Crohnova choroba zvaná také jako regionální enteritida je chronickým onemocněním, které je spojené s trávicím ústrojím. V trávicím ústrojí vzniká zánět (nejčastěji se jedná o zánět tenkého a tlustého střeva). Tento zánět může v lidském těle vyvolat zúžení střeva, a tedy i jeho neprůchodnost (úplnou i částečnou), nebo může naopak střevo spojit s ostatními orgány (fistule), případně nemusí dojít ani k zúžení střeva ani ke vzniku fistulí.
Toto onemocnění může tedy postihnout tenké i tlusté střevo (50 % případů), případně jen tlusté střevo (30 % případů), kyčelník, konečník a řitní otvor, v některých případech ale může zasáhnout i třeba žaludek, jícen a dutinu ústní (5 % případů).
V naší poradně s názvem HEMEROIDY A PRŮJEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaromír Žák.
Dobrý den!Obracím se na vás s velkou prozbou o pomoc a radu!!!Jsem řidič z povolání - autobusák a trpím problémy s hemeroidy!!!Zrovna ted se mi přihodilo že jsem dostal ošklivou chřipku a lékař mi musel naordinovat troje antibiotika!!!!Bohužel jsem z nich dostal sillný průjem,který trval cca 14 dnů!!!To již mi z konečníku začala tect čirá krev a hrozné pálení!!!Lékař mi zdělil že mi praskl nějaký hemoroid!!!Já však z toho dostal řitní abces!!!!Velké teploty a hrozné bolesti!!!Po celou dobu jsem dělal koupele v teplé vodě s Hypermanganem!!!Nakonec mi abces prasknul!!!Navštivil jsem opět lékaře!Po vyšetření mi zdělil že na řezání to již prý není a že mám dále pokráčovat v koupelích a k tomu so zakoupit čípky Ma stu!!!Bydlím v Mostě!Chci se touto cestou vás zeptat,jestli by jste mi mohli poradit,kde je nejbižší středisko,kde hemeroidy odstranují lejzrem a nebo co mám užívat,aby to bylo co nejvíce účinné???Předem děkuji za vaší radu a pomoc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tak to je opravdu nepříjemná souhra událostí. Předně je třeba poznamenat, že antibiotika neléčí chřipku. Zřejmně jste si to špatně vysvětlil a Vaše choroba byla něco jiného nežli chřipka. Antibiotika běžně způsobují zažívací potíže, mezi které patří nejčastěji průjem. Tyto zažívací potíže se obvykle spraví buď výměnou léků a nebo po skončení léčby užíváním probiotických kultur. Probiotika se dají volně koupit v lékárně. Při průjmech tohoto typu dochází k výrazným křečím a namáhání svěrače, což může vyprovokovat hemoroidy až k prasknutí. Vyteče z nich krev a když to jde, tak se zahojí. Právě koupele v hypermangánu můžou přispět k rychlému zahojení hemeroidů. Tím, že hemoroid vyteče a zahojí se, tak je to podobné, jako by se operativně odstranil - není tam.
Pro další prevenci před vznikem nových hemoroidů postupujte podle návodu ve výše uvedeném článku a stále dbejte rad Vašeho lékaře. Vznikla-li již mezi Vámi a Vaším lékařem nedůvěra, tak to můžete vyřešit změnou lékaře.
Hemeroidy Vám pomohou odstranit v nějaké větší krajské nemocnici na oddělení chirurgie, například v Ústí nad Labem. Před tímto zákrokem si zajistěte doporučení od svého praktického lékaře.
