Pod pojmem ruptura si je třeba představit přetržení či prasknutí Achillovy šlachy, což je velmi bolestivé a vážné onemocnění, které se nedá vyléčit během pár dní. Naopak léčba obvykle trvá několik měsíců a v řadě případů třeba i rok. K ruptuře Achillovy šlachy může dojít na několika místech, nejčastěji se Achillova šlacha přetrhne těsně nad patní kostí, protože v tomto místě je šlacha nejméně zásobená krví vlásečnicemi. K přetržení může dojít ale také v lýtkovém svalu, nebo může být šlacha dokonce odtržená od patní kosti.
Ke kterémukoliv z těchto přetržení Achillovy šlachy může dojít náhle a bez jakéhokoliv varování. Achillova šlacha totiž neobsahuje žádná nervová zakončení, a tak šlacha nebolí, dokud se nepřetrhne (= nenatrhne). K přetržení této šlachy dochází obvykle při nevhodném pohybu při sportu. Některé sporty jsou pro toto poranění rizikovější než jiné. Vesměs ale platí, že větší riziko je u sportů, kde sportovec častěji zničehonic mění směr svého pohybu (například kličky při basketu, fotbalu atd.). K přetržení Achillovy šlachy může dojít jak u profesionálních sportovců, tak i u rekreačních. Častější je toto poranění ale u rekreačních sportovců, kteří se nerozcvičují a nejsou na daný pohyb tak zvyklý. V podstatě se jedná o to, že nevhodnými pohyby a přetěžováním šlachy dojde ve vláknech Achillovy šlachy k různým trhlinkám, které jsou pak příčinou jejího přetržení. Aby k ruptuře Achillovy šlachy nedocházelo je vhodné se před každou sportovní aktivitou pořádně rozcvičit a po sportu provést strečink, provozovat pohyby při sportu správně (při běhu mít správné postavení nohou, dělat stejně dlouhé kroky), pomoc může i dodržování pitného režimu, protože pokud člověk málo pije, tak tělo automaticky do šlach dodává méně tekutin a tím šlachy začnou vysychat a nejsou tak pružné.
- příznaky
Ruptura Achillovy šlachy se pozná obvykle okamžitě, dojde totiž k velmi bolestivému prasknutí, které se projeví i bolestí v lýtku (jako kdyby člověka někdo do lýtka udeřil), zároveň je někdy toto prasknutí také slyšitelné. Toto bolestivé prasknutí někdy provází vznik krevní sraženiny (= modřiny) v místě prasknutí, hematom se ale neobjevuje u ruptury pokaždé. Ruptura Achillovy šlachy se také může projevit viditelnou deformací v místě prasknutí. Ruptura této šlachy může způsobit, že chůze po ruptuře achillovky bude extrémně obtížná, v některých případech i nemožná. V jiných případech ruptura nemusí mít tak drastický průběh.
- léčba
Léčba ruptury Achillovy šlachy je vždy zdlouhavá. Toto poranění navíc vyžaduje rehabilitaci. Obvykle léčba ruptury trvá několik měsíců, ale v některých případech se doba trvání léčby může při
Ve svém příspěvku RUPTURA QUADRICEPSU NA NOZE. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Foukal Jan.
V 66 letech jsem měl úraz pád na dlaždicovou podlahu a došlo k úplnému přetržení šlachy, která váže stehenní sval quadriceps na koleno. Nohu jsem po úraze nezvedl od země. Musel jsem jít do týdne na operaci. Po operaci jsem měl sádrovou dlahu. To trvalo 6 týdnů. Když šlacha, kterou mi přilepili při operaci srostla, mohl jsem začít opatrně s rehabilitací na lůžkovém odd. v nemocnici. Po sundání dlahy jsem nemohl vůbec ohnout koleno. Rehabilitace v nemocnici trvala 3 týdny. Stav se hodně zlepšil. Pak jsem ještě ambulantně 2- 3 krát týdně po dobu dvou a půl měsíce dojížděl na další rehabilitaci. Úraz se mi stal 8.12. a následující rok v květnu jsem byl v pořádku. Celková léčba tedy trvala půl roku. Po částečném rozcvičení kolena mi nejvíc pomáhala motodlaha a šlapání na rotopedu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
stal se mi přesně stejný úraz, jsem po operaci, 6 týdnů absolutně klidový režim, nyní chodím 2 týden na rehabilitace a koleno nemůžu stále ohnout více jak 70 °, navíc už celé bolí že na něj nemůžu ani došlápnout, jsem z toho nešťastný
Obchodní název antibiotik: Ciplox. Ciprinol, Ciprofloxacin
Indikace antibiotik: Používají se na G-infekce, na urosepsi, salmonelu, legionel. pneumonii.
