Rotavir je aktivní patogen, který se nalézá v prvních dvou třetinách tenkého střeva, napadá buňky potřebné pro jejich normální fungování. Jedná se o virus, jenž způsobuje průjmy, a patří k velice nebezpečným infekcím u dětí. U dospělých není tak nebezpečný, pro starší lidi však znamená podobné riziko jako pro děti. Tento typ viru se stal velice odolným, na pevném povrchu se drží i několik týdnů, na umytých rukou čtyři dny. Přenáší se fekální a orální cestou, podle nových zjištění i vzduchem. Rotaviry vypadají pod mikroskopem jako kolečka (proto má slovo předponu „rota“, latinsky kolo) s malinkými výběžky. Viry jsou velmi stabilní a v ideálních podmínkách mají schopnost se rychle množit. Jedná se o sezonní viry, v Evropě se nejčastěji vyskytují v zimním a jarním období.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Llieska.
dobrý den,jak vysoká je pravděpodobnost, že chytnu vir, když se v průběhu očkování s přítelem přesto vyspím?Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Já osobně bych se tím nenechala stresovat. Protilátky se v hojném počtu tvoří již po 1. aplikaci (v určitém časovém odstupu, který vám upřesní imunolog), ostatní dávky jsou proto, aby tělo "nezapomnělo".
Gingivitida je zánětlivé onemocnění dásně. Může být způsobena celou řadou příčin, ovšem hlavním důvodem je přítomnost zubního plaku, kdy vzniká takzvaná plakem podmíněná gingivitida. Zubní plak je úzce spojen také se vznikem zubního kazu (caries).
Zubní plak je velice unikátní ekologická jednotka, která je tvořena bakteriemi a matrix, mezibuněčnou hmotou, která je slinného a částečně i bakteriálního původu. Zubní plak je tvořen charakteristickými bakteriemi. Jsou to především Lactobacillus acidophilus, Steptococcus mitis, Steptococcus sanguis a další. Záněty gingivy však mohou být vyvolány i jinými faktory. Příkladem může být onemocnění zvané gingivostomatits herpetica. To je onemocnění, které vyvolá jak zánět dásně (gingiva), tak i zánět sliznice dutiny ústní (stomatitida). Původcem je virus herpes simplex labialis. Onemocnění je výrazem primoinfekce, tedy infekce, kdy se člověk s virem setkává poprvé, proto nejčastěji probíhá u malých dětí. Postižené děti bývají 1 až 3 roky staré. Inkubační doba onemocnění je asi 5 dní. Nejprve se u pacienta vyskytuje prodromální stadium, kdy má dítě horečku, je celkově alterované, bolí ho svaly, klouby. Později horečka ustoupí a dostaví se puchýře v dutině ústní, které snadno ztrácejí své pokrytí – onemocnění výrazně bolí, dítě odmítá jíst a hrozí dehydratace, takže v závažnějších případech je nutné dítě hospitalizovat na jednotce infekčního oddělení. Virus se však nepodaří zcela vyléčit, protože se vir ukrývá (perzistuje) před imunitním systémem v gangliu trojklanného nervu – ganglion trigeminale Gasseri (tento nerv mimo jiné umožňuje citlivost na kůži obličeje). Tam vir přežívá prakticky celý život člověka. Pokud se sníží imunita člověka, například při nadměrné fyzické zátěži spojené s dehydratací, při horečce a podobně, dochází ke vzniku charakteristického oparu.
Dalším příkladem zánětu gingivy může být nekrotizující gingivostomatitida, která je způsobena přemnožením anaerobních bakterií rodu Fusobacterium a spirochét Treponema vincenti, ale i mnoha dalších. Onemocnění postihuje především jedince ve věku od 17 do 24 let, a projeví se prudkým zánětem gingivy, která nekrotizuje. Velice častým příznakem je hnilobný zápach z úst (phoetor ex ore). Léčba spočívá ve striktní hygieně dutiny ústní, pomohou výplachy okysličovadly, především peroxidem vodíku. V těžších případech antibiotika.
Postižení gingivy je velice časté také po užívání léků a u nemocných s AIDS, leukémií a podobně.
