RUČNÍ LIS NA VÝROBU OLEJE a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Vyrobte si doma čerstvý, za studena lisovaný panenský lněný olej, nebo olej kokosový či mandlový, případně sezamovou pastu nebo burákové máslo. Že nevíte jak? Jednoduše použijte domácí lis na oleje. Nyní jsou dostupné na našem trhu a lehce vám pomohou s výrobou vlastních olejů. Prodávají se jak ruční, tak elektrické lisy.
Ručnílis na olej za studena
Lis na olej Piteba je mechanický lis, který má rozměry 20 x 13 x 6 cm a váží 2,3 kg. Tento ruční domácí lis je jedním z mála cenově nenáročných řešení, jak si doma vyrobit čerstvý olej lisovaný za studena.
Lis je kovový a má český a anglický návod na použití (vyrábí se v Holandsku). Samotné složení je jednoduché. K lisu se nedodává žádný úchyt, a to proto, že ho lze připevnit několika způsoby: jak na horizontální plochu, tak na vertikální, což je asi trochu složitější na místo, ale na druhou stranu lepší pro pravidelnou práci. Chce to tedy trochu šikovnosti a dílenského nářadí. Přestože se jedná o lisování za studena, je třeba semena při lisování zahřívat. K tomu slouží malá lahvička na lampový olej (stačí běžný, jaký se dá koupit v každém hobby marketu). Knot se z víčka lahvičky vcelku špatně vytahuje, je tedy dobré se vybavit pinzetou na jeho postupné vytahování. Také je třeba pamatovat, že lis je nutné ještě dovybavit nějakým trychtýřem nebo nádobkou, která se upevní k násypu. Před nalitím vylisovaného oleje do skleničky (výrobci doporučují do tmavé lahvičky) je třeba olej přecedit od napadaných semínek. K tomu stačí běžné čajové sítko s jemným okem. Olej vyrobený na domácím lisu je chuťově nesrovnatelný i s oleji prodávanými ve zdravé výživě. Výrobce, respektive prodejce by mohl k lisu dodávat i lampový olej.
Ze zkušeností se lis nedoporučuje instalovat doma v kuchyni, při výrobě oleje je z něj vcelku dost nepořádku a mastnoty kolem. Na točení a připevnění si raději přivolejte zručného kamaráda. Přesto je lis na olej Piteba velmi dobrým řešením, pokud hledáte cestu, jak si doma vyrábět zdravé, nerafinované oleje pro vlastní spotřebu za relativně dobrou cenu.
Manipulaci s tímto ručním lisem zvládne i žena. Samozřejmě je rozdíl mezi jednotlivými typy semen, některá mohou být tvrdší, jiná měkčí. Třeba lněné semínko dá docela zabrat, naopak dýňové jde snadno. Často je to ale i o vlhkosti, respektive vysušení semen. Chce to trochu experimentovat nejen s tím, ale i s plamínkem, který zahřívá tělo mlýnku.
Ručnílis navýrobuoleje se čistí jako jakýkoli jiný mlýnek, třeba na mák nebo karbanátky. Vřeteno (šroubovice) na lisování je z kvalitního nerezového materiálu, které vymontujete a omyjete běžným saponátovým prostředkem. Před použitím je dobré některé části promáznout rostlinným olejem.
Kolik oleje lze lisem zpracovat, to záleží na vašich silách. Obecně lze za hodinu zvládnout něco mezi litrem až dvěma litry oleje. Lisování za studena si vyžaduje pomalejší otáčky, cca 35–50 za minutu, takže není vhodné kombinovat stroj s výkonnějšími pohony, než je lidská ruka, například vrtačkou.
Elektrický lis YODA 02 je kompaktní, se silným motorem a vysokou výtěžností, stejnou jako mají velké průmyslové lisovací stroje. Je praktický a stylový, jednoduchý na údržbu i ovládání.
Lis YODA 02 je první vysoce výkonný lis navýrobu za studena lisovaných olejů pro domácí použití. Výtěžnost lisu Yoda se pohybuje mezi 30–80 % v závislosti na olejnatosti použitých ořechů, semen.
Lis má sedm předvoleb, stačí vybrat správný program a lis se nastaví na správný druh olejnatých semínek, která chcete lisovat. Tyto předvolby jsou: arašídy, sezam, slunečnicová semínka, řepka, lněné semínko, vlašské ořechy a mix semínek.
V manuálu jsou uvedena také další olejnatá semena, k nim je vždy přiřazen vhodný program pro lisování. Nastavení přístroje se liší dle tvrdosti a olejnatosti lisovaných semen. Program určuje teplotu použitou u konce šroubovice (místo, kde vypadává suchý odpad) a tlak potřebný pro ideální extrakci oleje. Yoda produkuje za studena lisovaný olej (panenský olej), přičemž teplota oleje nikdy nepřesáhne 40 stupňů Celsia.
Vylisování 100 g semen trvá 3 až 5 minut. Čas lisování se liší dle druhu použité olejniny.
V naší poradně s názvem OLEJ S CITRONEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Něco takového se prodává v Tunisku a nemá to chybu.Faktor to žádný nemá
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Oleje, které se používají v kuchyni, jako například olivový olej, rýžový olej, slunečnicový olej, mají přirozený ochranný UV faktor 2 až 4, podle druhu oleje. Navíc tyto oleje mají i přírodní vitamín E, který předávají pokožce a tím ji omlazují. Přidáme-li k oleji ještě několik kapek citronové šťávy (maximálně 1/2 lžičky na 1 deci oleje), tak z takového oleje získáme bezvadnou přírodní hydratující směs - emulzi.