Dávkování antibiotik: Ciplox: perorálně 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Ciprinol: perorálně 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu, nebo 200 – 400 g za 12 hodin nitrožilně pro dospělou osobu
Ciprofloxacin: nitrožilně 200 – 400 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
Účinná antibiotická látka: LEVOFLOXACIN
Obchodní název antibiotik: Levaxela, Levofloxacin, Tavanic
Indikace antibiotik: Používají se na infekce dýchacích cest, infekce měkkých tkání a infekce močových cest.
Dávkování antibiotik: Levaxela + Levofloxacin + Tavanic: perorálně nebo nitrožilně 500 mg za 12 – 24 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
Účinná antibiotická látka: NORFLOXACIN
Obchodní název antibiotik: Gyrablock, Nolicin
Indikace antibiotik: Používají se na léčbu infekcí močových cest.
Dávkování antibiotik: Gyrablock: nitrožilně 1 g za 6 – 8 hodin pro dospělou osobu
Nolicin: perorálně 400 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
Účinná antibiotická látka: PEFLOXACIN
Obchodní název antibiotika: Abaktal
Indikace antibiotik: Používá se při respiračních onemocněních i při infekcích měkkých tkání.
Dávkování antibiotik: perorálně nebo nitrožilně 400 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
Účinná antibiotická látka: MOXIFLOXACIN
Obchodní název antibiotik: Avelox, Moflaxa
Indikace antibiotik: Používají se na pneumonii, na léčbu hnisavé břišní infekce, na léčbu těžkých infekcí měkkých tkání; na léčbu chlamydií, i na léčbu kapavky a antraxu.
Dávkování antibiotik: Avelox + Moflaxa: perorálně i nitrožilně 400 mg za 24 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
Většina případů prasknutí bubínku nevyžaduje léčbu, během několika týdnů dojde k zahojení. Nicméně je vždy lepší poradit se s odborníkem, a to zvláště v níže uvedených případech.
Dojde k natržení nebo ruptuře a nedochází k hojení během několika týdnů – lékař pak v ordinaci k okraji tenké membrány aplikuje chemický roztok, který stimuluje růst buněk.
Pokud je prasklina velká nebo nefunguje hojení bubínku, může lékař doporučit chirurgický zákrok k opravě bubínku, který je nazýván tympanoplastie.
Důležitým aspektem, který je třeba vzít v úvahu, je používání tamponů nebo špuntů do uší při koupeli, zejména u ruptur bubínku.
Pacient by se neměl pokoušet čistit uši bez souhlasu lékaře. Také by se měl vyhnout prudkému foukání z nosu a smrkání.
Pacientovi mohou být předepsány léky proti zánětu a bolesti. Použití teplých zábalů na uši může poskytnout úlevu od bolesti, ale jen do určité míry.
V naší poradně s názvem LÁZNĚ PO OPERACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanna Bukovetska.
