Deprese často vypadá jinak u mužů a žen, také se jinak projevuje u mladých nebo starších lidí. Povědomí o těchto rozdílech pomáhá zajistit, že je problém včas rozpoznán a léčen.
Deprese u mužů
Deprese je již běžným slovem naší kultury. Mnozí ji spojují se znakem slabosti a nadměrných emocí, ale nesprávně. Nejčastěji je takto viděna u mužů. Depresivní jedinci trpí pocity, které jim nepomáhají. Nejčastěji se domnívají, že jsou oškliví a nedůležití. Mají tendenci stěžovat si na únavu, podrážděnost, problémy se spánkem a ztrátu zájmu o práci a koníčky. Mezi jiné příznaky deprese u mužů patří hněv, agresivita, násilí, bezohledné chování a zneužívání návykových látek. U mužů je vysoké riziko sebevražd, způsobených právě depresí.
Deprese u žen
Deprese u žen je dvakrát vyšší než u mužů. To je částečně způsobeno hormonálními faktory, zejména u premenstruačního syndromu, premenstruální dysforické poruchy, poporodních depresí a perimenopauze. Co se týče příznaků, ženy jsou častěji než muži vtaženy do svých pocitů, zejména pocitů viny. Tyto pocity vedou k přejídání a přibývání na váze. U žen se také častěji vyskytují sezonní afektivní poruchy.
Deprese u teenagerů
Někteří dospívající trpící depresí se cítí smutní, jiní naopak ne. Ve skutečnosti za to může podrážděnost, která převládá u dospívajících adolescentů. Depresivní teenager může být nepřátelský, nevrlý, snadno takzvaně přichází o nervy. Běžným příznakem deprese u mladých lidí bývají nevysvětlitelné bolesti. Neléčená deprese v tomto věku může vést k problémům doma i ve škole. Zároveň může dojít k užívání návykových látek nebo ke změnám chování, které vedou k násilnostem. Deprese u teenagerů je léčitelná.
Deprese u starších dospělých
Deprese u této věkové skupiny je těžkou změnou, která může být zapříčiněna úmrtím blízké osoby, ztrátou nezávislosti a zdravotním stavem. Deprese není normální součástí stárnutí. Starší lidé mají tendenci si více stěžovat na fyzickou stránku nežli na emocionální. Deprese u starších osob je spojena se špatným zdravotním stavem, vysokou mírou úmrtnosti a zvýšeným rizikem sebevražd, takže diagnostika a léčba jsou nesmírně důležité.
Poporodní deprese
Mnoho nových maminek trpí nějakou prchavou formou deprese. Poporodní deprese jsou déletrvající a vážnější formy deprese vyvolané částečně hormonálními změnami spojenými s dítětem. Poporodní deprese se vyvíjejí brzy po porodu, neměly by se rozvíjet v období šestinedělí.
V naší poradně s názvem CUKROVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil.
Již delší dobu mám cukrovku II .typu. V poslední době se hodnoty při měření ráno na lačno pohybují přes 10 mmol . Přesto že beru léky Glimepiryd Sandoz 3 mg ráno, večer a EUCREAS 850 mg. nedaří se hodnoty snížit . zkoušel jsem i
potravinové doplňky Dialevel, Gurmám Mizín bez efektu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vysoký ranní cukr v krvi je častým jevem u diabetu II. typu. Můžou za něj hormony, které se vylučují během spánku. První volbou jak to řešit je změna léčby, proto navštivte svého lékaře a prodiskutujte to s ním. Zárověň si vezměte svůj domácí glukometr a v ordinaci porovnejte jeho měření s tím lékařským.
Pomoci si můžete i sám změnou některých zvyklostí.
- Například je vhodné před spaním sníst něco malého s obsahem sacharidů do 20 gramů. Například jogurt bez tuku, trochu hummusu, malý kousek ovoce a nebo zmrazené hrozny.
- Snížení tělesné hmotnosti má obrovský vliv na ranní glykemii. Máte li nadváhu, tak se snažte zhubnout změnou jídelníčku.
- Zvýšení tělesné aktivity během dne vede k omezení ranní vysoké glykemie. Při jakékoliv tělesné aktivitě se tělo učí pracovat s inzulínem a lépe pak ovládá hladinu cukru v krvi během spánku. Není rozhodující kdy aktivitu vykonáváte. Důležité je dělat ji každý den, abyste se zadýchal a spotil.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT CUKR V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloslava.
Mohlo by zvýšení na lačno souviset s posledním jídlem....16.00...myslím s tím takový noční půst,,,jinak odběr na lačno 8,5,,,dlouhodobý cukr 44, což je prý dobré, užívám jednu tabletu glucophage 500 mg . Děkuji za radu Miloslava
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zvýšená hodnota glykemie po ránu může souviset s tím, že nedostáváte správnou dávku léku na cukrovku předchozí noc nebo jíte před spaním svačinu se sacharidy. U některých lidí se také objevuje nevysvětlitelný ranní vzestup hladiny cukru v krvi, tak zvaný ranní fenomén. Tento fenomén vede k vysokým hladinám krevního cukru, což je stav nazývaný hyperglykémie. Obvykle se to děje mezi 4:00 a 8:00. Příčina fenoménu není jasná. Někteří vědci se domnívají, že za to může uvolňování určitých hormonů přes noc, ke kterému dochází přirozeně, což zvyšuje inzulínovou rezistenci. To způsobuje zvýšení hladiny cukru v krvi. Tyto hormony se nazývají kontraregulační hormony, protože mají účinek, který jde proti účinku inzulínu. Patří mezi ně růstový hormon, kortizol, glukagon a epinefrin.
Pokud je vaše hladina cukru v krvi trvale vyšší, než by ráno měla být, promluvte si se svým lékařem. Váš lékař vám může navrhnout, abyste si kontrolovala hladinu cukru v krvi jednou během časných ranních hodin několik dní po sobě. Nebo můžete použít kontinuální monitor glukózy ke sledování hladiny cukru v krvi během spánku. Tyto informace pomohou vašemu lékaři potvrdit, zda máte onen fenomén nebo zda může existovat jiný důvod pro vysokou ranní hladinu cukru v krvi.
Deprese je závažné psychické onemocnění, je to nemoc postihující celý organismus. Není to slabost, nedostatek vůle nebo sebekázně, ale duševní porucha, která není vůlí ovlivnitelná. Pro depresi je charakteristické opakování epizod chorobnému smutku, beznaděje, ztráty energie, vůle, sebedůvěry a radosti ze života. Deprese je provázena pesimistickými výhledy do budoucna, poklesem výkonnosti, bezdůvodnými obavami a úzkostmi, pocity méněcennosti a domnělého provinění, myšlenkami na sebevraždu, poruchami spánku, poruchami soustředění, nezájmem o sebe, svou práci, rodinu přátele, koníčky a záliby, které dříve těšily. Od běžného smutku nebo rozladěnosti se deprese liší v tom, že je intenzivnější než smutek, trvá déle a nepříznivě ovlivňuje výkonnost.
