SESILNÍ TUBULÁRNÍ ADENOM, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Polyp je označení většinou pro nezhoubný nádor. Nejlépe posoudí konkrétní případ v závislosti na místě a velikosti polypu lékař. Určí, zda je nutné histologické vyšetření a pak případně rozhodne o odstranění. Polypy mohou být téměř na všech možných sliznicích – žaludku, dvanácterníku, tlustém střevu a nosu.
Polypy ve střevě
Polyp v tlustém střevě je vyvýšenina-výrůstek nad úrovní střevní sliznice.
Rozeznáváme dva druhy střevních polypů:
Nádorové – nazývané adenomy – tvoří asi 60–70 % všech polypů. Jsou to precancerozy v nejužším slova smyslu. Pravděpodobnost vzniku zhoubného nádoru je u adenomu do průměru 1 cm asi 1 %, do průměru 2 cm asi 10 % a při průměru více než 2 cm 30–40 %. Asi 75 % adenomů se vyskytuje v levé polovině tlustého střeva. Dle mikroskopického složení rozeznáváme tzv. tubulárníadenom, vilozní adenom a kombinace obou, tzv. tubulovilozní. Nejvíce nebezpečný je vilozní adenom, z něj vzniká zhoubný nádor asi ve 30 %.
Nenádorové, tzv. hyperplastické, zánětlivé tvoří asi 11 % všech polypů. Z nich zhoubné nádory nevznikají. Zvláštní forma je tzv. familiární polyposa, což je dědičná choroba mladých lidí. V jejich tlustém střevě je kolem 1 000 i více adenomů, pravděpodobnost přeměny na zhoubný nádor je 100 %.
Výskyt polypů se s věkem výrazně zvyšuje. Do 30 let se objevuje vzácně, nikoliv však vůbec. Je zaznamenán výskyt ve věku kolem 20 let. Ve věku 50 let se objevují polypy asi v 25 % a kolem 60 let asi v 30–40 %. S věkem se nezvyšuje pouze výskyt, ale i jejich velikost a počet. Čím více polypů a větší průměr, tím větší pravděpodobnost přeměny polypu na zhoubný nádor. Doba trvání přeměny polypu na zhoubný nádor není přesně známá, odhadem mezi 5–10 lety, ale vzhledem k tomu, že při primárním nálezu polypu nevíme přesně, jak dlouho ve střevě roste, je důležité jeho pečlivé odstranění co nejdříve, další sledování a prevence vzniku dalších.
Jediným způsobem, kterým se dají polypy zjistit a zároveň odstranit, je koloskopie. Je to vyšetření tlustého střeva optickým přístrojem, jenž se zavede konečníkem do tlustého střeva po nezbytné předchozí přípravě střeva projímadlem – to střevo dokonale vyčistí kvůli dobré přehlednosti. Koloskop je hadice síly asi jako prst, na konci je kamera vedoucí obraz přes světelná vlákna na monitor, kde vidíme asi 40x zvětšený obraz vnitřku tlustého střeva. Vidíme zánětlivé změny, polypy, divertikly, nádory. Speciálními nástroji jsme schopni odstranit polyp již při prvním vyšetření, eventuálně dle velikosti nebo počtu polypů i v několika sezeních. V případě nutnosti odebere lékař jeden nebo několik malých vzorků na mikroskopické vyšetření. Podle jejich výsledku se pak určuje další postup. Z uvedeného vyplývá, že koloskopie je v případě výskytu polypů zároveň vyšetření i léčení. Vyšetření trvá asi 15–20 minut, v převážné většině případů je nebolestivé, pouze pacient občas pociťuje tlak v břiše, způsobený napnutím st
Ve svém příspěvku ADENOM NADLEDVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Mituchovičová.