Chronický zánět dásní je předstupněm parodontitidy. Nejčastěji se nemoc manifestuje od 35 do 40 let života. Se stoupajícím věkem se četnost choroby zvyšuje. Je zasaženo asi 85 % populace, tedy číslo enormní. Tato nemoc plus zubní kaz jsou v podstatě nejčastějšími nemocemi dutiny ústní vůbec.
Léčba
Je individuální. Při léčbě se používají speciální přípravky hubící bakterie. Někdy je nutná chirurgie k odstranění cyst. Zničené zuby se také odstraňují.
V naší poradně s názvem JAK ÚČINNĚ NA KONDYLOMATA/KONDYLOMATA ANEB GENITÁLNÍ BRADAVIČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J.P..
Dobrý den, z článku jsem vyčetla, že proti HPV viru a Kondylomatům je účinné očkování, zajímalo by mě, zda je toto očkování účinné i v případě, že vir propukl a vyskytla se kondylomata? Děkuji za odpoveď J.P.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Očkování proti HPV je účinné jen před nákazou. Proto se provádí v ranném věku před zahájením sexuálního života.
Jestli jednou chytnete opar, vir z těla už nikdy nevypudíte, jen jej budete potlačovat. Kdykoliv přijde oslabení imunitního systému, vyskočí nepozorovaně ven, aby vám opět znepříjemňoval život. Opar rtu je infekční onemocnění způsobené virem Herpes simplex typu I. Prvotní infekce virem probíhá u většiny pacientů bez příznaků, následně se virus usídlí doživotně v nervových strukturách hlavy. Někteří lidé mají proti viru přirozené protilátky, u infikovaných jedinců vir zůstává většinou v klidové fázi, ale může kdykoliv dojít k opakované recidivě. Frekvence opakování je značně individuální, potíže se mohou opakovat každý měsíc, jednou za rok nebo až za 5 let. Tato infekce se pak projevuje právě jako opar rtu, tedy nepříjemné bolestivé puchýřky naplněné tekutinou. Spouštěči infekce jsou různí, většinou ale souvisí se snížením odolnosti a imunity organismu, například horečkové onemocnění, nachlazení, stresové vypětí, fyzická zátěž, ale také emocionální vzrušení nebo menstruace. Léčba oparu je ve většině případů nekomplikovaná a dá se zvládnout svépomocí prostřednictvím volně prodejných přípravků, buď registrovaných léků na opary, nebo doplňkových přípravků a doplňků stravy. Z registrovaných léčiv jsou nejpoužívanější krémy nebo gely s obsahem antivirotika. Všechny jsou nejúčinnější v první fázi oparu, kdy zabraňují dalšímu výsevu a tvorbě puchýřků a tím zkracují dobu následné léčby. Pomoci mohou i vybrané vitaminy.
Vyzkoušejte například i HerpeNorm, původní recepturu známého belgického profesora Guy Van Elsackera, která podporuje správnou funkci imunitního systému. Nepříznivé vnější faktory při oslabené imunitě způsobují nevzhledné puchýřky na rtech. Správně fungující imunitní systém viry likviduje. HerpeNorm je kombinace zinku a L-lysinu pro intenzivní péči o rty, když se dostaví první projevy svědění. Aminokyselina L-lysin obsažená v doplňku stravy HerpeNorm inhibuje aminokyselinu arginin, která podněcuje růst nepříznivě působících vnějších činitelů. Zinek podporuje správnou funkci imunitního systému.
Pokud HerpeNorm nasadíte už při prvních příznacích, puchýřek se ve většině případů ani neukáže, a pokud přece jenom ano, tak v daleko slabší intenzitě a rychle zmizí. HerpeNorm se užívá orálně a zákazníci jsou s ním opravdu spokojeni. Jestliže na puchýřky trpíte, měli byste se vyhýbat potravinám bohatým na arginin (například ořechy).
Ve svém příspěvku OTOK HORNÍHO RTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.
