Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty znamená mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Kvůli projevům podobným příznakům angíny a některých dalších chorob je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.
Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako takzvaný únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou rovněž problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.
Jak poznat mononukleózu u dětí? I zde je to dosti komplikované, jelikož mononukleózu je možné zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže je možné, že se nemoc opravdu potvrdí až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Onemocnění však může proběhnout i skrytě, jako běžná viróza, jejímž následkem je vleklá nevysvětlitelná únava a větší potřeba spánku, zduření uzlin nemusí být nijak výrazné, nebo dokonce úplně chybí. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc než kdykoli předtím, určitě to nepodceňujte, a i kdyby bylo bez teplot, zajděte s ním raději k lékaři.
Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje
Léčba trvá přibližně 6 měsíců. Zhruba 1 měsíc musí být člověk doma, pak 2–4 měsíce ještě držet dietu, následně se musí ještě nějakou dobu fyzicky šetřit. Podle průběhu nemoci ale některá stadia mohou trvat kratší dobu, za velmi příznivých podmínek tedy může být mononukleóza vyléčena již například za 3 měsíce. 3 měsíce jsou také doba, po jejímž uplynutí se povoluje vrcholovým sportovcům návrat k plné tréninkové zátěži.
Zhruba po půl roce diety a fyzického klidu je možné se vrátit k běžnému režimu. Vir mononukleózy v těle zůstává a pro případného příjemce krve je nežádoucí. Mononukleóza by se ale dala v jednom svém rysu označit jako dětská nemoc – imunita je doživotní, mononukleózu byste neměli dostat více než jednou v životě. EB virus sice v těle přežívá, ale už jsou proti němu vytvořeny protilátky, pouze při snížené imunitě může mononukleóza znovu propuknout (takzvaná reaktivovaná mononukleóza), a to i vícekrát, ale nikdy už v takové síle jako poprvé.
V naší poradně s názvem MONONUKLEOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Minika.
kolegine v praci to ma.Ma velke bricho ,nafoukle. Doktorka rekla ze muze do prace ,dela v potravinach. nevadi to pri prodelji neni to nakazlive dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Můžete být klidná, nakažlivost u mononukleózy je velmi malá a dochází k ní prostřednictvím slin - líbání, pití z jedné sklenice, atd. V potravinách by asi bylo vhodnější používat roušku před ústa.
Většinou se vystačí s léčbou v domácím prostředí a s docházením na infekční oddělení nejbližší nemocnice. Přestože se jedná o onemocnění virové, neexistuje zatím cílená léčba, ani antibiotika nejsou účinná. Podávají se tedy pouze léky ke zmírnění doprovodných projevů, tedy na horečku, kašel a rýmu. Vlastní léčba spočívá v klidu a dietě. Inkubační doba tohoto onemocnění se pohybuje v rozmezí 4–6 týdnů a projevuje se podobně jako angína. Asi měsíc po infekci se zvětší uzliny, mandle a často také játra a slezina. Organismus je ohrožen především sníženou obranyschopností. Po léčbě je nutné dodržovat přísnou dietu.
Pokud má onemocnění vážný průběh, je nutná hospitalizace v nemocnici. Závažnou, byť mnohem méně častou komplikací bývají neurologické potíže, které připomínají zánět mozkových blan. Plicní komplikace mohou být velmi nebezpečné. Zvětšené uzliny na krku nebo kolem dýchací trubice mohou tlačit na dýchací cesty a způsobit jejich zúžení, nebo dokonce až jejich uzavření. Pokud nejsou dýchací cesty volně průchodné, dochází k udušení. Právě tato hrozba je důvodem pro hospitalizaci, aby v případě, kdy léky nezaberou, mohl být proveden chirurgický zásah.
