Pod pojmem ruptura si je třeba představit přetržení či prasknutí Achillovy šlachy, což je velmi bolestivé a vážné onemocnění, které se nedá vyléčit během pár dní. Naopak léčba obvykle trvá několik měsíců a v řadě případů třeba i rok. K ruptuře Achillovy šlachy může dojít na několika místech, nejčastěji se Achillova šlacha přetrhne těsně nad patní kostí, protože v tomto místě je šlacha nejméně zásobená krví vlásečnicemi. K přetržení může dojít ale také v lýtkovém svalu, nebo může být šlacha dokonce odtržená od patní kosti.
Ke kterémukoliv z těchto přetržení Achillovy šlachy může dojít náhle a bez jakéhokoliv varování. Achillova šlacha totiž neobsahuje žádná nervová zakončení, a tak šlacha nebolí, dokud se nepřetrhne (= nenatrhne). K přetržení této šlachy dochází obvykle při nevhodném pohybu při sportu. Některé sporty jsou pro toto poranění rizikovější než jiné. Vesměs ale platí, že větší riziko je u sportů, kde sportovec častěji zničehonic mění směr svého pohybu (například kličky při basketu, fotbalu atd.). K přetržení Achillovy šlachy může dojít jak u profesionálních sportovců, tak i u rekreačních. Častější je toto poranění ale u rekreačních sportovců, kteří se nerozcvičují a nejsou na daný pohyb tak zvyklý. V podstatě se jedná o to, že nevhodnými pohyby a přetěžováním šlachy dojde ve vláknech Achillovy šlachy k různým trhlinkám, které jsou pak příčinou jejího přetržení. Aby k ruptuře Achillovy šlachy nedocházelo je vhodné se před každou sportovní aktivitou pořádně rozcvičit a po sportu provést strečink, provozovat pohyby při sportu správně (při běhu mít správné postavení nohou, dělat stejně dlouhé kroky), pomoc může i dodržování pitného režimu, protože pokud člověk málo pije, tak tělo automaticky do šlach dodává méně tekutin a tím šlachy začnou vysychat a nejsou tak pružné.
- příznaky
Ruptura Achillovy šlachy se pozná obvykle okamžitě, dojde totiž k velmi bolestivému prasknutí, které se projeví i bolestí v lýtku (jako kdyby člověka někdo do lýtka udeřil), zároveň je někdy toto prasknutí také slyšitelné. Toto bolestivé prasknutí někdy provází vznik krevní sraženiny (= modřiny) v místě prasknutí, hematom se ale neobjevuje u ruptury pokaždé. Ruptura Achillovy šlachy se také může projevit viditelnou deformací v místě prasknutí. Ruptura této šlachy může způsobit, že chůze po ruptuře achillovky bude extrémně obtížná, v některých případech i nemožná. V jiných případech ruptura nemusí mít tak drastický průběh.
- léčba
Léčba ruptury Achillovy šlachy je vždy zdlouhavá. Toto poranění navíc vyžaduje rehabilitaci. Obvykle léčba ruptury trvá několik měsíců, ale v některých případech se doba trvání léčby může při
Ve svém příspěvku RUPTURA QUADRICEPSU NA NOZE. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Foukal Jan.
V 66 letech jsem měl úraz pád na dlaždicovou podlahu a došlo k úplnému přetržení šlachy, která váže stehenní sval quadriceps na koleno. Nohu jsem po úraze nezvedl od země. Musel jsem jít do týdne na operaci. Po operaci jsem měl sádrovou dlahu. To trvalo 6 týdnů. Když šlacha, kterou mi přilepili při operaci srostla, mohl jsem začít opatrně s rehabilitací na lůžkovém odd. v nemocnici. Po sundání dlahy jsem nemohl vůbec ohnout koleno. Rehabilitace v nemocnici trvala 3 týdny. Stav se hodně zlepšil. Pak jsem ještě ambulantně 2- 3 krát týdně po dobu dvou a půl měsíce dojížděl na další rehabilitaci. Úraz se mi stal 8.12. a následující rok v květnu jsem byl v pořádku. Celková léčba tedy trvala půl roku. Po částečném rozcvičení kolena mi nejvíc pomáhala motodlaha a šlapání na rotopedu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
stal se mi přesně stejný úraz, jsem po operaci, 6 týdnů absolutně klidový režim, nyní chodím 2 týden na rehabilitace a koleno nemůžu stále ohnout více jak 70 °, navíc už celé bolí že na něj nemůžu ani došlápnout, jsem z toho nešťastný
Obchodní název antibiotik: Ciplox. Ciprinol, Ciprofloxacin
Indikace antibiotik: Používají se na G-infekce, na urosepsi, salmonelu, legionel. pneumonii.