Terapeutický přístup při léčení je sekvenční, v první fázi je třeba léčit akutní onemocnění. Protože Crohnova nemoc je nemocí, kterou se často nedaří vyléčit absolutně, je ve fázi druhé potřeba rozsah onemocnění udržovat na minimální úrovni, v remisi. Při léčbě se nejprve nasazují protizánětlivé léky s cílem redukce zánětu. Běžně se používají aminosalicyláty (např. mesalazin), kortikosteroidy a imunosupresiva. Antibiotika se podávají jen v případě infekčních komplikací. V případě srůstů znemožňujících průchodnost střev, tvorby abscesů či pokud organismus v přiměřené době nereaguje na léky, je nutné podrobit se operačnímu zákroku. Poté, co se v průběhu léčby dosáhne stádia remise, je cílem udržet jej a zamezit opětovnému propuknutí nemoci. Vzhledem k vedlejším efektům léčby je potřeba vyvarovat se dlouhodobého užívání kortikosteroidů. I přesto, že je řada pacientů schopna udržet remisní stav nemoci pouze pomocí aminosalicylátů, mnozí potřebují užívat léky na potlačení funkce imunitního systému, tzv. imunosupresiva.
Chirurgická terapie: K operativnímu řešení dochází u komplikovaných stavů nebo tehdy, pokud organismus nereaguje na léky a nemoc je lokalizována v jedné oblasti, která může být odoperována. Často se jedná o tyto případy: striktura, fistule, ileus (neprůchodnost střeva), rakovina tlustého střeva, konečníku a apendixu či rakovina tenkého střeva. Při stenóze je provedeno rozšíření postiženého místa. V ostatních případech je třeba provést resekční zákrok, tedy odebrat postiženou část střeva a spojit ty zdravé. Toto sice vyřeší akutní problém, avšak nevyléčí Crohnovu nemoc, jež se obvykle později projeví v jiných, dříve nenapadených oblastech střev.
Helmintická terapie: Na základě objevu helmintické imunomodulace byl navržen nový alternativní způsob léčby pomocí kontrolované infekce pacientů tenkohlavcem prasečím (Trichuris suis). Úspěšná terapie červy T. suis byla zaznamenána již v několika klinických studiích. Tento neobvyklý způsob se jeví jako vhodná alternativa nejen v léčbě Crohnovy nemoci, ale i u dalších autoimunitních nemocí.
Crohnova nemoc se nikdy nedá zcela vyléčit. Nejprve se vždy lékař zaměří na léčbu akutního onemocnění, pak se společně s pacientem snaží o to, aby se nemoc projevovala v životě jedince minimálně. Obvykle se při léčbě nejprve nasadí protizánětlivé léky, jejichž úkolem je zredukovat zánět (obvykle se jim ho nepodaří zcela odstranit). Takovým lékem může být mesalazin, který působí lokálně (čípky, tablety). Dříve se používal více sulfasalazin, u něj se ale často objevovaly nežádoucí účinky. Pokud se ale jedná o těžší formu nemoci, může lékař předepisovat kortikoidy, ty ale nelze brát trvale. V případě, že je již zánět vyléčen a je třeba udržet nemoc v klidovém stavu, může lékař předepsat různá probiotika.
Pokud dochází k nějakým infekčním komplikacím, může lékař nasadit i antibiotika. Pokud by ale léky nezabíraly, řešením může být třeba chirurgická operace, kdy je nemocná část odoperována (například fistule, rakovina).
Důležitou součástí léčby lidí trpící Crohnovou nemocí je dodržování diety. Obvykle pacient sám vypozoruje, které potraviny mu onemocnění zhoršují a těmto potravinám se pak musí vyhýbat. Zpravidla je pacientům s Crohnovou nemocí doporučováno vyhýbat se potravinám obsahujícím laktózu. Naopak se u většiny pacientů doporučuje příjem nenasycených mastných kyselin (ryby). Strava by měla ale obsahat všechny nutriční složky. Pokud by nemoc vedla ke zúžení trávicí trubice, je důležité volit takovou stravu, která neobsahuje nestravitelné zbytky potraviny (zrníčka, slupky).
Kromě diety je důležité eliminovat v životě pacienta i stres. Tělesné aktivity by měly být voleny v závislosti na zdravotním stavu člověka, to znamená, že některým pacientům nebude vadit vyšší fyzická aktivita, pro jiné to ale bude problém.