Deprese postihuje někdy v průběhu života až 17 % obyvatelstva. Aktuálně trpí depresí 6–7 % obyvatelstva. Vyskytuje se dvakrát častěji u žen než u mužů. Je to jeden z nejčastějších zdravotních problémů, které lidé v životě musí řešit. Každoročně onemocní depresí 5 % obyvatelstva, nezávisle na věku. Je nejčastější příčinou pracovní neschopnosti.
Deprese je léčitelné onemocnění. Bez léčby mohou příznaky onemocnění trvat i léta. Vždy platí, že čím dříve léčba začne, tím dříve deprese odezní. Neléčená deprese vede ke ztrátě výkonnosti, k izolaci pacienta, ztrátě radosti ze života a také k výraznému zhoršení celkového zdravotního stavu tím, že snižuje obranyschopnost organismu.
V naší poradně s názvem RANNÍ DEPRESE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Krůčková.
Co je příčinou rannídeprese?Nechce se mi vstávat,žádný elán,žádná radost ,nechuť cokoliv dělat.Užívám antidepresiva Venlafaxin Mylan 15O mg,1 ráno.Během dopoledne se pochmurná nálada posupně lepší.,ale ta rána jsou HROZNÁ!!!
Můžete mi poradit?Možná jsem nevypsala dosti potřebných informaci? Mohu upřesnit dle potřeby.
Za odpověď mnohokráte děkuji. Alena K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste se domluvit se svým psychiatrem na úpravě dávkování, abyste mohla užít jednu dávku ráno i večer. Tím by se mohly ranní chmury zmírnit.
V poslední době se objevily velmi zajímavé údaje o vztahu depresivní poruchy a stravy. Preventivně a léčebně se podávají omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které jsou například v rybách a středomořské kuchyni. Prevencí a vhodnou léčbou je také pohybová aktivita. Naprosto nejhorší je, když člověk zaleze do kouta a nedělá nic, nemoc ho k tomu táhne. I se středně těžkou a těžkou depresí je možná a doporučená fyzická aktivita. U lehkých depresí jsou tyto metody dokonce účinnější než léky, u těch středních jsou stejně účinné jako léky. U těžkých forem se o jejich významu diskutuje, ale i v takových případech se hodí metody kombinovat. V psychoterapeutickém programu pro pacienty s depresí je důležité ukázat pacientům, jakým způsobem žít, aby se deprese nevracely – kdo dobře dodržuje psychohygienu, většinou deprese nemá. Naučit je všechny možné pomůcky na to, jak si poradit s jednotlivými příznaky deprese a jak se z deprese případně i svépomocí dostat – toto je cíl kognitivně-behaviorální psychoterapie. Pomocí hlubší psychoterapie rozebrat s pacientem aktuální psychický problém ve kterém uvízl, rozebrat s ním mezilidské vztahy, které nefungují tak, jak by měly, a to tak, aby to vedlo k jeho lepšímu životnímu fungování a ke šťastnějším důsledkům v životě – na to se používá hlubinná psychoterapie. Gestalt psychoterapie, psychoanalyticky orientovaná skupinová psychoterapie, pak chce naučit pacienta správně a pravidelně relaxovat, aby díky této dovednosti mohl kdykoliv, kdy to bude potřebovat, uvést svůj nervový systém do vyrovnanějšího stavu.
Při léčbě pacientů s depresí jsou důležité všechny výše uvedené složky, protože léky samotné někdy nepomohou – pacientovi je sice lépe, ale problémy zůstávají, stejně tak špatný životní styl a deprese se chronifikují. Samotná psychoterapie ani změna životního stylu často nepomohou pacientům, kteří mají k depresi vrozenou dispozici, nebo je deprese těžší.
Deprese není jen špatná nálada, která přijde a zase odejde. Jedná se o onemocnění, které vám může kompletně změnit život. Nemluvě o smutných koncích, které končí sebevraždou. Včasné rozpoznání deprese a vyhledání odborné pomoci vám může zachránit život. Nebojte se svěřit se či mluvit o svých problémech. Mužské chování nespočívá ve skrývání problémů, ale v postavení se jim čelem.
Ve svém příspěvku JAK ODVODNIT NOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Hlaváček.
Mám dlouhodobě problémy se srdcem (hypertense a arytmie). Na otoky nohou mi dali
Furorese 125 (1-1-0), ale bez úspěchu po ranní dávce močím až v poledne, po druhé je to večer a v noci, ale nic moc, jako by to druhá tabletka brzdila. Kdysi v nemocnici mi dali ranní injekce furosemidu a za pár dnů jsem přibral 10 kg. Pak mi to snižovali úspěšně postupným dávkováním do žíly (celé dny). To se podařilo.
Jiné léky jsem nezkoušel. Kvůli polyneuropatii levé nohy jsem téměř nepohyblivý, doktory nemohu obíhat (je mi 82 let). Co mi poradíte? Děkuji P.H.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ranní nevolnost je nevolnost a zvracení, ke kterým dochází během těhotenství. A navzdory svému názvu může ranní nevolnost udeřit kdykoli během dne nebo v noci. Zvracení může být zelené, žluté, čiré, růžové a nebo krvavě červené.
Mnoho těhotných žen má ranní nevolnosti, zejména během prvního trimestru. Ale některé ženy mají ranní nevolnosti během celého těhotenství. Možnosti léčby zahrnují různé domácí léky, jako je častá svačina po celý den a popíjení zázvorového piva nebo užívání volně prodejných léků, které pomáhají zmírnit nevolnost.
Zřídka jsou ranní nevolnosti tak závažné, že progredují do stavu zvaného hyperemesis gravidarum. To je, když někdo s nevolností a zvracením během těhotenství má závažné příznaky, které mohou způsobit závažnou dehydrataci nebo vést ke ztrátě více než 5 % původní tělesné hmotnosti před těhotenstvím. Hyperemesis gravidarum může vyžadovat hospitalizaci a léčbu intravenózními tekutinami, léky a vzácně sondou pro výživu.
Ve svém příspěvku RAKOVINA PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Předmluva: další sled událostí mám velmi dobře zachycen v deníku, který jsem si psal, období do další komplikace je velmi podrobně zachyceno
17.9.2017
Hospitalizace ve FN Plzeň Bory nástup v 08:00 na urologickém oddělení , 3. Patro pokoj č.7. V průběhu dne pohovor s lékařkou, zavedení kanyly do levé ruky pro případnou transfuzi při operaci. Rovněž pohovor s anesteziologem. V noci přetržitý spánek, ráno druhého dne oholení operačního pole a umytí antibakteriálním mýdlem. Poté čekám již nahý na operaci na pokoji.
18.9.2017
07:30 injekce, příprava na operaci – převoz do 4. patra na operační sál, aplikována anestezie, vše vnímám jen se zavřenýma očima a jen po sluchu.
