Prořezávání všech zubů je často spojováno s pocitem bolesti. U zubů moudrosti to navíc komplikuje skutečnost, že tyto zuby rostou i několik let. Navíc bolest se může objevit kdykoliv a trvat různě dlouhou dobu. Prořezávání těchto zubů komplikuje velké množství vaziva pod dásněmi.
Homeopatický lék Chamomilla, který můžete zkusit v potenci 5 nebo 9 CH. Zpočátku 2x, později 1x denně nechte 2 kuličky rozpustit v malém množství kojenecké vody a podávejte umělohmotnou lžičkou dítěti do úst až do vymizení potíží. Chamomilla zabere v případě, kdy je dítě v souvislosti s prořezáváním zoubků výrazně neklidné, podrážděné, vzteklé, když se něčeho dožaduje, vzápětí to odhodí a chce něco jiného. Dále při výrazné přecitlivělosti na bolest a ostatní vnější vlivy. Může se objevit teplota, průjem. Toto je jen stručná charakteristika léku, který má daleko obsáhlejší popis. Pro akutní podání tohoto léku by bylo velmi důležité sledovat především psychický stav. Pokud je dítě klidné, je zbytečné uvažovat o tomto léku.
Homeopatický lék Aconitum napellus se používá při extrémní bolesti, která je doprovázená neklidem, zanícenou dásní, dítě si ji tře pěstí. Bolest se zhoršuje působením chladného vzduchu a při pití. Dávkování: ředění 9 CH – 1x až 3x denně 1 dávku roztoku.
Homeopatický lék Phytolacca decandra se používá při bolestivém prořezávání zubů. Příznakem je úleva stiskem dásní a zubů, dítě kouše matku. Dávkování: ředění 9 CH – 1x až 3x denně 1 dávku roztoku.
Homeopatický lék Calcarea carbonica se používá u opožděného vývoje zubů a kostí. Příznaky jsou pocení hlavy, řídká kyselá stolice. Doporučuje se pro baculaté dítě. Dávkování: 15 CH – 1x denně 1 dávku roztoku.
Homeopatický lék Calcarea phosphorica se používá u opožděného vývoje zubů a kostí a hubenějšího dítěte. Dávkování: 15 CH – 1x denně 1 dávku roztoku.
Homeopatický lék Silicea se používá u pomalého vývoje zubů. Při projevech pocení na hlavě u drobného dítěte. Dávkování: ředění 9 CH – 1x až 3x denně 1 dávku roztoku.
Homeopatický lék Magnesia phosphorica se používá u dětí, kterým rostou zuby a jsou bez teploty se střevní kolikou při plynatosti. Dávkování: ředění 9 CH – 1x až 3x denně 1 dávku roztoku.
Úplně první zárodky zoubků se začínají utvářet už v době, kdy je dítě ještě v děloze, zhruba v druhém trimestru. První zoubky se začnou obvykle prořezávat mezi 4. a 7. měsícem, nejčastěji však kolem 6. měsíce, kdy se prořezávají nejprve jedničky (spodní řezáky), za nimi se pak objevují horní přední řezáky, které následují postranní řezáky (dvojky). Přibližně kolem prvního roku pak začínají růst stoličky, poté špičáky a přibližně okolo druhého roku života dítěte přijdou na řadu druhé stoličky. Všechny časové údaje jsou ale jen orientační. Samotná doba růstu i individuální bolest při prořezávání může být velmi rozdílná. U někoho se tak mohou první zoubky objevit už ve třech měsících, občas se může první zoubek objevit až kolem prvního roku života dítěte. Řada miminek růst zoubků špatně snáší. Nateklá dáseň bolí, špatně se jim pije, spí, jsou ukňourané, neví, co se děje.
Gripp-Heel: bojuje proti chřipce; působí proti virům a podporuje imunitu; v období chřipkové epidemie se doporučuje užívat 1 tabletu denně jako prevenci; při prvních příznacích nemoci nechte rozpustit pod jazykem 1 tabletu každých 15 minut po dobu 2 hodin a dále užívejte 3–5 tablet denně.
