Stav našich nehtů je zrcadlem toho, co se děje uvnitř organismu. Nehtové lůžko je epitelem (výstelkou) mezi kůží a nehtem a musí být správně vyživováno. Odlomený nehet na noze je velmi bolestivá záležitost, která vyžaduje odborné chirurgické ošetření z důvodu zabránění vzniku infekce.
Onemocnění vedoucí k úrazům nehtů
Třepení, lomivost nehtů ve vrstvách („onychoschisis“) a jejich snížená kvalita jsou častý jev, který lze diagnostikovat až u 20 % populace. Častěji tento problém postihuje ženy a obtíže jsou zřetelnější od podzimu do jara. Jev souvisí s množstvím vody v rohové vrstvě pokožky a nehtové ploténce. Udává se, že pokud je v uvedené tkáni méně než 16 % vody, dochází k přesychání pokožky a lomivosti nehtů. Časté máčení rukou do mycích prostředků vede ke smývání ochranné vrstvy a k následnému rozvoji „onychoschisis“. Je také třeba myslet na nedostatek železa.
Podélné rýhování a zvýšená podélná lomivost nehtů vzniká v souvislosti s častým mytím rukou, práci ve vlhkém prostředí. Obdobný jev lze pozorovat při zvýšené funkci štítné žlázy, nedostatku vitamínu A nebo B, podvýživě, nedostatku vápníku. Při nedostatku železa se může tento problém kombinovat s „koilonychií“. Poškozením nehtového lůžka vznikají na nehtových ploténkách bělavé tečky („leukonychia punctata“), plošky nebo pruhy (“leukonychia striata“). Původcem jsou drobná traumata, způsobená například při manikúře. Příčné pruhy („leukonychia transversa“) jsou projevem krátkodobého poškození nehtového lůžka, například při infekcích (spála, spalničky) nebo při otravách arzénem, thaliem, po chemoterapii. Podlouhlé pruhy („leukonychia longitudinalis“) jsou přítomné u pacientů s onemocněním „dyskeratosis follicularis“ neboli „morbus Darier“. Snížené hladiny bílkoviny albuminu v krvi (hypoalbuminemie) vede ke vzniku „Muerckových linií“. U pacientů s cukrovkou, cirhózou jater nebo chronickým srdečním selháváním vzniká obraz „Terryho nehtů“. „Half-and-half“ nehty jsou patrné u pacientů se selhávajícími ledvinami. Úplné zbělení nehtových plotének lze vidět u pacientů s cirhózou jater.
Miskovitě prohnutý nehet může být patrný u dětí bez souvislosti s jiným onemocněním. U dospělých je průvodním znakem nedostatku železa a s ním spojené chudokrevnosti, provází stavy podvýživy. Také bývá jedním z příznaků nadměrné činnosti štítné žlázy (thyrotoxikózy). Miskovité prohnutí lze rovněž pozorovat na některých prstech u takzvaného Raynaudova fenoménu (onemocnění s poruchou prokrvení prstů ruky nebo nohou). Vrozené poruchy typu koilonychie jsou vzácností. Onemocnění může ojediněle vzniknout i jako výsledek drobného poškozování nehtového lůžka v zaměstnání, například u automechaniků a „pradlen“ (časté máčení rukou).
Nehty, zejména na dolních končetinách, se kornoutovitě deformují (jako by byly stisknuty kleštěmi) a svými okraji se zařezávají do přilehlé měkké tkáně – tento stav je patrný v souvislosti s opakovanou traumatizací nehtového lůžka z nevhodných bot. Také
Ve svém příspěvku KOLAGEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Vsechny pripravky na plet a snad i vlasy obsahuji kolagen. Jeho vyhoda je v tom, ze pusobi relativne rychle a prvni ucinky jsou znatelne na nechtech. ;-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jajka.
Podle meho nazoru jsou pro plet, vlasy a nechty nejlepsi omega-3-kyseliny, pusobi dlouhodobe. J.