08:00 operace prostaty ve FN Plzeň Bory u prof. Hory,
11:00 probuzení z narkózy na pooperačním pokoji, cítím se jako rozbitý džbánek na zápraží a slabý jako moucha v únoru. Celkem nic nebolí, spíš je to všechno necitlivé a jakoby cizí.
15:30 Návštěva Jani, jen pár slov, jsem stale v polospánku, v polobdění
19.9.2017
10:00 převezen z pooperačního pokoje na normální pokoj 3. Patro č 7. Bolesti nemám, jen cítím jakoby přiskřípnuté vnitřnosti ale takovou bolístku ani neřeším. Jsem pořád trošku unavený, mám otlačená záda a v krku sucho a hleny a nemohu pořádně mluvit, jak jsem později zvěděl, byl to důsledek intubace. Kapačkami dostávám výživu a antibiotika spolu s další kapačkou ACC na odhlenění.
15:30 návštěva Jani I Monik, v noci mi pomáhá přežít notebook s filmy a mobil s hudbou z You Tube. Pacienti na pokoji neskutečně chrápou, takže hudby do sluchátek si skutečně užívám.
20.9.2017
Sedím na posteli
15:30 Návštěva Jani i Monik
21.9.2017
Stojím u postele
15:30 Návštěva Jani
22.9.2017
Mohu již chodit, vytažení stehů z drenu a jeho odstranění, u stehů to maličko zatahalo, dren jsem vůbec necítil, takové bolístky neřeším. Údajně jsem indián. Procházím se po chodbě s pytlíčkem na hadičce
23.9.2017
Návštěva Jani , návštěva Monik a Miloše, s jani jsme odpoledne venku, je nádherně, svítí sluníčko a svítí I naše duše. Monik a Miloš pak tu byli k večeru.
24.9.2017
08:00 propuštěn do domácího ošetřování s pytlíčkem u pasu a hadičkou v penisu. Kupodivu mi neschází chození na WC s močením, pouze se občas vypustím. Katetr v penisu mi nevadí, spíš naopak přináší mi příjemné pocity někdy až erotické. Podstatné je to, že se s tím učím žít. Občas pocítím i něco co připomíná probouzející se erekci, je to jen pocit v penisu, nikoliv ztopoření. Pomalu začínám cvičit cviky na posílení pánevního dna, snažím se přecvaknout hadičku, pochopitelně marně.
25.9.2017
Objevila se bolest ve varlatech, šourek se poněkud zvětšil.
26.9.2017
Otok šourku a penisu se dále zvětšil, varlátka vyrostla a ztěžkla, jakoby místo nich byla pštrosí vejce, navíc bolestivá jako kdyby se z nich klubala pštrosáčata.
27.9.2017
Návštěva ambulance FN Plzeň Bory, MUDr Mrkos – vyndání stehů z ran, hojím se jako kočka, nicméně v břiše bouchla bomba a hojení tam bude delší, cituji pana doktora: „Nenechte se zmýlit malými rankami na břiše, ale uvnitř jsme řádili“. Otok genitálií je dle pana doktora normální reakce na zvýšený pohyb a chůzi po operaci, nechme tomu pár dní. S únikem moči si nadále starosti dělat nemusím, občas cítím, jak tekutina proudí skrze hadičku do zásobníku a je to docela erotika. Kdybych s tím mohl chodit po zahradě, šlo by současně hnojit porosty. Nadále zkouším a vlastně i cvičím Kegelovy cviky, lze je cvičit i s tou hadičkou zavedenou v údu, pokud vyloženě nevadí (ta hadička). Posiluji i pánevní svaly. Je to nový, nepoznaný svět pooperační rekonvalescence, mám cíl a to je důležité. Věřím ve zlepšování a stálý „tah na branku“.
29.9.2017
Pocity ohledně erekce nemohu a nechci podceňovat, ještě si ji budeme užívat. Občas pocítím vzruch v penisu v místech, kde jsou topořivá tělíska, jakoby chtěla počínat ranní erekce, ruční dráždění je zatím neúčinné, erotogenní zóny (např. bradavky, vnitřní strany stehen), těla jsou však mnohem citlivější a vnímavější dráždění a toto vrcholí skoro jako dřív do „orgasmu“, tento je ale rozlitý do celého těla, není tak prudký jako při ejakulaci, ale mírnější, déle prožívaný a procítěný až do konečků prstů. Přirozeně dráždění musí být logicky delší, něžné a podepřené vzájemnou láskou a porozuměním mezi partnery. Zatím musíme dávat pozor na bříško, je zatím na pohmat trochu citlivé a při protahování trošku tahají jizvičky.
30.9.2017
1.10.2017
Na fotografii toho dne je vidět otok genitálií, který byl součástí hojení, respektive vyšší intenzity pohybu. Bolestivost celkem není, mám jen pocit, jako bych měl balon mezi stehny. Patrnou se rovněž stává plíživě nastupující obezita, věřím, že až budu zdráv (no relativně myšleno), veškerý tuk zase odbourám a vrátím se k obvyklým aktivitám,
3.10.2017
Otok genitálií, penisu i šourku trvá, začínám chladit ledem. Otok je poměrně nebolestivý, jen vadí ta tíha mezi nohama a překáží velikost, nelze normálně chodit. Zdržuji se spíše doma, ev. zajedu na zahradnickou základnu, ale smysluplnou práci zatím provádět nemohu.
4.10.2017
Otok genitálií chladím ledem, dostavují se výsledky, otok pomaličku začíná ustupovat, břicho stále opuchlé.
5.10.2017
Stále chlazení ledem otok je veliký, i když se zdá, že šourek už je měkčí.
6.10.2017
Stav neměněn, chlazení ledem.
7.10.2017
Konečně začíná otok viditelně ustupovat, šourek se zmenšil, je měkčí a hlavně už i lehčí. Bylo to jako tahat kouli na penisu. Otok břicha zatím trvá, ale je nebolestivý, jen je to jakási vada na kráse. Registruji při vykonávání stolice, že cévka začíná podtékat a mírně svědí. Dodržuji pečlivě čistotu a používáním mýdla pro intimní hygienu snižuji pocit svědění.
8.10.2017
Cévka mi několikrát během dne samovolně podtekla, cítím, že je v penisu již volná a pohybuje se, ne že by to byl nepříjemný pocit, spíš naopak, při pohybu mám erotické pocity v celém údu a cítím i balonek v měchýři.
9.10.2017
Kontrola ve FN Plzeň Bory, u MUDr. Kočovské, s MUDr. Mrkosem jen krátký rozhovor v čekárně. Cévka odstraněna, popravdě, bylo to velmi příjemné, krásně to polechtalo asi tak jako náběh na ejakulaci. Sebou mám plenku, od teď začíná problematické období inkontinence. Myslím, že to zvládnu, jsem přípraven se s tím porvat.
Pocity vzhledem k erekci jsou znatelné, občas při lehu na zádech nebo na boku pociťuji lehké jakoby stahy na bocích penisu, je to podobný pocit jako když mi začínala ranní erekce ještě před operací.
