Boule na hlavě nejčastěji bývá klasickým následkem nějakého úrazu způsobeného úderem do hlavy. Nebo může mít příčinu v kožní nemoci. Jiným typem boule na hlavě může být třeba i vznikající nádor.
Tvrdá boule na hlavě bez úrazu
Jde o boule, které se na hlavě objeví bez zjevné příčiny. Protože si na pokožku hlavy člověk sám nevidí, je dobré navštívit lékaře, který původ boule na hlavě rozpozná a rozhodne o následné léčbě.
Jako boulička se například jeví vznikající vřídek, který může být velmi bolestivý. Drobné boule (spíše bouličky) na hlavě může způsobit nevhodně zvolený šampon, a to zejména u přípravků typu „dva v jednom“. Bouličky na hlavě se později změní ve stroupky. Pokožku je vhodné opláchnout vlažným heřmánkovým odvarem a pak změnit šampon.
Tuková bulka pod kůží hlavy se může rovněž jevit jako boule na hlavě. Protože bude vadit při česání a mohlo by dojít k zanesení infekce do rány po hřebeni, je vhodné navštívit kožního lékaře.
Jako malé boule mohou vypadat i jiné kožní změny na pokožce hlavy – bradavice, ateromy, lipomy, fibromy, mateřská znaménka. Některé lze odstranit, s jinými je třeba se celoživotně smířit.
Aterom je cysta naplněná sekretem mazové žlázy a šupinami epidermu. Aterom má většinou kulovitý tvar v barvě kůže anebo je tmavší než okolní pokožka. Nejčastěji se aterom vytváří v místech vývodu mazové žlázy – kolem uší, na tvářích, na zádech, na zevních genitáliích, kolem konečníku. Ale cysta mazové žlázy se může vytvořit i na jiných místech těla, jestliže dojde k uzavření vývodu mazové žlázy kolem vlasu nebo chloupku. Aterom se jen zcela výjimečně objeví na neochlupených částech těla. Sekret a šupiny epidermu se v cystě hromadí bez možnosti proniknout pokožkou ven. Kůže se s přibývajícím mazem ztenčuje a prosvítá jí obsah ateromu – od bělavé přes žlutou až k temné – v případě zanícení ateromu. Odstranění ateromu není náročný zákrok, provádí se chirurgicky (klasicky nebo laserem). Nedoporučuje se pokoušet odstranit aterom svépomocí (takzvaným vymáčknutím). V domácích podmínkách totiž není možné dostatečně vyčistit výstelku mazové žlázy, která se po čase opět naplní (znají to například lidé, kterým se vytváří bulka na stále stejném místě – třeba na zádech). Proto je třeba odborný zásah, při němž lékař vyjme celé pouzdro ateromu. Když kolem mazové žlázy vznikl zánět, bývá léčba podpořena antibiotiky.
Lipom vzniká lokalizovaným zmnožením tukových buněk v podkoží, takže se vytvářejí charakteristické měkké, až několik centimetrů velké bulky. Nevznikají většinou na žádném podkladě, například po dráždění daného místa. Jedná se o nezhoubný nádor, u nějž je přechod do zhoubného stadia extrémně vzácný. Lipom se vytvoří během několika měsíců, často si ho pacienti nahmatá, až když je větší. Po vytvoření se již nezvětšuje, nebolí, je měkký, pružný až tuhý.
Boule vzniklé pohmožděním mají různou povahu; může jít o vylitou krev nebo jinou tekutinu. Podle místa vzniku se liší závažností, bolestivostí, léčbou a průběhem hojení.
