PROPICHOVÁNÍ RODIDEL VIDEA bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Na začátku pochvy se nachází poševní vchod, jenž je lemován u děvčat slizniční řasou, která se označuje jako panenská blána. Poševní stěna je tvořena ze dvou vrstev hladkého svalstva. Pochva je zakončena takzvanou poševní klenbou, do níž vyčnívá poševní čípek. Délka pochvy od poševního vchodu do přední klenby je asi 10 cm, zadní poševní stěna pak měří maximálně 12 cm.
Svědění poševního vchodu v těhotenství
Zánětlivá onemocnění zevních rodidel v těhotenství jsou častá. Tkáně rodidel jsou překrvené, prosáklé a zánětlivá infekce se rychle šíří. Mezi nejčastější onemocnění v těhotenství patří právě zánět zevních rodidel, který se projevuje zarudnutím kůže a sliznic zevních rodidel a svěděním, vyvolávaným obvykle drážděním výtokem z pochvy, potem nebo močí, třením nevhodným prádlem a podobně. Zánět může přecházet i na vnitřní plochy stehen. Náchylné k těmto zánětlivým projevům jsou ženy těhotné, obézní, s poruchami glukózového metabolismu či diabetičky.
Překrvení sliznic pohlavního ústrojí v těhotenství má za následek zvýšené zvlhčení pochvy a zevních rodidel i bez jiné zevní příčiny. Představuje však zároveň vhodné podmínky k projevům infekce stejnými původci jako mimo těhotenství, zejména infekce kvasinkové. Hojný řídký výtok může být i ze žlázek těhotensky změněné sliznice děložního hrdla, dokonce se může jednat i o odtok plodové vody. Proto posouzení příčiny a určení léčby přísluší jedině odbornému lékaři. Některé z místně používaných léků nejsou v těhotenství vhodné. Trichomonádový a jiný výtok dráždí pokožku zevních rodidel, vyvolá jejich maceraci až zánětlivé projevy. Nesmí se zapomínat na možnost čerstvé kapavčité infekce nebo vzplanutí ze skrytého ložiska. Výtok musí být bakteriologicky vyšetřen a podle výsledku eventuálně léčen antibiotiky. Při nálezu beta-hemolytického streptokoka je zapotřebí před porodem podávat antibiotika a provést příslušná opatření při porodu. Kvasinkový zánět pochvy a vulvy se v těhotenství vyskytuje častěji než mimo gestaci. Začíná svěděním a pálením v pochvě a na vulvě. Sliznice je zprvu zarudlá, suchá, pak se objeví bělavé ostrůvky náletů v rýhách mezi stydkými pysky a kolem poštěváčku, které je možné setřít; kůže a sliznice pod nimi jsou zarudlé a někdy krvácí. Výtok z pochvy je hustý, žlutavě šedý. Před zahájením léčby je třeba kontrolovat glukózový metabolismus.
Kvasinkové infekce penisu nejsou příliš časté. Výskyt souvisí buď se špatnými životními návyky, nebo se závažnou poruchou imunity. V každém případě by se mykóza měla řešit, nejlépe ve spolupráci s odborníkem.
Pacienti si často myslí, že mykóza penisu je pohlavní nemoc. Úplná pravda to není, poněvadž intimní styk představuje jen jednu z možností, jak lze mykózu získat. Proto mezi klasické sexuálně přenosné infekce nepatří. Navíc k přenosu při pohlavním styku dojít nemusí, i když partnerka kandidózou trpí. Muže, který měl sex s takto nemocnou ženou, není nutné léčit, pokud se u něho neobjeví příznaky onemocnění. Nicméně se doporučuje vyhýbat se nechráněnému sexu, dokud žena infekci nevyléčí.
Příznaky
Mykóza penisu mívá různé podoby, přesto existuje soubor příznaků, jimiž se většinou projevuje: na žaludu se objeví zarudlá kůže, otok, podráždění, zánět, bílé skvrny, žalud může svědit; předkožka se začne obtížně přetahovat a pod ní vzniká hrudkovitý zapáchající sekret. Vše může doprovázet bolest při močení a při sexu. Mykóza penisu je vzácné onemocnění, které může upozornit na dlouhodobě špatnou životosprávu nebo na počínající, mnohem závažnější onemocnění. Mezi velmi závažné jevy patří invazivní kandidóza, při níž se kvasinky šíří krevním řečištěm do celého těla. Tento stav může u mužů se sníženou imunitou vyvolat právě kandidóza penisu. Invazivní forma nemoci musí být léčena v nemocnici, a to silnými antimykotiky. Jedná se totiž o onemocnění, jež může rychle skončit smrtí. K faktorům zvyšujícím riziko přechodu kandidózy penisu v invazivní typ se řadí: virus HIV, diabetes, chemoterapie, dialýza, centrální žilní katétr, užívání léků potlačujících imunitu.
