Jóga vám pomůže zpevnit nejen vnější, ale také vnitřní svaly, což vaše páteř velmi ocení. Postupem času získáte pružné a pevné tělo, které sem tam zvládne i noc ve stanu nebo na gauči.
Před každým cvičením začněte nejprve protažením a zahřátím těla.
Příklady cviků:
Tančící bojovník – Virabhadrásana II
Tato pozice se vám postará o posílení břišních a zádových svalů. Dokáže dostatečně protáhnout svaly nohou a zpevňuje pas. Stejně jako ostatní pozice bojovníka dodá vašemu tělu energii.
Bojovník s rotací –Parivritta virabhadrásana
Díky této pozici získáte zpevněné břišní a zádové svaly. Je velmi důležité se po celou dobu soustředit na základní principy, kterými jsou prodýchání každé pozice a správné držení těla. Jedině tak se vám uvolní ramena, páteř a kyčelní klouby.
Rotace v sedu – Marichyova poloha III
Poloha rotace v sedu vám přinese lepší pohyblivost páteře a svalů v oblasti ramen. Což je přesně to, co například potřebuje člověk se sedavým zaměstnáním. Zároveň s její pomocí opět posílíte svaly v oblasti břicha, zad a pasu. To je neocenitelné pro ty z vás, kdo mají naopak potíže s bederní páteří.
Most – Setu bandásana
Poslední pozice pro úlevu vašich zad je všemi dobře známý most. Ten vám pomůže posílit svaly zádové, hýžďové a stehenní. Při správném provedené protahuje třísla, šíjové i břišní svaly. Celkově je tak vaše páteř pružnější a méně náchylná k zatuhnutí a chronickým bolestem.
Podle této studie [1] byla pravděpodobnost ztráty sluchu vysoká u pacientů s omezením rotace krční páteře do levé strany a že výskyt ztráty sluchu po poranění krční páteře byl vyšší u mužů. Zdá se, že omezení rotace vlevo může být použito jako prediktor pro diagnostiku sluchového postižení po poranění krční páteře (zejména u mužů).
Asi 53 % účastníků mělo oboustrannou ztrátu sluchu. Ve 40,48 % (17 osob) případů byla omezena rotace doleva. Pohyb flexe a extenze byl omezen u 23,8 % (10 osob) a 30,95 % (13 osob) účastníků. Nebyl zjištěn žádný statisticky významný vztah mezi pohlavím a ztrátou sluchu, ale byla pozorována významná korelace mezi ztrátou sluchu u mužů a omezením rotace krční páteře doleva.
Nejen špatné usínání, ale i nadměrná spavost může představovat problém. Lidé, které takzvaná hypersomnie trápí, nedokáží odolat ospalosti. Usnou pětkrát šestkrát za den, někdo i dvacetkrát. Když jedou městskou hromadnou dopravou, usnou během jediné zastávky. Když někdo usne ve stoje, při diskusi s přáteli, nebo dokonce při rozhovoru s nadřízeným, tak je to rozhodně patologická spavost. O nemoci se začíná většinou mluvit, když spavost znamená pro člověka společenský handicap. Nemůže se věnovat přátelům nebo rodině. Kvůli nadměrné denní spavosti lidé často dokonce přicházejí o zaměstnání. Pacientům s nadměrnou spavostí nikdo nevěří, že je to choroba, nebo je nebere jako nemocné a nemá s nimi soucit, ale naopak to bere jako jejich negativní vlastnost, lenost, nechuť spolupracovat. Zvláštním typem nadměrné spavosti je „narkolepsie“, kdy nemocný upadá do spánku naprosto nečekaně, často v situacích, kdy je to pro něj nepříjemné i nebezpečné. Usínání nebo probouzení navíc provázejí nepříjemné stavy, které často nahánějí strach. Pacient vidí například cizí osoby v místnosti, které tam reálně nejsou, může slyšet zvuk telefonu nebo hovor, ale může se jednat i o pocity rotace, opuštění těla. Všechno má příčinu v tom, že lidé s „narkolepsií“ usínají rovnou REM fází spánku, do kterého se běžný člověk dostává po hodině nebo hodině a půl spaní. A pro REM fázi jsou typické sny. V těchto snových představách jde vlastně o prolínání REM spánku s bdělostí. S tím souvisí i spánková obrna. Přichází také během usínání nebo probouzení, i když jen na několik vteřin. Pacient při ní najednou nemůže hýbat ničím kromě očí, a to proto, že už při usínání přecházejí rovnou do REM spánku, kdy jsou svaly bez vlády, aby neprováděli to, o čem se spícímu zdá. Další porucha se odvíjí od obráceného principu. Svaly fungují, i když je pacient v REM spánku. Pohybuje se podle toho, jak se v tu chvíli chová ve snu. Když se jedná o nějaký prudký pohyb, sportovní aktivitu nebo o nějaký souboj, může takový člověk poškodit sám sebe anebo i svého partnera na lůžku. Může se dokonce stát, že vstane a vyrazí do prostoru, má zavřené oči a orientuje se jen podle snové představy. Takže většinou když se postaví, o první překážku zakopne nebo se utkává s prostředím, které tam není.