Dobry vecer.mam adenom nadledviny a pribrala jsem 13kilo.jsem asi zavodnena.ma nekdo podobnou zkusenost?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Dobrý večer, u mě existuje podezření na adenom nadledvinky a též jsem za poslední tři roky ztloustla o 14 kg. Teď díky low carb stravě hubnu, zatím tedy jen 6 kg, protože tuto stravu zatím jim krátce, jen 6 týdnů, ale věřím, že další kila dám také dolů. Ale zatím neproběhla další vyšetření, takže tohle ještě dořešíme. Vás se chci zeptat, jak to u vás s adenomem pokračuje dál? Musela jste na operaci, nebo vás léčí jinak? Děkuji a zdravím.
Jedná-li se o nádor, který je svojí povahou nezhoubný (benigní), může dojít k jeho pozvolnému růstu. Čím bude nádor větší, tím bude jeho pozdější odstranění obtížnější. Ale ani u původně nezhoubných nádorů nelze později vyloučit zvrat ve zhoubné bujení. Tyto maligní nádory slinných žláz, které se projevují zrychlením růstu a bolestivostí, mívají špatnou prognózu. Některé nádory jsou svojí povahou zhoubné (maligní) od samého začátku. Čím déle jsou ponechány maligní nádory slinných žláz ve tkáni, tím je vyšší riziko rozšíření nádoru mimo žlázu do krčních uzlin a vzdálených orgánů a riziko vzniku krčních nebo vzdálených metastáz.
Rakovina příušní žlázy se projevuje zduřením, které je dlouho nebolestivé. Většinou se objeví jen na jedné straně, takže bývá nápadné a pacient si je často sám nahmatá. Základem léčby adenomu příušní žlázy je chirurgický výkon. Rizikem však může být poškození právě onoho lícního nervu. U zhoubných nádorů nižšího stupně lze dosáhnout pomocí léčby až v 80 % remise (u vysoce zhoubných to může být jen 30 %), avšak karcinom příušní žlázy je problematický tím, že může docházet k recidivám (návratu onemocnění) i v odstupu několika let. V současné době ale jejich výskyt poklesl a prognóza se zlepšila.
Warthinův tumor neboli papilární cystadenolymfom se vyskytuje primárně v příušních slinných žlázách (5–10 % z celkového množství tumorů) převážně v mužské části populace, s klinickými projevy v páté až osmé věkové dekádě. Jeho výskyt v jiných lokalitách (například v drobných slinných žlázkách patra) je velmi vzácný. Upozorní na sebe nebolestivým těstovitým zduřením v dolním pólu příušní žlázy, které palpačně připomíná cystu. Tumor je tvořen soustavou cystických dutinek vystlaných eozinofilními cylindrickými buňkami, lymfoidní tkání a vazivem. Předpokládá se, že vzniká nejspíše proliferací žlázových struktur uskřinutých v průběhu embryonálního vývoje uvnitř lymfatické tkáně. Warthinův tumor patří mezi vzácnější benigní tumory slinných žláz. S ohledem na riziko mnohočetného nebo oboustranného výskytu v časovém horizontu několika let je nezbytná pooperační dispenzarizace. Ve sporných případech je vhodné doplnit klinické vyšetření ultrasonografickým, případně CT vyšetřením. Léčba je chirurgická, ve většině případů je pacient bez subjektivních obtíží a klinických známek pooperační recidivy.
Myxochondroepiteliom je smíšený nádor (pleomorfní adenom) vyskytující se ve slinných žlázách, zejména v gl. parotis. Roste pomalu, může však recidivovat, eventuálně může mít sklon k malignizaci. Nejčastější je u žen, bývá ohraničený, opouzdřený. Histologicky kromě žlázových struktur obsahuje tkáň podobnou chrupavce. Může metastazovat.
Glandula parotis tumor je epitelový nádor. Vyskytuje se&
Prosím o sdělení, jaký mám po nedávných změnách nárok na lázeňskou péči.
Děkuji !
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Rylkova .
Mám nárok na lázně po operaci tlustého střeva měla jsem rakovinový nádor byla jsem 22.12.2015 operovaná a teď jsem skončila chemoterapii . Děkuji za kladnou odpověď Marie Rylkova
Mezi nemocemi nadledvin dominují benigní, tedy nezhoubné nádory, které však často produkují účinné hormony. Nádorové buňky se stávají nezávislé na nadřazených centrech. Produkují si hormony, kdy chtějí a v libovolném množství. Vzácnější jsou takzvané „němé“ nádory, které si pomalu a často bez příznaků rostou v tkáni nadledviny. Často je odhalí lékař náhodně při ultrazvukovém vyšetření ledvin.
