Deprese často vypadá jinak u mužů a žen, také se jinak projevuje u mladých nebo starších lidí. Povědomí o těchto rozdílech pomáhá zajistit, že je problém včas rozpoznán a léčen.
Deprese u mužů
Deprese je již běžným slovem naší kultury. Mnozí ji spojují se znakem slabosti a nadměrných emocí, ale nesprávně. Nejčastěji je takto viděna u mužů. Depresivní jedinci trpí pocity, které jim nepomáhají. Nejčastěji se domnívají, že jsou oškliví a nedůležití. Mají tendenci stěžovat si na únavu, podrážděnost, problémy se spánkem a ztrátu zájmu o práci a koníčky. Mezi jiné příznaky deprese u mužů patří hněv, agresivita, násilí, bezohledné chování a zneužívání návykových látek. U mužů je vysoké riziko sebevražd, způsobených právě depresí.
Deprese u žen
Deprese u žen je dvakrát vyšší než u mužů. To je částečně způsobeno hormonálními faktory, zejména u premenstruačního syndromu, premenstruální dysforické poruchy, poporodních depresí a perimenopauze. Co se týče příznaků, ženy jsou častěji než muži vtaženy do svých pocitů, zejména pocitů viny. Tyto pocity vedou k přejídání a přibývání na váze. U žen se také častěji vyskytují sezonní afektivní poruchy.
Deprese u teenagerů
Někteří dospívající trpící depresí se cítí smutní, jiní naopak ne. Ve skutečnosti za to může podrážděnost, která převládá u dospívajících adolescentů. Depresivní teenager může být nepřátelský, nevrlý, snadno takzvaně přichází o nervy. Běžným příznakem deprese u mladých lidí bývají nevysvětlitelné bolesti. Neléčená deprese v tomto věku může vést k problémům doma i ve škole. Zároveň může dojít k užívání návykových látek nebo ke změnám chování, které vedou k násilnostem. Deprese u teenagerů je léčitelná.
Deprese u starších dospělých
Deprese u této věkové skupiny je těžkou změnou, která může být zapříčiněna úmrtím blízké osoby, ztrátou nezávislosti a zdravotním stavem. Deprese není normální součástí stárnutí. Starší lidé mají tendenci si více stěžovat na fyzickou stránku nežli na emocionální. Deprese u starších osob je spojena se špatným zdravotním stavem, vysokou mírou úmrtnosti a zvýšeným rizikem sebevražd, takže diagnostika a léčba jsou nesmírně důležité.
Poporodní deprese
Mnoho nových maminek trpí nějakou prchavou formou deprese. Poporodní deprese jsou déletrvající a vážnější formy deprese vyvolané částečně hormonálními změnami spojenými s dítětem. Poporodní deprese se vyvíjejí brzy po porodu, neměly by se rozvíjet v období šestinedělí.
V naší poradně s názvem CO OVLIVŇUJE NAŠÍ PSYCHIKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hofman.
Vážení
V dnešní době mám již na psychické problémy stupeň invalidního důchodu, příčiny mých psychických potíží jako jsou úzkosti, deprese, psychosomatické potíže, velmi silně zakořeněná křivda z doby puberty, kdy jsem byl šikanoán, vydírán spolužáky, vznikaly rúzné posměchy na mou osobu i vyloučení z kolektivu v důsledku manuální nešikovnosti se zednickými pracemi, když jsem se učil na středním odborném učilišti stavebním v Náchodě, obor jsem si vybíral jen podle toho kolik spolužáků půjde na daný obor, bál jsem se jít někam sám na školu právě kvůli šikaně. V době , kdy jsem měl dané problémy mě matka s bratrem dali na pomocné učiliště stavební v Broumově, kde měla matka známou z našeho domu, která tam pracovala jako ředitelka, bohužel problémy stále pokračovali, spolužáci se mi smáli, já něměl ani motivaci, jeliož jsem věděl , že se touto prací nebudu živit, prožíval jsem spoustu strachů z odborného výcviku kde se prováděli zednické práce i strach z některých spolužáků,nakonec jsem se ani nevyučil jako jediný ze třídy i když jsem dochodil zcela normálně Zš. Poté v zaměstnánách probáhali od zaměstanců posměchy, někdy lítosti, velmi mě štvalo, že nic nejsem, že mám nízkou mzdu a musím dělat pomocné práce, přemýšlet jsem i o sebevraždě, o sebe jsem nedbal, neholil jsem se a ni nestříhal až do doby než jsem šel na vojnu. Říkal jsem si,že když nic nejsem tak nemá vůbec cenu se o sebe starat, hledt si partnerku atd. Nakonec jsem se až ve 24 letech rozhodl, že půjdu na střední odborné učiliště obchodní do Pardubic na obor prodavč průmyslového zboží, kde jsem se nakonec vyučil i když mě to stálo spoustu jak psychických i fyzických sil. Kvůli minulosti i kvůli tomu,že chi v životě něčeho dodsáhnout jsem se přihlásil na dálkové studium cestovního ruchu na střední škole v Pardubicích, stojí mě to hodně sil a zatím jsem spíše průměrný ve škole. Úzkosti mám předvším z lidí v místě bydliště a to proto, že mám pocit, že si díky mé minulosti o mě myslí,ž že jsem lempl a debil, který nic v životě nedokázal, mám pocit ,že mě soudí a jednají se mnou jako z debilem nebo mě litují. Díky školy se bohužel úzkosti zvětšily, psychosomatické potíže jako je motání hlavy nebo zimnice, únava či slzení či pláč, který