Léčba této nemoci nemá žádné stoprocentní výsledky, u některých pacientů může dojít k úplnému vyléčení, jiní dokážou svou nemoc udržet v mírné formě, u jiných se ale třeba onemocnění neustále zhoršuje. Zatím neexistuje žádné stoprocentně úspěšné řešení.
Klasickými komplikacemi Crohnovy choroby jsou zde již zmiňované fistule a neprůchodnosti střeva. Problémem můžou být i abscesy, nebo vznik rakoviny. U některých pacientů se projevuje i nedostatečný příjem potravin (tím pádem i vitamínů a dalších nutných živin).
Crohnova choroba a sport
Diagnóza Crohnovy choroby vždy neznamená konec se sportem, než se pacient rozhodne se sportem „seknout“ měl by se poradit s lékařem. Ten mu nejlépe poradí, jestli daný sport může nadále provozovat a v jaké míře, případně jestli se má přeorientovat na jinou fyzickou aktivitu.
Hlavní je, že všichni odborníci se shodují, že úplné vynechání sportu není pro pacienta žádoucí. Sport má totiž nejen příznivý vliv na zdravotní stav pacienta, ale také i na jeho psychiku. Je třeba si také uvědomit, že dnes řada vrcholových sportovců trpí tímto onemocněním, ať už se jedná o hokejisty, nebo o triatlonisty. A nijak výrazně je to ve sportu neomezuje.
Důležité je při každé fyzické aktivitě si neustále hlídat pitný režim, aby nedošlo k narušení rovnováhy tekutin a elektrolytů, což se lidem se sníženou schopností přijímat dostatek živin může stát. Vesměs tedy platí, že fyzická aktivita se doporučuje, jaká a v jaké míře ale závisí na stavu onemocnění.
Crohnova choroba alkohol
Pacienti trpící Crohnovou chorobou by se měli raději konzumaci jakéhokoliv alkoholu (to i piva a vína) vyvarovat. U řady z nich totiž pak dochází ke zhoršení příznaků. Pokud se tedy nacházejí v mírnější fázi onemocnění, může konzumace alkoholu u nich vyvolat těžší fázi. Zároveň konzumace alkoholu obvykle u pacientů zhoršuje všechny příznaky tohoto onemocnění, ať už se jedná o průjmy, zvracení, vředy, podvýživu, záněty a onemocnění jater.
Další nevýhodou konzumace alkoholu u tohoto onemocnění je, že u některých léků na Crohnovu nemoc dochází ke kontraindikaci.
Samozřejmě není vždy nutné alkohol zcela vynechat. Výjimečné symbolické přiťuknutí na oslavě by nemělo způsobit až takové problémy. Je ale důležité si uvědomit, že každý člověk je jiný a u každého člověka se nemoc projevuje jinak, stejně tak jí zhoršují různé potraviny, stejně tak je to i s množstvím alkoholu. A proto obvykle lékaři radí raději konzumaci alkoholu neriskovat.
Biologická léčba Crohnovy nemoci se objevila koncem 90. let minulého století. Biologická léčba se snaží potlačovat zánět v místě jeho vzniku. Jako každá léčba má své výhody i nevýhody. Tato biologická léčba může u pacienta vyvolat zvýšené riziko infekcí, protože její přípravky potlačují funkci imunitního systému. Zároveň pokud pacient trpí současně i jiným onemocněním, tak biologická léčba může způsobit zhoršení této nemoci (například tuberkulózy). Biologická léčba může ve výjimečných případech vyvolat i vznik nádorů a alergických reakcí. Biologická léčba má tedy řadu rizik, ale ve většině případů účinkuje dobře a pomáhá chránit trávicí akt před zjizvením a zúžením.
Odborníci doufají, že nadějí pro pacienty s Crohnovou nemocí může být právě biologická léčba. U některých pacientů již pomohla protilátka proti faktoru nekrotizujíc tumor. Bohužel ale nezabrala u všech pacientů. V české republice se využívají přípravky infliximab (nitrožilní infuze) a adalimumab (injekce).