Dobry den.Jsem po operaci pravého ramena.Težka ruptura rotatorove manžety. Mám nárok na komplexní lázeňskou péči?Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
O tom, jestli máte nárok na lázně, může rozhodnout pouze posudkový lékař vaší zdravotní pojišťovny. Pro kladné rozhodnutí pomůže doporučení od vašeho ortopéda, kde výslovně uvede, že doporučuje lázeňskou léčbu. Zajistěte si ho a pak u svého praktického lékaře sepište žádost o lázně. Zdravotní pojišťovna rozhodne do 30 dnů.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
V naší poradně s názvem PRASKLEJ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Dobrý den chtěl bych se zeptat na pár otázek čistil sem si uši a najednou v levém uchu jao kdyby někdo vypnul zvuk přestal sem na něj slyšet ale po pár hodinách to bylo lepší a zkoušel sem jestli na něj slyším slyším ale je to jako kdybych měl něco v uchu jako kdyby nějakej špunt a taky když polikám tam jako kdyby tam měl píchavej tlak a taky mě furt v uchu píská jak už teda uvádíte může to být teda prsklej bubínek nebo je možný že to mám jenom poraněné a jestli jo šlo by to vyléčit peroxidem? nebo zahojí se to samo? mám strach z dokout takže se bojím k doktorovi a kdybych tam musel mohlo by to být bolestivé? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle Tomáši vypadá na usazený starý maz, který se vám nahromadil ve zvukovodu a čištěním jste ho upěchoval směrem k bubínku. Maz tam teď začíná způsobovat lokální zánět zevního zvukovodu. Tahle situace se sama nevyléčí. Nejrychlejší způsob, jak se toho zbavit je navštívit lékaře na ušním ( oddělení ORL), který provede výplach a uvolní maz - špunt z ucha ven. Nebolí to ani to není nijak zvlášť nepříjemné. Kdybyste nechtěl k lékaři, tak se můžete pokusit uvolnit ušní maz sám a to výplachem ucha peroxidem vodíku. Kápněte si několik kapek kysličníku do ucha, nechte to zatéct co nejhlouběji do zvukovodu a pozorujte šumění. Dokud šumí tak rozpouští a až přestane, tak ho nechte vytéct z ucha ven. Toto dělejte několikrát za den, až se vám špunt rozpustí a zlepší se sluch. Kdyby vás ucho začalo bolet, tak si ho vytřete vatičkou bohatě namočenou ve višněvského balzámu. Taky aplikujte 3 až 4 krát denně.
Čištění uší tyčinkami nebo ostrými předměty. Ušní bubínek je poraněn, když jsou tyto objekty tlačeny příliš hluboko do zvukovodu.
Náhlý úder do uší nebo hlavy.
Vystavení se hlasitému zvuku nebo výbuchu. Lidé poslouchající stereofonní zvuk o mnoha decibelech jsou náchylnější k prasknutí bubínku, a dokonce i ke ztrátě sluchu.
Chronický problém s Eustachovou trubicí středního ucha, infekce středního ucha.
Nerovnováha externího atmosférického a vnitřního tlaku ucha, k čemuž dochází při stoupání nebo při letu letadlem a může dojít k prasknutí bubínku.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladislava.
prosím o sdělení zda se ještě vyrábí triamcinolon tinktura. Protože můj obvodní lékař ho již delší dobu nemá. Bylo mně řečeno , že se asi nevyrábí .Je to lék který mi jako jediný pomáhá . Nevím čím bych ho měla nahradit. Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Triamcinolon k zevnímu použití je dlouhodobě k dostání jen jako mast nebo jako emulze. Tinktuře se nejvíce blíží kožní emulze, což je hustá bělavá emulze, příjemné vůně, mísitelná s vodou. Používá se na akutní i vysoce svědivé alergické záněty kůže neinfekčního původu, pokud nejsou ve stádiu mokvání nebo tvorby krust. Dále se používá na akutní fáze některých druhů ekzémů, dermatitidy, zánětlivé kožní projevy ve vlasaté části hlavy nebo na ochlupených místech těla. Emulze triamcinolonu taktéž pomáhá na zánět zevního zvukovodu při neporušeném ušním bubínku. Kožní emulze triamcinolon je běžně k dostání v lékárně na lékařský předpis a je bez doplatku.
Příznaky prasklého bubínku mohou být u některých pacientů jasné, ale u některých dojde k odhalení až v případě, kdy přijdou k lékaři s neobvyklým pocitem v uchu.
Náhlá vystřelující bolest v uchu – častý první příznak prasklého bubínku.
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den, vím s naprostou jistotou, že mám prasklý bubínek ( není to poprvé) jde o to, že je to už tři týdny a sluch se zlepšil pouze částečně a chvílemi přetrvává mírná bolest. Tudíž se chci zeptat, zda by se mohlo jednat o infekci, nebo jen o proces hojení?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Při opakovaném prasknutí bubínku se tkáň stává méně hojitelnou a může docházet k prodloužení rekonvalescence. S hojením může pomoci speciální roztok, který se aplikuje na konec zvukovodu. Roztok může aplikovat jen lékař na ORL. Doporučuji navštívit ušního lékaře, protože jde o důležitou věc - hrozí ztráta sluchu a to není nic příjemného.