Boule nad kostí na bérci (oblast mezi kolenem a kotníkem) způsobená pohmožděním je krevní výron (hematom) vzniklý mezi přední plochou holenní kosti a kůží. Jako první pomoc je vhodné použít ledový obklad. V případě pokračujícího narůstání hematomu je nutná bandáž (nejlépe elastickým obinadlem) k zastavení jeho dalšího narůstání a dále uložení postižené končetiny do výšky. Větší hematom na bérci se hojí špatně a zdlouhavě, neboť bérec je mnohem méně prokrvený než hlava. Časté bývají zánětlivé komplikace; vylitá krev je totiž vhodným místem k množení mikroorganismů. Dalším faktorem zvyšujícím pravděpodobnost vzniku zánětu (někdy až vzniku bércového vředu) je onemocnění žilního systému dolních končetin. Hrubším pohmožděním přední strany holenní kosti může dojít k drobnému odlomení hrany kosti. Toto odlomení nemá žádný vliv na funkci kosti, často však zůstává trvalá deformita přední hrany holenní kosti.
Boule nad svalem způsobená pohmožděním svalu je rovněž krevním výronem. První pomocí je ledování a klid. Důležité je nesnažit se sval rozcvičit; podstatně by tím byla prodloužena doba přetrvávajících potíží. V případě závažnějšího poranění je vhodné vyšetření chirurgem, který vyloučí či potvrdí poškození svalu.
Boule nad kolenem (jablkem) způsobená pohmožděním nebo otlačením se označuje jako burzitida – nadměrné nahromadění tekutiny burzy (zvláštní polštářek mezi plochou jablka a kůží umožňující volný pohyb kůže proti kosti). Burzitida je svou podstatou podobná gangliomu, liší se jen místem a způsobem vzniku. Při tomto úrazu nepomáhá žádné domácí ošetření, místo musí být ošetřeno lékařem (chirurgem). Nejčastěji bývá nutné odborné odsátí tekutiny (punkce), mnohdy i opakovaně. Někdy je nutné zklidnění zánětu dlahou. Často musí následovat operační odstranění celé změněné burzy pro vracející se (recidivující) potíže.
Poranění hlavy jsou zvláště u dětí poměrně častá. Pro novorozenecký a kojenecký věk jsou typická taková poranění hlavy, která vznikají v souvislosti s pádem z přebalovacího stolu, nezajištěné postýlky či nezajištěného kočárku. Nebezpečné jsou u starších kojenců pády spojené s používáním chodítek nebo s procházkami po schodech. Batolatům hrozí kromě pádů ze schodů také pády z prolézaček, kol, tříkolek a podobně. Všechna poranění hlavy v souvislosti s pády vznikají účinkem hrubého násilí na tuto oblast.
Při poranění hlavy rozlišujeme poranění povrchní a vnitřní, případně kombinaci obou.
Typickým představitelem povrchního poranění je boule vzniklá uhozením se do hlavy. Také různé oděrky, tržné či řezné rány patří k častým zástupcům povrchních poranění. Zde je nutné připomenout, že rány na čele, v obličeji nebo ve vlasaté části hlavy mohou silně krvácet, i když jsou jen malé. Důvodem je velké prokrvení těchto oblastí (viz výše v článku).
Mluvíme-li o poranění vnitřním, máme nejčastěji na mysli otřes mozku. Charakteristickými příznaky tohoto stavu jsou bolest hlavy, pocit na zvracení, či přímo zvracení. Může být přítomna i krátkodobá porucha vědomí nebo stav, kdy si dítě nepamatuje dobu těsně před úrazem.
Nikdy poranění hlavy, i sebemenší, nepodceňujte! Pokuste se zhodnotit situaci a jednejte! U malého povrchního poranění (odřenina, lehká boule na čele a podobně) postačí ve většině případů domácí ošetření. V případě podezření na otřes mozku, většího povrchního či hrozícího nitrolebního krvácení neváhejte a buď sami dopravte dítě do nemocnice, nebo (v případě pochybností či závažnějších příznaků, jako je například výtok tekutiny z ucha, zlomeniny lebky a jiných) volejte neprodleně rychlou záchrannou službu.