Při podezření na mykotické onemocnění penisu se nebojte obrátit na lékaře. Ten na základě příznaků může buď rovnou zahájit léčbu, nebo provést další testy. Testy zahrnují stěry z postižené tkáně, případně i vyšetření na některé pohlavně přenosné choroby. Lékař by měl brát rovněž v potaz jiná, závažnější onemocnění, se kterými může kandidóza souviset, například diabetes nebo HIV infekci.
Část lehčích mykotických postižení penisu zmizí sama od sebe. Pokud se tak nestane, existuje léčba ve formě antimykotických mastí nebo tablet. Co se prášků týče, užívá se mimo jiné: ketokonazol, flukonazol, klotrimazol, mikonazol. Podobu místně nanášeného krému má antimykotikum Nystatin (obsahující stejnojmennou léčivou látku) nebo Canesten pro muže. V přípravku Canesten se nachází léčivá látka klotrimazol, což je antimykotikum určené k aplikaci na kůži. Klotrimazol působí proti řadě choroboplodných houbovitých mikroorganismů, včetně dermatofytů, kvasinek a plísní. Ničí i některé druhy
V naší poradně s názvem ORTOPEDICKÉ VLOŽKY NA PROPADLOU KLENBU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Ano, s největší pravděpodobností to bude propadlá klenba. Vytvořila se vám příčně plochá noha a proto to bolí. Tuto plochost bude potřeba kompenzovat nadzvednutím chodidla pomocí ortopedické vložky, kterou je třeba nosit trvale ve všech botách a omezit chůzi na boso. Zároveň bude třeba posílit svaly chodidla speciálními cviky, které jsou vidět zde: https://youtu.be/EPtPR6nIXmc
Zároveň můžete kontaktovat lékaře ortopeda, který vám může předepsat zdravotní vložky na míru, které z části hradí zdravotní pojišťovna a k tomu vám může předepsat rehabilitaci, rovněž na náklady zdravotní pojišťovny.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Evžen Kamenár.
Hned jsem to začal cvičit, je to dost namahavé pro 66 letého ale myslím si že to bude dost dobré- Děkuji mooooc za radey. Je to pěkně nahrané tak že si to pustím a cvičím podle videa. SUPR
Co se týče zubních váčků, tak určitě je pacient dohodnutý se zubním lékařem, musí dodržovat maximální zubní hygienu. Poté může na váčky používat výtažky z grepového jadýrka, jelikož mají desinfekční účinek. Ústa se mohou vyplachovat odvarem ze šalvěje a doporučuje se užívání koenzymu Q10 vnitřně, jelikož zpevňuje dásně. Zubní váček a domácí léčení ve formě propichování, by mělo zůstat jen na experimentátorech. Při propichování zubních váčků je třeba použít sterilní jehlu a místo vpichu před i po zákroku vydezinfikovat lihem. Když zubní váček moc bolí, tak pomáhají klasické léky na bolest. Fotografie, kde je dobře vidět zubní váček a jeho příznaky jsou zde.
V naší poradně s názvem ZELENÝ ZÁKAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar.
prosím o radu jak na zelený zákal.děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Glaukom může výrazně ovlivnit váš život. Jak hodně budete pociťovat omezení závisí na tom, jak velká je ztráta zraku, jaké aktivity děláte a jaký je váš životní styl. Abyste našla způsob, jak co nejlépe využít zbývající zrak, musíte spolupracovat se svým lékařem. Sama si můžete pomoci těmito radami:
- Používejte pomůcky pro lepší vidění, jako jsou systémy pro zvětšování videa, lupy a velké tiskové materiály.
- Osvětlení si vždy nastavte tak, aby bylo zaměřeno na to, co chcete vidět a nesvítilo do očí.
- Oblasti kolem schodů a ramp si označte barvou nebo výrazně barevnou páskou.
Mykóza pohlavních orgánů (tedy infekce způsobená houbami) trápí něžné pohlaví častěji než muže. Alespoň jednou za život jí trpí tři ze čtyř žen. Typickým příznakem mykózy je svědění zevních rodidel. Mírné svědění se často objevuje přibližně tři dny před menstruací, není doprovázeno výtokem a během menstruace samo odezní. Svědění však může být (i když ojediněle) poměrně nesnesitelné, někdy se změní až v pálení v pochvě, jež mohou doprovázet následující příznaky: zarudnutí pochvy a zevních rodidel, bílý tvarohovitý výtok z pochvy, otok rodidel, pálení a řezání při močení, zápach výtoku, bolestivý pohlavní styk.