Základ diagnostiky výtoku z ucha představují anamnéza a klinické vyšetření. Nejdůležitějším vyšetřením pro stanovení diagnózy v oblasti zevního a středního ucha je otoskopie. Co se týče diagnózy v ostatních oblastech ucha, využívají se vyšetření horních cest dýchacích, cest polykacích a hrtanu. Pro zánět zevního zvukovodu je typický bolestivý tlak a zánětlivé změny zvukovodu, v anamnéze pacienta se pak objevuje koupání. Pakliže se jako příčina otalgie (bolest ucha) vyloučí ušní onemocnění, je třeba vyloučit rovněž onemocnění dýchacích a polykacích cest. Orientační vyšetření sluchu prostřednictvím šepotu nebo hlasité řeči může pomoci při posuzování přítomnosti středoušního zánětu, který se vyznačuje mimo jiné nedoslýchavostí.
Otoskopické vyšetření se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu a boltce a jeho okolí, konkrétně se při něm pozoruje postavení boltce, retroaurikulární oblast a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku se zkoumá postavení, barva, transparence a pohyblivost (k tomu slouží pneumatická otoskopie). Pro fyziologický nález je charakteristický šedý konturovaný bubínek s reflexem. Na počátku rozvoje akutního středoušního zánětu dochází k retrakci (vpáčení) bubínku, která je podmíněna negativním tlakem ve středoušní dutině. Nejprve se horizontálně posune rukojeť kladívka, poté dochází k výrazné retrakci bubínku k promontoriu. Když se vytvoří hnisavý sekret, bubínek se vyklene (nejprve v zadní polovině, později i v polovině přední). Typický nález u akutního hnisavého středoušního zánětu: zarudlý, ztluštělý, vyklenutý, netransparentní bubínek s omezenou pohyblivostí. Při vyšetření ladičkovou zkouškou podle Webera pacient lateralizuje zvuk do nemocného ucha.
V některých případech se provádí i mikroskopické vyšetření výtoku z uší.
V naší poradně s názvem PRASKLÝ BUBÍNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomíra.
Dobrý den , přibližně od poloviny července mám zalehlé ucho a při smrkání cítím jak vzduch proudí z ucha. Může se jednat o prasklý bubínek?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle není prasklý bubínek. Vaše příznaky ukazují spíše na vleklý zánět eustachovy trubice, v níž se tvoří tekutina, která trubici roztahuje a potom, právě při zvětšení tlaku při smrkání, je tekutina rozpohybována, což tvoří pocit průchozího bubínku. Nejrychlejší léčbu dostanete v ambulanci ORL, kde prohlédnou ucho i krk a doporučí vhodnou léčbu. Samoléčba nabízí klokaní odvaru ze šalvěje a užívání lichořeřišnice na všechny možné způsoby, ovšem s nejistým účinkem.
Natržená Achillova šlacha se léčí podobně jako její ruptura. Rozdíl je právě v tom, že u natržení, nebyla všechna vlákna šlachy přetržena, a tak lékaři obvykle nohu znehybní prostřednictvím sádry nebo ortézy do doby než dojde k tomu, aby vlákna šlachy opět srostla, což obvykle trvá zhruba 6 týdnů. Během léčby je nutné, aby byla noha zatěžována co nejméně, a proto obvykle pacient v této době využívá k chůzi berle. Po sundání sádry bývá nutná opět rehabilitace, protože za těch několik týdnů svaly na noze oslabily a je potřeba začít s pohybem nohy opatrně, aby se vlákna šlachy zcela nepřetrhla. V některých případech i natržená vlákna šlachy bývají řešena operativně. Natržení Achillovy šlachy je stejně bolestivé jako její ruptura a pokud bolest ani po rehabilitaci při sportu nepřestává, lékaři pak obvykle doporučují daný sport zcela vynechat.
Trauma. Propíchnutí zvukovodu jakýmkoli tvrdým nebo ostrým předmětem může způsobit poranění, které vede ke krvácení z uší. Také nehody, které způsobí trauma hlavy či frakturu lebky mohou způsobit krvácení z uší.