• 10:00 hod při cestě z FN s Jani jdeme na kafíčko, je to úžasný pocit nemít cévku a pytlíček u nohy, nicméně cítím, jak mi nezadržitelně prýští moč do plenky. Trošku si nemohu přivyknout pocitu, že jdu po Plzni, s Jani se držíme za ruku, kolem spoustu lidí a já si v pohodě čurám, aniž by to někdo věděl. Unik je není udržitelný mojí vůlí. Plenka toho pojme opravdu hodně.
• 11:00 Loučíme se s Jani, ona jde do práce, já do auta a pojedu domů. Cestou do auta, asi tak 500m to bylo, ctím, jak se mi plenka začíná prosakovat a tak se hned v dodávce musím přebalit.
17.10.2017
Užívám si pěkného počasí na zahradě v Senci 84, a protože svítí Sluníčko a zahrada je navržena tak, aby odolala zvědavým pohledům z okolí, chodím nahý a nechám teplé paprsky Slunce laskat mé, pobytem v nemocnici vybělené tělo. Je to velmi příjemné, vnímám teplo až do morku kostí a cítím se šťastně.
7.11.2017
Při kontrole u pana doktora Mrkose vyšlo najevo, že výsledky cytologie, nejsou vůbec uspokojivé. Cytologie znamená to, že vyoperovaná tkáň je předána do péče biologů, kteří stanoví, jaká vlastně je: zdali benigní, nebo maligní. Maligní je to zhoubný. Takže se potvrdil ten druhý případ.
Proto budu muset prodělat další terapii, a to je ozařování lůžka a posléze i hormonální léčbu.
V tu chvíli jsem byl opět vržen zpět do víru diagnóz, predikcí a léčení. Ptám se pana doktora: „jaká bude ta hormonální léčba? A jaké ozařování?“ O to právě běží. V nejbližším termínu navštívím onkologické centrum v nemocnici Plzeň-Lochotín, pana doktora Matejička, který stanoví po určitých vyšetřeních postup ozařování, protože jak říkal: „Nádor se nám už vydal do těla“. Jako bych dostal palicí po hlavě. A jsem zase zpátky v temnu. Zase zpátky v nejistotě, zase zpátky v červených číslech. Nebyly mě ani cizí myšlenky na sebevraždu. To je konec. Metastáze jsou vrahem.
Nechtělo se mi žít, svou nádhernou rodinu jsem najednou nevnímal, byl jsem jen sobec, který si nárokuje právo na život, které mu začíná být odpíráno. Nikdo nemá zajištěno právo na život, když příroda zavolá. Máme jen právo bojovat. Máme jen právo držet se usilovně té tenké niti žití a bít se o své místo na Slunci. Máme jen povinnost vytrvat.
V textu jsou i některá dokumentační fota, Kdybyste chtěla, najdete mně na faceboku pod jménem Ing. Zdeněk Trojan, Zruč-Senec, požádejte o přátelství. Rád vyhovím a bude dokument kompletní.
S veškerou úctou Ing. Zdeněk Trojan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk.
Prosím o trochu strpení ss dalším vyprávěním, byl jsem mimo bydliště a teď si připravuji příběh o radioterapii
Zdeněk
Představa o tom, že deprese je jen smutná nálada nebo zármutek, který známe normálně všichni, je velmi povrchní a není správná. Říkat depresí postiženému člověku, aby se šel někam rozptýlit, aby na to nemyslel, je asi tak smysluplné jako říkat tomu, kdo má zlomenou nohu, ať si kouká dát ty kosti k sobě.
Léky na depresi
Antidepresiva, jsou nejlepším prostředkem, jak depresi zvládnout. Neznamená to ovšem, že po tom co se vezmou antidepresiva, tak že člověk žije v nějaké euforii, ale naopak dojde k jakémusi vystřízlivění a pacient se vymaní z bludných představ, které ho dříve stahovaly až k sebevraždě. Po antidepresivech pacient získává znovu kontrolu nad svou psychikou a nabývá dojmu, že konečně se ovládá on sám a ne nějaké černé myšlenky. A to vše, aniž by pacient nějak změnil názor a myslel si najednou, že je život děsně happy. Ne, ten tragický pocit samozřejmě nadále u pacienta zůstává, ale navrací se taková jakoby praktičnost nebo lépe řečeno smysluplnost života. Mezi nejčastěji užívané léky na depresi patří Lexaurin, Citalon a Cipralex.
Babské rady na depresi
Babské rady říkají užívat čerstvě mletý muškátový oříšek každý den čtvrt lžičky. Dále se doporučuje inhalovat vanilku, například jako vonnou seneci, nebou při vanilkové koupeli. Z klasických lékových doplňků se na depresi doporučuje užívat pravidelně B-komplex forte - jednu tabletu ráno po jídle.
Psychoterapie na depresi
Názory na to, zda je deprese přemožitelná vůlí, se liší. V zásadě se dá říci, že deprese není přemožitelná pouze vlastní vůlí. Existují zde však určité psychoterapeutické postupy, které mohou pacienta zacvičit v tom, jak svou vůlí může lépe depresi zvládat. Jedním z takových alternativních postupů je behaviorálně kognitivní terapie, která spolu s antidepresivními léky pomáhá pacientovi přehodnotit svůj pohled na svět a to jak ve své minulosti, tak i do budoucnosti. Pacient se tak zbaví pocitu, že všechno co kdy udělal, bylo špatné, nebo co kdy udělá, bude špatně, protože on je špatný. Při této psychoterapii se cestou speciálních triků, domácích cvičení a domácích úkolů, podobných, jako když se učíme hrát na housle, dá přispět ke zvratu deprese. Depresi lze tedy ovlivnit psychoterapeuticky. Deprese bez léků přemožitelná je, ale nikoliv svépomocí a nikoliv amatérsky, je zde třeba určitého profesionálního zácviku a to jak psychoterapeuta, tak i pacienta.
Deprese se tedy dá zvládnout bez předčasného ukončení života pomocí antidepresiv a psychoterapie.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT CUKR V KRVI CO NEJRYCHLEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna polgárová.
Mám ráno nalačno glykémiu 16. V noci som nič nejedla.
Môže to súvisieť s mierne stukovatenou pečeňou ?
Poraďte prosím prírodné produkty na zlepšenie stavu.
Ďakujem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Existuje tak zvaný fenomén úsvitu, což je ranní vzestup hladiny cukru v krvi, u lidí s cukrovkou. Fenomén úsvitu vede k vysokým hladinám krevního cukru, což je stav nazývaný hyperglykémie. Obvykle se to děje mezi 4:00 a 8:00. Příčina tohoto fenoménu není jasná. Někteří vědci se domnívají, že uvolňování určitých hormonů přes noc, ke kterému dochází přirozeně, zvyšuje inzulínovou rezistenci. To způsobuje zvýšení hladiny cukru v krvi. Hormony se nazývají kontraregulační hormony, protože mají účinek, který jde proti účinku inzulínu. Patří mezi ně růstový hormon, kortizol, glukagon a epinefrin.
