Chronická obstrukční choroba bronchopulmonální je významnou příčinou invalidizace a smrti. Úmrtnost na toto onemocnění, částečně také v důsledku stárnutí populace, stále stoupá. V USA je na 2. místě mezi příčinami invalidity po srdečních onemocněních. Rozedmaplic je častější u mužů, u žen však patrně v souvislosti s častějším kouřením stoupá. Chronická astmatická bronchitida se mezi starými osobami vyskytuje stále častěji a je hlavní příčinou plicní nedostatečnosti u starších žen.
Předpokládá se, že rozedmaplic vzniká působením enzymů, uvolněných z bílých krvinek při zánětu, na stěnu plicních sklípků. A právě při kouření dochází k neustálému uvolňování těchto enzymů z bílých krvinek. Při dostatečném vystavení se vlivu dráždivých látek, zejména cigaretového kouře, se u většiny lidí vyvine určitý stupeň chronické bronchitidy. Ve většině případů je tento zánět průdušek přímým následkem dráždění průdušek. Existují velké rozdíly ve vnímavosti průdušinek vůči vdechovaným dráždivým látkám. Za faktory určující vnímavost jsou považovány infekce v raném dětství nebo imunologické mechanismy. Astmatici jsou na kouření mimořádně citliví.
Rehabilitační léčba má pro pacienta velký přínos a pozitivně ovlivňuje jinak málo příznivý a plíživý rozvoj plicní rozedmy. V konečné stadiu nemoci může dojít k pneumotoraxu a následně k úmrtí (smrt).
V naší poradně s názvem ROZEDMA PLIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den, je při rozedmě plic vhodná parní sauna? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Existuje studie, https://www.nzip.cz/clanek/… která uvádí, že sauna, i ta parní, zlepšuje funkci plic zvýšením vitální kapacity a objemu ventilace při nuceném výdechu. Rozedmaplic (plicní emfyzém) je chronické onemocnění plic, které je způsobeno trvalým poškozením či úplným zánikem přepážek uvnitř plicních sklípků. Plicní emfyzém se projevuje zejména dušností a obtížemi s vydechováním, což postupně vede k hromadění vzduchu v plicích. S ohledem na výsledky studie by parní sauna mohla zlepšit bilanci mezi nádechem a výdechem, ale záleží na subjektivních pocitech člověka s rozedmou.
Nezbytné je také připomenout, že součástí saunování je i následné ochlazení chladnou vodou, které zpočátku může být trochu nepříjemné, ale po třetím opakování nepříjemné pocity mizí.
Důležité je zjistit podstatu pacientových obtíží. Lékař by měl vědět o plicních onemocněních v jeho rodině (anamnéza) a vědět, zda nemocný kouří a kolik cigaret denně spotřebuje. Z fyzikálního vyšetření je důležitý tvar hrudníku a poslech plic. Určité změny lze najít i na rentgenu plic, ale zřejmě nejdůležitější jsou funkční plicní testy, zejména spirometrie. Funkční testy přesně zhodnotí přítomnost a tíži poruchy funkce plic. Další vyšetření již bývají cílena podle výsledků výše zmíněných nálezů.
Základním projevem je zhoršující se dušnost, únava a nevýkonnost. Jedincům se při vydechování zužují dýchací cesty, a tudíž mají pocit, že nemůžou vydechnout. Hrozí riziko rozvoje plicní hypertenze a pravostranné srdeční selhání. Rozedma je v podstatě určitým podtypem choroby zvané CHOPN, čemuž odpovídají i příznaky. Hrudník nemocných bývá rozšířen v předozadní rovině. V plíci postižené rozedmou se mohou tvořit poměrně velké dutinky vyplněné vzduchem a při jejich prasknutí může vzniknout pneumotorax.
Délka života a prognóza onemocnění závisí na pacientovi. Základem řešení je ze strany pacienta zanechání kouření. Rozumná životospráva s dostatečným přísunem vitamínů je důležitá i v prevenci infekce dýchacích cest. Zde má své místo protichřipková vakcína. Nepříznivými faktory pro průběh a prognózu onemocnění jsou nejen obezita, ale i podvýživa. Přiměřená dechová a pohybová rehabilitace pomáhá pacientovi udržovat fyzickou aktivitu a svalovou sílu dýchacích svalů, z nichž je nejdůležitější bránice.