Oleje se lisují za studena či horka, anebo se extrahují rozpouštědly. Ručnílis na olej je mechanický lis, jakýsi mlýnek, který lisuje za studena. Určité provozní teploty je ale třeba dosáhnout, aby se odloučil olej od sušiny. Jinak vám z mlýnku poteče jen pasta (třeba burákové máslo nebo sezamová pasta). Lisování za horka funguje na bázi vysokého zahřátí plodiny, kdy se tato rozemele a spaří horkou parou nebo opraží. Vysoká teplota tukové buňky otevře a vyteče olej. Ze zbytků (pokrutin) se vyrábí méně kvalitní stolní olej. Olej lisovaný za tepla není poživatelný přímo, protože páchne. Je potřeba ho ještě rafinovat. Naopak olej z ručního lisu je jedlý a voňavý ihned po vylisování. Samozřejmě že v něm jsou určité malé částečky a zbytky (podobně jako třeba usazeniny z čerstvě lisovaných ovocných džusů), pokud tedy chcete mít olej absolutně čistý a prostý těchto zbytků, stačí ho nechat odstát jeden dva dny, usazeniny klesnou a máte k dispozici čistý a voňavý olej pro přímou konzumaci.
Lze tak doma vyrábět lněný olej, kokosový olej, olej z mandlí, konopí, slunečnicový olej, olej z vlašského ořechu, lískového ořechu, olej z dýňových semínek, ze semínek révy vinné, sezamu, řepky, podzemnice olejné a další. Lze i s úspěchem vyrábět burákové máslo nebo třeba sezamovou pastu. Pro výrobu se hodí olejnatá semena.
Obsluhu ručního lisu zvládne i žena. I když je rozdíl zpracování mezi jednotlivými typy semen. Některá mohou být tvrdší, jiná lehčí. Třeba lněné semínko dá docela zabrat, naopak dýňové jde snadno. Často je to ale i o vlhkosti, respektive vysušení semen. Chce to trochu experimentovat nejen s tím, ale i s plamínkem, který zahřívá tělo mlýnku.
Ručně je možné za hodinu vyrobit něco mezi litrem až dvěma litry oleje. Lisování za studena si vyžaduje pomalejší otáčky, cca 35–50 za minutu, takže není vhodné kombinovat stroj s výkonnějšími pohony, než je lidská ruka (například vrtačka). Nepoužívejte tudíž žádné elektrické pomocníky, i když by vám ulehčily práci. Kromě ručního lisu lze použít elektrický lis. Bazar nabízí i použité výrobky tohoto charakteru.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.
Dobrý den, může mi někdo odpovědět Jaký je rozdíl v Ricinovém oleje z lékárny a Ricinovým olejem technickým ? Může se použít technický na pokožku nebo jen pro práci ve výrobě.
Děkuji předem za informaci.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ricinový olej se získává lisováním semen skočce obecného. Výsledný produkt je bezbarvý nebo mírně zbarvený do žluta. Základní nebezpečí spočívá v tom, že ricinová semena obsahují ricin, což je jedovatý lektin. Ohřev během procesu extrakce oleje denaturuje a deaktivuje tento lektin. Pokud je ohřev aplikován i při výrobě technického ricinového oleje, pak je z tohoto pohledu bezpečný i ten technický. Pokud není znám technologický proces výroby, je možné technický ricinový olej preventivně zahřát na teplotu 200 °C po dobu několika minut.
Další úskalí u technického ricinového oleje tkví v jeho obohacování dalšími látkami. Například je li používán k výrobě maziv, změkčovačů a barviv, tak bývá obohacen o kyselinu sírovou a má barvu jako český rum. U technického ricinového oleje je dobré mít i jeho technický list, ze kterého se dozvíte co daná tekutina přesně obsahuje.
Alergické sloučeniny, které se nacházejí na povrchu rostliny, mohou způsobit trvalé poškození nervů. Tyto sloučeniny mohou být přítomny i v technickém ricinovém oleji, kam se dostaly při sklizni a následné extrakci.
Vzhledem k těmto rizikům u technického ricinového oleje není vhodné jeho použití pro humánní účely.
Lis na olej koupíte i v bazaru ve složce Prodám. Například na Aukru je v nabídce ruční lis Piteba. Ceny jsou ve srovnání o trochu nižší než u nových lisů, což je pochopitelné. Když budete trpělivě hledat, určitě domácí lis na olej najdete.
V naší poradně s názvem PRIPRAVA DOMÁCEHO DYNOVY OLEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lotosek.
Dobrý den chtěla jsem se zaptat jak se pak dá vyčistit ten lis...a kolik asi Kg jader je potřeba na 1 litr oleje?
děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Dřevěný lis se od tuků nejlépe očistí ve vařící lázni například v prádelním hrnci. Co se týče množství dýňových jader, tak na 1 litr oleje je zapotřebí asi 10kg dýňových jader.
Domácí lis naoleje za studena Piteba je ideální pro domácí využití, pro výrobu vlastního nerafinovaného oleje z olejnatých semen. Pomocí tohoto lisu si připravíte panenský olej doma bez chemie, bez éček, konzervantů, a jen v takovém množství, jaké potřebujete. Vždy čerstvý a zdravý olej. Ruční lis Piteba se čistí jako jakýkoli jiný mlýnek, třeba ten na mák nebo karbanátky. Vřeteno (šroubovice) na lisování je z kvalitního nerezového materiálu a vymontujete ho a omyjete běžným saponátovým prostředkem. Před použitím je dobré některé části promáznout rostlinným olejem.