Černé nebo tmavě hnědé podélné pruhy, odborně označované jako melanonychie, mohou mít celou řadu příčin. Nejčastěji vznikají vlivem zvýšené produkce melaninu, drobného poranění nebo jako reakce na léky. Zvláštní pozornost si zaslouží pruhy, které se objevují pouze na jednom nehtu, postupně se rozšiřují a mají nepravidelné okraje.
Možné příčiny:
neškodné pigmentové změny (časté u tmavšího fototypu)
poranění nehtového lůžka
plísňové onemocnění
subunguální melanom – vzácný, ale velmi nebezpečný
Lékaři doporučují okamžité vyšetření, pokud se pigment šíří do okolní kůže, má nepravidelný tvar nebo se rychle mění.
Některé osoby mají geneticky více pigmentu, což může způsobovat vznik jemných tmavých linií na nehtech. Obvykle jde o symetrické, rovnoměrné pruhy na více nehtech.
2. Poranění nehtu (subungvální krvácení)
Po úrazu vzniká pod nehtem krevní výron, který může imitovat tmavý pruh. Pruhy po poranění se však obvykle posouvají nahoru s růstem nehtu.
3. Léky a zdravotní stavy
chemoterapie
antibiotika (například tetracykliny)
autoimunitní onemocnění
poruchy štítné žlázy
4. Melanom nehtu – nejzávažnější příčina
Subungvální melanom je vzácný, ale nebezpečný typ kožní rakoviny. Vzniká v pigmentových buňkách pod nehtem a často vypadá jako tmavý pruh. Problémem je, že bývá dlouho přehlížen.
Vícečetné bílé pruhy mohou souviset s toxickým poškozením organismu, včetně těžkých kovů. Dnes jsou však častější příčiny lékové interakce nebo metabolické poruchy.
Ve svém příspěvku RECENZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Používal jsem omega forte již před dvěma roky.Nejdříve po sprchování mně svědilo celé tělo.Když jsem přestal kapsle brát tak svědění přestalo.Po nějaké době se mi na nohách objevily tmavší ohraničené pruhy (jako ponožky) které postupovali směrem vzhůru.Po čase se mi rozptýlily po celém těle.Na rukách od dlaní k loktům mám tmavé fleky které po přiložení ruky pálí.V tříslech a v pase mám tmavě hnědé pásy.Nevím tedy co je na tomto rybím tuku dobré.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milena.
Mám stejné zkušenosti jako pan Petr ze dne 5.3.2019. Proto tuku OmegaMarine Forte +nevěřím!
Skořicovníky jsou stálezelené tropické keře dorůstající výšky až 10 m. Kůru pravého ceylonského skořicovníku od kůry čínského skořicovníku poznáte na první pohled. Pravá skořice je světle hnědá a má jemnou strukturu, zatímco čínská skořice je rezavě hnědá a má hrubou strukturu.
Ta pravá, cejlonská skořice (Cinammonum zeylonicum) se pěstuje na Srí Lance a je charakteristická jemnou, sladkou a vyváženou chutí. Pravá skořice patří k velmi drahé komoditě. Proto ji většina prodejců nahrazuje levnějším druhem Cinnamonum cassia, který roste v Číně, Vietnamu, Indonésii nebo Ugandě. Pravá skořice ze Srí Lanky je skořice nejvyšší světové jakosti. Vyznačuje se fantastickým aromatem i chutí. Cejlonská skořice se považuje za nejkvalitnější, zvláště pokud pochází z kůry osmiletých keřů. Kůra po usušení tvoří charakteristické tenké plátky, jejichž okraje se stáčejí dovnitř, takže vznikají všem dobře známé svitky, které mohou sloužit i jako ozdoba. Tento strom pochází ze Srí Lanky, což býval dříve Ceylon, odtud tedy pochází jeho název. Anglicky se skořice řekne cinnamon, cinnamomum nebo canela.
