Už jste asi slyšeli tento zvláštní název... Patří zelenině, která má svůj původ v Jižní Americe. Možná jste se setkali i s jinými názvy, jako například mexická okurka, paprikookurka, okurka pepřenka, divoká okurka, dutá okurka či korila. Pěstovat tuto liánovitou rostlinu lze i v našich podmínkách. Jako zelenina je u nás ačokča stále vedena spíše v kategorii kuriozit. Kdo ji však jednou pěstoval, rád se k ní vrací. Její plody (i listy) je možné konzumovat jak za syrova, tak i jako součást tepelně upravených pokrmů. Zajímavé jsou i léčebné účinky ačokči. Neváhejte tedy a pusťte se do jejího pěstování. Právě květen je ten nejvhodnější čas pro její vysazení.
Co je to ačokča
Ačokča (latinsky Cyclanthera pedata, lidově paprikookurka) je rostlina patřící do čeledi tykvovitých. Pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se nejen tam, ale i v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Evropě je ačokča téměř neznámá. Tato jednoletá, popínavárostlina má plody připomínající svým tvarem lusk, které chutnají jako paprika s okurkou a hráškem dohromady. Je třeba ji pěstovat u plotu, zdi nebo u opory, protože má tenké stvoly, roste bujně a v našich podmínkách dosahuje výšky 3–5 metrů. Lze ji pěstovat všude tam, kde se daří melounům, okurkám a tykvím. Pro rodinu běžně vystačí 4 rostliny. Rodí od konce června až do zamrznutí. Rostlina je prvním větším mrazem zničena.
Ačokča kvete drobnými bílými, nažloutlými nebo nazelenalými květy, které rostou ve skupinách po deseti až dvaceti. Rostlina je oboupohlavní, nejdříve se objeví počátkem července samčí květy a o něco později samičí, z nichž se potom vytvoří očekávané „okurčičky“. Plody dozrávají od konce července a jsou světle zelené, ukryté v paždí listů. Konzumují se ve velikosti 3–10 cm, větší jsou už tuhé. Denně lze sklidit z jedné rostliny 10–12 plodů. Plody ačokči připomínají lusk nebo papriku, jsou ovšem větší (zralé mohou být 10–20 cm dlouhé) a na konci zašpičatělé. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Jakmile začnou smetanově zbarvená semena tmavnout, plody již nekonzumujte. Plně uzrálá semena slouží na jaře k předpěstování sazenic, nebo je můžete v teplejších polohách vysévat koncem dubna přímo na záhon. Listy mají velikost 6 až 14 cm, jsou laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované, dají se konzumovat obdobně jako špenát. Plody se používají do čerstvých salátů, podobně jako okurka, vaří se, dusí, pečou, grilují a také je lze sterilovat, optimální je sladkokyselý nálev, nebo sušit (využití v léčitelství). Plody ačokči můžete několik dní uchovávat v chladu (v lednici).
Ve svém příspěvku NEHTY ROSTOUCÍ JAKO STŘÍŠKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Dobrý den, prosím o radu, dceři, které je 23let začal růst cca před rokem nehet na prsteníčku ruky jakoby to byla střecha - od lůžka ke konci nehtu zdvihající se uprostřed, nyní se jí to objevovilo i u sousedního prostředníčku. Řeší to částečným spilováním, ale pokud by to chtěla srovnat, dostane se pod nehet.
Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Wikipedie rukolu popisuje jako středně vysokou, bohatě větvenou a olistěnou bylinu se světle žlutými květy, čímž vlastně charakterizuje jediný druh rodu, který v České republice roste - roketu setou (Eruca sativa).
Výskyt
Druh pochází ze Středozemí a navazujících oblastí v jihozápadní Asii a Makaronézii. Vyrůstal jako plevelná rostlina v porostech obilnin i lnu a byl s jejich semeny rozšířen až na indický subkontinent a do jihovýchodní Asie, jižní Afriky, Severní Ameriky a také do Austrálie. Upřednostňuje teplé a suché klima, vzrostlá rostlina však snese suchý mráz do -4 °C. Vyrůstá nejčastěji na místech ovlivněných lidskou činností, a pokud se dostane do výživné zeminy, odmění se mohutným růstem. V Česku je roketa setá hodnocena jako poměrně mladý, nepříliš rozšířený neofyt, poprvé byla v české přírodě zaznamenána v roce 1900. V devatenáctém století byla z oblastí okolo Středozemního moře dovážena do českých zahrad, kde se začínala pěstovat jako pochutina, a odtud unikala do volné přírody.