Ovšem nezapomínejte, že každá pochva je osídlena bakteriemi, houbami i viry. A není žádoucí, aby se žena snažila tyto organismy zlikvidovat. Za normálních okolností je pochva sama schopná udržovat rovnováhu v tomto mikrobiotickém prostředí. Existuje ale mnoho faktorů, které mohou poševní prostředí narušit, v důsledku čehož počet kvasinek rychle narůstá. Výsledkem je poševní kvasinková infekce.
Poševní prostředí se narušuje kromě jiného i pohlavním stykem. Přestože pohlavní styk představuje pro většinu z nás příjemnou záležitost, pro pochvu může znamenat narušení přirozeného prostředí. Poševní prostředí může být při pohlavním styku narušeno mechanicky (drobná poranění například při nedostatečné vlhkosti pochvy) nebo „zavlečením“ jiných bakterií, které žijí na partnerovi. Prostředí může být po ejakulaci změněno i přítomností spermií. To vše napomáhá přemnožení kvasinkových organismů. V současné době lidé často souloží nepravidelně, kumulovaně (o víkendech, dovolených, na líbánkách), což neumožňuje pochvě, aby se dostatečně adaptovala na nové podmínky. Tudíž pokud plánujete uskutečnit více styků, musíte pochvě zajistit dostatečnou lubrikaci. Používejte lubrikant, jenž chrání tkáně před poškozením a močový měchýř před infekcí. Při pohybu penisu se kvasinky totiž mohou dostat i do močové trubice a močového měchýře. Proto je dobré se před souloží i po ní vymočit.
Poševní prostředí ovlivňují rovněž změny koncentrace hormonů, tedy mimo jiné i menstruační cyklus: v první polovině cyklu estrogeny stimulují pochvu a čípek, čímž se vytváří sekret, který se podobá vaječnému bílku a který představuje prostředí příznivé pro spermie. Množství sekretu stoupá až do ovulace. Po ovulaci se k estrogenům přidává hormon progesteron a tato kombinace mění poševní sekret: začíná být smetanově bílý, není tak vazký a pro spermie je méně příznivý. Od prvního dne cyklu pH v pochvě postupně klesá a s blížící se menstruací se stává kyselejším. Kyselost svědčí kvasinkám, proto čím je menstruace blíže, tím více pochva svědí. Při menstruaci se pH o
Ve svém příspěvku LIFTINGOVÉ NITE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Chce se to poradit primo s nejakým plastikem, který poradí, co by ti nejvíce pomohlo. Me rekli, ze ty nite me krasne omladi a meli pravdu. Pri zákroku citis jen trochu tlak, žádnou bolest. Pak po zákroku nosís zpevnující spešl masku. Jinak bylo mi letos 40
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
Muj prispevek se nezobrazil cely. Urcite se koukni na youtu, kde mají videa Perfect Clinic a Liftingové nite. Je tam natočený celý zákrok.
Na rozdíl od mužské obřízky, která může někdy být i zdravotně prospěšná a nezpůsobuje vážné poškození pohlavního orgánu, představuje infibulace u žen podstatně vážnější zákrok s celoživotními (především negativními) důsledky. Ženská obřízka nemá pro ženy a dívky žádné zdravotní přínosy. Mezi okamžité důsledky patří těžké krvácení a problémy s močením, později se mohou vyvinout cysty, infekce, neplodnost. Zvyšuje se také pravděpodobnost komplikací při porodu a riziko, že se dítě narodí mrtvé. Zákrok většinou provádějí ostrým nožem, žiletkou nebo nůžkami tradiční „obřezávačky“. Tyto ženy mají často důležitou pozici a ve svých komunitách plní také funkci porodní báby. Podle WHO však 18 % zákroků provádějí poskytovatelé zdravotní péče.
Světová zdravotnická organizace uvádí čtyři typy ženské obřízky
Klitoridektomie: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku, výjimečně jen jeho předkožky.
Excize: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku a malých stydkých pysků, jen někdy též odstranění velkých stydkých pysků.
Infibulace: zúžení poševního otvoru vytvořením kryjícího uzávěru tím, že se naříznou a přemístí velké nebo malé stydké pysky, někdy doprovázené odstraněním klitorisu.
Další nespecifikované typy: všechny ostatní škodlivé zásahy do ženských pohlavních orgánů – propichování, piercing, nařezávání a vyškrabování, rovněž kauterizace ženských rodidel.