se objevuje když sleduji nějakou vážnou nehodu či úmrtí např smrt studentů v Bratislavě, kde je přejel opilý řidič nebo zabití dětí či celé rodiny nebo romantická film a dále velký vztek a nenávist na spolužáky či učitele, které mi nějak ublížili i matce as bratrovi, že mě dali na pomocné učiliště a spolužáci, kteří se mi ani neomluvily či mi jako bolestné nepřispívají na důchod, chtěl bych aby všichni umřeli a dokážu si představit, že bych je díky odpaltě dokázal zabít, kdyby mě napadli či se mi vysmívali. Také mám pocit, že díky tomu se mi v těle objeví i nějaký zánět, naposledy to byl zánět žlučníku či močového měchýře. Jsem z toho všeho zoufalý a nevím co mám dělat. Prášky beru, chodím jak do duševního zdraví, psychiatričce, k psychologovi již nechodím. Byl jsem také na psoustu psychoterapiií,které mi moc nepomohli a současná energetivká krize, zdražování či válka na Ukrajině ještě ten můj vztek, nenávist nebo smutek a strach jesště více zvyšují, doma často nadávám na všechno, že mám málo peněz, že díky mé minulosti. spolužákům, učitelům je můj život k ničemu, bez úspěchu a mám pocit, že jsem an okraji společnosti. Když jse někodo baví o někom kdo vystudoval, má rodinu i dobrou práci vše ve mě vře a je mi z toho do pláče i z toho , že rodina na mě nemůže byt vůbec hrdá. Bojím se, že se něco stane, rupnou mi nervi a někdo to vše odskáče. Buď, že se zabiju nebo zabiju či vážně zraním někoho jiného v zájmu pomsty, nedokáži všem odpustit, často seporovnávám z druhými lidmi a mám pocit, že jsou všichni úspěšní.
Pokud mi nějak odborně dokážete pomoci a nepůjde Vám pouze o vlastní zisk tak budu velmi rád, platit si drahé sezení či nějaké jiné psychické metody si nemohu dovolit.
s pozdravem Hofman Jiří Broumov
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jednoduchá rada, těžká realizace. Rada zní: přestaňte žít pro ostatní a žijte jen sám pro sebe. Vytvořte si skupinu přátel, se kterými si rozumíte a ostatní lidi vnímejte jako stromy v přírodě. Dělejte aktivity vhodné jen pro jednoho člověka, jen pro vás. Choďte na výlety, radujte se z krásné přírody kolem. Co se sexu týče, tak používejte erotické internetové stránky a onanujte. Dělejte to často a hodně. Svět je krásný i o samotě, kdy nemusíte řešit odpovědnost vůči druhým a případné nezdary vnímáte jen vy, coź je opravdu osvobozující. Nepůjde to hned, ale po čase nového pohledu na svůj život to půjde čím dál tím lépe. Žijte a radujre se z toho, že tu můžete být.
Ve svém příspěvku NEPŘÍJEMNÁ ÚZKOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hofman.
Mám nepříjemnou úzkost scvrklého těla jak by mě ta úzkost chtěla celého pohltit, tiky v očích, slzení, bolesti na srdci pod srdcem, co mám udělat abych se nepříjemné úzkosti zbavit, abych to byl opět celý já, mám za sebou psychoterapie a myslím si že to mohlo vyvolat náhlé vysazení prášků citalec a neurol které jsem bral cca15 let, když jdu necítím vůbec své těle hlavně záda a je to velmi nepříjemné, i když rozum funguje normálně. Jiří Hofman Broumov dnes beru eliciu, derin, euthyrox, snažím choduit na procházky, jíst hodně ovoce, minerálky a stále nic nezabírá, úzkost stále vyvíjí od října lonského roku a je stále velmi nepříjemná.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.
Bez vyřešení prvotní příčiny úzkosti nepřináší užívání antidepresiv trvalé výsledky. Touto příčinou jsou určité potraviny v naší stravě, způsobující chronické záněty nervů v těle a buněk v mozku. Používám testy, které určí, jaké konkrétní potraviny Vám tyto reakce v těle vyvolávají. Poradím, jak si upravit výživu, abyste se z úzkosti trvale uzdravili, a žádné léky jste k tomu už nepotřebovali. Kontakt 608 155 338.
Deprese je závažné psychické onemocnění, je to nemoc postihující celý organismus. Není to slabost, nedostatek vůle nebo sebekázně, ale duševní porucha, která není vůlí ovlivnitelná. Pro depresi je charakteristické opakování epizod chorobnému smutku, beznaděje, ztráty energie, vůle, sebedůvěry a radosti ze života. Deprese je provázena pesimistickými výhledy do budoucna, poklesem výkonnosti, bezdůvodnými obavami a úzkostmi, pocity méněcennosti a domnělého provinění, myšlenkami na sebevraždu, poruchami spánku, poruchami soustředění, nezájmem o sebe, svou práci, rodinu přátele, koníčky a záliby, které dříve těšily. Od běžného smutku nebo rozladěnosti se deprese liší v tom, že je intenzivnější než smutek, trvá déle a nepříznivě ovlivňuje výkonnost.
Deprese postihuje někdy v průběhu života až 17 % obyvatelstva. Aktuálně trpí depresí 6–7 % obyvatelstva. Vyskytuje se dvakrát častěji u žen než u mužů. Je to jeden z nejčastějších zdravotních problémů, které lidé v životě musí řešit. Každoročně onemocní depresí 5 % obyvatelstva, nezávisle na věku. Je nejčastější příčinou pracovní neschopnosti.