Oleje se lisují za studena, horka anebo se extrahují rozpouštědly. Lis navýrobuoleje může být mechanický lis, jakýsi mlýnek, který lisuje za studena. Určité provozní teploty je ale třeba dosáhnout, aby se odloučil olej od sušiny. Jinak vám z mlýnku poleze pasta (třeba burákové máslo nebo sezamová pasta). Lisování za horka funguje na bázi vysokého zahřátí plodiny, kdy se tato rozemele a spaří horkou parou nebo opraží. Vysoká teplota tukové buňky otevře a olej vyteče. Ze zbytků (pokrutin) se dělá méně kvalitní stolní olej. Olej lisovaný za tepla není poživatelný přímo, protože páchne. Je potřeba ho ještě rafinovat. Naopak domácí lisování oleje zaručí, že je jedlý a voňavý ihned po vylisování. Samozřejmě že v něm jsou určité malé částečky a zbytky, pokud použijete olejnatá semena a ořechy, podobně jako třeba usazeniny z čerstvě lisovaných ovocných džusů. Jestli chcete mít olej absolutně čistý a prostý těchto zbytků, stačí ho nechat odstát jeden dva dny, usazeniny klesnou ke dnu a máte k dispozici čistý a voňavý olej pro přímou konzumaci.
Ve svém příspěvku LEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lisa.
V září 2013, Alex byl diagnostikován s rakovinou terminálu, které se šíří z jeho mozku do plic a jater. on stal se tak špatně, že se unavený ho k tomu nejmenší úkolu; chodit po místnosti by se velké úsilí a všechen svůj dech. Byl jsem schopen se už nést svou situaci a já začnou klást otázky o rakovině v mém sousedství a pracovního místa, především Modlil jsem se, že Bůh by měl poslat uzdravení mému manželovi a přijmout smutek pryč od mé rodiny, jeden věrný večer můj soused který se nedávno přestěhoval do okolí za mnou přišel, že slyšela, že jsem byl položil otázku o rakovině a řekl mi o Rick Simpson konopného oleje, a jak to vyléčil její 9rok rakoviny prsu. Dala mi Rick Simpson telefonní číslo (+447024075089) okamžitě jsem mu zavolat a jeho odpověď mě uklidnil, dal mi svůj e-mail (ricksimpsoncannabisoil_phoenixtears@outlook.com) na telefonu. Byla to velkou radost, že den a je to můj manžel záchranné anděl, jsem si objednal olej a obdržel jsem ho ten týden a následovala jeho pokyny a dal můj manžel Alex konopný olej. K Bohu sláva Alex je zcela rakovina zdarma a on je zdravý a silný teď, po kterém on oznámil, že on mohl dech dobře, nebyl zažívá žádné bolesti a cítil, jak dobré buňky v jeho těle se mluví o. o čtyři dny později náš rodinný lékař, Benson, hlášeny nebyly žádné známky ním mají nějaké potíže s dýcháním nebo problémy s fyzickými úkoly a rakovinou; Děkuji pane, Chvála Bohu můj manžel je živý s pomocí Božího služebníka Rick Simpson. Od 4.01.2015, Alex i nadále, aby bylo možné plně a hluboce dýchat. Jeho lékař údajně říká, že jeho játra je rakovina zdarma. Že nemá zdá se, že malé množství rakoviny v jeho játrech a plic znovu. Lékař se divit, účinnost konopného oleje. Alex a já věřím, že hlavní změny v jeho těle jsou z důvodu Ricka Simpsona konopného oleje práci. Samozřejmě nepopírám důležitou roli diety. (Alex příběh je ideálním příkladem toho, jak konopný olej léčivé zázraky často mají v těle.) Děkujeme Ricka Simpsona pro jeho zázračné léčbě konopného oleje.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pravý panenský šípkový olej je takový, který je lisovaný ze semen plodů šípků, a který obsahuje nasycené a nenasycené mastné kyseliny, dále pak kyselinu citronovou, jablečnou, silici, karotenoidy, tokoferoly. Takový šípkový olej je zároveň bohatým zdrojem vitamínu A a vícenenasycených mastných kyselin, zejména gama-linolenové.
Šípkový olej - domácí výroba
V domácích podmínkách lze šípkový olej ze semen šípku připravit jen s patřičným vybavením. Je zapotřebí velké množství semen ze šípků - přibližně 1 kilogram. Pak také silný lis. Postup je jednoduchý, smena se nachají nahřát na teplotu 35 stupňů celsia a takto teplá se vloží pod lis, v němž pak největší možnou silou se stlačí až z nich začne vytékat panenský šípkový olej. Méně vhodné řešení je semena najemno rozemlít a vyvařit ve vodě, kde po schladnutí se oddělí voda od oleje - olej zůstane nahoře a při nízké teplotě ztuhne a jde od vody dobře oddělit. Nevýhodou tohoto postupu je, že se vlivem vysokých teplot zničí některé cenné látky, jako vitamín C a změní se vyváženost mastných kyselin. Takto získaný šípkový olej se pak nedá nazvat panenským. Nejvhodnějším způsobem jak pořídit šípkový olej je zakoupit ho v osvědčené prodejně zdravé výživy. Vlastnosti správného šípkového oleje jsou mírně načervenalá barva a měl by z něho být cítit pach zralých šípků.