Vysoká hladina ranního cukru v krvi může být způsobena:
- Nedostatkem inzulínu předchozí noc.
- Neužila jste správnou dávku léku na cukrovku předchozí noc.
- Jedla jste před spaním jídlo se sacharidy.
Pokud je vaše hladina cukru v krvi trvale vyšší, než by ráno měla být, promluvte si se svým diabetologem. Váš lékař může navrhnout, abyste si průběžně kontrolovala hladinu cukru v krvi během časných ranních hodin několik dní po sobě. Nebo můžete použít kontinuální monitor glukózy ke sledování hladiny cukru v krvi během spánku. Tyto informace pomohou lékaři potvrdit, zda máte pouhý fenomén úsvitu nebo zda může existovat jiný důvod vysoké ranní hladiny cukru v krvi.
Co můžete udělat pro snížení ranního cukru v krvi?
- Vyhněte se sacharidům před spaním.
- Přejděte na jiný lék na cukrovku.
- Změňte čas, kdy užíváte léky nebo inzulin, z večeře až na večer před spaním.
- Použijte inzulinovou pumpu, abyste dostala další inzulin během časných ranních hodin.
K léčbě deprese lze využít celou řadu používaných metod, včetně léků (antidepresiva), techniky stimulace mozku nebo psychoterapie. Rodinná terapie může být užitečná v případě, kdy dochází ke zvýšení deprese kvůli rodinnému stresu. Deprese je tedy léčitelná několika možnými způsoby. Lehčí formy jdou zvládnout pomocí psychoterapie, na závažnější formy je nutno vzít na pomoc antidepresiva a jiná psychofarmaka. Některé typy depresí reagují dobře na léčbu fototerapií. Na velmi těžké formy deprese, kde i léky selhávají, pak většinou odborník indikuje léčbu elektrokonvulzivní (elektrošoky). Ideálním způsobem léčby většiny depresí je kombinace farmakoterapie a psychoterapie.
Podpůrnou psychoterapii by měl ovládat a praktikovat každý člověk, který pracuje v pomáhajících profesích, tedy pochopitelně každý psychiatr nebo psycholog. Podpůrná psychoterapie představuje základní podmínky pro vytvoření pocitu důvěry. Pomáhající musí mít trpělivost naslouchat, musí se umět vcítit, mít schopnost povzbudit a problematiku srozumitelně vysvětlit.
Speciální psychoterapie pomáhá pacientovi s depresí pochopit, co se s ním děje (znalost chorobného procesu, informace o nepříteli, to samo o sobě snižuje nepříjemný strach z neznámého), umožnit mu projevení citů (což ne vždy v běžném životě jde), vytvořit mu prostor bezpečí (když ten „svůj“ právě ztratil), pomoci mu jít dál.
Psychoterapeut se stává průvodcem, který vede pacienta k znovuvybudování rozvráceného života, k přebudování žebříčku hodnot, k nalezení stability, mnohdy větší, než měl v předchorobí. Každý psychoterapeut pracuje jiným způsobem, podle školy, kde získal vzdělání, a podle názoru, který na vznik deprese má.
Léčba deprese rozhodně patří do rukou odborníka, nevyplácí se váhat s jejím započetím, indikací léků. Prodlení má někdy tragické a nevratné následky – sebevraždu člověka.
V naší poradně s názvem KETILEPT 25MG se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alenka.
Mám již 4 roky deprese, nyní již jen ranní úzkosti a obavy. Během den se ztrácejí a večer a v noci je mi nejlíp. Co byste mi doporučili? Lékař vyzkoušel více přípravvku, jsem na ně imunní- nic. Na noc beru 1/2 ketileptu 25g a 1 waldosan 25g. Co s tím, nemůžu to mít od štítné žlázy? děkuji za odpověď, případnou radu. Alenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Já bych na to doporučil zařadit do ranních hodin, hned po prvním jídle, nějaký trénink. Například tanec, fitness, běh, něco, při čem se zpotíte a bude pro vás přijemně, ale zároveň dostatečně namáhavé, a bude to trvat nanejvýš 1 hodinu (optimum je poctivých 45 minut fyzické námahy). Díky tomu totiž dosáhnete vyplavení endorfinu, který v těle navozuje dobrou náladu a mohl by utišit ty vaše ranní epizody duševní nepohody. Důležité je si před takovým ranním tréninkem dát výživné jídlo, například 70 až 90 gramů müssli s kefírem nebo mlékem. Po skončení tréninku zařadit nějaké ovoce banán, jablko, broskev a podobně a do hodiny si dát další lehčí svačinku, třeba ochucený tvaroh nebo lučinu s pečivem. Dbejte, abyste dodržovala svůj jídelní režim - každé tři hodiny jídlo, z toho by měla být tři jídla velká (snídaně, oběd a večeře). Nepřeceňujte roli léků v léčbě depresivních stavů. Mnohdy práce s vlastním tělem přinese více užitku, než utlumovací léky na depresi. Vyzkoušejte tento postup a zvykněte si na něj, jako na svůj nový životní styl. Uvidíte, že se vám v životě pak mnoho věcí změní k lepšímu.
Na pozadí deprese (endogenní – „pravé“ deprese) bývá určitá dispozice (vloha). Je-li tato dispozice, mnohdy dědičně daná, aktivována, způsobí projevy poruchy. Tím spouštěcím elementem může být celá řada podnětů: stres, silný úlek, dlouhodobá nespokojenost, užívání některých léků (například některé preparáty na vysoký tlak nebo antikoncepce), zvýšená konzumace alkoholu, nedostatek odpočinku a spánku, vyčerpávání organismu nezdravým životním stylem a podobně. Mnoho depresí se objevuje na jaře a na podzim. Náladu ovlivňují i výkyvy v činnosti endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí), a tak není udivující, že deprese často začne v takových obdobích, jako je puberta, laktace, klimakterium, nebo v průběhu menstruace.
Podle psychoanalytického pojetí je deprese reakcí na nějakou ztrátu; další názor praví, že jde o důsledek narušeného vztahu mezi matkou a dítětem v raných vývojových fázích; podle jiné koncepce existuje cosi jako depresivní osobnost, která má sklon více prožívat negativní události v životě. Podle jiných je tím významným predispozičním faktorem ztráta rodiče do 11 let věku, která zvyšuje pravděpodobnost pozdějšího objevení se deprese. Náchylnost k depresi také zvyšují potíže nebo určité neschopnosti ve vztazích k druhým lidem. Kdo neumí říkat „ne“, nechává si pro sebe své pocity, špatně navazuje vztahy a žije v obavách, že jej ostatní neberou a neváží si ho, ten by se měl – v rámci prevence deprese – pokusit o řešení těchto problémů.
Ve svém příspěvku PSYCHICKÉ PROBLÉMY DEPRESE LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vera Trojakova.