Pokud má naše páteř optimálně plnit svou funkci, musí být pevná a zároveň také dostatečně pružná a pohyblivá. Z tohoto důvodu je velice důležité jí věnovat zvýšenou pozornost. Následující série cviků působí velice komplexně na svalový korzet kolem páteře. Procvičuje rotační funkci hlubokých svalů zádových a uvolňuje páteř v předozadním směru. Dochází k uvolnění a protažení svalů.
Toto cvičení je doporučováno jako prevence proti výskytu vertebrogenních potíží (bolestí zad).
Rotace bederní páteře – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen. S výdechem přibližujeme k sobě hlavu a kostrč (neprohýbáme páteř), s nádechem vracíme do výchozí polohy, kdy je páteř v jedné rovině. Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem na každé straně.
Spinální cviky – Poloha vleže na zádech. Natažené nohy máme položené na stopu od sebe, ruce v upažení. S nádechem rotujeme plynule a pomalu hlavu na jednu stranu a špičky nohou na druhou stranu (přibližujeme co nejvíce patu ke špičce nohy). S výdechem se vracíme do výchozí polohy.
Spinální cviky – Poloha vleže na zádech. Natažené nohy máme položené na sebe (pata se opírá o 2. prst), ruce v upažení. S nádechem rotujeme plynule a pomalu hlavu na jednu stranu a špičky nohou na druhou stranu. S výdechem se vracíme do výchozí polohy.
Kočička – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen. S nádechem odtahujeme od sebe temeno hlavy a kostrč do dálky (neprohýbáme páteř) a s výdechem kulatě balíme hlavu k hrudníku (snažíme se co nejvíce záda vyhrbit v oblasti beder). Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem.
Uvolnění hrudní páteře – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen opřené o předloktí. S nádechem odtahujeme od sebe temeno hlavy a kostrč do dálky (neprohýbáme páteř) a s výdechem kulatě balíme hlavu k hrudníku (snažíme se co nejvíce záda vyhrbit v oblasti hrudníku). Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem.
Při provedení cviků je nezbytné neprohýbat bederní část zad. Pohyb musí být pomalý – 6 až 8 vteřin, cviky opakujeme nejméně 4x na každou stranu ve zvolené pozici.
Bruska na nehty JD 500 s nástavci, 30 000 ot. Bruska na nehty se používá pro urychlení vaší práce. Je vhodná jak při doplňování nehtů, tak i při nové modelaci. S bruskou na nehty bude vaše práce o polovinu času rychlejší.
Funkce: přepínání levé a pravé rotace, ruční ovládání otáček, navolení libovolné rychlosti.