Další typy ženské obřízky
Sunna cirkumcize: Jedná se o arabskou tradici, při níž by měla být odstraněna pouze předkožka klitorisu. Takto provedený zákrok má jako jediný nárok na název obřízka, a pokud je proveden v původním smyslu a malém rozsahu, lze u něj jako u jediného připustit i možné zlepšení sexuálního prožitku obnažením glans při ztopoření. Většinou však při tomto zákroku dojde k odstranění špičky (glans) klitorisu, takže žena poté neprožívá tolik vzrušení jako při celistvé konfiguraci klitorisu. Odstraněním jen špičky poštěváčku nemusí dojít k absolutní ztrátě prožitku při ztopoření pahýlu, avšak mnohdy si dívky stěžují, že jako by to „tam bubřelo a není kam“. Z toho pak mohou nastat traumatické situace, avšak to ještě není to nejhorší, pokud je odřezání „čisté“, to znamená celistvě ošetřené. Pokud je obřízka tohoto typu provedena jako infibulace, tak je odřezaný celý volný klitoris, tedy přeťata crura těsně za vazy ke stydké kosti. Pak dívka klitoris necítí, jen jej má v paměti zafixován. Poté bývají problémy i s masturbací, neboť vjemy jsou, jako by ho tam měla, ale nemůže ho nahmatat.
Klitoridektomie: Při tomto zákroku dochází k odstranění klitorisu a někdy i malých stydkých pysků.
Faraonská obřízka: Představuje nejtěžší typ infibulace. Při tomto zákroku dochází k odstranění malých i velkých stydkých pysků a klitorisu. Rána je pak sešita tak, že po odhojení zůstane jen malý otvor pro močení a menstruační krev. Pokud je zákrok proveden před pubertou, mohou kromě výše uvedených problémů nastat ještě následné komplikace při zahájení menstruačního cyklu. Při svatební noci je pak žena naříznuta.
Ve svém příspěvku MUDR JAN ŠULA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Pavel.
Dobrý den. Žádám o radu pana doktora Šulu. Je mi 42let a loni jsem dostal tinitus. Je nějaká možnost úplného vyléčení? Děkuji za případný zájem poradit. S úctou Roman Pavel.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr m.
ano o tinitusu je to velmi dobre popsane v jednom z videi od pana duska s janem sulou pokusim se najit prsny nazev videa snasd ho do ty doby nesmazou z youtube
Léčení zánětů zevních rodidel je obecně velmi nevděčné, přesto musí být doléčeny, aby nebyly zdrojem vzestupné infekce. Furunkuly a abscesy se incidují, celkově jsou podávána antibiotika. Výtok se léčí podle mikrobiologického nebo kultivačního nálezu. Při výběru místně i celkově používaných léků je vždy třeba respektovat původce onemocnění. Při léčbě pak musí být úzkostlivě dodržována hygiena zevních rodidel. Hygiena těchto partií je v neposlední řadě důležitá také pro prevenci vzniku infekce.
Největší skupinu zánětů genitálií v dětském věku u dívek tvoří zánětlivá onemocnění poševního vchodu (vulvy) a pochvy (vaginy), přičemž jejich výskyt kolísá podle jednotlivých období dětského vývoje. Tato onemocnění se mohou objevit (i když velmi zřídka) už u novorozeňat, většinou se však spontánně zhojí. V období pohlavního klidu (to jest do puberty) převažují bakteriální zánětlivé formy chorob, s tvorbou ženských pohlavních hormonů se více objevují trichomonádová a plísňová onemocnění. Postiženy bývají obvykle jen vulva a dolní třetina pochvy.
Záněty poševního vchodu (vulvitida) u dívek vznikají na základě mechanického nebo chemického podráždění v důsledku nesprávné či nedostatečné péče. Konkrétními příčinami mohou být přísady do koupele, dezinfekční prostředky, ale také špatně vymáchané plenky nebo jejich nedostačující výměna. Na pravidelnou výměnu plen je třeba dbát i u těch papírových, neboť dítě močí relativně často (ve srovnání s dospělými), a přestože se plenka zdá suchá, moč z ní může prosakovat nebo se vypařovat. To může vést k podráždění dětské pokožky, v horším případě pak k onemocnění močových cest i genitálu. Mezi další příčiny zánětu poševního vchodu v dětském věku patří mykózy (kandidóza a jiné) vyvolané antibiotiky (jimiž se léčí či léčila nějaká nemoc), cukrovka, podráždění kůže způsobené bakteriemi... Po vulvitidě prodělané v dětství mohou zůstat jizvy a srůsty.
