SADBA PISTÁCIE je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Věděli jste, že pistácie je zhruba 10 m vysoký a asi 30 m široký keř, který kdysi nejspíše divoce rostl již před 9000 lety v suchých oblastech střední a západní Asie. Udává se, že čím zelenější plod, tím je kvalitnější. Jádro je ještě obaleno červenou slupkou, která se snadno odlupuje a má charakteristicky nasládlou chuť. I samotné jádro je nasládlé chuti a má typickou vůni. Zmínka o pistáciích se objevuje již v Bibli. Jákob je přinesl svým synům jako jednu z potravin na cestu do Egypta, kde měli nakoupit obilí pro hladovějící Palestinu.
Pěstování pistácií
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT KYSELINU MOČOVOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zbynek.
Můžete mi prosím zodpovědět otázku zdali je možná konzumace pistáciových oříšků děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ořechy obecně mají vysoký obsah mono a polynenasycených tuků, které mají protizánětlivé účinky. Mandle, makadamové ořechy, pekanové ořechy, pistácie a vlašské ořechy také snižují LDL (špatný cholesterol). Při dně můžete jíst 1 polévkovou lžíci ořechů obden.
Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.
Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.
Ve svém příspěvku MORINGA OLEJODÁRNÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emil.
Existují květy morginy i v jiných barvách? Jakého stáří se dožívá strom? ( V našich podmínkách). Je choulostivější než keř fík, nebo pistácie? Dá se využít i kůra? Děkuji předem za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejznámější formou pistácií jsou pražené solené oříšky, které lze přímo sníst. Z pistácií ovšem můžete mimo jiné připravit mnoho lahodných pokrmů, a to z nesolené formy, přičemž si jádra zachovávají všechny své výživné látky, které v nich jsou přirozeně obsaženy.
Pistácie jsou dobře stravitelné oříšky s jemnou konzistencí. Mají svou typickou chuť, která skvěle doplní téměř každé jídlo. Jsou vhodné také při redukčních dietách, protože zasytí již v malém množství. Obsahují mnoho látek důležitých pro lidský organismus. Z těch nejvýznamnějších jsou to železo a měď, které se dobře vstřebávají spolu s vitamínem C, takže je dobré jíst pistácie společně s ovocem. Pistácie mají v průměru 55 % olejů, 20 % bílkovin a 15 % cukrů, čímž se řadí mezi mimořádně cenné potraviny.
Mezi nejvíce doporučované doplňky při dně patří bromelin. Omega-3 mastné kyseliny z rybího tuku nebo lněného oleje snižují hladinu zánětlivých leukotrienů, které poškozují tkáň. Zánět pak zmírňují vitamíny C a E. Flavonoid kvercetin zase snižuje hladinu kyseliny močové a lépe se vstřebává, užívá-li se zároveň s bromelinem. Při akutních záchvatech se doporučuje Nimesil či Aulin (obsahují stejnou účinnou látku). Někomu pomáhá Diclofenak. Velmi účinný je i Enzycol.
Enzycol DNA tob. 100 + 40 je doplněk stravy určený pro osoby se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi. Obsahuje unikátní kombinaci nazývanou Multi Clean UPTM komplex – je složen z extraktu kyselé višně, celerových semínek, pistácie a kurkuminu. Svým složením Enzycol příznivě působí na stav zdravé hladiny kyseliny močové v krvi.
Enzycol obsahuje:
kurkumin – omezuje bolestivost kloubů
extrakt z pistácie (Pistacia vera) – omezuje tvorbu kyseliny močové
extrakt z višně obecné (Prunus cerasus) – příznivě ovlivňuje záněty pohybového aparátu
extrakt z celeru miříku (Apium graveolens) – příznivě ovlivňuje poruchy metabolismu kyseliny močové
vitamín C – napomáhá k normální tvorbě kolagenu, který je důležitý pro správnou funkci chrupavek a kostí
Pro rychlejší nástup účinku se užívají 4 tobolky denně (2 ráno a 2 večer) do polevení příznaků.
Při pravidelném užívání se doporučují 2 tobolky denně (1 ráno a 1 večer) po dobu 2–3 měsíců. Léčebnou kúru se doporučuje opakovat alespoň 2x ročně.
Tobolky se užívají na lačno, minimálně 20 minut před jídlem či 30 minut po jídle, a zapíjí se vodou.