Deprese je léčitelné onemocnění. Bez léčby mohou příznaky onemocnění trvat i léta. Vždy platí, že čím dříve léčba začne, tím dříve deprese odezní. Neléčená deprese vede ke ztrátě výkonnosti, k izolaci pacienta, ztrátě radosti ze života a také k výraznému zhoršení celkového zdravotního stavu tím, že snižuje obranyschopnost organismu.
V naší poradně s názvem LÉKY NA SPANÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ládík.
V článku vám chybí to že již dávno existují nenávykové léky na spaní které navíc fungují daleko lépe než Benzodiazepiny. Bohužel díky naši legislativě tyto léky mohou pacientovi napsat jen odborní lékaři. Naštěstí k jednomu takovému chodím a ten nemá problém mi Mirtazapin napsat...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mirtazapin byl poprvé syntetizován v Organonu a publikován v roce 1989, poprvé byl schválen pro použití u závažné depresivní poruchy v Nizozemsku v roce 1994 a ve Spojených státech byl uveden na trh v roce 1996 pod značkou Remeron.
Mirtazapin je atypické tetracyklické antidepresivum a jako takové se používá především k léčbě deprese. Jeho první účinky se mohou objevit až za čtyři týdny, ale mohou se projevit i již za jeden až dva týdny. Často se používá v případech deprese komplikované s úzkostí nebo nespavostí. Účinnost Mirtazapinu je srovnatelná s jinými běžně předepisovanými antidepresivy.
Bohužel nelze říci, že by Mitrazapin nebyl návykový. Mirtazapin, podobně jako další antidepresiva může po vysazení způsobit abstinenční příznaky. Pro minimalizaci abstinenčních příznaků se doporučuje postupné a pomalé snižování dávky. Příznaky náhlého ukončení léčby Mirtazapinem mohou zahrnovat depresi, úzkost, tinitus, záchvaty paniky, vertigo, neklid, podrážděnost, sníženou chuť k jídlu, nespavost, průjem, nevolnost, zvracení, příznaky podobné chřipce, příznaky podobné alergii, např. svědění, bolesti hlavy a někdy mánie nebo hypománie.
V poslední době se objevily velmi zajímavé údaje o vztahu depresivní poruchy a stravy. Preventivně a léčebně se podávají omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které jsou například v rybách a středomořské kuchyni. Prevencí a vhodnou léčbou je také pohybová aktivita. Naprosto nejhorší je, když člověk zaleze do kouta a nedělá nic, nemoc ho k tomu táhne. I se středně těžkou a těžkou depresí je možná a doporučená fyzická aktivita. U lehkých depresí jsou tyto metody dokonce účinnější než léky, u těch středních jsou stejně účinné jako léky. U těžkých forem se o jejich významu diskutuje, ale i v takových případech se hodí metody kombinovat. V psychoterapeutickém programu pro pacienty s depresí je důležité ukázat pacientům, jakým způsobem žít, aby se deprese nevracely – kdo dobře dodržuje psychohygienu, většinou deprese nemá. Naučit je všechny možné pomůcky na to, jak si poradit s jednotlivými příznaky deprese a jak se z deprese případně i svépomocí dostat – toto je cíl kognitivně-behaviorální psychoterapie. Pomocí hlubší psychoterapie rozebrat s pacientem aktuální psychický problém ve kterém uvízl, rozebrat s ním mezilidské vztahy, které nefungují tak, jak by měly, a to tak, aby to vedlo k jeho lepšímu životnímu fungování a ke šťastnějším důsledkům v životě – na to se používá hlubinná psychoterapie. Gestalt psychoterapie, psychoanalyticky orientovaná skupinová psychoterapie, pak chce naučit pacienta správně a pravidelně relaxovat, aby díky této dovednosti mohl kdykoliv, kdy to bude potřebovat, uvést svůj nervový systém do vyrovnanějšího stavu.
Při léčbě pacientů s depresí jsou důležité všechny výše uvedené složky, protože léky samotné někdy nepomohou – pacientovi je sice lépe, ale problémy zůstávají, stejně tak špatný životní styl a deprese se chronifikují. Samotná psychoterapie ani změna životního stylu často nepomohou pacientům, kteří mají k depresi vrozenou dispozici, nebo je deprese těžší.
Deprese není jen špatná nálada, která přijde a zase odejde. Jedná se o onemocnění, které vám může kompletně změnit život. Nemluvě o smutných koncích, které končí sebevraždou. Včasné rozpoznání deprese a vyhledání odborné pomoci vám může zachránit život. Nebojte se svěřit se či mluvit o svých problémech. Mužské chování nespočívá ve skrývání problémů, ale v postavení se jim čelem.
Ve svém příspěvku PŘECHOD U ŽEN PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřiška Sedláčková..
Dobrý den, mám dotaz. Moje dcera trpí od malička atopickým ekzémem. Je jí 48 let a je v přechodu. Může mít přechod vliv na zhoršení ekzému?
Děkuji za odpověď. Sedláčková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmila.
Dobrý den, poslední rok mám tak týden před menstruací stavy úzkosti hlavně v noci, bez nálady a deprese, čím nebo jakými prostředky toto mohu zmírnit.