Taxonomie
Tato variabilní rostlina je původně známa jako Eruca vesicaria s více poddruhy. Poddruh Eruca vesicaria subsp. sativa rostoucí ve střední Evropy z ní byl ale vydělen a uznán samostatným druhem Eruca sativa.
Popis
Roketa setá je jednoletá, lysá nebo jen řídce chlupatá rostlina, jejíž přímá a obvykle rozvětvená lodyha rostoucí z tenkého vřetenovitého kořene dorůstá průměrně až do výše 60 cm. Listy mají světlezelenou barvu a vyrůstají jak v přízemní růžici, tak i na lodyze. Jsou dlouhé 7 až 15 cm a široké od 3 do 5 cm. Bývají jednoduše až dvojitě lyrovitě peřenoklané, křídlaté, vejčité segmenty mají zubaté nebo laločné a na vrcholu jsou tupé nebo okrouhlé, lodyžní listy bývají i přisedlé. Různotvarost listů je poměrně veliká.
Čtyřčetné oboupohlavné květy, velké v průměru 15 až 20 mm, vyrůstají na stopkách a tvoří hroznovité květenství (postupně se prodlužující) s poměrně málo květy. Úzce obkopinaté, opadavé, vzpřímené kališní lístky bývají 8 až 11 mm dlouhé, mají bílý lem a vnitřní jsou u báze mírně vyduté. Obvejčité korunní lístky s dlouhým nehtem a zářezem na vrcholu jsou velké 15 až 22 mm, jejich barva je žlutá s fialovým žilkováním a postupně bělají. Šest tyčinek je čtyřmocných, nektarové žlázky jsou čtyři. Rozkvétají v červnu až srpnu, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou obvykle na tlustých stopkách vzpřímeně vyrůstající čtyřhranné nebo elipsoidní šešule 20 až 30 mm dlouhé, někdy šavlovitého tvaru, se zobákovitou části bez semen. V pouzdrech jsou ve dvou řadách hnědá až načervenalá kulovitá hladká semena, velká asi 2
V naší poradně s názvem SARKOIDIZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JOSEF.
Jak ovlinuje kakao sarkoidozu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pacienti se sarkoidózou často trpí hyperkalcemií (přebytek vápníku v krvi). Ukazatelem je C-reaktivní protein (CRP) v krvi. Pokud jsou hladiny CRP vysoké nebo rostoucí, je třeba věnovat pozornost jeho snížení pomocí léčby sarkoidózy a také používáním tradičních doplňků. Kakao nebo tmavá čokoláda má mnoho prospěšných kardiovaskulárních a protizánětlivých účinků, ale mimo to má i vysoký obsah oxalátů a fosfátů a proto se nedoporučuje pro nemocné sarkoidózou nebo pro pacienty ohrožené ledvinovými kameny.
Centella asiatica / pupečník asijský / gotukola je popínavá rostlinka rostoucí v horkých bažinatých oblastech Indie, Srí Lanky, Číny, Austrálie, jižní Afriky a rozšířena je také po celé jihovýchodní Asii. Využívá se hojně v přírodní medicíně a při omlazujících terapiích. Rostlina má tisíciletou pověst omlazujícího přípravku a používá se tak jako prostředek k prodloužení života a ke zvýšení mentální svěžesti.
Rostlina obsahuje tyto účinné látky: vitamín C a B, karotenoidy, flavonoidy, alkaloidy, glykosidy, steroly, tanin (kyselina tříslová), sacharidy, anorganické soli, kyselina aspartová, glycin, glutamin, alfa-alanin, fenylalanin, nasycené mastné kyseliny.
Ve svém příspěvku JAK ZAMASKOVAT ALKOHOL V DECHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milča.
Rychlé a hluboké dýchání. To je způsob, kterým můžete ovlivnit dechovou zkoušku na přítomnost alkohlu v krvi. Rychlé a hluboké dýchání je jedna z nejúčinnějších metod, jak snížit obsah alkoholu v dechu. Rychle proudící vzduch totiž plíce od alkoholových výparů mírně vyčistí. Podle odborných testů se tak dá snížit obsah alkoholu v dechu až o 20 procent. Efekt trvá ale jen několik sekund. Je třeba prodýchávat opravdu zhluboka, ale decentně, abyste na sebe při kontrole neupozornili a policistům tak nebylo na první pohled jasné o co se snažíte...