Angin-Heel: bojuje proti angíně.
Kapky
Lymphomyosot: podporuje nespecifickou imunitu při častých infekcích, zvětšení uzlin, lymfatických otocích a podobně; podporuje imunitní systém; čistí lymfatický systém; pomáhá při léčbě celulitidy.
Při každém oslabení organismu je vhodné obohatit jídelníček o vitamíny a minerály, dostatečně spát a odpočívat, vyhnout se zbytečnému stresu. Tím se nejen podpoří imunita, ale zkrátí se i doba rekonvalescence.
Mast
Traumeel: používá se při zánětech a bolestech kloubů, šlach a svalů; urychluje hojení, léčí zánět a regeneruje; je vhodné ji vtírat do kůže krouživými pohyby, a to ráno i večer; k dostání je i v tabletách.
Chamomilla vulgaris 9 CH: při prořezávání prvních zoubků dokáže téměř zázraky.
Čípky
Spascupreel: uvolňuje křeče, mírní bolesti; čípek lze zavést do konečníku i při bolestech v podbřišku zapříčiněných například menstruací.
Viburcol: má zklidňující účinky, pomáhá tišit pláč; lze ho použít také při nespavosti, náladovosti nebo při prořezávání zoubků; uvolňuje křeče.
Homeopatických léků existuje mnohem více. Tyto léky se vždy užívají dle doporučení lékaře. V případě volně prodejných léků se poraďte v lékárně a rovněž se řiďte radami na příbalovém letáku.
Rektoanální píštěl (fistula) představuje obvykle vleklé (chronické) onemocnění v oblasti konečníku, respektive řiti (konečník – rektum, řiť – anus). Kompletní píštěle jsou trubicové útvary zakončené dvěma ústími: vnitřní ústí je uvnitř řiti, respektive konečníku, nejčastěji v místě jejich vzájemného přechodu (rektoanální junkce), zevní ústí píštěle je na kůži kolem konečníku. Nekompletní píštěle mají pouze jedno ústí. Podle umístění a vztahu ke svěračům se rozlišují píštěle podslizniční, podkožní, a dále píštěle v oblasti svěračů (vně, uvnitř nebo mezi svěrači).
Příčiny rektoanálního píštěle
Píštěle obvykle vznikají druhotně jako následek rektoanálního abscesu, méně často vznikají primárně bez předchozího abscesu. Sklon k vytváření „kolemkonečníkových“ píštělí mají osoby postižené takzvanými nespecifickými střevními záněty (Crohnovou chorobou, idiopatickou proktokolitidou), vzácněji se onemocnění objeví po poraněních a při nádorech.
Příznaky rektoanálního píštěle
Píštěle obtěžují svého nositele trvalým nebo občasným výtokem – vylučováním hnisu, nebo dokonce odchodem stolice v místě kožního ústí. Vylučování obsahu píštěle na vnitřním ústí probíhá bezpříznakově. Obsah vytékající ze zevního ústí píštěle dráždí kůži, takže vzniká ekzém. Uzavření píštěle vede ke hromadění hnisu a vytvoření abscesu (to je ohraničeného ložiska hnisu), který se projeví bolestí a teplotou.
Při fyzikálním vyšetření je možné vidět jeden nebo více otvorů v kůži (kožních ústí), pohmatem prokážeme někdy „zatvrdlinu“, takzvaný infiltrát, způsobený přítomností zánětlivé tkáně. Diagnózu upřesní vyšetření sondou, nástřik píštěle barvivem, rentgenové vyšetření s podáním kontrastní látky do píštěle (takzvaná fistulografie), zřídka je nutné vyšetření ultrazvukem či počítačovou tomografií. Vnitřní ústí píštěle je někdy patrné při anoskopii a rektoskopii – vyšetření průsvitu řiti a konečníku optickým přístrojem.