Na pozadí deprese (endogenní – „pravé“ deprese) bývá určitá dispozice (vloha). Je-li tato dispozice, mnohdy dědičně daná, aktivována, způsobí projevy poruchy. Tím spouštěcím elementem může být celá řada podnětů: stres, silný úlek, dlouhodobá nespokojenost, užívání některých léků (například některé preparáty na vysoký tlak nebo antikoncepce), zvýšená konzumace alkoholu, nedostatek odpočinku a spánku, vyčerpávání organismu nezdravým životním stylem a podobně. Mnoho depresí se objevuje na jaře a na podzim. Náladu ovlivňují i výkyvy v činnosti endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí), a tak není udivující, že deprese často začne v takových obdobích, jako je puberta, laktace, klimakterium, nebo v průběhu menstruace.
Podle psychoanalytického pojetí je deprese reakcí na nějakou ztrátu; další názor praví, že jde o důsledek narušeného vztahu mezi matkou a dítětem v raných vývojových fázích; podle jiné koncepce existuje cosi jako depresivní osobnost, která má sklon více prožívat negativní události v životě. Podle jiných je tím významným predispozičním faktorem ztráta rodiče do 11 let věku, která zvyšuje pravděpodobnost pozdějšího objevení se deprese. Náchylnost k depresi také zvyšují potíže nebo určité neschopnosti ve vztazích k druhým lidem. Kdo neumí říkat „ne“, nechává si pro sebe své pocity, špatně navazuje vztahy a žije v obavách, že jej ostatní neberou a neváží si ho, ten by se měl – v rámci prevence deprese – pokusit o řešení těchto problémů.
V naší poradně s názvem PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý den! Přidávám se do diskuze i se svým problémem v naději jakékoli rady. Už téměř rok se potýkám se silným šupinatěním hlavy, které je bohužel provázeno nezadržitelným padáním vlasů. V okolí čela a uší jsou projevy nejcitelnější - linie vlasů je pokryta tenkou "slupkou" odumřelé suché kůže, která se po navlhčení při mytí odděluje, za sucha pevně lpí na hlavě. Při odloupnutí je kůže vespodu zarudlá jako by zanícená. Stejně ačkoli aniž bych pozorovala zarudnutí vypadá pokožka po celé ploše hlavy. S méně závažnými projevy se v poslední době setkávám i v t-zoně obličeje, a na ušních boltcích. Celkově se dá říci, že pokožka mé hlavy je velmi suchá, čili nekoresponduje s typickými projevy seboroické dermatidy, ač mi ji lékař diagnostikoval a pokouší se jí neúspěšně léčit :-( Můj stav nevykazuje zlepšení ani po celkové úpravě jídelníčku, zařazení doporučených doplňků stravy, ani na běžné léčebné přípravky z lékarny. Prosím, pokud máte jakoukoli zkušenost, nebo nápad, jak pomoci, co vyzkoušet, budu vděčná za cokoli.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dobrý den paní Rayleen, podle Vámi popsané subjektivní diagnózy se také plně přikláním k tomu, že je to seboroidská dermatitida. Toto onemocnění se vyskytuje jak na mastné pokožce, tak i na suché pokožce, pak ji nazýváme disseborea. V některých případech se bohužel nepodaří její úplné vyléčení, podobně jako u lupénky. Je však možné redukovat její projevy. Z volně dostupných prostředků je to především vhodnými šampony, ale i rostlinnými oleji s přídavkem kyseliny salicylové. Z lékařské medikace to jsou pak kortikoidy, popřípadě antimykotické přípravky. Výborně zpracovaný popis této choroby je na webu na této adrese: http://www.medicabaze.cz/in… Je zde možnost porovnat své projevy s přiloženou fotodokumentací a také je zde rozebráno několik různých druhů variant projevů. K dispozici je zde i možná léčba. Doporučuji přečíst si to a důvěřovat svému lékaři a být trpělivá. Léčba je dlouhodobá. Držím Vám palce.
Představa o tom, že deprese je jen smutná nálada nebo zármutek, který známe normálně všichni, je velmi povrchní a není správná. Říkat depresí postiženému člověku, aby se šel někam rozptýlit, aby na to nemyslel, je asi tak smysluplné jako říkat tomu, kdo má zlomenou nohu, ať si kouká dát ty kosti k sobě.
Léky na depresi
Antidepresiva, jsou nejlepším prostředkem, jak depresi zvládnout. Neznamená to ovšem, že po tom co se vezmou antidepresiva, tak že člověk žije v nějaké euforii, ale naopak dojde k jakémusi vystřízlivění a pacient se vymaní z bludných představ, které ho dříve stahovaly až k sebevraždě. Po antidepresivech pacient získává znovu kontrolu nad svou psychikou a nabývá dojmu, že konečně se ovládá on sám a ne nějaké černé myšlenky. A to vše, aniž by pacient nějak změnil názor a myslel si najednou, že je život děsně happy. Ne, ten tragický pocit samozřejmě nadále u pacienta zůstává, ale navrací se taková jakoby praktičnost nebo lépe řečeno smysluplnost života. Mezi nejčastěji užívané léky na depresi patří Lexaurin, Citalon a Cipralex.
Babské rady na depresi
Babské rady říkají užívat čerstvě mletý muškátový oříšek každý den čtvrt lžičky. Dále se doporučuje inhalovat vanilku, například jako vonnou seneci, nebou při vanilkové koupeli. Z klasických lékových doplňků se na depresi doporučuje užívat pravidelně B-komplex forte - jednu tabletu ráno po jídle.