Rozdíl mezi normální a biologickou léčbou je v tom, že běžné léky působí na celý imunitní systém, zatímco biologické přípravky působí na konkrétní místa zánětu. Jedná se tedy o cílenou léčbu, která je účinnější protože působí přímo na postižené buňky.
Biologická léčba se obvykle doporučuje pacientům se střední až vysokou závažností nemoci, v případě že vznikají fistule v oblasti konečníku, anebo v případě, že pacienti špatně reagují na léčbu kortikoidy. Zpočátku se biologická léčba využívala opravdu jen u pacientů, kde běžná léčba nezabírala, dnes lékaři biologickou léčbu doporučují i pacientům, u nichž došlo k včasné diagnóze a kteří mají dobrou prognózu.
Léčba probíhá tedy většinou infuzí, kdy aplikace trvá asi dvě hodiny. Léčbu je samozřejmě nutné opakovat (zhruba za dva měsíce).
Řitní píštěle jsou chodbičky (kanálky) kolem řitního kanálu a konečníku. Mohou být úplné, to znamená, že mají zevní ústí na kůži nebo vnitřní v řitním kanálu v konečníku, anebo neúplné, kdy vnitřní nebo zevní ústí chybí.
Řitní píštěle nejčastěji vznikají po perforaci nebo ošetření konečníkových abscesů. Mají-li zevní ústí na kůži při řitním otvoru, obtěžují produkcí hnisu, což způsobuje maceraci, ekzémy a svědění, pomineme-li problémy hygienické.
Pohledem vidíme ústí píštěle s výtokem hnisu v okolí řitního otvoru. Pohmatem se dá zjistit tuhý pruh, který odpovídá průběhu píštěle pod kůží.
Nejčastěji se v léčení rakoviny využívá chirurgická metoda léčby. Ta je nejúčinnější, nicméně je zapotřebí najít nádor v raném stadiu. U pokročilejších kolorektálních karcinomů již není operace možná. Pokud se rakovina konečníku odhalí včas, pak je i úspěšnost její léčby vysoká. Není problém se z rakoviny klidně i úplně vyléčit. Jestliže tedy člověk rozpozná jakékoli příčiny rakoviny konečníku, měl by prakticky okamžitě navštívit specializované pracoviště, na kterém mu bude vyšetřen konečník a jeho přilehlé oblasti. Vyšetření konečníku je sice poněkud nepříjemné, nicméně dokáže rakovinu odhalit včas v době, kdy je možné ji kompletně chirurgicky léčit. U nemocí, jako je rakovina konečníku, léčba zabere i v případě chirurgického řešení velmi dlouhou dobu. Určitě ale nelze zapomenout i na některé další druhy léčby.
Samotná operace spočívá v odstranění celého nádoru, z pacientova těla je však třeba vyjmout i poměrně rozsáhlý přilehlý úsek střeva, aby se zabránilo návratu onemocnění z nějaké zbloudilé rakovinné buňky. Potíž s tímto typem operace tkví v tom, že nelze zachovat přirozený vývod střeva. Odchod stolice není možný chybějícím konečníkem, vývod tlustého střeva se proto našije na díru v břišní stěně. Vzniká takzvaná kolostomie, což je jakýsi umělý řitní otvor.
Rány po operacích v řitní krajině bývají poměrně dosti bolestivé, především při odchodu stolice. Tyto příznaky je možné zmírnit podávanými léky proti bolesti. Vyskytnout se může i zvracení, a to jako nežádoucí účinek podané celkové anestezie. Mělo by však odeznít cca do 6 hodin od operace. Po podání anestetika do páteřního kanálu je dosaženo necitlivosti dolní části těla trvající několik hodin, zároveň je ale omezena i pohyblivost dolních končetin. V den operace pije nemocný čaj, následující den jí lehkou stravu a dostává léky ke změkčení stolice. První nebo druhý den po výkonu začíná provádět sedací bylinné koupele, ve kterých pokračuje i po propuštění do domácí péče. Podle pooperačního stavu a charakteru operace jsou nemocní propouštěni 2. až 5. den domů. Po ukončení hospitalizace je nemocný kontrolován v proktologické poradně. Délka pracovní neschopnosti je rozdílná u různých výkonů. Může se pohybovat v rozmezí od několika dnů v případě Longovy operace, až po několik týdnů v případě klasické operace.