Dobrý den,již dlouhou dobu bojuji s problémem který začne brněním horního rtu a následně přijde otok tváře pod oky.Nemám jiné příznaky předtím a alergolog mi testy nezjistil žádnou alergii.Už 4 roky si hlídám stravu,zapisuji a stejně se to zničeho nic objeví.A tak s otokem chodím k lékaři,sedím v čekárně až na mě příjde řada,lékař mi předepíše dithiaden po kterém to do týdne odezní a samozřejmě nemohu chodit do práce.První dva roky se to objevilo na jaře,teď třeba i 5x do roka.Nikdo mi nedokázal zdělit příčinu.Máte taky někdo takový problém a jak léčíte?Díky Hanka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Dobrý den Hanko,
mám stejný problém, začíná to brněním rtu a poté mi oteče horní i dolní ret a přes celé horní patro aft. U alergologa mi udělali testy a alergie žádná, imunita v pořádku, ale mám v sobě vir herpes. Opar jako takový nikdy nemám. Lékařka mi předepíše Herpesin, ale i když Herpesin nemám tak léčba trvá stejně dlouho, týden. Začínám to přisuzovat spíše stresu.
Dalo by se říci, že hydrolyzovaný kolagen je bílkovina krásy, protože tělu v tomto směru poskytuje velké výhody. Obvzláště při společném působení kolagenu, elastinu, keratinu a vitamínu C, poskytuje základní výživu vlasům, řasám, nehtům a kůži. Kolagen je významným pomocníkem v anti-agingu, tedy v oboru zabývajícím se oddálením stáří.
Hlavní účinky kolagenu
Kolagen vrátí mládí.
Jedním z hlavních pilířů mládí a mladého vzhledu je právě kolagen. Ten ovšem postupem času prohrává boj s věkem a naše atraktivita je tatam. Tělo ztrácí sílu, krásu, jas i tón. Do několika měsíců při pravidelném a dlouhodobém doplňování nového kolagenu tyto příznaky zmizí.
Hydrolyzovaný syrovátkový protein je hlavní živinou pro pěknou kůži!
Pokud bychom omezili zcela nebo z části příjem kolagenu ve stravě, tak by se časem naše pokožka úplně rozpadla. Kolagen je bílkovina, která pokožce zajišťuje hladkost a pevnost. Kolagen na sebe také váže vodu, čímž se pokožka hydratuje a pleť pak vypadá hladká a sametová. Kolagen v pokožce pomáhá obnovovat buňky a regenerovat tkáň. Kolagen tak rozjasňuje pleť a zajišťuje jí novou nezbytnou výživu.
Kolagen zpomaluje stárnutí tím, že omezuje vrásky.
První příznakem nedostatku kolagenu v kůži jsou vrásky. Nejdříve se vrásky objeví kolem očí, pak na krku a také na dekoltu. Vrásky jsou způsobeny fyzikálně-chemickými změnami spojenými se stárnutím kůže. Tím jak plyne čas, pokožka postupně přichází o tři důležité stavební prvky:
Kolagen je vlákno z bílkoviny, které dává kůži pevnost.
Elastin je zodpovědný za pružnost pokožky.
Glykosaminoglykan, který v pokožce zadržuje vodu a udržuje ji vláčnou.
Tyto ztráty v pokožce významně podpoří přímé slunce, kouř a znečištěné ovzduší, ale také i šňupací tabák může tento proces urychlit. Hydrolyzovaný kolagen dává pokožce možnost vybudovat si s jeho pomocí novou pletivovou strukturu a tím pomáhá kůži, aby byla odolnější, čímž mizí tyto otravné vrásky.
Kolagen dokáže odstranit kožní skvrny!
Pigmentové skvrny, jako jsou pihy, melasma, stařecké skvrny a hnědé skvrny po slunění, jsou častými kožními problémy, které jsou podpořeny intenzivní expozicí UV záření. Melanin pod slunečním zářením výrazně hnědne. Hnědý melanin je nerovnoměrně rozložen v buňkách epidermis, což má za následek vznik nepravidelných tmavých skvrn, kterým říkáme obecně pigmentové skvrny. Kolagen společně s vitamínem C se doporučuje díky jeho schopnosti stimulovat aktivitu melano
V naší poradně s názvem HPV VIR DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobry den, je možné abych mou přítelkyni nakazil virem HPV i kdyz jsem neměl naprosto žádný intimní styk s jinou dívkou? Poslední sex s jinou než mou partnerkou jsem mel přibližné před 10 měsíci
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Virů HPV je několik druhů a po nákaze zůstávají v člověku bez ohledu na pohlaví po celý život. Stačí se nakazit v mládí při prvních milovaní a celou dobu pak můžete být nositelem a můžete tak vir dále přenášet. Jestli vaše otázka směřuje k ujištění se o sexuální věrnosti vaší partnerky, tak prokázání viru HPV není věrohodný ukazatel.