Adenom
Adenom je nejčastější nádor, který se v nadledvinách nachází. Může být jen v jedné nadledvině nebo obou a je často spojen s hormonální produkcí, která působí obtíže. Hormony jsou syntetizovány v nadměrném množství, dostávají se do krve a podle své povahy vyvolávají odpovídající syndromy z nadbytku. Pokud bují buňky produkující mineralokortikoidy, dochází k hyperaldosteronismu čili Connovu syndromu. Člověk ztrácí ledvinami nadměrné množství draslíku a zadržuje hodně sodíku a vody v těle. Nárůst objemu v cévách pak způsobí zvýšení krevního tlaku. Pacienti si stěžují na bolesti hlavy, únavu, krvácení z nosu. Snížená hladina draslíku vede například ke svalovým slabostem, k zácpě a může ohrozit i život z poruch srdečního rytmu.
Pokud nádorové bujení postihne buňky produkující kortizol, vede tento stav ke Cushingově syndromu. Nadprodukce kortizolu ničí organismus především rozvráceným hospodařením s cukrem, lidé mají hyperglykémii, a tedy diabetes mellitus neboli cukrovku 2. typu, mají charakteristickou obezitu s tenkými končetinami a silným trupem a kulatým (měsícovitým) obličejem, na kůži se objevují červenofialové trhlinky – strie, objevuje se vysoký krevní tlak, změny nálad, úbytek kostní hmoty vede k osteoporóze, snížena je i funkce imunitního systému a pozoruje se i pokles sexuálního pudu u obou pohlaví, u žen navíc dochází k nepravidelnostem v menstruačním cyklu.
Pokud začnou nádorově růst buňky odpovídající za produkci androgenů, dochází k adrenogenitálnímu syndromu. Ten může být i vrozený z defektu enzymů, které se podílejí na vzniku pohlavních hormonů z cholesterolu. Tento syndrom vzniká z nadprodukce jak estrogenů, což je velmi vzácné, tak častěji z androgenů. Obě sady hormonů se tvoří u obou pohlaví, ale u každého to má jiné projevy. U chlapců se rozvine předčasná (pseudo) puberta, objevují se u nich sekundární pohlavní znaky (zvětšuje se penis, roste ochlupení), ale současně nedochází ke zrání spermií ve varlatech. U dospělých mužů vede nadprodukce androgenů ke sterilitě. U dívek jsou důsledky závažnější, mužské hormony u nich způsobují takzvanou virilizaci, to jest mužský vzhled. Dívkám zbytňuje klitoris, objevuje se jim na těle rozložení ochlupení jako u mužů (vou
Polypy přisedlé (sesilní) jsou tvaru polokulovitého či podobného, které na sliznici nasedají širší plochou. Ploché bělavé přisedlé polypy tlustého střeva a rekta kryté epitelem, který může být intaktní, mohou podléhat tlakové atrofii.
Diagnostika a management patologických stavů nadledvin nabývají v poslední době stále více na aktuálnosti v důsledku rychlého rozvoje a všeobecné dostupnosti laboratorních a zobrazovacích metod a také díky novým terapeutickým možnostem v této oblasti. Úkolem zobrazovacích metod je co nejpřesněji popsat lézi na nadledvině, tedy její morfologické charakteristiky, zejména její strukturu a velikost. Současně by se měl hodnotící radiolog vyjádřit, zda považuje nález spíše za benigní či naopak maligní. Úkolem radiologa je rozlišit útvary na nadledvině na léze vhodné k operaci a ostatní nálezy. Dále je nutné posoudit vztah k sousedním orgánům a cévním strukturám, případně zodpovědět na další požadavky a otázky operatéra. Na podkladě výsledků hormonálních vyšetření a nálezu zobrazovacích metod je pacient dispenzarizován, léčen medikamentózně či indikován k operačnímu řešení. Mezi nejčastější klinické syndromy spojené s hyperfunkcí nadledvin patří hyperkortizolismus, hyperaldosteronismus a feochromocytom.