Mezi první příznaky rozvíjející se koxartrózy patří bolestivost v oblasti kyčelního kloubu, která se projevuje ve třísle. Tato bolest se objevuje nejprve po zátěži, nebo můžeme pozorovat takzvané startovací bolesti, které se projevují při začátku chůze a po rozejití ustupují. V těžších stadiích jsou bolesti při každém kroku a u těch nejtěžších jsou i klidové. Postupně dochází k omezení pohybů v kyčli, kde se nejprve omezují rotace, abdukce a addukce. Na posledním místě dochází k omezení flexe (ohnutí) v kyčli. Při těžkých stadiích, kdy dochází k destrukci hlavice kosti stehenní, může nastat až ztuhnutí pohybů v kyčelním kloubu a zkrácení dolní končetiny. Nález se hodnotí na RTG snímcích, kde v prvních stadiích dochází ke snížení kloubní štěrbiny v důsledku destrukce chrupavky, u těžších stadií k tvorbě nárůstků (osteofytů) a u nejtěžších stadií k destrukci kloubu.
Lumbago může například způsobit zvedání těžkých věcí či prudká rotace trupu, při kterých dochází k uskřinutí měkkých tkání a podráždění nervových kořenů. Větší problém představuje vyhřezlá meziobratlová ploténka a další změny na páteři, kdy dochází k utlačení a poškození nervové struktury, a výsledkem může být až poškození funkce. Objevují se bolesti vystřelující do končetiny a celková pohyblivost je omezena. Řešení spočívá v některých případech v chirurgickém zákroku. Bolestí v bederní oblasti se mohou projevovat i další choroby, jako například ledvinová či gynekologická onemocnění.
Význam slova lumbalgie je bolest v bederní části páteře a v kříži bez vystřelování do končetin. Jedná se o výraz pocházející z latinského názvosloví: lumbago, ischialgie lumbo-; -algie. Lumbalgii známe pod více pojmy: lumbago, ústřel, ischias anebo houser. Tento zdravotní problém je druhým nejčastějším důvodem návštěvy lékaře člověka do 45 let a nejčastější příčinou vystavení nemocenského lístku v podobě pracovní neschopnosti. V České republice je stav natolik vážný, že s lumbalgií mají problém 4 z 5 a ve věku nad 60 let již polovinu lidí trápí chronická lumbalgie.
Krční páteř (ceruicis spinam) je tvořena 7 obratli (označeny C 1 – C 7) vyznačujícími se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je trnový výběžek, který je na konci rozdvojený. Nejvýznamnější obratle krční páteře jsou atlas (nosič) a axis (čepovec). Atlas (označen C 1) nemá trnový výběžek, ale má velké kloubní plošky a v jeho těle je velký otvor. Axis (čepovec, označen C 2) má 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu; společně tyto dva obratle zajišťují pohyb hlavy. Páteř člověka je dvojnásobně esovitě prohnutá, což zajišťuje její pružnost. Zakřivení krční a bederní páteře dopředu se nazývá lordóza. Zakřivení hrudní páteře a kosti křížové dozadu je kyfóza. Páteř umožňuje člověku vzpřímenou chůzi a chrání míchu. Páteř je kostěným obalem míchy a porušení míchy či z ní vystupujících nervů může způsobit ochrnutí nebo poruchu vnímání. K poranění může dojít zejména při pádu z výše na záda nebo na natažené končetiny (vysoce riziková je dvojnásobná výška těla a více, prudký pohyb či rotace anebo náraz v rychlosti větší než 30 km/hod). Při první pomoci je důležité s raněným nehýbat, držet mu hlavu, komunikovat s ním; při ošetřování přidružených poranění volit polohu naznak na pevné podložce. Co nejdříve volat zdravotnickou záchrannou službu!
Cervikokraniální (CC) syndrom (cervikogenní bolest hlavy) je bolest hlavy přenesená z oblasti krční páteře. Jde typicky o asymetrické a někdy i jednostranné bolesti, které mohou být provokovány pohybem krku, nevhodnou polohou hlavy nebo tlakem na spouštěcí body na krku. V diferenciální diagnóze je třeba vyloučit sekundární organické příčiny, zejména expanzivní procesy v zadní jámě lební nebo subarachnoidální krvácení. Neurologické vyšetření u CC syndromu by mělo být normální, speciální manuální myoskeletální vyšetření často prokáže abnormitu krční páteře. Zobrazovací vyšetření výpočetní tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí (MR) je důležité právě pro diagnostiku sekundárních příčin bolesti, přičemž jsou indikovány jiné terapeutické postupy. Příčina problémů leží v oblasti krční krajiny. Bolest je lokalizována nejčastěji v týle, ale může být i na temeni nebo ve spánku. Bolesti se mohou šířit do krčně-hrudní krajiny. Příčinou bolesti jsou funkční poruchy dynamiky krční páteře, které mohou být podmíněny morfologickými změnami a nepřiměřenou zátěží pohybového aparátu.
