Rýmovník. Rostlina, o níž polovina lidí nikdy neslyšela, a druhá půlka na ní nedá dopustit, pro její léčivé účinky. Říká se, že kdo to s ní zkusí, tak na ní nedá dopustit, protože tato nenápadná a zároveň i nenáročná rostlinka má opravdu všestranné využití.
Jak rýmovník popisuje wikipedie
Nejčastějším zdrojem informací je pro většinu lidí internetový portál wikipedie.cz. při zadání pojmu "rýmovník" do vyhledávače tohoto portálu, vyběhne stránka o rostlině s názvem "molice", není se třeba ale ničeho děsit a hledat, kde se stala chyba. Rýmovník je jiné označení pro některé druhy této rostliny (často se stává, že se tak označují všechny druhy rodu molice). Molice (latinský název této rostliny je plectranthus) se také nazývá jako moud a řadí se k rostlinám z čeledě hluchavkovitých. Existuje asi 350 druhů této rostliny, které se nacházejí na různých částech světa, například v Africe, jižní Asii, na ostrovech Pacifiku a i na Madagaskaru. Molice mají společné to, že dorůstají výšky kolem jednoho metru, jejich lodyha má čtvercový průřez, oválné zoubkované listy a jejich květy mají nafialovělou barvu.
Mezi nejznámější druhy patří nepochybně Plectranthus amboinicus z východní Afriky, jehož listy se mohou používat v kuchyni jako náhrada oregána. Dalším známým druhem je Plectranthus argentatus. Právě tento druh molice je v Čechách nejvíce označován jako rýmovník, protože jeho listy pomáhají nejen při rýmě, ale i při dýchacích potížích. Molice jsou oblíbené i jako okrasné rostliny, nejčastěji se jedná o druhy Plectranthus forsteri a Plectranthus parviflorus. Pěstuje se také rýmovník purpurový, který se využívá jako odpuzovač komárů (stejně jako rýmovník se užívá i k inhalování).
Rýmovník = Plectranthus argentatus
S rýmovníkem se nejčastěji v domácnostech setkáváme na světlých místech mimo přímé slunce. Starat se o rýmovník není nijak náročné. Je třeba jej jen jednou za rok přesadit a příliš ho nepřelévat. Příznakem, že má rýmovník příliš vody, je, že mu začnou černat listy. V takovém případě je třeba přestat rostlinu tak zalévat. Rýmovník se navíc dost rychle rozrůstá, takže je vhodné jeho listy nějak zpracovat, aby nepřišly "nazmar".
V naší poradně s názvem RÝMOVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Fivebrová.
Užívám VARFARIN na ředění krve.ptámse zda mohu rýmovník.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rýmovník (Plectranthus argentatus) je zeleno stříbrná bylina a její lístky obsahují vitamín K. Když užíváte Warfarin, tak nesmíte nárazově zvyšovat nebo snižovat příjem vitamínu K. Takže lístky rýmovníku byste neměla jíst. Můžete však používat rýmovník k inhalaci, tinkturu z rýmovníku i mast. Čaj a sirup z rýmovníku raději vynechte. Pokud chcete mít jistotu, jak rýmovník u vás účinkuje společně s Warfarinem, tak si při pravidelném užívání rýmovníku nechte každý desátý den změřit INR (quickův test srážlivosti krve).
Rýmovník se používá na léčbu dýchacích problémů nejen u dětí, funguje stejně dobře i u dospělých. K uvolnění intenzivní vůně stačí list rýmovníku promnout v ruce (vůně je cítit i bez promnutí, ale po něm se rostlinné aroma zvýší). Všeobecně se doporučuje inhalovat látky z lístků rýmovníku při rýmě i nachlazení. Rýmovník pomáhá také na astma, kdy se doporučuje lístky ponořit do nádoby s vodou a nechat je v noci na topení, aby se po celou noc postupně uvolňovala vůně z této rostliny. Rýmovník je dobré mít doma v místnostech, kde se lidé často pohybují, protože rýmovník neustále uvolňuje slabou vůni a díky tomu se v nich lépe dýchá.