Krvácení z konečníku projevující se jasně červenou krví se nejčastěji objevuje při hemoroidech. Hemoroidy je onemocnění cév, které se nachází v konečníku. Hemoroidy trpí velká část dospělé populace. Je to důsledek nedostatku pohybu a špatné životosprávy, ve které chybí dostatečné množství vlákniny. Rozlišujeme hemoroidy vnitřní a vnější. Obecné projevy hemoroidů jsou pálení, svědění, bolesti a vlhkost v okolí konečníku. V některých případech se může objevit boulička u konečníku, což je vlastně nateklý hemoroid. Po stolici můžeme najít na toaletním papíru (někdy i ve stolici) stopy jasně červené krve nebo hlenu. Ačkoliv mnoho lidí hemoroidy řeší pouze domácí léčbou, tedy různými mastičkami a čípky, není to optimální cesta. Stav hemoroidů se totiž může postupně zhoršovat a tím se komplikuje možnost léčby. Včas lze hemoroidy léčit nechirurgicky pomocí ultrazvuku, elektrické energie nebo podvázáním gumovými kroužky. Pozdní fáze je možné řešit už jen chirurgicky.
Další možností výskytu červené krve po stolici je anální fisura, laicky řečeno řitní trhlina, což je vlastně poranění řitní sliznice. Ve většině případů k němu dochází v důsledku zácpy – příliš tuhé stolice. Důsledkem je bolestivost během stolice a po stolici. Některé fisury se zhojí samy, jiné přetrvávají a stávají se chronickými. Léčba probíhá buď za pomoci sedacích koupelí, čípků a mastí, nebo přichází na řadu chirurgické řešení.
Nález jasně červené krve se nazývá enteroragie. Jasně červená krev není natrávená a pochází z dolní části trávicího traktu. Krvácení z dolní třetiny tenkého střeva, z tlustého střeva a z konečníku se tak projeví jasně červenou krví.
Hemoroidy jsou cévní pleteň, jenž je přirozenou součástí řiti každého z nás. Jako drobné hydraulické polštářky na sebe doléhají, utěsňují řitní kanál, aby člověk byl plně kontinentní a dostatečně udržel větry a stolici. Hemoroidy se během života mění. Špatná strava, stres, sedavé zaměstnání, to vše ničí jednu z nejchoulostivějších částí těla. První podmínkou toho, aby hemoroidy vznikly jako chorobná jednotka, je, že místo toho, abychom běhali po čtyřech, tak jsme se postavili na dolní končetiny, a vyprazdňujeme se jindy a jinak, než bychom původně měli. V tomto případě nám civilizace vůbec nepomáhá. Dlouhotrvající chybné vyprazdňovací návyky mají za následek mimo jiné i vysoké riziko vzniku hemoroidů.
Hemoroidy foto
Fotografie, na kterých jsou velmi pěkně vidět hemoroidy a jejich typické zevní projevy, jsou zde.
Návštěvu specialisty, v případě hemoroidů proktologa, není radno odkládat v jakémkoli věku a stavu. Většinou si pacient všimne toho, že má nějakou patologickou příměs ve stolici, která by tam být neměla, jako je třeba krev nebo hlen. U proktologa pacienta jako první čeká rozhovor, aby vysvětlil, proč sem přichází a co má za problém. Posléze následuje vlastní proktologické vyšetření, které obnáší, že se lékař musí podívat na postiženou oblast. V případě hemoroidů se provádí nástrojem, který se nazývá „anoskop“. Pomocí zavaděče se tubus zavede do řitního kanálu, zavaděč se pak vyndá. Tubus anoskopu je vybaven světelným zdrojem, který osvětluje řitní kanál. Otáčením se dá pozorovat hemoroidální uzel. Vnitřní hemoroidy se nacházejí v oblasti konce řitního kanálu, tedy v místě přechodu sliznice a kůže, asi 2 cm hluboko. Po vyšetření lékař může rozhodnou o dalším postupu.