Onemocnění se vyznačuje bolestmi hlavy v okcipitální oblasti, které mají chronicko-intermitentní charakter a někdy se kombinují se závratí a nevolností a cervikovestibulárním syndromem. Bolesti mohou být tupé, ostré i bodavé. Cervikokraniální syndrom způsobuje nejčastěji omezení rotace a retroflexe.
Léčba CC syndromu obvykle vyžaduje komplexní multifaktoriální přístup s využitím farmakologické léčby i nefarmakologických postupů (rehabilitační a manuální terapie). V akutním stadiu jsou vhodná analgetika, nesteroidní antiflogistika, krátkodobě se podávají myorelaxancia a doporučuje se klidový režim. V chronickém stadiu má jako prevence recidiv zásadní význam rehabilitace.
Rehabilitace využívá různé myoskeletální techniky (mobilizace, reflexní metody) i návod na správné cvičení a úpravu pohybových stereotypů. Efekt manipulační a mobilizační terapie v rámci multimodálního přístupu (zejména cvičení) podporuje i Cochranova databáze, což je elektronická knihovna, která byla pojmenována po svém zakladateli Archie Cochranovi, britském epidemiologovi, který se ve svém klíčovém díle „Effectiveness and Efficiency“ zabýval účinností používaných terapeutických postupů. V roce 1993 byla založena non-profitní organizace The Cochran Collaboration, jejímž cílem je zpřístupnit nezávislé aktuální informace o efektivitě léčebných intervencí.
Zde můžete vidět cviky doporučované u CC syndromu.
Vyšetření začíná pohledem na pacienta, kdy se hodnotí stoj zezadu, výška trapézových svalů, výška horních a dolních úhlů lopatek, torakobrachiální trojúhelníky, výška hřebenů kyčelních kostí, gluteální rýhy, ploché nohy, z boku (zakřivení páteře – olovnice) a zepředu (výška a tvar klíčních kostí), chůze (při radikulární sy. S1 je omezena chůze po špičkách, při rad. sy. L5 vázne chůze po patách), eventuálně stoj na dvou vahách (při blokádách hlavových kloubů může být rozdíl v zatěžování až 10–20 kg).
Vyšetření aktivního předklonu – sleduje se plynulost, tupost (předklon je prováděn v kyčelních kloubech), zda se páteř neuchyluje do strany.
Příčiny omezení předklonu:
zkrácení zadní skupiny svalů stehna
zkrácení nebo spazmy zádových svalů
blokáda SI
blokáda LP, bederní páteře.
Příčiny bolesti
Akutní lumbago – nejčastěji vzniká náhlým nekoordinovaným pohybem, například uklouznutím nebo předklonem s rotací trupu (zavazování tkaničky) nebo nezvyklým fyzickým zatížením. Při pohybu může být slyšet i „lupnutí“ v kříži.
Blokáda bederní páteře – bolesti jsou různé, mohou vzniknout akutně, pozvolna nebo jsou chronické, aktivní pohyby jsou různě omezené, mohou být spojeny s bolestí, mohou být svalové spazmy, bolestivé trny, omezený pohyb.
Facetární syndrom – jsou bolesti v kříži, jejichž původ je v intervertebrálních kloubech v důsledku jejich změn například vlivem artrózy. Projevují se především v klidu a pohybem bolest mizí. Mnoho pohybu a dlouhotrvající zátěž bolest vyvolávají, stejně tak i intenzivní cvičení. Poškozením kloubní chrupavky mohou vznikat velké osteofyty a může dojít až k znehybnění postiženého kloubu a tím k ústupu bolestí. Počáteční diagnóza je obtížná. Pacient si většinou stěžuje na bolesti v kříži vsedě, které může takzvaně rozejít. Změny nemusí být patrné ani na RTG. Na CT nebo NMR již ano.
