Častá menstruace v přechodu
Polymenorea je častá menstruace, která se dostaví dříve než za 23 dní od poslední menstruace. Krvácení v menopauze je jedním z příznaků tohoto období.
Nepravidelná menstruace v přechodu
Metrorrhagie je nepravidelné děložní krvácení, které přichází bez jakéhokoliv rytmu. V případě, že je nepravidelnost menstruace v menopauze na podkladě hormonálního systému, je ženě předepsána hormonální léčba. Ženy v menopauze jsou léčeny náhradními léky, které menstruaci upraví nebo ji úplně zastaví.
Krvácení po přechodu
Po přechodu je jakékoli krvácení příznakem nemoci a nemělo by se zanedbat. Nejčastěji krvácí po přechodu vysoká výstelka děložní sliznice (hyperplazie endometria), další velmi častou příčinou krvácení jsou nádory dělohy, a to jak zhoubné (karcinomy endometria, karcinomy čípku), tak nezhoubné (myomy a polypy děložní). Každé postmenopauzální krvácení z dělohy musí být histologicky ověřeno. Metodou volby je hysteroskopie nebo separovaná abraze.
Zdroj: článek Velmi silné menstruační krvácení v přechodu
Možnosti léčby
Principy léčby se liší podle toho, zda se jedná o první výskyt onemocnění, nebo o takzvanou recidivu, tedy znovuobjevení se zarůstání. Velmi důležité je rovněž sdělení, zda již nehet byl v minulosti chirurgicky ošetřován. Nehet roste velmi pomalu, udává se hodnota 0,1 mm za týden, rychleji rostou nehty v létě a u mladých lidí, na ruce než na noze. Komplikace jakéhokoli zákroků se tedy může objevit i za 1/2–1 rok! Recidiva zarůstání po odborném ošetření je ve skutečnosti velmi vysoká, udává se až 80 %.
Při prvním výskytu akutní paronychie se můžete obrátit na svého praktického lékaře, chirurgickou nebo dermatologickou ambulanci. Stav lze většinou zvládnout pomocí místně působících léků s dezinfekčními a antibiotickými účinky v masti nebo roztoku, při prudším zánětu i celkově podávanými antibiotiky. Důležitá jsou režimová opatření – sprchování vlažnou vodou, koupele v odvaru z heřmánku nebo řepíku lékařském, nošení volné obuvi a prevenci zapářky. Opět je základním předpokladem nezastřihávat nehet dokulata, jen příčně zkracovat. Pokud jste si jej již zastřihli, nechte jej volně odrůst.
Pokud jde o opakovaný výskyt onemocnění, obraťte se nejlépe na chirurgickou ambulanci, zarůstání je třeba důkladně ošetřit. Operaci lze provést většinou při místním umrtvení, výjimečně v celkové narkóze, s přihlédnutím k věku a přidruženým onemocněním. Existují i metody léčby takzvaným dlahováním, vkládáním plastových podložek pod nehtové okraje, ošetření laserem, které vám může nabídnout dermatolog. Obecně tyto metody vyžadují velkou míru spolupráce ze strany pacienta, procento recidiv je větší.
Operativní odstranění zarůstajícího nehtu
Operací zarůstajícího nehtu je několik druhů. V zásadě je lze rozdělit na radikální a podpůrné. Volba typu operace záleží na lékaři. Podle situace lze jen snést zánětlivou granulaci, případně provést stržení celého nehtu nebo odstranění části zarůstající ploténky. Většinou opatření vedou k okamžité úlevě a zlepšení, velkým rizikem zůstává recidiva zarůstání nehtu, ke které bohužel dochází zpravidla s větším odstupem (1/2–1 rok), viz výše.
Radikální výkony bývají rozsáhlejší, odstraňuje se při nich i skrytá část zarostlého nehtu, případně zárodečná tkáň, ze které se nehet tvoří. V této fázi lze rovněž využít toxického působení některých chemikálií na buňky tvořící nehet. Ošetřovací doba po operaci je delší, podle rozsahu výkonu 1–4 týdny, lze ji zkrátit provedením plastiky nehtového valu, která ale většinou vyžaduje vynětí stehů.
Neoperační léčba zarůstajícího nehtu
Lze použít techniku zvanou tapování, jejím principem je odtažení nehtového valu tahem proužku náplasti. Tato velmi stará metoda ošetření
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zarostlý nehet
1 – zubní sklovina
Povrch korunky je kryt 1–3mm vrstvou zubní skloviny (email, enamelum), tedy nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je bílá, nažloutlá nebo namodralá hmota skládající se z 95 % z anorganických solí (především hydroxylapatit), ze 4 % z vody a zbylé 1 % tvoří organické složky (enameliny). Za fyziologických podmínek není v dutině ústní vidět celá, protože malou část (1–2 mm) překrývá dáseň.