Slovo hemoroid pochází z řečtiny a označuje tok krve či krvácení. Oblast, kde se hemoroidy vyskytují, se označují jako řitní kanál, což jsou poslední 2–3 cm tlustého střeva. Tato část střeva je pod povrchem sliznice protkána sítí cév, které vytvářejí drobné polštářkovité útvary. Tyto útvary jsou přítomny ve střevě již před narozením a po celý lidský život. Když se ovšem tyto polštářky zvětší, začnou se projevovat prvními příznaky obtíží, jako je svědění, krvácení a bolest.
Hemoroidy rozlišujeme vnější a vnitřní:
Vnější hemoroidy se nacházejí kolem řitního otvoru. Většinou jsou nebolestivé, pokud se v nich ovšem nevytvoří krevní sraženina.
Vnitřní hemoroidy obvykle vznikají kolem stěn řitního kanálu. Mohou vystupovat řitním otvorem ven zároveň se stolicí, poté opět zmizí. Pozor, mohou krvácet.
Jestliže do tkáně proniknou cizorodé mikroorganismy, tělo, respektive imunitní systém, na jejich přítomnost reaguje zánětem, mikrobi totiž napadají buňky, čímž je hubí. Tyto buňky se rozpadají a tím do okolí unikají takzvané cytokiny – látky, které spouštějí zánětlivou reakci. Do místa infekce jsou přivolávány buňky, jejichž úkolem je cizorodé organismy zničit a ochránit tak tělo před jejím dalším šířením. Mezi tyto buňky patří především bílé krvinky (leukocyty), které se dostávají do místa zánětu a cizorodé organismy pohlcují. Nahromaděním bílých krvinek v tomto místě pak vzniká dutina vyplněná žlutavou tekutinou – hnisem, který vzniká se zánětlivým procesem postižené tkáně (absces). Aby se zabránilo šíření tohoto zánětu dál, vzniká kolem místa hnisavého rozpadu membrána tvořená takzvanou granulační tkání, která může být někdy až několik centimetrů silná. Nazývá se pyogenní membrána. Je polopropustná – do nitra dutiny pustí jen bílé krvinky, ale ty už se nedostávají ven. Obsah dutiny (abscesu) podléhá rozpadu, což vyvolává nasávání tekutiny a zvětšování abscesu. Jestliže je absces v blízkosti povrchu tkáně, popřípadě se k němu dostane svým zvětšováním, většinou se „provalí navenek“, a to buď široce, nebo se vytvoří pouze úzký kanálek – hnisavá píštěl. Dutina abscesu se tak vyprázdní, kolabuje (hroutí se), granulační tkáň vyprázdněnou dutinu postupně vyplní a vytvoří se jizva. Obecně dochází k rozvoji zánětu nejprve na povrchu dané struktury, která je infikována (pokud se nejedná o nějaké pronikající poranění). Jestliže se infekce šíří do hloubky tkáně, většinou dochází k tvorbě abscesu. Tak vznikají například abscesy při angínách, zánětech plic a podobně, jsou tedy komplikací původního onemocnění.
Anální a rektální píštěle způsobují výtok hnisu. Jedincům s těmito píštělemi jsou podávána antibiotika, která zabraňují opakovanému abscesu. Pokud nedojde k léčbě píštěle, je na řadě chirurgický zákrok.
Léčba střevní píštěle zahrnuje snížení zánětu ve střevech, aby bylo možno provést operaci. Léčba je přizpůsobena stupni závažnosti.