Blokáda sakroiliakálního kloubu – bolest v kříži většinou jednostranná, může vyzařovat přes hýžďovou krajinu až k patě. Často si nemocní stěžují, že nemohou sedět s nohou přes nohu, protože to vyvolává bolest. Lasegův manévr může být i jednostranně pozitivní, ale i při zvedání obou dolních končetin vymizí. Vždy je přítomen fenomén omezené abdukace (Patrickovo znamení), většinou je bolestivá stupňovaná (forsírovaná) vnitřní rotace kyčelního kloubu na straně blokády.
Mezi nejvýraznější příznaky začínajícího přechodu patří bezesporu nepravidelná menstruace, právě tento příznak obvykle upozorní ženu, že se s jejím tělem něco děje, a donutí ji to vyhledat lékaře. Ostatní projevy nemusí nastat, anebo nejsou dost silné, aby ženu na změny upozornily.
Dalším příznakem přechodu jsou návaly horka a zimy. Tyto příznaky nemusí provázet celé období klimakteria, obvykle jsou jen dočasné, spolu s nimi se může u ženy objevovat i zimnice, nebo zrychlený tep.
Stejně tak se u ženy může projevit i noční pocení, to se právě pojí s návaly horka a se zrychleným tepem srdce.
Během klimakteria se u žen také projevuje snížené libido(= žádostivost, sexuální touha, sexuální energie). U žen je jejich sexuální touha závislá na menstruačním cyklu a během přechodu se menstruační cyklus mění a pak mizí. Ztráta libida ale nemusí být trvalá. Tento příznak obvykle netrápí jen ženu, ale postihuje i její sexuální život, a tím pádem ovlivňuje i jejího partnera, u něhož to může vyvolat i pocity nejistoty vůči své osobě, nebo vůči jejich vztahu. Mezi příznaky sníženého libida patří pokles zájmu o pohlavní styk, neschopnost dosáhnout orgasmu, menší množství sexu, nedostatek fyzického kontaktu s partnerem. Pomoci se zvýšením libida může úprava jídelníčku (více ovoce a zeleniny), využívání aromaterapie a vonných esencí (vonné éterické oleje, koupele, aromalampy, masáže).
Dalším příznakem je suchost pochvy, vlhkost se v ní snižuje. Důsledkem suchosti je pak napětí, bolestivost, výtok, infekce, časté nutkání k močení nebo iinkontinence(= vůlí neovladatelný únik moči z těla). Nejčastěji se suchost vaginální sliznice projevuje během pohlavního styku, protože nedochází k dostatečné lubrikaci, a tak je pohlavní styk bolestivý. Styk při nedostatečném zvlhčení vaginální sliznice způsobuje uvnitř pochvy oděrky, kterými se do pochvy mohou zanést infekce. Krátkodobě mohou pomoci lubrikanty, další možností jsou hormonální preparáty s obsahem estrogenů. Se suchostí pochvy souvisí i vaginální atrofie.