Celková léčba mononukleózy trvá přibližně 6 měsíců. Minimálně 1 měsíc musí být pacient doma, následně 2–4 měsíce musí držet dietu, dále je nutné se ještě nějakou dobu fyzicky šetřit. Podle průběhu nemoci mohou některá stadia trvat i kratší dobu a za velmi příznivých podmínek může být mononukleóza vyléčena i za 3 měsíce.
Zhruba po půlroce diety a fyzického klidu je možné vrátit se k běžnému režimu. Mononukleóza v těle nezanechává následky, imunita je doživotní. Mononukleózu byste tedy neměli dostat více než jednou v životě. EBV sice v těle přežívá, ale organismus má již proti němu vytvořeny protilátky. Při oslabené imunitě může sice mononukleóza znovu propuknout, ale nikdy už nezaútočí v takové síle jako poprvé.
Nejlepší prevencí virových onemocnění, hlavně u dětí, je očkování. Vakcína proti mononukleóze je však zatím ještě ve stadiu klinického testování.
Vedle prevence možného onemocnění očkováním platí obecné zásady dodržování zdravého životního stylu a prevence nemocí, jako je dodržování osobní hygieny, otužování, sport a zdravá výživa.
V naší poradně s názvem MONONUKLEÓZA U DĚTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina.
Dobrý den, můj syn onemocněl munonukleozou a jsme už měsíc doma. Jelikož zítra jsou Vánoce, tak jsme se smířili i stim, že tentokrát bude řízek na páře a salát Light bez majonézy a podobně. Jenže synovi najednou začal průjem, bolesti břicha a teploty mu vyskočili na 39. Paní doktorka nám oznámila že musí byt ještě přísnější dieta než do teď. Řekla mi že na štědrovečerní večeři může mít max. par brambor štouchanych a kousek prsíček udělané na páře. Můžete mi prosím poradit, nějakou jinou variantu? Předem mockrát děkuji a přeji pokud možno klidné svátky. Děkuji Čančíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jídlo pro pacienty s mononukléozou je založeno na základních potravinách bez přidaného tuku. Při této dietě je třeba opustit zvyklosti tradiční české kuchyně a přemýšlet o jídle, jako byste byla na pustém tropickém ostrově. K dispozici máte pouze ovoce, zeleninu, libové maso z ptáků a keramickou pánev, nic víc. Žádný olej, žádné máslo ani sýry. Receptů je mnoho různých, vy teď potřebujete něco rychlého, abyste stihla koupit siroviny před začátkem Vánoc. Podívejte se na toto video, kde je několik zajímavých receptů: https://youtu.be/tulco1FpG3g
Další inspiraci můžete získat v tomto videu: https://youtu.be/BrtHl1wa_Jc
Jídlo připravené podle těchto receptů je zdravé a může ho jíst celá rodina i během Vánoc.
Mononukleóza se řadí k virovým onemocněním, které postihují vnitřní žlázy, hlavně tedy játra a slezinu. Mononuklóza se projevuje podobně jako angina, takže se od ní těžko rozeznává, jedinou jistotou jsou testy. Na této nemoci jsou vážné hlavně případné komplikace, které mohou mononukleózu provázet. Toto onemocnění způsobuje EB vir, který je také zvaný jako virus Epsteina a Baarové.
Ve svém příspěvku MONONUKLEÓZA U DĚTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina.
Dobrý den, můj syn onemocněl munonukleozou a jsme už měsíc doma. Jelikož zítra jsou Vánoce, tak jsme se smířili i stim, že tentokrát bude řízek na páře a salát Light bez majonézy a podobně. Jenže synovi najednou začal průjem, bolesti břicha a teploty mu vyskočili na 39. Paní doktorka nám oznámila že musí byt ještě přísnější dieta než do teď. Řekla mi že na štědrovečerní večeři může mít max. par brambor štouchanych a kousek prsíček udělané na páře. Můžete mi prosím poradit, nějakou jinou variantu? Předem mockrát děkuji a přeji pokud možno klidné svátky. Děkuji Čančíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiřina.