Šípkový olej - účinky a použití
Při vnitřním užití působí šipkový olej jako jemné antidepresivum, které odstraňuje nerozhodnost a dodává člověku sebedůvěru. Při vnějším užití šípkový olej zklidňuje podráždění, zvyšuje elasticitu kůže, normalizuje práci tukových a potních žláz, napomáhá regeneraci a omlazení pokožky, dodává obličeji rovnoměrnou a jasnou barvu a díky obsahu vitamínu A kůži tonizuje do hněda - samoopalovací účinek. Vhodný je na ekzematickou pokožku, protože šípkový olej dokáže zastavit projevy mnoha dermatitid, dále při kožních poraněních, proleženinách, bércových vředech a dermatózách. Zevně se šípkový olej aplikuje pomocí navlhčeného tamponu, který se přikládá na postižená místa pokožky. Zajímavé je použití šípkového oleje při chronické rýmě. Chronická rýma se zastaví anebo alespoň utlumí, když se tampony namáčené do oleje ze šípků zavádějí do nosních dutin dvakrát denně. V kosmetice je olej z šípku ceněn pro své vynikající regenerační, pěstící a hojivé účinky ideální pro suchou a zralou pleť. Olej z šípků intenzivně ošetřuje a vyhlazuje pokožku, podporuje vitalitu a regeneraci a reguluje tvorbu kožního mazu a zklidňuje záněty pokožky. Doporučujeme ho používat jako masážní prostředek k masírování nejen pokožky obličeje, ale i celého těla. Takto provedená masáž šípkovým olejem bude pro člověka vždy velice prospěšnou regenerací pro jeho pokožku.
V naší poradně s názvem PRIPRAVA DOMÁCEHO DYNOVY OLEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den, můžu se zeptat, jaký lis používáte? Jsem úplný začátečník, ale ráda bych si to vyzkoušela... Případně, kde se dá sehnat?
Děkuji za info.
Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Suchá semena máku rozmístěte na plech a dejte na 3 minuty do trouby vyhřáté na 100 °C. Potom prohřátý mák nasypte do domácího lisu a vylisujte olej z máku. Takto získaný olej vydrží v chladu a temnu 1 měsíc. Až vám dojde, vylisujte si nový. Nikdy si nedělejte mnoho oleje do zásoby, protože olej po vylisování rychle degraduje. Pokud zůstává uložen v semenech máku, tak vydrží čerstvý až jeden rok do další sklizně.
Olej užívejte denně jednu lžíci po dlouhou dobu, co vám zásoby vystačí.
Zde se můžete podívat na vhodné lisy pro výrobu domácího leje z máku: domácí lis na olej cena.
V naší poradně s názvem ORECHOVÝ OLEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Debnarova.
Domáca výroba orechového oleja a jeho účinky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Na výrobu domácího oleje z ořechů budete potřebovat velké množství zralých jader ořechů. Čím kratší doba od jejich sklizně, tím lépe. Ořechy umelte a drť dejte do vlažné vody na jeden den. Kontrolujte aby ořechy byly stále ponořené ve vodě a voda nevychladla. Pak směs zahřejte na 50 až 60 °C. Přeceďte zahřátý obsah přes jemný cedník. Pevnou hmotu, která zbude pak pomocí lisu ihned vylisujte. Lisování musí být důkladné a rychlé, dokud je vše teplé. Pevnou hmotu můžete znovu zalít teplou vodou a za hodinu postupného zahřívání můžete znovu lisovat. Získanou tekutinu nalijte do skleněné nádoby s úzkým průměrem a dejte vychladit na 2 až 4 °C. Po vyhlazení je možné sejmout pevnou vrchní vrstvu, kterou tvoří domácí ořechový olej. Ořechy obsahují olej, ale z pohledu extrakce, jen v malém množství. Takže na deci oleje budete potřebovat 2 až 3 kila ořechů.
Co se týče účinků, tak ořechový olej bude prospěšný pro pokožku a vlasy při jeho zevním použití. Prospěšný bude také na polykání, ale to raději doporučuji jíst ořechy v původním stavu.
Cukr na cukrovou vatu je speciální ochucený hrubozrnný cukr. Tento cukr nevylétává z výrobníku jako běžný cukr krystal. Krystaly speciálního hrubozrnného cukru na cukrovou vatu ulpí v rotační hlavě, kde se postupně taví a vylétávají ve formě jemných vláken cukrové vaty. Běžný cukr krystal vylétává z rotační hlavy, aniž by se v hlavě roztavil a ulpívá na stěnách výrobníku, případně vylétne mimo výrobník.
Zajímavosti
Cukrová vata je stará víc než 500 let a původ má v Itálii, kde byla pamlskem jen pro lidi z vyšší společnosti. Až roku 1897 vynálezcové Johon Warton a William Morrison sestrojili první stroj na výrobu cukrové vaty, který byl dostupný běžným lidem. To byl průlom v její konzumaci. Od této chvíle se s cukrovou vatou setkáváme při různých příležitostech, jako jsou poutě, posvícení. Kouzlo cukrové vaty spočívá v tom, že si ji člověk nedopřeje každý den. Velká porce cukrové vaty má pouze 55 kalorií. Cukrová vata je zvláštní druh cukrové sladkosti, která je tvořena typickou lehkou, vzdušnou hmotou o různé barvě v závislosti na použitém barvivu. Vzhledově i na dotyk je podobná vatě. Vyrábí se roztavením krystalického cukru na karamel, vzniklá slabá vlákna se pak namotávají na špejli a podávají ke konzumaci.
Recept na přípravu
K výrobě domácí cukrové vaty tedy potřebujete přístroj na výrobu domácí cukrové vaty a krystalový cukr. Přístroj na výrobu cukrové vaty zapnete a dvě minuty počkáte, dokud se nezahřeje na potřebnou teplotu a vypnete ho. Následně do jeho středu, ve kterém se nachází rotační hlavice, nasypete potřebné množství cukru, které určíte odměrkou, a v případě, že chcete vykouzlit barevnou cukrovou vatu, přisypte i potravinářské barvivo nebo již předpřipravený cukr, který je speciálně připraven pro výrobu cukrové vaty. Přístroj opět zapněte, a až nyní nastává proces výroby samotné cukrové vaty. Použijete špejli nebo papírové kužely, které obvykle dostanete k samotnému přístroji, a můžete namotávat vzniklá vlákna.