Rýmovník se používá nejen na rýmu, ale i třeba na bolest hlavy, horečku, kašel, nachlazení i zánět průdušek. Pomoci může třeba odvar z jednoho (čerstvého!) lístku rýmovníku. Účinky má prý rýmovník i na léčbu žaludečních křečí, vysokého krevního tlaku, ledvinových a žlučníkových kamenů, kolik, průjmů i otoků. Výluh z listů této rostliny může posloužit i k léčbě oděrek, spálenin i záděr u nehtů. Při léčbě rýmy není ale vždy potřeba louhovat list rýmovníku, obvykle stačí třeba jen list rýmovníku uštípnout a čichat k němu, nos se tak stejně dobře uvolní. Navíc list rýmovníku neuvadá hned, chvíli to trvá, a tak list déle vydrží. Stejně tak se dá dětem před spaním "potřít" polštář rozdrceným lístkem rýmovníku, aby se jim v noci lépe dýchalo (nebo prostě jen ho položit vedle jejich hlavy). Některé maminky potírají dětem i trička jako takovou prevenci, když jdou do školky. Stejně tak může rýmovník sloužit jako domácí repelent (proti hmyzu stačí rýmovník, jako odpuzovač koček a psů je vhodnější plectranthus caninus), anebo koření v kuchyni.
V naší poradně s názvem CO JE MSM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek .
MSM je organická síra a obsahují ji aminokyseliny methionine a cysteine, které jsou běžně dostupné v přírodních potravinách, jako je maso a mléčná syrovátka. Prvotním zdrojem MSM jsou některé bakterie a řasy, které vypouštějí MSM do vzduchu. To se pak prostřednictvím deště dostane do půdy a odtud přes rostliny do potravního řetězce. Čisté MSM se extrahuje z biologických zdrojů pomocí náročné chemické technologie v domácích podmínkách neproveditné.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
msm:
ch3-so2-ch3
se vyrabi prumyslove - viz wikipedie
nabizi: 4fitness.cz
dodava telu siru, zmensuje bolestivost kloubu a svalu.
Nesnasi se s salicilaty (nevim jak moc)
Řecký eukalyptus, kubánské oregano, španělský tymián, indický brutnák, nebo třeba molice. Ve všech případech se jedná o bylinu z čeledi hluchavkovitých s latinským názvem Plectranthus, respektive o rýmovník. Rýmovník poznáte lehce nejen podle silných dužnatých listů, hustě a souvisle porostlých stříbrnými chloupky, ale také podle velmi intenzivní specifické vůně, která připomíná směs kafru, máty, meduňky a eukalyptu.
Rýmovník je nenáročná rostlina, která potřebuje jen dostatek světla. Přes zimu je ideální umístit květináč na parapet okna, kam alespoň část dne svítí slunce. V létě pak rostlině dopřejte letnění na terase, balkonu nebo venkovním parapetu, aby měl šanci se bohatě rozrůst. Rýmovník miluje teplo, a proto mu nesvědčí průvan a dlouhodobější pokles teploty pod 12 stupňů. Nebezpečné je i větrání. Naopak mu bude svědčit suchý horký vzduch, takže se nebojte ho umístit i na parapet nad radiátorem. Co se týká zálivky, zcela dostačující je, když rýmovník zalijete jen tehdy, když je substrát opravdu suchý.
Rýmovník přesaďte ihned, jakmile si ho přinesete z obchodu. Každý rok na jaře ho pak přesazujte pravidelně. Odmění se vám tím, že se rozroste. Jako zeminu použijte dobře propustnou směs s vyšším podílem písku a umístěte rostlinu do květináče s odtokovým otvorem. Rýmovník nemá rád přílišnou vlhkost. Na dno proto ještě před přesazením nasypte například kamínky. Také se nebojte rýmovník pravidelně zaštipovat, aby se rozkošatěl.