Psychoterapie na depresi
Názory na to, zda je deprese přemožitelná vůlí, se liší. V zásadě se dá říci, že deprese není přemožitelná pouze vlastní vůlí. Existují zde však určité psychoterapeutické postupy, které mohou pacienta zacvičit v tom, jak svou vůlí může lépe depresi zvládat. Jedním z takových alternativních postupů je behaviorálně kognitivní terapie, která spolu s antidepresivními léky pomáhá pacientovi přehodnotit svůj pohled na svět a to jak ve své minulosti, tak i do budoucnosti. Pacient se tak zbaví pocitu, že všechno co kdy udělal, bylo špatné, nebo co kdy udělá, bude špatně, protože on je špatný. Při této psychoterapii se cestou speciálních triků, domácích cvičení a domácích úkolů, podobných, jako když se učíme hrát na housle, dá přispět ke zvratu deprese. Depresi lze tedy ovlivnit psychoterapeuticky. Deprese bez léků přemožitelná je, ale nikoliv svépomocí a nikoliv amatérsky, je zde třeba určitého profesionálního zácviku a to jak psychoterapeuta, tak i pacienta.
Deprese se tedy dá zvládnout bez předčasného ukončení života pomocí antidepresiv a psychoterapie.
V naší poradně s názvem JEDLÁ SODA A LEXAURIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Můžu užívat na pálení žáhy a na pálení v žaludku jedlou sodu, když trvale užívám Lexaurin?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hydrogenuhličitan sodný neboli jedlá soda, by neměla společně s Lexaurinem dělat problémy. Ale i přesto je třeba sledovat zažívací pocity při tomto užívání. Překyselený žaludek nebo pálení žáhy může být způsobeno stresem, který může být důsledkem deprese nebo úzkosti či strachu, které dobře znáte. Zkuste společně s užíváním sody také zmírnit tyto faktory, které negativně ovlivňují překyselení žaladku. Pro zmírnění pálení žáhy a žaludku taktéž omezte konzumaci kynutého těsta, knedlíků a moukou zadělávaných omáček.
K léčbě deprese lze využít celou řadu používaných metod, včetně léků (antidepresiva), techniky stimulace mozku nebo psychoterapie. Rodinná terapie může být užitečná v případě, kdy dochází ke zvýšení deprese kvůli rodinnému stresu. Deprese je tedy léčitelná několika možnými způsoby. Lehčí formy jdou zvládnout pomocí psychoterapie, na závažnější formy je nutno vzít na pomoc antidepresiva a jiná psychofarmaka. Některé typy depresí reagují dobře na léčbu fototerapií. Na velmi těžké formy deprese, kde i léky selhávají, pak většinou odborník indikuje léčbu elektrokonvulzivní (elektrošoky). Ideálním způsobem léčby většiny depresí je kombinace farmakoterapie a psychoterapie.
Podpůrnou psychoterapii by měl ovládat a praktikovat každý člověk, který pracuje v pomáhajících profesích, tedy pochopitelně každý psychiatr nebo psycholog. Podpůrná psychoterapie představuje základní podmínky pro vytvoření pocitu důvěry. Pomáhající musí mít trpělivost naslouchat, musí se umět vcítit, mít schopnost povzbudit a problematiku srozumitelně vysvětlit.
Speciální psychoterapie pomáhá pacientovi s depresí pochopit, co se s ním děje (znalost chorobného procesu, informace o nepříteli, to samo o sobě snižuje nepříjemný strach z neznámého), umožnit mu projevení citů (což ne vždy v běžném životě jde), vytvořit mu prostor bezpečí (když ten „svůj“ právě ztratil), pomoci mu jít dál.
Psychoterapeut se stává průvodcem, který vede pacienta k znovuvybudování rozvráceného života, k přebudování žebříčku hodnot, k nalezení stability, mnohdy větší, než měl v předchorobí. Každý psychoterapeut pracuje jiným způsobem, podle školy, kde získal vzdělání, a podle názoru, který na vznik deprese má.
Léčba deprese rozhodně patří do rukou odborníka, nevyplácí se váhat s jejím započetím, indikací léků. Prodlení má někdy tragické a nevratné následky – sebevraždu člověka.
V naší poradně s názvem KETILEPT 25MG se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alenka.
Mám již 4 roky deprese, nyní již jen ranní úzkosti a obavy. Během den se ztrácejí a večer a v noci je mi nejlíp. Co byste mi doporučili? Lékař vyzkoušel více přípravvku, jsem na ně imunní- nic. Na noc beru 1/2 ketileptu 25g a 1 waldosan 25g. Co s tím, nemůžu to mít od štítné žlázy? děkuji za odpověď, případnou radu. Alenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Já bych na to doporučil zařadit do ranních hodin, hned po prvním jídle, nějaký trénink. Například tanec, fitness, běh, něco, při čem se zpotíte a bude pro vás přijemně, ale zároveň dostatečně namáhavé, a bude to trvat nanejvýš 1 hodinu (optimum je poctivých 45 minut fyzické námahy). Díky tomu totiž dosáhnete vyplavení endorfinu, který v těle navozuje dobrou náladu a mohl by utišit ty vaše ranní epizody duševní nepohody. Důležité je si před takovým ranním tréninkem dát výživné jídlo, například 70 až 90 gramů müssli s kefírem nebo mlékem. Po skončení tréninku zařadit nějaké ovoce banán, jablko, broskev a podobně a do hodiny si dát další lehčí svačinku, třeba ochucený tvaroh nebo lučinu s pečivem. Dbejte, abyste dodržovala svůj jídelní režim - každé tři hodiny jídlo, z toho by měla být tři jídla velká (snídaně, oběd a večeře). Nepřeceňujte roli léků v léčbě depresivních stavů. Mnohdy práce s vlastním tělem přinese více užitku, než utlumovací léky na depresi. Vyzkoušejte tento postup a zvykněte si na něj, jako na svůj nový životní styl. Uvidíte, že se vám v životě pak mnoho věcí změní k lepšímu.