Dobrý den,mam velký problem se sestrou.Podle toho co jsem si přečetla tak ma asi silne deprese, nepracuje,prašky zapíjí alkoholem,je zla,vyhrožuje sebevraždou,po domě běha s nožem a vyhrožuje,mohla bych popisovat do nekonečna.Sama se lečit nechce,bojím se ,že někomu ublíží.Potřebovala bych poradit jak jí mám donutit léčit,třeba i právní cestou.Děkuji Trojáková Věra.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivona.
Dobry den, chtela jsem se poptat co mam delat abych se zbavila rannich prsimu a nastartovala se do zivota.Muj pribeh,kdyz mi bylo 20let prodelala jsem prvni deptesi jelikoz jsem vubec nevedela co to je v te dobe pricitala jsem to k prepracovani a totalnimu vyhoreni nemela jsemoc hezke detstvi nasi se rozvedli a ja a sestra zustali s otcem za svuj zivot jsem se stehovala asi 23krat.Az jsem si nasla v 19 pritele,ale snim zadna slava zacal me podvadet a ja cim dal vic pracovala abych se od vsech a vseho odprostila no a pak to zacalo silene nechutenstvi zhubla jsem na 39kg.a totalne jsem se zhroutila doktorka mi rekla ze je to syndrom vyhoreni a dala me neschopenku v te dobe se me ujala babicka a dostavala me z toho hnusu 3mesice a ja se nejak vratila do bezneho zivota opustila pritele nasla si podnajem a zmenila praci vse bylo dobre dlouhych 8let nic a po 8 letech opet je pravda zecjsem prozivala v tech 8letech hodne stres nebudu zde psat vse jelikoz by to bylo na dlouho i tak jsem .ela slozite obdobi,ale deprese zadna az po tech 8letech se vratila a ve vetsi mire nemohla jsem nic muj pritel nevedel co semnou a ja byla pripravena ze to odezni,ale ne ta poptvora se me drzela jak kliste ja zas hubla jen jsem lezela a spala z vycerpani jsem si zala dost prasku a chtela to zkoncovat nemela jsem sebevrazedne myslenky jen uz jsem memela silu dal takro zit nenajezena slaba bylo to hrozne skoncila jsem ma JIPU tam za mnou prisel psychiatr a rekl ze mam depresivni poruchu z uzkotnxma stavama a poslal me na 24 na otevrene oddeleni bylo to tam super dostala jsem se z toho zacala brat antidepresiva zoloft ale jak me pustili tak jsem za 14dni po tom otehotnela vse vysadila nahle bylo me fajn asi nejlepsi roky meho zivota 4 roky nic a ted se vse vratilo 1000krat horsi placam se v tom od listopadu a ne a ne najit vhodny lek sertralin me nepomohl pi 6 tydnech me bylo hur a ted escilacopram po dalsich 6tydnech silene nechutenstvi a ranni pedsima ted neberu 2dny escila.a je mo o trosicku lip uz se bojim,ze se pro me nenajdou leky mela jsem hned zacit s lecbou i v tehotenstvi treba by se to ted nestalo mam krasny dite jednou chci mit dalsi zacinam podnikat ale takto to nejde chci to byt zase ja zacinam s terapii udelam vse pro to abych se te mrchy zbavila poradte muzu byt na atb.nejak citliva chci aby to bylo zamnou ranna jsou nejhorsi a vecer uz je mi celkem dobreexistuji prasky a zvyseni chuti k jidlu.dekuji za odpoved a omlouvam se za obsah
Psychotická deprese je na rozdíl od ostatních klinických forem relativně homogennější depresivní poruchou, jejíž léčba spadá vždy do kompetence psychiatra a obvykle vyžaduje hospitalizaci. Psychotická deprese je charakterizována klinicky přítomností psychotických příznaků, zjednodušeně řečeno přítomností bludů (porucha myšlení) nebo halucinací (porucha vnímání) s depresivním obsahem nebo stuporem (strnulost, otupění). Patří k obtížně léčitelným a je častější, než by se obecně předpokládalo. Ve srovnání s nepsychotickou se u psychotické deprese vyskytují častěji relapsy (návraty příznaků) a opakované epizody. Nemocní více využívají zdravotnických služeb. Psychotická deprese vede k větší neschopnosti a je spojena s horším průběhem. Jedná se vždy o závažnou depresi spojenou s biologickými koreláty. Nejčastěji se u psychotické deprese vyskytují bludy nebo jiné příznaky psychózy doprovázené příznaky deprese.
Ve svém příspěvku RANNÍ DEPRESE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Krůčková.
Co je příčinou rannídeprese?Nechce se mi vstávat,žádný elán,žádná radost ,nechuť cokoliv dělat.Užívám antidepresiva Venlafaxin Mylan 15O mg,1 ráno.Během dopoledne se pochmurná nálada posupně lepší.,ale ta rána jsou HROZNÁ!!!
Můžete mi poradit?Možná jsem nevypsala dosti potřebných informaci? Mohu upřesnit dle potřeby.
Za odpověď mnohokráte děkuji. Alena K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
I pro mně jsou rána přímo zničující, ráno beru 1 prášek Cipralex , vůbec nepomáhá. .doktorka mi přidala ještě půlku, ale to se mi začala točit hlava. .zajímavé, jak píšete, během dopoledne se to zlepší a večer jsem celkem v pohodě. . ale ta rána nedávám. .
Mezi hlavní příznaky deprese patří bezesporu smutná nálada, což je společensky chápáno jako jediný příznak, ale to samo o sobě nestačí. Mezi další příznaky patří také snížené sebevědomí, pesimismus - do budoucna je všechno viděno černě. Také úzkost bývá průvodním jevem deprese. Dále sem patří ztráta vůle, ztráta iniciativy, ztráta zájmů a koníčků. Pak jsou zde i časté pocity únavy a mnoho různých dalších tělesných příznaků.
Často se při depresi objevuje časné ranní probouzení. Postižení depresí se vzbudí ve dvě nebo ve tři hodiny ráno a pak již nemohou usnout. Nastává zde pak situace, že postižený straší po bytě, a je to pro něj taková ta hodina mezi psem a vlkem, kdy nic nejde dělat a zároveň spát také není možné. V jiném případě se zase třeba postižený depresí probudí normálně, ale nemá zase potřebu vůbec vstát z postele. Každá jednotlivá věc, kterou by pak měl přirozeně udělat, se jeví, jako že to vlastně vůbec nemá cenu. Obléknout se, vyčistit si zuby, obstarat základní tělesné potřeby, to vše se postiženému zdá jako nepřekonatelný úkol srovnatelný například s výpravou na Mount Everest. Postižený se musí přemlouvat ke každému kroku, protože nejraději by zůstal třeba tři dny v posteli a nevylezl z ní. Dalším charakteristickým znakem deprese je ztráta sebeúcty. Pacient tak často přestane uznávat sám sebe a ztratí sebedůvěru. Pacient při depresi nepřikládá vlastní osobě sebemenší důležitost. Jestliže pak chybí sebeúcta a sebedůvěra, tak přichází na řadu konečné řešení, které vrcholí sebevraždou.