Rozedmaplic je chronické plicní onemocnění, které vede k narušení plicních funkcí a může nemocného omezit na kvalitě života, případně jej ohrozit dalšími komplikacemi. Podstatou chorobného stavu je destrukce přepážek mezi plicními sklípky. Člověk následně ztrácí schopnost vydechovat vzduch z plic a ten pak začne být zadržován v plicních sklípcích. Kromě toho je snížena plocha, na které může docházet k výměně dýchacích plynů mezi plicní tkání a krví.
Wikipedie uvádí, že plicní emfyzém (neboli rozedmaplic, latinsky Emphysema pulmonum) znamená trvalé abnormální rozšíření dýchacích cest distálně od terminálních bronchiolů. Toto onemocnění je charakterizováno úbytkem plicní tkáně.
Emfyzém je klasifikován podle toho, jakou část dýchacích cest postihuje. Rozeznávají se čtyři typy a stadia emfyzému:
Centroacinózní emfyzém: Postihuje centrální úsek respiračního bronchiolu, plicní sklípky zůstávají nepostiženy. Tento typ emfyzému je charakteristicky spjatý s kouřením. Často bývá spojený s chronickou bronchitidou a spolu se nazývají chronická obstrukční plicní nemoc.
Panacinární emfyzém: Postihuje jak bronchiolus, tak plicní sklípky. Typicky se vyskytuje u pacientů, kterým chybí enzym alfa-1-antitrypsin.
Distální acinární emfyzém: Postihuje převážně plicní sklípky. Může zasahovat až pod poplicnici jako emfyzematózní bula (vzduchový puchýř), jejímž prasknutím vznikne spontánní pneumotorax.
Nepravidelný emfyzém: Je asociován s jizvením, kdy jizva retrahuje (vtahuje) okolní plicní tkáň. Plíce jsou postiženy nepravidelně.
V naší poradně s názvem ODSTRAŇOVÁNÍ VODY Z PLIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda Pilipčincová.
Zajímá mne, jakým způsobem se odstraňuje voda z plic.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Voda v okolí plíce se nejčastěji odstraňuje punkcí. Nejdříve se zrentgenuje hrudník, podle snímku se určí místa vpichu a pak pomocí tlusté jehly, která se zabodne do hrudníku, se odsaje do injekční stříkačky všechna tekutina. Pokud se tekutina stále tvoří, tak se do hrudníku zavede hrudní drenáž, přes kterou tekutina vytéká z těla ven. V polních podmínkách se hrudník propíchne špičkou ostrého nože a nádechem do plic se vytlačí všechna voda kolem plíce.
U pacientů v konečném stadiu se mohou objevit tyto příznaky:
Zhroucená plíce (pneumotorax) – může být život ohrožující u lidí s těžkým emfyzémem, protože funkce jejich plic je již tak ohrožena.
Srdeční problémy – emfyzém může zvýšit tlak v tepnách, které spojují srdce a plíce. To může způsobit stav nazvaný cor pulmonale neboli hypertrofii pravé komory.
Velké díry v plicích (bullae) – někteří lidé s emfyzémem mají prázdné prostory v plicích nazývané bullae. Mohou být tak velké jako polovina plíce. Kromě snížení množství prostoru, který je k dispozici pro rozšíření plic, mohou obří bullae zvýšit riziko pneumotoraxu.
V naší poradně s názvem EUPHYLLIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Kolikrát denně se může tento lék uzivat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Euphyllin se používá k léčbě a prevenci stavů dušnosti zaviněných zúžením dýchacích cest, jako je bronchiální astma, chronický zánět plic a rozedma plic. Dávkování a rozložení dávek v průběhu dne vždy určí lékař individuálně pro každého pacienta. Je to proto, že Euphyllin má mnoho nežádoucích účinků, kterým lze předejít právě správným dávkováním a načasováním dávky.