Pokud se nerozhodnete dítě po úrazu hlavy nechat vyšetřit lékařem, je bezpodmínečně nutné minimálně 24 hodin sledovat stav vědomí zraněného. V noci si nastavte budík a vzbuďte dítě každé 2 až 3 hodiny, aby bylo jasné, že nemá známky mozkového postižení a neupadá do bezvědomí. V případě nevolnosti, výrazné spavosti i přes den, pocitu na zvracení, zvracení nebo poruše vidění ihned vyhledejte lékaře.
Boule na hlavě u dětí mohou vzniknout i jako nádorové onemocnění.
Nově vzniklá boule pod kůží by měla být vyšetřena lékařem. Kromě fyzikálního vyšetření (bolestivost, pohyblivost vůči okolním tkáním) se vás lékař zeptá na známky infekce (hlavně zvýšená teplota). Ze zobrazovacích metod je doporučován ultrazvuk a při pochybnostech je možné odebrat z neznámého ložiska vzorek (biopsie) a nechat ho histologicky vyšetřit. Při zvětšení podkožní uzliny nejasné příčiny je vhodné ji celou chirurgicky odstranit a taktéž zajistit histologické vyšetření.
Boule na nohou mohou být zapříčiněny zvětšenými mízními uzlinami, nezhoubnými nádory, abscesy, zhoubnými nádory, revmatickými uzlíky, ganglionem, keloidem a mukokélou.
Zvětšené mízní uzliny jsou podkožně uložené uzliny, které se mohou zvětšit při řadě onemocnění, jedná se zejména o infekce, méně často pak o nádorové choroby. Infekční uzliny bývají většinou zároveň bolestivé. Zvětšení podkožních uzlin lze nejčastěji nahmatat v tříslech.
Nezhoubné nádory bývají poměrně běžnou příčinou vzniku podkožních bulek. Z nejběžnějších jsou to například lipomy, leiomyomy, fibromy a neurofibromy. Existují i některé vzácné geneticky podmíněné choroby s mnohočetným výskytem těchto podkožních nádorů, jako je například neurofibromatóza.
Podkožně uložené abscesy (ložiska hnisu) se projevují jako podkožní boule. Dost často je nad nimi zarudlá kůže a pohmatově jsou bolestivé. Vzhledem k tomu, že je absces známkou infekčního procesu, trpí nemocný často horečkami.
Zhoubné nádory v podkoží lze většinou najít jako lokální metastázy zhoubných nádorů.
Revmatické uzlíky se vyskytují při postižení kloubů při revmatoidní artritidě. Uzlíky vznikají v místě postižených kloubů, jsou tuhé a obsahují velké množství vaziva.
Ganglion je cystický útvar vyplněný rosolovitou polotekutou hmotou, který vzniká v blízkosti kloubů a svalových šlach. Může být nepříjemný a bolestivý při pohybu, řeší se vypuštěním tekutiny nebo úplným chirurgickým odstraněním.
Keloid je zbytnělá jizva vzniklá poruchou hojení.
Mukokéla znamená nahromadění tekutého hlenu v místě, kde došlo k narušení vývodu některé ze žlázek. Poměrně častá je mukokéla v dutině ústní a na vnitřní straně rtu, může se však vyskytovat i jinde na těle včetně podkoží.
Boule na stehně pod kůží jsou tvořeny nahromaděným tukem, mohou být různé velikosti, mohou být patrné dotykem nebo v některých případech i opticky. Zpravidla tyto boule nebolí. Toto onemocnění není zpravidla závažné, ale je dobré navštívit lékaře a poradit se s ním. Lékař by měl boule prohmatat a následně zajistit i mikroskopické vyšetření. Může se totiž jednat o tukový novotvar, ale také o fibrom, hmatný myom, ale také o nevelkou svalovou kýlu. Správné je na chirurgické ambulanci provést odstranění novotvaru a zajistit jeho mikroskopické vyšetření na histologii.