Mononukleóza postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra, a uzliny – hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína či chřipka a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. Infekční mononukleóze se říká nemoc z líbání nebo dětská nemoc, protože jí nejčastěji onemocní malé děti, u kterých je průběh většinou bez příznaků, a dospívající. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin – nejčastěji buď přímo líbáním, nebo nepřímo rukama a předměty čerstvě potřísněnými slinami (hračky, sklenky, ručníky). To jsou ty nejčastější možné spouštěcí mechanismy. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh.
Mezi typické příznaky patří počáteční celková únava trvající až několik týdnů, zvýšená teplota až horečky (běžně kolem 39 °C), zánět nosohltanu a zvětšení a bolest uzlin (podčelistních a krčních). Dalšími příznaky mohou být zvětšená slezina a játra (a jejich zánět), otoky víček a obličeje, nechutenství. Inkubační doba je 4–6 týdnů. Pacient získává po onemocnění doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy). Avšak někdy je možné dostat ji znovu, pokud bude imunita značně oslabena.
Mononukleóza u malých dětí proběhne často bez příznaků nebo jen s lehkým průběhem, takže pacient dochází pouze na infekční oddělení. U vážnějšího průběhu (neklesající horečka, větší zánět jater a podobně) dochází k hospitalizaci. Specifický lék na infekční mononukleózu neexistuje. Jelikož jde o virovou infekci, nemají na ni vliv ani antibiotika, která se podávají pouze ke zmírnění vedlejších průběhů nemoci (například při zánětu krku). Ke snižování horečky se používají různá antipyretika. Nejdůležitější pro zdárné uzdravení je klid a dieta. Léčba trvá přibližně 6 měsíců, první měsíc musí být pacient doma, poté držet jaterní dietu několik měsíců (minimálně 2 až 3) a po vyléčení se ještě nějaký čas fyzicky šetřit. Prognóza záleží na výsledcích testů a celkovém zdravotním stavu pacienta, takže některá období se mohou zkrátit nebo prodloužit.
Změny krevního obrazu a jaterní testy se normalizují do 2 až 3 měsíců. Trvalé poškození jater se u léčených pacientů nevyskytuje. Několik týdnů přetrvává potlačení obranyschopnosti organismu proti infekcím. Důsledkem je zvýšená vnímavost vůči nejrůznějším nákazám. Rekonvalescent by se měl vyhnout možnosti nakazit se nebo prochladnout, dále by se neměl fyzicky zatěžovat. Fyzická zátěž by se měla zvyšovat postupně. Vrcholovým sportovcům se povolují plné tréninky až 3 měsíce po normalizaci laboratorních testů. Jaterní dietu je nutno dodržovat 3 až 6 měsíců (dle hodnot jaterních testů). Nutné jsou pravidelné kontroly na infekčním oddělení. Nedodržením doporučeného režimu se pacient vystavuje riziku opětovného propuknutí onemocnění s mnohem vážnějším průběhem.
Nejčastěji se mononukleózou nakazí děti a mladiství, u starších lidí se vyskytuje poměrně ojediněle. Z hlediska nejrizikovější skupiny jedinců, kteří mohou chorobu přenášet, jsou to lidé často střídající partnery. U většiny dětí probíhá bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Ve většině případů odezní onemocnění samo, a to i bez léčby. Je možné, že se klinicky neprojeví vůbec. Proběhlé onemocnění lze potvrdit na základě zjištění hladiny protilátek, která se v těle vytvoří po setkání s infekcí či po jejím prodělání. Hladina protilátek zůstává u 90 % naší populace prokazatelná.
Mononukleóza je infekční onemocnění, které vyvolává EBV (virus Epstein-Barrové). Tento virus se vyskytuje v lidských slinách a patří mezi nejčastější lidské viry. U většiny dětí probíhá infekce bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Příznaky u dětí jsou často zastřené.