Euphyllin se obvykle užívá 2 krát nebo 1 krát denně 1 tobolka. Denní dávka se užívá buď večer před spaním, nebo ve dvou dávkách ráno při snídani a večer před spaním. Nemocní s noční dušností užívají předepsanou denní dávku najednou večer před spaním. Léčení má být započato užíváním 1 dávky pokud možno večer krátce před spaním a během 2-3 dnů se dávka pomalu navýší (dle doporučení lékaře).
Jakékoliv změny dávkování (zvyšování, snižování) lze provádět pouze na pokyn lékaře. Pokud si nejste jistá, jak lék správně užívat, poraďte se se svým lékařem. Stačí zavolat, ušetříte si s tím zbytečné komplikace, vzniklé z nesprávného užívání.
V závislosti na závažnosti emfyzému může lékař doporučit jeden nebo více různých typů operací včetně:
Operace snižování objemu plic – při tomto postupu chirurgové odstraní části poškozené plicní tkáně. Odstranění nemocné tkáně pomáhá rozšířit se zbytku plicní tkáně – to pomáhá zlepšovat dýchání.
Transplantace plic – je možnou volbou, pokud máte vážné poškození plic a jiné možnosti již selhaly.
Většinu takto fatálních plicních chorob lze „vyléčit“ transplantací plic. Jde ale o operaci velmi náročnou nejen po technické stránce, ale i co se následné péče a spolupráce týká. Orgány určené k transplantaci (je jich rozhodně nedostatek) jsou přednostně nabízeny těm nemocným, kteří dobře s lékaři spolupracují a kteří dodržují někdy dost přísná omezení a zákazy. Kouřením a zanedbáváním léčebných režimů lze poškodit i transplantovanou plíci! Domácí léčbu kyslíkem také mohou dostat jen ti nemocní, kteří prokazatelně nekouří!
Uplatňuje se široká nabídka léků v různých aplikačních formách od tablet až po inhalační přípravky. Mají za úkol různými mechanismy ovlivnit obstrukci průdušek a snížit zánětlivou aktivitu sliznice. Přednost mají léky s inhalační aplikací, pokud pacient tuto techniku zvládá. Při hnisavé expektoraci přichází na řadu antibiotika. K usnadnění vykašlávání hlenu se podávají mukolytika. Nezbytný je zákaz kouření.
Při chronické hypoxemii (špatném okysličení krve) je nutná dlouhodobá domácí oxygenoterapie (DDOT – terapie kyslíkem). Vzhledem k výše uvedenému je stále nejefektivnější cestou k eliminaci tohoto problému dodržování zásad prevence, a to hlavně NEKUŘÁCTVÍ!!!
Typickými příznaky jsou postupně se zhoršující námahová dušnost a kašel. Tato postupně se zhoršující dušnost významně snižuje fyzickou výkonnost postižených. Kašel je produktivní s vykašláváním hlenů, které mohou být i hnisavého charakteru. Často choroba probíhá vlekle s obdobími akutních zhoršení, kdy se výrazně zhorší dýchání i kašel. Toto akutní zhoršení bývá nastartováno často banální infekcí dýchacího ústrojí. Pozdější stadia choroby mohou být spojena s hmotnostním úbytkem, srdečními důsledky (pravostranným srdečním selháním), změnami v krevním obraze, invalidizací.
Nemocný při akutním zhoršení typicky zaujímá polohu vsedě v předklonu s podepřenými pažemi, což mu umožňuje využít pomocné dýchací svaly. Typické je rovněž našpulení rtů při výdechu, kterým je docíleno zvýšení odporu při výdechu. Při poklepu na hrudníku jsou zřejmé známky rozedmy: výrazně zvučný poklep, snížená poloha a omezená pohyblivost bránice. Při poslechu plic je přítomný prodloužený výdech, provázený vedlejšími zvukovými fenomény – pískotem a vrzáním.
Prognóza onemocnění je v časných stadiích příznivá při zanechání kouření. V pozdějších stadiích se onemocnění i přes léčbu nezadržitelně zvolna zhoršuje. Příčinou úmrtí nemocných je nejčastěji srdeční selhání nebo respirační nedostatečnost. Nemocní mají častěji i karcinom plic.