Navštíví-li člověk svého lékaře s podezřením na toto onemocnění, bude mu proveden krevní odběr. Jestliže krevní nález prokáže přítomnost protilátek na tento vir, je pacientovi diagnostikována klíšťová encefalitida. Protilátky se ale v krvi mohou objevit i po nedávném očkování proti klíšťové encefalitidě nebo po nakažení jiným příbuzným virem. Je nezbytně nutné, aby byl nemocný člověk neprodleně hospitalizován v nemocnici a svěřil se do péče odborníků. Krátce po přijetí v nemocnici je pacientovi zavedena infuze. Jednak mu přináší alespoň částečnou úlevu od bolesti, jednak proto, že je jeho organismus častým zvracením dehydratovaný a potřebuje zavodnit. Nemocnému je opět odebrána krev, aby se zjistilo, jaké látky člověku chybí a jaké naopak přebývají. Dále přichází oční lékař, aby vyšetřil oční pozadí. Po těchto procesech následuje odběr mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok je tím nejlepším zdrojem informací o průběhu této choroby a díky jeho vyšetření může být zahájena vhodná léčba. Odběr se provádí takzvanou lumbální punkcí (vpich do oblasti bederní páteře). Je nutné, aby pacient dodržoval nezbytný klid na lůžku, omezil veškeré fyzické aktivity a vyvaroval se psychické námaze. Nedodržení tohoto režimu může zapříčinit zhoršení zdravotního stavu a prodloužení pobytu v nemocnici. U některých pacientů může dojít k samovolnému uzdravení, avšak, zvláště při závažném a komplikovaném průběhu onemocnění, může pacient trpět trvalými následky a v těch nejhorších případech i zemřít. Proto je důležité toto onemocnění včas podchytit a podstoupit odbornou léčbu.
Ve svém příspěvku PŘENOS NEMOCI RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Kročil.
Jak moc je nemoc nebezpečná pro nejbližší okolí.Jak se trochu obrnit doma ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Rudolf Svoboda.
Vážení je to strá známá věc, že zmíněný vir (RŮŽE) se běžně vyskytuje všude kolem
nás, avšak jeho přenos je jen jednou cestou. Jaká koli plíseň mezi prsty u nohou umožní tomuto viru vstup do vašeho těla . Existují mezi námi jedinci, kteří mají tuto virozu X krát do roka a sbaští bedny antibiotik. Je třeba vždy začít u vašich nohou a vyléčit plísěň !!! A najednou zmizí i problém s Ruží jako když mávne kouzelným proutkem. Ještě si dovolím podotknout ,že při léčení plísně je dobré myslet na alespoň
malou očistu střev. Střeva mají přímou spojitost s mezprstnímy ptostory vašich nohou.
Opar neboli herpes je jedno z nejrozšířenějších infekčních virových onemocnění. Tělo napadá ve třech formách, a sice jako opar na rtu, genitální a pásový opar. I po léčení vir neustále zůstává v našem těle přítomen a může o sobě dát kdykoliv znovu vědět. Na následujících řádcích se dozvíte více o příznacích, nakažlivosti, prevenci a také o tom, jak herpes účinně léčit.
Většina z nás se minimálně jednou v životě setkala s oparem na rtech. Může se ovšem objevit i v okolí úst, nejčastěji na bradě a v nose. Jedná se o nejméně nepříjemnou formu herpesu. Další typem je genitální opar, který je jednou z nejčastějších pohlavně přenosných chorob. Po nakažení se objevují bolestivé puchýřky v oblasti genitálií a konečníku. Často je tato infekce doprovázena zvýšenou teplotou a malátností. Pokud se objeví na genitáliích v těhotenství před porodem, musí samotný porod proběhnout pomocí císařského řezu. Případný přenos nákazy na novorozence by v krajním případě mohl znamenat i smrt dítěte. Nejkomplikovanější formou je opar pásový. Tato infekce se nejprve projeví ve formě planých neštovic. Při dalším probuzení viru se již objevují klasické puchýřky ve větších koncentracích, doprovázené silným pálením a bolestí.