Zánět zvukovodu (otitis externa) – podráždění zvukovodu – může rovněž způsobit silné bolesti a často i krvácení.
Zánět středního ucha – infekce ve středním uchu, která často vede k prasknutí bubínku.
Onemocnění kosti za vnějším uchem.
Pokud jsou ve zvukovodu nebo středním uchu nádory nebo polypy, může se často vyskytovat krvácení z ucha.
Cévní malformace.
Prasknutí bubínku. Kromě ušních infekcí a traumat může být prasknutí bubínku způsobeno hlasitým hlukem a změnou tlaku nebo náhlou změnou nadmořské výšky.
Rakovina zvukovodu je další příčinou krvácení z ucha.
V naší poradně s názvem EUSTACHOVA TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Děkuji za vaší opět uklidňující a pozitivni zpravu.
Na netu jsem pročítala spoustu informací o otitidách a jeji léčbě a jedna z nich je i propíchnutí bubínku a odsátí té tekutiny za bubínkem a popř.vložení vent.trubičky pokud je nefunkční Eust.trubice což je i můj případ.
Jelikož to za 2tydny budu mít již 3měsíce a přechází to chronické fáze tak si myslím jestli by to muj problem nevyřešilo..z chronckych otitid jsou pak mozne komplikace ktere bych opravdu nechtela..
Vy jste se při vašich epizodách takè trápil s tekutinou a vpáčeným bubínkem?
Děkuji a omlouvam se za moje neustálé dotazy...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vpáčený bubínek a přebytek tekutiny ve středním uchu se objevuje při každé obstrukci Eustachovy trubice. Když je trubice jen přiškrcená, jako ve vašem případě, tak skrze ní tekutina stále odtéká, ale nevyrovnávají se tlaky, tím vzniká zastřený sluch, ale vše se vyvíjí bez bolesti. Když je trubice zcela nefunkční, tak se tekutina hromadí ve středním uchu, což způsobuje silnou bolest. A právě v takových případech se přistoupí k propíchnutí bubínku a zavedení drenu. Vás nic nebolí, jen máte utlumený sluch a proto není třeba dělat žádná taková invazivní opatření. Stačí jen vydržet až to přejde a soustředit se na jiné věci, než neustálé sledování své přechodně zhoršené kvality sluchu. Důležité je, abyste uvěřila, že to bez následků jednoho dne přejde.
Častou příčinou výtoku z ucha bývá hnisavý zánět středního ucha. K faktorům způsobujícím zánět středouší patří defekt Eustachovy trubice, která spojuje dutinu ústní se středním uchem. Trubice nemusí být dobře uzavíratelná, v důsledku čehož se bakterie šíří do středouší, kde pak vyvolávají zánět. Během zánětu se ve středním uchu hromadí hnis, u pacienta pozorujeme horečku, silnou bolest ucha, nachlazení. Jestliže se prostor středouší naplní hnisem, dojde k perforaci bubínku a hnis začne vytékat z ucha ven. Při zánětu středního ucha může lékař doporučit takzvanou paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. I pak hnis vytéká z ucha, ovšem pacientovi se velmi uleví.
Příčinou vodnatého sekretu je chronický katar středoušní dutiny. V takovém případě vytéká z ucha vodnatý sekret obsahující hlen a fibrin. Bubínek může být vtažen dovnitř.
Krvavý výtok z ucha může mít několik příčin: například poranění zevního zvukovodu, bubínku i středního ucha ostrým předmětem; okolní zánět, zvláště při chřipkovém zánětu středního ucha. Při úrazech s poraněním spodiny lebeční může z ucha vytékat i mozkomíšní mok.
Obecně výtok z uší způsobují zánětlivá onemocnění středoušní dutiny. Těchto zánětů je celá řada, a to jak akutních, tak i chronických. Pozoruje-li pacient výtok z ucha, měl by navštívit lékaře. U akutních hnisavých středoušních zánětů lékař obvykle provede paracentézu (propíchne ušní bubínek), čímž pacientovi velmi uleví. Proto je zbytečné snášet několik dní úpornou bolest ucha, než hnis bubínek protrhne a kdy navíc dojde k provalení na neurčeném místě a otvor má různou velikost.