½ šálku oleje z rozmarýnu a borovice (recept je níže)
22 gramů včelího vosku
14 gramů rafinovaného bambuckého másla
6 kapek rozmarýnu éterický olej
6 kapek éterického oleje borovice
3 kapky pomerančového esenciálního oleje
Recept na výrobu rozmarýnového oleje
Chcete-li vyrobit opravdu silný olej, tak nasbírejte čerstvé zelené jehličí borovice a smíchejte s pár prameny čerstvého rozmarýnu a vložte je do sklenice. Kompletně je zakryjte nosnými oleji, což je směs olivového, kokosového, mandlového a jojobového oleje, a nechte několik týdnů ležet na tmavém teplém místě. Až budete připraveni na výrobu balzámu, tak přefiltrujte olej a oddělte z něj jehličí a rozmarýn. Měla by to být pěkná zelená barva s úžasnou vůní.
Recept na výrobu balzámu z rozmarýnu
Použijte dvojitý hrnec menší vložte do většího s vodou, aby nedošlo k přímému kontaktu s plotýnkou. Do nádoby nalijte olej z rozmarýnu a jehličí a včelí vosk. Zamíchejte ji, jakmile se zahřeje a včelí vosk se bude pomalu rozpouštět. Dřevěná špejle poslouží skvěle jako míchací hůlka. Jakmile se včelí vosk téměř úplně roztaví, přidejte bambucké máslo. Pokračujte v míchání, bambucké máslo se roztaví poměrně rychle. Jakmile všechno zkapalní, zamíchejte éterické oleje. Poté směs opatrně nalijte do sterilních skleniček.
Nechte je několik hodin chladit. Balzám ztuhne, jak se ochladí. Nyní již brzy budete mít k dispozici svůdný a nádherný rozmarýnový borovicový balzám, který udělá zázraky na suchých a prasklých rukou a nohou.
Ve svém příspěvku ODSTRANĚNÍ SKVRNY OD OLEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela.
Jak na odstranění skvrny od oleje na textilu, jednoduše, potřeme flek trochou tekutého mýdla, necháme působit, jemně promneme v rukou a vymácháme v čisté vodě. Potom oblečení vypereme jako obvykle. Pokud je skvrna od oleje na hedvábném textilu, tak na skvrnu nasypeme jen trochu bramborové moučky - škrobu, promneme a potom vypereme v jemném pracím mýdle a následně vymácháme.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejstarší známý důkaz o výrobě mýdla pochází z Babylonu. Recept s letopočtem 2800 let před Kristem byl nalezen během vykopávek. Nápisy na hliněných láhvích prozrazují, že oleje se vařily dohromady s popelem.
O užívání mýdla ve Starém Egyptě je důkazů více. Na papyru Ebers (Egypt, 1550 př. n. l.) se uvádí, že starobylí Egypťané se pravidelně koupali a používali k tomu mýdlo vyrobené z tuků zvířat a rostlinných olejů. Mýdlo je ve starých papyrech rovněž zmíněno v souvislosti s přípravou vlny pro tkaní látek.
Arabové vyráběli mýdlo z olivového oleje a jako první použili k jeho výrobě louh. Od začátku 7. století bylo mýdlo vyráběno v Palestině a jižním Iráku. Arabské mýdlo bylo voňavé a barevné.
Řekové a později Římané využívali k tělesné očistě směs olivového oleje a písku. Umění výroby mýdla se zřejmě naučili od Keltů. Plinius starší, římský spisovatel z 1. století, použil ve svém díle Přírodověda galské slovo saipo, z něhož je údajně odvozen výraz pro mýdlo. V následujících staletích se o mýdle příliš nemluví, i když je známo, že ve středověku se Itálie, Španělsko a Francie staly významnými středisky výroby mýdla. Navzdory snahám o velkovýrobu se zdá, že v Evropě se mýdlo příliš nepoužívalo.
Počátky výroby mýdla
Jeden z prvních receptů na výrobu mýdla se objevuje v dokumentu z 12. století, v němž jsou zapsána obchodní tajemství řemeslníků. Během staletí se chemické postupy při jeho výrobě prakticky nezměnily. Oleje a tuky z nejrůznějších zdrojů se vařily v žíravém zásaditém roztoku a výsledkem bylo surové mýdlo. Je pochopitelné, že kvalita mýdla závisela na materiálu použitém k jeho výrobě. Zpočátku byly základními surovinami popel ze spáleného dřeva a zvířecí tuk. I první američtí osadníci vyráběli z těchto ingrediencí hnědé mýdlo, které mělo konzistenci marmelády a bylo určeno pro každodenní potřebu. Tehdy se nejen mýdlo, ale i svíčky vyráběly z rozpuštěného hovězího nebo ovčího loje. Takzvaní svíčkaři často vyráběli a prodávali oba tyto produkty.
Od ruční výroby mýdla k průmyslové
Když ve 2. stol. n. l. římský lékař Galénos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat k osobní hygieně a stalo se řemeslem. Ve výrobě mýdla prosluli byzantští mydláři, kteří už v 7. stol. n. l. zásobovali celý svět. Mýdlo nevypadalo moc vábně a vyrábělo se z olivového oleje, vápna (oxid vápenatý) a louhu (hydroxid draselný), který získávali z dřevného popela. Mýdlo bylo mazlavé, nevábné vůně, barvy černé, hnědé nebo nazelenalé. Ale jeho dobré vlastnosti oceňovali králové a velmoži. Ve 14.
