SAZENICE KOKY bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Již ve starém Egyptě byl celer používán jako koření, ale především jako přírodní afrodiziakum. V lidovém léčitelství je celer chronicky známý pro svůj blahodárný vliv na mužskou potenci. Jeho léčebné účinky ale výrazně přesahují tuto tradiční pověst.
Celer – pěstování
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Přepichování a přesazování
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Chlad
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Sklizeň
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Ve svém příspěvku SAZENICE RYMOVNIKU PURPUROVÉHO KOUPIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Ďurana.
Chtěla bych koupit sazenici rymovniku purpurového, ale nemohu ji někde sehnat poradíte? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlina.
Dobry den, rymovnik sazenice sice nemam, ale mohu Vam nabidnout už zakořeně sazeničky dovezene přímo z Mexica. V připadě zajmu mi napište na email valentovap@seznam.cz.
První možností je, že se jedná o extrakt z koky, na kterém můžete být závislý. To není totéž jako kofein, protože v extraktu jsou ještě další látky a právě nutnost vypít tak velké množství nápoje svědčí pro to, že se jedná o složku minoritní. Její koncentrace v extraktu může být natolik nízká, že k dosažení potřebné "hladiny" je zapotřebí stále většího objemu tekutiny. Receptura nápoje je ovšem tajná takže tohle berte jen jako náš názor. Existují tvrzení, že pepsi-cola ani coca-cola již koku neobsahují, nemohu potvrdit, zda je to pravda, protože recept na výrobu je tajný.
Druhá možnost je sice méně pravděpodobná, ale nelze ji vyloučit. Šlo by o závislost na tekutině jako takové a volba tohoto nápoje by byla diktována poruchou v centru chuti. Jednalo by se o to, že tekutina musí mít jen tuto chuť, jinak ji tělo nepřijme, ale přitom ji potřebuje v tomto mimořádném množství. Za těchto okolností by se mohlo jednat o poruchu hormonu adiuretinu, který se v těle stará o hospodaření s vodou. Zcela nejmenší pravděpodobností je počínající stádium cukrovky.
Ve skutečnosti žádný „zlatý streptokok“ neexistuje, jde o omyl a záměnu za pojem „zlatý stafylokok“. Zlatý stafylokok neboli Staphylococcus aureus je druh bakterie, jedná se o Gram pozitivní nepohybující se malé kulaté koky. Rozdíl mezi streptokokem a stafylokokem spočívá v tom, že streptokok je kokovitá bakterie, která do těla proniká sliznicí nosohltanu. Některé druhy zlatého stafylokoka jsou našemu tělu prakticky neškodné, jiné velmi nebezpečné. Zlatý stafylokok se přenáší přímo (dotekem s kůží nakaženého), nebo nepřímo (dotkneme-li se předmětu, na který sahal nakažený). Bakterie se nejčastěji objevují ve výtěrech nosních dutin. Zbavit se této nákazy je velmi obtížné. Má mnoho druhů a je nutná léčba specialistou. Stafylokok se nějakou dobu nemusí projevit. Nakažený může být jenom přenašečem. Ale pokud se projeví, má v pozdějších fázích za následek déletrvající oslabení imunitního systému. To může vést k mnoha zdravotním komplikacím.
Nemoci způsobené zlatým stafylokokem: Zlatý stafylokok je koaguláza pozitivní kok a oproti koaguláza negativním kokům (Staphylococcus epidermis) může způsobovat velmi závažné zdravotní komplikace, například syndrom toxického šoku, stafylokokové enterotoxikózy, exfoliativní dermatitidy a kožní nekrotické infekce. Toto jsou však velmi ojedinělé případy. Nejčastěji způsobuje tato onemocnění: zánětlivá onemocnění krevního oběhu, záněty kůže, onemocnění dolních cest dýchacích, záněty srdečního svalu, záněty trávicího traktu.
Upozornění: Bakterie zlatého stafylokoka mohou být přítomny ve vepřovém mase, salámech, pudinkovém pečivu, zmrzlině nebo bramborovém salátu. Dalším rizikovým faktorem je nedostatečná hygiena.
