Zajímá vás téma RODINNÁ ANAMNÉZA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Deprese je velmi závažný a život ohrožující psychický stav projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Dotyčný pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění, má problémy s pozorností. Reakce na tento stav mysli je však silně vázána na typ osobnosti. Dotyčný může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí reakce na radostné podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik. Deprese se léčí antidepresivy. Někteří lékaři a léčitelé označují jejich účinek za diskutabilní. Lidé postižení depresí mají také tendenci překračovat povolené denní dávky a často je zapíjejí alkoholem. Kromě alkoholu a cigaret se tito lidé uchylují také k užívání dalších psychotropních a omamných látek, nejčastěji se jedná o marihuanu a v menším měřítku také o tvrdé drogy.
Psychoterapie
Jako psychoterapie se označují takové formy léčby, při kterých se k léčbě pacientů používají psychologické prostředky. Jádrem všech psychoterapeutických postupů je podpora zdravých částí osobnosti. Můžeme rozlišovat individuální, skupinovou a rodinnou terapii. Těžiště bývá v rozhovoru, umělecké práci, dramatizaci, psychogymnastice, hraní rolí nebo nácviku dovedností. Psychoterapie pomáhá obnovit přirozený pocit kontroly nad svým vnímáním, myšlenkami a představami, emocemi a chováním.
Jaká je role terapeuta v léčbě depresivního pacienta
Terapeut pomáhá postiženému:
porozumět tomu, co se s ním děje;
oddělit zdravé prožívání od nemocného;
omezit, ohraničit nebo odstranit patologické prožitky;
obnovit žebříček hodnot;
podpořit a rozvinout vše zdravé;
nalézt znovu přiměřenou a přirozenou důvěru v sebe i ve svět kolem;
vytvořit pocit bezpečí, samozřejmosti a přirozené kontroly nad svým životem;
najít cesty, jak překonat současné životní problémy.
Jak psychoterapie léčí depresi
Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem deprese. U hlubší deprese nestačí, avšak její kombinace s léky zvyšuje výrazně účinnost léčby. Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v depresi děje. Učí jakým způsobem zacházet s jednotlivými příznaky a problémy v životě a následně trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové depresivní epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit, vyjádřit a sdělit, co jej vlastně trápí.
Co je individuální psychoterapie
Individuální psychoterapie pomáhá obnovit důvěru ve svět a vytvořit si pevnou vztahovou vazbu s osobou, které můžete důvěřovat v krizových situacích. Podpůrná psychoterapie je často efektivnější než složitě analyzující psychoterapie. Skýtá přátelskou atmosféru přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Samotná psychoterapie k léčbě deprese nestačí, ale při kombinaci s léčbou psychofarmaky může být velmi vhodnou volbou. Pacient má nyní svobodnou volbu svého terapeuta. Může tedy, a dokonce by i měl dbát na to, zda se se svým terapeutem cítí dobře, zda ho prožívá jako chápajícího a zda se cítí být přijímán takový, jak je. Pokud se necítí být přijímaný, je možné si to ujasňovat v rozhovorech. A pokud to ani pak nevnímá jako dostatečné, je na místě najít si jiného terapeuta. Ne každý se cítí dobře s každým. Trochu jiná situace je v průběhu dlouhodobé léčby. Může dojít k tomu, že v původně dobrém terapeutickém vztahu dojde k napětí a pocitům nepochopení. V tom případě není na místě ihned hledat nového terapeuta, ale daleko důležitější je za
1. Charakteristika klienta a jeho výchozí situace – konkretizace jedince
Věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, rodinná situace, pracovní situace, životopis, zdravotní stav a podobně, podle toho, o jakého klienta se jedná. Stručná anamnéza (osobní nebo rodinná podle typu případu). Jaký je problém, situace nebo potřeba. Zde je nutné respektovat ochranu osobních údajů, informace by měly být uváděny v takové formě, aby nebylo možno konkrétního klienta identifikovat!
