Pokud dojde k tomu, že se zákožka dostane do kůže člověka, tak vyvolá onemocnění, které se projeví teprve za 4–6 týdnů, to znamená, že inkubační doba je měsíc až měsíc a půl. Prvním a velmi nápadným projevem nemoci je intenzivní svědění, které se dostavuje typicky v noci. Svědění se označuje jako pruritus. To souvisí s tím, že se člověk pod peřinou více zahřívá, což zákožce umožní lepší životní vitalitu. Dále se na kůži, pro svrab v typických lokalizacích, objevují projevy přítomnosti zákožky. Těmito místy jsou: meziprstní prostory rukou, zápěstí, lokty, podpaží, okolí bradavek, pupek, genitál, hýždě a klenby nohou. Patognomickým příznakem (příznak, který se vyskytuje pouze u této nemoci) jsou chodbičky, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm. Sekundární projevy mohou zahrnovat ekzematizaci pokožky, exkoriaci (poranění kůže po škrábání), drobné pupínky a podobně. Od této klasické formy svrabu ještě odlišujeme několik zvláštních variant, které mohou způsobit diagnostické rozpaky, neboť nejsou úplně typické, co se týče příznaků a výskytu. Jedna forma se vyskytuje u lidí s vysokým hygienickým standardem. Nebývá u ní natolik zřetelné kožní postižení, zato je přítomno úporné noční svědění. Tato varianta svrabu se označuje jako scabies mytých. Určitou pomocí při diagnóze může být zjištění, že tímto nočním svěděním trpí více členů rodiny. Další typ svrabu se označuje jako scabies nodularis, ten je charakteristický tím, že jeho lokalizace je podobná jako u klasického svrabu, ale dochází k vystupňované imunologické reakci, tedy ke vzniku velkých pupenů a uzlů na kůži. Poslední variantou je scabies norvegica (neboli scabies crustosa či scabies hyperkeratotica) projevující se velkými pupeny a odlupující se kůží. Tato varianta je způsobena velkým množstvím parazitů (v řádu milionů). Postiženy bývají osoby s poruchou imunity (imunosuprimovaní jedinci), dále lidé, kteří mají sníženou vnímavost ke svědění, a mentálně retardovaní. Další rozdíl je v tom, že tento typ svrabu může postihovat hlavu, krk a nehty.
Dubová kůra se běžně používá ve formě odvaru, dnes nejčastěji pro vnější užití. Blahodárně působí při poranění kůže, od malých až po větší rány, které potřebujeme vydezinfikovat a zastavit krvácení. Má poměrně silný protizánětlivý účinek, aplikuje se i na již zanícené rány, jež se špatně a dlouho hojí, proto byla dříve velmi vyhledávaným pomocníkem. Stejně tak bychom se k ní měli vracet i dnes, jakožto přírodní produkt má minimum nežádoucích účinků. Můžeme si z ní připravit koupel, využít ji k oplachování nebo jako obklad. Kromě zmíněných poranění a zánětů kůže léčí i mokvavé ekzémy, plísňové infekce kůže, bércové vředy, akné apod. Lze ji kloktat v případě paradentózy a infekce v krku a ústní dutině.
Odvar na léčbu hemoroidů patří k nejjednodušším domácím lékům, jehož výrobu zvládne každý. Budeme potřebovat hrst nasušené kůry (pokud nemáme vlastní zásoby, bez problémů ji koupíme), kterou nasypeme do hrnce a zalijeme dvěma litry studené vody. Uvedeme do varu a pod pokličkou na mírném plameni povaříme deset minut. Tekutinu přecedíme do vany a doplníme vodou o teplotě přibližně 38 stupňů tak, aby nám hladina sahala nad pupek. Koupeme se zhruba deset minut, poté tělo řádně osušíme. Opakujeme třikrát týdně. Koupele z dubové kůry přináší úlevu, ale neměli bychom zapomínat na to, že se nejedná o léčbu v pravém slova smyslu, ale o zmírňování nepříjemných následků onemocnění. Při dlouhodobých problémech, zvláště pokud se náš stav nezlepšuje, je rozhodně lepší vyhledat lékaře, který doporučí další možná řešení. Dnes je variant více, operace nebývá vždy nutností.
Žlučník je vakovitý orgán hruškovitého tvaru uložený na spodině jater, sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Žlučník je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Má objem 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části. Tou první je dno (fundus vesicae biliaris), které směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také v místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je tam, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku (corpus vesicae billiaris), které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku (collum vesicae billiaris). Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku (ductus cysticus). Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Zásobení žlučníku krví zajišťuje především větev jaterní tepny (arteria cystica). Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou (vena cystica), která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií (ggl. coeliaca).
Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a je hromaděna ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody. Na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči.
Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy. Sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč se ze žlučníku dostává do střeva po příjmu potravy, která obsahuje tuk.
