Nutrie pochází původně z jižní poloviny Jižní Ameriky, kvůli kožešině a masu je chována téměř na všech kontinentech, v mnoha zemích však nutrie z kožešinových chovů unikly a založily divoké populace. V současné době divoce žijící nutrie obývají kromě Antarktidy a Austrálie všechny kontinenty. Přesné údaje o aktuálním rozšíření snad ani neexistují. Téměř všude je nutrie považována za nežádoucí invazivní druh (ačkoli se ji podařilo někde vymýtit). Jediné, co její stavy jakž takž redukuje, jsou kruté zimy.
Nutrie, zvaná též vodní krysa, řekomyš nebo z angličtiny koypu, je velký hlodavec, který vypadá jako kříženec obří krysy a bobra. Je to výborný plavec – má na nohou plovací blány a nozdry posunuty nahoru a dopředu. Má nápadně oranžové hlodáky a dlouhý, téměř lysý ocas. Původní přírodní barva je tmavě hnědá, ale vyšlechtěno bylo mnoho dalších variant (bílá, zlatá, moravská stříbrná, černá, greenland, safírová, pastelová, perlová nebo vícebarevná přeštická nutrie). Nutrie se dožívají až 6 let, obvykle však jen 3 roky.
Délka těla je 40–70 cm + 30–45 cm ocas, váha obvykle 4–6 kg, ale dobře živený samec může mít i 10 kg (v zajetí i 12 kg). Zajímavostí je, že ocas nutrie se po úmrtí po několika hodinách samovolně oddělí od těla.
Invazivní populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí – je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.
V přírodě nutrie žijí v sociálních polygamních skupinách, jimž vládne alfa samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyhnáni. Vyhrabávají v břehu až 15 m dlouhé chodby. Nejaktivnější jsou za šera, přičemž se obvykle nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, podstatnou část dne tráví ve vodě.
Jako typičtí hlodavci jsou nutrie velmi plodné. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout samci již ve 4 měsících, samice dokonce ve třech, většinou je to déle (někdy až v 9 měsících). Mláďata se rodí v průběhu celého roku. Samice je březí asi 130 dní a znovu zabřeznout může ihned po porodu. Jedna samice může mít do roka třeba 15 mláďat, ovšem ty se ještě týž rok množí a množit se můžou i jejich potomci a potomci potomků. Je to taková pyramida, že z jedné samice mohou být stovky mláďat ročně. Teoreticky se mohou množit až 4 generace nutrií v tomtéž roce, ve skutečnosti však mnohem více, jelikož tento příklad je počítaný od matky, přičemž se ale stále množí i její rodiče a několik generací prarodičů.
V naší poradně s názvem IVOMEC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Horak Milan.
mohu ockovat vakcinou ivomec pripustene a kojici samice?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ivomec je injekční roztok určený k léčbě a prevenci parazitóz u skotu, ovcí a prasat. Neoficiálně se používá i u králíků a to v množství 0,1 ml na kilogram živé váhy králíka. Předávkování má za následek otok mozku a smrt. Pro nezkušené chovatele je lepší použít podání na kůži v množství 3 kapky mezi lopatky. Ivomec se vstřebává kůží a účinkuje stejně jako při injekční aplikaci.
Ivomec může být aplikovaný samicím i v době březosti a laktace.
Ochranná lhůta pro konzumaci masa je 28 dní od okamžiku ošetření. Ochranná lhůta se týká i králíků sajících mléko od ošetřené samice.
Roztoč způsobující svrab u lidí Sarcoptes scabiei var. hominis prochází ve svém životním cyklu čtyřmi fázemi: vajíčko, larva, nymfa a dospělec.