2. Popis a analýza případu
a) Charakteristika situace prvního kontaktu s klientem (souvisí s dostupností informací o poskytovaných službách, iniciativa klienta, iniciativa jiné organizace, jiná situace, například v průběhu programu poskytovaného organizací a podobně)
b) Identifikace problému nebo potřeby klienta primárně klientem, organizací (uvádí se diagnostické metody)
c) Stanovení cíle – způsoby vytyčení cílů (diagnostika, aktivita, iniciativa), druhy cílů: konkrétní a dosažitelné cíle, včetně jejich „měřitelnosti“, průběh stanovení cílů (1 nebo více konzultací)
d) Volba intervence – typ zvolené intervence/intervencí, zdůvodnění volby metody, postupu a podobně
3) Průběh
a) Konzultace – forma, počet, použité postupy, programy či metody, interakce, například aktivita-pasivita klienta
b) Vývoj případu – účinnost
c) Výsledek – kritéria hodnocení, způsob ověřování výsledků
Plak je primární příčinou onemocnění dásní, ale existují i jiné faktory, které přispívají k onemocnění parodontózou, mezi ně patří:
Hormonální změny vyskytující se v průběhu těhotenství, dospívání, menopauzy a měsíční menstruace – dochází k citlivosti dásní, rozvoj zánětu je snadnější.
Některé nemoci – rakovina nebo HIV, které mají vliv na imunitní systém. Také cukrovka, která ovlivňuje schopnost těla řídit hladinu cukru v krvi u pacientů s tímto onemocněním, což vede k vyššímu riziku vzniku infekce, včetně parodontózy a výdutí.
Léky – ovlivňují rovněž zdraví ústní dutiny, protože některé léky snižují tok slin, které mají ochranný účinek na zuby a dásně. Některé léky mohou způsobit abnormální růst dásní.
Lékař musí změřit velikost dítěte a tuto hodnotu zadá do lineární růstové křivky, čímž porovná velikost dítěte vzhledem k jeho věku. Má-li dítě nedostatek růstového hormonu, je jeho velikost obvykle pod průměrným věkem. Lékař zjišťuje i pacientův celkový fyzický vývoj. Velmi důležitými faktory pro stanovení diagnózy jsou také stravovací návyky, zdravotní historie a jiné příznaky. Rovněž informace od rodičů (rodinnáanamnéza) mají pro lékaře velký význam, potřebuje znát jejich velikost a hmotnost v dospívání, v jakém věku se objevila puberta, kdy skončila a podobně.
Dále musí být změřeny proteiny v krvi. Jsou-li tyto hodnoty příliš nízké, je to jasná známka toho, že nedochází k uvolňování růstového hormonu. Zjevně dochází k nedostatečné vazbě proteinů na krev, což pak vyžaduje další testy, jako je například stimulační test. Tímto testem je pomocí některých látek povzbuzována hypofýza, aby došlo k tvorbě růstového hormonu, poté se měří vzestup hladiny hormonů v krvi. Nedostatek růstového hormonu je zřejmý, pokud obě z těchto zkoušek dospějí ke stejnému závěru.
Při diagnostice se provádí také měření vývoje kostí, a to pomocí rentgenového snímku levé ruky a zápěstí.
Dostatečné množství testů a pohovorů je velmi důležité pro zjištění všech údajů o příčině růstové poruchy.
Křečové žíly jsou vlastně rozšířené žíly, které mohou být namodralé, červené nebo mohou mít barvu těla. Často vypadají jako dráty objevující se ve zkroucené nebo vypouklé formě. Zároveň mohou být oteklé nebo vyvýšené nad povrch kůže. Tyto žíly se často vyskytují na stehnech.
Faktory zvyšující jejich vznik
zvyšující se věk
rodinnáanamnéza
hormonální změny
těhotenství
obezita
nedostatek pohybu
vystavování se slunečnímu záření
Odstranění rozšířených metličkových žilek se provádí velmi snadno laserem. Správnou péčí lze žilkám na nohou také předcházet, velmi důležitá je neustálá ochrana proti slunečnímu záření a extrémním výkyvům teplot. Žilky mohou být svou existencí později důvodem vzniku takzvané růžovky a celé řady zánětlivých změn na pokožce.
Bolest úst, která nepřechází. Nevysvětlitelná necitlivost obličeje, úst nebo krku. Problémy se žvýkáním, mluvením nebo polykáním. To jsou příznaky rakoviny dutiny ústní. Příčinou vzniku je kouření nebo používání bezdýmného tabáku. Další příčinou je konzumace alkoholu, dlouhodobé vystavování se slunečnímu záření a rodinnáanamnéza rakoviny. Rakovina ústní dutiny byla také spojena s lidským papilomavirem neboli HPV.
Zde je odkaz na článek, ve kterém se dozvíte více o rakovině jazyka.