Mezi nejčastější morfologické patologické nálezy na nadledvinách patří adenom, hyperplazie nadledvin, myelolipom, karcinom, feochromocytom a metastázy. Jednoznačně převažuje adenom nadledviny nalézaný v drtivé většině nahodile. Úlohou urologa je u těchto stavů na podkladě výsledků endokrinologického vyšetření a radiologického nálezu indikovat operační řešení či pouze pacienta dispenzarizovat.
Onemocnění nadledvin je problematikou vyžadující multidisciplinární přístup. Na funkční diagnostice se podílí endokrinolog, jehož úkolem je vyloučit klinické syndromy spojené s hormonální dysfunkcí nadledvin.
Morfologická diagnostika je pak úkolem radiologa, který by měl co nejlépe popsat morfologii útvaru a vyjádřit se k jeho dignitě.
Role urologa je komplexní posouzení těchto nálezů a následné rozhodnutí, zda pacienta pouze dispenzarizovat či mu nabídnout operační řešení.
Většina zvířat má vylučovací systém, který slouží k odstranění rozpustných toxických odpadů. U lidí jsou rozpustné odpady vylučovány primárně močovým ústrojím a v menší míře potem. Močový systém se skládá z ledvin, močovodů, močového měchýře a močové trubice. Systém vytváří moč procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece. Ledviny extrahují rozpustné odpady z krevního oběhu, stejně jako přebytečnou vodu, cukry a řadu dalších látek. Výsledná moč obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných látek, včetně toxinů. Moč teče z ledvin do močovodu, močového měchýře, močové trubice, pomocí níž opouští tělo.
Moč je průhledný vodný roztok s barvou od světle žluté po jantarovou. Je to vedlejší produkt nebo odpadní kapalina vylučována ledvinami, transportována močovody do močového měchýře, kde se hromadí, až je odvedena močovou trubicí. Moč se skládá z vodného roztoku metabolických odpadů (například močovina – urea H2N-CO-NH2), rozpuštěných solí, zejména chloridu sodného, a dalších organických látek. Tekutiny a materiály filtrované ledvinami a určené stát se močí pocházejí z krve nebo z intersticiální (vmezeřené) tekutiny. Složení moči je upraveno procesem reabsorbce, který je řízen hormonálně – AD hormonem (ADH) z hypotalamu, při jehož nedostatku vzniká úplavice močová, a aldosteronem. Při tomto procesu (reabsorbce) jsou užitečné molekuly a ionty nutné pro tělo, jako například glukóza a vápník Ca2+, reabsorbovány přenášejícími molekulami zpět do krevního oběhu. Odtékající tekutina obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných nadbytečných nebo potenciálně toxických substancí, které budou odvedeny z těla močením. Moč je produkována procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece (trubicovitého vylučování). Zdravá moč prakticky neobsahuje glukózu; pH moči je menší než 7, moč je slabě kyselá. Moč obsahuje velké množství močoviny, výborného zdroje dusíku pro rostliny, který je užitečný urychlovač kompostu. Močovina je 10 000krát méně toxická než amoniak (čpavek) a je vedlejším produktem deaminace (2 molekuly NH3) a buněčných produktů respirace – dýchání (1 molekula CO2) ve společné kombinaci. Zdravá moč není toxická. Obsahuje látky v těle označené jako nežádoucí, může dráždit kůži a oči. Po vhodném zpracování moči je možné z ní získat pitnou vodu.
Zánět nosohltanu je onemocnění, které začíná typicky bolestí v krku, ta se dále přesouvá do nosu, kde se mění v rýmu – sliznice zánětem zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice. Další možností je zánět středního ucha, který je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej protrhnout, v tomto případě je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL. Tubulární katar představuje specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost a pocit zalehlého ucha.
1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.