Prevencí onemocnění je především nekuřáctví, eventuálně jeho časné zanechání, odstranění škodlivin z prostředí, zpomalení progrese choroby léčbou. Vzhledem k vysokému procentu kuřáků v naší společnosti (v ČR cca 29 % populace) a dramatickému nárůstu kuřáků u mládeže to není lehký úkol. V terapii je tedy zásadním předpokladem zanechání kouření.
Rozedma může být částečně způsobena geneticky, asi nejznámější geneticky danou poruchou zvyšující riziko rozedmy je takzvaný deficit alfa-1-antitrypsinu. K poškozování plicních sklípků dochází i při vdechování škodlivin, zejména v cigaretovém kouři, a jistá přirozená degenerace přepážek a plicních sklípků probíhá s rostoucím věkem.
Dušnost je zpočátku přítomna jen při námaze. Postupem času a zhoršováním choroby se dušnost dostaví při menší zátěži, až je vnímána i při běžné činnosti. Dalším příznakem, který pacienti ani příliš nepozorují, je takzvaný kuřácký kašel, spojený zvláště po ránu s vykašláváním hlenů. Jde o projev chronického zánětu průdušek. Při nachlazení a akutní infekci je kašel výraznější a také vykašlávání zabarvených hlenů je hojnější. Pro rozedmu plic je typické, že se příznaky velmi pozvolna vyvíjejí a zhoršují. Pacient se během let adaptuje na omezení své fyzické výkonnosti a mnohdy si ani neuvědomuje závažnost svého stavu. V pokročilém stadiu onemocnění je pro některé pacienty i příjem potravy namáhavý a vysilující. Proto omezují příjem stravy, čímž dochází k poklesu hmotnosti a úbytku svalové síly. Výsledkem je pak dušnost i při minimální zátěži. Tím se vytváří začarovaný kruh.
Jednou z vážných komplikací v průběhu onemocnění je situace, kdy dojde k prasknutí buly a vznikne takzvaný pneumotorax. Jde o splasknutí plíce a nahromadění vzduchu v hrudníku. Zavedením drénu dojde obvykle k rozvinutí plíce a během několika dnů k zalepení buly. Pokud je průběh komplikovanější a trvá déle, přistupuje se k chirurgickému řešení a odstranění buly.
Již vzniklá rozedma se nedá vyléčit. Aby se předešlo dalšímu zhoršování, je nutný naprostý zákaz kouření. V medikamentózní léčbě mají nezastupitelné místo léky, které se nazývají bronchodilatancia. Jejich účinek spočívá v rozšíření zúženého průsvitu průdušek. Jde o preparáty, které působí dlouhodobě a tvoří základ léčby. Vedle nich má pacient k dispozici takzvaně rychle působící léky. Jejich účinek nastupuje velmi rychle, ale je krátkodobý. Podávají se inhalační cestou přímým vdechnutím do průdušek. Léčba je doplněna o léky, které podporují snadné vykašlávání hlenů. Mohou být podávány i přes inhalátory, které pomáhají pacientovi snadno udržovat hygienu dýchacích cest. Při zánětu průdušek jsou podávána antibiotika. V případě akutního zhoršení stavu, nejčastěji v souvislosti s infektem dýchacích cest, je nutná hospitalizace a podání těchto léků žilní cestou.
U části pacientů má své místo chirurgická léčbaplicní rozedmy. Ta spočívá v operačním odstranění velkých bul, které lze přirovnat k bublinám, jež utlačují plicní tkáň a brání tak její přirozené funkci, tedy výměně kyslíku a kysličníku uhličitého.
Při dušnosti se podává kyslík, u těžkých forem lze zvážit i domácí oxygenoterapii. U pokročilého stadia plicní rozedmy dochází k nedostatečnému okysličení krve a pacienti trpí nedostatkem kyslíku. U těchto pacientů, kteří již zanechali kouření, se provádí takzvaný kyslíkový test. Pomocí něj se zjišťuje, zda nemocný reaguje příznivě na podání kyslíku a jaký přísun kyslíku je pro něho optimální. V případě pozitivní odpovědi pacient obdrží koncentrátor kyslíku pro dlouhodobou domácí oxygenoterapii. Doba pro aplikaci kyslíku je pak minimálně 15 hodin denně. Řada těchto pacientů může vést kvalitní život, lze tedy i cestovat a pohybovat se mimo svůj domov.