V naší poradně s názvem PRIPRAVA DOMÁCEHO DYNOVY OLEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mb121264.
Zná někdo recept na přípravu domáceho dýňového oleje ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj, dýňový olej si děláme doma pravidleně každý rok na podzim. Většinou je to hned po tom, co dolisujeme víno, tak pak ve stejném lisu lisujeme i dýňový olej. Jsou k tomu potřeba vyloupaná dýňová semena. Ty po vyloupání a těsně před lisováním rozprostřeme na plech a zahřejeme je na 40 stupňů. Pak takto rozehřátá je nasypeme do lisu a vylisujeme z nich domácí dýňový olej. Jde o vysoce kvalitní a zdravý domácí olej, který je bohatý na vitamíny E, A, zinek, drahocenné omega kyseliny Omega 3 a Omega 6 mastné kyseliny (ale pozor, vysokým teplem se ničí!). Jeho barva je hnědo-zelená a řadí se do kategorie olejů nejvyšší kvality. Nedoporučuje se olej tepelně zpracovávat, například na smažení ani na pečení. Pro zachování jeho vyjimečných vlastností by měl být uchován v lednici.
Ideální užití dýňového oleje je za studena. Jako lék se dá konzumovat jen tak, po lžičce denně, či přidat do proteinových koktejlů. Při tomto vnitřním užití slouží bezvadně jako prevence proti zhoubnému bujení a nemocem prostaty a podpoří v růstu a pevnosti vaše nehty. Dýňový olej povzbuzuje krevní oběh a je doporučován na kazivost zubů, na lupénku, na herpes, proti akné, na potíže s trávicím traktem, na ekzémy.
Při použití dýňového oleje na pokožku využijeme jeho blahodárné hojivé a sklidňující účinky, jelikož je zdrojem organicky vázaného zinku. Při zevním použití je dále také výborný jako základ na vyživující vlasový zábal, při kterém podpruje obnovu buněk a pružnost kůže a učiní vaše vlasy krásně lesklé. Domácí dýňový olej mohu jen doporučit!
Ženy jsou častěji náchylné ke genitálním kvasinkovým infekcím, přičemž 75 procent žen je má alespoň jednou ve svém životě. Ale i muži mohou dostat genitální kvasinkovou infekci. K nejčastější příčině těchto infekcí patří Candida albicans. Existují však i jiné druhy kvasinek, které mohou být za problémy zodpovědné.
Symptomy kvasinkové infekce:
bolesti, svědění pochvy, nebo pocity pálení v oblasti vaginy;
vaginální pálení při močení;
bolestivý pohlavní styk;
vyrážka v oblasti genitálií;
hustý, bílý vaginální výtok, připomínající tvaroh;
zarudnutí v oblasti;
otok;
kožní trhliny nebo vředy.
K léčbě kvasinkových infekcí existuje řada léčebných postupů, včetně oblíbených domácích metod.
Léčba pomocí přípravků (rychlá pomoc), které jsou dostupné bez předpisu: Snad v každé lékárně lze zakoupit bez předpisu antifungální léky (působící proti houbám, kvasinkám, plísním) ve formě krémů. Jsou k dispozici i ke koupi online. Prostředky, které se aplikují vnitřně, léčí více než 80 % vaginálních kvasinkových infekcí. Obsahují silné antifungální látky nazvané azoly (azolová antimykotika). Přestože azoly jsou v klinickém užívání již od 70. let 20. století, stále zastávají významnou úlohu v terapii lokálních i systémových mykóz.
Kyselina boritá: Rovněž vaginální kapsle s kyselinou boritou mohou fungovat u žen s kvasinkovou infekcí, zejména na ty infekce, které se opakují. Odborní lékaři navrhují dávku 600 mg kyseliny borité v kapsli vkládané vaginálně jednou denně po dobu 14 dnů. Před zakoupením čípků konzultujte vše s lékařem. Lokálně aplikovaná kyselina boritá spolu s antifungálním flucytosinem úspěšně léčí problémy u přibližně 70 % žen.
Olej z čajovníku: Olej z čajovníku má silné antifungální vlastnosti, které mohou zabíjet kvasinky a plísně. Výzkum tohoto esenciálního oleje potvrdil jeho schopnost zabít řadu kvasinek a hub. Olej z čajovníků byl testován i na kvasinku Candida albicans, což je jedna z nejběžnějších kvasinek u vaginálních infekcí. Bylo prokázáno, že vaginální čípky obsahující olej z čajovníku léčí vaginální houbové infekce. Některé ženy nacházejí úlevu od potíží, když zředěný čajový olej nakapou do tamponu a ten vloží přes noc do vaginy. Při používání oleje z čajovníku je však třeba být mimořádně opatrný, protože může dráždit pokožku – a vaginální stěny jsou obzvláště citlivé. Čajovníkový olej je esenciální olej a jako takový je třeba jej míchat s nějakým nosným olejem. Lze používat 3–5 kapek čajového oleje a trochu zahřátého kokosového oleje. Pak tuto směs lze nanést na tampon. Je také důležité pravidelně tampon měnit. Nejprve si ale vyzkoušejte, zda nejs
Stravování při cukrovce se velmi podobá stravě, která se obecně doporučuje při zdravém stravování nebo při středomořské dietě. Recepty by měly být vždy lehké a zároveň výživné. Nejlepší je poradit se o stravě s dietní sestrou (nutriční terapeut) nebo diabetologem. Poradí vám, co a jak byste měli dělat, aby počínající cukrovka byla v mezích normy.