Psychotická deprese je na rozdíl od ostatních klinických forem relativně homogennější depresivní poruchou, jejíž léčba spadá vždy do kompetence psychiatra a obvykle vyžaduje hospitalizaci. Psychotická deprese je charakterizována klinicky přítomností psychotických příznaků, zjednodušeně řečeno přítomností bludů (porucha myšlení) nebo halucinací (porucha vnímání) s depresivním obsahem nebo stuporem (strnulost, otupění). Patří k obtížně léčitelným a je častější, než by se obecně předpokládalo. Ve srovnání s nepsychotickou se u psychotické deprese vyskytují častěji relapsy (návraty příznaků) a opakované epizody. Nemocní více využívají zdravotnických služeb. Psychotická deprese vede k větší neschopnosti a je spojena s horším průběhem. Jedná se vždy o závažnou depresi spojenou s biologickými koreláty. Nejčastěji se u psychotické deprese vyskytují bludy nebo jiné příznaky psychózy doprovázené příznaky deprese.
Ve svém příspěvku PSYCHICKÉ PROBLÉMY DEPRESE LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vera Trojakova.
Dobrý den,mam velký problem se sestrou.Podle toho co jsem si přečetla tak ma asi silne deprese, nepracuje,prašky zapíjí alkoholem,je zla,vyhrožuje sebevraždou,po domě běha s nožem a vyhrožuje,mohla bych popisovat do nekonečna.Sama se lečit nechce,bojím se ,že někomu ublíží.Potřebovala bych poradit jak jí mám donutit léčit,třeba i právní cestou.Děkuji Trojáková Věra.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivona.
Dobry den, chtela jsem se poptat co mam delat abych se zbavila rannich prsimu a nastartovala se do zivota.Muj pribeh,kdyz mi bylo 20let prodelala jsem prvni deptesi jelikoz jsem vubec nevedela co to je v te dobe pricitala jsem to k prepracovani a totalnimu vyhoreni nemela jsemoc hezke detstvi nasi se rozvedli a ja a sestra zustali s otcem za svuj zivot jsem se stehovala asi 23krat.Az jsem si nasla v 19 pritele,ale snim zadna slava zacal me podvadet a ja cim dal vic pracovala abych se od vsech a vseho odprostila no a pak to zacalo silene nechutenstvi zhubla jsem na 39kg.a totalne jsem se zhroutila doktorka mi rekla ze je to syndrom vyhoreni a dala me neschopenku v te dobe se me ujala babicka a dostavala me z toho hnusu 3mesice a ja se nejak vratila do bezneho zivota opustila pritele nasla si podnajem a zmenila praci vse bylo dobre dlouhych 8let nic a po 8 letech opet je pravda zecjsem prozivala v tech 8letech hodne stres nebudu zde psat vse jelikoz by to bylo na dlouho i tak jsem .ela slozite obdobi,ale deprese zadna az po tech 8letech se vratila a ve vetsi mire nemohla jsem nic muj pritel nevedel co semnou a ja byla pripravena ze to odezni,ale ne ta poptvora se me drzela jak kliste ja zas hubla jen jsem lezela a spala z vycerpani jsem si zala dost prasku a chtela to zkoncovat nemela jsem sebevrazedne myslenky jen uz jsem memela silu dal takro zit nenajezena slaba bylo to hrozne skoncila jsem ma JIPU tam za mnou prisel psychiatr a rekl ze mam depresivni poruchu z uzkotnxma stavama a poslal me na 24 na otevrene oddeleni bylo to tam super dostala jsem se z toho zacala brat antidepresiva zoloft ale jak me pustili tak jsem za 14dni po tom otehotnela vse vysadila nahle bylo me fajn asi nejlepsi roky meho zivota 4 roky nic a ted se vse vratilo 1000krat horsi placam se v tom od listopadu a ne a ne najit vhodny lek sertralin me nepomohl pi 6 tydnech me bylo hur a ted escilacopram po dalsich 6tydnech silene nechutenstvi a ranni pedsima ted neberu 2dny escila.a je mo o trosicku lip uz se bojim,ze se pro me nenajdou leky mela jsem hned zacit s lecbou i v tehotenstvi treba by se to ted nestalo mam krasny dite jednou chci mit dalsi zacinam podnikat ale takto to nejde chci to byt zase ja zacinam s terapii udelam vse pro to abych se te mrchy zbavila poradte muzu byt na atb.nejak citliva chci aby to bylo zamnou ranna jsou nejhorsi a vecer uz je mi celkem dobreexistuji prasky a zvyseni chuti k jidlu.dekuji za odpoved a omlouvam se za obsah
Úzkost může způsobit mnoho velmi neobvyklých příznaků. Ve vzácných případech může deprese způsobit zduření lymfatických uzlin nebo zduření žláz. Oteklé lymfatické uzliny jsou jedním z nejkontroverznějších příznaků úzkosti. Skutečností je, že v mnoha případech to není tak jednoduché. Lymfatické uzliny samy o sobě nemohou být zvětšeny v důsledku stresu, protože jejich otok obvykle způsobí infekce. Přesto nelze popřít, že velké množství lidí s těžkým stresem a úzkostí má zduřelé lymfatické uzliny. Úzkost způsobuje mnoho velmi podivných reakcí v těle a mnoho lidí pociťuje úzkost jinak. Krk je asi nejčastějším místem k vyhledání oteklých lymfatických uzlin, mohou se však objevit i v jiných oblastech, jako jsou:
podpaží
břicho
třísla
Existuje jen velmi málo rychlých a snadných řešení úzkosti. Úzkost je dlouhodobou záležitostí, proto je důležité najít způsoby léčby, které snižují nejen míru úzkosti, ale také zmenšují otok lymfatických žláz. Naštěstí existuje několik efektivních způsobů, jak úzkost kontrolovat. Velmi účinné je cvičení, dostatečná konzumace vody a pravidelné dýchání.