Záněty poševního vchodu se projevují většinou mírným zarudnutím, případně svěděním v místě zánětu. Jestliže se zanítí i pochva, dalším příznakem může být světlý hlenovitý výtok z roditel, v těžších případech je výtok hnisavý nebo krvavý. V takovém případě je nutné neprodleně vyhledat dětského lékaře, eventuálně na jeho doporučení navštívit dětského gynekologa. S vyhledáním odborné péče se nemá dlouho otálet, jelikož i při vážných zánětech zevních rodidel nemusí mít dítě horečku a jeho zdravotní stav tak nemusejí rodiče dobře odhadnout.
Co se týče vulvovaginitidy, tedy zánětu vulvy a pochvy, příčin může být ještě více. Kromě bakteriálních infekcí a mykóz může daný zánět vyvolat střevní onemocnění, jež se přenese na genitálie, nebo streptokoková infekce, kterou často doprovází i silný krvavý výtok. U menších dětí mohou onemocnění způsobit i střevní parazité (roupi), kteří přesídlí z konečníku do pochvy. Vulvovaginitida se někdy objevuje jako průvodní onemocnění při některých infekčních chorobách (při angíně, spále, zápalu plic, zánětu močových cest a podobě) a po očkování proti pravým neštovicím. Bakteriální infekce se vyznačuje mimo jiné i řídkým krvavým, někdy až hnilobně zapáchají
Nejčastější cestou přenosu je nechráněný pohlavní styk. Bez rizika není ani nechráněná orální soulož. Riziko přenosu je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, a to jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu. Další možnou cestou vzniku infekce je podání infikované krve nebo krevních přípravků. V současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučený. Obezřetní bychom ale měli být i u provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing a podobně). Další možností přenosu HIV je při injekčním užívání drog. V současné době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu. K přenosu může také dojít tak, že matka HIV pozitivní může nákazu přenést i na své dítě, a to nejen během těhotenství, ale i při porodu a následně i během kojení. Těhotné ženy se rutinně testují na přítomnost viru HIV, aby v případě pozitivního nálezu mohla být u nich nasazena profylaxe či léčba a snížilo se tak riziko přenosu infekce HIV na novorozence. Dle současně platné legislativy lze provést test na HIV u gravidní ženy i bez souhlasu, a to s ohledem na zájem nenarozeného dítěte. HIV pozitivním matkám se v rozvinutých zemích nedoporučuje kojení. HIV pozitivita u matky může být po jejím souhlasu důvodem k interrupci.
Když se řekne porod, tak většině z nás přijde na mysl klasický spontánní porod, případně císařský řez na porodním sále. Ale existují další druhy porodů. Porod může být ta nejpřirozenější událost, anebo taky může znamenat obavy či nejistotu. Většina žen v Česku při porodu spoléhá na lékaře, ale některé ženy by se naopak bez lékařů obešly, a raději preferují porod doma.
Porod - základní biologický pochod, starý jako lidstvo samo. Během jediné vteřiny proběhne na celém světě v průměru 4 krát. Na svět tak přichází asi 218 000 dětí denně. Okolnosti jejich startu do života se ale diametrálně liší. Úměrně úrovni medicíny.
Těsně před porodem se měří srdeční ozvy pomocí kardiotokografie. Využívají se nejmodernější ultrazvuky a léky. Ale zdaleka nejde jen o přístroje. Ačkoliv v ČR převládá lékařsky vedený porod, tak přesto přichází řada žen, které péči lékařů chtějí v co nejmenší míře.
Ambulantní porod, aneb odroď v nemocnici a jdi domu
Ambulantní porod znamená, že žena porodí v porodnici, na porodním sále, Krátce po porodu, to může být 4, 8, nebo i 12 hodin, pokud je vše v pořádku a pokud porod probíhal dobře, může odejít domu. Hlavní podmínkou je to, že se jedná o normálně probíhající těhotenství, porod probíhá normálně, miminko se narodí zdravé a přisaje se k prsu. Ambulantní porod představuje alternativu pro určitou minoritní část pacientek. Nejrizikovější dobou porodu jsou první 2 hodiny po porodu, proto většina porodnic ve světě maminky po porodu 2 hodiny monitorují na porodním sále.
Chirurgické vyndání plodu
Císařský řez je porodnická operace, během které je novorozenec vyňat z děložní dutiny chirurgickou sekcí. Vše probíhá při plné anestezii a matka zde neprožívá žádné porodní bolesti.