Virus mononukleózy se mimo jiné přenáší i infikovanými předměty, jako je zubní kartáček nebo špatně umyté nádobí, či kolující skleničky a lahve mezi více lidmi, kolující cigareta, ale i „krajíc chleba“. Nemoc lze tedy dostat i na veřejně přístupných místech (bary, restaurace, diskotéky, společenské akce). Mononukleóza postihuje hlavně žlázy s vnitřní sekrecí. Samotný průběh onemocnění není ani tak nebezpečný jako případné možné komplikace. V případě onemocnění u starších jedinců hrozí mnohem vyšší riziko případných komplikací než u mladší populace.
Příznaky při nástupu onemocnění:
únava
nechutenství
zimnice
zvýšená teplota
pocení
bolesti hlavy
bolesti ve svalech
Prvním příznakem bývá nejčastěji únava. Nejedná se však o únavu, jakou známe například po namáhavé práci či po sportu. Tento typ únavy lze přirovnat k takzvanému únavovému syndromu a může jedince zcela vyřadit na dlouhou dobu z normálního života.
Další příznaky jsou velmi často zpočátku přisuzovány méně nebezpečným chorobám, které mají podobné projevy (angína, těžší průběh chřipky).
Příznaky při rozvinuté nemoci:
vysoká horečka (38–40 °C) – rychlý vzestup až ke 40 °C, často bývá i dlouhotrvající
zarudnutí a bolest v krku, povlak na mandlích (jako u angíny – knedlík v krku, špatné polykání); někdy se na horním patře mohou objevit zarudlé mapy, které jsou vodítkem k odhalení nemoci
Reaktivovaná mononukleóza se může objevit, pokud je jedinec vystaven vlivům, které oslabily imunitní systém (aktuálně například respirační infekce, nepřiměřené psychické vypětí, nedostatek spánku a další). Pokud se objeví zvýšené teploty, bolesti svalů a kloubů, vezměte si antipyretika nebo analgetika typu ibuprofenu, několik týdnů se vyhýbejte velké tělesné zátěži a odpočívejte. Jednoznačnou odpověď, zda se jedná o reaktivovanou mononukleózu, poskytne jen sérologické vyšetření krve.
Komplikací u reaktivované mononukleózy je EBV asociovaný s chronickým únavovým syndromem.
Mononukleóza je virové onemocnění způsobené viry Epsteina a Barrové (Epstein Barr; EBV) nebo cytomegalovirem (CMV infekce). Postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína či chřipka a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh.
Příznaky mononukleózy jsou specifické a onemocnění se může projevovat vysokými teplotami až horečkou, úpornou bolestí v krku, objevuje se obtížné polykání, oteklé lymfatické uzliny (především v oblasti hlavy a krku), zesláblost, únava, nechutenství, bílé povlaky na krčních mandlích, huhňavý hlas, obtížné dýchání, bolest (tlak v pravém podžebří vlivem zvětšujících se jater) a jiné, méně časté příznaky, jako například bolesti hlavy a svalů, zimnice oteklá oční víčka.
Často je mononukleóza zpočátku zaměňována s angínou či chřipkou, ale při neustupujících potížích a následné návštěvě lékaře se po odebrání krve a jejím laboratorním vyšetření přijde na to, že se jedná o infekční mononukleózu – testy na specifické protilátky (Ericssonův a Paul-Bunnel test).
Testy lékař nechává udělat až po prohlídce pacienta a zpozorování výše popsaných příznaků, obvykle se totiž nedělají. Již pouhým běžným vyšetřením krve se ale dá zjistit, zda jsou zvýšené hodnoty jaterních enzymů, takzvané jaterní testy (ALT – alaninaminotransferáza, AST – aspartátaminotransferáza, GMT – gamaglutamiltransferáza a barvivo bilirubin), což může ukazovat na onemocnění mononukleózou, ale nejedná se o přímý důkaz, protože jaterní enzymy a bilirubin se mohou v krvi zvýšit i při jiných onemocněních jater.