Léčba rektoanálního píštěle
Léčba je vždy chirurgická a zahrnuje tři základní způsoby:
rozříznutí píštěle na sondě (fistulotomie);
radikální vyříznutí píštěle s ponecháním defektu ke spontánnímu zhojení (fistulektomie);
postupné prořezávání píštěle pomocí speciálního podvazu elastickou hadičkou (elastická ligatura). Vždy je důležité nalézt vnitřní ústí píštěle; bez ošetření dochází často ke znovuvzplanutí (recidivě) nemoci. Nepříjemnou komplikací onemocnění, respektive jeho léčby, může být poškození řitního svěrače, které se projeví neschopností udržet stolici.
U lidského zárodku se chrup začíná vyvíjet asi v šestém měsíci. Od šestého do osmého měsíce dochází k prořezávání zubů – rostoucí zubní kořen tlačí korunku skrze dáseň. Zuby mléčné jsou jen dočasným souborem, ve kterém chybí třenové zuby. Říkáme mu dentes decidui nebo dentes lactei. Jako první prořezávají dolní vnitřní řezáky a pak horní vnitřní řezáky. Stálý chrup (dentes permanentes) je tvořen spolu s mléčným chrupem, ale je v klidu do pátého, šestého až sedmého roku, kdy jejich růst naruší kořeny dočasných zubů, což vede k jejich vypadnutí. Stálý chrup roste do čtrnáctého roku, kdy se prořezávají „sedmičky“ – druhé stoličky, a má navíc zuby třenové, které rostou hned za špičáky, teprve za nimi jsou pak stoličky. Zuby moudrosti se prořezávají jako poslední od patnáctého roku života.
Zuby moudrosti jsou někdy doprovázeny zdravotními problémy, včetně jejich retence, zánětu dásně a zubních cyst.
Retence zubů – stav, kdy se zub nemůže z nějakého důvodu prořezat – může postihnout jakýkoliv zub, ale u zubů moudrosti je nejčastější. Při zánětlivých komplikacích hovoříme o obtížném prořezávání zubů (dentitio difficilis), při kterém se objevují bolesti, problémy s otevíráním úst, otok tváře nebo i vysoká horečka a celková schvácenost.
K zánětu dásně často vede usazování plaku okolo třetí stoličky. Při oslabení imunity se zánět může rozšířit i na ostatní tkáně. Zvláště je-li zub prořezán jen částečně, nebo ještě navíc šikmo k ostatním zubům, je téměř nemožné odstranit plak, který se přirozeně usazuje na krčku zubu.
Zubní cysta se někdy vytvoří, když buňky sedící na povrchu skloviny neprořezaného zubu – ameloblasty – pokračují v sekreční činnosti vytvářející sklovinu. Cysta může být infikována za vzniku zánětu čelisti nebo se může tiše zvětšovat. Oslabuje okolní kost a může způsobit až zlomeninu postižené čelisti.
U neprořezaného zubu může dojít k degeneraci zubního váčku, ve kterém se zub vyvíjel.
Někdy stačí zrníčko z housky nebo ostrý drobek, který se zabodne do dásně, a za chvíli bolestí doslova lezete po zdi. Rozjede se tak zánět, který už stejně máte, jen jste mu nevěnovali pozornost. I malý neřešený zánět ale může přerůst v parodontitidu, která pak zatíží nejen pacienta, ale i rozpočet zdravotnictví. Se záněty však nesouvisí jen parodontitida, je to často i nepříjemný zápach z úst. Zánět dásní bývá výsledkem nedostatečné domácí i profesionální dentální hygieny i zanedbávání preventivních prohlídek. Zdravé zuby a dásně jsou zrcadlem tělesného zdraví. Bolestivé dásně se také mohou projevit při opožděném prořezávání zubu.