Plánovaný porod
Plánovaný porod se na první pohled příliš neodlišuje od tradičního porodu. Základní rozdíl spočívá v tom, že je rodičce uměle vyvolán. Matka, která má obavu z přenášení, nastoupí v den, který má ve své těhotenské průkazce označen jako termín porodu, do porodnice, kde jsou jí podány infuze a tak zvané provokačky. Do několika hodin poté porodí. Hlavní výhoda spočívá v tom, že se rodička nestresuje, když se v den termínu porodu nic neděje. A jak vypadá obrácená strana mince? Po těchto provokačkách rodičky mívají mnohem silnější bolesti, než je tomu v případě přirozeného porodu. Proto také v tomto případě lze využít možnosti epidurální anestezie. Látky urychlující příchod porodu se podávají i v případě, kdy rodičce odtéká nebo odtekla plodová voda, a nepřicházejí kontrakce. Tento druh porodu je obvyklou prevencí proti nežádoucím následkům přenášení. Jakmile žena přenáší déle než
Inkubační doba je 4–20 dní, obvykle týden. Mezi známé symptomy patří vaginální výtok (hojný, řídký, zpěněný, zásaditý, nasládlý, po rybině zapáchající, nažloutlé nebo nazelenalé barvy), pálení, svědění v oblasti pochvy, bolest při pohlavním styku, zarudnutí a zduření zevních pohlavních orgánů. Může se také dostavit pocit častého nucení k močení. Někdy dochází ke zvětšení místních lymfatických uzlin. Pokud se choroba neléčí, výtok i další příznaky postupně mizí – nemizí však riziko nákazy partnera. Onemocnění u mužů probíhá zpravidla bez příznaků a právě proto jsou to muži, kteří jsou významnými přenašeči tohoto onemocnění. Období nakažlivosti trvá po celou dobu infekce, což může u neléčených případů představovat i několik let.
U žen je počátek onemocnění obvykle provázen hojným zelenožlutým zpěněným poševním výtokem spojeným s podrážděním a bolestivostí zevních rodidel, hráze a stehen, bolestivým pohlavním stykem a bolestivostí při močení. Některé ženy mají jenom mírný výtok a po dlouhou dobu jsou nosičkami onemocnění, aniž by měly nějaké závažnější příznaky, i když se tyto obtíže mohou v průběhu času kdykoli objevit. Nákaza trichomonádou se často vyskytuje spolu s kapavkou. V těžších případech bývají zevní rodidla a hráz zaníceny, s otokem stydkých pysků. Poševní stěny a povrch děložního čípku jsou často normální, ale mohou na nich být tečkované skvrnky jako na jahodách.
Muži obvykle nemají žádné příznaky. Někteří mohou mít přechodně zpěněný nebo hnisavý výtok z močové trubice, provázený bolestivostí při močení a častým nucením na moč obvykle časně ráno. Vzácnými komplikacemi jsou záněty nadvarlete a prostaty.
Naše zdraví je jako dům, čím stabilnější jsou základy, tím větší je jistota. Jistota zdraví přináší pracovní výkonnost, životní pohodu a zdravé sebevědomí. Stále více lidí si uvědomuje, že jejich zdraví není samozřejmostí, ale je výsledkem trvalého osobního snažení. Jeho základem je vyhýbání se kouření, nadměrné spotřebě alkoholu a živočišných tuků. V posledních desetiletích se na nemocnosti a úmrtnosti obyvatel v ČR stále více podílejí nádory. Jejich výzkum, zaměřený na vývoj nových léků, ozařovacích postupů a operačních technik, je ve srovnání s minulostí úžasný. Přesto neúprosná statistika varuje, že u velkého počtu nemocných jsou některé nádory zjištěny v pokročilém stadiu. Například u rakoviny plic 85 %, žaludku 70 %, tlustého střeva a konečníku 50 %, prsu a rodidel 40 %, kůže 25 %.
Rozhodující pro úspěšné zahájení nádorové léčby je včasné rozpoznání prvních příznaků. Z jejich uvedeného přehledu je trvalejší výskyt i jediného příznaku důvodem k návštěvě lékaře nebo přímo onkologa. Jejich výskyt ale neznamená vždy rakovinu, protože řada příznaků je společná také jiným nemocím. Pro vyloučení nádoru a získání pocitu bezpečí je důležité sledovat své zdraví. Také mladší generace, u které se nádory začínají více objevovat, by neměla tyto varovné příznaky přehlížet a včas navštívit svého ošetřujícího lékaře.
Nepřehlížejte proto zprvu drobné varovné příznaky, které mohou signalizovat nemoc. Mohly by přerůst do opravdu vážných problémů. Podívejte se na výčet problémů, které by vás měly vyslat okamžitě do ordinace. Ještě lepší však bude, když nezanedbáte žádné preventivní lékařské prohlídky a zúčastníte se i všech dostupných screeningových programů.