Všechny typy herpesu jsou nakažlivé, je proto vhodné vyvarovat se kontaktu s nakaženou osobou. Dalším častým zdrojem nákazy jsou nedostatečně umyté sklenice a příbory, oslabený imunitní systém a také stresové situace. Pokud se již u vás nákaza objevila, je dobré co nejrychleji vyřešit, jak ji budete léčit. Pro potlačení tohoto infekčního onemocnění jsou dnes k dispozici účinné masti a gely, speciální náplasti a další přípravky obsahující látky, které postižené místo hojí.
Zde je odkaz na článek, kde se dozvíte mnohem více o oparu na rtu.
Rotaviry jsou velice infekční, stačí si sáhnout na ústa a onemocní další člověk. Dospělý pacient má hlavně průjmy, nechuť k jídlu a je slabý, záleží však na organismu každého, někdo se trápí průjmem jeden den a jiný čtyři dny, nejdéle se trápí děti, které okamžitě propadají do stavu dehydratace a zvrací. Ústy nebo nosem jde rotavir do těla přes dýchací cesty, vzniká rýma, kašel, bolest břicha a pak odchází nemoc z těla průjmem. Pro starší osoby je tento vir rovněž nebezpečný.
Prevence: Náš imunitní systém si vytváří obranné látky, takže po první prodělané infekci je pak další onemocnění mírnější, po více rotavirových příhodách je u dospělých velká pravděpodobnost, že už jen tak snadno neonemocní, jelikož si tělo vypěstuje skoro 100% odolnost. Šíření nemoci probíhá přes špinavé ruce, kontaktem s infikovanou osobou nebo infikovaných předmětem, z infikované vody a nejvíce mezi dětmi, které strkají pořád prsty do pusy. Návštěva lékaře je nutná v případě vysokých teplot, jež i přes užívání léků neklesnou, a také pokud je pacient hodně zesláblý, pořád zvrací a má průjmy. Po více dnech může dojít ke zdravotnímu kolapsu, dehydrataci a nemocný zůstává v nemocnici na pozorování.
Spalničky jsou dětské onemocnění, které se objevuje u dětí ve věku od čtyř do pěti let. Výjimečně se však mohou objevit i u starších dětí, a dokonce i u dospělých. Vir, jenž je způsobuje, má jediného hostitele – člověka. Nákaza se šíří vzdušnou cestou, pomocí malých kapének. Inkubační doba (neboli doba od nakažení po první projev nemoci) je 6–19 dní.
Protože spalničky nejsou samy o sobě nebezpečným onemocněním, léčí se jen jejich příznaky. Onemocnění však bývá nebezpečné v kombinaci se zánětem plic, encefalitidou a jinými vážnými nemocemi. Když dítě onemocní spalničkami, snažíme se mu pomocí léků a zábalů snižovat horečku a podáváme mu dostatek tekutin. V prvních dnech nákazy je nutné, aby bylo dítě v izolaci – kvůli vysoké nakažlivosti. V dnešní době však nakažení spalničkami téměř nehrozí. Každému miminku se totiž podávají dvě dávky MMR vakcíny, jež chrání před spalničkami, příušnicemi a zarděnkami.
Nakažlivost u této nemoci není velká, jen asi 6 % lidí se nakazí, když dojde k přenosu slin. Nakazit se tak tedy člověk může z líbání, ale i z pití ze stejné skleničky, z vypůjčeného kartáčku, z kolujícího jídla, cigarety atd. Nakazit se člověk může i v restauraci a v baru, kde špatně vymyjí nádobí. V ostatních případech člověk onemocní tak, že má vir v sobě a jeho tělo ho začne vylučovat, když je oslabeno. Toto onemocnění tedy hrozí při snížení imunity, při stresu a při totálním nervovém vyčerpání.