Léková forma
Tablety k vnitřnímu užití.
Klinické údaje
Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zah
Zalehnutí ucha vyvolává pocit tlaku a nepříjemného utlumení slyšitelnosti, případně šelesty. Zalehnutí v uších je způsobeno nerovnováhou mezi tlakem v ušní dutině a tlakem okolního prostředí, tedy tlakem atmosférickým. Tyto tlaky za normálních okolností reguluje Eustachova trubice, což je trubička spojující středoušní dutinu s nosohltanem a prostřednictvím nosu potom s okolním prostředím. Eustachova trubice musí být dobře průchodná a její ústí se musí správně otevírat, k čemuž dochází právě při polknutí. Polknutí proto snadno vyrovnává tlaky mezi oběma prostředími a zbavuje člověka krátkodobého zalehnutí uší, se kterým se setkáme třeba, když cestujeme letadlem nebo když se potápíme do větších hloubek. Pokud jsou uši zalehlé dlouhodoběji, svědčí to o zduření sliznice nosohltanu, které zamezuje Eustachově trubici se pravidelně otevírat (při každém polknutí).
Příčinami déletrvajícího pocitu zalehlého ucha mohou být:
Mazová zátka v uchu – ušní dutina produkuje ochranný ušní maz, který se může nadměrně nahromadit a „zašpuntovat“ tak ucho; nejlepším řešením je návštěva lékaře (viz léčba).
Zánět nosohltanu – jde o onemocnění začínající typicky bolestí v krku a přesouvající se postupně do nosu, kde se mění v rýmu; zánětem sliznice zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice.
Rýma – rýma je v podstatě také zánětem a je tudíž také provázena zduřením nosní sliznice; zalehnutí uší je při rýmě normální a většinou jej vyřeší vyléčení samotné rýmy.
Zánět středního ucha – je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej perforovat (protrhnout); je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL.
Tubulární katar – specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost.
Alergie – při alergii také často vzniká rýma, která je příčinou zalehnutí v uších; nutná je léčba alergie na alergologii.
Ucho může být zalehlé i z neurologické příčiny, například při poškození sluchového nervu. To je už ale složitější diagnóza, která si vyžaduje zásah neurologa.
Polypy se dle histologické struktury dělí na nenádorové a nádorové. Podstatou nenádorových polypů ve střevě může být nadměrně vzrostlá sliznice, někdy může jít o důsledek chronických zánětů. Nádorové polypy vznikají v důsledku buněčných mutací. Zásadní je, že většina nádorových polypů v tlustém střevě představuje nádory nezhoubné, u nichž ovšem po dlouhé době (roky) hrozí riziko zvratu ve zhoubné onemocnění (rakovina tlustého střeva). Výskyt stovek až tisíců polypů označujeme jako takzvanou polypózu a najdeme ji u některých geneticky podmíněných chorob. Příkladem je například familiární adenomatózní polypóza, Peutz-Jeghersův syndrom, Turcotův syndrom, Cowdenův syndrom a Gardnerův syndrom.
Laktátdehydrogenáza (LD) je cytoplazmatický enzym, který se vyskytuje ve všech buňkách těla. Stanovení aktivity celkové LD není proto příliš specifické pro určité onemocnění. Rozlišuje se 5 variant tohoto enzymu, které mají stejnou funkci, jen se nacházejí v různých tkáních organismu. LD1 se vyskytuje v červených krvinkách, srdci a ledvinách, nejvíce LD5 je v játrech a některých vláknech kosterní svaloviny. Izoenzymy LD3 a LD4 se vyskytují v bílých krvinkách. Na základě těchto pěti typů lze posoudit, která tkáň je poškozená.