Plněná rajčata
Ingredience: 4 velká tvrdá rajčata, 120 g drůbežího masa, 20 g rýže, 20 g oleje, 1 vejce, sůl
Postup: Z umytých rajčat seřízneme vršky a vydlabeme dužinu. Omytou rýži udusíme doměkka v osolené vodě, smícháme s mletým drůbežím masem, osolíme, přidáme rozšlehaná vejce a dobře promícháme. Vzniklou směsí naplníme vydlabaná rajčata, přikryjeme zkosenými vrchy a naskládáme do olejem vymazané nádoby. Podlijeme horkou vodou a pod pokličkou dusíme. Vydlabanou dužinu rozvaříme, prolisujeme a přidáme do šťávy k rajčatům.
Těstoviny s houbami
Ingredience: 40 g syrových těstovin, 1 vejce, 150 g mražených hub (možno použít také čerstvé), 30 g cibule, 5 ml oleje, sůl, pepř, pažitka
Postup: Nejdříve dáme vařit těstoviny podle návodu a mezitím, co se nám vaří těstoviny, orestujeme v pánvi na oleji najemno pokrájenou cibuli. Poté přidáme mražené houby a podusíme, dokud zcela nepovolí. Přidáme uvařené scezené těstoviny a promícháme. Nakonec směs zalijeme rozkvedlaným vejcem, osolíme, opepříme a celé mícháme, dokud se vejce neusmaží. Servírujeme posypané pažitkou.
Čočková polévka
Ingredience: 40 g červené čočky, 30 g čerstvé mrkve (1/2 menší), 30 g červené cibule (1 malá), 30 g syrových brambor (1 malá), 7 ml oleje (1 polévková lžíce), 30 g kysané smetany (10 % tuku), zeleninový vývar
Postup: Na lžíci oleje osmahneme pokrájenou cibulku a po chvíli přidáme mrkev nakrájenou na kolečka. Chvilku restujeme a poté zalijeme zeleninovým vývarem. Přivedeme k varu a vsypeme propláchnutou červenou čočku (červená čočka se nemusí předem namáčet). Oloupeme menší bramboru a nastrouháme ji najemno do polévky kvůli zahuštění. Pokud jsme zeleninový vývar neměli osolený, polévku nyní osolíme, okořeníme červenou paprikou a trochou chilli (dle chuti). Necháme vařit pod pokličkou do změknutí čočky (asi 20 minut) a můžeme servírovat. Hotovou polévku zdobíme lžící kysané smetany. Tato polévka se hodí i jako hlavní chod. Díky čočce je bohatá jak na bílkoviny, tak na cennou vlákninu.
Kuřecí prso
Ingredience: 1 menší kuřecí prso (cca 170 g), 30 g cibule, 150 g syrových brambor, 80 g mrkve, 2 stroužky česneku, sůl, pažitka, rozmarýn
Postup: Kuřecí prso omyjeme, osolíme a vložíme do zapékací misky
V naší poradně s názvem NÁVOD NA VÝROBU KRÉMU Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Receptů na výrobu krémů z aloe vera je mnoho různých. Lidé obvykle používají k výrobě masti listy nebo jen gel z aloe vera. Zde je seznam mnoha různých video - receptů, podle kterých se dá vyrobit domácí mast z aloe vera: https://www.youtube.com/res…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Následující potraviny obsahují pohanku a lze je podávat bez masa a mořských plodů:
pohankové palačinky,
pohankové chleby,
pohankové muffiny,
pohankové krekry,
pohankové bagely,
pohankové sušenky,
pohankové tortilly,
některé snídaňové cereálie,
pohanková krupice,
pohanková kaše,
pohankový salát s houbami a petrželovým olejem,
pohankové nudle,
japonské nudle soba,
kalifornské pohankové chapati,
kasha knishes.
Pohankové nudle se po staletí jedí v Tibetu a severní Číně, kde je vegetační období příliš krátké na pěstování pšenice. Při výrobě pohankových nudlí se používá dřevěný lis k lisování těsta, kterou rovnou padá do horké vroucí vody. Staré lisy nalezené v Tibetu a Shanxi mají stejné základní konstrukční prvky. Japonci a Korejci se od nich možná naučili proces výroby pohankových nudlí.
Pohankové nudle hrají hlavní roli v kuchyních Japonska, kde se jím říká soba a Koreje, kde mají názvy naengmyeon, makguksu a memil guksu. Soba nudle jsou v Japonsku předmětem hlubokého kulturního významu. Obtížnost výroby nudlí z mouky bez lepku vyústila v tradiční umění vyvinuté kolem jejich ruční výroby. Z pohankového škrobu se vyrábí želé nazývané v Koreji memilmuk.
Pohankové nudle se objevují také v Itálii, s těstovinami di grano saraceno v regionu Apulie v jižní Itálii a pizzoccheri v regionu Valtellina v severní Itálii.
Pohanková krupice se běžně používá v západní Asii a východní Evropě. Kaše byla běžná a často je považována za definitivní selský pokrm. Vyrábí se z pražených krup, které se vaří s vývarem na texturu podobnou rýži nebo bulguru. Pokrm se rozšířil do Severní Ameriky, kam jej přivezli ukrajinští, ruští a polští imigranti, kteří mu říkali kaša, a mísili ho s těstovinami nebo používali jako náplň do kapustových závitků (plněné zelí), knishe a blintze. Pohanka připravená tímto způsobem se tak v Severní Americe nejčastěji nazývá kasha. Kroupy byly celosvětově nejrozšířenější formou pohanky během 20. století, jedly se především v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Rusku, Ukrajině, Bělorusku a Polsku, nazývané grechka (řecky zrno) v běloruštině, ukrajinštině a ruštině.