Podle posledních poznatků je vhodné se vymluvit na právě nedeávné a opakované použití ostřikovače skel. Směs do ostřikovačů obsahuje alkohol a ten se při stírání předního skla dostává větráním do vozu a zvyšuje hladinu alkoholu v dechu. Řidič má v tomto případě právo před dechovou zkouškou se hluboce prodýchat na čerstvém vzduchu, aby jakoby výpary z ostřikovače vydýchal. Tohoto práva je možno využít právě když víte, že jste před jízdou pili a potřebujete snížit hladinu alkoholu v dechu. Takže bezprostředně před dechovou zkouškou a přímo před policisty pětkrát hluboce nadechnout a vydechnout a potom hned se stejnou razancí nafoukat do alkoholového testeru.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vavřín se ve své domovině ve Středomoří vyskytuje obvykle jako strom dorůstající poměrně značných výšek, roste však pomalu. Pěstuje se pro svoje dekorativní stálezelené vonné listy. Dříve se vavřín používal jako výzdoba při slavnostních příležitostech, například na věnce. Zejména staří Římané a Řekové se vavřínovými věnci zdobili při vítězných bitvách a sportovních zápasech. V dnešní době je pro nás vavřín kromě dekorativního účelu nepostradatelný v kuchyni.
Rostlina tvoří vejčité kožovité listy sytě zelené barvy, které jsou na okrajích mírně zvlněné. Listy jsou silně aromatické a s oblibou se používají jako koření – bobkový list. Rostlina tvoří nenápadné květy vyrůstající z paždí listů. Žluté květy se objevují v červnu. Po odkvětu se tvoří černofialové bobule. Semena se sklízejí na konci podzimu, jakmile plně dozrají. Ve Středomoří se ze semen lisuje jedlý olej. Jako koření se používají pouze listy, a to jak čerstvé, tak sušené. Čerstvé listy vydrží v mikrotenovém sáčku několik dní. Před použitím je raději nakrájíme. Jinak listy sušíme na suchém, tmavém místě. Po usušení listy ze stonků odtrháváme. Můžeme je použít celé nebo drcené.
Vavřín má rád prosluněná místa, tam se mu bude doopravdy dařit. V létě je náročný na dostatek vláhy a hnojiva. I přesto nechte zeminu mezi zaléváním vyschnout. Na půdu není rostlina náročná a snáší dobře i vápenaté půdy. K opravdu dobrému růstu ale potřebuje kyprou a výživnou zeminu. Nenechte se však zmást Středomořím, kde vavřín může působit dojmem rychlerostoucí bezproblémové dřeviny, opak je pravdou. Třebaže rostlina vyžaduje pravidelnou zálivku, má kořeny citlivé na přemokření. Zvláště při pěstování v květináči nezapomeňte na silnou drenážní vrstvu, protože pokud rostlině uhnijí kořeny, tak se s tím jen těžko vyrovná. Dalším parametrem je výživná, ale propustná zemina. Toho docílíte přídavkem perlitu nebo drobného štěrku.
S dobrým prospíváním rostliny bezesporu souvisí řez. Velmi slabé nebo naopak silné větve obrážejí nepříliš ochotně a mnohdy vytvoří pouze 1 až 2 nové výhony. Na to myslete při tvarování, kdy nenechte rostlinu nasadit příliš starého dřeva. Tak snadno dostanete stálezelený keř nebo stromek, vavřín má totiž dobrou regenerační schopnost a snese i hluboký řez.
Pokud chcete vavřín namnožit, jde to celkem jednoduše. K množení se využívají vrcholové řízky, které mají alespoň 3–6 lístků. Umisťujeme šikmě seříznuté sazenice po více kusech do květináčů. Nejideálnější podmínky jsou kolem 25 stupňů Celsia, kdy dokáže skvěle zakořenit. Vavřín se ale množí i ze semen nebo odkopky vzrostlejších keřů.