Moč je tekutina tvořená ledvinami a obsahující odpadní látky vznikající při látkové výměně (konečné produkty metabolismu dusíkatých látek, močovinu, močovou kyselinu, močová barviva, ale i léky, popřípadě jedy). Tyto látky jsou rozpuštěny ve vodě, která spolu s některými ionty, sodíkem a chlorem (ale i kalciem a fosfáty) tvoří základ moči. Moč se tvoří v ledvinách z protékající krve. Moč je sterilní, dokud nedosáhne močové trubice, která je lemována epitelovými buňkami, které jsou kolonizovány fakultativně anaerobními gram-negativními tyčkami a koky. V návaznosti na vyloučení z těla může moč získat silný zápach kvůli bakteriální infekci a zejména uvolňováním amoniaku. Zdravá moč není toxická, avšak obsahuje látky pro tělo nežádoucí, takže může dráždit kůži a oči. Některé nemoci mohou změnit množství a konzistenci moči, například diabetes. Konzumace červené řepy může mít za následek růžový až červený odstín moči. Složení moči v mnohém odráží stav nejen ledvin samotných, ale celého organismu, proto vyšetření moči patří k základním diagnostickým vyšetřením.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Stafylokok je klinicky nejvýznamnější bakteriální rod čeledi Staphylococcaceae. Poprvé byl pozorován z hnisu Louisem Pasteurem v roce 1880. Jsou to grampozitivní, nesporulující, nepohyblivé, neopouzdřené, fakultativně anaerobní, katalázopozitivní, saprofytické koky, které mohou způsobovat nozokomiální infekce. Zkvašují manitol, štěpí močovinu, trehalózu a sacharózu a redukují nitráty. Ve světelném mikroskopu jsou buňky uspořádány do tvaru charakteristických hroznů. Rod zahrnuje kolem 50 druhů, z nichž většina je nepatogenní a tvoří součást přirozené mikroflóry kůže a sliznic člověka i zvířat, vyskytují se také v půdě nebo v potravinách. Pro člověka jsou klinicky významné dva druhy, Staphylococcus aureus, neboli zlatý stafylokok, a Staphylococcus epidermidis. Léčba stafylokokových infekcí bývá zdlouhavá, právě pro jejich odolnost a rychlou schopnost se přizpůsobit podmínkám a vytvořit si rezistenci vůči podávaným lékům.
Bakteriální onemocnění kůže patří k nejčastějším dermatózám, které se vyskytují bez vztahu k zeměpisným pásmům. Postihují prakticky všechny věkové kategorie, ale u některých je pravděpodobnost výskytu větší. Svůj význam má i celkový zdravotní stav nemocného, včetně prodělané terapie jiných onemocnění.
Popis příčiny
Bakteriální kožní onemocnění se vyskytují buď jako primární, samostatné choroby, anebo jako symptomy komplikující jiné kožní onemocnění. Vlastní onemocnění způsobují grampozitivní koky, grampozitivní tyče, gramnegativní tyče, spirochety, mykobaktérie, aktinomycety.
Příznaky
Mokvající bolestivé ranky.
Nakažlivost
Vždy se jedná o infekční onemocnění a nakažlivost přímým stykem.
Streptokok je kulovitého tvaru. Pro streptokoka je typické vytvářet řetízkovité útvary. Jde o grampozitivní koky, které jsou původci širokého spektra nemocí. Podle vlastností se streptokoky rozdělují do více než 20 skupin označujících se písmeny A–V. Některé z druhů streptokoků jsou neškodné, jiné způsobují rozvoj různých, většinou hnisavých zánětů v respiračních cestách, ale i na kůži. Mezi nejčastější patologické druhy streptokoků, se kterými je možné se setkat, patří:
streptokok skupiny A – Streptococcus pyogenes;
streptokok skupiny B – Streptococcus agalactiae;
pneumokok – Streptococcus pneumonie.