Kromě diety při onemocnění mononukleózou je zapotřebí dodržovat tělesný klid, to je totiž jediný způsob, jak se infekční mononukleóza léčí. Jaterní dieta a tělesný klid se používají do normalizace jaterních testů. Ve stravě je nutno vyloučit živočišné tuky, takže těstoviny ano, tuňák ne (je velmi tučný). Libové maso ano, ale v tom smyslu, že pstruh ano, tučný kapr ne. Dušená šunka ano, uzená šunka nebo uzeniny obecně ne. Sýry a jiné mléčné výrobky odtučněné nebo omezeně nízkotučné. 30 % tuku v sušině u sýra je poměrně dost, takže ne. Ovoce a zelenina bez omezení. Nealkoholické pivo obsahuje i tak určité množství alkoholu, takže chceme-li být důslední, tak ne. Ovocné džusy a čaje dle chuti. Léky se užívají jen ty nezbytné, samozřejmě antikoncepce, ale jen po konzultaci s lékařem, a pokud máte nějakou jinou dlouhodobou léčbu, tak ano.
Úvodními projevy tohoto onemocnění jsou pocity únavy, nechutenství, bolest hlavy, bolest ve svalech, zimnice, pocení a zvýšená teplota.
Je třeba si uvědomit, že se zde nejedná o klasickou únavu, kterou člověk pociťuje po náročném dni, ale že jde o dlouhotrvající únavu, která člověku brání vykonávat i běžnou banální činnost (vstát z postele, dojít do koupelny). Zvýšená teplota může u některých lidí dosáhnout ve večerních hodinách i ke 40 ºC.
V okamžiku, kdy je nemoc plně rozvinutá, objevují se u pacienta tyto příznaky: vysoká horečka, povlaky na mandlích, zduřené lymfatické uzliny (dochází ke zduřování předních i zadních krčních uzlin i ke zduřování uzlin v tříslech i podpaží), tlak pod žebry (způsobují ho zvětšující se játra = hepatomegalie a slezina = splenomegalie), oteklá oční víčka, občas nažloutlé bělmo, tvorba zarudlých pupínků všude po těle. Bolení v krku, které je pro tuto dobu také typické, se podobá onemocnění anginou, protože ho doprovází bolení v krku, špatné dýchání i polykání.
Je důležité si uvědomit, že mononukleózu si člověk ve většině případů sám nevyléčí, návštěva lékaře je nezbytná. V prvním stádiu se často mononukleóza zaměňuje s angínou, a proto ji většina lékařů léči antibiotiky.
Často se zjistí, že se jedná o mononukleózu, až když nezabírají antibiotika na angínu. Že se jedná o mononukleózu se zjišťuje krevními testy, které se zaměřují na specifické protilátky. Signálem mohou být ale i zvýšené hodnoty u jaterních testů, jakou jsou ALT, AST, a testy na barvivo billirubin, nebo i testy na zmnožení mononukleárů, což je druh bílých krvinek. Dle jejich hladiny se dá stanovit, v jaké fázi nemoci se pacient nachází.
Jako ukázka některých projevů mononukleózy může sloužit tento odkaz: projevy mononukleózy.
Nemoc se může prodloužit tím, že se objeví komplikace (mohou vzniknout třeba pozdním rozpoznáním onemocnění i nedodržením léčby). Nemoc může ještě zvýšit jaterní testy a může být i počátkem žloutenky. Zároveň může dojít i k plicním komplikacím, neboť zvětšené uzliny nemusí být jen v krku, ale i kolem dýchací trubice, což tlačí na dýchací cesty a způsobuje jejich zúžení. Pokud pacient s tímto zúžením není pod neustálou kontrolou, může dojít k jeho zadušení. Proto u této komplikace většinou dojde k hospitalizaci takto nemocného člověka. Výjimečně může dojít k neurologickým komplikacím, tedy k záchvatům či zánětu mozkových blan. Krevní komplikace jsou jenom přechodné, může dojít k dočasnému poklesu bílých krvinek nebo k odumření červených krvinek.