1 tobolka Enzycolu DNA (605 mg) obsahuje:
extrakt z višně 200 mg
extrakt z pistácie 160 mg
extrakt ze semen celeru 150 mg
kurkumin 25 mg
vitamín C 20 mg
stearan hořečnatý 20 mg
dietní vlákninu 30 mg
Dle recenzí uživatelů je tento potravinový doplněk účinný a je pomocníkem při léčbě onemocnění dnou.
Pistácie stejně jako i další druhy ořechů a semen jsou ke každodenní konzumaci pro těhotné ženy velmi vhodné právě svým nutričním složením. Je však třeba dávat si pozor na kvalitu výrobku (například případné plísně) a je dobré je konzumovat raději čerstvé a nesolené.
Pistácie ve 100g obsahují 60 mikrogramů vitamínu K. Tudíž se mohou při léčbě warfarinem konzumovat s obezřetností.
Nízký obsah vitaminu K mají např. mandle, makadamové a para ořechy, dále ořechy vlašské a pekanové.
Doporučení: Účelem antikoagulační léčby je snížení krevní srážlivosti. Skladba potravin v jídelníčku má být taková, aby nebyl celkovým obsahem a nevyváženým příjmem vitamínu K (někdy též nazýván vitamín „protikrvácivý“) rušen účinek nastaveného dávkováni antikoagulačních léků. Perorální antikoagulancia jsou velmi užívanou skupinou léků, mezi nejčastější patří Warfarin. Cílem diety při antikoagulační léčbě je zajistit stabilní příjem vitaminu K a zabránit jeho nadměrnému příjmu potravou. Vitamín K je široce zastoupen.
Nízký obsah vitaminu K mají např. mandle, makadamové a para ořechy, dále ořechy vlašské a pekanové.
Vyšší obsah vitaminu K mají především ořechy kešu, lískové a pistácie. Tyto druhy konzumujte spíše výjimečně.
Ořechy a semena jsou důležitou součástí pestré, vyvážené stravy. Dodávají tělu zdraví prospěšné tuky, obsahují i bílkoviny, vlákninu a celé spektrum vitaminů a minerálních látek. Příkladem jsou vitaminy skupiny B, především thiamin a vitamin B1, jehož nedostatek způsobuje únavu a narušuje funkci nervů a srdce. Dále antioxidačně působící vitamin E, železo, selen, mangan, hořčík atd. Pozor však na jejich vysoký obsah tuku. Ořechy a semena obsahují ve 100 g až 90 % tuku! Pokud tedy chcete hubnout, pečlivě sledujte snědené množství, protože sníst sáček ořechů znamená přijmout cca 2 800 kJ a vyčerpat tak více než denní doporučený příjem tuků.
I když jsou ořechy a semena zdraví prospěšná, nelze je jíst bez omezení. Jedna porce by měla být o váze 25 – 30 g. Optimální je sníst týdně do 100 g ořechů nebo semen.
Zdravé, silné a dobře otužené sazenice jsou předpokladem vysoké a kvalitní úrody. Vhodným termínem výsevu je proto konec února až polovina března, mezi zahrádkáři je vžitý termín „na Josefa“. Osivo vysévejte nejlépe do sadbovačů o velikosti buněk 5 x 5 cm. Možný je i plošný výsev do okenních skleníčků, ale po vytvoření třetího listu je nutné rostlinky po jedné rozsázet. Optimální teploty pro vývoj sazenic jsou ve dne 18–24 °C a v noci 14–16 °C. A aby se rostliny nevytahovaly, potřebují přes den dostatek světla. Ideální je, pokud máme možnost pěstovat sadbu ve vytápěném skleníku. Asi deset dní před výsadbou ven snižujeme teplotu v noci až k 10 °C i méně, aby se rostliny otužily. Dobře vyvinutá sadba by měla mít výšku 20–25 cm a měl by už být viditelný základ květenství na prvním vijanu. Na výsadbu do volné půdy je čas, když odezní jarní mrazíky (zhruba ve druhé polovině května). Rostliny není nutné sázet příliš hluboko, kořenový bal by se neměl při výsadbě dostat hlouběji než 10 cm, protože v době výsadby je ještě zem nevyhřátá a studená. Rostlinu vysazujeme šikmo tak, že zeminou zahrneme ještě asi 10–15 cm lodyhy. Rostlina na této části vytvoří další kořenový systém, který později umožní lepší příjem živin a vody. V průběhu vegetace rostlinám pravidelně vyštipujeme boční výhony a jediný hlavní výhon vyvazujeme k opěrné konstrukci.
Inulin obsažený v potravinách je syntetizován na oligofruktózu. Inulin je jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže lidský organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Enzymová hydrolýza inulinu přirozenými endoglykosidázami rostlin, takzvanou inulasou neboli β-1,2-fruktan fruktanohydrolázou, poskytuje oligofruktany.