V naší poradně s názvem RÝMOVNÍK PRO DĚTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak staré děti mohou využívat sirup z rýmovníku? Všude uvádíte, že je pro děti vhodný, ale nedočetla jsem se od kolika let popř. měsíců.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rýmovník můžete podávat dětem starších 12 měsíců. Pro malé děti ve věku rok a více se rýmovník dává žvýkat jako celý list přímo do úst. Také se s úspěchem aplikuje jako čaj z rýmovníku, kdy se do vroucí vody o objemu 2 hrnků dají 4 lístky rýmovníku a vše se vaří do doby, než se vyvaří polovina vody. Pak se nechá trochu vychladnout, osladí se medem a nechá se dítěti popíjet.
Ingredience: 5 lístků rýmovníku, 0,2 l vody, 1 lžička medu
Postup: Několik lístků dobře omyjte a přelijte převařenou, mírně zchladlou vodou. Doslaďte medem a pijte co nejteplejší.
Jak často pít čaj z rýmovníku
Neexistuje stanovená doporučená frekvence pití čaje z Coleus amboinicus (také známého jako rýmovník nebo mexická máta). Zatímco někteří lidé jej užívají pro jeho potenciální zdravotní přínosy, existuje jen omezený vědecký výzkum jeho bezpečnosti a účinnosti, zejména pokud jde o konzumaci čaje.
Faktory, které je třeba zvážit
Individuální tolerance
Někteří lidé mohou být na rýmovník citlivější než jiní a vyšší dávky nebo častá konzumace mohou vést k nežádoucím účinkům.
Potenciální nežádoucí účinky
Rýmovník může způsobovat gastrointestinální potíže, jako je průjem, nevolnost nebo zvracení, zejména při vyšších dávkách.
Nedostatek výzkumu
Neexistuje dostatek klinických studií, které by se konkrétně zabývaly účinky pití čaje z rýmovníku, což ztěžuje stanovení optimálního nebo bezpečného dávkování.
Doporučení
Začněte s malým množstvím
Pokud čaj rýmovník zkoušíte poprvé, začněte s malým množstvím a sledujte, jak vaše tělo reaguje.
Naslouchejte svému tělu
Věnujte pozornost všem nežádoucím účinkům nebo nepohodlí a podle toho upravte svou konzumaci.
Poraďte se s lékařem
Než začnete rýmovník používat ve svém jídelníčku, zejména pokud máte zdravotní problémy nebo užíváte léky, je nejlepší se poradit s lékařem nebo bylinkářem.
Používejte jej jako koření
Rýmovník se běžně používá jako dochucovadlo při vaření. Můžete jej tímto způsobem zařadit do svého jídelníčku, aniž byste se museli starat o konkrétní dávkování.
Stručně řečeno, ačkoli se rýmovník používá v lidovém léčitelství k různým účelům, neexistuje stanovená frekvence pití jeho čaje. Začněte s malým množstvím, věnujte pozornost reakci svého těla a poraďte se s lékařem o individuálních doporučení.
Rýmovník je pokojová rostlina čeledi hluchavkovitých (rod Plectranthus). Má vzhled podobný listům kopřivy. Zázrak jménem rýmovník se vyznačuje velmi silnými a dužnatými listy, které smyslně voní po meduňce a mátě (i kafru), a má blahodárné účinky při rýmě a nachlazení. Aroma, které vylučuje, rovněž odpuzuje nežádoucí hmyz, jako jsou mouchy, komáry, mšice nebo moli. Funguje i jako přírodní repelent. Existuje nespočet odrůd této zázračné rostliny. Ty se mohou lehce lišit tvarem listů, jejich strukturou a barvou. Nejrozšířenější jsou šedozeleno- a zelenolisté druhy, vyskytuje se ale i panašovaný list. Setkat se můžete také s různými názvy této rostliny, od mexického a řeckého eukalyptu, přes moud, kubánské oregano až po molici – okrasný druh a velmi známá převislá balkónová rostlina s lesklými nebo bíle lemovanými listy. Rod Plectranthus má svůj původ v teplejších částech Afriky, Madagaskaru, Asii, Austrálii a na tichomořských ostrovech. V našich zeměpisných šířkách nejčastěji narazíme na rýmovník Plectranthus argentatus, takzvaný citrónový rýmovník Plectranthus species „Carveza-n Lime“ neboli kubánské oregano „Skeeter Scatter“, a také na druh vhodný k inhalování – moud purpurový (Plectranthus purpuratus) nebo na mexický eukalypt Plectranthus amboinicus.