Akutní zánět středního ucha propuká obvykle v době onemocnění pacienta infekcí horních cest dýchacích (virového původu – rýma, chřipka), nejčastěji v noci (poloha vleže napomáhá přesunu infekce Eustachovou trubicí do středního ucha). Pro příznaky je typický rychlý a náhlý nástup (bolest ucha, výtok z ucha, horečka, zvracení, průjem). Zánět bývá obvykle oboustranný, avšak stupeň zánětu se může v jednotlivých uších lišit (nezřídka se stává, že jednu noc navštíví pacient pohotovost s jedním uchem a další noc s druhým). Pacienti popisují pocit zalehlého ucha, později pulsující bolest v uchu. Malé děti se projevují bolestným křikem a sahají si na ucho. Bolest roste. Někdy dojde ke spontánnímu prasknutí bubínku ještě před návštěvou lékaře, jindy bubínek propíchne lékař. Perforací bubínku nastane takřka okamžitá úleva od bolesti.
Chronická forma zánětu středního ucha
Chronická forma se od akutní liší nepřítomností horeček a teplot, nebývá bolestivá. Projevuje se pálením či svěděním v uchu, pacienti pociťují zalehlé ucho, praskání a tlak v uchu, šumění, zesílené vnímání vlastního hlasu. Dětští pacienti s chronickou formou zánětu středního ucha bývají často chybně označované jako nepozorné, neposlušné, což je však zapříčiněné jejich nedoslýchavostí, kterou chronický zánět způsobuje. Může se vyskytovat různý druh sekretu.
Při zalehnutí v uších může každému pomoci něco jiného – zkusit můžete polykání, žvýkání žvýkaček nebo aktivní zívání. Pokud však tyto jednoduché triky nepomáhají a pocit zalehlého ucha přetrvává, je vhodné navštívit lékaře s odborností na ORL – otorinolaryngologii (ušní, nosní, krční). Lékaře s touto specializací najdete na každé poliklinice. Poté, co vás lékař řádně vyšetří, zvolí léčbu podle příčiny, která zrovna u vás vyvolává popisované obtíže. Pokud je na vině mazová zátka v uchu, provede lékař šetrné vyčištění ucha, laicky řečeno jej „propláchne“. Zátku se můžete pokusit rozpustit i sami doma – používá se k tomu roztok peroxidu vodíku, který zakoupíte v každé lékárně. Lepší je ale nechat si ucho ošetřit odborníkem, který to provede šetrně a hlavně dostatečně účinně.
Pokud je příčinou zalehlého ucha zánět nosohltanu či běžná rýma, postačí kapky do nosu, takzvané dekongestanty. Jedná se o přípravky, které snižují otok nosní sliznice při jejím zánětu a při rýmě. Dekongestanty jsou navíc i součástí klasických „protichřipkových“ léků, například Paralenu, Coldrexu a podobně. Při používání nosních kapek ale vždy dbejte na pokyny lékárníka nebo si pozorně prostuduje informace v příbalovém letáku, dlouhodobé užívání těchto přípravků totiž může naopak nosní sliznici podráždit, a to vede k prodloužení doby léčby. Zánět středního ucha si vyžaduje speciální léčbu, se kterou není radno příliš otálet. Proto při podezření na zánět středouší vždy raději vyhledejte lékaře. V případě pokročilého zánětu, kdy hrozí protržení bubínku, musí totiž lékař provést takzvanou paracentézu neboli propíchnutí bubínku. To provede sice šetrně tenkou jehlou, nicméně zákrok to není nikterak příjemný. Je ale důležitý proto, aby mohl hnis z postiženého ucha samovolně odtékat. Hnis lékař odsaje, ucho posléze vyčistí a případně předepíše pacientovi antibiotika.
Ušní kapky, roztok obsahující Phenazonum, Lidocaini hydrochloridum monohydricum
Přípravek Otipax ušní kapky se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem: zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, hlavně v počátečním stadiu, zánět ušního bubínku, barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem). Přípravek je určen pro dospělé a děti od 1 měsíce věku.
Nepoužívejte Otipax
Nepoužívejte tyto kapky, jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na léčivé látky nebo na kteroukoli další složku přípravku Otipax.