Genitální bradavice je výrůstek na kůži bílé nebo tělové barvy (i tmavší pigmentace). Má tvar vyššího pupínku různé velikosti. Někdy se však rozrůstá v květákovitě vypadající útvar. Genitální bradavice mohou být ojedinělé i vícečetné. Jak už samotný název napovídá, jejich výskyt se týká především oblasti genitálu. U žen je to vnější část rodidel, poševní vchod i pochva, někdy vyrostou i na děložním čípku. U mužů je nejčastější výskyt na penisu a skrótu (šourku). Ojediněle se bradavičky objeví i kolem anu (vyústění konečníku), na perineu (hrázi) či v tříslech. Pokud se projeví infekce papilomavirem, bývá to většinou výsevem bradaviček. Může se však projevit i změnou sliznice na děložním čípku a dát tak základ ke vzniku děložního karcinomu (rakoviny). Z tohoto důvodu se zvýšený výskyt a přenos papilomaviru HPV považuje za alarmující.
Lidský papilomavirus (zkratka HPV pochází z anglického označení human papilloma virus) patří mezi viry, které napadají buňky lidské pokožky a sliznic. Bylo identifikováno nejméně 100 typů HPV virů. HPV viry se dělí dle rizika vyvolání přednádorových změn v postižené tkáni na:
HPV typy s nízkým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – většinou vyvolávají tvorbu kondylomů (například typ 6 a 11);
HPV typy s vysokým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – jsou zodpovědné za přednádorové změny na děložním čípku (například typ 16 a 18).
HPV – human papilloma virus – vyvolává vznik genitálních bradavic (takzvaných kondylomů) u mužů i žen a je zodpovědný za přednádorové změny na děložním čípku a za rakovinu děložního čípku. HPV infekce dále může být přítomna v nádorech vulvy (zevních rodidel) a vaginy, karcinomu konečníku, karcinomu penisu, karcinom krku (především tonzil).
Někdy se hypermangan používá ne sedací koupele při mykózách. Zde však hrozí při nesprávném naředění velké riziko popálení zevních rodidel. Pokud si v těhotenství potřebujete provést pouze koupel nohou, tak použití hypermanganu ve správné koncentraci není škodlivé.
Nebezpečí
Hypermangan je klasifikován jako oxidující, zdraví škodlivý a nebezpečný pro životní prostředí v neředěné formě. S hořlavým materiálem může způsobit požár (jiné oxidující látky a přípravky včetně anorganických peroxidů, které mohou způsobit požár nebo zvýšit nebezpečí požáru při styku s hořlavým materiálem).
Je zdraví škodlivý při požití!
Při akutní toxicitě: při požití (per os) potkan: 200 mg.kg-1 < LD50 < 2000 mg.kg-1; nebo diskriminující dávka při požití (per os) 50 mg.kg-1: 100% přežití, ale toxicita.
Při použití metody pevně stanovené dávky, uvedené ve vyhlášce (zkušební metoda B1 písm. a): méně než 100% přežití při 500 mg.kg-1 < (per os).
Je rovněž vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
Právě trichomonádový zánět pochvy se projevuje bolestmi v podbřišku, hojným řídkým výtokem, bolestmi při styku a někdy i svěděním zevních rodidel. Akutní fáze rychle přechází do chronického stadia, které je obvykle bezpříznakové. Léčba spočívá v podávání antibiotik ve formě polykacích tablet. Trichomonádový zánět pochvy patří mezi sexuálně přenosné nemoci. Výskyt je přímo úměrný počtu sexuálních partnerů, které je nutné vždy přeléčit, a to současně.
Další možností je zánět děložního hrdla. Nejčastějšími původci infekce jsou bakterie zvané chlamydie, mykoplazmata a gonokoky. Ženy si obvykle stěžují na hojný výtok, tupou bolest nad stydkou sponou a v kříži. V akutní fázi zánětu může být přítomna i teplota. Chronické formy se většinou projevují bolestivou menstruací, bolestmi při styku, eventuálně neplodností. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Je-li to infekce pohlavně přenosná, je nutné přeléčit všechny sexuální partnery.
Rovněž zánět děložní sliznice je doprovázen bolestmi v podbřišku, které mohou vystřelovat do zad, dále únavou, špiněním nebo výtokem. Při akutní formě zánětu může být přítomna i teplota. Léčba spočívá v podávání antibiotik, léků proti teplotě a bolesti.
Hluboký pánevní zánět se obvykle šíří z dělohy do vejcovodů, dále k vaječníkům, a pokud není včas léčen, může postupovat dále do malé pánve. V malé pánvi může postihnout jakýkoli orgán včetně pobřišnice. Infekce se může rozšířit do malé pánve například i při zánětu slepého střeva. Začátek obtíží většinou navazuje na menstruaci. Objevuje se zvýšená teplota až horečka, výtok, krvácení, bolesti v podbřišku a v zádech. Mohou být i potíže s močením. Léčba záleží na celkovém stavu ženy. Jde-li o lehčí formu zánětu, může být žena léčena ambulantně podáváním antibiotik. Při závažnější formě zánětu by měla být žena léčena při hospitalizaci a nitrožilním podáváním antibiotik. Při zlepšení stavu je možné přejít na tabletovou formu.