Rýmovník je rostlina z rodu teplomilných bylin z čeledi hluchavkovitých. Vyskytuje se převážně v Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech Pacifiku. Charakteristickými znaky jsou výška okolo metru, lodyha s čtvercovým průřezem, oválné zoubkované „chlupaté“ listy a bleděmodrá nebo nafialovělá barva květů.
Latinský název je Plectranthus, v ČR mu vedle rýmovníku říkáme také molice nebo mexický eukalypt. Je to velice nenáročná rostlina, za dostatek světla a mírnou zálivku se vám odvděčí hned několikanásobně.
Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z pár lístků rozlámaných v ruce. Pomáhá i astmatikům. Při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích se doporučuje pít odvar z 1 listu na 1 hrneček. Výluh mírně dezinfikuje, léčí i drobné ranky a spáleniny. Příjemné mírné aroma této rostliny odpuzuje hmyz, takže se často používá i jako odpuzovač komárů, much a molů. Voní jako meduňka s mátou dohromady, možná trochu připomíná kafr. Má velmi silné dužnaté listy, které prakticky nelze usušit, i po utržení jsou stále svěží a vlhké.
Rýmovník je na pěstování velmi nenáročná rostlina. Měli bychom mu dopřát dostatek světla, ale zároveň ho chránit před ostrým poledním sluncem. Zalévat bychom ho měli opravdu s mírou, zvláště v zimě. Uškodit mu lze přelitím nebo průvanem či přísunem mrazivého vzduchu při větrání. Na jaře nezapomeňte rostlinku přesadit, občas ji přihnojte a několikrát do roka zaštípněte, aby si udržela pěkný tvar. Rozmnožovat ji můžete řízky, které zapícháte do písčité zeminy a přikryjete sklenicí. Nebo můžete zkusit výhonek nechat pustit kořínky ve vodě. Rýmovník má malé nenápadné kvítky, které se objeví v zimních měsících na velice krátkou dobu (zhruba na týden). Zkušení pěstitelé doporučují květy včas odstřihnout.
Léčivé účinky má dužnatý list. Pouhým jemným dotykem se z listů uvolňuje vonná silice, která léčí projevy rýmy a astmatu. To ale není zdaleka vše. Odvar připravený v poměru jednoho lístku na jeden šálek se používá vnitřně při bolestech hlavy, horečce, kašli, rýmě, nachlazení, zánětu průdušek, malárii, ale také vysokém krevním tlaku, vysoké hladině cholesterolu, žaludečních křečích, jaterních poruchách, ledvinových a žlučníkových kamenech, střevních kolice, průjmu, odčervení střev a dezinfekcích zažívacího traktu. Je významným pomocníkem při otocích končetin a odvodňování organismu. Skvěle také uvolní zduřelou nosní sliznici.
Možná to ani netušíte a raději byste použili lístky aloe, ale rýmovník pomáhá hojit rány. Stačí omýt půl hrnku lístků a zalít převařenou, mírně vychladlou vodu. Zcela zchladlým nálevem pak můžete potírat rány, včetně ekzému. Větší rány můžete na noc zabalit. Vylouhované lístky položte na ránu a jemně ovažte obvazem. Zbytek odvaru můžete dát do aromalampy a nechat jím provonět celý byt. Zevně lze výluhem ošetřit lehké popáleniny, drobné oděrky, pohmožděniny, poranění kůže.
V kuchyni se dají nasekané listy přidávat jako koření zejména k jehněčímu a zvěřině, ale také hovězímu nebo drůbežímu masu.