Rizikové faktory nejsou zcela známy, ale za závažné riziko se považuje výskyt v rodině. Některé výzkumy ukazují, že dědičné rysy jsou nápadně podobné v prvním nebo druhém stupni příbuzných na obou stranách rodiny. Rodinnáanamnéza pak zahrnuje výstřední chování jedinců, kteří mají mírné projevy syndromu, nebo byl v rodině přímo diagnostikován Aspergerův syndrom a klasický autismus. Neexistuje žádná formální identifikace přesného přenosu, ale pokud je příčina genetická, existují určité varianty, které mohou být způsobeny chromozomy. S prohlubováním znalosti genetiky se informace upřesňují, takže postupem času může být věda schopna předpovědět četnost opakování Aspergerova syndromu v jednotlivých rodinách. Aspergerovu syndromu ve své podstatě nelze nijak předcházet, jelikož jeho podstata není známa. Uvažuje se o spojitosti s mutacemi na chromozomech číslo 2 a 7, což lze do budoucna využít v prenatální diagnostice.
Kazuistika neboli případová studie je konkrétní příklad, na němž jsou popsány a vysvětleny či ilustrovány určité jevy. Jako kazuistiku označujeme intenzivní a detailní popis konkrétního jednotlivce a jeho případu, založený na pozorování, rozhovorech a záznamech z práce s tímto jedincem. Jedná se o písemné shrnutí všech informací, které o případu jsou, kvalitativní analýzu procesu vedoucího k určitým výsledkům. Při zpracování kazuistiky se používá zpravidla předem vypracovaná struktura popisu.
Tématem kazuistiky může být neobvyklý průběh i jinak běžného onemocnění. Pacient může mít nezvyklý současný výskyt více nemocí – zaměření na jejich léčbu a vztah k základní diagnóze bude předmětem kazuistiky. Může jít o neobvyklou anamnézu, popis diagnózy. Předem kazuistiky může být i chybná diagnóza, příčiny omylů a možné důsledky tohoto stavu. Předmětem diagnostiky může být rovněž popis klinické situace, která nemůže být reprodukována z etických důvodů, například pokud pacient odmítne nějakou standardní léčbu a je mu poskytnuta jiná alternativa. Typickým příkladem kazuistiky je popis vzácného nebo jedinečného onemocnění. A také to může být nějaká náhodná nebo nepředvídaná událost během diagnostiky a léčby pacienta. Velmi užitečné kazuistiky dokumentují nové způsoby léčby, a to jejich indikaci, výsledky léčby, možné komplikace a kontraindikace.
Vlastní popis kazuistiky se zahajuje úvodem, v němž se shrnou současné standardy léčby onemocnění. Uvede se, co se chce sdělit a čím je kazuistika zajímavá. Vlastní popis případu se soustředí na relevantní část osobní anamnézy, v případě dědičných onemocnění se uvede rodinnáanamnéza, podstatné údaje o předchozí léčbě a jejích výsledcích, a potom se již detailně popíše případ. Pozornost je věnována také otázce bezpečnosti daného léčebného postupu.
Součástí kazuistiky mohou být obrázky a fotky. Další fází je diskuze. V diskuzi by měla být vysvětlena problematika případů s odkazy na literaturu, měly být uvedeny citace, které podporují závěry kazuistiky, a také možné citace nebo konfliktní informace z literatury. Diskuze by měla integrovat staré a nové informace tak, aby z toho pramenil nějaký závěr, který je poslední součástí kazuistiky. Závěr by měl obsahovat stručné shrnutí a zhodnocení průběhu léčby a výsledky léčby. Na závěr kazuistiky se uvede výběr jen důležitých literárních odkazů s tím, že je vhodné citovat také domácí autory, kteří se tématu věnují a citaci ocení.
Jak funguje? Hormonální antikoncepce obsahuje hormony, nejdůležitější z nich jsou estrogen a progesteron, jimiž v první řadě brání ovulaci. Ovulace znamená uvolnění vajíčka a dobu, kdy je možné otěhotnět. Každá tabletka obsahuje určité množství daných hormonů. Samotný estrogen pro tělo ve vyšších dávkách není zrovna užitečný, způsobuje nadměrný růst tkání v děloze nebo nepravidelné krvácení mimo cyklus, přidává se však k němu i zmíněný progesteron, který zajišťuje, že je organismus v celkové rovnováze a každý měsíc se objeví menstruace. Menstruace v tomto smyslu je uměle vyvolaná – neexistuje ovulace, žena by tedy v podstatě žádnou menstruaci teoreticky ani nemohla mít.
Hormonální antikoncepce nejvíce ohrožuje kuřačky starší pětatřiceti let. Ty by se měly obávat nádoru prsu, krevních sraženin i rakoviny děložního čípku. Právě věk, závislost na tabáku, vysoký krevní tlak, silná cukrovka či vysoká hladina tuku v krvi patří mezi obzvlášť rizikové faktory. A pokud se takových faktorů sejde více, váš organismus pravděpodobně nevydrží dlouho odolávat.