Co je to píštěl
Píštěl může vzniknout v kterékoli části těla, ale nejčastěji se vyskytuje v trávicím traktu. Může se také vytvořit mezi cévami a v močovém, reprodukčním a lymfatickém systému. Píštěl se může objevit v kterémkoli věku, nebo může být již od narození, tedy vrozená. Některé druhy píštěle jsou život ohrožující, jiné způsobují nepohodlí. Diabetici, osoby s oslabeným imunitním systémem a jedinci s určitými onemocněními zažívacího ústrojí mají vyšší riziko vzniku píštěle.
Příčiny a symptomy píštěle se liší v závislosti na umístění. Anální a rektální píštěle jsou obvykle způsobeny abscesy. Symptomy zahrnují konstantní pulzující bolest a otok v oblasti konečníku. Může dojít i k výtoku hnisu. Někteří jedinci trpí i horečkou, která je způsobena infekcí.
Vaginální píštěle jsou způsobeny infekcí a traumatem tkání v průběhu porodu. Tyto píštěle se dají snadno zjistit, protože žena nepříjemně zapáchá a uniká jí moč nebo stolice přes pochvu. Zřídka se tyto píštěle mohou vyvinout jako komplikace hysterektomie.
Rektoanální píštěl (fistula) představuje obvykle vleklé (chronické) onemocnění v oblasti konečníku, respektive řiti (konečník – rektum, řiť – anus). Kompletní píštěle jsou trubicové útvary zakončené dvěma ústími: vnitřní ústí je uvnitř řiti, respektive konečníku, nejčastěji v místě jejich vzájemného přechodu (rektoanální junkce), zevní ústí píštěle je na kůži kolem konečníku. Nekompletní píštěle mají pouze jedno ústí. Podle umístění a vztahu ke svěračům se rozlišují píštěle podslizniční, podkožní, a dále píštěle v oblasti svěračů (vně, uvnitř nebo mezi svěrači).
Příčiny rektoanálního píštěle
Píštěle obvykle vznikají druhotně jako následek rektoanálního abscesu, méně často vznikají primárně bez předchozího abscesu. Sklon k vytváření „kolemkonečníkových“ píštělí mají osoby postižené takzvanými nespecifickými střevními záněty (Crohnovou chorobou, idiopatickou proktokolitidou), vzácněji se onemocnění objeví po poraněních a při nádorech.
Příznaky rektoanálního píštěle
Píštěle obtěžují svého nositele trvalým nebo občasným výtokem – vylučováním hnisu, nebo dokonce odchodem stolice v místě kožního ústí. Vylučování obsahu píštěle na vnitřním ústí probíhá bezpříznakově. Obsah vytékající ze zevního ústí píštěle dráždí kůži, takže vzniká ekzém. Uzavření píštěle vede ke hromadění hnisu a vytvoření abscesu (to je ohraničeného ložiska hnisu), který se projeví bolestí a teplotou.
Při fyzikálním vyšetření je možné vidět jeden nebo více otvorů v kůži (kožních ústí), pohmatem prokážeme někdy „zatvrdlinu“, takzvaný infiltrát, způsobený přítomností zánětlivé tkáně. Diagnózu upřesní vyšetření sondou, nástřik píštěle barvivem, rentgenové vyšetření s podáním kontrastní látky do píštěle (takzvaná fistulografie), zřídka je nutné vyšetření ultrazvukem či počítačovou tomografií. Vnitřní ústí píštěle je někdy patrné při anoskopii a rektoskopii – vyšetření průsvitu řiti a konečníku optickým přístrojem.
Léčba rektoanálního píštěle
Léčba je vždy chirurgická a zahrnuje tři základní způsoby:
rozříznutí píštěle na sondě (fistulotomie);
radikální vyříznutí píštěle s ponecháním defektu ke spontánnímu zhojení (fistulektomie);
postupné prořezávání píštěle pomocí speciálního podvazu elastickou hadičkou (elastická ligatura). Vždy je důležité nalézt vnitřní ústí píštěle; bez ošetření dochází často ke znovuvzplanutí (recidivě) nemoci. Nepříjemnou komplikací onemocnění, respektive jeho léčby, může být poškození řitního svěrače, které se projeví neschopností udržet stolici.