Ve svém příspěvku OSTROPESTŘEC MARIÁNSKÝ VYRÁŽKA KOŽNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Vaněk.
Začaly se mi dělat boláčky na hlavě, na krku. Potom se mi udělaly červené fleky na těle. Zejména na bocích, na vnitřních částí rukou. Podle vzhledu to vypadalo podobně jako opařenina. Nejhorší bylo svědění, které se nedalo vydržet. Žádné mastičky nepomáhaly. Předcházelo tomu - pocit únavy, úzkosti a deprese, bolest nohou, pocit "vybitých baterek". Dle mého soudu šlo o snížení funkce imunního systému a toxikaci organismu.Tak jsem začal brát Ostropestřec mariánský. Trvalo to téměř měsíc, než to začalo ustupovat.
Máte někdo s něčím podobným zkušenosti, prosím?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Gábina.
Dobrý den, v pátek jsem začala užívat ostropestřec mariánský a v sobotu jsem se mi po celém obličeji udělaly červené pupínky, nejvíc na čele a okolí pusy. Užívám ještě antibiotika tak nevím jestli to není redakce i k nim. Ostropestřec jsem vysadila a zkusím ho začít užívat až po dobrání antibiotik. Budu doufat, že pupínky zmizí co nejdříve.
Základním příznakem deprese je nejčastěji porucha nálady – chorobně smutná nálada. Ta často trvá po celý den a téměř každý den, a to po dobu nejméně 14 dnů. Kromě nálady je však depresí zasaženo také myšlení, chování i tělesné funkce organismu.
Hlavní příznaky deprese jsou:
přetrvávající smutná, úzkostná nebo „prázdná“ nálada;
podstatné snížení až vymizení obvyklých zájmů a koníčků;
ztráta zájmu o sexuální život;
ztráta chuti k jídlu, výrazné snížení hmotnosti, nebo naopak přejídání se a přibývání na hmotnosti;
nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo naopak nadměrná spavost i během dne;
zpomalení pohybů, nebo naopak pohybový neklid u nemocných s úzkostí;
pokles energie, únava, ospalost, malátnost (jednoduché činnosti vyžadují nadměrnou námahu);
pocity vlastní méněcennosti a sebeobvinění;
potíže se soustředěním, zapamatováním si, rozpomínáním se, s pamětí vůbec, a problémy s rozhodováním, zpomalené myšlení;
myšlenky na smrt nebo sebevraždu, sebevražedné sklony.
Další příznaky deprese jsou:
negativní pohled na sebe a sebepodceňující myšlenky;
pocity beznaděje, pesimismu nebo bezmoci;
nadměrné polehávání nebo posedávání, neschopnost přinutit se k činnosti, odkládání činnosti;
neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost;
přetrvávající tělesné příznaky, jako je bolest hlavy, poruchy trávení, zácpa, suchost v ústech, dlouhodobé bolesti (zad), u žen nepravidelnosti v menstruačním cyklu;
tíha na hrudi, ztuhlost nebo ochablost svalstva, snadná unavitelnost;
Hlavním problémem deprese u mužů je to, že společnost považuje mluvení o mužských emocích za něco špatného. Muž má být silný a nezdolný. Smutek, úzkost či melancholie představují slabost a nepřípustné chování pána tvorstva. Emoční stránka deprese je všeobecně známa, o čem se však tolik nemluví, jsou tělesné symptomy. Varovným signálem je tedy neustálá únava a špatný spánek.
Mnoho příznaků deprese je však společných oběma pohlavím. Jako první se objeví pocity úzkosti, smutku a osamění. Pak se dostaví únava a nekvalitní spánek. Není se tedy čemu divit, že muž trpící depresí leží často v posteli a baví se nicneděláním. Kvůli depresi totiž ztratí veškerý zájem o aktivity či koníčky. Začne se přejídat nebo naopak ztratí chuť k jídlu. Jak tedy poznat depresi u muže? Pozor si dávejte i na podrážděné chování, pokles libida a rizikové činnosti. Muži se totiž pod záštitou deprese nezřídka vrhají bezhlavě do všech adrenalinových aktivit, hazardu či promiskuity.
Mezi hlavní příznaky deprese patří bezesporu smutná nálada, což je společensky chápáno jako jediný příznak, ale to samo o sobě nestačí. Mezi další příznaky patří také snížené sebevědomí, pesimismus - do budoucna je všechno viděno černě. Také úzkost bývá průvodním jevem deprese. Dále sem patří ztráta vůle, ztráta iniciativy, ztráta zájmů a koníčků. Pak jsou zde i časté pocity únavy a mnoho různých dalších tělesných příznaků.