Možná překvapivým důsledkem přechodu mohu být i suché oči. Přesnou příčinu tohoto příznaku ještě lékaři nezjistili. Důvodem může být pokles hladiny některých hormonů, které se podílí na tvorbě slz. Další teorie říká, že důvodem může být porucha chemického signálu zodpovědného za zdravý slzný film. Suché oči se projevují podrážděním, štípáním, zarudnutím, pálením, pocitem přítomnosti cizího tělesa v oku, ale i&nb
Pro kontrolu polohy pacienta na ozařovacím stole je dnes již standardně používán portálový verifikační systém. Jedná se o přídavné elektronické zařízení k lineárnímu urychlovači, které dovoluje zobrazit umístění ozařovacího pole na pacientovi při reálných ozařovacích podmínkách, a tím zkontrolovat pozici izocentra. Speciální detektor umožňuje dvojdimenzionálně zobrazit anatomické (kostní) struktury pacienta z pohledu svazku záření a srovnat je se stejným pohledem vygenerovaným automaticky plánovacím systémem. Nadlimitní neshody je možné na místě korigovat. Nejmodernější lineární urychlovače jsou dnes rovněž vybavovány systémem umožňujícím přesnou kontrolu polohy pacienta na ozařovacím stole ve všech třech rovinách. Tento systém je tvořen počítačovým tomografem (CT) zabudovaným přímo do lineárního urychlovače. Je schopen přesně prostorově zobrazit cílový objem v okamžiku ozařování. Na rozdíl od klasických CT přístrojů je tento systém schopen nasbírat všechna potřebná data během jediného otočení ramene kolem pacienta. Po ukončení rotace hlavice je získán trojrozměrný objemový obraz pacienta, který odpovídá skutečnosti v okamžiku ozařování. Informace o aktuálním rozložení tkání v okolí cílového objemu je možné porovnat s původními informacemi, na jejichž základě byl vytvořen ozařovací plán. Zjištěnou odchylku je možné napravit dvěma způsoby:
ON LINE – systém poskytne údaje potřebné ke korekci nastavení pacienta pomocí pohybů ozařovacího stolu. Jakmile jsou potřebné korekce stolu provedeny, může ozáření se zajištěním maximálně přesného cílení a nastavení proběhnout.
OFF LINE – změny v pacientově anatomii jsou přeneseny do plánovacího systému a následně je vytvořen nový plán přizpůsobený nové poloze pacienta. Metoda IGRT dává možnost přesně identifikovat tumor a kritické struktury a aplikovat dávku záření s maximální přesností. Ve spojení s náročnými ozařovacími technikami může metoda obrazem řízené radioterapie zlepšit výsledky léčby pacientů v klinické praxi.
Před zahájením léčby se podávají léky proti bolesti anebo sedativa. Pokud se použijí perorální léky, musí se počkat dostatečnou dobu, aby léky dosáhly patřičného účinku. Před zahájením procedury je pacient poučen, aby úplně vyprázdnil močový měchýř.
UPOZORNĚNÍ: Během procedury je třeba monitorovat množství instilovaného fyziologického roztoku. Není-li močový měchýř prázdný, může dojít k jeho přeplnění. Generátor pomáhá monitorovat množství instilovaného fyziologického roztoku.
Deset minut před zákrokem se pacient připraví a zarouškuje dle standardních cytoskopických postupů. Pacient se umístí do litotomické polohy. Je třeba se ujistit, že hýždě spočívají na okraji stolu, aby byl možný dostatečně hluboký vstup do anatomie pacienta a také snazší rotace zaváděcího zařízení během zákroku.
Napájení generátoru Rezum:
Generátor umístěte v dosahu pacienta a elektrické zásuvky.
Přípravné síto nebo vozík umístěte do blízkosti generátoru.
Otevřete displej obrazovky.
Napájecí kabel generátoru připojte do elektrické zásuvky.
Zapněte generátor.
Generátor je v neaktivním stavu, dokud není připojeno validní zaváděcí zařízení.
Příprava stříkačky:
Vezměte nový vak s fyziologickým roztokem velikosti 500 ml, 1 000 ml, 2 000 ml, 3 000 ml, 4 000 ml nebo 5 000 ml, který je kompatibilní s generátorem Rezum.
Vak s fyziologickým roztokem zavěste na infuzní stojan.
POZNÁMKA: Hrot do vaku není potřeba; hrot je předem připojen k vedení fyziologického roztoku do zaváděcího zařízení.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Fyziologický roztok by měl mít pokojovou teplotu. Nepoužívejte studený fyziologický roztok, ten může snížit účinnost léčby.
VÝSTRAHA: Správné umístění jehly je nezbytné. Nesměřujte jehlu směrem dolů ke konečníku.
Postup:
Spusťte proceduru umístěním špičky zařízení dovnitř močového měchýře. Otočte dávkovací zařízení o 90 stupňů (horizontálně) a přiveďte dřík zařízení ze spodiny uretry.
Při zachování rotace o 90 stupňů vtáhněte zaváděcí zařízení zpět do močové trubice a umístěte 1 cm zpět od hrdla močového měchýře. Pokud dojde k léčbě v rozmezí 1 cm od hrdla močového měchýře, pacient může mít krátkodobé dráždivé příznaky. Umístěte distální špičku dříku zaváděcího zařízení proti laterální stěně uretry.