Pravou skořici poznáte na první pohled a samozřejmě také na první ochutnání. Pravá skořice je světle hnědá, připomíná na první pohled doutník, na dotyk je křehká, chuť má jemnou s nádechem citronu a tropických plodů. Skořice kassia je tmavě hnědá, lehce zarolovaná v jedné vrstvě, na dotyk tvrdá, chuť je ostrá až štiplavá. Skořice kassia také obsahuje více zdraví škodlivých látek (kumarinu). Kůra čínského skořicovníku je oproti cejlonskému hrubší, má červenější barvu a po usušení tvoří pouze žlábkovité trubky nebo pruhy bez svinutí. Pochází buď z přímořského státu v jihovýchodní Asii, z Barmy, nebo se pěstuje v jižní Číně, Thajsku a Indonésii.
Nejvíce se používá skořicová kůra z výhonů, která se oloupe, usuší a umele nebo nakrájí. Z listů, květů a větví skořicovníku se připravuje skořicový olej. Plody skořicovníku se používají jako koření takzvané kassiové květy.
Skořice obsahuje fenoly a terpeny, například cinnamaldehyd dává vůni skořice, eugenol je analgetikum a antiseptikum, limonen dává vůni pomerančů, dále je to kyselina skořicová, kumarin, třísloviny, sliz. Kumarin je toxická látka, která je ve skořici obsažena jen v minimálním množství. Přesto se dá vypozorovat rozdíl v obsahu kumarinu u obou druhů skořicovníku – méně je ho ve skořicovníku cejlonském.
Skořice je jako koření a zároveň léčivá bylina lidstvu známá již po staletí. Dnes jako by se na její blahodárné účinky pozapomnělo – většinou ji používáme pouze jako aromatické koření do jídla. V posledních letech se však znovu objevují studie, které zkoumají léčivé účinky skořice na
Ve svém příspěvku NEMOCI PODLE NEHTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriel.
Dobrý den mám pár let na prstě tento pruh. viz foto Chtěl jsem se zeptat jestli to není melanom? Vůbec nevím že něco takového existuje dneska mě moje manželka zarazila když narazila náhodou na tyto stránky nevěděl jsem že tyto pruhy na prsteh jsou špatné
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kristina.
Dobrý den, mám to samé, byla jsem u dvou kožních lékařů a spíše mě odbili. Také se bojím, že by to mohlo být něco takového, co píšete, kdybyste se dozvěděl více, vlastním vyšetřením u lékaře, budu ráda, za info, email krisent@centrum.cz, děkuji
Postup je podobný jako u voskové techniky. Ať už používáte pastu zakoupenou, či doma zhotovenou, zahřejte ji na pokojovou teplotu či ji položte do teplé (nikoliv horké) vody. Cukrová pasta je roztíratelná i vlažná, nehrozí tedy popálení kůže.
Depilovanou oblast odmastěte a osušte. Můžete ji poprášit dětským pudrem či klasickým kuchyňským škrobem. Depilujte chloupky o délce alespoň 5 mm, ale maximálně 8 mm, kratší se vám nezachytí a delší více bolí.
Pasta se rozetře špachtlí či prsty proti směru chloupků. Silně přejíždíme po vrstvě, až dokonale přilne. Užitečnou pomůckou na nanášení může být i stará kreditní karta.
Pokud je hmota příliš tuhá, rozehřejte ji na pár sekund v horké vodě či mikrovlnce, ale pouze tak, aby měla příjemnou teplotu. Dalším trikem je přidání kapky vody a prohnětení pasty.
Na strhávání pasty existují dvě možnosti. Buď na ni přiložíte depilační pruhy tkaniny k tomu určené a s jejich pomocí nátěr strhnete, anebo strháváte rovnou pouze cukrovou hmotu. Samy uvidíte, která metoda vám půjde lépe s ohledem na použitý materiál. Pokud používáte pouze pastu, strhávejte ji v krátkých rychlých pohybech, nikoliv celý pruh najednou.
Na rozdíl od voskové depilace se cukrová pasta strhává po směru růstu chlupů, a proto je i méně bolestivá.
Pokud se pasta příliš lepí, vezmeme kousek čerstvé hmoty a s její pomocí natřenou pastu odtrháváme od pokožky.