Obtíže při prořezávání zubů nejsou jen specifikem zubů moudrosti, mohou se objevit u kteréhokoliv zubu, ale lze říci, že u osmiček jsou daleko nejčastější. Zub prořezávající se do dutiny ústní překonává nejprve kost čelisti, následně pak měkké tkáně – podslizniční vazivo a sliznici. Zatímco u ostatních zubů je sliznice poměrně křehká a zub ji doslova „prořízne“ ostrými hrbolky nebo řezací hranou, v oblasti zadních zubů je sliznice poddajná a prořezávající zub ji spíše nadzvedává. Kromě toho se za dolními osmičkami již zvedá vzestupná větev dolní čelisti, takže korunka zůstává velice často zčásti skrytá v kosti. Tím může nastat situace, kdy přední část zubu je normálně prořezána, ale zadní polovina je skryta v jakémsi vaku, který je však otevřený do dutiny ústní a tím pádem přístupný pro bakterie a zbytky potravy, které mohou vyvolat zánět. Kromě toho se měkká sliznice nad zubem často dostává při kousání mezi horní a dolní zuby, tím je zraňována a vznikají další komplikace. Jindy může nastat situace, kdy jsou osmičky v čelisti uloženy horizontálně (kolmo na podélnou osu ostatních zubů). V tomto případě zub nebývá vůbec prořezán do úst, ale tím, jak se snaží růst, tlačí na sousedy před sebou, a tak může způsobit bolestivé komplikace nebo posun zubů dopředu. V důsledku toho dochází ke stěsnání předních řezáků.
Kustovnice čínská je bujně rostoucí, opadavý, trnitý keř, který dorůstá výšky 1 – 3 metrů. Jeho převislé větve zabírají dost místa do šířky, proto s tím již při vysazování počítejte. Ač se to na první pohled nezdá, jedná se o rostlinu z čeledi lilkovitých. Je tedy příbuzná s rajčetem, bramborem nebo lilkem. Její nafialovělé květy jsou velmi podobné právě lilku. Kustovnice jsou oboupohlavné rostliny, tj. mají jak samčí, tak samičí květy a opylují je především včely. Kustovnice sice pochází z Asie, ale v našich podmínkách je plně mrazuvzdorná. Vzhledem k tomu, že kvete v pozdějším období – červen až srpen – vybírejte pro ni chráněné slunné stanoviště. Půda je pro ni nejvhodnější lehká, písčitá. Těžké, přemokřené půdy nesnáší. Červené bobulky plodů se nejčastěji objevují druhým až třetím rokem po výsadbě. Jsou měkké, proto je nutná opatrnost při sklizni, aby nedošlo k jejich stlačení a poškození. Sklízejí se postupnou probírkou (na plantážích ve své domovině každý týden), a to po dobu jednoho až dvou měsíců. Zrání probíhá od srpna do října a jen plně vyzrálé plody obsahují léčivé a zdraví prospěšné látky. Právě při dozrávání se doporučuje chránit plody sítí proti ptákům. Následně se plody goji suší, a to buď přirozeně na vzduchu, nebo mechanicky horkým vzduchem v sušárnách. Aby se vám rostlina odvděčila hojností plodů, je nutné její pravidelné prořezávání. V průběhu dubna odstraňujeme suché větve, v létě překřížené a přestárlé, společně s kořenovými výmladky. Po sklizni pak odstraňte nemocné a slabé větve, dále výhony z vrchu kmene pro udržení optimální výšky rostliny.
Žínka – dáseň se v místě rostoucího zubu může lehce zanítit, místo tedy můžete omývat žínkou.
Gelová kousátka s výstupky – gelová kousátka jsou přímo určena pro naběhlé dásně. Můžete je dát vychladit do ledničky (ne do mrazničky, to by mohla v ústech přimrznout). Místo kousátka lze použít i kůrku od chleba (pozor na vdechnutí části kůrky), suchar nebo kousek tvrdé zeleniny/ovoce.
Obklady – kapesník namočený do studené vody příjemně uleví dásním i opuchlé tváři.
Balzám na dásně – dá se zakoupit v lékárně, má zklidňující efekt.
Masáže dásně tzv. prsťáčkem, který se používá na čištění zoubků a masáži dásní, dá se zakoupit v lékárně.
Toto NE:
Nenamáčet kousátko do medu nebo sirupů, hrozí předčasný vznik zubního kazu!
Nedávat léky proti bolesti!
Neignorovat potřeby miminka, klidně ho i trochu rozmazlujte!