Rizikové faktory při užívání antikoncepce:
kouření
věk nad 35 let
rodinnáanamnéza (jestliže rodiče nebo sourozenci ve věku do 50 let prodělali mozkovou mrtvici nebo srdeční infarkt, je vyšší riziko trombózy i u vás)
vysoký krevní tlak
obezita
vysoká hladina tuku v krvi
cukrovka ve vysokém stadiu
O tom, jaký dopad na vaše tělo antikoncepce bude mít, rozhoduje také délka užívání a věk, ve kterém s pravidelným užíváním začnete. Antikoncepce by se neměla nasazovat dříve, než je stabilizována hormonální funkce dívky. Měla by již mít pravidelný menstruační cyklus a vyvinuté sekundární pohlavní znaky. Menstruační cyklus by měl být ovulační a měl by trvat alespoň dva roky. Vaječníky by se měly dostat do takového režimu, ve kterém se žena teprve stává plodnou.
Důležité je nejen načasování, ale i to, jak dlouho budete prášky proti početí užívat. I když neexistuje jednoznačná odpověď, naznačuje se, že vhodná hranice se pohybuje někde kolem deseti let a pak následuje vysazení. I přes jistá rizika hormonální antikoncepce se odborníci z České gynekologicko-porodnické společnosti shodují, že výhody antikoncepce jsou větší než její možná negativa, neboli pro a proti (nevýhody). Navíc antikoncepce prokazatelně snižuje riziko vzniku rakoviny dělohy a rakoviny vaječníku.
Mezi onemocnění lymfatického systému patří lymfedém.
Lymfedém je vleklé onemocnění projevující se otokem. Vzniká jako následek špatné funkce lymfatického (neboli mízního) systému, kdy dochází ke hromadění tekutiny (lymfy, mízy) ve tkáních. Princip lymfedému je tedy ten, že nefunguje-li správně odvod vznikajícího nadbytku tekutiny ve tkáni lymfatickým systémem, lymfa se ve tkáni hromadí a dané místo otéká. Rozlišujeme primární a sekundární lymfedém.
Primární lymfedém (neboli vrozený)
Tento lymfedém se dále dělí na dědičný a nedědičný, příčina jeho vzniku není známa, je spojován s hormonálními anomáliemi. Obvykle se rozvíjí v období puberty (může však nastat i pozdější projev – po 35. roce).
Dědičný lymfedém – zde je důležitá rodinnáanamnéza, poněvadž tento druh lymfedému se většinou dědí z matky na dceru. Objeví se hned při narození a nejčastěji se projeví otokem dolní končetiny, otoky jsou patrné kolem prstů, kotníků a šíří se směrem nahoru, což je charakteristické právě pro primární lymfedém.
Může se také projevit kolem 9. roku života – otok se zpravidla objeví na jedné noze, začíná kolem prstů, kotníku a postupně se šíří směrem nahoru. Posléze se objeví i na druhé noze. Z dlouhodobých výzkumů vyplývá, že z 10 lymfedematiků je 8 děvčat a 2 chlapci.
Pozdní lymfedém – objevuje se po 35. roce života. Může se objevit i po narození, může však být vyvolán virovým onemocněním či hormonálními změnami v pubertě, těhotenství, menopauze. Včasná diagnóza je velmi důležitá pro úspěšnost léčby.
Porušená funkce lymfatického systému je u primárního lymfedému zapříčiněná špatně vyvinutým lymfatickým systémem. Spouštěcím mechanismem může být úraz, infekce, přílišná zátěž, dlouhé sezení či stání. Často se manifestuje spontánně. Otok se vyskytuje na končetinách, především na noze – na periferii (oblast prstů, kotníků). Někdy bývá otok asymetrický, tedy na druhé končetině zcela chybí (odtud alternativní název sloní noha – elefantismus). Šíření primárního lymfedému probíhá proximálně (to znamená ke středu těla – na noze směrem ke kyčli, na ruce k rameni), označuje se jako ascendentní forma.
Sekundární lymfedém (v průběhu života se vyskytující)
V dnešní době přibývá pacientů s diagnózou tohoto lymfedému. Sekundární lymfedém může být způsoben ucpáním lymfatických uzlin a špatným tokem lymfy, čímž dochází k lymfostázi, což je hromadění tekutiny, a ke vzniku otoku. Příčinou bývá například chirurgický zákrok, kdy dojde k odstranění většího množství lymfatických uzlin s následným ozařováním, například při nádorovém onemocnění. Další příčinou mohou být úrazy se silným zhmožděním (pod