Dávkování antibiotik: Ciplox: perorálně 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Ciprinol: perorálně 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu, nebo 200 – 400 g za 12 hodin nitrožilně pro dospělou osobu
Ciprofloxacin: nitrožilně 200 – 400 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
Účinná antibiotická látka: LEVOFLOXACIN
Obchodní název antibiotik: Levaxela, Levofloxacin, Tavanic
Indikace antibiotik: Používají se na infekce dýchacích cest, infekce měkkých tkání a infekce močových cest.
Dávkování antibiotik: Levaxela + Levofloxacin + Tavanic: perorálně nebo nitrožilně 500 mg za 12 – 24 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
Účinná antibiotická látka: NORFLOXACIN
Obchodní název antibiotik: Gyrablock, Nolicin
Indikace antibiotik: Používají se na léčbu infekcí močových cest.
Dávkování antibiotik: Gyrablock: nitrožilně 1 g za 6 – 8 hodin pro dospělou osobu
Nolicin: perorálně 400 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
Účinná antibiotická látka: PEFLOXACIN
Obchodní název antibiotika: Abaktal
Indikace antibiotik: Používá se při respiračních onemocněních i při infekcích měkkých tkání.
Dávkování antibiotik: perorálně nebo nitrožilně 400 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
Účinná antibiotická látka: MOXIFLOXACIN
Obchodní název antibiotik: Avelox, Moflaxa
Indikace antibiotik: Používají se na pneumonii, na léčbu hnisavé břišní infekce, na léčbu těžkých infekcí měkkých tkání; na léčbu chlamydií, i na léčbu kapavky a antraxu.
Dávkování antibiotik: Avelox + Moflaxa: perorálně i nitrožilně 400 mg za 24 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest hlavy, bolest v kloubech, nevolnost, poškození kloubní chrupavky u dospívajících jedinců, ruptura šlach, závratě, zvracení
V naší poradně s názvem LÁZNĚ PO OPERACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanna Bukovetska.
Dobry den.Jsem po operaci pravého ramena.Težka ruptura rotatorove manžety. Mám nárok na komplexní lázeňskou péči?Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
O tom, jestli máte nárok na lázně, může rozhodnout pouze posudkový lékař vaší zdravotní pojišťovny. Pro kladné rozhodnutí pomůže doporučení od vašeho ortopéda, kde výslovně uvede, že doporučuje lázeňskou léčbu. Zajistěte si ho a pak u svého praktického lékaře sepište žádost o lázně. Zdravotní pojišťovna rozhodne do 30 dnů.
Natržená Achillova šlacha se léčí podobně jako její ruptura. Rozdíl je právě v tom, že u natržení, nebyla všechna vlákna šlachy přetržena, a tak lékaři obvykle nohu znehybní prostřednictvím sádry nebo ortézy do doby než dojde k tomu, aby vlákna šlachy opět srostla, což obvykle trvá zhruba 6 týdnů. Během léčby je nutné, aby byla noha zatěžována co nejméně, a proto obvykle pacient v této době využívá k chůzi berle. Po sundání sádry bývá nutná opět rehabilitace, protože za těch několik týdnů svaly na noze oslabily a je potřeba začít s pohybem nohy opatrně, aby se vlákna šlachy zcela nepřetrhla. V některých případech i natržená vlákna šlachy bývají řešena operativně. Natržení Achillovy šlachy je stejně bolestivé jako její ruptura a pokud bolest ani po rehabilitaci při sportu nepřestává, lékaři pak obvykle doporučují daný sport zcela vynechat.