Boule vznikají nejčastěji na hlavě, kde je nad plochými lebečními kostmi tenká kůže. Boule na hlavě trápí především malé děti, které se ještě neumí dobře orientovat v prostoru, nedokážou odhadnout vzdálenosti a nemají dobrou rovnováhu. Věk batolete tak bývá provázen častými boulemi na hlavě. Jestliže je některé dítě skutečně velmi náchylné k častým střetům své hlavy s tvrdými předměty (narážení do stěn, pády a podobně), měly by jim jejich maminky chránit hlavy turbánkem z pleny nebo měkkého šátku.
V dřívějších dobách bývalo zvykem boule na hlavě vzniklé úrazem zatlačovat. Mnozí lidé vzpomínají na oboustranné utrpení, když je milovaná maminka (babička) pevně sevřela mezi koleny a lžicí nebo plochou jídelního nože se pokoušela bouli na hlavě nacpat dovnitř lebky. Kromě křiku, slz a ještě větší bolesti nemělo zatlačování žádný efekt. Mnohem účinnější a příjemnější je přiložit na bouli na hlavě studený mokrý obklad.
Úraz hlavy nemusí končit jen boulí na hlavě. Třeba i po několika hodinách se mohou objevit příznaky otřesu mozku nebo poškození lebečních kostí. V takových případech je nezbytné odborné lékařské vyšetření.
V podkoží (škáře) na hlavě je poměrně bohatá síť krevních vlásečnic neboli kapilár, které přivádějí z tepének živiny i kyslík a ústí do odvodných žilek. Žilami se pak odvádějí odpadní látky a oxid uhličitý. Bohaté prokrvení kůže hlavy pak způsobuje, že i drobná otevřená poranění značně krvácejí, například po nepodařeném skoku do mělké vody nebo po škrábnutí větví v lese. Když zůstane kůže neporušená, může náraz poranit nebo poškodit krevní a mízní kapiláry pod pokožkou.
Krevní kapiláry jsou po odstupu z tepének pod slabým tlakem nutným pro filtraci krevní plazmy s živinami a kyslíkem do tkání. Proto může z narušených kapilár pod tlakem vytékat buď přímo krev, nebo jen světlá krevní plazma, jestliže jsou cévy zasaženy mírněji a krvinky neunikají. Skoro vždy jsou však poškozeny křehčí mízní kapiláry, které nepozorovaně protkávají celé naše tělo. Mají za úkol průběžně odvádět z mezibuněčného prostoru přebytečnou tekutinu a nakonec ji dopravit do krevního řečiště.
Pod místem úderu se proto hromadí směs mezibuněčné tekutiny, kožního vaziva (vláken složených z bílkoviny kolagenu) a krevních bílkovin, které se začínají srážet. Tvoří se nerozpustná, postupně tvrdnoucí hmota. Boule se pak po několika dnech bez následků vstřebá. Někdy i trochu cestuje a může měnit barvu. Pokud je její náplň bez krvinek, je boule téměř bílá (u černochů černá). Sraženina obsahující červené krvinky ovšem mění barvu jako v případě modřiny.
Pojem rosol v lokti se používá pro měkký, pružný otok, který je vyplněný tekutinou. Na pohmat bývá poddajný, někdy lehce pohyblivý a často nebolestivý. Nejčastěji se nachází v oblasti zadní části lokte nad kostním výběžkem (olecranon).
Ve skutečnosti nejde o rosol jako takový, ale o nahromaděnou tekutinu – buď kloubní, nebo tekutinu z burzy (slizniční váček).
Virchowova uzlina může být v některých případech nezhoubná a přechodná, zejména pokud souvisí s infekcí nebo zánětem.
V praxi se setkávám s tím, že uzlina reaguje na proběhlou nemoc, očkování nebo celkovou imunitní zátěž. Důležité je sledovat její vývoj v čase. Pokud se zmenšuje nebo mizí a nejsou přítomny další varovné příznaky, bývá nález uklidňující. Neznamená to ale, že by se měl zcela ignorovat; rozumný postup je vždy konzultace a domluva dalšího sledování.