Z chorob je vavřín náchylný na plísňové onemocnění, takže jej m
Ve svém příspěvku JAK RYCHLE SE ŠÍŘÍ SVRAB? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den. Udělalo se mi několik ohnisek vyrážky po těle, vypadá to na svrab (zdvojené pupínky, svědění atd), i když ne v místech typických pro svrab. Mám to na rameni, v oblasti kostrče a na podbřišku, také na jednom kotníku. Teď je víkend, ihned v pondělí se chystám k lékaři. Některé vyrážky už mám delší dobu a nenapadlo mne, že by to mohl být svrab, protože se to nešíří moc rychle. Nevíte někdo, jak rychle se svrab po těle rozšiřuje? Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vilcacora je světle hnědá popínavárostlina, mylně považována za liánu. U násady každého páru listů se nacházejí trny připomínající drápek. Díky tomu je rostlina nazývána „Kočičí dráp”. Vilcacora obsahuje alkaloidy (celkový obsah 0,15–0,46 %, stanoveno HPLC), pentacyklické oxindolové alkaloidy: isomitrafylin, isopteropodin, mitrafylin, pteropodin, speciofylin, unkarin F; tetracyklické oxindolové alkaloidy: isorhynchofylin, rhynchofylin; glykosidicky vázané alkaloidy: 5alfa-karboxystriktodisin; heteroyohimbanové pentacyklické alkaloidy: akuammigin; heteroyohimbanové tetracyklické alkaloidy: hirsutein, hirsutin, korynanthein, dihydrokorynanthein; pyridino-indolo-chinolizidinové alkaloidy: angustin, angustolin; deriváty kyseliny chinovikové, deriváty kyseliny ursolové a oleandrové; steroly: beta-sitosterol (60 % z celkového obsahu sterolů), kampesterol, stigmasterol; flavanové deriváty: epikatechin, procyanidiny A1, B1, B2, B4.
Díky těmto alkaloidům se jedná o dokonalý prostředek aktivující imunitní systém, s neobyčejně příznivými účinky. Vilcacora je tím, co v současnosti hledají lidé dbající o vlastní zdraví a chtějící si uchovat mládí a dobrou kondici co nejdéle.
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Kotlář.
Dobrý den, otče,
rád bych se prosím zeptal, zda jsou nějaké bylinky na léčbu mastocytózy u miminek (4 měsíce). Jde o autoimunní reakci - kožní projevy po celém těle. Pupínky se rozšiřují. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mastocytóza znamená abnormální hromadění žírných buněk (mastocytů) v kůži. Žírné buňky mají významnou úlohu při alergické reakci - způsobují ono typické zčervenání pokožky. Nejčastější projev
mastocytárního onemocnění u dětí je urticaria pigmentosa. Ve většině případů je omezená pouze na kůži. Tvoří až 75 % všech mastocytóz. Začíná mezi 3.–9. měsícem věku dítěte. Klinický obraz je charakterizován světle hnědými plošnými papulami až makulami v průměru 1–5 mm. Jak vypadá urticaria pigmentosa je možné vidět tady: https://www.google.cz/image…
Obvykle toto onemocnění samo vymizí, než dítě dospěje do puberty. Zatím nemáme konkrétní lék na mastocytózu - neumíme ji doposud léčit. Ani pradávné báby bylinkářky nenašly vhodnou bylinky k léčbě. Z tohoto důvodu se léčí pouze projevy, které se tlumí pomocí antihistaminik a lokální léčby kortikoidy. Ovšem nejlepší léčba je žádná léčba a proto je nejvíce užitečné omezit iritující faktory, podněcující žírné buňky k aktivitě. Mezi iritující faktory u malých dětí patří především stres, náhlé rychlé změny v teplotě okolí a určité potraviny.
Stres se u takto malých dětí jednou za čas objeví, ať děláme, co děláme. Když už k tomu dojde a následkem bude vzplanutí mastocytózy, tak je zde připravena pomoc ve formě antihistaminik a kortikoidů, které rychle zahladí následky a dítě pak zase může rychle fungovat jako dříve.
Změna teploty okolního prostředí nastává například při plavání dětí ve studené vodě. Nebo při saunování a následném ochlazení. Nebo při vypití velkého množství ledového nápoje naráz.
Potraviny, které dráždí žírné buňky jsou: arašídy, vlašské ořechy, lískové ořechy, čokoláda, jahody,
maliny, banány, ananas, exotické ovoce, korýši, alkohol, rajčata, ostrá koření a vaječný bílek. Dále sem také patří ryby v konzervách, plody moře, víno, fermentované sýry, uzeniny a nakládané kysané zelí.
Omezením těchto spouštěčů se uklidní i mastocytóza a nebude vidět. Nakonec pak úplně vymizí nástupem dospělosti.
