkem děložní sliznice dále bují a prosakuje, mění se na deciduu (blánu padavou), více než 1 cm vysokou. Vysoké hladiny estrogenu a progesteronu způsobí, že menstruace (která by se v těchto dnech měla dostavit) vynechá, a to je první, dosud nejistá známka těhotenství. V této době je produkce choriového gonadotropinu již tak vysoká, že ji lze prokázat jak v moči, tak v krevním séru těhotných.
Menstruací se rozumí odlučování vyzrálého, sekrečně transformovaného endometria. To znamená, že spolu s menstruačním krvácením odchází děložní sliznice, která byla předchozími ději připravena přijmout dělící se oplodněné vajíčko. K tomu dochází zpravidla každých 28 dní, ale rozmezí od 25 do 35 dnů se považuje ještě za fyziologickou normu.
Délka menstruace je 3–7 dní. V průběhu krvácení ztratí žena zhruba 50–100 ml krve, což za obvyklých podmínek nevede k anémii. Až k 80 % krevních ztrát dochází v prvních dvou dnech. Předpokladem takovéto menstruace je bifázický ovariální cyklus, který charakterizuje vylučování estrogenů (zejména 17b-estradiolu) především z části obalu Graafova folikulu (to je útvaru, uvnitř kterého zraje vajíčko) po celou dobu cyklu. Sekrece estrogenů není rovnoměrná, ale prudce se zvyšuje před ovulací (uvolněním zralého vajíčka z Graafova folikulu) a s ovulací opět prudce klesá. V druhé polovině cyklu produkce estrogenů opět stoupá, a navíc se z prasklého Graafova folikulu vytváří žluté tělísko, které produkuje druhý typ ženských pohlavních hormonů – progesteron. Zhruba 3–4 dny před menstruací, nedojde-li k oplodnění vajíčka, hladiny obou typů hormonů klesají. V důsledku těchto fyziologických výkyvů hladin pohlavních hormonů se mění i děložní sliznice.
Obecně a jednoduše řečeno – pod vlivem estrogenů sliznice roste, zatímco kombinace estrogenů s progesteronem působí na její transformaci (změna tvaru a obsahu endometriálních žlaz). V případě otěhotnění se produkce hormonů dále zvyšuje. Pokles hormonálních hladin je však signálem k zahájení dějů končících odloučením povrchové části endometria, tedy k menstruaci.
Pro výpočet stačí znát to, že normální cyklus má trvání 28 až 30 dní a z toho se krvácí 5 až 7 dní, což je průměrná délka. Tudíž menstruace po 21 dnech je fyziologická. Na výpočet a sledování poslouží menstruační kalendář. Více informací k tomuto tématu naleznete zde.