Oligofruktóza je obsažena v níže uvedených potravinách.
Topinambur
Topinambur se především pěstuje pro využití hlíz jako suroviny na výrobu fruktózového sirobu. Kvůli příznivému poměru fruktózy a glukózy po hydrolýze inulinu se doporučuje zpracovávat hlízy od října do prosince. Chuť syrových hlíz je nevýrazná. Po přechodu prvních mrazíků se chuť dotváří a hlíza se stává specificky nasládlou. Syrové hlízy se využívají jako součást zeleninových salátů, lze je používat do polévek a dušených jídel. Hlízy se například mohou nastrouhané přidat v podílu cca 10 % ke strouhaným bramborům při přípravě bramboráků nebo brynzových halušek. Sušené plátky lze přidávat do přesnídávkových směsí se zvýšeným obsahem vlákniny nebo do výrobků typu müsli. Dále je možné topinambury využít na výrobu dřeně, která se používá v pekařství a cukrářství.
Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou lodyhou dosahující výšky až 120 cm, tuhou, obvykle větvenou, lysou nebo krátce štětinatě chlupatou. Přízemní listy tvoří růžici kracovitě peřenoklaných zubatých listů, lodyžní lístky jsou podlouhle kopinaté a slabě zubaté. Úbory mají 3 až 4 cm v průměru a jsou barvy modré, vzácněji růžové až bílé. Květní úbory mají jazykovitý tvar. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud také zřejmě vznikl český název rostliny. Kořen je válcovitě vřetenovitý, tuhý, jindy řepovitě ztlustlý a dužnatý. Plody jsou obvejcovité nažky bez chmýru s korunkou štětinek na horním konci. Pro pěstování čekanky se doporučují půdy výhřevnější s dobrou zásobou živin, ne však půdy těžké a kamenité. V těžké půdě se kořen při sklizni láme, protože je křehký. V zemi tak zůstává 15–20 % hmoty kořene, a to má dva negativní důsledky. Kořen roní šťávu, což jednak zhoršuje jeho technologickou jakost a jednak ulomené kousky kořene obrážejí a zaplevelují pozemek v příštím roce. Čekanka je nenáročná na předplodinu. Optimální jsou obiloviny a brambory, ale není vhodné sít čekanku po kukuřici, slunečnici, hořčici a řepce. Výsev se doporučuje na konci dubna, kdy teplota půdy dosahuje asi 10 °C. Rostlina je citlivá na mrazíky. Výsevová vzdálenost se doporučuje 60–80 mm s n
Mezi potraviny, které obsahují vápník, patří mléko a mléčné výrobky, fazole, ořech - zejména mandle a pistácie, také kostnaté ryby jako sardinky a určitě také listová zelenina. Listová zelenina, která obsahuje vápník je kapusta, čekanka a čínské zelí. Některé potraviny, jako je pomerančový džus a sójové mléko, můžou být obohaceny o vápník.
Arašídy a ořechy (například vlašské ořechy, lískové ořechy, mandle, kešu, pekanové ořechy nebo pistácie) mohou působit jako alergeny a vyvolají alergickou reakci organismu. Pokud přijdete do kontaktu s něčím, na co jste alergičtí, buňky ve vašem těle uvolňují látku zvanou histamin. Histamin způsobuje rozšíření cév v tkáních, což má za následek například zúžení průdušek (astma), kopřivku a podobně.
Arašídy (podzemnice olejná) nejsou ořechy, ale luštěniny – rostou pod zemí, zatímco ostatní ořechy rostou na stromech. I přesto je řadíme v souvislosti s alergií mezi ořechy.
Alergie na ořechy se začíná projevovat už u malých dětí. První alergickou reakci je možné pozorovat již ve věku od 14 měsíců až do dvou let. Na rozdíl od jiných potravinových alergií, jako je alergie na mléko, je málo pravděpodobné, že se v dospělosti této alergie zbavíme. Statistiky uvádějí, že jen asi jeden z pěti lidí se zbaví alergie na ořechy v dospělosti.