Normální hodnota
0 až 2 měsíce: do 21,0 kat/l
2 měsíce až 1 rok: do 11,8 kat/l
1 rok až 15 let: do 8,4 kat/l
nad 15 let: do 7,5 kat/l
Co znamená vysoká hodnota
Vysoká hodnota signalizuje:
onemocnění myokardu (charakteristické izoenzymy: LD1 a LD2) – akutní infarkt myokardu
intoxikaci organickými rozpouštědly – aktivita může být zvýšena až 100krát
akutní selhání jater – aktivita 10–20krát vyšší
metastáze do jater – 5krát zvýšená aktivita, u primárního hepatomu zvýšení nebývá
hepatitidu při infekční mononukleóze – přibližně 5krát zvýšená aktivita
akutní virovou hepatitidu – hodnoty 2–3krát zvýšené
cirhózu, obstrukční ikterus – hodnoty normální až 2krát zvýšené
Celá doba léčby vyžaduje sledování funkce ledvin, zejména u pacientů užívajících vysoké dávky Zinnatu.
Pokud nastane závažný průjem během léčby antibiotiky nebo po léčbě, měla by být provedena diferenciální diagnostika pseudomembranózní kolitidy.
Pacienti s lymskou boreliózou by měli být informováni o tom, že u nich může nastat Yarisch-Gerxheimerova reakce, která se projevuje zimnicí, horečkou, snížením krevního tlaku, bolestí svalů, nauzeou, tachykardií, bolestmi hlavy, vznikem nových nebo zhoršujících se příznaků základní nemoci. Tyto klinické příznaky jsou typickým důsledkem použití antibiotik na takové onemocnění.
Vzhledem k tomu, že jedním z častých vedlejších účinků přípravku Zinnat jsou závratě, doporučuje se na začátku léčby zdržet se řízení vozidel a provádění potenciálně nebezpečných pracovních úkonů. A to do té doby, dokud pacient nedokáže posoudit stupeň nežádoucího účinku léčiva na rychlost svých reakcí.
Biologické účinky cefuroximu mohou snížit léky, které snižují kyselost žaludeční šťávy.
Všechny antibakteriální léky, včetně Zinnatu, ovlivňují střevní mikroflóru, což může vést ke snížení reabsorpce estrogenů a následně ke snížení účinnosti hormonálních kombinovaných antikonceptiv určených pro orální podávání.
Při současném podávání přípravku Zinnat se smyčkovými diuretiky se tubulární sekrece zpomaluje, clearance ledvin se snižuje, plazmatická koncentrace se zvyšuje a poločas cefuroximu se zvyšuje.
Při kombinovaném užívání přípravku Zinnat s diuretiky a aminoglykosidy se zvyšuje riziko nefrotoxických účinků.
Wikiskripta mimo jiné uvádí, že při zvýšené tvorbě kyseliny močové nebo při jejím sníženém vylučování vzniká hyperurikémie, která je vlastní příčinou dny. Rozlišuje se zde hyperurikémie metabolická a renální.
Hyperurikémie metabolická – je způsobená zvýšenou produkcí kyseliny močové a její příčinou může být:
zvýšený rozpad buněk, který vede ke zvýšenému obratu nukleových kyselin; například při leukémii zaniká mnohem více buněk než normálně, a tudíž se degraduje více purinů, ze kterých se jako konečný produkt tvoří kyselina močová;
Kreatinin se tvoří ve svalech jako odpadní látka, která vzniká po odbourání kreatinfosfátu, který je energetickou zásobárnou pro svalový stah. Denní tvorba a následné vylučování jsou konstantní, vše se řídí množstvím svalové hmoty a schopností ledvin kreatinin vyloučit. Situaci ovlivňuje rovněž i strava, protože vedle vlastní tvorby kreatinin přijímáme v potravě. Zvýšenou produkcí trpí lidé s gigantismem a polytraumaty. Za normálních okolností bychom v krvi neměli žádný kreatinin najít. Jde totiž o odpadní látku metabolismu svalových buněk, která je za běžných okolností vyloučená ledvinami do moči. Zvýšená hladina kreatininu v moči vždy věstí něco nedobrého, přesněji, že se s ledvinami děje něco špatného.
Hladina kreatininu v krvi
Hladina kreatininu v krvi v průběhu dne kolísá. Nejnižší je ráno, nejvyšší pro změnu večer. Ženy mají v krvi kreatininu zhruba o 15 % méně, protože o tolik méně obvykle mají i svalové hmoty. Děti mají hladinu nižší oproti dospělým až o 80 %.