Žluč je produkována v množství cca 0,7–1,2 litru/den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (žlučový pigment).
Žlučník, též žlučový měchýř, lat. vesica fellea či vesica biliaris, je vakovitý orgán hruškovitého tvaru sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Jeho objem je 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus. Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.
Pokud dojde k přenosu a zákožka svrabová se dostane do kůže člověka, tak vyvolá onemocnění svrabem. První projevy lze pozorovat za 4 až 6 týdnů. Inkubační doba u svrabu je tedy měsíc až měsíc a půl. První výrazný projev nemoci je velmi intenzivní svědění, které se dostavuje typicky v noci v teple pod peřinou. Svědění se odborně nazývá pruritus. Silná intenzita pramení z tlení zbytků po svrabu (výkaly, uhynulí jedinci, zbytky vajíček), které je urychleno teplem pod peřinou. Až později se na kůži objevují typické viditelné příznaky přítomnosti zákožky. Je to v těchto typických místech:
meziprstní prostory rukou,
zápěstí,
lokty,
podpaží,
okolo bradavek,
pupek,
genitál,
hýždě
klenby nohou.
Klasickým příznakem (příznak, který se vyskytuje pouze u této nemoci) jsou chodbičky, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm.
Dále se vyskytují sekundární projevy, které mohou zahrnovat ekzematizaci pokožky, exkoriaci (poranění kůže po škrábání), drobné pupínky a podobně.
Léčba svrabu zahrnuje likvidaci parazitů, zhojení kožních lézí a zavedení hygienických opatření, která mají za úkol zamezit dalšímu šíření parazita. U nás se používá terapie sírou a lindanem.
Síra se používá v masťovém základu: u dospělého pacienta se používá 10–20% sirná vazelína, zatímco u dětí se používá 2,5% mast. Tato mast se aplikuje 1× za 24 hodin tři po sobě následující dny. Lindan se používá podle pokynů výrobce. Také se využívá permethrin (Infectoscab 5% krém), který je obsažen v některých chryzantémách.
Aby byla léčba úspěšná, je nutno dodržovat zásady zevní léčby. Preparát se má stejnoměrně vtírat do kůže po koupeli na celé tělo, po koupeli je nutné tělo důkladně osušit. Každý den se musí měnit spodní a ložní prádlo (to vyprat při teplotě minimálně 60 °C), žehlit a 3 dny nepoužívat. Ostatní prádlo či obuv nepoužívat alespoň 5 dní.
V některých zemích se používá celková léčba svrabu pomocí ivermektinu.
Pokud se zákožka dostane do kůže člověka, vyvolá onemocnění, které se projeví až za 4–6 týdnů, to znamená, že inkubační doba je měsíc až měsíc a půl. Prvním a velmi nápadným projevem nemoci je velmi intenzivní svědění, které se dostavuje příznačně v noci. Svědění se označuje jako pruritus (svrab mytých). Tento charakteristický projev souvisí s tím, že člověk v noci pod peřinou generuje více tepla, což zákožce umožní lepší životní vitalitu.
Později se na kůži objeví viditelné projevy přítomnosti zákožky. Nejčastější lokalizace jsou: meziprstní prostory rukou, zápěstí, lokty, podpaží, okolí bradavek, pupek, genitál, hýždě a klenby nohou. Patognomickým příznakem (tedy příznakem, který se vyskytuje pouze u této nemoci) jsou chodbičky, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm. Dále se vyskytují sekundární projevy, které mohou zahrnovat ekzematizaci pokožky, exkoriaci (poranění kůže po škrábání), drobné pupínky a podobně. Od této klasické formy svrabu se ještě odlišuje několik zvláštních variant, které mohou způsobit diagnostické rozpaky, neboť nejsou úplně typické, co se týče příznaků a výskytu. Jedna forma se například vyskytuje u lidí s vysokým hygienickým standardem, u ní není natolik zřetelné kožní postižení, zato je přítomno úporné noční svědění. Tato varianta svrabu se označuje jako skabies mytých. Určitou pomocí při diagnóze může být zjištění, že tímto nočním svěděním trpí více členů rodiny.
Břišní kýla, také kýla v jizvě, se nachází na břiše kdekoli mimo pupek a tříslo. Břišní kýly se vyskytují nejčastěji v oblasti jizev, kde je místo oslabené. Příznakem břišní kýly je měkké nebolestivé vyklenutí různé velikosti, závislé na velikosti defektu ve stěně břišní. Zde naleznete obrázky i fotografie (obrázek) pro představu, jak vypadá břišní kýla.