Nepoužívejte Otipax v případě porušeného bubínku.
Pokud se stavy uvedené v tomto odstavci u Vás vyskytnou teprve během používání přípravku, informujte o tom svého ošetřujícího lékaře. Přípravek není určen pro novorozence (do 1 měsíce věku). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku OTIPAX je zapotřebí
U nemocných s proděravělým nebo se zničeným ušním bubínkem nebo s poškozením stěny středního ucha se přípravek může dostat do prostředí ve vnitřním uchu, kde může způsobit škody. Proto lékař u těchto nemocných může doporučit dodatečná otoskopická vyšetření (vyšetření ucha na ORL oddělení). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE. Léčba přípravkem OTIPAX by neměla přesáhnout 5 dní. Jestliže se po výše uvedené léčbě příznaky onemocnění nezlepší, dojde k jejich zhoršení nebo se vyskytnou nežádoucí účinky, poraďte se o dalším používání přípravku s lékařem.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky
Účinky přípravku Otipax a účinky jiných současně užívaných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Informujte svého lékaře o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době nebo začnete užívat, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. U přípravku Otipax nejsou interakce dosud známy.
Těhotenství a kojení
Poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. O vhodnosti použití přípravku u těhotných nebo kojících žen rozhodne lékař.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Přípravek patří do skupiny léčiv s nepravděpodobným ovlivněním pozornosti. Doporučená doba léčení nemá přesáhnout 5 dní. Maximální denní dávka nemá přesáhnout 12 kapek na bolestivé ucho a den. Jestliže jste použil(a) více přípravku Otipax, než jste měl(a), informujte svého lékaře. Jestliže jste zapomněl(a) použít přípravek Otipax, nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře.
Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Otipax nežádoucí účinky, které se&nbs
Infekce středouší se často objevuje při zánětu horních cest dýchacích. Nejčastější pak u malých dětí (od 3 měsíců do 3 let), ale ani dospělí nejsou výjimkou. Zánět je vyvolaný viry, bakteriemi nebo plísněmi, které se dostanou do zvukovodu. Výjimečně může vzniknout infekce po protržení bubínku úrazem nebo barometrickým tlakem. K podráždění zvukovodu může dojít i při dlouhodobém vystavení chlorované vodě v bazénech (pak mluvíme o takzvaném plaveckém uchu). Do středního ucha zánět prostoupí přes Eustachovu trubici, kterou může zablokovat. Následně dojde k zmnožení původců infekce v dutině středoušní a vytváří se hnis, který tlakem na bubínek vyvolává silné bolesti v uchu a jiné nepříjemné příznaky. Kromě bolesti může nastat též zhoršení sluchu, horečka, u malých dětí i průjem, nevolnost a zvracení.
Bolest ucha je pro dítě velmi nepříjemná a vždy patří do rukou lékaře. Lékaře vyhledejte, je-li bolest v uchu provázena horečkou nad 38 °C, ztuhlostí šíje, silnými bolestmi hlavy nebo sekrecí z ucha; je-li kost za boltcem zarudlá nebo oteklá (jde o komplikaci středoušního zánětu a jsou nutná antibiotika, popřípadě chirurgický zákrok); je-li bolest nebo ztráta sluchu závažná a spíše se zhoršuje; je-li v uchu cizí těleso nebo uniká-li ze středouší vzduch při smrkání.
V případě zánětu středouší se doporučují výplachy zvukovodu, podávání antibiotik, popřípadě se provádí paracentéza – proděravění bubínku.
Ke zmírnění bolestí při zánětu zvukovodu se doporučuje teplý obklad zevně přes ucho (například termofor); při středoušním zánětu je vhodnější studený obklad, který brání rychlému postupu zánětu a rovněž mírní bolest. Nikdy se nesnažte ucho čistit, můžete poranit zvukovod; přenechejte tuto péči odbornému lékaři. Nekapejte také do ucha peroxid vodíku, může naleptat a podráždit zvukovod.