Nemoc se může prodloužit tím, že se objeví komplikace (mohou vzniknout třeba pozdním rozpoznáním onemocnění i nedodržením léčby). Nemoc může ještě zvýšit jaterní testy a může být i počátkem žloutenky. Zároveň může dojít i k plicním komplikacím, neboť zvětšené uzliny nemusí být jen v krku, ale i kolem dýchací trubice, což tlačí na dýchací cesty a způsobuje jejich zúžení. Pokud pacient s tímto zúžením není pod neustálou kontrolou, může dojít k jeho zadušení. Proto u této komplikace většinou dojde k hospitalizaci takto nemocného člověka. Výjimečně může dojít k neurologickým komplikacím, tedy k záchvatům či zánětu mozkových blan. Krevní komplikace jsou jenom přechodné, může dojít k dočasnému poklesu bílých krvinek nebo k odumření červených krvinek.
Po skončení nemoci se člověk může vrátit do svého běžného režimu. Mononukleóza obvykle nezanechává následky. Člověk, který prodělal mononukleózu, se ale nesmí stát dárcem krve, protože vir mononukleózy v jeho těle zůstává. Zároveň pro prodělání tohoto onemocnění, by se člověk měl stát částečně imunním vůči této nemoci. V těle jsou totiž vytvořené protilátky, které zabraňují propuknutí této nemoci v takové síle. Člověk tedy může mononukleózou onemocnět, ale nikdy už v tak vážném průběhu.
Mononukleóza se řadí k virovým onemocněním, které postihují vnitřní žlázy, hlavně tedy játra a slezinu. Mononuklóza se projevuje podobně jako angina, takže se od ní těžko rozeznává, jedinou jistotou jsou testy. Na této nemoci jsou vážné hlavně případné komplikace, které mohou mononukleózu provázet. Toto onemocnění způsobuje EB vir, který je také zvaný jako virus Epsteina a Baarové.
Pásový opar u dětí je velmi vzácný. Pokud se skutečně jedná o pásový opar, je pravděpodobné, že došlo k reaktivaci viru, který dítě získalo dříve, aniž by tehdy došlo ke zjevnému onemocnění planými neštovicemi (plané neštovice se projeví jen u části nakažených).
K reaktivaci viru, a tedy pásovému oparu, dochází v důsledku oslabení imunity (ve stáří, nebo – v případě dítěte a mladších osob – v důsledku nějakého jiného onemocnění).
Plané neštovice se jako důsledek reaktivace viru mohou objevit jen u osob s úplným selháním imunity (například po léčbě cytostatiky, po transplantaci, u HIV pozitivních a tak dále).
Napadenými infekcí pasového oparu jsou nejčastěji starší lidé od věku 50 let výše. Od nich se výjimečně mohou nakazit děti, u kterých se vir projeví planými neštovicemi.
V mezidobí po vyléčení neštovic do prvních projevů pásového oparu žije vir v nervových buňkách vedle míchy a čeká na svoji aktivaci, jakmile dojde k narušení imunity lidského organismu. Pásový opar je shlukem puchýřků, které se objevují na velkém prostoru také na zádech. Vyrážka citelně bolí.
Virus vyvolávající pásový opar patří do skupiny takzvaných herpetických virů. Jeho blízcí příbuzní vyvolávají známé opary na ústech nebo genitáliích. Genitálie napadá vir Herpes simplex 2 projevující se nepříjemnými puchýřky v oblasti konečníku a přirození. K nákaze dochází převážně při souloži, a to přenesením viru z úst do intimních partií a naopak. U žen může navíc toto onemocnění zasáhnout také močový měchýř, u mužů zevní pohlavní orgány. Pokud tedy máte opary na pohlaví, raději se sexem počkejte, dokud se infikované partie zcela nezhojí, popřípadě použijte kondom.
Genitálními opary trpí více ženy. Důvodem je především to, že ženské přirození je vlhčí a teplejší než mužské, virus tak má u žen vhodnější podmínky pro rozvoj choroby. Zmiňovaný pohlavně přenosný neduh, s inkubační dobou dva až pět dnů, znepříjemňuje močení, narušuje sexuální život, zvyšuje riziko nákazy HIV. Nebezpečný je ale především v období těhotenství. Existuje zde totiž velká možnost nakažení a poškození plodu, při porodu se pak infekce může dostat z matky na novorozeně. Lékaři však v tomto případě zpravidla volí císařský řez, aby nebezpečí předešli. Co se týká způsobů léčby, využívá se obkladů, sedacích koupelí i mastí/léků s protivirovými účinky. Dalším řešením je laser, který může doporučit gynekolog či kožní lékař. Herpes genitalis nelze trvale vyléčit. Periodicky se navrací v závislosti na spouštěcích faktorech.