Po skončení nemoci se člověk může vrátit do svého běžného režimu. Mononukleóza obvykle nezanechává následky. Člověk, který prodělal mononukleózu, se ale nesmí stát dárcem krve, protože vir mononukleózy v jeho těle zůstává. Zároveň pro prodělání tohoto onemocnění, by se člověk měl stát částečně imunním vůči této nemoci. V těle jsou totiž vytvořené protilátky, které zabraňují propuknutí této nemoci v takové síle. Člověk tedy může mononukleózou onemocnět, ale nikdy už v tak vážném průběhu.
Tato nemoc nejčastěji zasáhne děti a mladistvé. Pokud onemocní člověk ve středním a starším věku, tak se u nemoci mohou objevit různé komplikace. Problémy s tímto virovým onemocněním mají hlavně lidé, kteří mají oslabenou imunitu, v takovém případě na věku nezáleží. Celkově se za rizikovou skupinu považují ty osoby, které často střídají partnery, protože se nositel tohoto viru nepozná na první pohled, a tak s ním člověk může přijít snadno do velmi blízkého kontaktu a onemocnět. Vzhledem k tomu, koho tato nemoc nejčastěji zasahuje, se nazývá také studentská nemoc nebo nemoc z líbání.
V období dospívání a dospělosti jsou příznaky výraznější a hrozí zde riziko následných zdravotních komplikací, pokud se k léčbě přistupuje nezodpovědně. Mononukleóza téměř vždy vyvolává nepatrný zánět v játrech. U přechozené mononukleózy může dojít ke zvětšení sleziny (která je dočasně po odeznění zánětu vždy křehčí), a tak se doporučuje vyvarovat se ještě po dobu 3 měsíců po uzdravení takzvaných kontaktních sportů (fotbalu, hokeje, džuda a podobně), které by mohly díky otřesům a nárazům vyvolat její dodatečné vážné poškození. Nedodržením doporučeného režimu se pacient vystavuje riziku opětovného propuknutí onemocnění s mnohem vážnějším průběhem.
Pacient získává po onemocnění doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy). Přesto je někdy možné dostat ji znovu, pokud bude imunita oslabena.
Líbání není jediným způsobem přenosu nákazy touto nemocí. Dochází k němu totiž jakýmkoliv kontaktem našich úst se slinami nakaženého. Takže k onemocnění můžeme přijít i jinými způsoby než líbáním, například pitím z jedné láhve či skleničky, ale i ze špatně umyté sklenice v restauraci, použitím stejného příboru s nakaženým, ukousnutím sousta po nakaženém, u dětí olizováním nejrůznějších předmětů potřísněných slinami nakažených dětí, používáním stejného ručníku a tak dále. Zkrátka možností je více a hlavně, pokud nemoc propukne, nemáme moc šancí zjistit, kdy přesně a od koho jsme virus chytili.
Inkubační doba se pohybuje od 2 do 60 dnů a u přenašeče se nemoc nemusí projevovat vůbec, většinou totiž propuká spíše u jedinců s oslabenou imunitou pod vlivem zvýšené psychické či fyzické zátěže.
K omezení výskytu viru na sliznici úst a nosu a v zájmu snížení rizika přenosu infekce na další osoby je vhodné propláchnout si nejméně 3x týdně nos a vykloktat ústa šálkem čaje z tymiánu (0,5 čajové lžičky tymiánu přelít čtvrtlitrem vřící vody, přikrýt a po ochlazení cca na 35 stupňů scedit a použít). Proč právě tymián? Tymián má mimořádně silný dezinfekční a protivirový účinek a prakticky okamžitě sníží množství virů ve slinách a v nosním hlenu.
Jaterní komplikace mohou být v rozmezí zvýšených jaterních testů až po vznik žloutenky.