V důsledku dlouhodobé obstrukce trubice (kterýmkoli procesem) vzniká trvalý vysoký tlakový gradient s negativitou ve středouší. V závislosti na jeho stupni a délce trvání a v závislosti na poruše výměny plynů ve středouší (hypoxie a hyperkapnie) může dojít k rozvoji sterilního chronického sekretorického zánětu středouší. Jestliže je vysoký negativní tlak spojen s velkým vpáčením bubínku, mluvíme o atelektáze bubínku. Obě tyto choroby se projeví nedoslýchavostí a často si vyžádají chirurgickou léčbu k úpravě ventilačních poměrů ve středouší a rekonstrukci převodního mechanismu středního ucha. Jestliže se tlakový gradient ještě více prohlubuje, může dojít až k nasávání sekretu z nosohltanu, a tím ke vzniku epizod akutního středoušního zánětu.
Tyto choroby jsou častější u dětí, kdy je tuba kratší, širší a horizontálněji uložena. Často se také na obstrukci spolupodílí obstrukce faryngeálního ústí hypertrofickou adenoidní tkání. U dospělých pak tato choroba může být jedním z prvních projevů nazofaryngeálního karcinomu nebo po radioterapii pro tuto malignitu, kdy vznikají edémy, vazodilatace a slizniční léze v tubě vedoucí k permanentní obstrukci.
Zánět Eustachovy trubice se projevuje pocitem tlumeného poslechu okolních zvuků, pocitem praskání v uchu, zalehlého ucha, klikání nebo šumění v uchu. Dále bolestí v uších a točení hlavy.
Zánět Eustachovy trubice se léčí podle toho, co zánět vyvolalo. V případě bakteriálního zánětu se používají antibiotika. Dále lze použít manévry ke zprůchodnění Eustachovy trubice (pokud není přítomna infekce), nosní kapky ke zklidnění sliznic nebo léky proti alergii. V případě zánětu Eustachovy trubice, který se již rozšířil i do středního ucha, bývá nutné „píchnout bubínek“ a zavést do něj ventilační trubičku. Pokud se zánět Eustachovy trubice neléčí, hrozí přetrvávání potíží a šíření zánětu i do středního ucha.
K otoskopickému vyšetření potřebuje lékař široké ušní zrcátko, které se nazývá otoskop. Je z kovu, a zatímco jeden jeho konec má tvar trychtýře, díky čemuž si může lékař prostor ucha prohlédnout, druhý konec směřující do ucha pacienta je tvořen kovovou trubičkou. Součástí otoskopu je rovněž zdroj světla. Samotný průběh vyšetření není nijak komplikovaný. Pacient se posadí, dívá se rovně a snaží se nehýbat. Lékař nejprve prohlédne zrakem ušní boltec a ústní zevního zvukovodu a následně zatlačí na boltec směrem dozadu a vzhůru, aby se vyrovnalo esovité zakřivení zvukovodu. Díky tomu lze následně do zvukovodu zavést ušní zrcátko a se zdrojem světla (čelní lampa, baterka a podobně) daný prostor prohlédnout. Lékař zavádí nástroje k vyšetření vždy citlivě a krouživými pohyby, takže se ničeho neobávejte. Jak přesně vyšetření probíhá, se můžete podívat tady: ušní vyšetření video.
Nejčastějším důvodem vyšetření na ORL bývá zánět vnitřního ucha, ucpání zvukovodu mazovou zátkou, lokální či plošný zánět zevního ucha či protržení bubínku. Příčina obtíží bývá často neznámá. V případě ucpání zvukovodu mazovou zátkou bývá důvodem nadměrná produkce mazu, někdy také neoptimální anatomická stavba zakřivené části zvukovodu. Zátku pak lékař jednoduše odstraní. Zánět zevního zvukovodu neboli furunkl vzniká v důsledku poruchy mazových žláz v zevním zvukovodu a lékař při tomto nálezu obvykle nasazuje antibiotika. V případě plošného zánětu zevního ucha je postižen celý zvukovod a vyvolat ho mohou plísně, bakterie a další dráždidla. Léčebný postup se pak vždy zvolí v závislosti na příčině zánětu. Zánět středního ucha je častým onemocněním především u dětí, a to kvůli postupu infekce z horních cest dýchacích. Poznat ho lze podle horečky, bolesti či zalehnutí ucha, malé děti si na postižené ucho také lehají a sahají. Zánět středního ucha se léčí takzvanou paracentézou neboli propíchnutím bubínku, v některých případech bubínek sám praskne.