Jak dlouho je možné Virchowovu uzlinu jen sledovat?
Krátkodobé sledování Virchowovy uzliny je možné tehdy, pokud má spíše uklidňující znaky a nemění se.
Obvykle se bavíme o týdnech, nikoli měsících. Řízené sledování znamená mít jasně daný časový rámec a vědět, kdy se znovu ozvat lékaři. Pokud uzlina přetrvává beze změny nebo se zvětšuje, je potřeba další vyšetření. Dlouhodobé vyčkávání bez kontroly je častou chybou pacientů, se kterou se v praxi setkáváme.
Je Virchowova uzlina vždy známkou rakoviny?
Virchowova uzlina není automaticky známkou rakoviny a sama o sobě diagnózu neznamená.
Je pravda, že se v medicíně spojuje s některými nádorovými onemocněními, ale jde o možnou souvislost, nikoli jistotu. Většina zvětšených uzlin se nakonec ukáže jako nezhoubná. Rozhodující je kombinace znaků, výsledky vyšetření a vývoj v čase. Samotný nález uzliny nikdy nestačí k vyslovení závažné diagnózy.
Bolí Virchowova uzlina, nebo je vždy nebolestivá?
Virchowova uzlina může být bolestivá i nebolestivá, záleží na příčině jejího zvětšení.
Bolestivost bývá častější u zánětlivých a infekčních příčin. Nebolestivá uzlina ale automaticky neznamená nic vážného. Z pohledu zdravotníků je důležitější konzistence, pohyblivost a vývoj v čase než samotná bolest. Bolest nebo její absence nejsou rozhodujícím kritériem samy o sobě.
Může Virchowova uzlina sama zmizet?
Ano, Virchowova uzlina může v některých případech sama ustoupit, zejména pokud je reaktivní.
Setkávám se s tím například po infekcích nebo jiném zatížení imunitního systému. Postupné zmenšování je obvykle uklidňující znak. Přesto platí, že každá uzlina, která byla výrazná nebo vzbuzovala obavy, by měla být alespoň jednou zhodnocena zdravotníkem. Vymizení uzliny neznamená, že nebylo správné ji řešit.
Co dělat, když uzlina nemizí, ale ani neroste?
Stabilní uzlina, která se nemění, vyžaduje individuální posouzení podle okolností.
V praxi se často domlouvá kontrola v určitém časovém odstupu. Dlouhodobá stabilita bez vysvětlení není ideální stav, i když nejde o akutní situaci. Zdravotník zhodnotí, zda je vhodné pokračovat ve sledování, nebo doplnit vyšetření.
Pokud ganglion nevyvolává jiná onemocnění nebo problémy, tak je nejlepší ho nechat být. Ale většina lidí se ho raději zbaví, protože je většinou příčinou bolesti a nepohodlí. Existuje zde babská rada na odstranění tukové boule ganglionu, která říká, rozbijete ganglion těžkou knihou. Mohlo by to fungovat, protože tímto nárazem cysta ganglionu pod kůží praskne a tekutina z ní se pak vstřebá do krevního řečiště. U lidí, kteří na to mají odvahu, to funguje velmi dobře, ale je zde velká pravděpodobnost opakovaného návratu. Tuto babskou radu by měli použít jen někteří odvážlivci, protože při silném nárazu by mohlo dojít k různým zlomeninám. V konvenční medicíně provádějí odstranění tukové boule odsátím synoviální tekutiny jehlou a injekční stříkačkou. Někdy ale bývá rosolovitá tekutina v ganglionu velmi tuhá a nemusí tento způsob léčby vždy fungovat. Jenže i když funguje, tak může i u této metody léčby dojít k následnému opětovnému výskytu ganglionu. Pro většinu lidí je ale odsátí ganglionu ideální řešení tohoto problému a zároveň je to velmi snadné i pro lékaře. Nejúspěšnější metodou léčby ganglionu je jeho chirurgické odstranění. Jedná se o menší operaci, která trvale a zcela ganglion odstraní. Ale i zde existuje jeden člověk z pěti, u kterého dojde opět k návratu a ganglion se u něho opakuje znovu na stejném místě.