Plicní komplikace mohou být někdy velmi vážné a představují pro nemocného největší riziko. Projevují se zvětšením uzlin nejen na krku, ale i kolem dýchací trubice, tlačí na dýchací cesty a tím způsobují jejich zúžení, nebo až uzavření. Pokud není na blízku odborná pomoc, může dojít k zadušení. Při nadměrně zduřelých uzlinách lékař doporučuje hospitalizaci, kde je nemocný pod kontrolou. V případě nutnosti je zapotřebí chirurgický zásah.
Neurologické komplikace jsou skutečně ojedinělé, může dojít k záchvatům (zvláště při vysoké horečce), někdy i k zánětu mozkových blan a podobně. I tady je důležitá včasná a účinná léčba, někdy i hospitalizace.
Krevní komplikace – dochází k poklesu počtu bílých nebo odumření červených krvinek. Je to jenom přechodný stav. Po určité době a léčbě se vše vrací k normálu.
Otok krku může mít mnoho příčin. Otok se může projevovat zvenku nebo zevnitř. Vždy záleží na konkrétní příčině.
Možné příčiny
Nachlazení: Otok v krku může doprovázet běžná nachlazení a rýmy. Nejčastěji se jedná o virózy, typicky přicházející v jarních a podzimních měsících. Doprovodnými příznaky bývají zvýšená teplota, únava, bolest hlavy, rýma. Obvykle se nejedná o závažné onemocnění a není zapotřebí antibiotik.
Angína: Otok v krku je typickým příznakem zánětu mandlí (angíny). Hrdlo bývá rudé, oteklé, na mandlích se mohou objevit bílé hnisavé čepy. Bolest se vyskytuje zejména při polykání. Angíny mohou být způsobeny jak bakteriemi (nejčastěji streptokoky), tak viry. Mohou mít i mykotický původ. Aby lékař rozhodl, co je skutečně původcem onemocnění a zda je vhodné nasadit antibiotika, většinou provede takzvaný CRP test z kapky krve, který mu pomůže odlišit bakteriální infekci od ostatních. V případě podezření na streptokokovou angínu je možné ještě vyšetření doplnit mikrobiologickým vyšetřením, výtěrem z krku či takzvaným streptestem.
Laryngitida: Zánět hrtanu se projevuje silným škrabáním v krku, štěkavým kašlem, chrapotem až ztrátou hlasu a otokem.
Faryngitida: Zánět hltanu se projevuje intenzivní bolestí a otokem v krku zejména při polykání.
Alergie: K otoku v krku dochází následkem otoku sliznic a zvýšené tvorby hlenu.
Infekční mononukleóza: Infekční mononukleóza neboli EB viróza může mít stejné projevy jako angína, tedy otok a bolest. Diagnostikuje se krevními testy.
Refluxní choroba: Při nemoci zvané gastroezofageální reflux se kyselý obsah žaludku (natrávená potrava a šťávy) vrací zpět do jícnu. Může přitom nepříznivě působit na sliznici jícnu, poškozovat ji a způsobovat v ní zánět a následný otok. K příznakům tohoto onemocnění patří především pálení žáhy i v období mezi jídly, ke kterému se může přidat bolest při polykání.
Zvětšená štítná žláza: Příčinou otoku v krku bývá rovněž zvětšená štítná žláza neboli struma. Zvětšení štítné žlázy může být projevem jak zvýšení její činnosti, tak i snížení.
Záškrt: I toto onemocnění se může projevovat otokem krku; v našich zemích je proti této nemoci povinné očkování.
Nádorové onemocnění: Nádory v oblasti krku (rakovina hrtanu, rakovina jícnu) se mohou projevovat otokem v krku. Bolesti se objevují většinou až v pozdější fázi nádoru. Nádory se mohou projevovat pocity knedlíku v krku, krví ve slinách či hlenu nebo dlouhotrvajícím chrapotem.