Pastu lze použít i opakovaně, ale ztrácí poté ideální konzistenci, proto je lepší vždy nová várka.
Ve svém příspěvku NEMOCI PODLE NEHTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich.
Dobrý den.
O nemoci nehtů jsem přečetl kde co, ale většina se jen opakuje na 5 či 6 případů.
Mám problém s nehty na palcích rukou a na některých prstech nohou. Nehty se jakoby stáčejí do trubičky. Prosím poraďte jakou nemoc to signalizuje.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana Strnadová.
Dobrý večer,dělají mně starosti narudlé pruhy na nehtových lůžkách.Nikdy jsem to nepozorovala.Vždy byli jenom narůžovělé.A také na palcích mám asi tak 3 měsíce deformace nehtů.Nehty si nemaluju.Nevím je to v pořádku? Děkuji Vám za odpověď.Strnadová
Tapy jsou lepící pásky vyrobené na bázi bavlny, materiál je také elastický stejně jako lidská kůže, je také propustný vodě a vzduchu. Tapy na kůži dobře drží a je možné se s nimi koupat i sportovat. Cílem tapů je zpevnit a ochránit svaly, šlachy a klouby před poškozením nebo přetížením. Zároveň ale nijak neomezují cévní zásobení a rozsah pohybu.
Při tejpování achillovy paty je nutné tapy aplikovat na suchou a odmaštěnou pokožku (ideálně i odchlupenou). Začátek a konec tapů je třeba nalepit bez napnutí. Po nalepení se musí páska ještě rychle třít dlaněmi, aby se zažehlila a aktivovaly se adhezivní vlastnosti pásky (tapy nelze nalepit, pokud se na daném místě nachází pigmentové névy, bradavice, a další onkologická onemocnění)
Postup tejpu achillovy šlachy
V neutrální pozici nalepíme kotva I tapu do místa úpony achillovy šlachy. Zhruba s polovičním napětím se tape nalepí v celém průběhu šlachy při dorzální flexi nohy. Konec tapu je nutné nalepit bez napětí. Tape je pak potřeba třít. Tento tape se dá kombinovat s V tapem. V neutrální pozici se kotva V tapu bez napětí aplikuje do místa úponu svalu na Kalkatu. Při dorzální flexi nohy se při 25 % napětí nalepí pruhy tapu po obvodu svalu až na mediální a laterální kondyl femuru. Konce tapu se opět musí nalepit bez napětí a celý tape je potřeba třít, aby se zažehlil.
Topické steroidy se používají ve formě krému nebo masti a aplikují se na kůži. Někdy mohou zastavit šíření bílých skvrn a mohou obnovit část vaší původní barvy pleti.
Lokální steroid může být předepsán dospělým, pokud:
máte nesegmentové vitiligo na méně než 10 % vašeho těla;
chcete další léčbu (některým lidem stačí ochrana proti slunci a maskovací krémy);
nejste těhotná;
chápete a přijímáte riziko nežádoucích účinků.
Promluvte si s praktickým lékařem, pokud chcete použít topický steroid na obličej.
Použití topických steroidů
Praktický lékař vám může předepsat krém nebo mast v závislosti na tom, čemu dáváte přednost a kde je bude používat. Masti jsou mastnější. Krémy jsou lepší v kloubech – například v loktech.
Mezi možné steroidy, které mohou být předepsány, patří:
flutikason propionát;
betamethason valerát;
hydrokortison butyrát.
Praktický lékař vám řekne, jak aplikovat krém nebo mast s pomocí náplastí a jaké množství byste měli používat. Léčebnou kúru je obvykle potřeba aplikovat jednou denně.
Lékař obvykle po 1 měsíci naplánuje kontrolu, aby mohl zkontrolovat, jak dobře léčba funguje a zda máte nějaké vedlejší účinky. Pokud léčba způsobuje nežádoucí účinky, možná budete muset přestat používat topický steroid.
Po dalších 2 měsících lékař zkontroluje, jak moc se vaše vitiligo zlepšilo. Pokud nedojde ke zlepšení, můžete být odesláni ke kožnímu lékaři, který má k dispozici další nové možnosti léčby vitiliga, na které se podíváme, čtěte dále.