Větší sraženiny: srážení krve je příznakem těžšího období. Když tělo řeší silnější krvácení, vytváří se takzvané antikoagulanty, které zabraňují srážení krve. Během některých těžších období, není dostatek času na to, aby se tato látka vytvořila, a to vede ke tvorbě sraženin. Tyto krevní sraženiny se mohou objevit v libovolné barvě krve, ale jsou obvykle tmavé. To je proto, že starší krev, která se hromadí v děložní stěně, vytváří silnější menstruaci.
Kluzká, rosolovitá: kluzká a rosolovitá krev může být smíchaná s hlenem z děložního hrdla. Cervikální hlen se běžně vyskytuje v pochvě a po smíchání s menstruační krví, která je lehká, může dát dohromady kluzkou gelovitou strukturu. Tato krev je během menstruace nejčastější.
Řídká, vodnatá: u této krve bylo zabráněno srážení, což mohla způsobit silná a rychlá menstruace. Obvykle je krev jasně červená, smíchaná s hlenem děložního hrdla.
Tkáňovitá: vzhled endometriální tkáně v krvi - může být příznakem potratu, tudíž je nutné okamžitě navštívit lékaře. Pokud často používáte tampony, je možné, že během menstruace začíná odcházet i část děložní sliznice. Časté používání tamponů se tedy nedoporučuje, pokud to není zcela nutné.
Ve většině případů jsou změny krevní barvy a textury normální a není důvod k obavám. Budete-li mít podezření na abnormalitu, kontaktujte svého gynekologického lékaře.
Pocitu mravenčení se odborně říká parestezie. Jde o pocit brnění, který vznikl vlivem útlaku nervu (např. syndrom karpálního tunelu, nebo tzv. „brňavka“, kterou pocítíme v lokti, když se o něj uhodíme). Nejčastěji se s tímto pocitem setkáváme v důsledku nedokrvení (ischémie), nastávajícím např. když si v sedu na židli přehodíme „nohu přes nohu“ a delší dobu pozici nezměníme. V tomto případě nejde o nemoc: když nohou trochu zacvičíme, opět se prokrví, a pocit mravenčení odeznívá.
Mravenčení může být vyvoláno i tzv. kořenovým syndromem: na míšní kořeny tlačí vyhřezlá ploténka nebo obratel. Stav lze léčit pravidelným cvičením nebo léky, ale někdy je nutné neurochirurgické řešení.
K parestezii může ovšem docházet také v důsledku závažnějších onemocnění, jako je epilepsie, otrava chemickými látkami, komplikovaná cukrovka, alkoholismus (toxický vliv alkoholu spojený s nedostatkem vitaminu B1) nebo nádorová onemocnění. U diabetické (cukrovkové) neuropatie je důležité udržet správnou hladinu cukru v krvi a zajistit přísun vitamínů (zvláště skupiny B), Při léčbě alkoholového postižení nervů je nezbytné abstinovat a rovněž doplňovat vitaminy, zejména skupiny B.
Zvláštní nemocí, u které se může také mravenčení vyskytnout, je fibromyalgie postihující nejčastěji ženy středního a vyššího věku. Tato nemoc spočívá v psychicky podmíněné únavě, slabosti a ztuhlosti svalů, které pacientky bolí v určitých bodech (na zádech, šíji, v koleni a lokti). Ženy mohou mít zároveň poruchy spánku, pocity mravenčení, závratě, poruchy paměti a další příznaky. Tato nemoc se léčí psychoterapií, některými psychofarmaky, analgetiky, relaxačními technikami a pohybovým programem pod vedením fyzioterapeuta. V některých případech se bohužel nepodaří příčinu mravenčení hned zpočátku objasnit, léčba pak může být svízelná.