Funkce
Funkcí skloviny je tvorba tvrdého zubního povrchu, který chrání zub před působením vnějších vlivů a odolává žvýkacím silám. Sklovina funguje jako částečně propustná membrána, která umožňuje průchod některých molekul ze zubní skloviny do jejího okolí a naopak. Sklovina je vůči vnějším vlivům velmi odolná, ale při poškození nemá schopnost regenerace. Na povrchu skloviny je tenká Nasmythova blanka (cuticula dentis, cuticula enameli). S věkem postupně mizí (od kousacích ploch). V podstatě chrání povrch zubu.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Barva skloviny se pohybuje od modravě bílé přes šedobílou až po žlutobílou. Sklovina je slabě průsvitná, proto u ní můžeme pozorovat typicky odstupňované zbarvení korunky. V místech, kde je sklovina tenčí, prosvítá žlutý dentin. Nejnápadnější rozdíl v barvě zubů můžeme pozorovat mezi dočasnými a stálými zuby. Sklovina dočasných zubů obsahuje méně minerálních látek, proto není tolik průsvitná a má mléčně bílý nádech. Barva stálých zubů není po celý život jedince stejná. S přibývajícím věkem se zuby zabarvují do žlutohněda, popřípadě do šeda. Změna barvy je způsobena ztenčováním skloviny vlivem abraze a s tím souvisejícím prosvítáním do žluta zbarveného dentinu, pigmenty přijímanými s „barevnou stravou“, které ulpívají na zubech, popřípadě kouřením, užíváním léků a dalšími vlivy.
Zubní kaz je nejrozšířenějším infekčním onemocněním lidstva. Vlivem civilizačních faktorů četnost výskytu kazivosti chrupu stále stoupá. Postihuje 80–90 % lidské populace. Na vzniku zubního kazu se podílí několik aspektů: vnímavá zubní tkáň (zub), mikroorganismy dutiny ústní (plak), častý přísun cukrů (cukr) a čas. Důkladným vyčištěním zubů dojde k obnovení neutrálního pH v dutině ústní. Minerální látky obsažené ve slinách jsou schopné drobná povrchová poškození skloviny opravit. Tento proces označujeme jako remineralizaci. Jsou-li demineralizační a remineralizační procesy v rovnováze, nedojde ke vzniku zubního kazu. Pokud ale remineralizační fáze nenastane, dojde ke stále většímu oslabování skloviny, až vznikne zubní kaz.
V místě, kde je sklovina oslabena demineralizačním procesem, se objeví křídově bílá skvrna, která signalizuje zahájení tvorby zubního kazu. V tomto stadiu je možné vznik zubního kazu ještě zvrátit pomocí minerálních látek,
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zub anatomicky
Chlupatý jazyk
Chlupatý jazyk je v podstatě hypertrofie vláken papil, které vytvářejí na hřbetu jazyka srstnatý vzhled. Jazyk je charakterizovaný hnědočernými „chloupky“, které mohou dosahovat až 20 mm délky. Černé zbarvení se připisuje vlivu bakterií produkujících pigment a jeho stupeň nemusí vždy korelovat s délkou papil. Vyskytuje se u dospělých, příčina není vždy jasná, může jít o místní dráždění, špatnou hygienu, silné kouření, lokální aplikaci léčiv či ústních vod nebo o vliv některých léků, zejména antibiotik.
Jak se zbavit chlupatého jazyka
Podávají se především vitamíny skupiny B, případně je možná abraze či odstraňování chloupků kartáčkem.
Obrázky
Zde můžete vidět, jak vypadá chlupatý jazyk.
Zdroj: článek Hnědý povlak jazyka
Shrnutí možností ošetření zubů se skvrnami (čím vyšší bod, tím je zákrok invazivnější)
- Nedělat nic: je-li pacient nebo rodič ke vzhledu zubů lhostejný.
- Bělení: obvykle domácí bělení mírných skvrn a linií.
- Prodloužené bělení rozsáhlých diskolorací (změna zbarvení).
- Mikroabraze: nejlépe po bělení.
- Silná abraze: odstranění bílých zón pomocí násadce a následné připevnění kompozita.
- Připevnění kompozita za účelem zakrytí bílých skvrn.
- Keramická fazeta.
- Korunky: v případě závažných lézí nebo defektní skloviny.
Zdroj: článek Skvrny na zubech