Pokud se vitiligo mírně zlepší, lze v léčbě ještě pokračovat, ale každých několik týdnů si v ní udělejte přestávku.
Léčba bude zastavena, pokud se vaše vitiligo výrazně zlepšilo.
Praktický lékař může během léčby pořizovat snímky vašeho vitiliga, aby mohl sledovat jakékoli známky zlepšení. Nebo můžete používat vlastní fotky.
Vedlejší efekty topických steroidů
Nežádoucí účinky topických steroidů zahrnují:
pruhy nebo čáry na kůži (strie);
ztenčení kůže (atrofie);
objevující se viditelné krevní cévy (teleangiektázie);
nadměrný růst vlasů (hypertrichóza);
zánět kůže (kontaktní dermatitida);
akné.
Doporučení
Praktický lékař vás může odeslat k dermatologovi, pokud:
si není jist vaší diagnózou;
jste těhotná a potřebujete léčbu;
více než 10 % vašeho těla je postiženo vitiligem;
trápí vás váš stav;
postižen je váš obličej a chcete další léčbu;
nemůžete používat topické steroidy kvůli riziku nežádoucích účinků;
Ti, co mají zahrádku, jistě borax znají jako hnojivo při nedostatku boru u rostlin a stromů – borax je přírodní sůl slabé kyseliny borité.
Borax oceníte i při běžném úklidu. Na ucpaný odpad nemusíte sahat po žíravině, která není zrovna šetrná k přírodě. Trychtýřem nasypte do odpadu půl šálku boraxu a pak pomalu přilévejte dva šálky vroucí vody. Nechte působit 15 minut a poté odpad dobře propláchněte horkou vodou. Pokud je znečištění silné, můžete postup opakovat.
Jestliže máte doma problém s tvrdou vodou, pak se vám mohou dělat nevzhledné rezavé pruhy na toaletě či umyvadle. Se rzí však díky boraxu zatočíte jednoduše – smíchejte jeden šálek prášku s 1/4 hrnku citronové šťávy. Vzniklou pastu naneste houbičkou na konkrétní místo a umyjte. Při silném znečištění nechte působit několik minut a poté opláchněte.
Borax je možné využít i na čištění skel nebo zrcadel. Rozpusťte 2 lžíce boraxu ve 3 šálcích vody a okna umyjte čistou houbou namočenou v tomto roztoku. Výsledek vás mile překvapí.
Jsou skvrny, které můžete drhnout opakovaně, ale ne a ne je odstranit. Na všechny odolné skvrny však vyzkoušejte borax. Skvrnu důkladně navlhčete a na místo vetřete trochu boraxu. Nechte zaschnout a vyluxujte, v případě potřeby opakujte. Napřed vyzkoušejte borax v části, kde to není vidět, ať místo skvrny nemáte světlý flek.
Máte ve výlevce drtič odpadu? Je to skvělá věc, ale po pravdě také semeniště nejrůznějších bakterií a plísní. Proto byste mu měli věnovat zvláštní pozornost a pravidelně ho čistit. Každé dva týdny nasypte 3 lžíce boraxu do drtiče a nechte cca hodinu působit. Pak drtič zapněte a prolijte horkou vodou.
Jak již bylo řečeno, borax ničí plevele, ale i mravence. I pro tyto případy se vám tedy doma hodí. Místa, kde chcete zamezit růstu plevelu, posypte boraxem, nový plevel zde již nezakoření. Venku s boraxem opatrně, ať si nezničíte okrasné rostlinky, stačí opravdu jen malé množství. Proti mravencům a ostatním škůdcům stačí váš příbytek lehce obsypat boraxem a nezvaní návštěvníci se mu budou vyhýbat.