Definitivním řešením je transplantace plic, ovšem pouze malé procento pacientů je tohoto zákroku schopno. Tito pacienti musí splňovat stanovená kritéria a předpokládaná délka jejich života je již výrazně limitována.
Existuje studie, https://www.nzip.cz/clanek/… která uvádí, že sauna, i ta parní, zlepšuje funkci plic zvýšením vitální kapacity a objemu ventilace při nuceném výdechu. Rozedmaplic (plicní emfyzém) je chronické onemocnění plic, které je způsobeno trvalým poškozením či úplným zánikem přepážek uvnitř plicních sklípků. Plicní emfyzém se projevuje zejména dušností a obtížemi s vydechováním, což postupně vede k hromadění vzduchu v plicích. S ohledem na výsledky studie by parní sauna mohla zlepšit bilanci mezi nádechem a výdechem, ale záleží na subjektivních pocitech člověka s rozedmou.
Nezbytné je také připomenout, že součástí saunování je i následné ochlazení chladnou vodou, které zpočátku může být trochu nepříjemné, ale po třetím opakování nepříjemné pocity mizí.
Euphyllin se používá k léčbě a prevenci stavů dušnosti zaviněných zúžením dýchacích cest, jako je bronchiální astma, chronický zánět plic a rozedma plic. Dávkování a rozložení dávek v průběhu dne vždy určí lékař individuálně pro každého pacienta. Je to proto, že Euphyllin má mnoho nežádoucích účinků, kterým lze předejít právě správným dávkováním a načasováním dávky.
Euphyllin se obvykle užívá 2 krát nebo 1 krát denně 1 tobolka. Denní dávka se užívá buď večer před spaním, nebo ve dvou dávkách ráno při snídani a večer před spaním. Nemocní s noční dušností užívají předepsanou denní dávku najednou večer před spaním. Léčení má být započato užíváním 1 dávky pokud možno večer krátce před spaním a během 2-3 dnů se dávka pomalu navýší (dle doporučení lékaře).
Jakékoliv změny dávkování (zvyšování, snižování) lze provádět pouze na pokyn lékaře. Pokud si nejste jistá, jak lék správně užívat, poraďte se se svým lékařem. Stačí zavolat, ušetříte si s tím zbytečné komplikace, vzniklé z nesprávného užívání.
Bakteriální zápal plic je nakažlivý, sice ne jako chřipka, ale přenos je možný kontaktem. Ochrana vaší dcery ošetřovatelky je možná pomocí přídavné roušky na obličej a důsledného mytí rukou.
dobry den,mám oboustrany zapal plic,od 22.12 kdy mi na něj přišli,a dnes jsem jak sjem vstanul kašlal jako vždy ale tentokrát se mi v hlenu objevila krev a to celkem dost..je to vážné ?děkuji za odpověď
Určitě by v tomto případě byla vhodná prohlídka u lékaře, který může udělat rentgen plic a poslechnout dýchání, což obé napomůže k volbě správné léčby a brzkému uzdravení.
Sama si můžete pomoci tím, že vyměníte Stoptussin za ACC Long a aplikujte ho vždy ráno a odpoledne. Večer už nepoužívejte. Tím se ztekutí hlen a půjde dobře ven z plic, čímž se vyčistí plíce a zlepší se dýchání.
Letos jsem prodělala komplikovaný zápal plic (leden, únor) , už 9 měsicu trpim bolesti .ŽE zrůsti nebolí kdo to řekl?Já mám prsa č.6 -1.prso ,asi 2kg váha.Tak vám řeknu na toto páni doktoři asi zaponěli. Co mám dělát ?Kdo mi pomuže?LEKAŘI SI MNĚ POSÍLAJÍ PLICNÍ K NEUROLOGOVÍ /že to jsou záda -NEJSOU /NEUROLOG K PLISNÍMU NEBO TO MÁM OD DOBY ZÁPALU PLÍC.DĚKUJI ZA POMOC .