Velmi příjemné a účinné je i běžné oťukávání a očichávání rostliny, rovněž je možné rozemnout lístek mezi prsty a inhalovat.
Rýmovník lze využít jako přírodní repelent. Jeho pronikavá vůně totiž odpuzuje mouchy i komáry. Není nic jednoduššího než ho zasadit mezi kvetoucí letničky a dát za okno, kterým nejčastěji větráte. Zkuste jej ale i jako klasický repelent, který příjemně voní a nedráždí jako chemií nabité spreje. Budete potřebovat: 1 hrnek lístků rýmovníku, 1/2 litru vody, 1 lžíci bílého vinného octa. Postup je velmi jednoduchý. V rendlíku svařte vodu, odstavte a přisypte rýmovník. Ten nechte louhovat až do vychladnutí odvaru, nejlépe však do druhého dne. Následně odvar sceďte a přidejte ocet. Repelent uskladněte v ledničce a použijte před každým výletem do přírody. Stříkejte zejména na nohy.
Rýmovník můžete samozřejmě využít i k přípravě domácího sirupu, který uleví od rýmy a kašle, chutná v čaji, vodě i sifonu, ale i namazaný na pečivu s máslem nebo třeba v ovesné kaši.
Rýmovník jako léčivou rostlinu lze pěstovat jako běžnou pokojovou a v létě jako balkónovou rostlinu. Její vzhled je poněkud nekompaktní, takže se musí často zastřihovat. To však vůbec nevadí, protože její nadzemní část, tedy stonky i lístky, využijeme pro naše zdraví, a to hned několika způsoby! Bylina je hojně využívána pro své protizánětlivé a protiplísňové vlastnosti. Navíc báječně chutná.
Rýmovník purpurový pěstujeme jako rostlinu vhodnou k inhalování. Obsahuje totiž vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů.
Rýmovník purpurový je potřeba pěstovat jako přenosnou rostlinu, kterou v říjnu odneseme do světlých prostor s teplotou 8–12 °C. Přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat.
Rostlina stále rychle dorůstá, můžete tak pravidelně stříhat její vonné lístky, které nastříháte/natrháte a umístíte tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Samotná rostlina je vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě a prokazatelně se díky ní lépe dýchá ve vytápěných místnostech.
Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z několika lístků rozemnutých v dlani. Pomáhá i astmatikům.
Rýmovník je běžně k sehnání, nejedná se o těžce dostupnou rostlinu. I cena rostlinky je velmi příznivá, pohybuje se v desítkách korun (obvykle kolem 50,- Kč). Rýmovník se navíc dost rychle rozrůstá, takže není problém si další rýmovník vypěstovat sám.
Jazyk je svalový orgán nacházející se v dutině ústní. Jeho sliznice je kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož četné výběžky (papily) dodávají jazyku zvláštní matný vzhled. Wikipedie uvádí, že u člověka velká ohebnost jazyka ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí. Svaly jazyka vytvářejí celou hmotu jazyka a dají se rozdělit na vlastní svaly jazyka (intraglosální) a vnější svaly jazyka (extraglosální). Často se tvrdí, že se jedná o nejsilnější sval v těle, ničím to však není podloženo. Kromě toho, že neexistují objektivní kritéria, podle nichž by se síla svalu dala měřit, není jazyk ani jen jedním svalem.
Na Wikipedii se dále dočteme, že jazyk obsahuje mnoho chuťových receptorů, kterým se říká chuťové pohárky. Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, slanou, kyselou a hořkou. V dnešní době je uznávána i další, pátá chuť, a to umami, a hovoří se o dalších.
Z údajů Wikipedie vyplývá, že karcinom (z řeckého karkinôma) je nádorové onemocnění vycházející z epitelu, například z vrstev kůže či sliznic, jde tedy o nádory z tkání ektodermálního či entodermálního původu. Označení rakovina se původně vztahovalo pouze na karcinomy, dnes se však v běžném jazyce rozdíl stírá. Většina karcinomů pochází z krycího epitelu nebo žlázového epitelu. Karcinomy tvoří cca 80 % maligních nádorů.