Existuje celá řada osvědčených rad či přípravků, které minimálně uleví od bolesti. V první řadě můžete zkusit dítěti přikládat na tváře, případně i na dásně studené obklady, někdy pomůže i mírná masáž dásní, která alespoň na chvíli uleví od bolesti a pomůže také změkčit pokožku, takže se zoubky mohou snadněji klubat ven. Můžete dítěti dát i něco na žužlání, stačí kousek mrkve či chleba (pozor na polknutí menších kousků), některé děti rády cumlají lžičku, pomáhají také různá kousátka, která se na pár minut vloží do lednice a poté při cumlání příjemně chladí dáseň. Některé maminky doporučují šalvějový čaj. Lze využít také éterické masážní oleje (Nobilis Tilia Jakoubek – obsahuje olej z heřmánku římského a levandule) nebo masážní gely (Citrovital – dentální gel pro děti obsahuje výtažky z grapefruitu a aloe vera; Calgel – obsahuje místní znecitlivující a antiseptické látky, které tlumí bolest).
Během těhotenství a v období kojení se může stát, že žena onemocní. Mnohé klasické léky jsou pro ni i pro dítě nebezpečné, na vyležení není čas a na některé nemoci pouhé vyležení ani nezabírá. V takovém případě může vedle klasické medicíny pomoci i homeopatie, která představuje čistě přírodní léčbu bez vedlejších účinků, avšak vyžaduje určité zkušenosti. Dobře vybraný homeopatický lék dokáže nahradit několik léků chemických.
Jakmile je v těle potlačena vlastní schopnost detoxikace, tělo není schopno se bránit vnějším vlivům (a tedy i virům), v důsledku čehož člověk onemocní. Cílem homeopatické léčby není pouze potlačení symptomů, ale také podpora vlastních schopností těla bojovat s nemocí, aktivace obranných mechanismů (posílení imunitního systému) a podpora vylučování (detoxikace).
Antihomotoxické přípravky obsahují homeopaticky zpracované účinné látky z rostlin, minerálů a podobně. Jejich použití je stejné jako u klasických léků: řídí se obrazem nemoci.
Výhody antihomotoxických léků: mají minimum nežádoucích účinků; mohou je užívat i děti, těhotné a kojící ženy, řidiči...; jsou účinné u akutních potíží; zabraňují vzniku chronického onemocnění; lze je kombinovat s jinými léky i potravinami; bývají dobře snášeny s ohledem na věk pacienta i délku terapie; jsou v průměru levnější než alopatické léky; snadno se užívají či aplikují.
Tyto léky jsou k dostání v kapkách, ve sprejích, v mastích, v tabletách.
Homeopatické léky lze uplatnit u dětí i při odstraňování obtíží, jež jim značně znepříjemňují život. Jedná se například o časté noční buzení, potíže s větry, bolesti při prořezávání zoubků. Zde homeopatické léky uleví, aniž by zatěžovaly dětský organismus.
Homeopatie slouží i jako první pomoc při: akutních potížích spojených s úrazy či poúrazovými stavy, ochrnutí po mozkové mrtvici, nepřiměřených reakcích vyvolaných vedlejšími účinky očkovacích vakcín.
I mezi homeopaty se však bohužel najdou šarlatáni, kteří provozují homeopatii pouze za účelem dosažení zisku. Takovíto homeopati vám budou tvrdit, že pomocí homeopatie lze vyléčit úplně všechno. V praxi se tyto výsledky zatím nepotvrdily, přesto je známo mnoho případů, kde homeopatie skutečně fungovala.
Pravidla pro užívání homeopatik: lék se nechá volně rozpustit v ústech na jazyku nebo pod jazykem; lék se nezapíjí; užívá se samostatně asi 20 minut před jídlem nebo po jídle; užívá se samostatně asi 20 minut před čištěním zubů nebo po něm; intervaly mezi jednotlivými podáními homeopatik se prodlužují v závislosti na zlepšování zdravotního stavu; je-li předepsáno více léků, neužívejte je současně, nýbrž v odstupu 1–2 hodin.