Slunce může zvýraznit světlejší pruhy ve vlasech. Pokud se vám zdá toto šísování vlasů příliš viditelné, tak ho můžete změkčit pomocí čajového přelivu vyšísované vlasy. Nejprve si umyjete vlasy šamponem a poté teprve černým čajem, který jste si nechali vychladnout na příjemnou teplotu. Čaj necháte působit po dobu 5 minut a následně vymačkáte čajovou tekutinu z vlasů, neoplachujte ho a vlasy nechte přirozeně uschnout. Vlasy budou po čajovém přelivu znatelně, ale jen dočasně, tmavší a lesklejší. Výsledky barvení vlasů čajem záleží na druhu čaje, například čínský čaj udělá barvu tmavou, a cejlonský čaj zase spíše zlatavou. Čaj na vlasy by se dal nazvat také jako přírodní domácí barva na vlasy.
S albinismem se setkáváme i ve zvířecí říši, a to dokonce častěji. Avšak ne každé zvíře s bílou srstí můžeme hned považovat za albína. Zvířecí albíni se vyznačují bílou kůží, ale i bílou srstí a červenýma očima, čili zvíře s tmavším zabarvením duhovky již není albín. Tento jev se například vyskytuje u bílých tygrů, kteří jsou jen světlou odrůdou tygrů bengálských žijících v Indii. Ti se pouze zdají být větší díky oranžovo-černému zbarvení, jež jim opticky přidává na velikosti. Je ale pravda, že tygři bengálští váží někdy i značně více než tygři bílí. Tito tygři trpí pouhou formou albinismu nazývající se leucismus. Samozřejmě však existují i „praví“ albínští tygři, u nichž zcela vymizely černé pruhy a jejich oči na rozdíl od bílých tygrů, kteří je mají modré, jsou červené. Tygří albíni jsou však velice vzácní.
Život albínů ve volné přírodě je opravdu těžký. Často jsou vystrkováni ze smečky, tím pádem nemají velkou šanci na reprodukci. Taktéž (pokud je albín masožravec) mají velký problém s lovením kořisti. Kvůli jejich bílému zbarvení jsou totiž snadno postřehnutelní a kořist si jich ve většině případů všimne dřív, než lovec stihne zaútočit. Častokrát jsou oni sami snadnou kořistí. Mají také o hodně slabší tělesnou stavbu a jsou obecně (stejně jako lidé) velmi náchylní k různým nemocem, mezi které samozřejmě také patří zrakové vady. Zvířecí albíni se všeobecně dožívají velmi nízkého věku, ale existují i výjimky, které se dožívají normální nebo výjimečně i nadprůměrné délky života.
Albinismus se objevuje převážně a nejvíce u savců. Je mnoho zvířecích druhů, u kterých se vyskytuje riziko albinismu, například úplně nejnovějším objevem je albín dikobraza. Dále pak můžeme narazit na albíny medvídka koaly, lva, tygra (viz výše), delfína, kteří mají mimochodem barvu jemně narůžovělou až sytě růžovou, někdy trošku do fialova, a mnoho dalších druhů. Ale albíni nejsou pouze savci, jsou rozšířeni napříč všemi třídami. Kupříkladu ptáci – určitě znáte bílé pávy nebo se vyskytují i bílí kosi, hlavně samice. Také existují albínské ryby nebo hmyz, ale v obou případech se druhy dožívají velmi nízkého věku. Zajímaví jsou bílí hadi. V jejich případě se totiž nejedná o chybu, nýbrž o přirozený albinismus. Projevuje se u nich z toho důvodu, že se ve většině případů vyskytují převážně v temných jeskyních bez slunečního svitu. Díky kůži s absencí pigmentace a velmi citlivým očím jsou tak opravdu dobře vybaveni na život ve tmě.
Jedná se o velmi vážné onemocnění, které může postihnout člověka v jakémkoliv věku, nejčastěji jsou ale tímto onemocněním postiženi jedinci středního a staršího věku. K odchlípení sítnice oka dochází, když se v sítnici objevují různé trhlinky, které způsobují, že tekutina ze sklivce se začne dostávat pod sítnici a nadzvedávat ji (tím se sítnice odlučuje od vrstvy pigmentových buněk). Vzhledem k tomu se pak do sítnice nedostávají (nebo v menším množství) živiny a kyslík, a proto buňky přítomné v sítnici rychle odumírají. Nejčastěji k tomuto odchlípnutí dochází na okraji sítnice, odtud se ale při neléčení pomalu přesouvá i do centra vidění.