Wikipedie charakterizuje tento vitamín následovně: B-komplex je souhrnné označení pro vitamíny skupiny B. Jsou to ve vodě rozpustné vitamíny, nezbytné pro správné fungování metabolismu. Hlavním zdrojem vitamínů skupiny B jsou kvasnice, maso, sýry, celozrnné obiloviny (také jáhly), luštěniny a ořechy. Objevitelem vitamínu B byl polský biochemik Kazimierz Funk (nalezl jej v roce 1912 v otrubách rýže). B-komplex je také někdy obchodní označení vitamínového komplexu, který ale většinou všechny vitamíny s označení B neobsahuje.
Vitamíny nejsou: adenin, inositol, cholin, kyselina lipoová ani kyselina pangamová - jejich označení jako vitamín je zastaralé. Rovněž amygdalin není vitamín; jedná se o kyanogenní glykosid a rostlinný toxin obsažený v semenech některých rostlin.
Wikipedie uvádí, že Lázně Bělohrad (německy Bad Bielohrad) je nevelké podkrkonošské lázeňské město ležící v okrese Jičín, zhruba 16 km východně od Jičína. Jejich katastrální území má rozlohu 421,30 ha. Žije zde přibližně 3 700 obyvatel [2]. Městem protéká potok Javorka, procházejí jím silnice II/284 a II/501 a také železniční trať 040 Chlumec nad Cidlinou – Trutnov.
Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, kde byla vystavena kamenná tvrz, která měla bílé zdi a poddanými byla nazývána Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad. Bělohrad byl v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad.
Historie
Dle Wikipedie vlastnil na počátku 17. století některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna a roku 1643 přešlo panství na Viléma Laboye z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství do majetku rodiny Valdštejnů a za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých, provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Roku 1722 (2. května) povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak. V polovině 19. století byl významným vlastníkem některých částí Max Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. K velkému rozmachu lázeňství došlo až za vlády hraběnky z Assenburgu, která panství koupila od Dormitzerů. Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnice. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.
Pamětihodnosti uvedené Wikipedií:
Barokní zámek – na místě původní tvrze postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Na zámku byla v roce 2018 započata rekonstrukce a přestavba, a tak není přístupný široké veřejnosti. Později by zde měly vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory [3]. Za zámkem je park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník K. V. Raise a jako galerie. Nedaleko oranžérie je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva – symbol městského znaku. Při severozápadním nároží zámku roste památný strom – Bělohradský buk.
Léčivou částí je list. Při rýmě je dobré vdechnout vůni z lístků rozemnutých v dlani. Odvar z 1 listu rýmovníku na 200 ml vody se popíjí při vysokém tlaku, horečnatých stavech, jaterních chorobách, astmatu, kašli, křečích zažívacího traktu, cholesterolu a srdečních potížích. Výluh z rýmovníku lze použít na drobné ranky a spáleniny, urychluje hojení, odstraňuje ledvinové a žlučové kameny.
Rýmovník navíc z místnosti, ve které je pěstován, odhání svým aromatem (jako meduňka s mátou dohromady) hmyz, působí například proti komárům, mouchám nebo molům.
Bylinu je možné také využívat v gastronomii, ačkoliv se na ni často zapomíná. Používá se především při pečení jehněčího nebo hovězího masa, je ideální také pro přípravu marinády. Obecně lze rýmovník používat všude tam, kde se běžně využívá šalvěj. Zvláštní vůně i chuť mohou výsledný pokrm zajímavým způsobem ozvláštnit.
Sehnat tuto rostlinu rozhodně není problém. Spolu se sazeničkou dostanete i řadu rad a tipů, jak co nejlépe využít její blahodárné účinky například na dýchací cesty.
Rýmovník je možné zakoupit v některých květinářstvích nebo na internetu, kde je nabídek velké množství. Cena rostliny se pohybuje kolem 40 korun.