Také kapavka se projevuje hnisavým výtokem, zánětem močové trubice a bolestmi v podbřišku. Podle charakteru pohlavního styku může být postižen i konečník, ústa a nosohltan. Onemocnění konečníku se projevuje výtokem, nucením na stolici, pálením a svěděním konečníku. Komplikovaná kapavka má vliv na plodnost, jelikož může přejít přes vejcovody až do malé pánve. Následkem mohou být potraty, předčasné porody, mimoděložní těhotenství a neplodnost. Léčba spočívá v podávání silných antibiotik a přeléčení všech sexuálních partnerů. Účinek antibiotik lze posílit podpůrnou léčbou enzymovými léky. Původcem onemocnění je bakterie Neisseria gonorrhoeae a má inkubační dobu 1–6 dní. Přenáší se výhradně pohlavním stykem.
V případě svědění pochvy po pohlavním styku může jít o alergickou reakci na kondom, lubrikační gel nebo sprchový gel, který žena před milováním použila. Proto zkuste latexové kondomy nahradit polyuretanovými a parfémovaný lubrikační gel výrobkem bez chemických přísad. Intimní místa si pak myjte pouze čistou vodou.
Další příčinou svědění může být alergie na sperma: alergická reakce vzniká jako odpověď na některou z látek obsažených ve spermatu. Alergizující složka spermatu může být buď jedinečná, nebo společná pro sperma mnoha mužů (to znamená, že ne vždy by pomohla změna partnera). Alergie na sperma představuje nepříjemnou součást života, může však být i projevem vážného zdravotního problému, a to především tehdy, když se žena snaží otěhotnět. Ne každá alergie na sperma má stejný původ a stejné projevy, alergie se dokonce nemusí ani vždy projevit, a přesto může způsobovat obtíže a bránit početí. Některé příznaky alergie na sperma se podobají příznakům vaginálních mykóz či infekcí. To, jestli se skutečně jedná o alergii na sperma, zjistíte použitím kondomu: pokud se příznaky po pohlavním styku neobjeví, má žena s největší pravděpodobností alergii na sperma. V takovém případě navštivte lékaře.
Alergie na sperma lze rozdělit do dvou skupin: první zahrnuje takzvanou histaminovou alergii, při které žena velmi rychle (cca do pěti minut) po pohlavním styku bez užití ochrany pociťuje pálení v pochvě i v oblasti zevních rodidel, přičemž kůže je většinou zarudlá, svědí, může se objevit i vyrážka až puchýřky; druhou skupinu alergií na sperma vyvolává buněčná imunita, kdy tělo ženy vytváří protilátky napadající spermie partnera. Právě zvýšená buněčná imunita může být jednou z příčin poruchy plodnosti partnerů. Co se týče četnosti výskytu, histaminová alergie je poměrně vzácná a vyskytuje se přibližně u jedné ženy z dvou set, naopak poruchy buněčné imunity se objevují až u poloviny párů, které mají problém s početím.
Léčba alergie na sperma se liší podle typu alergie: pakliže trpíte histaminovou alergií, měla by vám pomoci běžně dostupná antihistaminika, obecně pak léčba tohoto typu alergie patří do rukou alergologa; máte-li poruchu buněčné imunity, je třeba navštívit imunologa, jenž zpravidla doporučí v první řadě styk s kondomem a kortikoidní léky pro ženu.
Při léčbě imunologické neplodnosti, kterou může zapříčinit alergie na sperma, se nejprve zamezí dráždění imunitního systému cizorodými látkami. Proto se po určitou dobu musí používat při pohlavním styku kondom. Tím se dočasně zabrání styku ženina genitálu s antigeny (látky vyvolávající tvorbu protilátek) mužského semene, v důsledku čehož imunitní systém ženy zapomíná, že spermie jsou jeho nepřítel. Zároveň se ženina imunita tlumí prostřednictvím léků. Při imunologické alergii na sperma totiž ženiny protilátky zamezují spermiím vstoupit do dělohy, čímž jim znemožňují setkání s vajíčkem. Navzdory těmto opatřením se neplodnost někdy musí řešit metodami asistované reprodukce: k překonání bariéry se používá nitroděložní inseminace, při které se spermie vpraví přímo do dělohy a s protilátkami tak nepřijdou vůbec do styku.