Když začne člověk na sobě vnímat příznaky deprese, tak to často vidí jako svou slabost, což dále více prohlubuje jeho pocity neschopnosti. U postiženého při depresi jeho víra ve své osvobození neexistuje. Bolest nepolevuje, a pacientův stav činí nesnesitelným vědomí, že žádná pomoc nepřijde, dnes ani zítra. A tato beznaděj deptá duši více, než bolest sama.
Mezi hlavní psychické příznaky patří smutek, plačtivost, snížené sebevědomí, pocit beznaděje a neschopnost radovat se. Typická je váhavost, nerozhodnost a neustálé omílání určitých myšlenek a přemítání o možnostech, aniž by to mělo nějaký výsledek (takzvaná ruminace). Člověk může být buď apatický (utlumený), nebo naopak úzkostný a agitovaný (vyvíjející neúčelnou zvýšenou aktivitu). Jde-li o úzkostný typ deprese, může úzkost přerůst v takzvaný raptus melancholicus, což je dezorganizované jednání, kdy dotyčný může i fatálně ublížit sobě a/nebo někomu z okolí. Časté jsou hypochondrické představy – pocit dotyčného, že trpí nějakou závažnou, nevyléčitelnou nemocí. Kolem 70 % jedinců v depresi má sebevražedné myšlenky, ale před okolím nebezpečí sebevraždy většinou bagatelizují. 15 % lidí trpících depresí spáchá sebevraždu. Může dojít k takovému zpomalení duševní činnosti (řeči, myšlení, rozhodování a podobně), že to navenek vypadá jako demence. Po odeznění deprese se ale vrací původní mentální výkonnost. Někdy se u deprese objevují bludy (například že si člověk za něco zaslouží trpět nebo že má být po právu odsouzen k smrti) i halucinace (většinou „hlasy“) – pak jde o takzvanou depresi s psychotickými příznaky. Člověk s depresí se často probouzí brzy nad ránem a objevují se u něj takzvaná ranní pesima – návaly extrémně mrzuté nálady po probuzení. K základním somatickým (tělesným) příznakům náleží nechuť k jídlu a související ztráta na váze, zácpa a nezájem o sex.
Základním příznakem deprese je nejčastěji porucha nálady – chorobně smutná nálada. Ta často trvá po celý den a téměř každý den, a to po dobu nejméně 14 dnů. Kromě nálady je však depresí zasaženo také myšlení, chování i tělesné funkce organismu.
Hlavní příznaky deprese jsou:
přetrvávající smutná, úzkostná nebo „prázdná“ nálada;
podstatné snížení až vymizení obvyklých zájmů a koníčků;
ztráta zájmu o sexuální život;
ztráta chuti k jídlu, výrazné snížení hmotnosti, nebo naopak přejídání se a přibývání na hmotnosti;
nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo naopak nadměrná spavost i během dne;
zpomalení pohybů, nebo naopak pohybový neklid u nemocných s úzkostí;
pokles energie, únava, ospalost, malátnost (jednoduché činnosti vyžadují nadměrnou námahu);
pocity vlastní méněcennosti a sebeobvinění;
potíže se soustředěním, zapamatováním si, rozpomínáním se, s pamětí vůbec, a problémy s rozhodováním, zpomalené myšlení;
myšlenky na smrt nebo sebevraždu, sebevražedné sklony.
Další příznaky deprese jsou:
negativní pohled na sebe a sebepodceňující myšlenky;
pocity beznaděje, pesimismu nebo bezmoci;
nadměrné polehávání nebo posedávání, neschopnost přinutit se k činnosti, odkládání činnosti;
neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost;
přetrvávající tělesné příznaky, jako je bolest hlavy, poruchy trávení, zácpa, suchost v ústech, dlouhodobé bolesti (zad), u žen nepravidelnosti v menstruačním cyklu;
tíha na hrudi, ztuhlost nebo ochablost svalstva, snadná unavitelnost;
Vliv dědičnosti na rozvoj deprese je významný, ale nikoliv rozhodující. Odhaduje se, že se genetické faktory na depresi podílejí přibližně 40 %. Ví se také, že děti nebo sourozenci nemocného s depresí mají asi 2–3x vyšší riziko, že během života také onemocní depresí, než lidé bez deprese v příbuzenstvu. Nedávné studie nicméně ukazují, že genetická vloha nerozhoduje přímo o tom, zda se u nás objeví deprese, či nikoli, nýbrž o tom, zda a jak budeme, či nebudeme odolní k negativním životním událostem (stresu). Někdo tak může během života zažít řadu těžkých situací a deprese se u něj neobjeví, naopak u někoho riziko deprese stoupá s výší zátěže (mírou prodělaného stresu). Dědičnou výbavu zatím změnit nedokážeme, průběh života však alespoň do jisté míry ano.
Na začátek si připomeňme, co to vlastně deprese je. Je to psychické onemocnění, které se projevuje smutkem, sklíčeností, ztrátou zájmu o dění okolo sebe, apatií. Tento stav může trvat týdny i měsíce a má tendenci se vracet. Zejména dlouhodobá neléčená deprese (trvající déle než půl roku) může mít další negativní důsledky na zdraví přerůstající do roviny fyzické (nespavost, pocit tíhy na hrudi, bolesti hlavy, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, poruchy příjmu potravy a další). V závažných případech může deprese dohnat nemocného až k myšlenkám na sebevraždu.
Jako psychoterapie se označují takové formy léčby, při kterých se k léčbě pacientů používají psychologické prostředky. Jádrem všech psychoterapeutických postupů je podpora zdravých částí osobnosti. Můžeme rozlišovat individuální, skupinovou a rodinnou terapii. Těžiště bývá v rozhovoru, umělecké práci, dramatizaci, psychogymnastice, hraní rolí nebo nácviku dovedností. Psychoterapie pomáhá obnovit přirozený pocit kontroly nad svým vnímáním, myšlenkami a představami, emocemi a chováním.
Jaká je role terapeuta v léčbě depresivního pacienta
Terapeut pomáhá postiženému:
porozumět tomu, co se s ním děje;
oddělit zdravé prožívání od nemocného;
omezit, ohraničit nebo odstranit patologické prožitky;
obnovit žebříček hodnot;
podpořit a rozvinout vše zdravé;
nalézt znovu přiměřenou a přirozenou důvěru v sebe i ve svět kolem;
vytvořit pocit bezpečí, samozřejmosti a přirozené kontroly nad svým životem;
najít cesty, jak překonat současné životní problémy.
Jak psychoterapie léčí depresi
Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem deprese. U hlubší deprese nestačí, avšak její kombinace s léky zvyšuje výrazně účinnost léčby. Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v depresi děje. Učí jakým způsobem zacházet s jednotlivými příznaky a problémy v životě a následně trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové depresivní epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit, vyjádřit a sdělit, co jej vlastně trápí.