Chování hemangiomů není doposud pochopeno. Významné zvýšení velikosti bylo prokázáno u jednotlivých pacientů, díky chirurgickému zákroku, který byl u nich nutný. Spontánní ruptura je vzácná a obvykle se vyskytuje ve velkých periferně umístěných nádorech. Traumatické ruptury kvůli tupým poraněním jsou také vzácné. Traumatické prasknutí hemangiomu je nebezpečné a může započít onemocnění jater. Latrogenní prasknutí nebo krvácení z nádoru bylo popsáno v souvislosti s jaterní biopsií a propíchnutím jemnou jehlou, proto byly tyto metody vyšetření ponechány pouze specializovaným pracovníkům.
Selhání mozkového krevního oběhu patří ve většině industriálních států na druhé až třetí místo mezi příčinami smrti. Incidence iktů (ischemických i hemoragických společně) je v České republice dvakrát vyšší než v jiných medicínsky vyspělých státech, pohybuje se okolo 300 případů na 100 000 obyvatel za rok. Ischemické ikty tvoří 80–85 % všech cévních mozkových příhod. Hemoragie (krvácení)se nezávisle na příčině podílí asi na 20 % celkového počtu CMP, 10–15 % připadá na spontánní intracerebrální krvácení a na zbývajících zhruba 5 % se podílí spontánní subarachnoideální nebo intraventrikulární krvácení. Terapeutické možnosti u CMP prodělávají v současné době významné změny, které je vzhledem k akutnosti stavu nutné neustále sledovat a doplňovat dle nejnovějších poznatků. Vedle diagnostického pokroku daného zejména neurologickými aplikacemi nových zobrazovacích metod se podstatně rozšířily i možnosti včasné a účinné léčby.
K cévní mozkové příhodě dochází, když se přívod krve do určité části mozku náhle zastaví nebo sníží, nastává změna funkce té části těla, kterou ovládá postižená oblast mozku. Pokud jakákoli část těla – včetně mozku – zůstane bez zdroje čerstvé krve a kyslíku, její buňky to poškodí, nebo zabije. Ačkoli je poškození některých buněk reverzibilní, smrt mozkových buněk je trvalá a má zpravidla za následek trvalou invaliditu.
Rozeznáváme tři hlavní typy iktu
trombotický – nejčastější, vyvolaný krevní sraženinou, která nedokáže projít tepnou a která už tak bývá zúžena nánosem plaky (tuku) v krevních cévách (obvykle v krku) a tím blokuje průtok krve
embolický – způsobený cirkulujícím kouskem sraženiny, jež se usadí v některé z mozkových cév; sraženina se tvoří na jiném místě v těle, obvykle v srdci, odkud je pak volně unášena krevním řečištěm, dokud neuvázne v některé z malých cév v mozku
hemoragický – jeho příčinou může být ruptura krevní cévy, po níž dochází ke hromadění krve v mozku; to se může stát buď zevnitř v podobě aneuryzmatu, výdutě na zeslabeném místě ve stěně tepny, nebo zvenčí jako následek úrazu hlavy; příčinou aneuryzmat jsou často vrozené vady nebo vysoký krevní tlak; hemoragické cévní mozkové příhody jsou nejzávažnější a mnohdy končí smrtí, naděje na plné uzdravení je menší než u ostatních dvou typů
Natržení či úplná ruptura stehenního svalu je postižení, při kterém jsou přetržena svalová vlákna v důsledku prudkého mechanického pohybu, na něž není sval adaptován. Predisponujícím faktorem je krvácení do svalu (podlitiny), zvýšené napětí svalů, zevní vlivy jako například chladné počasí, přehřátí nebo chybějící strečink (rozcvičení). Postižení je častější u „jednorázových“ sportovců.
Jak poznat natržený stehenní sval
Natržený stehenní sval doprovází bodavá či řezavá bolest, která nutí k přerušení pohybu, rychlý rozvoj křečí, lokální otok, lokální pohmatová bolestivost (při pohmatu vyšetřující osobou), někdy viditelný hematom, částečná až úplná ztráta funkce plněná daným svalem, hmatná štěrbina, hmatná zatuhlina (rezistence) jako důsledek zkrácení svalu.
V případě, že dojde k prasknutí menisku, má postižený při úrazu pocit lupnutí v koleni, většinou ho doprovází velká bolest, objevuje se výpotek a otok celého kolena.