Plané neštovice jsou způsobeny virem, který se snadno šíří vzduchem a přenáší se pomocí kapének nebo přímým tělesným kontaktem a následnou kontaminací. Na těle postiženého se v průběhu nákazy objevují zarudlé flíčky, které se mění až po puchýřky vyplněné hnisem, a stav doprovází často i zvýšená teplota. Nejohroženější skupinou jsou děti, ve většině případů do dvou let (batolecí období), které se nakazí v kolektivu, tudíž velmi pravděpodobně ve školce. Šíření infekce je mezi dětmi velmi rychlé a nemocné dítě musí být od zdravých dětí izolováno.
Samotným příznakům předchází takzvané prodromy, což jsou první nespecifické známky, kdy člověk ještě neví, co mu vlastně je. U neštovic se vyskytuje zvýšená teplota až horečka spojená se zimnicí, třesavkou, bolestí hlavy či žaludečními potížemi, eventuálně řidší stolicí. Signálem, který by mohl nasvědčovat tomu, že jde o neštovice, je svědění a bolest kůže pnutím před vytvářejícími se flíčky a následná tvorba puchýřků vyplněných hnisající tekutinou. Neštovičky tak procházejí různými vývojovými stadii od makuly (zarudlá skvrnka) přes svědivý pupen (papula) až po vezikulu (puchýřek s tekutinou) přecházející v pustulu. Puchýřky jsou předurčené k prasknutí, vysušení a vzniku krust, které se mezi jedním až dvěma týdny odloupnou. Pokud je dítě nebo dospělý jedinec ve fázi, kdy má na těle krustičky, neměl by už nikoho nakazit. Puchýřky se nejčastěji tvoří ve vlasaté části hlavy, na obličeji, trupu a končetinách. Výjimkou však není ani výskyt na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku, pochvě nebo očních víčkách.
Neštovicemi se můžete nakazit i v dospělosti. Průběh onemocnění je vždy komplikovanější, protože s přibývajícím věkem narůstá i riziko rozšíření infekce do mozku (herpetická meningoencefalitida) nebo do plic (pneumonie). Pokud se neštovicemi nakazí dítě v pubertálním nebo adolescentním věku či těhotná žena, novorozenec nebo lidé s oslabenou imunitou, je tu vyšší riziko komplikací. Fatální důsledky končící trvalým postižením mozku nebo smrtí jsou hrozbou, ale spíše ojedinělou komplikací. Každopádně se neštovice nesmí brát na lehkou váhu u žádného dítěte nebo dospělého.
Inkubační doba
Inkubační doba znamená dobu od styku s virem (průniku do organismu) do propuknut
Léčba trvá přibližně 6 měsíců. Zhruba 1 měsíc musí být člověk doma, pak 2–4 měsíce ještě držet dietu, následně se musí ještě nějakou dobu fyzicky šetřit. Podle průběhu nemoci ale některá stadia mohou trvat kratší dobu, za velmi příznivých podmínek tedy může být mononukleóza vyléčena již například za 3 měsíce. 3 měsíce jsou také doba, po jejímž uplynutí se povoluje vrcholovým sportovcům návrat k plné tréninkové zátěži.
Zhruba po půl roce diety a fyzického klidu je možné se vrátit k běžnému režimu. Vir mononukleózy v těle zůstává a pro případného příjemce krve je nežádoucí. Mononukleóza by se ale dala v jednom svém rysu označit jako dětská nemoc – imunita je doživotní, mononukleózu byste neměli dostat více než jednou v životě. EB virus sice v těle přežívá, ale už jsou proti němu vytvořeny protilátky, pouze při snížené imunitě může mononukleóza znovu propuknout (takzvaná reaktivovaná mononukleóza), a to i vícekrát, ale nikdy už v takové síle jako poprvé.