Nejčastěji pacienty napadají bakterie streptokoka skupiny A (Streptococcus pyogenes), nejvíce rizikovou skupinu přitom představují děti předškolního a mladšího školního věku. Streptokok skupiny A postihuje také dospělé, kteří se nejčastěji nakazí při kontaktu s dětskými kolektivy, například při vyzvedávání dítěte ve školce. Inkubační doba může být poměrně dlouhá, pohybuje se v intervalu od jednoho týdne do tří týdnů. Ne všichni pacienti nakažení streptokokem podlehnou streptokokovým infekcím a stávají se tak bezpříznakovými nositeli nákazy.
Streptokok v krku se přenáší kapénkovou infekcí, přičemž může způsobit vážné streptokokové infekce. Častým jevem při nákaze je angína, horečky i bolesti břicha. Hlavním projevem angíny je bolest v krku. Ta bývá zpočátku mírná, postupně zesiluje a při rozvinuté formě bolí i polykání naprázdno. Dalším častým příznakem je vysoká teplota v prvních dnech onemocnění, ačkoliv angína může proběhnout i bez zvýšené teploty. Mezi další příznaky patří celková únava, pocení, bolesti ve svalech a kloubech. Stav se může také zkomplikovat postupem infekce do tkání kolem mandle, kde vzniká takzvaná flegmóna, nebo se vytvoří dutina vyplněná hnisem (paratonsilární absces). Při každé angíně mohou být postiženy i spádové mízní uzliny na krku, které jsou pak zduřelé, bolestivé na pohmat i spontánně. Méně často než angína, ale přesto ne zřídka, se v krku může usadit streptokok způsobující spálovou angínu. Má podobné příznaky jako angína, ale navíc nemoc provází typická nápadná vyrážka napadající i dlaně rukou.
Framykoin je baktericidní antibiotikum pro lokální užití se širokým antibakteriálním spektrem. Bacitracin a neomycin působí na mikroby a koky včetně stafylokoků. Přípravek obsahuje kombinaci dvou antibiotik se širokým antibakteriálním účinkem. Působí na většinu mikroorganismů, které mohou být příčinou infekce u povrchových poranění kůže.
Framykoin je určený k ošetření drobných poranění především v místech, kde hrozí vyšší riziko vzniku infekce, a k ošetření po dermatologických a drobných chirurgických zákrocích. Je vhodný i při infikovaných nálezech výše popsanými mikroorganismy, a to díky své formě zásypu. Neměl by se však používat přímo na městnavá místa hemoroidů.
Stolice kojených dětí má nižší pH a tím i nižší aktivitu fekálních proteáz. Macerace a poškození pokožky vede i k její snazší prostupnosti pro dráždivé látky, které mohou být obsažené v nevhodných kosmetických krémech či kosmetických mýdlech. Hlavně mýdla s obsahem sodium lauryl sulfátu (SLS) mají vysoký iritační potenciál a neměla by se používat. Tyto spouštěcí faktory umožňují navíc růst některých mikroorganismů. V mikroklimatu vlhké zapářky se pomnožují hlavně kvasinky a v menší míře koky.
Důležitá je hygiena:
Často dítě přebalujte, aby se snížila vlhkost pokožky.
Dopřejte pokožce vzduch tím, že necháte děťátko několikrát denně chvíli bez plenky (plenku nebo žínku si nechte někde po ruce pro případ pohotovosti).
Po stolici očistěte pečlivě zadeček a osušte jej, než přiložíte novou plenku.
Aplikujte vrstvu masti obsahující oxid zinku nebo vazelínu, nebo mast, kterou vám doporučil lékař, abyste zabránili kontaktu podrážděné pokožky s močí.
Když všechno výše uvedené selže, vyzkoušejte jinou značku plenek nebo jiný prací prostředek, pokud používáte textilní pleny. Zkusit můžete také papírovou plenu s vazelínou na vrchní straně.
Zavolejte do poradny, pokud vyrážka za několik dnů nezmizí nebo pokud se objeví puchýřky či hnisavé pupínky.