Po napadení lidského hostitele se dospělá samice zavrtá do stratum corneum (nejvzdálenější zrohovatělá vrstva kůže), kde klade dvě až tři vajíčka denně. Tato oválná vajíčka jsou 0,1–0,15 mm dlouhá a líhnou se jako larvy za tři až čtyři dny. Samice může za celý svůj život naklást až 30 vajíček, poté na konci nory uhyne a vzniká posvrabová dermatitida. Šestinohé larvy po vylíhnutí migrují na povrch kůže a pak se zavrtávají do inkubačních váčků, umístěných obvykle u kořínků chlupů. Tam si vytvoří váčky (ty jsou kratší a menší než nory dospělých). Po třech až čtyřech dnech se larvy mění v osminohé nymfy - protonymfa. Tato forma se podruhé přemění do o něco větších nymf - tritonymfa, před konečnou přeměnou do dospělých roztočů. Dospělí roztoči se pak páří, když samec pronikne do inkubačního vaku samice. K páření dochází pouze jednou, protože tato jedna událost zanechá samici oplodněnou po zbytek jejího života (jeden až dva měsíce). Oplodněná samice pak opustí inkubační váček a hledá vhodné místo pro trvalou noru. Jakmile je naleziště nalezeno, samice si vytvoří svou charakteristickou noru ve tvaru písmene S a během toho naklade vajíčka. Samice bude pokračovat v prodlužování nory a kladení vajíček po celou dobu svého života.
Lidská pokožka reaguje na přítomnost roztoče zčervenáním a výrazným svěděním. Hlavní příčinou této reakce je přítomnost výkalů a mrtvých těl zemřelých samic.
Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také probl
Ve svém příspěvku INFECTOSCAB BEZ RECEPTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlína.
Dobrý den, musím se tu též optat. Už několik dní mmě svědí celé tělo, nejdřív jsem myslela, že se ně mě opět vyřádily komáři. Jsem hrozná a mohu se udrbat. Koupila jsem Raid a pupínky pořád naskakovaly další, Za pár dní jsem si pupínků všimla i na 7měs dceři a to už mě děsilo. Včéra při koupání vidím u syna stejné pupínky a též se mohl udrbat. Už mě to vážně vyděsilo a sedla jsem k netu. Lekla jsem se že máme svram... Mohla jse se zbláznit. Ráno jsem zase usedla k pc a tam právě byly zmínky o zvířátkách a v tom mě to trklo. Před necelým týdnem nám umřel 1 křeček.. hned jsem vlítla na toho druhého a ejhle. Našla jsem v podestýlce při čistění malé černé broučky a v křečkovi takové jakoby zrzavé. Dostala jsem šok a v še vydesinfikovala. Křečka jsem odvezli na zahradu, aby se mi to tu nerozlézalo...druhý den už myl křeček mrtví :( Celý den od rána obracím byt vzhůru nohama. Zjistila jsem v pokojíčku že ty mrchy lezou i mezi hračkama i na zdi jsem zahlédla. Poradte co s tím. Musím k dr a nahlásit to?? JSem zoufalá... myslíte že se jedná nějaký zvířecí svrab? vystříkala jsem vše Arpaliten neo. Já se otírám octem a koupem ve s tom a sobě leju i savo do vody. Stále mě to ale svědí. Ty rozdrbané pupínky se vůbec nehojí jsou to takové otevřené ranky. Jinak ty nové co od včéra opravdku neškrábu vypadají jako malonké puchýřky, Mám to v podbřišku, pod prsama v podpaží zepsod nohou v podkolení a dole jakoby u kotníků. Přečetla jsem už několik příspěvků a je to svrab že? Bojím se ostudy :( existuje něco diskrétního aby jsme nemuseli na kožní(je tam i dlouhá čekací doba) peru žehlím mrazím v mrazáku. Do pokojíčku už ted nechodíme zavřu ho na 5 dní, ale co já a mé upínky?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucoe.
Dobry den pani Hanko, chtela bych se vas zeptat, jak se vam podarilo tech breber zbavit. Bohuzel jsem pred cca 10dny zjistila stejny problem a prestoze jsem vse vycistila a krecky prestehovala, tak deti jsou stejne trochu postipane. Peru nekolikrat tydne povleceni, denne nova pyzamka, ale je to hruza, nekde jsem se docetla ze samice toho cmelikovce zije az 9 mesicu!!! Jsem zoufala a nevim, jak se tech potvor zbavit, jsou nekde zalezli protoze na nabytku, v posteli ani na zemi zadne pri prohlidce pokojicku nevidim, ale stipance pak rano deti maji :-( a presne, spatne se to hoji a svedi to neslutecne. Budu moc rada za kazde doporuceni a radu v boji. Krecky mame 3 tydny, museli jsme si to prinest uz ze verimexu :-( to me na tom snad stve nejvic, ze si z obchodi prineseme takovy hnus!. Predem dekuji za odpoved, Lucka
Samice roupu dětského je větší než sameček, zatímco samec dosahuje délky 6 mm, samice až 12 mm. Samice dokáže kolem řitního otvoru člověka, zejména dětí, naklást až 12 000 oplozených vajíček, schopných dalšího života. Vajíčka kolem řitního otvoru způsobují nepříjemný pocit svědění, pálení uvnitř a kolem konečníku. Dítě se pak vlivem tohoto svědění na těchto místech škrábe a na jeho konečcích prstů mohou ulpět oplozená vajíčka. Neumyté ruce pak mohou být zdrojem opětné nákazy, protože se vajíčka přenesou zpět do zažívacího traktu ústy, například při okusování nehtů. Vajíčka roupu dětského jsou velmi lehká a mohou být roznášena i pouhým prouděním vzduchu a také mouchami! Onemocnění je označováno jako roup dětský, ale může být přítomno i u dospělého člověka.