Často se při depresi objevuje časné ranní probouzení. Postižení depresí se vzbudí ve dvě nebo ve tři hodiny ráno a pak již nemohou usnout. Nastává zde pak situace, že postižený straší po bytě, a je to pro něj taková ta hodina mezi psem a vlkem, kdy nic nejde dělat a zároveň spát také není možné. V jiném případě se zase třeba postižený depresí probudí normálně, ale nemá zase potřebu vůbec vstát z postele. Každá jednotlivá věc, kterou by pak měl přirozeně udělat, se jeví, jako že to vlastně vůbec nemá cenu. Obléknout se, vyčistit si zuby, obstarat základní tělesné potřeby, to vše se postiženému zdá jako nepřekonatelný úkol srovnatelný například s výpravou na Mount Everest. Postižený se musí přemlouvat ke každému kroku, protože nejraději by zůstal třeba tři dny v posteli a nevylezl z ní. Dalším charakteristickým znakem deprese je ztráta sebeúcty. Pacient tak často přestane uznávat sám sebe a ztratí sebedůvěru. Pacient při depresi nepřikládá vlastní osobě sebemenší důležitost. Jestliže pak chybí sebeúcta a sebedůvěra, tak přichází na řadu konečné řešení, které vrcholí sebevraždou.
Když začne člověk na sobě vnímat příznaky deprese, tak to často vidí jako svou slabost, což dále více prohlubuje jeho pocity neschopnosti. U postiženého při depresi jeho víra ve své osvobození neexistuje. Bolest nepolevuje, a pacientův stav činí nesnesitelným vědomí, že žádná pomoc nepřijde, dnes ani zítra. A tato beznaděj deptá duši více, než bolest sama.
Vliv dědičnosti na rozvoj deprese je významný, ale nikoliv rozhodující. Odhaduje se, že se genetické faktory na depresi podílejí přibližně 40 %. Ví se také, že děti nebo sourozenci nemocného s depresí mají asi 2–3x vyšší riziko, že během života také onemocní depresí, než lidé bez deprese v příbuzenstvu. Nedávné studie nicméně ukazují, že genetická vloha nerozhoduje přímo o tom, zda se u nás objeví deprese, či nikoli, nýbrž o tom, zda a jak budeme, či nebudeme odolní k negativním životním událostem (stresu). Někdo tak může během života zažít řadu těžkých situací a deprese se u něj neobjeví, naopak u někoho riziko deprese stoupá s výší zátěže (mírou prodělaného stresu). Dědičnou výbavu zatím změnit nedokážeme, průběh života však alespoň do jisté míry ano.
V seniorském věku dochází k řadě omezení a ztrát. Senior přichází o dlouholetého partnera, zdravotní stav jej donutí omezit některé zájmy a aktivity. Dochází ke snižování tělesných schopností. Člověk se pak více soustředí na tyto nové tělesné změny nebo obtíže. Smutná nálada se pak dává – ne vždy správně – do přímé souvislosti s těmito faktory. Mezi závažné projevydeprese u seniora patří ztráta zájmu o okolí, pocity bezmocnosti, zbytečnosti a nepotřebnosti. Senioři uvádějí, že je život prázdný, nenacházejí smysl života, obtížně činí různá rozhodnutí. Velmi závažným projevem deprese jsou myšlenky na smrt a nežití. Myšlenky na sebevraždu bývají rovněž přítomny a jsou velice nebezpečné. Své místo v léčbě depresí u seniorů má psychoterapie a léčba za pomocí psychofarmak.
Na začátek si připomeňme, co to vlastně deprese je. Je to psychické onemocnění, které se projevuje smutkem, sklíčeností, ztrátou zájmu o dění okolo sebe, apatií. Tento stav může trvat týdny i měsíce a má tendenci se vracet. Zejména dlouhodobá neléčená deprese (trvající déle než půl roku) může mít další negativní důsledky na zdraví přerůstající do roviny fyzické (nespavost, pocit tíhy na hrudi, bolesti hlavy, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, poruchy příjmu potravy a další). V závažných případech může deprese dohnat nemocného až k myšlenkám na sebevraždu.
Mezi hlavní psychické příznaky patří smutek, plačtivost, snížené sebevědomí, pocit beznaděje a neschopnost radovat se. Typická je váhavost, nerozhodnost a neustálé omílání určitých myšlenek a přemítání o možnostech, aniž by to mělo nějaký výsledek (takzvaná ruminace). Člověk může být buď apatický (utlumený), nebo naopak úzkostný a agitovaný (vyvíjející neúčelnou zvýšenou aktivitu). Jde-li o úzkostný typ deprese, může úzkost přerůst v takzvaný raptus melancholicus, což je dezorganizované jednání, kdy dotyčný může i fatálně ublížit sobě a/nebo někomu z okolí. Časté jsou hypochondrické představy – pocit dotyčného, že trpí nějakou závažnou, nevyléčitelnou nemocí. Kolem 70 % jedinců v depresi má sebevražedné myšlenky, ale před okolím nebezpečí sebevraždy většinou bagatelizují. 15 % lidí trpících depresí spáchá sebevraždu. Může dojít k takovému zpomalení duševní činnosti (řeči, myšlení, rozhodování a podobně), že to navenek vypadá jako demence. Po odeznění deprese se ale vrací původní mentální výkonnost. Někdy se u deprese objevují bludy (například že si člověk za něco zaslouží trpět nebo že má být po právu odsouzen k smrti) i halucinace (většinou „hlasy“) – pak jde o takzvanou depresi s psychotickými příznaky. Člověk s depresí se často probouzí brzy nad ránem a objevují se u něj takzvaná ranní pesima – návaly extrémně mrzuté nálady po probuzení. K základním somatickým (tělesným) příznakům náleží nechuť k jídlu a související ztráta na váze, zácpa a nezájem o sex.