POZNÁMKA: Optimální umístění pro parní léčbu je v hřebenu laterálního laloku. Ujistěte se, že dřík zařízení není v blízkosti vrcholu, protože to může vést k suboptimální úpravě.
POZNÁMKA: V některých případech může anatomie prostaty omezovat konec zaváděcího zařízení, aby se dostal do krčku močového měchýře. Může to být způsobeno zvýšením hrdla močového měchýře z centrální zóny hyperplazie nebo středního laloku. V těchto případech netlačte zařízení přes tkáně. Zajistěte, aby špička zaváděcího zařízení byla v blízkosti verum montanum a ošetřujte tkáň bočního laloku v blízkosti verum montanum. Posunujte zaváděcí zařízení v krocích po 1 cm směrem k hrdlu močového měchýře, aby byla zajištěna následná léčba párou. To může uvolnit tkáň, což umožní zaváděcímu zařízení dosáhnout hrdla močového měchýře. Pokud zaváděcí zařízení stále nemůže dosáhnout hrdla močového měchýře, ošetřete oblast, která je blízká verum montanum.
Stabilizujte zaváděcí zařízení před vysunutím jehly a udržujte jej v klidu po celou dobu léčby.
Zatímco držíte spouštěcí tlačítko, pokračujte v zatažení tlačítka pro vysunutí jehly, dokud není jehla vysunuta.
Vizuálně ověřte, zda je jehla zcela zavedená do prostaty, a ujistěte se, že černá hloubková značka, která se nachází těsně u otvoru emitoru, není viditelná (žádná černá barva není viditelná).
VÝSTRAHA: Neprovádějte léčbu, dokud je černá hloubková značka na jehle po vysunutí jehly ještě viditelná. Pokud je značka stále ještě viditelná, zatlačte jehlu hlouběji do prostaty, až nebude nad objektivem viditelná černá značka. Pokud není možno správně dosáhnout správné polohy, pusťte asi na 4 sekundy páru, aby došlo k devaskularizaci místa, a pak jehlu zatlačte nahoru stisknutím tlačítka pro zatažení jehly. Přemístěte zaváděcí zařízení přibližně 1 cm od částečně ošetřeného místa a opakujte postup zavedení jehly.
Pomocí prstu přitáhněte tlačítko aktivace páry a podržte jej, abyste aktivovali páru, dokud není léčebný cyklus dokončen.
UPOZORNĚNÍ: Jakmile je jehla vysunuta, držte zaváděcí zařízení ve stabilní poloze. Pohyb zaváděcího zařízení může natáhnout tkáň a způsobit únik par do močové trubice, což může způsobit podráždění uretry.
Nejlepší cvičení je s vlastní vahou, při kterém se zatěžují kosti. Je to chůze, jogging, tenis, volejbal, aerobic, tai-chi, tancování a další podobné sporty ve „vzpřímené“ poloze. Sporty jako plavání nebo jízda na kole prospívají našim svalům a srdci, nedochází však při nich k potřebnému zatěžování kostí.
Objem cvičení samozřejmě záleží na příslušném věku a zdravotním stavu. Pokud nejste zvyklí cvičit, je třeba začít pozvolna a postupně navyšovat dobu věnovanou pohybové aktivitě až na 30–40 minut 3–4x týdně, pokud vám to váš zdravotní stav dovolí. Přičemž cvičení by mělo zahrnovat jak cvičení ve „vzpřímené“ poloze (zatěžující kosti), tak i cvičení zvyšující svalovou sílu, hmotu a koordinaci.
U osteoporózy má kromě běhu největší účinek pravidelná rychlejší chůze, plavání a cviky na zlepšování rovnováhy (což znamená i prevenci pádů). Vyvarujte se jednostranných sportů s extrémní zátěží, cvičení by mělo být bez doskoků, švihů, zvedání těžších břemen (více než 2 kg) a rotace.
V případě jakéhokoliv onemocnění byste měli konzultovat vhodnou pohybovou aktivitu se svým ošetřujícím lékařem.