Jestliže jste alergičtí na arašídy, je možné, že se budete muset vyhnout i konzumaci jiných druhů ořechů. Totéž platí i v případě alergie na ořechy. Druhy ořechů, kterým je třeba se vyhnout:
mandle
para ořechy
kešu
kaštan jedlý
lískové ořechy
makadamové ořechy
pekanové ořechy
piniové oříšky
pistácie
vlašské ořechy
Důležité je také dávat pozor na to, zda nejsou ořechy součástí jiných potravin. Zejména se může jednat o tyto potraviny:
pečivo
čokoládové bonbony
sladkosti (zmrzlina, mražené dezerty, pudinky a horká čokoláda)
obiloviny (müsli)
celozrnné pečivo
energetické tyčinky
med
omáčky
saláty a zálivky
Velmi důležité je vyvarovat se některých potravin i při vaření. Doporučuje se důkladná kontrola etiket na potravinách, aby nedošlo k alergické reakci, jelikož se mohou různé druhy ořechů objevit i v másle, různých pastách (potravinových), oleji, mouce nebo v různých extraktech.
DASH strava obsahuje převážně ovoce, zeleninu, nízkotučné mléčné výrobky a celozrnné výrobky. Také jsou v této stravě zahrnuty luštěniny, drůbež a ryby, zároveň malé množství masa, tuků a sladkostí. Dalo by se říci, že se jedná jen o malý obsah nasycených tuků, které jsou potřebné pro celkový tělesný tuk a cholesterol.
DASH dieta se skládá z:
6 až 8 porcí obilovin denně – včetně těstovin, rýže, obilí a chleba.
4 až 5 porcí zeleniny –zdroj vlákniny, vitamínů. Nejčastěji se konzumuje brokolice, brambory, mrkev nebo rajčata. Velmi vhodná je syrová zelenina.
4 až 5 porcí ovoce – zdroj vlákniny, hořčíku, draslíku, vitamínů a mnoha dalších minerálů.
2 až 3 porce nízkotučných mléčných výrobků (sýry, jogurty, mléko). Tyto výrobky jsou bohatým zdrojem na vápník, bílkoviny a vitamín D.
6 porcí ryb, drůbeže nebo libového masa. Maso je bohaté na bílkoviny, vitamín B, zinek a další živiny. Důležité je, aby při konzumaci masa bylo konzumováno i ovoce a zelenina.
4 až 5 porcí ořechů, semen a luštěnin. Tyto potraviny jsou bohaté na bílkoviny, draslík, hořčík, vlákninu, fytochemikálie a další nepostradatelné živiny. Velmi vhodná jsou slunečnicová semínka, fazole, hrách, čočka, mandle, arašídy a pistácie.
2 až 3 porce tuků a olejů. Lidské tělo potřebuje tuk pro správnou absorpci důležitých vitamínů a živin. Pro zdravý imunitní systém musí být konzumováno i dostatečné množství tuků.
Až 5 porcí sladkých bonbónů. Při této dietě se člověk nemusí vzdát sladkostí. U této diety je důležité, aby byl jen omezen jejich přísun.
Alkohol. Při této dietě je vhodné, aby muži konzumovali jen dva drinky denně a ženy jen jeden.
některé mléčné výrobky – plísňové sýry, měkké sýry
maso – játra
Doporučená denní dávka je pro kojence 25–35 mikrogramů, pro děti 50–100 mikrogramů, pro dospělého 150–200 mikrogramů, pro těhotné ženy 400–600 mikrogramů a pro kojící ženy 280 mikrogramů kyseliny listové denně.
Množství kyseliny listové (v µg) na 100 g množství uvedené potraviny:
žito – 60;
slunečnicová semínka – 227;
hrách – 65;
brokolice – 71;
červená řepa – 109 (pozor, barví moč!);
špenát – 194;
mandle – 58,7;
čočka – 433;
pistácie – 58;
zelí – 43;
kukuřice – 45,8;
chřest – 128;
lískové ořechy – 71,8;
sója – 375;
pšenice – 41;
pórek – 64;
arašídy – 240;
fazole – 388;
oves – 56;
hlávkový salát – 136;
avokádo – 62.
Dobrým zdrojem jsou také vnitřnosti a vejce. V mase, rybách, mléku a mléčných výrobcích je obsah kyseliny listové relativně nízký.
Kyseliny listová je rozpustná ve vodě, je termolabilní (= zvýšením teploty se rozkládá) a citlivá na světlo. Během zpracovávání potravin a jejich skladování je nutné počítat se ztrátami, u monoglutamátů až do 70 %, u polyglutamátů okolo 50 %. Celkové ztráty z potravin se pohybují v rozmezí 10–70 , v průměru okolo 35 %.
Pokud kyselinu listovou sníte ve smíšené stravě, do těla se dostane přibližně 50 % toho množství kyseliny listové, kterou jste snědli (zbytek vyjde stolicí); synteticky vyrobená kyselina listová (monoglutamát) se do těla vstřebá prakticky celá.