Pohankové palačinky se jedí v několika zemích. Jsou známé jako pohankové blini v Rusku, galettes bretonnes ve Francii, ployes v Acadia, poffertjes v Nizozemsku, boûketes v oblasti Valonsko v Belgii, kuttu ki puri v Indii a kachhyamba v Nepálu. Podobné palačinky byly běžným jídlem v dobách amerických pionýrů. Jsou lehké a pěnivé. Pohanková mouka dodá palačinkám zemitou, jemně houbovou chuť.
Kynuté placičky zvané hrechanyky se vyrábí na Ukrajině.
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT DESTILOVANOU VODU DOMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
V tomto případě jde spíše o výrobu demineralizované vody, která má stejné vlastnosti, jako voda destilovaná. Demineralizovaná voda se získává pomocí reverzní osmózy. Reverzní osmóza je sada několika filtrů, které společně dokáží odstranit z vody prakticky všechny v ní rozpuštěné látky. Finální filtrace v reverzní osmóze probíhá již na molekulární úrovni, kde je propuštěna jen molekula H2O, díky čemuž je pak takto přefiltrovaná voda srovnatelná s vodou destilovanou. Sadu filtrů s reverzní osmózou si můžete objednat v některém z těchto internetových obchodů: https://www.zbozi.cz/?q=rev… Cenově zařízení na výrobu domácí destilované vody vyjde asi na 3.500 Kč.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Příprava šalvějového oleje za studena: Šalvěj macerujeme v oleji přibližně měsíc. Poměr šalvěje a oleje je takový, že do 2 dl oleje přidáme hrst šalvěje. Nejdůležitější je po omytí rostliny ji nechat oschnout. Voda a olej se totiž nesnáší. Olej s naloženou šalvějí necháme louhovat na teplejším místě nejméně 14 dní, ale pokud možno déle. Jestliže se nám zdá olej slabý, vyměníme šalvěj a postup zopakujeme. Poté přecedíme přes plátýnko do láhve a ozdobíme snítkou čerstvé osušené šalvěje.
Příprava šalvějového oleje teplou metodou: Olej nalijeme do rendlíku a pomalu zahřejeme. Pozor − olej se nesmí vařit! Do horkého oleje vhodíme nadrobno nakrájené lístky šalvěje a ihned odstavíme z ohně. Vhozené lístky jen ,,zašumí“ a voňavé silice se rychle uvolní do oleje. Necháme vychladnout a poté přefiltrujeme do láhví. Tento postup je výhodnější v tom, že olej po vychladnutí můžeme ihned používat. Má však i nevýhodu – olej se musí rychleji spotřebovat.
Základem pro výrobu ochucených olejů jsou za studena lisované oleje. Nejvhodnější je samozřejmě olivový, ale můžeme použít i slunečnicový, sezamový, mandlový, bodlákový, sójový či kukuřičný.
Bylinkové oleje skladujeme v chladu a temnu, nikdy je ale nedáváme do ledničky.
Ingredience: 2–5 polévkových lžic lněného oleje, tučný tvaroh (alespoň 10%), olej s tvarohem v poměru 1 : 1 nebo 1 : 2 až 1 : 3
Postup: Nejprve důkladně promixujte obě složky, až vytvoří hladkou, krémovou konsistenci, olej se nesmí oddělovat. Do umixované směsi lněného oleje a tvarohu přidejte cibulku, trochu drceného česneku, koření (zázvor, kurkuma, italské bylinky a podobně), sůl, trochu zeleniny (mrkev, zelená cibulka). Vše dobře promixujeme. Vzniklá pomazánka se hodí téměř k čemukoli, velmi dobrá je například kombinace s vařenými bramborami a kyselým zelím. Do hotové pomazánky přidáme cca 1 lžíci mletých lněných semínek.
Sladký tvaroh s lněným olejem
Ingredience: 2–5 polévkových lžic lněného oleje, tučný tvaroh (alespoň 10%), olej s tvarohem v poměru 1 : 1 nebo 1 : 2 až 1 : 3, ovoce (maliny, borůvky, banán a podobně), čerstvě vylisovaná ovocná šťáva nebo 1 polévková lžíce medu; možno přidat trochu šampaňského, cca 1 dl (je to dobrý nosič pro mastné kyseliny
Postup: Nejprve důkladně promixujte obě složky, až vytvoří hladkou, krémovou konsistenci, olej se nesmí oddělovat. Do umixované směsi lněného oleje a tvarohu přidejte čerstvé ovoce a dle chuti přidejte buď čerstvou šťávu, nebo med. Na závěr do pokrmu přisypte cca 1 lžíci mletých lněných semínek.
Postup: Brambory ve slupce uvaříme doměkka. Scedíme, oloupeme a ještě horké prolisujeme. Cibuli oloupeme a najemno posekáme. Sýr nakrájíme na kostičky. Prolisované brambory uhněteme s cibulí, vejci, 6 lžícemi lněného oleje, moukou, petrželkou, solí a pepřem. Do bramborového těsta vmícháme kostky sýru. Troubu předehřejeme na 220 °C. Z bramborového těsta vytvoříme placky o průměru 6 až 8 cm. Vložíme na vymaštěný pečicí plech a cca 20 minut pečeme dozlatova. Pokapeme směsí ze zbylého lněného oleje, soli a pepře a podáváme se sladkými nebo pikantními přílohami.