V naší poradně s názvem SVĚDĚNÍ PO LÉČBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sáčková.
D.den,jsem jsem měsíc po léčbě infektoscabem(2xnamazaná celá rodina v rozmezí 9dnů) a občas se objeví 1-2 pupínky svědivé,ale každý na jiném místě.Hned mažu teatreeoli a zmizí do 2 dnů.Může jít ještě o svrab?Chodbičky nejsou žádné.Děkuji
Manžel má ted 1 pupínek na noze a já 2 na břiše vzdálené 15 cm od sebe.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sama nejlépe víte, jak vypadalo onemocnění svrabem, takže již můžete rozeznat, co je svrab a co ne. Je možné, že v kůži přežila nějaká oplodněná samice nebo jiná stádia svrabu, která mohou započít novou generaci a svrab znovu vyvolat. Když je člověk napaden roztočem svrabem poprvé, příznaky se mohou objevit až za dva měsíce po napadení. Pokud ale měl člověk svrab již dříve, stane se citlivým na roztoče a příznaky se obecně objevují mnohem dříve, během 1 až 4 dnů. Svrabem je možné se nakazit opakovaně. Je-li příznak podobný vyrážce, kterou znáte z první epizody svrabu, tak budete muset znovu k lékaři, aby potvrdil nákazu svrabem a předepsal mast Infectoscab.
Mít roupy znamená být neposedný, zlobit, však to znáte, většinou toto slovní spojení používaly babičky nebo rodiče. Ale mít roupy znamená i trpět parazitárním onemocněním, které není vůbec příjemné.
Roup dětský je červ bělavé či bílé barvy, žije v tenkém a tlustém střevě. Samice je větší než sameček, zatímco samec dosahuje délky 6 mm, samice až 12 mm. Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka.
Toto onemocnění v Čechách méně známé pod pojem sarkoptóza se latinsky nazývá scabies a vzniklo od slova „scabere“, což znamená „drbat se“. Toto onemocnění se u zvířat nazývá prašivinou.
Jedná se o infekční onemocnění, které způsobuje zákožka svrabová (= parazitický roztoč = členovec, žijící ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky esovitého tvaru způsobující svědění. Zákožka dokáže během jednoho dne vyhloubit zhruba 2 - 3 mm chodbičky. Roztoč se živý tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Tento roztoč ukládá svá vajíčka do chodbiček a z nich se pak vylíhnou larvy.). Zákožka (řád Acarina, podřád Astigmata a čeleď Sarcoptidae) má rozměry 300 – 500 mikrometrů. Zákožka parazituje nejen u lidí, ale může se vyskytovat na těle i jiných savců. Délka života zákožky je zhruba 4 – 6 týdnů, za tu dobu dokáže celkově naklást zhruba 40 – 50 vajíček, ale ne všechna se vyvinou (podle odhadů se to podaří jen asi desetině). Tato vajíčka během zhruba 72 – 96 hodin vyspějí v dospělého jedince.