Zvýšená hladina kreatininu v krvi může být známkou toho, že přespříliš holdujete masitým pokrmům, máte problém se svou váhou (nadváha nebo obezita) anebo vám vaše ledviny nefungují tak, jak by měly. Může to být z důvodu zánětu, ale i z důvodu selhání, ať už akutního nebo chronického. K nejčastějším diagnózám u zvýšeného kreatinu patří glomerulonefritida, pyelonefritida, akutní tubulární nekróza, obstrukce v močovém traktu, onemocnění prostaty a ledvinové kameny. Objevit se může i při autonehodách, rozpadu svalových vláken a po operacích, u nichž došlo k poškození svalů. Hladina se zvyšuje i po nadměrné fyzické námaze a při dehydrataci.
Snížená hladina kreatininu naopak svědčí o úbytku svalové hmoty (například kvůli dlouhodobému znehybnění), o těhotenství, preeklampsii, aktuální léčbě glukokortikoidy. Vyskytuje se i ve stáří.
Jak snížit hladinu kreatininu v krvi:
Změnit způsob stravování, životní styl, užívání léků.
Vyřadit z jídelníčku potraviny s příliš velkým obsahem sodíku. Čím méně soli v jídle, tím lépe. Vyhýbejte se i slaným nápojům. Pozor si dejte na polotovary. Ideálně byste měli za den sníst maximálně 2–3 gramy soli (i méně).
Hlídat si bílkoviny. Ty nejvíc nebezpečné jsou ty živočišné. Vyhýbejte se proto především masu a mléčným produktům.
Vyhýbat se potravinám s vysokým obsahem fosforu. Takové potraviny ledviny jen zatěžují. Jde o dýně, tavené sýry, ořechy, vepřové maso, nízkotučné produkty, ryby a mořské plody.
Nejíst ve velké míře potraviny s vysokým obsahem draslíku, který se takto může v těle hromadit a způsobovat obtíže. Jde hlavně o banány, špenát, brambory a luštěniny.
Popíjet čaj zhotovený z kopřivy, šalvěje nebo kořene pampelišky.
Nepřehánět to s fyzickým cvičením.
Dávat si pozor na užívání ibuprofenu, ACE inhibitorů, cyklosporinu a vanadia.
Hodnota kreatininu 115 je mírně zvýšená hladina kreatininu, kterou lze eliminovat doporučeními uvedenými v našem článku.
Co znamená kreatinin 130
Jedná se o kritickou hodnotu kreatininu. Může se ovšem jednat i o referenční chybu. Zvýšená hladina kreatininu v krvi naznačuje onemocnění, které postihuje funkci ledvin.
Mezi tato onemocnění patří:
glomerulonefritida (poškození nebo otok krevních cest v ledvinách způsobené například infekcí nebo autoimunitním onemocněním);
pyelonefritida (bakteriální infekce ledvin);
akutní tubulární nekróza (smrt buněk v malých ledvinový tubulech způsobená například drogami nebo toxiny);
obstrukce v močovém traktu; onemocnění prostaty, ledvinové kameny;
snížený tok krve do ledvin v důsledku šoku, dehydratace, městnavé selhání srdce, ateroskleróza, nebo jako komplikace diabetu.
Kreatinin může být přechodně zvýšený i v důsledku svalového poranění.
Nízké hladiny kreatininu nejsou běžné a obvykle se nesledují. Hladina kreatininu koresponduje s množstvím svalové hmoty v těle člověka, nízké hladiny tedy mohou být důsledkem snížení svalové hmoty v těle (tak jako ve stáří). Hladina kreatininu je obecně lehce nižší i během těhotenství.
Léky jako aminoglykosidy (gentamicin) mohou způsobit poškození ledvin, a proto se při jejich užívání hladina kreatininu monitoruje. Jiné léky, jako jsou cefalosporiny, mohou zvyšovat hladinu kreatininu bez vlivu na funkci ledvin.