U nevelkého prasknutí se dá v ojedinělých případech obejít bez operace. Meniskus se totiž nehojí moc dobře. Navíc hrozí, že se bude postupem času ruptura zvětšovat. Z operativních metod se nejběžněji využívá artroskopie. Odtržená část menisku může být přišita, nebo odstraněna. Po maximálně dvoudenní hospitalizaci začnete rehabilitovat. Rehabilitace bývá poměrně rychlá a už po šesti týdnech je možné začít sportovat.
Potermínové těhotenství se vyskytuje pouze u 0,5 až 7 % těhotných žen, často je to věc dědičná. Častěji přenášejí ženy obézní, dochází u nich častěji jak k indukci porodu, tak i k císařským řezům. Po 42. týdnu těhotenství se do určité míry zvyšuje riziko zhoršení funkce placenty (je možnost udělat vyšetření průtoků krve), velkého plodu (a dystokie ramínek při porodu) a klesá množství plodové vody. Při vyčkávacím postupu může dojít nakonec stejně k indukci, porod může být dlouhý a komplikovaný či zakončený císařským řezem, může dojít k poškození děložního čípku a poporodnímu krvácení. Nicméně miminko i placenta tělu matky ve většině případů signalizují, kdy má k narození dojít, nejsou-li přítomny fyzické či psychické potíže spontánního počátku porodu.
Vyčkávací postup i indukce porodu nejsou – stejně jako jakákoliv jiná lidská činnost – bez rizik. Porod by se měl indukovat po zvážení aktuálního zdravotního stavu těhotné ženy a plodu a jen tehdy, kdy jsou pro to jasné medicínské důvody a očekávané přínosy převyšují možná rizika. A samozřejmě poté, co se žena na základě řádného podání informací (což se často neděje) o možných rizicích vyvolávání porodu a také rizicích vyčkávacího postupu rozhodne pro indukci. Těhotná žena by měla být před pokusem o vyvolání porodu vyspaná, odpočatá. S indukcí porodu by se mělo začínat ráno. Děložní čípek by měl být takzvaně zralý (Bishopovo skóre 6 a vyšší). Během vyvolávání porodu může žena jíst a samozřejmě i pít.
Při indukci porodu po ukončeném 41. až 42. týdnu těhotenství se v porovnání s vyčkávacím přístupem snižuje riziko úmrtí miminka (to je ale i při vyčkávání velmi nízké), vdechnutí smolky a císařského řezu (nemusí platit u prvorodiček). Pravděpodobnost využití jednotky intenzivní péče pro miminko je při vyvolání porodu a při vyčkávacím přístupu stejná. Pokud se ale vyvolává porod u nepřipraveného děložního čípku, rizika indukce mohou být vyšší než při zvolení vyčkávacího postupu.
Různé metody vyvolávání porodu s sebou nesou rizika pro matku, dítě, průběh porodu i kojení. Indukce porodu vede k omezení pohyblivosti ženy během porodu a obvykle je nutné stav miminka a činnost dělohy sledovat pomocí kardiotokografu. Zvyšuje se také riziko komplikací (například hyperaktivita dělohy, ruptura dělohy, stres a hypoxie plodu) a dalších zásahů do průběhu porodu. Pokud dojde k nadměrné činnosti dělohy, lze k jejímu utlumení nasadit betamimetika.
Alavis MSM + Glukosamin sulfát je osvědčená kombinace látky MSM a glukosamin sulfátu pro správnou funkci kloubů, svalů, vazů, šlach a kostí. Produkt je vhodný zejména pro podávání mladým psům a psům malých plemen. Na trhu je i přípravek Alavis™ MSM + Glukosamin sulfát se složením vylepšeným o hydrolyzovaný kolagen a vitamin C.
Doporučuje se u štěňat a mladých psů pro správný vývoj pohybového aparátu a dále u psů každého věku při nemocech kloubů, kostí a svalových úponů a pro jejich prevenci. Jedinečná kompozice tohoto přípravku vykazuje výrazný účinek proti bolesti a zánětu. Protizánětlivý účinek látky MSM je výrazně podpořen olejem z brutnáku lékařského, boswelií, kurkumou a zázvorem.
Alavis MSM + Glukosamin sulfát podávejte při těchto kloubních onemocněních:
Glukosamin sulfát: Glukosamin hraje významnou roli v metabolismu chrupavky. Stimuluje buňky chrupavky (chondrocyty) k syntéze proteoglykanů (základních stavebních složek chrupavky) a je hlavním substrátem pro jejich vznik. Glukosamin je aktivně přijímán chrupavkou. Podávání glukosaminu zpomaluje rozvoj už vzniklých degenerativních změn chrupavky.