Co je individuální psychoterapie
Individuální psychoterapie pomáhá obnovit důvěru ve svět a vytvořit si pevnou vztahovou vazbu s osobou, které můžete důvěřovat v krizových situacích. Podpůrná psychoterapie je často efektivnější než složitě analyzující psychoterapie. Skýtá přátelskou atmosféru přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Samotná psychoterapie k léčbě deprese nestačí, ale při kombinaci s léčbou psychofarmaky může být velmi vhodnou volbou. Pacient má nyní svobodnou volbu svého terapeuta. Může tedy, a dokonce by i měl dbát na to, zda se se svým terapeutem cítí dobře, zda ho prožívá jako chápajícího a zda se cítí být přijímán takový, jak je. Pokud se necítí být přijímaný, je možné si to ujasňovat v rozhovorech. A pokud to ani pak nevnímá jako dostatečné, je na místě najít si jiného terapeuta. Ne každý se cítí dobře s každým. Trochu jiná situace je v průběhu dlouhodobé léčby. Může dojít k tomu, že v původně dobrém terapeutickém vztahu dojde k napětí a pocitům nepochopení. V tom případě není na místě ihned hledat nového terapeuta, ale daleko důležitější je zabývat se těmito fenomény společně. Změna terapeuta by spíše prodlužovala cestu k nalezení možnosti, jak řešit problémy. Extrémní je situace pacientů, kteří stále mění terapeuty, protože nejsou (zejména pro svou nejistotu či podezřívavost) spokojení s nikým.
Co je skupinová psychoterapie
Skupinová psychoterapie svojí atmosférou pomáhá ujasnit si svoje postavení ve světě, porozumět způsobům, jakými člověk navazuje vztahy s druhými, uvědomit si formy chování, které vedou ke stresu. Pomáhá také v tom, že si člověk uvědomuje to, že druzí prožívají mnohdy podobné věci, učí se od nich, jak se s onemocněním vyrovnat i jak řešit každodenní problémy. Skupinová psychoterapie nemá valný efekt při hluboké depresi a zasycení nemocného vnějšími podněty může být přehnaně zatěžující. Při lehčí depresi nebo v době po odeznění akutních příznaků může podpůrně vedená skupinová psychoterapie velmi pomoci v začlenění se mezi lidi, ujasnění si problémů v životě a při hledání jejich řešení. Skupinová psychoterapie probíhá zpravidla ve skupině 8–12 osob. Vedou ji nejčastěji dva psychoterapeuti, nejlépe muž a žena, vzhledem k nedostatku psychoterapeutů je však v dnešní době často vedena jen jedním člověkem. Jednotlivá sezení zpravidla trvají 1,5 hodiny. Skupinové dění je dáno vztahy lidí mezi sebou a jejich navyklými způsoby chování. Otevírání se jednotlivých členů při skupinové terapii má za následek vznik atmosféry důvěry, otevřenosti, sympatie a spoluúčasti. Cílem léčby je poznat souvislosti mezi chováním jedince a jeho problémy a nemocí a pak pomoci tyto vzorce změnit. V uzavřené skupině zůstává složení skupiny konstantní a meziosobní interakce jsou hlubší. V otevřené skupině jsou průběžně přijímáni noví pacienti.
Co je kognitivně-behaviorální terapie
Kognitivně-behaviorální terapie je forma léčby zaměřená na celkové zklidnění přijetím nemoci, odstraněním depresivního způsobu myšlení, úpravou vzorců maladaptivního chování, zlepšením komunikace s okolím a relaxací. Kognitivně behaviorální terapie se soustředí zejména na nemocné s mírnou a středně těžkou depresí, s hypománií a pacienty s reziduálními příznaky. Učí je zacházet se symptomy a problémy, zbavovat se zbytkových příznaků a trénuje dovednosti potřebné pro zvládání stresujících situací. Vede ke zlepšení sociální adaptace v sebehodnocení.
Základní postupy:
porozumění depresivní poruše a jejím příznakům;
vytvoření vyrovnanějšího způsobu myšlení;
účelné plánování aktivit;
nácvik komunikace a sociálních dovedností;
nácvik relaxace;
řešení problémů v životě;
prevence relapsu a monitorování časných varovných příznaků.
Co je rodinná psychoterapie
Při farmakoterapii i psychoterapii je důležité, aby do léčby byli zainteresováni i rodinní příslušníci. Nemocný velmi potřebuje, aby v rodině bylo vytvořeno příznivé klima bez prudkých emocí, výčitek, mentorování nebo hádek. To bývá někdy obtížné, protože je v lidské přirozenosti hledat viníka odpovědného za psychickou krizi. Hledání viny je však nesmyslné a nepraktické a škodí jak pacientovi, tak rodině. Nesmyslné je v tom, že deprese je nemoc, její biologickou podstatu nelze zavinit zvenčí. Nepraktické v tom, že při hledání viny se ztrácí z centra pozornosti skutečná pomoc. Spekulace o tom, že onemocnění zavinila výchova, rodinné vztahy, matčina nadměrná péče nebo otcova nadměrná přísnost, mohou velmi nepříjemně ztížit vztahy mezi rodinou, pacientem a terapeutem. Bohužel dodnes se s pojmem rodinná terapie automaticky spojuje představa hledání viníka nebo představa nápravy rodinných příslušníků. Proto má rodina často strach do rodinné terapie vstoupit. Kvalitní rodinná terapie však nehledá viníka, protože žádný není, a naopak se snaží pomoci zklidnit vztahy v rodině, nalézt rovnováhu pro všechny příslušníky rodiny. Rodinná terapie zpravidla znamená úlevu a možnost psychického vývoje pro každého člena rodiny. Nejvíce jde o kontakt a porozumění mezi jednotlivými členy rodiny. Většina pacientů se po odeznění fáze nemoci vrací z nemocnice do původní rodiny. Lehčí epizody nemoci se dokonce léčí bez hospitalizace, buď ambulantně, nebo v denním sanatoriu. Pacient pak bydlí se svými příbuznými. Většina příbuzných není připravena na problémy, které porucha přináší. Proto zpočátku přirozeně nevědí, jak nejlépe reagovat na onemocnění. Následkem toho někteří pacienti ztrácejí kontakt se svojí rodinou. Přitom rodinní členové znají pacienta nejlépe a jejich pomáhající přístup může být pro rehabilitaci tím nejdůležitějším. Příbuzní potřebují podporu profesionálů, informace, rady nebo psychoterapii. Velmi významné jsou edukační kurzy pro rodiny.
Přesný a jednoznačný mechanismus vzniku deprese není dosud znám. Z dosavadních vědeckých poznatků vyplývá, že deprese je způsobena nerovnováhou biochemických látek (neurotransmiterů), které se zásadně podílejí na přenosu informací v mozku. Jsou to především serotonin, noradrenalin, dopamin, kyselina aminomáselná a glutamát.
Deprese je jednoznačně biologicky podložená nemoc. V žádném případě nejde o rozmar, osobní slabost nebo životní nekázeň. Počátek onemocnění, jeho příznaky a průběh jsou ovlivněny genetickými, biochemickými a hormonálními vlivy a také prostředím.