Toto onemocnění je v České republice celkem časté. Podle některých zdravotnických informací je hlášeno zhruba 30 – 40 případů tohoto onemocnění na 100 000 obyvatel. V historii se obvykle epidemie svrabu vracely v pravidelných intervalech asi patnácti let. Ale poslední šíření tohoto onemocnění začalo v roce 1960 a v podstatě trvá dodnes, jen s různými počty případů onemocnění, Pro ukázku, podle některých studií bylo v roce 1993, nahlášeno 134 případů na 100 000 obyvatel, O dvanáct let později (rok 2005) to již bylo jen 32 případů na 100 000 obyvatel. Zajímavé je, že i v dnešní době je v některých zemích (hlavně v rozvojových) téměř 100 % populace nakažená tímto onemocněním. Vzhledem k tomu, že k přenosu viru dochází přímým kontaktem s nemocným, anebo kontaktem s kontaminovanými textiliemi (oblečení, povlečení, polštáře, peřiny, atd.) či látkovými předměty, Není překvapivé, že svrab se často šíří i mezi zdravotnickým personálem ve všech zdravotnických zařízeních.
Svrab lidský
Svrab trápí lidi již mnoho století, důvod tohoto onemocnění odhalil vídeňský lékař pocházející z Brna Ferdinand von Hebr v 19. století.
Roztoč zákožka svrabová vyvrtává kanálky do zrohovatělé vrstvy pokožky. Samice do nich denně naklade několik vajíček (zhruba 0,3 – 0,4 mm dlouhá). Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak žijí na povrchu kůže. Z larev se zhruba během tří dnů vyvinou nové samice a opět nakladou vajíčka. Další možností je, že se nové larvy přesunou na jiného hostitele. K přesunu dochází těsným nebo déletrvajícím kontaktem, problémové může být společné obl
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Nejčastějším domácím parazitem je prvok s latinským názvem Toxoplasma gondii, který způsobuje onemocnění s názvem toxoplazmóza, které patří mezi nejnebezpečnější. Přenašečem jsou naši domácí mazlíčci, a to kočky, v jejichž trusu se tento prvok vyskytuje ve formě takzvaných oocyst (může se ale vyskytovat ve formě tkáňových cyst v mase všech druhů zvířat). Pokud si po kontaktu s kočkou pečlivě neumyjeme ruce, může dojít k přenosu ústy. Nemoc je nebezpečná zejména pro pacienty s oslabenou imunitou (například po chemoterapii, ozařování, transplantaci orgánů či pro pacienty s infekcí HIV). Lidé, kteří jsou nakaženi parazitem Toxoplasma gondi, mohou snadněji onemocnět rakovinou krve či prostaty, hrozí jim častěji infarkt a sexuálně přenosné infekce. Toxoplazmóza se ve většině případů podobá chřipce, po odeznění příznaků akutní infekce přežívá parazit v člověku ve formě tkáňových cyst (hlavně v nervové tkáni) někdy až do konce života, někdy několik měsíců. Nebezpečí při oslabení imunity spočívá v tom, že parazit ožije a projeví se například horečkou, zvětšením uzlin, poruchami vidění, křečemi. Při nákaze v těhotenství může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození plodu. Toto onemocnění se dá potvrdit pomocí zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT, magnetická rezonance), kdy dojde k objevení abscesu v těle pacienta.
Jsou zde i další paraziti, kteří nejsou již tak nebezpeční, ale dostatečně nepříjemní. Jsou to roupi (Enterobius vermicularis) napadající hlavně děti (přenáší se nemytýma rukama a projevují se svěděním v konečníku). Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka. Vajíčka jsou velmi lehká a mohou být roznášena dokonce prouděním vzduchu a mouchami. Onemocnění se projevuje únavou, často potřebou se vyprázdnit, bolestí břicha, průjmem, podrážděností, svěděním a kopřivkami. Ve stolici se začínají objevovat nejen oplozená vajíčka, ale i dospělí roupi. Pro postižené ženy představuje tento parazit riziko neplodnosti.
Na děti se zaměřují i škrkavky, které patří mezi hlístice (latinsky Nematoda). Žijí v tenkém střevě a nakazit se jimi můžete špatně omytou zeleninou. Hlístice je jednou z nejpočetnějších a nejrozšířenějších skupin živočichů. Je známo téměř 20 tisíc druhů. Způsobuje nemoc známou pod názvem ascaridóza. Škrkavka může být dlouhá 15–20 cm. Samice klade až 200 000 vajíček. Příznaky nemoci jsou nechutenství, zvracení, bolesti hlavy, v těžkých případech dokonce ochrnutí končetin. Napadený je oslabován fyziologicky (nedostatek živin, zplodiny metabolismu parazita) i mechanicky (ucpání střeva, případně jeho protržení).
Na dospělé číhá při nedostatečně tepelně upraveném m