Příznaky kýly:
viditelné vyklenutí, které lze většinou tlakem opět zatlačit zpět do břicha;
pocit plnosti nebo tíhy v břiše;
při zvedání, zakašlání nebo v předklonu bolest v tříslech nebo v břiše;
někdy nucení na zvracení
Pokud se kýla včas léčí, nejedná se o nebezpečný problém. Je-li léčba kýly oddalována, může dojít k takzvanému uskřinutí. V takovém případě nelze obsah kýly vrátit zpět do dutiny břišní a pacient pociťuje výrazné bolesti. Střevo se stává neprůchodné a hromadí se v něm obsah. Hrozí nebezpečí odumření tkáně a následná infekce. Takový stav se projeví bolestí v břiše, zvracením a zástavou odchodu plynů i stolice a vyžaduje okamžitý lékařský zákrok.
Kýlu tvoří:
kýlní vak – vyklenutá pobřišnice (tenká, průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a obaluje většinu orgánů zde uložených);
kýlní branka – defekt či oslabení stěny břišní, kudy se orgány dutiny břišní tlačí ven;
kýlní obsah – nejčastěji se jedná o střevo, nicméně vyklenovat se mohou kromě slinivky všechny orgány dutin břišní.
Zde uvádíme jak si pomoci při hledání úlevy od stresu při bolestech nohou a tipy, jak o nohy pečovat. Níže jsou uvedeny dvě nejběžnější a nejúčinnější metody, jak zvládat stres a předcházet mu.
Cvičení
Jednou z nejdůležitějších činností, kterou byste měli zařadit do svého rutinního programu, je fyzické cvičení. Snižuje šance na velké fyzické a duševní zdravotní problémy. Cvičení stimuluje uvolňování endorfinů v mozku. Endorfiny jsou fyzickou vrozenou reakcí na snížení stresu a bolesti. Mezi další výhody patří silnější imunitní systém, nižší stresové hormony včetně kortizolu, lepší kvalita spánku a lepší metabolismus.
Dýchací techniky
Když zažíváte stres, který je příliš obtížné zvládnout, můžete začít hyperventilovat. Toto je běžný příznak u lidí, kteří trpí úzkostnými poruchami nebo jsou pravidelně ve stresu. Naučit se, jak ovládat své dýchání, může pomoci při zvládání a snižování stresu. Zde je několik dechových technik, které můžete vyzkoušet, až budete příště cítit úzkost.
Technika břišního dýchání
Lehněte si a položte jednu ruku těsně nad pupek a druhou těsně pod hrudní koš. Druhou ruku položte na hrudník uprostřed.
Nadechněte se nosem a cíleně se zhluboka nadechněte a nechte vzduch přirozeně tlačit vaši ruku na břiše. Nedovolte žádný pohyb hrudníku.
Vydechněte se stisknutými rty a zaměřte se na svou ruku, která tlačí dovnitř. Chcete-li vypustit vzduch, jemně zatlačte ruku k sobě.
Opakujte třikrát až desetkrát.
Technika dýchání 4-7-8
Najděte si klidné relaxační místo k sezení nebo ležení. Položte jednu ruku na břicho a druhou na střed hrudníku.
V duchu počítejte do čtyř normálním tempem, abyste se zhluboka a rozvážně nadechli pomocí síly ze žaludku.
V duchu počítejte od 1 do 7 a zadržte dech.
Ve chvíli, kdy napočítáte do osmi, úplně vydechněte, abyste vytlačili všechen vzduch z plic.
Roztoči způsobující svrab preferují části těla s tenkou stratum corneum a vysokou relativní tělesnou teplotou. Postiženy jsou zejména prostory mezi prsty, zápěstí, hýždě, genitálie, lokty, podpaží, pupek, za ušima, oblast opasku, kolena, ohyby kloubů, chodidla a kotníky. Krk a hlava mohou být postiženy i u malých dětí a u dospělých se svrabem norvegickým.
Po prvotní infekci je onemocnění v prvních dvou až pěti týdnech obvykle asymptomatické. Po této době dochází k imunitní reakci na produkty roztočů (roztočičí protein, vajíčka, výkaly) a s tím spojená typická svědivá kožní reakce.
V případě opakovaného druhého napadení se příznaky objeví dříve, již během jednoho až čtyř dnů po infekci v důsledku stávajícího vybuzeného imunitního systému. Výkaly a výměšky roztočů způsobují nejdříve vezikuly, papulovezikuly, papuly, pustuly a pupínky a jako sekundární pak léze, krusty, škrábance a furunkly. Zajímavé je, že i nepostižené části těla, například obličej, může vykazovat alergické reakce. Toto často generalizované svědění s pouze několika málo lokálně viditelnými kožními změnami je charakteristické pro svrab. K velmi intenzivnímu svědění často dochází už při lehkém napadení roztoči, obvykle pouze v noci, protože teplo lůžka snižuje práh svědění. Kožní léze jsou způsobeny – často nedobrovolným – poškrábáním kožních papul, které se vytvořily.