V homeopatii se borax 9ch používá pro léčbu vaginálních mykóz. Jde o osvědčený přípravek též při zaplísnění střev, které se projevuje zvýšenou až nepotlačitelnou chutí na sladké. Obsahuje sacharózu a monohydrát laktózy. Je určen k perorálnímu podání.
Další použití je na ojedinělé, pálivé a bolestivé afty s bělavými povlaky, které při jídle krvácejí; mohou vzniknout nejen poškozením sliznice, ale i při prořezávání zubů (mléčných i stálých). Vyskytují se na jazyku, na vnitřní straně tváří a velmi bolestivě reagují na slané a kyselé potraviny.
Dávkování 9ch: 3–4x denně 5 granulí.
Možné použít i na genitální herpes (herpes genitalis), to je výsev malých seskupených puchýřků, které obsahují kalnou tekutinu a které se postupně slévají do jednoho puchýře.
Děti (zejména v batolecím věku) ochutnají mnoho nového. Nejen potravin a tekutin, ale i předmětů nejedlých. Riziko průjmového onemocnění hrozí také při dietní chybě, kumulaci většího množství lidí (virové průjmy), specifickým problémem jsou takzvané cestovatelské průjmy. Průjem není radno podceňovat zejména u malých dětí. Výrazný žlutý průjem patří k lékaři a průjem s krví ve stolici bezodkladně!
Základem léčby je udržení dostatečné míry správného zavodnění a doplňování solí, glukózy a pufrů k udržení správného pH (přibližně řečeno přiměřené kyselosti vnitřního prostředí). Speciální rozpustné směsi (například iontový nápoj Kulíšek) pomáhají k obnově normálních vnitřních poměrů organismu.
Žlutý průjem u novorozence
Malému miminku hrozí rychlé odvodnění neboli dehydratace, spojená s rychlou ztrátou minerálů. Čím je tedy dítě mladší a má nižší hmotnost, tím je pro něj každá ztráta závažnější. Největší nebezpečí tak hrozí právě novorozencům a malým kojencům. To, zda je dítě dehydratované, zjistíte i vy sami doma, pokud máte váhu. Ubývá na váze? Nemočí? Pak je zřejmě odvodněné a okamžitě byste s ním měli spěchat do ordinace dětského lékaře. Většina průjmů má dobrý průběh, pokud přijdete brzy a včas se zahájí rehydratace (zavodnění) a remineralizace solnými roztoky s glukózou nebo rýžovým odvarem.
Žlutý průjem u batolat
V průběhu života postihne žlutý průjem téměř každé dítě. Závažný průběh může mít tato porucha u kojenců, kteří jsou více než starší děti ohroženi ztrátou tekutin. Příčinou akutního průjmového onemocnění v našich podmínkách jsou viry (zvláště časté jsou průjmy způsobené rotaviry) a bakterie (například Salmonella nebo Campylobacter), méně často paraziti. Vzhledem ke složení mateřského mléka trpí průjmy méně často kojené děti než děti uměle vyživované.
Léčba
Léčení spočívá ve včasné náhradě ztracených tekutin a solí (rehydratace) a včasném podání tolerovaných potravin (realimentace) s cílem zabránit dalšímu poškození střevní sliznice a rozvoji chronického průjmu. Rehydratační roztoky jsou roztoky, které lze podávat ústy, lze jimi rychle nahradit ztrátu solí a vody zejména v časném stadiu onemocnění. Roztok je dětmi velmi dobře přijímán, lze jím zvládat i situace doprovázené zvracením. U nás je na trhu volně prodejný rehydratační roztok s názvem „Kulíšek“, takže i v domácích podmínkách lze počáteční stadia onemocnění zvládnout.
Zásady rehydratace Kulíškem (rehydratační roztok) při průjmu:
Roztok podávejte vždy vychlazený na 4–8 °C, po lžičkách, například po 5–10 minutách vždy 5–10 ml roztoku (jedna dnešní čajová lžička má objem 4 ml, takže podáte 2–3 lžičky, interval můžete prodloužit na 15–20 minut podle