V některých případech odchlípnutí sítnice způsobilo i svrašťování sklivce, k němuž běžně dochází v rámci stárnutí člověka. Při stárnutí (někdy i při úrazu, nebo krátkozrakosti či zánětu) vznikají v sítnici drobná ložiska, která mohou vytvářet nové spojení mezi sklivcem a sítnicí, právě tato spojení způsobují, že může dojít k vytržení části sítnicové tkáně, když se sklivec smršťuje.
Vyšší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u jedinců, kteří trpí vyšším stupněm krátkozrakosti, pokud k tomu mají genetické předpoklady (i rodiče trpěli tímto onemocněním), pokud u nich došlo k úrazu tupým úderem nebo pokud při nějakém poranění byla narušena celistvost oka, případně to může být dáno i jinými vrozenými vadami.
- příznaky
V případě, kdy má člověk pocit, že nevidí tak dobře, jako tomu bylo dříve, je vždy dobré navštívit očního lékaře, který může přesně diagnostikovat problém, a tím i zachránit zrak pacienta. V případě odchlípnutí sítnice patří k příznakům, u nichž je třeba zbystřit pozornost, například: falešné zrakové vjemy (takzvané záblesky před očima), drobné tečky v zorném poli (nejlépe viditelné v okamžiku, kdy se člověk dívá na bílé pole), skvrny vypadající jako padající saze (způsobuje je krev, která se uvolňuje do sklivce), tmavý stín nejprve na okraji zorného pole, který se může dále rozšiřovat (= známý jako clona). Tyto příznaky se mohou objevovat velmi pomalu a postupně, že si je člověk nemusí ani zpočátku uvědomovat, ale také může dojít k tomu, že se všechny příznaky objeví náhle a zničehonic. Vždy je nutné vyhledat co nejrychleji pomoc u odborného lékaře.
- léčba
I u tohoto onemocnění musí lékař nejprve pacienta vyšetřit, aby onemocnění správně diagnostikoval. Zároveň se lékař snaží přijít na příčinu odchlípnutí sítnice. K vyšetření se užívá oftalmoskop (lékař jím vyhledá díry a trhliny v sítnici, dokáže jím určit rozsah a výšku odchlípnutí), případně i štěrbinová lampa, nebo ultrazvuk oka.
Krupičková vyrážka u miminek může signalizovat výsev potniček. Na rozdíl od nás dospělých miminka neumí říct, že už to v těch všech svetříčcích, dekách a zateplených fusacích nemohou vydržet. Signálem, že jsme to přehnali, jsou právě drobné růžové pupínky na trupu, krku, na obličeji či hlavičce dítěte. Zbavíme-li miminka včas pocení, obtíže mohou trvat krátce, ale někdy se bohužel protáhnou i na několik dní. Oblékejte tedy potomka adekvátně situaci a teplotě v místnosti či venku. Přednost dávejte přírodním materiálům. Za potničky někdy může horečka a třeba i některé mastné krémy. K lékaři se vypravte v případě, že se objeví hnis, zánět, zarudlé pruhy či horečka.
Noha teplá na dotek může signalizovat zánět povrchních žil s trombózou. Jeho rozpoznání nebývá obtížné, projevuje se tuhými, zarudlými, silně bolestivými pruhy v průběhu žil nejčastěji u dolní končetiny. Postihuje povrchní žilní systém nejčastěji v souvislosti s infekčním ložiskem (často i drobným) nebo s mechanickým či chemickým podrážděním žilní stěny. I když se nejedná o složité a život ohrožující onemocnění, je to stav bolestivý a ustupuje zdánlivě pomalu. Léčí se v absolutní většině případů zklidněním končetiny a podáváním mastí a léčebných roztoků. Jen vzácně přestupuje na hluboký žilní systém.