MSM – methylsulfonylmethan: Je látka obsahující organicky vázanou síru, která působí na zpevnění vazů a šlach, potlačení zánětu a bolesti a na regeneraci a relaxaci svalů. Dále vykazuje silné antioxidační a jiné pozitivní účinky a je jedinečným zdrojem sirných sloučenin, které v organismu pozitivně působí, a to zejména v poškozené kloubní chrupavce.
Olej z brutnáku lékařského: Je bohatý na nenasycenou mastnou kyselinu gama-linolenovou, která vykazuje pozitivní vliv na průběh zánětlivého postižení kloubů a přispívá zejména ke zlepšení stavu při zánětlivém postižení kloubů.
Hydrolyzovaný kolagen: Je hlavní bílkovinou kloubní elastické chrupavky, kde zabezpečuje její pevnost, pružnost a odolnost. Kolagen obsažený v přípravku ALAVIS™ MSM + Glukosamin sulfát je hydrolyzovaný, což znamená, že je enzymaticky štěpen na menší část
Jejich používání by kromě kontraindikovaných případů mělo být preferováno před oxytocinem. Mezi nejčastěji používané prostaglandiny ve světě patří PGF 2 alfa (v České republice pouze při indukci potratu ve 2. trimestru těhotenství), PGE 2 (dinoproston ve formě tabletek Prostin, gelu Prepidil nebo pesaru Propes), PGE 1 (misoprostol, není v České republice registrován, je rizikovější z hlediska vzniku nadměrné činnosti dělohy a abnormalit srdečního tepu plodu). Prostaglandiny se při zralém děložním čípku zavádějí přímo do něj, nejlépe za děložní branku pod vak blan (pak stačí třetinová dávka). Není-li to možné, děložní hrdlo je málo otevřené, pak do zadní klenby pochvy. Použití prostaglandinů zvyšuje riziko hyperstimulace dělohy, stresu a horšího zásobení plodu kyslíkem a císařského řezu, je tedy nutné monitorování pomocí kardiotokografu. Po císařském řezu je použití prostaglandinů nevhodné, v takovém případě se v případě nutnosti volí klasická indukce, tedy amniotomie následovaná infuzemi oxytocinu. Rovněž se prostaglandiny nemají používat při astmatu, tuberkulóze, glaukomu a ulcerózní kolitidě těhotné ženy.
Oxytocin
Přirozený oxytocin se uvolňuje do těla ve vlnách a současně se závisle na tom uvolňují endorfiny a jiné hormony. Pokud dostává rodička oxytocin pomocí infuze, tedy uměle a kontinuálně, vyvolané kontrakce jsou obvykle větší, silnější a četnější, mají jiný průběh než přirozené kontrakce. Oxytocin by měl být použit pouze tehdy, pokud je děložní čípek zralý. I takzvaný oxytocinový zátěžový test je ve svém důsledku prakticky pokusem o vyvolání porodu. Reakce konkrétní ženy na infuzi oxytocinu je ovlivněna hlavně její citlivostí na oxytocin a jen velmi málo souvisí s jeho dávkou. Po použití oxytocinu často dochází ke snížení průtoku krve dělohou a následnému stresu a hypoxii plodu, nižšímu Apgar skóre po porodu, nutnosti použít umělou plicní ventilaci, resuscitaci a jednotku intenzivní péče pro miminko, a tedy k separaci maminky a miminka. Může dojít i ke zranění miminka během porodu, dystokii ramínek, pohmoždění nervů krku a hlavy, kdy se stává, že je narušen sací a polykací reflex. Z důvodu možného horšího zásobení plodu kyslíkem je plod monitorován. Kardiotokografické vyšetření je spojeno s připoutáním rodičky na lůžko, což snižuje její schopnost vypořádat se s kontrakcemi přirozeně a s více bolestivými stahy bude matka pravděpodobně žádat prostředky proti bolesti, například epidurální analgezii, jejíž použití s sebou nese další rizika, jako jsou delší trvání druhé doby porodní, podání oxytocinu pro urychlení porodu a zesílení kontrakcí, nízký krevní tlak matky, po
